Číslo 36

Přátelé, kamarádi, 

uplynulo již pár dní i týdnů od té doby, co skončily prázdniny, dny se zkracují a noci prodlužují, pomalu ale jistě jsme si zvykli ve školní budově a již nebloudíme, pustili jsme se do práce (někteří), a to i my v redakční radě. Pár členů nám ubylo, par nám přibylo, takže jsme opět akceschopní. Výsledkem je toto číslo Školního víqětu. Dozvíte se snad spoustu zajímavých novinek, přečtete si rozhovor, objevíte nějaké ankety, poučíte se o tom, kdo kde byl na exkurzi, atakdále, atakdále.
Budeme rádi, když nám pomůžete vytvářet další čísla, a to tak, že přijdete na některou schůzku redakční rady, které se konají vždy ve čtvrtek o velké přestávce v pracovně počítačů, nebo tak, že nám napíšete na známou adresu . Mějte se hezky i v ponurých podzimních dnech a ozvěte se
Váš


 OBSAH

Úvoďák, obsah str. 1
Co se bude dít str. 2
Podzim str. 3
Rozhovor str. 4
Anketa str. 5
Exkurze do Anthroposu str. 6
Německo str. 7 - 14
Nehoda ve výtahu str. 15
Běh parkem str. 16
Pár dní s chemií str. 17
Moderní pohádky str. 18 – 21
Exkurze, beseda str. 22
Exkurze str. 23 – 25
Kutná Hora str. 26 - 27
Zámek v Letovicích str. 28
Halloween str. 29 – 30
Vtipy str. 31

                                              


 Co se bude dít v listopadu?

1.listopadu - svátek má Felix,svátek všech svatých všech svatých
2.listopadu - Památka zesnulých (dušičky)
3.listopadu - svátek má Hubert, vyhlášení CHKO Bílé Karpaty, Den bez pesticidů
4.listopadu - svátek má Karel
5.listopadu - svátek má Miriam
6.listopadu - svátek má Liběna
7.listopadu - svátek má Saskie
8.listopadu - svátek má Bohumír
9.listopadu - svátek má Bohdan, Den památky padlých, Den výročí uzavření příměří mezi Německem a Spojenci
10.listopadu - svátek má Evžen
11.listopadu - svátek má Martin, Den všech veteránů, Den boje proti drogám
12.listopadu - svátek má Benedikt
13.listopadu - svátek má Tibor, Mezinárodní den nevidomých
14.listopadu - svátek má Sáva, Světový den diabetu, 1856 uloven poslední medvěd na Šumavě
15.listopadu - svátek má Leopold, Den vězněných spisovatelů
16.listopadu - svátek má Otmar, Mezinárodní den tolerance, Mezinárodní nekuřácký den
17.listopadu - svátek má Mahulena, Den boje za svobodu a demokracii
18.listopadu - svátek má Romana, výročí bazilik sv. Petra a Pavla
19.listopadu - svátek má Alžběta
20.listopadu - svátek má Nikola, Mezinárodní nekuřácký den
21.listopadu - svátek má Albert, Světový den televize
22.listopadu - svátek má Cecílie
23.listopadu - svátek má Klement
24.listopadu - svátek má Emílie
25.listopadu - svátek má Kateřina, Světový den proti násilí na ženách
26.listopadu - svátek má Artur
27.listopadu - svátek má Xenie
28.listopadu - svátek má René
29.listopadu - svátek má Zina
30.listopadu - svátek má Ondřej

Alena Čermáková, 9.A

PRANOSTIKY

Říjen
Na svatého Placida, zima teplo
vystřídá.
Říjen a březen rovné jsou ve všem.
Svatý Havel stojí za to, jaké bude příští léto.
Divoké husy na odletu - konec i babímu létu.
-
Listopad
Na svatého Ondřeje se někdy člověk ohřeje .
Jaké počasí na svatou Barboru, takové bývá na
celý advent.
Když na dušičky jasné počasí panuje, příchod zimy
to oznamuje.
Po svatém Martině zima nežertuje - přichází sníh a
mráz kvaltem.

 

Podzim - je jedno ze čtyř ročních období , je to přechod mezi létem a zimou. V klimatických podmínkách mírného pásu se právě na podzim sklízí většina úrody a opadané listnaté stromy ztrácejí listí. Dny se krátí, ochlazuje se a více prší.

Patří sem: září, říjen a listopad.

Zajímavost - Na podzim v mnoha zemích začíná školní rok. Je to dáno historickými důvody, kdy děti běžně pomáhaly při sklizni na statcích, a teprve když bylo sklizeno, mohly chodit do školy.

Alena Čermáková, 9.A


Rozhovor s paní učitelkou Kalasovou


Co učíte za předměty?
Letos pouze anglický jazyk.

Jak se vám líbí na škole?
Na škole se mi prozatím líbí, i když je to pro mě časově náročné.

Chutná vám strava ve školní jídelně?
Školní jídelnu nenavštěvuji.

Změnilo se zde hodně věcí od té doby, co jste zde nebyla?
Po několikaleté pauze se mi největší změnou zdá to, že žáci už nemají takový respekt k učitelům, jaký by měli mít. Ale určitě to není jen chybou samotných žáků.

Máte výhrady k chování žáků na škole?
Výhrady mám, chování některých žáků je nepřípustné. Ale to je problém, na kterém musí zapracovat nejen samotní žáci a učitelé, ale i rodiče.

Co byste zlepšila na škole?
Zatím nejsem na škole tak dlouho, abych měla vůči něčemu výhrady.

Milan Havránek


 Padesátníková sbírka

Proběhla na naší škole na konci měsíce září. Využili jsme toho, že padesátníky přestaly platit a ne každý je stihl utratit. To se také prokázalo ve sbírce, kdy někteří nosili plné sáčky padesátníků, a tak se určené skleněné nádoby začaly rychle plnit. Nakonec se posbíralo 7 670 padesátníků, tedy 3 835 Kč!!!
Všem, kteří přispěli třeba i jediným padesátníkem, děkujeme!!!
Výtěžek sbírky bude předán Diakonii Českobratrské církve evangelické- středisko v Brně, pobočka Letovice (tedy bývalé Agapé).

 


Anketa pro prvňáčky

 


1. Jak se ti líbí ve škole?
Pavlína: dobře
Nela: moc
Jaroslav: moc
Vojta: dobře

2. Jakou máš barvu aktovky ?
Tomáš: zelenou
Adriana: červenou
Honza: modrou
Natálie: růžovou

3. Bylo to lepší ve školce?
Kryštof: ne
Honza: ne
Markéta: ne
Honza: ano

4. Máte hodné učitele?
Jaroslav: ano
Vojta: jo
Natálie: jo
Pavlína: ano

 

5. Máš dobré známky?
 Kryštof: ano
Tomáš: moc ne
Nela: ano
Vojta: jo

Adéla Mistrová a Lucie Švábová, 7.D


  LITERÁRNĚ-DRAMATICKÝ OBOR

ZUŠ Letovice nově otevřela literárně dramatický obor pro nás, kteří si rádi čteme, povídáme si a hrajeme divadlo. Scházíme se každé úterý nebo čtvrtek odpoledne. S paní učitelkou si užijeme spoustu legrace a zároveň se mnoho nového naučíme a při tom připravujeme představení, které budeme hrát před Vánocemi našim rodičům, známým a kamarádům.

A. Halatová, 7.D


 NA NÁVŠTĚVĚ V PRAVĚKU

 

 V pátek 26. září jsme se společně všechny čtvrté třídy vydaly do Brna navštívit pavilon Anthropos. Cesta byla dlouhá, protože po cestě opravovali silnici. Dojeli jsme do Brna Pisárek k pavilonu a vešli jsme dovnitř. Poblíž pokladny bylo jezírko štěstí a ten, kdo tam vhodil nějakou minci a něco si přál, mohl doufat, že se mu přání splní.
Vyzvedla si nás paní průvodkyně, se kterou jsme šli do prvního patra. Tam byly lebky pralidí. Ve druhém patře byli mamuti - velký a malý. Oba měli obrovské kly. Velký mamut byl vysoký skoro přes dvě patra.Viděli jsme tam také spoustu koster, na zemi leželo paroží. Ve třetím patře jsme uviděli různé sošky. Zaujalo mě, že v pravěku se středem pozornosti stávaly ženy se šišatou hlavou, ostatní lidé je uctívali, mysleli si o nich, že jsou něčím výjimečné.
V Anthroposu se nám všem moc líbilo, protože jsme měli na chvíli pocit, že jsme se ocitli v pravěku.

Anežka Portlová, IV. A


 NĚMECKO - podzim 2008

  
Už je to tady! Je pondělí, 29.září 2008, brzké ranní hodiny.
Stojíme ještě za šera před budovou Základní školy v Letovicích , na Komenského ulici. Za chvíli přijíždí nový moderní autobus firmy Dopaz, vystupuje náš starý známý řidič pan Sáblík a vše se odehrává tak jako téměř před rokem. Pomalu se schází „účastníci zájezdu", neboli žáci Základní školy, pedagogové i zástupci města, a to pan starosta Mgr. Radek Procházka a pan místostarosta Bohumil Kuda. A můžeme vyrazit - směr Spolková republika Německo, Dolní Sasko, město Kirchlinteln. To už pan řidič nemusí zadávat do navigace, protože stejně jako někteří z nás tuto cestu neabsolvuje poprvé. Čeká nás tedy asi 12 hodin cesty, kterou trávíme povídáním, zpěvem, konzumací zásob z domova, zhlédnutím videa a ke konci cesty někteří z nás vytahují i slovníky, aby ještě na poslední chvíli osvěžili své znalosti cizího jazyka.
U cíle cesty - tedy u školy v Kirchlintelnu jsme téměř přesně na minutu, brzy jsme přivítáni a ubytováni v rodinách. Komunikace zatím vázne, zmůžeme se jen na pozdrav a základní fráze.
Snad to bude lepší. Dnes už nás čeká jen odpočinek.






Úterý, 30.září 2008 - ráno se scházíme ve škole a jdeme se podívat do vyučovacích hodin společně s našimi „hostiteli". Někteří z nás už školu znají a vyznají se tu, ostatní ještě bloudíme a žasneme - místo zvonku příjemný signál, žádné šatny a přezouvání, prodej svačinek, společná sborovna pro všechny učitele, .. i v hodinách je to zajímavé - jiný kraj, jiný mrav. Poté se všichni scházíme v hale školy, kde jsme slavnostně uvítáni starostou obce Kirchlinteln panem Rodewaldem a ředitelem školy panem Riesem. Všichni /i dospělí/ hrajeme hry na seznámení. A potom následuje další úkol - ve skupinkách společně s Němci procházíme Kirchlintelnem a máme za úkol fotit nejhezčí zahradu, nejhezčí květinu, nejhezčí zvíře a nejhezčí dveře. Po prozkoumání města se vracíme do školy, zpracováváme fotografie a pak už míříme do „svých" rodin, kde si domlouváme program na zbytek dne - bowling, nákupy, či bazén. Komunikace stále vázne, převládá jazyk „rukama nohama", ale přece jen už se tak nebojíme a místy si i rozumíme.



Středa, 1.říjen 2008 - dnes máme před sebou celodenní výlet do Brém. Autobusem jsme tam za chvilku a tak už vcházíme do „Botaniky", což je přírodovědné centrum, kde se dovíme vše možné o rostlinách a prohlédneme si různé druhy zahrad. Skutečnost předčila naše očekávání, je to velká zábava, vše si můžeme vyzkoušet, ošahat, zahrát si, a pak ty zahrady!! Nejvíce nás uchvátila zahrada s krásnými velkými barevnými motýly. Po příjemném dopoledni odjíždíme do středu města, bohužel počasí nám nepřeje, tak si pouze prohlédneme radnici a symbol města - sochu brémských muzikantů a jdeme utrácet! To nám jde dobře a eura pomalu mizí, tak rychle „domů".

Čtvrtek, 2.říjen 2008 - trávíme opět ve škole prací na společném projektu - vytváříme „motýly přátelství" - inspirace Botanikou?, do kterých lepíme naše fotografie a píšeme česky i německy naše jména, bydliště i zájmy. Celkem se nám to daří, takže část výstavy je hotova, doplňují ji ještě fotografie, které jsme pořídili v úterý při prohlídce Kirchlintelnu. Vše vypadá velmi dobře. Odpoledne se všichni scházíme v jídelně školy, jsou zde i rodiče, starostové, novináři, program může začít. Zprvu probíhají oficiální projevy, ale pak se bavíme při promítání fotografií z tohoto týdne, focení do novin, či při konzumaci malého občerstvení.
Komunikace dnes je již zcela bez problémů, všichni ztrácí jazykové zábrany a najednou to jde - česky, německy, anglicky, hlavně, že se domluvíme.

Pátek, 3.říjen 2008 - dnes nás čeká největší zážitek z celého pobytu - cesta k Severnímu moři!! Máme se teple obléci, takže bereme zimní bundy, boty, rukavice, čepice, pláštěny, prostě vše, co s sebou máme. Jak vděčni jsme později za každou vrstvu oblečení! Autobusem jedeme asi 2 hodiny k pobřeží moře, je zima, fouká vítr a prší . No hrůza! Přicházíme ke stanovišti vozů a zjišťujeme, co nás čeká - jízda na vozech tažených koňmi. Posedáme si na vozy a vyrážíme. Je odliv, a tak nás čeká 10 kilometrů jízdy po mořském dně na ostrov Neuwerk. Těch 10 kilometrů utíká pomalu, je nám zima, přestává legrace, ani moc nefotíme, aby nám neumrzly ruce. Jak pravdivá je píseň Severní vítr je krutý! Po hodině a půl to máme za sebou a vítá nás restaurace na ostrově a v ní teplo a teplé nápoje. Poté se vydáváme prozkoumat ostrov, vystoupáme na věž majáku a vidíme před sebou celý ostrov i moře kolem. Ještě si prohlédneme přírodovědné muzeum a pak už se připravujeme na zpáteční cestu. Naštěstí je příliv, a tak zpáteční cesta je lodí do přístavu Cuxhaven. Tam už nás očekává náš autobus a hurá „domů". Zpětně a v teple se shodujeme na tom, že to byl úžasný zážitek a že vlastně ta zima k Severnímu moři patří.Dnes už jen odpočíváme.

Sobota, 4.říjen 2008 - dnes jedeme domů! Domů do Letovic! Těšíme se, ale zároveň se s lítostí loučíme s novými kamarády i jejich rodiči. Dostáváme i milé dárky, o to těžší je loučení. Ale nedá se nic dělat, autobus startuje , a tak už jen máváme. I slzička se objevila.
Po celodenním putování přijíždíme do Letovic a přestože to byl báječný týden, víme dobře, co znamená: Všude dobře, doma nejlíp. Navíc víme, že se se svými německými přáteli setkáme v květnu 2009, kdy oni přijedou na týdenní pobyt do Letovic.
Stav „účastníka zájezdu" po uplynutí týdne:


 Výlet na koních
(líčení)

Autobusem jsme si štrádovali do přímořského města , kde na nás čekali koně s vozy jako pro krále a královny.
Všem se zablýskla v očích jiskra radostného okamžiku, když uviděli pyšně stojící koně. Nastoupili jsme do vozů, ve kterých byla nachystaná deka, která hřála jako rozpálená kamna . Vozy se rozjely.V tu chvíli se radost změnila ve vztek, který šel až od morku kostí , protože se rozpršel déšť, který promokal přes deku a oblečení, jako by se mu chtělo smát a na pomoc si přivolal severní krutý vítr týrající naši kůži, která se začala červenat od šlehajícího větru a mořícího deště.
Konečně jsme se po mělčině dostali až k ostrovu, který byl vidět už zdálky díky tyčící se věži svolávající turisty.Všichni jsme zmrzlí jako zmrzliny vystoupili a šli do malé hospůdky na teplý šálek kakaa nebo čaje, všem se vrátila teplá krev do žil a hned bylo veseleji.Asi za hodinku, která uběhla jako voda, jsme šli k staré věži, která nás vítala už z dálky.U věže jsme se fotografovali a později jsme šli až na samí vrchol věže, kde byl nádherný pohled na ostrov vypadající jako zelené oko.Dále následovala procházka kolem už zaplňujícího se moře,
které svými vlnami ukazovalo všem, jak dokáže být kruté ale také milosrdné.
Z příjemné procházky jsme došli ke velkému domu, kde jsme si prohlédli, jak vypadá odliv a příliv a jak asi může být živočichům v moři, kteří si asi povídají: „A už je to tady, zase pořád se stěhovat, ale někdo si to vymyslel mazaně, zahrabe se pod písek a odliv nebo příliv, hoví si tam."
A už se slunce začalo blížit ke konci ke své denní poutě a my jsme se odebrali k lodi, která se ač přes svoji velikost a mohutnost pohupovala na moři a pomalu zvedala kotvy i s cestujícími na palubě, kteří se pohybovali volně po lodi. Ta prorážela vlny velikou rychlostí a voda ustupovala, jako by se lodě bála.
Já naplněn pocitem štěstí a radosti jsem se díval do moře, jak jeho vlny pobíhají a kroutí se jako had a občas nějaká narazí do lodě a mě osvěží pár drobných kapiček slané vody.
Nikdy na tento zážitek nezapomenu a nelituji, že jsem sem jel.

M. Havránek

 


Pobytu se účastnilo 17 studentů,2 paní učitelky:paní uč.Tenorová a paní uč. Nečasová, pan starosta pan Procházka, pan Kuda a hlavně pan řidič, který nás tam samozřejmě odvezl.Původně s námi měl jet i pan ředitel p. Randula, ale ten se musel z rodinných důvodů vrátit z Ústí zpět do Letovic.


Pondělí 29.9:
Odjezd od školy v 7.hodin.
Asi všichni jsme si vyslechli, když jsme přijeli ke škole od rodičů:„A chovej se slušně" a „Kdyby něco tak volej." nebo „Dávej na sebe pozor a nebuď drzá/ej." a „Vrať se celá." atd....
Už jsme si říkali, ať jedeme. Nakonec jsme se přece jenom dočkali , rozloučili jsme se a jeli.
Po cestě jsme si zazpívali, podívali na film a párkrát zastavili na WC , nebo do obchodu, abychom si koupili něco k jídlu.Čím dál jsme se blížili k cíli a my si začali uvědomovat, co nás čeká...„Uvidíme tu rodinu poprvé" a „Co když dostanu hroznou rodinu." a „Já mám strach." a „Jsem hrozně nervózní" a .........
Dojeli jsme, rozdělili nás do rodin a odjeli jsme k nim domů. A tam jsme zjistili, že to přece jenom není zas až tak strašné....

Úterý 30.9:
Druhý den jsme šli do školy, kde jsme strávili dvě hodiny ve vyučování. Poté jsme se přesunuli na hlavní chodbu, kde jsme si zahráli pár her na seznámení.Dále jsme byli rozděleni do skupin a chodili jsme po Kirchlintelnu a fotili nejhezčí dveře, květinu, zahradu a strom, který jsme našli. Pak jsme se vrátili do školy, kde jsme fotky zpracovali. Až jsme byli hotovi, odebrali jsme se domů nebo do vyučování. Zbytek dne jsme prožili individuálně. Někdo šel plavat, další nakupovat a třetí hrát bowling a ...

Středa 1.10:
Měli jsme sraz u školy(v Kirchlintelnu), kde jsme nastoupili do autobusu a vydali se do německého města Brémy.Tam jsme se vydali do muzea všech možných květin„Rhododendron-Park".
Ze začátku bylo muzeum,ve kterém jsme si mohli všechno možné vyzkoušet. Poté jsme vešli do obrovského skleníku a procházeli jsme různými zahradami z různých zemí.Nakonec jsme došli do menšího skleníku, kde poletovali motýli.To byla nádhera!!!!!!Na někoho si dokonce i sedli.
Dále jsme tuto budovu opustili a odjeli do centra města., ke jsme dostali rozchod a odebrali jsme se do všech možných obchodů. Nakoupili jsme dárky domů od plyšáků až po čokoládu a jeli zpět do Kirchlintelnu. Dále jsme se rozjeli do svých rodin a strávili zbytek dne s nimi.


Čtvrtek 2.10:
Ve čtvrtek jsme dopoledne byli ve dvou hodinách.A pak jsme se odebrali do jedné třídy, kde jsme dělali plakáty s fotkami, které jsme nafotili a k tomu každá dvojice nebo trojice(Čech/ši a Němec,u kterého jsme ubytovaní) udělali motýla a každý do jednoho křídla o sobě něco napsal.Potom jsme šli do hodin nebo domů.Zato odpoledne jsme se vrátili do školy, kde jsme se jakoby už rozloučili a taky pořádně najedli. Poté jsme se vrátili do svých rodin a užili si zbytek dne.

Pátek 3.10:
Na dnešek se všichni strašně moc těšili, ale to nevěděli, co je čeká.....
Autobusem jsme dojeli k Severnímu moři, kde na nás čekaly vozy tažené koňmi.Po našem nasednutí se vozy rozjely a my se ocitli na širém moři.Foukal studený vítr a naše ruce byly hotové kostky ledu, avšak to byl teprve začátek. Po půl hodině cesty byli všichni promrzlí na kost,a aby toho ke všemu nebylo málo, začalo pršet.Lilo a lilo,ledový vítr vál , mrzlo a mrzlo a my taky.Po hodině a půl jízdy jsme se ocitnuli na ostrově zvaném Neuwerk a všichni byli rádi, že to mají za sebou.Abychom rozmrzli, dali jsme si šálek horkého čaje či kakaa.Tohle zahřátí bylo velmi příjemné, avšak netrvalo dlouho a my se vrátili do deštivého počasí a vydali se na rozhlednu.Odtud byl krásný výhled na celý ostrov.A bylo vidět jen moře, stromy, koně a moře a zase moře.Poté jsme se vydali do muzea podél pobřeží.Potom jsme šli k moři a všichni se modlili, abychom nejeli zpět na těchto vozech, ale to bohužel i kdybychom chtěli, nebylo možné, protože už bylo po přílivu a v moři asi tři metry vody,a tak jsme se vrátili zpět na lodi.Všichni si oddechli, ale po chvíli každý tento výlet na vozech považoval za nejlepší zážitek v Německu, někteří i ve svém životě.Po návratu jsme se odebrali na poslední večer do svých rodin.

Sobota 4.10:
Někteří se těšili domů, jiným se domů nechtělo a raději by tu zůstali, ale ať chtěli nebo nechtěli, stejně jsme po velkém loučení museli nasednout do autobusu a odjet:(((((
Nevím, jak na tom byli ostatní, protože si to nechal asi každý pro sebe,ale mně bylo hodně smutno, nevěděla jsem, jestli jsem tu naposledy, nebo jestli se sem ještě někdy dostanu.Ale po nějaké době se asi všichni začali těšit domů, taky jim nic jiného nezbylo.Po cestě jsme se koukli na nějaký film, párkrát zastavili.Po příjezdu do Letovic jsme se pozdravili s rodiči, rozloučili jsme se s ostatními a jeli domů.Po cestě jsme vyprávěli svoje zážitky a jestli se někdo těšil na pejska, nebo na svou postel to nevím,ale co vím opravdu jistě, je to, že se každý začal těšit na ten den, kdy přijedou Němci k nám do Letovic a zase se všichni setkáme.:)))

Za tento krásný pobyt musíme poděkovat p.uč. Tenorové, p.uč. Nečasové a taky německým p.učitelkám, které byly po skoro celou dobu pobytu s námi(mimo doby, kdy jsme byli v rodinách).A tak vám všem moc a moc děkujeme a zároveň prosíme,abyste si pro nás zase něco,tak krásného připravili.
Děkujeme!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Ellen Stehlíková 9.A a spolupachatelka
pátečního dne Andrea Měšťanová 9.A


 Anketa „Německo 2008"

Ptala jsem se pěti účastníků výměnného pobytu v Kirchlintelnu na jejich zážitky, zkušenosti a hlavně na jejich dojmy z celého česko-německého programu. Ptala jsem se ale především deváťáků, ale ne proto, že bych chtěla být zlá na ty ostatní - jedou holt naposled, tak by bylo dobré se zeptat, jak si to užili J.
...............................................................................................................
Otázky:
1.Líbilo se ti v Německu, Kirchlintelnu a v rodině, ve které jsi byl /byla ?
2.Našel jsi v Německu něco, co tě zaujalo a rád/ráda by jsi to provedl/a i tady ?
3.A nebo jsi našel/a spíš něco, co tě na tom celém spíš odradilo nebo ti vyloženě vadilo ?
4.Jaký je tvůj názor na Schule am Lindhoop ? Líbilo se ti tam ?
5.Líbil se ti program, který pro tebe (nás) připravili němečtí učitelé a žáci ?
6.Jel/a bys znovu ?

Jakub Kopecký 9.C:
1.Ano, líbilo se mi tam moc.
2.Nevím
3.Ne, nic takového jsem nenašel.
4.Ve škole se mi líbilo, myslím, že tam mají lehčí učení
5.U moře byla sice zima, ale jinak se mi celý program líbil.
6.Kdyby to bylo možné, tak bych jel určitě znova! J

Andrejka Měšťanová 9.A :
1.Ano, moc J
2.Ano, některé věci jsou tam propracovanější než u nás.
3.Asi ne
4.Celkem jo
5.Ano, až na ty „vozy s koňmi" - tam byla fakt hrozná zima!
6.Ano, velmi ráda !

Nikola Svobodová 7.A
1.Jasně, že se mi tam líbilo - byla jsem v docela dobré rodině
2.Zaujalo mě, že tam měli kantýnu ve škole, a chtěla bych, aby byla i u nás.
3.Až na to brzký vstávání to bylo dobrý.
4.Výborný.Líbilo se mi tam, protože jsme se nemuseli přezouvat J.
5.Líbil se mi, byl velmi pestrý, no prostě obohacený
6.Jela bych znovu, protože to bylo skvělý ! J

Milan Havránek 9.A:
1.Ano, moc
2.Na obědě byly na stole hrozny a líbily se mi semafory před školou.
3.Měli ve škole zamknuté záchody J
4.Ano líbilo
5.Program byl zajímavý
6.Jistě, jel bych.Škoda, že jsem v 9.třídě a nemůžu jet znova.Moc mě to mrzí !

Ellen Stehlíková 9.A:
1.Ano, hrozně moc.A protože jsem tam už párkrát byla, tak jsem to tam znala a byla jsem tam jako doma a oni se ke mně tak i chovali.
2.Ano, nejvíc mě zaujaly vozy tažené koňmi
3.No, zklamala mě jejich chemie - sice vybavená, ale ten zbytek.... L
4.Ano, určitě, ale u nás se mi líbí víc.
5.Ano
6.Jasně, určitě bych jela znovu.Bohužel už ale nemůžu.Doufám ale, že se za svými kamarády někdy podívám.

- Abych tu anketu trošku znetradičněla, řekla jsem si, že se zeptám i paní učitelky Nečasové a Tenorové na jejich zážitky a dojmy z pobytu v Německu.
Ptala jsem se na následující :

1.Jak se Vám líbil letošní výměnný pobyt v Kirchlintelnu ?
2.Co říkáte na připravený program?
3.Je něco, co Vám v Německu vadilo ?
4.Máte nějaké speciální zážitky ?
5.Pojedete příští rok znovu ?

P.uč Nečasová:
1.Líbil se mi velmi.
2.Jako vždy byl pestrý a zajímavý. Měli jsme možnost navštívit místa a vidět věci, které u nás nejsou.
3.Letos to bylo nebývale špatné počasí. Takový „nečas" jsem v německu ještě nezažila.
4.Pro mě nejspeciálnější a nejšílenější zážitek se odehrál 3.10. od 9:30 do 11:00 hodin.To jsme seděli na vozech taženými koňmi, jeli 10km po dně Severního moře, pršelo, funělo a mně byla ukrutná zima.
Teď, s odstupem, si uvědomuji, že to bylo fantastické.
5.Pokud budu vyslána, tak moc ráda.

P.uč.Tenorová
1.Líbil se mi, a moc, a to hlavně z toho důvodu, že jsme s sebou měli bezvadnou partu.
2.Vzhledem k tomu, že jsem ho znala dopředu, tak mě nic až tak nezaskočilo. Moc se mi líbily oba výlety, ale třeba i úkol s fotografováním nebo výroba „motýlů přátelství".
Protože vím, kolik práce obnáší takový program nachystat, dokážu si toho více vážit, a to i drobností
3.Vůbec ne!! Teda vlastně ano, hrozná zima při výletě k Severnímu moři, ale to se s ohledem na roční období a zeměpisnou polohu dalo čekat.
4. Pro mě byl speciálním zážitkem právě výlet k Severnímu moři, hlavně ta část, kdy jsme 10 kilometrů na ostrov Neuwerk absolvovali při odlivu na koňských povozech v hrozné zimě. Podcenila jsem varování a nevzala si ani čepici ani rukavice, a na to jsem doplatila. Z této části výletu nemám ani jednu fotku, protože jsem se neodvážila vytáhnout ruce. Ale teď, zpětně, a hlavně v teple, musím říci, že to byl úžasný zážitek. Teplo jižních moří všichni známe, ale nevlídnost a chlad moří na severu, s tím se asi často nesetkám.
5. Tak to je velmi předčasná otázka, teď hlavně musíme s paní učitelkou Nečasovou vymyslet program pro návštěvu Němců u nás v květnu, a to všechno včetně sepsaného grantu pro Česko-německý fond budoucnosti nachystat do Vánoc. Z tohoto hlediska je příští rok v nedohlednu.


 V dubnu 2007 byla naše škola vyzvána, aby se zúčastnila charitativního projektu „Dětský čin roku". Zanedlouho potom se adeptkou na držitele tohoto ocenění stala Veronika Davidová, žákyně dnes 5. B třídy. Svůj statečný čin popsala a zaslala do celostátní soutěže. To, jestli v ní uspěje, zatím nevíme, ale myslím, že hrdinství, které dne 14. 5. 2007 prokázala, je současně jasným vítězstvím. Posuďte sami:

NEHODA VE VÝTAHU

Ve středu 14. května 2008, když jsem šla ze školy domů, se mi stala hodně nepříjemná věc. Byla jsem už u vchodových dveří naší bytovky a pomalu otevírala dveře. V tu chvíli přijela sanitka a z ní vystoupil pán z naší bytovky. Hned jsem si řekla, že mu podržím dveře, protože je to slušnost. Když jsme vešli do vchodu, zeptala jsem se, jestli s ním můžu jet společně ve výtahu nahoru a on souhlasil. Zeptala jsem se, do jakého patra jede a on mi odpověděl, že jede do pátého patra. Já ho poprosila, jestli by mě nevysadil ve třetím patře, ale pan K. mi řekl, že jestli by mi to nevadilo, tak pojede rovnou domů, protože mu není dobře. Já to pochopila a panu K. jsem řekla, že mi to nevadí. Nastoupili jsme tedy společně do výtahu, zmáčkli tlačítko pátého patra a rozjeli se nahoru. V tu chvíli se stala ta velmi škaredá věc, asi ve druhém nebo ve třetím patře se udělalo panu K. hodně špatně, ve výtahu omdlel a sesunul se na zem! Já jsem stačila jen nahlas vykřiknout: "Ježíši Kriste!" Protože máme výtah na klíče, které pan K. při pádu vytrhl ze zámku, výtah se zastavil až v pátém patře. Okamžitě jsem vytáhla svoje klíče a sjela s ním zpátky dolů, kde jsem vyběhla ven pro pána ze sanitky. Bohužel už byla pryč! Vrátila jsem se tedy za panem K., ten sice stále ještě ležel na zemi, ale už byl při vědomí. Požádal mě, abych mu podala z jeho tašky pití a já to udělala, aby se mohl napít. Potom mě poprosil, abych ho zavezla do pátého patra, aby si mohl jít domů odpočinout. Jak jsme dorazili nahoru, pan K. zjistil, že nemá klíče a nikdo u nich nebyl doma. Při pádu mu vypadly z ruky a propadly se malým otvorem do výtahové šachty. Začala jsem tedy zvonit na sousedy, jestli by panu K. nepomohli, ale téměř nikdo nebyl doma! Dozvonila jsem se jen na paní, co bydlí přímo nad námi a ta panu K. pomohla. Vzala ho k sobě domů a s pomocí svého syna našla i ztracené klíče. To už jsem já utíkala domů, kde jsem se rozbrečela. Byla jsem z tohoto silného zážitku úplně psychicky vedle.
Večer mi manželka pana K. přišla osobně poděkovat a přinesla mi čokoládové Toffifee. Ještě několik dní jsem se bála jezdit ve výtahu.
Jsem moc ráda, že jsem panu K. mohla pomoci, možná jsem mu tím i zachránila život. Nikdo si to nedovede představit, co to s vámi udělá, dokud to neprožije na vlastní kůži. Přála bych si, abyste byli všichni stateční a v takových chvílích jste nezpanikařili a aby bylo těch nešťastných nehod co nejméně.

Veronika Davidová, žákyně 4.B


Běh zámeckým parkem

Jako každoročně se konal i tentokrát Běh zámeckým parkem kterého se zúčastnily děti všech věkových skupin. Byly rozděleny podle věku do kategorií, a to na předškoláky,1. třídu,2. a 3. třídu, 4. a 5. třídu, 6. a 7. třídu a na osmáky a deváťáky a dívky a chlapce.Běželo se takřka přes celý park.
Nejvíce závodníků bylo samozřejmě bylo z 1.stupně, a to předškoláků, prvňáčků, druháků a třeťáčků , málo však nebylo ani čtvrťáků a páťáků. Na druhém stupni zase takový zájem o závodění nebyl, ale stejně nebylo školáků z 2. stupně málo. A tady je umístění od 1. do 3. místa:

Předškoláci
Kluci: 1.místo-Kotoulek
2.místo-Halas
3.místo-Tihon
Holky: 1.místo-Provazníková
2.místo-Kopecká
3.místo-Řehořová

1.třída
Kluci: 1.místo-Herman
2.místo-Kočluvka
3.místo-Juřík
Holky: 1.místo-
2.místo-Kobylková

2.-3.třída
Kluci: 1.místo-Dufek
2.místo-Provazník
3.místo-Dufek
Holky: 1.místo-Podškůbková
2.místo-Řehořová
3.místo-Juřík

4.-5.třída
Kluci: 1.místo-Kříž
2.místo-Dvořák
3.místo-Pečinka
Holky: 1.místo-Pavlů
2.místo-Vránová
3.místo-Bulová

6.-7.třída
Kluci: 1.místo-Prudil
2.místo-Látal
3.místo-Ondra
Holky: 1.místo-Bohatcová
2.místo-Prchalová
3.místo-Hoderová

8.-9.třída
Kluci: 1.místo-Štěpán
2.místo-Janků
3.místo-Pešek
Holky: 1.místo-Hoderová
2.místo-Gabaríková

L. Mazalová, 8.A

       


„Pár" dní s chemií

Co to bylo? Bylo to soustředění 17. nejlepších účastníků soutěže O Pohár Heyrovského, které pořádalo gymnázium Boskovice ve dnech 15.a 16.října. Z naší školy byli vybraní čtyři žáci : Ellen Stehlíková (9.A), Míša Burešová (9.A), Jakub Kopecký (9.C) a já.
Program byl moc zajímavý - hned ve středu jsme se důkladně seznámili s kapalným dusíkem, což je chemikálie, o které si u nás ve škole (z bezpečnostních důvodů) můžeme nechat jenom zdát.
Dále jsme viděli pokusy s kapalným dusíkem - levitace, tzv. Leidenfrostův jev a potom nám chtěli ukázat, jak zametají podlahu chemici - dusík nám vylili pod nohy.Někteří začali uskakovat a odskakovat dusíku z cesty, ale on není zdravý škodlivý, a tak nebyl důvod se bát..Ihned, jak ho vylili na zem, tak se začal s hroznou rychlostí odpařovat, a tak nám pod nohama za chvíli běhalo jen pár jeho průhledných kapiček, které se odpařit nechtěly.
Potom jsme si zopakovali něco k Chemické olympiádě a taky něco málo z fyziky a jelo se domů.
Ve čtvrtek jsme hned z rána začali chemickým světélkováním - luminiscencí (vzpomeňme třeba na světlušky).Ukázali jsme si pár zajímavých pokusů s ní, a poté nám rozdali UV lampičky a nechali nás „hrát si". Skončilo to tak, že jsme chodili po tmě ve třídě a svítili jsme na všechno možné.Moc nás třeba zaujalo, že svítí zuby - dokonce moc hezky zeleně J.
Pak nás zavedli do laboratoře, vyzkoušeli jsme si, co jsme si zapamatovali ze včerejšího opakování a pak už jsme jen sledovali zajímavé chemické pokusy, které si pro nás připravili. Nás zkušené chemiky už ale nic nepřekvapilo J.
A tak jsme vybavení dojmy, zážitky, UV lampičkami a v našem případě ještě něčím navíc odjížděli domů, a vůbec jsme nelitovali, že jsme tam jezdili.

No a z vlastních zdrojů vím, že pořadatelé už napůl počítají i s programem na příští rok - osmáci, těšte se! J

Daniela Alexová, 9.B


Šípková Růženka

Bylo nebylo. Žil jednou jeden král a královna a jednou se jim narodil syn, kterému dali jméno Růžík.
Víly mu předpověděly, že v den 20. narozenin dostane ránu elektrickým proudem a usne on i celé království.Když měl 20. narozeniny, dostal ránu elektrikou a opravdu usnulo celé království i s ním.
Za rok a den jela kolem princezna, která uviděla království celé porostlé zelenou rostlinou jménem elektríč. Vzala si tedy motorovou pilu a řezala a řezal, až se prořezala ke vchodu. Dostala se až k Růžíkovi. Dala mu pusu, on se probudil a s ním i celé království.
Za nedlouho byla svatba a jestli neumřeli, tak žijí dodnes a na památku si v květináčích za oknem pěstují elektríč.

Jana Trčková, 6. A

O veliké řepě

Jednou zasadil dědeček řepu a potom odjel na dovolenou. Když se vrátil, zjistil, že je řepa veliká jako 16-ti patrová bytovka. Tak se rozhodl, že už je čas, aby ji vytáhl. Zavolal si tedy babičku, vnučku, myš, kočku a psa. Ale ať táhli, jak táhli, řepu vytáhnout nemohli.
Tak zavolali do půjčovny traktorů a půjčili si jich rovnou šest. První zasedl děda, ale ať se snažil sebevíc, řepu nevytáhl. Postupně všichni usedli za volant vypůjčených traktorů a šesti traktory řepu vytáhli. Byla ještě mnohem větší, než si původně mysleli.
Bohužel ale neměli na zaplacení za půjčení traktorů, tak tam museli řepu nechat a neochutnali z ní ani kousek.

Přemysl Lefler, 6. A

O drahém počítači

To byl jednou jeden táta a toho jednoho dne přemluvil jeho syn, že chce počítač. Jeli tedy - táta, máma i Honzík do Elektra.
Měli tam spoustu elektroniky, MP 3, mobily a to, na co se Honzík nejvíce těšil, POČÍTAČE. A tu Honzík vidí úplně, ale úplně parádní počítač - RAM 6Gb!
A tak dali dohromady peníze, ale zjistili, že jich mají málo. Přidal se tedy děda, ale na PC neměli, přidala i babička, ale stejně to nestačilo. A tak se přidala teta, strýc, ale pořád peníze nestačily. Přidali se pes, kočka a myš a už byl počítač doma.
To bylo radosti, když si Honzík mohl hrát své oblíbené hry.

Milan Suk, 6. A

O velikém kole

Byla jednou jedna bytovka, ve které žili dědeček, babička, vnučka, kočka, pes a myš.
Jeden den se děda rozhodl, že si pořídí mlýnské kolo.
Na pomoc zavolal své kamarády a za 10 dní už na jejich zahradě stálo mlýnské kolo. Dědeček byl rád a dobře se mu s tím žilo.
Až se jednou stalo to, co nikdo nečekal. Mlýnské kolo se zaseklo a ne a ne ho odseknout. Tak tedy dědeček zavolal babičku, táhli, táhli, ale neodsekli. Pak zavolali vnučku, ale ani tak se jim to nepodařilo. Tak zavolali kočku, pejska a nakonec myš. Ale stále nic.
Nakonec myš pustila rádio na celé kolo a kolo se leklo a odseklo se. A už nikdy dědečkovi nezlobilo, protože vědělo, že zlobit se nevyplácí.

Andrea Tomanová, 6. A

 Červená Karkulka

Červená Karkulka šla za babičkou a chtěla jí dát k narozeninám dohromady s mamkou mobilní telefon. Jenomže co se nestalo! Karkulka šla sama po cestě a uviděla vlka. Lekla se ho a dělala, že ho nevidí. Vlk jí ale skočil do cesty a řekl: „Karkulko, jdeš za babičkou?"
„Ano," odpověděla Karkulka a chtěla jít dál, ale vlk jí nepustil. Vzal jí košíček a utekl pryč. Karkulka začala brečet a utíkala za babičkou. Ale tam už byl vlk a donesl jí k narozeninám mobilní telefon - právě ten, co ukradl Karkulce. Karkulka to všechno viděla, řekla to babičce a obě daly vlkovi co proto a ten šel na louku a natrhal babičce alespoň nějaké květiny.

Petra Havránková, 6. A


ČERVENÁ KARKULKA

Byla jednou jedna dívenka. Žila se svou maminkou ve velkém městě.
Byly prázdniny, sluníčko svítilo, vzduch se tetelil horkem a většina dětí si užívala na plovárně. S nimi i Karkulka. Ale jednou si ji maminka zavolala a povídá:"Karkulko,babička má narozeniny, musíš jí zanést dárek."Karkulka nejdříve odmlouvala, ale pak šla.
Sedla na autobus a jela za babičkou.Vystoupila na zastávce asi kilometr od samoty, kde bydlela babička. Zbytek cesty musela dojít pěšky. Cesta vedla přes les a potom po staveništi nové dálnice. Najednou potkala divného chlapa:"Kam jdeš holčičko? Ty nevíš, že vstup na staveniště je přísně zakázán?!"
„Promiňte pane, asi jsem zabloudila. Nevíte, jak se dostanu k paní Vlkové, mé baničce?"
Pán jí poradil a Karkulka se vydala na cestu, šla a došla k chaloupce, zaklepala.
Nikdo se neozval, a tak vešla dovnitř. Chalupa byla prázdná, jen u postele kňoural vlk.
Karkulka vytáhla mobil a ihned zavolala panu starostovi:"Pane starosto, babičku asi sežral vlk, zavolejte ihned policii!"
Pan starosta ji uklidnil, že babička leží v nemocnici se zápalem plic a že to ,co leží v posteli, je pes, kterého v domku zapomněli . Karkulka dovedla psa na obecní úřad a všechno dobře dopadlo.

Miroslav Látal, 6.C


Karkulína

Byla jednou jedna holčička, která se jmenovala Karkulína. Jednoho dne jí maminka řekla: „Babička má dnes výročí svatby, měla bys jí koupit nějaký dárek." „Ano, maminko," řekla Karkulína.
Tak se dalšího dne vypravila na cestu. Cestou uviděla cedulku, na které bylo napsáno velkým písmem MANIKURA.
Karkulína se divila: „Co to může být za kůru?" Šla se tam tedy podívat. U dveří stála nějaká paní a ptala se jí, co si přeje. Karkulína jí řekla, že by potřebovala dárek pro babičku. „Něco takového bych tu měla," odpověděla jí paní. Tak koupila Karkulína babičce kupón na manikůru.
Cestou k lesu potkala vlka Nafiňťáka. Jeho jméno je divné, ale jmenoval se tak proto, že se pořád fintil. Vlk říká: „Co to neseš, Karkulíno?" „Nesu babičce dárek,"odpověděla Karkulína. Vlk se zajímal, o jaký dárek jde. Když zjistil, že je to kupón na manikůru, tak ho Karkulíně sebral. Bylo jí líto, že pro babičku nic nemá, tak jí alespoň natrhala kytici květů a koupila ještě Kytici od Erbena.
Když přišla k babičce, dala jí dárky a vypravovala jí, co se po cestě stalo. Babička jí řekla, že už viděla Nafiňťáka s krásně nalakovanými nehty, ale že už o tom ví myslivec a ten že už postará, aby mu příště za nehty už nic nezůstalo.

Erika Winklerová, 6. A

 O Růžové Karkulce

Jednou měla Karkulka narozeniny a babička jí v Globusu koupila růžovou kabelku, růžovou vysílačku, růžový čepeček, růžové kalhoty,
růžové tričko, růžové stíny a růžový lak na nehty, který nějak divně smrděl. Proto jí začali říkat Růžová Karkulka. Za týden jí babička zavolala, aby za ní přiletěla do Paříže ukázat se v novém oblečení,
které dostala.Karkulka souhlasila,ale nevěděla,jak se tam dostane.
Tak přemýšlely a najednou babička řekl:,,Mohli bychom si každou hodinu volat vysílačkou." Domluvily se a druhý den si Karkulka nabalila, oblékla si to, co chtěl babička a nalíčila se. Přijela taxíkem
k letišti a jen tak tak nasedla do letadla. V letadle dostala první telefonát. Babička totiž změnila názor. Bude na Karkulku čekat na
letišti. Karkulka nevěděla, kam si má v letadle sednout. A najednou uviděla vlka s hnědými namelírovanými chlupy a na první pohled se
do vlka zamilovala. Zjistila, že se jmenuje Karkulín. Při letu se dozvěděla, že on ji také miluje. Tak si vyměnili číslo na mobil, e-mail
a ICQ. Když Karkulka doletěla k babičce, babička už na ni čekala.
Babička jí dala ještě jeden dárek. Ten dárek byl notebook. Karkulka
Karkulka byla ráda a všechno babičce povyprávěla. Každý den si
s Karkulínem psala a volala. U babičky byla týden. Když se vrátila
domů, tak šla do školy. Tam ji čekalo překvapení. Do její třídy přišel
nový žák - jmenoval se Karkulín. Po deseti letech (bylo jim 21 let)
se vzali a měli spolu tři malé vlkodlaky.

Denisa Daňková


Exkurze 8.C, D

26.9.2008 jsme jeli na exkurzi s 8.D. Nejprve jsme jeli do Hradce nad Moravicí, tam jsme navštívili zámek, kde byly k vidění kočáry a spousta jiných památek. Potom jsme jeli do Kopřivnice, tam jsme měli hodinu rozchod a potom jsme šli společně do muzea Tatra.Tam jsme si mohli chodit, kam nás napadlo. Prohlédli jsme si různé druhy automobilů Tatra.
Po prohlédnutí celého muzea jsme se vydali zpátky do Letovic.


Policejní beseda

Ve čtvrté hodině jsme šli na besedu do učebny zeměpisu/dějepisu a tam na nás čekali 2 policisté , mluvčí okresní policie a pan místostarosta . Místostarosta nám představil policisty a potom nám policisté říkali, jak jezdit na kole a na silnici a o nutnosti brát si helmu . Popisovali jsme kola , pak z naší třídy paní mluvčí okresní policie vyvolala žáky a řekla jim, co mají dělat. Šla tam Kristýna, Aneta, Nikola, Patrik a David. Kristýna dělala policistu a ostatní autíčka. Všechno bylo super !!!!!

David Raudenský, 6.A

 


Exkurze na zámek Hradec nad Moravicí

Naše třída 8.D a 8.C se rozhodla uskutečnit exkurzi na státní zámek Hradec nad Moravicí.
Když jsme vystoupili z autobusu, ohromil nás pohled na velkolepý Červený zámek. Za hradbami Červeného zámku ležel obrovský park, kterému vévodil renesanční zámek. Do prohlídky zbývalo trochu času, a tak jsme se rozhodli prohlédnout si park, ve kterém se mimo jiné nachází gotická věž a pomník L.van Beethowena, který na zámku často pobýval. Park byl překrásný. Vrátili jsem se na nádvoří zámku. Tam již na nás čekala paní průvodkyně a my s ní vstoupili do interiéru zámku. Procházeli jsme honosnými pokoji. Mezi nejkrásnější místnosti na zámku určitě patří kaple a rytířský sál zdobený freskami.
Po ukončení prohlídky jsem se ocitli na nádvoří. Dověděli jsme se mnoho zajímavých věcí. Věděli jste třeba, že zámek získal ocenění Popelčin střevíček? My to už víme a rozhodně doporučujeme navštívit tento zámek i vám.

Petra Sedláčková a Jaroslava Krušinová 8.D


Cesta do Hradce nad Moravicí a Kopřivnice
V pátek 26.září 2008 se sešla naše třída 8.D se třídou 8.C u autobusu před naší Základní školou v Letovicích.
Odjezd byl naplánován v 7°° hodin. Byla stále velká tma,ale my vesele nastupovali do autobusu.
Vydali jsme se směrem na Hradec nad Moravicí.V autobuse panovala příjemná nálada, ale některým žákům se stále chtělo na záchod.
Až paní učitelky jejich projevy už přestaly bavit a řekly: ,,Běžte si sednout!!!''
Po chvíli jízdy jsme konečně dorazili do Mohelnice na benzinku a zde jsme dostali rozchod. Po krátké přestávce jsme opět usedli do autobusu. Další cesta podzimní krajinou trvala asi 1 hodinu .
Projížděli jsme i městem Studénka, kde se před nedávnem stalo velké vlakové neštěstí.
Po chvíli pan řidič hledá místo na parkování a hlásí: ,,Jsme na místě!''
Všichni byli rádi, že jsme šťastně dorazili na zámek. Po prohlídce zámku a procházce zámeckým parkem jsme vyjeli na další trasu do Technického muzea Tatry Kopřivnice.


Technické muzeum Tatry Kopřivnice

Automobily osobní i nákladní, vládní vozidla, vozidla záchranné služby, to vše mělo společný jmenovatel, a to TATRA.
Mohli jsme si prohlédnout celou expozici samostatně. Každý exponát byl dobře popsán. Naše hochy zajímaly spíše technické údaje, my holky jsme byly okouzleny různými typy osobních a závodních vozů. Nezapomněly jsme si
u nich i zapózovat a zvěčnit se.

To jsme my, Iveta, Andrea, Kristýna a Eliška

 







 

 



CESTA AUTOBUSEM

Na exkurzi jsme vyjížděli brzy ráno od školy. Byla tak velká tma, že pohltila záblesk fotoaparátu naší paní učitelky. Vezl nás řidič firmy Dopaz. Cesta byla hodně dlouhá a často jsme museli zastavovat kvůli některým spolužákům, kteří museli často na WC. U města Mohelnice mně zaujal bezpečnostní pruh pro kamiony, který slouží pro bezpečné zastavení v případě selhání brzd nákladních vozidel. Je zde nebezpečné klesání. Projeli jsme městem a pokračovali jsme dál. Čekalo nás velké stoupání lesem, kde se silnice klikatila až nahoru na kopec, kde se tyčili větrné elektrárny. Po chvíli jsme měli přestávku na WC. Kolem 10. hodiny jsme konečně dorazili do Hradce nad Moravicí, kde jsme navštívili zámek. Ten nás upoutal na první pohled svými červenými hradbami. Po prohlídce asi kolem 12.hodiny jsme se vydali na cestu do Kopřivnice. Ale to už jsme měli všichni hlad. Proto jsme měli ve městě rozchod za účelem občerstvení. Po přestávce jsme přešli k muzeu Tatry.
Cesta domů se zdála být ještě delší. Nejdříve jsme stáli kvůli opravě vozovky v Kopřivnici, kde byl provoz řízen semaforem. A podruhé jsme stáli před Valchovem. Ale to už jsme se blížili k domovu. Dorazili jsme kolem 18.hodiny

Jan Skoupý, VIII.D


Navštívili jsme Technické muzeum v Kopřivnici

 Dne 26.92008 se účastnila 8.D a 8.C exkurze do Technického muzea Tatra Kopřivnice. Před vchodem jsme mohli vidět motorovou jednotku Tatra.
Vstoupili jsme do muzea a mohli jsme zhlédnout různé modely automobilů.
Pani učitelka nás oslovila: „Máte 40 minut na prohlídku."
Všichni se rozprchli a šli si prohlížet exponáty. Mohli jsme vidě osobní automobil Tatra 603 nebo nákladní auto Tatra 815, vojenskou Tatru i starou Tatru Karla Lopraise.
Zbývalo par minut do konce prohlídky, tak se všichni vraceli koupit si nějaké suvenýry.
Bylo to tam bezva a nejvíc mě zaujala Tatra Karla Lopraise.

 

Petr Janků, VIII.D

 


Exkurze do Kutné Hory 8.A a 8.B 

Dne 17.10.2008 jsme jeli z chemie a dějepisu na exkurzi do Kutné Hory .
Vyrazili jsme v 6:30 od školy.Cesta nám trvala kolem 3 hodin.
Když jsme vystoupili na parkovišti, čekal na nás průvodce, který nám pověděl pár zajímavostí z historie Kutné Hory.
Pak nás zavedl do chrámu sv.Barbory, která byla opatrovnice horníků. Stavba chrámu započala kolem roku 1388.Architektem byl zřejmě Jan Parléř, který se však stavby nikdy nezúčastnil, poněvadž nikde nebyl nalezen jeho znak.
Chrám byl postaven z pískovce a obsahuje velké množství lastur, které pochází z doby, kdy se tam tudy proháněly rybky.
Poté nám ukázal Kamenný dům, který sloužil také jako radnice,ale nyní slouží jako muzeum zbraní, porcelánu, nábytku a nádobí.
Po skončení tohoto programu nám daly paní učitelky rozchod.
V 13 hodin jsme měli zaplacený program zvaný Cesta stříbrem , který obsahoval středověký
důl, trejv, středověkou technologii dobývání a zpracovávání stříbrné rudy a mincování.
Ujala se nás milá průvodkyně, která nám ukázala obrovský těžní stroj, který se nazýval trejv. Do něho byli zapřáhlí koně, kteří chodili do kola a mohli vytáhnou až 1 tunu.
Potom nás vybavili perkytlí, což byla tehdy hornická halena, helmou a baterkou.
Prošli jsme štolu, která měřila něco přes čtvrt kilometru.
Dozvěděli jsme, že horníci stříbro poznali podle toho, že vonělo po česneku.
Používali andulky, aby zjistili, zda v dolu není škodlivý kouř. Když horníci viděli, že andulka je mrtvá, věděli, že v dole je nebezpečno a mohli se ještě zachránit.Vyzkoušeli jsme i jaká je a byla tma, ve které museli horníci pracovat.
Když jsme vylezli ze štoly, šli jsme se podívat , jak horníci žili. U každého domku musel být sud plný vody, kdyby začalo hořet a nebyl by včas uhašen, mohlo by se vypálit celé město.
Po tomto určitě zajímavém programu jsme opět dostali rozchod.
Do Letovic jsme přijeli kolem 18:30 hod.
Zážitek, kdy jsem procházeli dolem, si budu pamatovat ještě hodně dlouho.

        

Renata Bajerová 8.A


 Exkurze do Kutné Hory  

 Dne 17. 10. 2008 jsme jeli na exkurzi do Kutné Hory. Sešli jsme se v 6.20 hodin před školou a v 6.30 jsme vyjížděli. Cesta nám trvala přibližně dvě a půl hodiny.
Když jsme přijeli do Kutné Hory, čekal zde průvodce, který nás provázel hodinu a půl po památkách. Navštívili jsme např. Chrám svaté Barbory, kde jsme se dozvěděli mnoho různých informací. Chrám je gotický, trojlodní kostel. Stavba se začala stavět roku 1388, probíhala v několika etapách a do značné míry souvisela s prosperitou kutnohorských dolů.
Prvním projektantem a stavitelem Chámu svaté Barbory byl Jan Parléř, který vystavěl nejstarší část. Chrám je vyzdoben dochovanými gotickými freskami, vitrážovými okny, velkými sochami umístěnými na stěnách chrámu o velikosti až přes tři metry a malířskou výzdobou Smíškovské kaple. Po této prohlídce jsme měli hodinový rozchod.
Ve 13.00 hodin jsme byli objednáni do kutnohorských dolů, kde jsme dostali bílé pláště, helmy a baterky. Poté jsme se vydali do dolů, které jsou 35 metrů pod zemí. Dověděli jsme se, že horníci ke své práci potřebovali hlavně čich a hmat. V dolech jsme se procházeli velice nízkými i úzkými uličkami. V nejnižším bodě byla výška 120 cm a v nejužším byla šířka 40 cm.
Po projití kutnohorských dolů jsme se odebrali do muzea, kde nám popisovali ražení mincí. První ražené mince byly denáry a jako polotvar k výrobě mincí se používal stříbrný, bronzový nebo měděný plech. Na něj nejprve pomocí hrotu překreslili tvar denáru, ten pak vystřihli nůžkami a srazili ostré hrany. Na takto přichystaný polotvar razili motiv pomocí raznice a kladiva nebo palice.
Poté jsme ještě měli krátký půlhodinový rozchod a pak jsme se vrátili do autobusu a odjížděli domů.

Veronika Prudilová, 8.A


Navštívili jsme letovický zámek

Dne 8. října se naše třída vypravila na zámek v Letovicích.U šaten a před školou zvládneme ještě společnou fotografii.
Vcházíme vstupní branou a před námi se rozléhá areál zámku. Přicházíme na nádvoří, ze kterého zámek vypadá velmi pěkně.Také nás zaujala socha jelena, pod kterým byla studna.V rychlosti nahlédneme do zámeckých sklepů a hladomorny.
Svérázný pan průvodce nám vyprávěl o historii zámku i jeho majitelích. Postoupíme dále a s hrůzou zjistíme, jak zámek vypadá uvnitř. Hrůza!
Z původního zařízení tu nezbylo téměř nic.Všechno bylo dovezeno současným majitelem panem Vavříčkem z Boskovic. Pan průvodce žene a žene stále kupředu. Z jeho podivuhodného výkladu zachytí pouze něco málo ti, kteří mu jsou v patách. Smíme projít i nejvyšší patra, která se přestavují na byt pana majitele.V horním patře také nacházíme piano.Odvážlivci z naší třídy nám mohou předvést své hudební umění.
Válí i ti, kteří u piana nikdy neseděli, jako například odvážný Adam.Vyjdeme na balkon, z něhož je překrásný pohled na Letovice. Prohlídka pomalu končí a my scházíme dřevěné schody dolů do přízemí. Rozloučíme se s panem průvodcem a jdeme se podívat na „kozy paní domácí,"jak je nazval pan průvodce.Ve zbylém čase obhlédneme jízdárnu a něco, čemu se prý říká muzeum. Nám to muzeum bohužel nepřipomínalo, spíše sklad starých matraci, strojů, obrazů, aut apod.
Všichni se těšíme na oběd, a proto pospícháme do školy a poté domů. Exkurze byla podle našich názorů poučná,ale také zábavná díky našemu panu průvodci.

Marcela Floková a Andrea Růžičková, 8. D


Strudo, dýně (nejen) pro váš Halloween! Co je to Halloween?

 Halloween si v našich krajích většinou spojujeme s Amerikou (přesněji s USA). Tento svátek je původně starý Keltský zvyk, známý jako "Samhain" a znamená "Konec léta".
Halloween se slaví poslední noc keltského roku, začínající západem slunce 31. října a trvající do východu slunce 1. listopadu. Je to noc, kdy předěl mezi světem živých a královstvím neživých je nejmenší. Je to nejmagičtější noc v roce.
V této magické noci se posazovala svítící lucerna vyřezaná z tuřínu nebo tykve před krytý vchod do domu nebo přímo do okna. Měla vítat zemřelé předky a zároveň sloužit jako ochrana proti zlomyslným duchům. Jako zdroj světla byly používány hořící kousky uhlí, později se do dýní usazovala svíčka.
Když evropští osadníci (zvláště Irové) přijeli do Ameriky, objevili praktickou věc: zde rostoucí v Evropě neznámé dýně jsou větší a lépe se hodí pro vyřezávání než řepa používaná na starém kontinentě. Halloween tak nabral "druhý dech" a byl od 19. století slaven dokonce ještě více než dříve.Víte, že dýně není zelenina, ale ovoce?

A kde se vlastně vzal Halloween? Těžko říct. Jedná se o naprosto chaotickou změt různých pověstí, zvyků a svátků, které se nějakým způsobem váží k podzimu. Kořeny sahají údajně až ke keltskému svátku Samhain, kdy se porážel dobytek na zimu. Jméno Halloween je zkomolený All Hallows Even, což je křesťanský termín pro večer před dnem všech svatých (All Saints' Day), který předchází Dušičkám (All Souls' Day). Zdá se, že prvními, kdo slavil Halloween, byli skotští protestanti. Ovšem v jejich podání se jednalo o shromáždění známých a příbuzných, kde se podle různých zvyků a her předpovídala budoucnost, především svatby. Třeba loupání jablka před zrcadlem, které mělo mladé dívce zjevit podobu budoucího manžela.
Ze Skotska pravděpodobně přišly i vyřezávané vodnice, později zaměněné za dýně, které se snadněji opracovávají. Původní lampičky jsou spojovány s nenapravitelným Jackem, který se po smrti nemohl dostat ani do nebe, ani do pekla a byl zatracen k bloudění po zemi až do soudného dne se světýlkem, které lákalo ztracené poutníky do vřesovišť (taková skotská Rusalka). Ani tyto lampičky nebyly původně nijak s Halloweenem spojovány. Podobně koledování patřívávalo spíš k Vánocům a maškarní průvody k Dni díkuvzdání. Různé kanadské žertíky s podtextem vydírání měly původně spíš místo kolem těchto dvou svátků, ale jak se vánoce a Thanksgiving stávaly spíše rodinnými svátky, přesunuly se různé lumpárny pomalu na Halloween. Prostě takový den volnosti před svázanými a vzornými Vánoci. I dnes se koledníci dotazují, zda si majitel domu přeje "trick or treat" a teoreticky, pokud se odmítnete vykoupit, čeká vás nějaký ten žertíček (třeba zubní pasta na oknech). Neznám ale nikoho, kdo by to zkoušel, namaskované dětičky jsou vesměs neodolatelné, a tak člověk rád obětuje nějakou tu sladkost.

 

 

 


VTIPY 

Profesor zkouší ze zoologie:,,Co je to za ptáka?"a ukáže ze zakrytého tvora jen nohy. ,,Nevím"odpoví student. ,,Tak je to za pět, jak se jmenujete?" konstatuje profesor.
Student si vyhrne nohavice: Můžete také hádat!"


Američan kupuje od starého Lorda jeho zámek. "Víte," svěřuje se mu, "slyšel jsem, že prý tady straší." "Tomu nevěřím, žiji v tomto zámku již 300 let a žádné strašidlo jsem tu nikdy neviděl


"Paní Pokorná, váš manžel mě požádal, abych vás vyšetřil. Prý chodíte večer po bytě se zdviženými pažemi s roztaženými prsty. Co mi k tomu řeknete?" "Ale jistě, čekám až mi zaschne lak na nehty."


Paní učitelka se ptá Pepíčka: "Co nám můžeš povědět o vlaštovkách?" "To jsou velice moudří ptáci - jak začne škola, odletí do jižních krajin!"


V hodině matematiky: "Jirko, když otec vyrazí z domu v šest hodin rychlostí 5 km za hodinu a strýc odejde v půl sedmé rychlostí 7 km za hodinu, kde se sejdou?" "Jak je oba znám, tak určitě v hospodě!"


Babička říká vnukovi: "Pepíčku, když kašleš dej si ruku před pusu!" Pepíček: "Neboj, babi, mně zuby nevypadnou."


Třída je na návštěvě v obřím akváriu a paní učitelka se ptá, z jakého oceánu jsou tyto ryby. Je vyvolána Maruška, ale stále mlčí. A paní učitelka: "Správně je to Tichý oceán!"

 

Krušinová Kateřina 7.D 


Aktuality

 
webdesign: frogDesign.cz © 2008 code & programming: © 2008