číslo 58

Přátelé, kamarádi,
minulé číslo bylo spíše „pracovní", většina mých stránek byla věnována tomu, co se ve škole děje. Dnes jsem se ale převlékl do svátečního. Proč? No protože jsou za dveřmi Vánoce. A na ty se přece těší každý. Moji redaktoři se na Vánoce ale podívali z různých stránek a uvědomili jsme si, že Vánoce jsou proto tak krásné, že je trávíme se svými blízkými. Proto jsou moje stránky možná trošku jiné, možná trošku k zamyšlení.
Ale to vůbec neznamená, že nenajdete i rubriky, na které jste zvyklí. Ani dnes nechybí vtipy, čtenářské okénko, práce Vašich spolužáků, nechybí ani zprávičky o tom, jak jste byli šikovní na různých soutěžích ...
Co tedy zbývá ...? Popřát všem klidné a pohodové Vánoce a do nového roku ... ?
Všechno, co si budete přát. Váš


 

„Každý chce žít dlouho, ale nikdo nechce být starý"

Úvaha
Položme si otázku, kdy vlastně začíná stáří a co si pod tím pojmem máme představit.
Stáří je všude kolem nás. Každý stárne už ode dne svého narození. Myslím si, že stáří je konečná fáze života. Člověk bojuje s různými neduhy svého těla. Organismus je opotřebovaný životem a už nefunguje jako za mlada.
Dříve se o své rodiče a prarodiče postarala rodina až do konce. Většinou o ně pečovali doma v jejich domácím prostředí. Dnešní doba je však jiná, lidé mají hodně práce a málo času na své příbuzné. Proto využívají různá sociální zařízení k tomu určená, např. domy s pečovatelskou službou a domovy pro seniory. Jedno takové zařízení je i v našem městě. Žije tam i moje prababička.
Domnívám si, že i stáří se dá prožít pěkně a důstojně. Záleží jen na lidech kolem nás. Určitě bychom na své rodiče a prarodiče neměli zapomínat. Potěší je každý zájem o jejich osobu. Každé sociální zařízení, které pečuje o seniory, nemusí být špatné. Pro mnohé lidi je to dobré východisko ze složité rodinné situace. Moje prababička je tam spokojená, často ji navštěvujeme.
Ondřej Zoubek

Návštěva Domova důchodců

Dne 26. listopadu jsme my, třída IX. B, společně s paní učitelkou Sičovou navštívili v rámci výtvarné výchovy DPS v Letovicích.
Za úkol jsme měli pomáhat babičkám a dědečkům s vytvářením vánočního svícínku, který vyráběli.
Nejdříve jsme začali stříhat větvičky. Pak jsme měli přejít k jednotlivým stolům, sednout si vedle babiček nebo dědečků, pomáhat jim a povídat si s nimi. Někteří se prve hodně styděli, takže poctivě stříhali větvičky, jen aby nemuseli nikam chodit. Nakonec se ale všichni zapojili.
My jsme prve stáli jak trubky a zděšený výraz, který se nám zračil ve tvářích, mluvil za vše. Ostýchali jsme se.
Pak nám paní ukázala na jednoho dědečka. Nepracoval, měl před sebou zelenou kostku a jen se díval, jak kolem něj ostatní náruživě tvoří.
„Třeba nemůže..." usoudili jsme, vrhli jsme se na něj jako kobylky a překotně jsme ze sebe vysypali: „Dobrýdenpotřebujetepomoct?".
Veškerá nervozita a stud byly rázem tatam, jako by se vytratily někam do neznáma. Podali jsme si židličky a začali jsme do té měkké kostičky zapichovat větvičky.
Práce to vůbec nebyla těžká, ovšem někteří staří lidé měli problémy s motorikou, takže jim naše pomoc zajisté přišla vhod. Svícínek vypadal opravdu moc hezky, jako výzdoba za oknem se bude vyjímat suprově a babičky a dědečkové se jistě rádi pochlubí, co vyrobili.
Pokud jde o dědečka, kterému jsem pomáhala... myslím, že se mu dílo opravdu líbilo. Teď nechci, aby mé prohlášení vyznělo nějak domýšlivě, ale opravdu se domnívám, že byl moc rád, že jsem mu pomáhala. Vypadal potěšeně a vlastně jsme si i pěkně popovídali. Z druhé strany jsem měla jednu babičku. Ta výrobu zvládala víceméně sama, ale pobavilo mě, že si svůj výtvor měřila kritickým okem a chtěla být ujištěna, že je to pěkné. Ze všech stran jsem nešetřila chválou a myslela jsem to zcela upřímně, svícínky mi připadaly vážně povedené. Staří lidé jsou v něčem takové malé děti. Potřebují pozornost a laskavé zacházení, rádi sdělují svůj názor, pyšní se tím, co sami vyrobili, a povídají si. Naštěstí jsem přišla do střetu pouze se samými přívětivými lidmi, takže si opravdu nemůžu stěžovat, jejich chování mě vlastně dost
očarovalo (a to v dobrém slova smyslu).
Kdybych to měla celkově zhodnotit, podle mého názoru byli všichni spokojení. Všichni moji spolužáci se úkolu zhostili perfektně, ke starým lidem se chovali srdečně, vlídně a ochotně. Pro mě to byla úplně nová zkušenost, rozhodně se na to dívám pozitivně a jsem ráda, že jsme dostali možnost zkusit, jestli by nám taková práce šla a bavila. Při pohledu na to, jak můžeme třeba jen nepatrnou maličkostí přispět ke štěstí druhým, mne doslova zahřálo u srdce.
A za to vám, drahé babičky a dědečkové, vřele děkuji!
Tereza Halatová

Návštěva domova důchodců
V domově důchodců jsem byla poprvé. Byla jsem ráda, že staří lidé žijí v pěkném zrekonstruovaném moderním prostření. Asi se to nevyrovná domovu rodiny, ale je dobře že je o ně, aspoň doufám, postaráno. Ptala jsem se jedné paní, zda se jí tam líbí. Řekla, že se jí tam musí líbit, že nemá, kdo by se o ni postaral. Je to velmi smutné, že tito lidé takto dožívají svůj život. Musí to být pro ně těžké se se vším vyrovnat. Naproti tomu nežijí sami, je tu spousta lidí stejné kategorie, se kterými si můžou rozumět a pobavit se. A mají tam spoustu aktivit, které jim zaženou nudu. Chápu, že některé rodiny se nemohou postarat o své babičky a dědečky, ale je důležité, aby byli pořád v kontaktu. Doufám, že se jednou budu moct postarat o své rodiče a nebudu muset řešit tuto situaci s domovem. Všichni jednou zestárneme a určitě je lepší být s rodinou, než v domově. Tahle návštěva mi dala nové zkušenosti v oblasti stáří. Michaela Černochová

Spolupráce s DPS

Dne 26.11.2014 jsme strávili hodinu výtvarné výchovy v Domově pečovatelských služeb. Seděli jsme spolu s obyvateli DPS u stolů a vyráběli jsme vánoční dekorace, svícny. Přitom jsme si povídali o tom, jak se máme ve škole, našich rodinách a také jsme se dozvěděli něco o jejich životech. Panovala mezi všemi dobrá nálada a spokojenost. Líbilo se mi to, protože to bylo pro všechny zpestření dne.
Martin Šmahel

V domově důchodců se mi líbilo. Bylo to zajímavé a myslím, že si každý z naší třídy odnesl nějakou zkušenost, která se mu může v životě později hodit. Spolupráce s ''babičkami'' byla skvělá, skoro žádná z nich nepotřebovala pomoc, spíš ony pomáhaly nám. Byly velmi šikovné a i ty, které vypadaly, že toho nebudou tolik schopné, to zvládly bezvadně. Většina se ani nebála odpovídat na otázky a dalo by se říct, že některé byly i takové tak trochu čiperné.
Kristýna Švancarová

Návštěva u seniorů

Ve středu 26.11.2014 jsme se v rámci výtvarné výchovy navštívili Domov s pečovatelskou službou. Měli jsme seniorům pomáhat při výrobě svícnu. Ze začátku jsem měla strach, že si s nimi nepůjde povídat, ale nakonec bylo vše v pořádku...
Dostaly jsme aranžovací hmotu, do které se měli větvičky napíchat. Během práce jsme si s paní povídaly. Ochotně odpovídala na všechny naše otázky. Hodně jsme se nasmály. Ohromně mě to bavilo, ale tak trochu jsme byly pozadu. Když jsem paní požádala, aby mi něco nakreslila na sádru, nadšeně souhlasila.
Nejvíce mě naštvalo, že nám všichni kradli větvičky a nám pak žádné nezbyly. Ale i tak se vše povedlo, paní měla překrásný svícen. Čas utekl jako voda a mám krásné vzpomínky na Domov s pečovatelskou službou.
Aneta Halasová


... Domov důchodců jsem opouštěl s dobrým pocitem, protože jsem udělal správnou věc a pomáhal lidem, kteří to potřebují.
Vojtěch Cichra


Mezi nebem a čajovnou, aneb tvůrčí psaní za pomocí čajových lístků

Byli jste někdy v čajovně? Já jsem tam byla nedávno se svojí tetou Míšou, udělaly jsme si takový vlastní seminář tvůrčího psaní u teplého čaje. Atmosféra čajovny je doslova magická! Dostala jsem „za úkol" (samozřejmě nepovinný) vždycky napsat to, co teta říkala, pomocí prostředí čajovny a volných asociací. Vznikly mi z toho poměrně zajímavá díla, která si každý může vyložit jinak, podle sebe. A pro ty, které by něco takového lákalo, jsem zde svoje práce přepsala. Tak šup, zaujmout nějakou pohodlnou pozici a v opojení čaje hurá do čtení!

Úkol I.
Když mi donesli čaj, který jsem si (pomocí zvonečku) objednala, Míša mi zadala první úkol. Mám ten čaj zkusit popsat. Dost dobře jsem nevěděla, jak bych to měla udělat, a tak jsem zkrátka psala o tom, co se mi při něm vybavuje - tzv. asociace.

Irish cream
Irish team... už při tom názvu, co se jako první člověku může vybavit? Irsko. Takže krásná příroda, ta hudba, možná irská píšťala.
Vezmu si hrnek do ruky a pomalu přiložím k ústům. Slastně vdechnu tu krásnou vůni a napiju se. Je ještě horký a mně se zatočí hlava.
Vrátím se do dob starých Keltů. Ano, v Irsku se přece mluví jazykem, který se podobá keltštině. Nebo ne? Možná se mýlím, v té škole bych asi měla dávat větší pozor.
A co takhle dudy? Nebo bubínky... a irské písničky. Hned bych si zazpívala, ovšem ocenila bych, kdyby se mi z hrdla vydralo i něco víc než ten pouhý „tón", připomínající kvílení duchů.
Viděla jsem obrázek Irska, a tam byl vodopád. Voda, déšť... To se mi proti mé vůli pořád vtírá do mysli.
A pak i další věc, ta mi zní v hlavě, vtěrka. Najednou se přistihnu, že se snad ani nesnažím vyhnat ji. To je ale špatně!! Ne, nechci, aby se to vracelo. Jen malá, maličká část mého já si přeje se do té doby vrátit. Jenže ta malá část... je to ta část, co je v srdci. A proto možná ta nejdůležitější.

Vidíte, k čemu jsme se dostali? Neuvěřitelné, co dokáže pouhý čaj, viďte? Vybojuje si cestu až do hloubi duše člověka.

Úkol II.
Tento úkol byl pro mne obtížnější než ten první. Měla jsem napsat o tom, co vidím, co slyším, co nahmatám, cítím...

Jako první mne uhodí silné aroma čaje, které působí až magicky.
Při pohledu kolem se mi vybaví spousta věcí. Oranžová na stěně symbolizuje oheň a teplo. Ale tady je větší klid, oheň je energičtější. Okolí zde na mě působí tak útulně, přátelsky.
Ale co mě opravdu dostává, je hudba. K mým uším doléhají zvuky uklidňující muziky, které napomáhají k cestě do jiného světa.
A když už jsem nakousla dané téma... opravdu jsem od okamžiku, kdy jsem vešla, v jiném světě, v jiné hladině. Přicházejí ke mně myšlenky, jejich ruce mě objímají a berou s sebou někam do nekonečna.
Letím někam, jako bych měla křídla. Připadám si jako anděl a ostatní mě uctívají jako svou královnu. Ten pocit, když z vás vaše vlastní myšlenky mají respekt.
Když natáhnu ruku, první, co mám na dosah, je zvláštní dřevěná tykev s legračním sítkem. Při pohledu na ni se mi vybaví Indiáni. I muzika právě teď hrající tomu napomáhá. Najednou sedím u táboráku, cítím, jak mě doslova olizují plameny věčného, nespoutaného ohně, a okolo mě sedí Indiáni, v jejichž snědých tvářích se rozlévá úsměv. Bubnují na jembe, provádí nějaký rituál. Jako víla tancuji okolo ohně. Bohyně mě vidí a vnímá. Právě v tento okamžik se mnou je spokojená, aspoň to tak vypadá. Mým prostřednictvím předá kmeni tolik energie, kolik potřebují, a já se zas vracím zpátky do reality.

Úkol III.
Třetí, a zároveň poslední úkol, se mi líbil úplně nejvíc. Ani nevím proč, prostě jsem hned, úplně hned věděla, co napsat, šlo to skoro samo. Měla jsem si vybrat nějaký předmět v čajovně a zkusit o něm napsat příběh. Stejně jako doposud se ten úkol dal pojmout více způsoby. Rozhlížela jsem se kolem... můj pohled padl na knížky a obrazy kolem, na vodní dýmku... a pak na jakousi dětskou válendu, na které se rozvalovala barevná želva. Jo, želvo, ty budeš ta pravá, přesně tvůj příběh chci psát...

Jsem želva. Konkrétně hračka pro děti. Dospělí by řekli „neživá", ale já myslím, že pro děti jsem mnohdy daleko živější než ostatní bytosti. Děti mi vypráví své příběhy.
Tuhle se ke mně uvelebila asi pětiletá holčička, která přišla s nějakou postarší paní. Ona tu teď ale není, šla na záchod.
„Babička je nemocná," zašeptá děvčátko. „Moc, moc nemocná. Slyšela jsem, jak se o tom baví s tatínkem. Nevěděli, že je poslouchám, mysleli si, že spinkám. Moje maminka je v nebíčku. Babička ale říká, že je tam konečně šťastná. Myslím, že se jí po ní stýská. Jestli za ní půjde, snad jí poví o tom obrázku, co jsem jí namalovala."
V tu chvíli mně je strašně líto, že jí nijak nemohu pohladit.
Pak se stará paní vrací a dívenka se jí vrhá do náruče.
„Babi, mám tě ráda, moc, moc, moc!"
Je zvláštní, co všechno tím dá své babičce najevo. Děti jsou čistá, nevinná stvoření. Někdy ale tuší mnohem víc, než jsme ochotni připustit.
Jindy tu sedí dva lidi, muž a žena. Nekomunikují spolu, jen každý srká svůj čaj.
Jak je to všechno hloupé. Nejsou jako malá holčička, neobejmou se ani si svoji náklonnost nedají nijak najevo. V jejich odtažitém chování cítím chlad. Ona mu ani není schopná říct, že spolu čekají dítě. Bojí se, že o miminko přijde...
Potom se ale přece jenom něco změní. On ji najednou uchopí za ruku.
V pevném stisku je víc emocí, než by byl s to kdykoli jí dát jinak najevo.
„Miláčku," osloví ji něžně. „Jsem s tebou a vždycky budu. Chci, abys to věděla..."
V jejích očích se lesknou slzy a já se už nemůžu dočkat, až se za pár měsíců s jejich děťátkem seznámím.
Sledováním životních příběhů se učím. Učím se o tom, jak lidé žijí. My dětské želvy jsme samozřejmě nejlepší, ale ty lidské bytosti možná přece jen nejsou tak špatné...
Au! Ty kluku darebná, to byla moje packa! A co se tak lepíš...? Anebo jo, pojď ke mně a pověz mi svůj příběh.

Doufám, že se Vám to líbilo a zanechalo to ve Vás stejně zvláštní, přesto příjemné pocity, tak jako ve mně. Závěrem bych Vám ráda doporučila - určitě někdy do čajovny jděte! Kromě čajů a knížek tam je i plno zajímavých věciček, které by se Vám mohly líbit. Třeba se tam někdy potkáme.
T. Halatová, IX. B


VÁNOCE

Vánoce jsou svátky krásné,
každý nad svým dárkem žasne.
Plnou hlavu Vánoc máme
a nejbližším dárky dáme.

Báňky, hvězda, zvoneček
a další ozdoby na stromeček.
Holčička dostane panenku,
maminka zase řasenku.


Tatínek rozbalí strojek holící
a chlapeček rukavice s čepicí.
Babička dostane jehlice s vlnou,
děda, ten krabici nářadí plnou.

Kapr bude na talíři,
sníh se venku zatím víří.
Prostě svátky bez chybičky,
čekejte, až zazvoní vánoční rolničky.

Zuzana Ščudlová VI.A

 

Vánoční přání
Jednoho mrazivého večera psal malý Honzík dopis Ježíškovi. Napsal si tam spoustu hraček, počítačových her, stavebnic a dalších věcí. Ráno o Štědrém dnu se těšil, že dostane spoustu hraček a pořád přemýšlel: „ Rozbalím ten největší, nebo nejtěžší dárek a co když tam bude dárek tak velký, že ho celý nerozbalím? " Takto stále přemýšlel, ale zapomněl na dárky pro rodiče a sourozence. Nastal večer a Honzík byl napjatý, co dostane, najednou se ozval zvoneček, otevřely se dveře a jeho nadšení zmizelo, zjistil totiž, že dostal jen malou krabičku. S brekem utekl do pokoje, teprve tam krabičku otevřel. Byl v ní bonbónek, ten bonbón dal do pusy a v tu ránu se rozsvítilo světlo, otevřelo se okno a do pokoje nasněžila malá hromádka sněhu. Honzík se vydal ji zamést, ale hromádka se pohnula, vylezl z ní malý zelený skřítek. „Já jsem vánoční elf a jmenuju se Elfík", povídal „a přišel jsem ti vysvětlit, proč jsi dostal pouze bonbón. Myslel jsi totiž jen na sebe a na ostatní ne." Honzík ihned odvětil: „Elfíku určitě vše napravím, hned všem dám nějaký dárek." „Věřím ti Honzíku," skřítek luskl prsty a v oblaku kouře se objevily Honzíkovy vysněné hračky. Honzík pochopil, že není důležité dostávat, ale dávat.
Lukáš Mistr IX. C

Vánoční vyrábění-andělíček
Potřeby: zlatý tvrdší papír, bílý kancelářský papír, nůžky, obyčejná tužka, izolepa, špejle, sešívačka, černý fix, polystyrenová kulička, kousky žluté vlny
1. Na zlatý papír si tužkou nakreslíme šaty-tvar lichoběžníku, které vystřihneme a spojíme obě stejné strany sešívačkou.
2. Na polystyrénovou kuličku namalujeme andělíčkův obličej.
3. Kousky vlny uprostřed svážeme a nalepíme rovnoměrně na hlavu jako vlásky.
4. Bílý papír poskládáme jako harmoniku, uprostřed přehneme a s krajními ploškami přilepíme zezadu na šaty.
5. Špejli zapíchneme do hlavičky, protáhneme šatičkami a z vnitřní strany přchytíme izolepou
Karolína Novotná VI.C

Anketa o nejlepší vánoční cukroví
Ve třídě VI.A jsem v polovině listopadu provedl výzkum, jaké cukroví mají moji spolužáci nejradši.
Anketa dopadla takto:
Bezkonkurenčně na 1. místě jsou vanilkové rohlíčky s 11 body.
Druhé je linecké cukroví se 4 body.
Třetí místo obsadily včelí úly, perníčky a marokánky se 2 body.
Čtvrté a poslední jsou pusinky a košíčky s 1 bodem.
Anketa spolužáky nadchla, protože si uvědomili, že za měsíc na cukroví nebudou jen myslet.
Šlesingr Tobiáš VI.A


Vánoční pečení
Blíží se Vánoce, takže mnoho z Vás už má doma určitě několik druhů cukroví napečeno. My jsme ve vaření taky pekli. Pro ty z Vás, kteří jste ještě nepekli, nebo Vám schází inspirace na další druhy cukroví, tu mám 2 recepty. Jeden trochu netradiční a druhý klasický, který jsme dělali ve škole. Sami se můžete podívat, jak se nám to povedlo! 
Vanilkové rohlíčky
Budeme potřebovat: 24 dkg hladké mouky, 16 dkg másla, 5 dkg cukru, 11 dkg oříšků a 1 celé vejce
Postup: Vše smícháme dohromady a vytvoříme těsto. Z těsta ukrajujeme malé kousky, ze kterých vyválíme rohlíčky. Použít můžeme také formičky. Pečeme na 180°. Po vychladnutí rohlíčky obalíme ve směsi vanilkového a moučkového cukru.

 

Zdravé mlsání - ovesné sušenky
Budeme potřebovat: 20 dkg hladké mouky, kypřící prášek, 2 vajíčka, 20 dkg tuku (Hera, máslo), 500g ovesných vloček, ořechy, rozinky, 20 dkg cukru, čokoláda na rozpuštění
Postup: K rozpuštěnému tuku přidáme 2 ušlehaná vejce a ostatní ingredience. Vše důkladně promícháme a ze směsi vytvoříme na plech malé placičky. Po upečení můžeme placičky dozdobit ještě čokoládou.


Dobrou chuť přeje
Karolína Sičová

VÁNOČNÍ HRA
Zahrajte si hru. Budete potřebovat papír, něco na psaní, slova a tento článek, ale nejdříve si ho nečtěte!!!

´´--------------´´ řekl ---------------. Dnes jsou Vánoce!!! Od mé ----------- tety
Jistě letos dostanu nějaký ---------------- dárek. Na stromeček budeme letos
Dávat ------------- a nahoru pověsíme --------------. Ke Štědrovečerní večeři budeme mít ---------------- a jako přílohu jsem navrhl -------------------.
Bratrovi jsem koupil ------------ s vlastním podpisem ---------------------------,
mámě --------------- a tátovi ----------------. Už ------------, že dostanu alespoň
-------- dárků.
Postupně budete doplňovat slova (napište si je na papír) :
1. Nějaký zvuk
2. Klučičí jméno
3. Přídavné jméno
4. Přídavné jméno
5. Podstatné jméno v množném čísle
6. Podstatné jméno
7. Zvíře
8. Rostlinu
9. Podstatné jméno
10. Jméno herečky, fotbalisty, hokejisty,....
11. Podstatné jméno
12. Přídavné a podstatné jméno
13. Sloveso
14. Číslovku
Potom slova dodejte. Zasmáli jste se ??? Karolína Podivínská VI. B

 

MIKULÁŠ NA HASIČÁRNĚ

Dne 5.12.chodili po Letovicích Mikuláš, čerti a andělé. Rodiče, kteří si mysleli, že jejich děti zlobí až moc, nebo je chtěli jen trochu postrašit, odvedli své ratolesti na hasičárnu, kde se z okna spouštěli čerti. Ovšem tam byl i Mikuláš, kvůli kterému se tento svátek slaví, a andělé na hodné děti. Některé ratolesti se svých rodičů drželi hlava nehlava a nehodlali se jich pustit. Našli se i odvážlivci, kteří čerty spíš škádlili a ne se jich báli. Na hasičárně bylo i občerstvení, takže nikdo hlady ani žízní neumřel. Jelikož každý mohl zůstat, jak dlouho chtěl, nemuseli všichni vydržet až do konce. Pokud chtěl někdo dostat balíček plný dobrot, musel recitovat básničku nebo zpívat písničku do mikrofonu. Někdo se nebavil, jiný zase ano, ale lepšího Mikuláše by mít nemohli.

Zuzana Ščudlová VI.A

Mikuláš
Proč chodí čerti, anděl a Mikuláš?
Svatý Mikuláš byl reálná historická postava. Narodil se někdy kolem roku 270 na území dnešního Turecka a stal se biskupem. Byl velmi štědrý a rád lidem pomáhal. Legenda vypráví o třech dcerách chudého muže, které aby si vydělaly na věno, byly nuceny k prostituci. Mikuláš je ale zachránil tím, že jim tajně vhodil do pokoje valouny zlata. V té době ale docházelo k velkému pronásledování křesťanů, kteří byli zavíráni do žalářů a mučeni. Tomuto osudu se nevyhnul ani Mikuláš a 6. prosince byl umučen. Každý rok 5.prosince proto chodí s anděly a čerty. A rozdává bonbóny, proto chodí s anděly.
Sára Řehořová

VÁNOCE

Vánoce jsou svátky, které v křesťanské tradici představují oslavu narození Ježíše Krista. Vánoce slavíme 24.12. Přípravu na samotné Vánoce představuje advent, období čtyř týdnů před Vánoci. Čtyři adventní neděle bývají někdy označovány postupně jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá. Advent znamená doslova ,,příchod". Je to doba půstu. Jak tento název vypovídá, jedná se o období ryze církevního původu. Spolu s Velikonocemi a Letnicemi patří k nejvýznamnějším křesťanským svátkům. V současné době se původní význam Vánoc vytrácí a Vánoce se považují i za jeden z nejvýznamnějších občanských svátků.
Města jsou v adventní době již slavnostně vyzdobena, výlohy obchodů se třpytí vánoční výzdobou a na mnoha místech jsou již vztyčeny vánoční stromky jako hlavní symboly nadcházejících svátků. V historických částech měst probíhají vánoční trhy, kde je možné nakoupit typické vánoční zboží. Je zde možné spatřit i ukázky výroby tradičních lidových řemesel - kováře, skláře, rytce ,výrobce ozdob.
Většina českých rodin si na Vánoce pořídí vánoční stromeček, který vyzdobí skleněnými baňkami, třpytivými řetězy, zvonečky nebo slaměnými a jinými ozdobami. Na Štědrý den, ale i v době adventní se zpívají koledy například: Tichá noc, Narodil se Kristus Pán, Nesem vám noviny, Veselé vánoční hody, Půjdem spolu do Betléma, Pásli ovce Valaši, Štědrý večer nastal, Dej bůh štěstí, atd. Také se pořádají koncerty, na kterých tyto a jiné koledy můžeme slyšet. Na Štědrý den lidé podle tradice nesmí celý den nic jíst, aby viděli zlaté prasátko. Ke štědrovečerní večeři se většinou podává smažený kapr nebo řízek s bramborovým salátem.
K Vánocům se připojují různé tradice. např. betlém, vánoční stromek, dárky, Ježíšek nebo vánoční cukroví. Vánoční cukroví a jeho pečení je jedna z rozšířených vánočních tradic. Většina vánočního cukroví se připravuje ze směsi mouky, cukru , vajec, másla, kakaa, čokolády a různých druhů ořechů a kandovaného ovoce. Mezi typické cukroví patří cukroví z lineckého těsta, které je možné ochutit strouhaným kokosem či kakaem. Typická vůně je vanilka, koření skořice.
Jednou z novodobých vánočních tradic je betlémské světlo, které rozvážejí skauti. Světlo se každoročně zapaluje v Betlémě a posléze putuje napříč Evropou. Do Česka betlémské světlo putuje z Vídně, kde jej rakouští skauti předávají delegacím z celé Evropy. Pro českou zemi jej přebírají brněnští skauti, kteří jej rozvážejí v sobotu před 4. nedělí adventní, takže je pak k dispozici v kostelech, na náměstích, vánočních trzích, knihovnách a podobně.
Napsaly: Nela Filipi a Veronika Čechová 7.C


Vánoční rozhovor s panem ředitelem
1.Jak slavíte Vánoce?
Nejprve mám stres z pořizování dárků, neboť je nechávám vždy na poslední chvíli, potom s rodinou společně prožijeme Štědrý den, abych v dalších dnech ujížděl kamkoliv do hor, kde je dostatek sněhu.
2. Dodržujete nějaké Vánoční zvyky? Jestli ano, jaké?
Asi velmi podobné, jako většina z nás, tedy na Štědrý den: pokus o půst, k obědu čočková polévka, strojení stromečku, chystání dárků (toto nenapravitelně vždy řeším na poslední chvíli), štědrovečerní večeře, posezení u vánočního stromečku spojené s rozbalováním dárků a nakonec návštěva Půlnoční.
3. Máte rád Vánoce?
Atmosféra Štědrého dne je jedinečná. Pokud máme možnost toto prožívat v rodinném kruhu, není myslitelné Vánoce nemilovat.
4. Co si přejete od Ježíška ?
Mám zcela jasnou představu nejkrásnějšího dárku od Ježíška pro mne. Přeji si zimu Josefa Lady, jak ji maloval v Hrusicích. Tedy mrzne, jen to praští a je alespoň 20 cm sněhu ...

5. Slavíte Vánoce i ve škole?
Před Vánocemi se sejdeme ve školní jídelně, kuchařky nás vždy báječně pohostí a všichni si užíváme vánoční atmosféry.
Děkuji za rozhovor
Sára Řehořová 8. D


 

POŘÁD MÁME MÁLO ČASU, STÁLE NĚKAM SPĚCHÁME
Nedostatek času a spěch. Největší problém dnešní doby. Člověk není schopen se zastavit ani na vteřinu. Jsme jak mechanické stroje, co dělají vše automaticky. A to beru důraz hlavně na dnešní dobu. Tendence mít všechno a brzo nás okrádá o čas každý den. Kdo se někdy zastaví a popřemýšlí nad uplynulým dnem?
Názorným příkladem jsou za dveřmi stojící Vánoce. Místo toho, abychom prožili svátky v klidu a v pohodlí svého domova, lítáme v neustálém stresu, shonu a depresi z toho, že nenakoupíme, nenapečeme, neuklidíme a kdo ví co ještě. Je to správně? Osobně si myslím, že ne. Uvědomme si jednu věc, vždyť je to absurdní. Lítáme po obchodech, hlavou nám protéká statisíce myšlenek, co všechno musíme ještě udělat.
Mohli jsme si všimnout, že vánoční reklamy tu byly už na začátku listopadu -marketingový tah, který nás nutí kupovat dárky už sedm týdnů předem. A opět se dostáváme do fáze, kdy se člověk užírá stresem.
Čas je velice vzácný a nikomu nevadí, že ho promarní zbytečnými starostmi. Vánoce jsou úplně o něčem jiném. Pořád máme málo času a neustále někam spěcháme a právě nejvíce hektické je to v tomhle období. Kdy jindy lidé takhle vyvádí, nehledě na to jaká je roční doba nebo co slavíme?
Vánoce bychom si měli užít. Vždyť jsou to svátky klidu a pokoje. Jsou to právě svátky,
kdy bychom se měli zastavit, zavzpomínat na uplynulý rok a oslavit jeho konec. Oslavit je z radosti z blízkých a ne z radosti z dárků. Přítomnost vaší rodiny vám žádný dárek nemůže nahradit. Proto nespěchejme a užívejme!


Dominika Čechová IX.C


Krajina pod peřinou
Každoročně chodíme na Štědrý den do lesa krmit zvířata. Nejvíc si to užiju, když krajinu pokrývá bílá nekončící peřina. Opatrně našlapuji a tenký led pode mnou praská. Z nebe na zem se snáší čistě bělostná vata, jako by ji někdo nade mnou lámal na kousíčky a posílal dolů. Také všechny stromy zahaluje hebká peřinka. Zasněžené větve se objímají a strom upadá do zimního spánku. Nad hlavou mi přeletěli ptáci, kteří svým zpěvem dodali krajině opět život. Nyní už však slyším jen křupání ledu pod mými chodidly a skučící mrazivý vítr. U kraje cesty zápasí tisíce malých mravenců s vrstvou sněhu, která pokryla jejich hnízdo. Náhle, když skrz šedé nebeské záclony sestoupí slunce a jeho slabé paprsky dopadnou na zasněženou zem, zatajím dech. Nádhera! Celá krajina jako by se opět probudila k životu. Z kousků vaty se najednou stávají třpytivé diamanty. Uvnitř sebe bojuji se silnou touhou, zachumlat se do té heboučké peřinky a jen tak na sebe nechat padat sníh. Zapomenout na všechny starosti a plně se unášet atmosférou Štědrého dne v zasněženém lese. Kráčím však dál. Konečně před sebou vidím svůj cíl. Krmelec. Ani on se nevyhnul nadýchané pokrývce. Do krmelce dáme zvířatům kaštany a jablka. Mrazivý dech nás donutí jít už pomalu zpět. Krása zimní přírody mě vždy uklidní a rozveselí. Ohlédnu se, abych si ten obraz uchovala v paměti co nejdéle.
Karolína Sičová


 

Zprávy ze školy


Setkání zástupců tříd


Ve čtvrtek 4.12. ráno jsme se spolu s dalšími zástupci tříd sešli s paní učitelkou Bajerovou. Mluvilo se o věcech, které se udály, které se teprve stanou a taky jsme řešili stížnosti nás a našich spolužáků. Vybrala jsem pro vás ty nejdůležitější věci...

Stalo se:
- výměnný pobyt žáků z německého Kirchlintelnu
- sběr papíru, ze kterého jsme získali dostatek peněz pro našeho Haiťánka
- prezentace středních škol
- ve družině proběhlo zdravé odpoledne, vyhledávání talentu a vánoční dílna
- družina vyrobila vánoční stromečky, které jsou na Masarykově náměstí u řeky
- 9. ročníky - testy SCIO a SCATE (pan ředitel byl spokojený s prací deváťáků )
- dokončení šatny 8.A a 8.B
- 1.P se zúčastnila hudebního festivalu

Stane se:
- sběr víček pro Lukáška Demla z 1.P
- renovace šaten bude pokračovat
- třídy na chodbě B2 - nová umyvadla a obklad kolem umyvadel
- nová linolea v některých prostorách školy
- větší zabezpečení školy (dopolední uzamčení s možností zvonění??, recepční??, vrátný??)

Stížnosti žáků:
- nedostatek toaletních papírů (dojít za panem školníkem pro nový)
- stížnost 5.C na práci se dřevem v pracovních činnostech (vzkaz pro holky z 5.C od paní učitelky Bajerové: Jednou se vám to bude hodit a budete za to rády!! )

Karolína Sičová 8.D

Testování SCIO

Někdy začátkem listopadu byli všichni žáci devátého ročníku podrobeni testování SCIO, a to konkrétně z OSP (obecných studijních předpokladů), matematiky a češtiny.
Abych se nezapomněla zmínit, úplně nejdřív jsme byli testováni ještě z angličtiny, to jsme psali ale už dřív, někdy k začátku školního roku. Nebylo to pro nás nové, poněvadž jsme tyto testy dělali už minulý rok, takže to pro nás nebylo až takové překvapení. Ačkoli některým se výsledky výrazně zlepšili! Hodnocení - A1, A2, B1,... Byl zvlášť hodnocen poslech, čtení, a pak celkové hodnocení, to bylo samozřejmě nejdůležitější.
Teď v listopadu nás jako první čekalo OSP. Jak už se dá odvodit z názvu, testování zahrnovalo jak češtinu, tak matematiku, a to i třeba v úplně jiné formě než na jakou jsme zvyklí z hodin. Měli jsme 60 minut na 60 otázek, což byl velmi nereálný limit na dokončení všech příkladů; vzápětí však mnozí zjistili, že na některé otázky by jim nepomohlo ani dalších 60 minut navíc, takže když se jim na obrazovce počítače objevilo „Zbývá poslední 1 minuta do konce!", jen rezignovaně zírali na nedokončené příklady, odpočítávali poslední sekundy a doufali, že se jim znenadání rozsvítí, nebo snad v zázrak, že jim andělíček strážníček nevyplněné otázky sám vyplní. Hodnoceni jsme byli v percentilech a srovnávali se naše výsledky s výsledky ostatních, např. žák, který měl percentil 81 (aby se to hezky počítalo), byl lepší než 80 žáků, ale horší než 19. No, snad jsem to vysvětlila dobře.
Jako další jsme se mohli těšit na matematiku. Ani tady to nebylo úplně stejné jako na hodinách... ale pro hodně lidí to bylo pořád snadnější než OSP, takže úleva. Dovolte mi ještě podotknut jednu poznámku, zdá se mi, že jsem to málo zdůraznila - každý měl pohled na SCIO úplně jiný, každému se dařilo něco jiného, někomu přišlo lehčí OSP, někomu matematika, někdo se při pohledu na češtinu usmíval, dalšího div netrefila pepka... Fajn, to jsem ujasnila. Tak tedy zpátky k matematice: I tady jsme byli hodnoceni v percentilech, výsledek též ovlivňovalo i to, jak jsme si vedli při OSP, jak přesně, to ale nevím. Tentokrát jsme měli 60 minut na 30 otázek, což mi připadalo podstatně lepší, klidnější.
To nejlepší nakonec - když jsem odevzdaně kurzorem myši najížděla na „Spustit test", alespoň jedna optimistická myšlenka byla, že po češtině už budu mít od testování do přijímaček pokoj. Pro ty, kteří si myslí, že čeština je jen o i/y - omyl, přátelé, šeredně se pletete! Zde člověk spíše dumal nad obecnými pravidly, počítal hlavní a vedlejší věty, a zejména se tu vyskytovalo mé „oblíbené" porozumění textu (pozor, i v literatuře je lepší dávat pozor!). Možná je zbytečné to dodávat, ale i zde jsme byli hodnoceni v percentilech. Tentokrát jsme měli 45 minut na 40 otázek, myslím, že času bylo víc než dost.
A jak se na celkové testování dívám? No... uznávám, že v ten moment, co jsem se marně snažila namáhat mozek, jsem za SCIA zrovna moc neděkovala, ale myslím (teď, když už to mám za sebou), že vyzkoušet si SCIA „nenaostro" rozhodně není marné a jsem panu řediteli za tuto možnost vděčná. Protože člověk rázem zjistí, že to, že „chápe" a „stíhá" v hodině ještě nemusí hned znamenat, že zvládne testování, řada lidí se totiž na formulaci otázek a celkový systém SCIO nemůže zvyknout a mají s tím problém. Takhle jsme zjistili, jak na tom tedy jsme, co musíme vylepšit, co můžeme čekat na přijímacích zkouškách, a taky vlastně i to, jak náš mozek čelí trémě. Já osobně to hodnotím asi tak, že „jsem ráda, že jsem ráda", na to, jak jsem to viděla pesimisticky, mě výsledky poměrně příjemně překvapily. Co se nervozity týče, je přirozená, ale jsem toho názoru, že je lepší říct si ‚A co, ono to nějak dopadne. Když tady tu otázku nezaškrtnu, stane se něco? Začnou snad padat z nebe trakaře - nezačnou.‘, a nakonec vás odpověď třeba zčistajasna cvrnkne do hlavy.
T. Halatová, IX. B


Školní florbalová liga
S tužkou za uchem a papírem v ruce jsem vyrazil do naší tělocvičny s cílem napsat o školní florbalové lize, která se koná už mnoho let. Hraje se ve formaci 3+1, což znamená, tři hráči a jeden brankář. Délka jednoho zápasu trvá 16 minut a je rozdělena na dva poločasy. Tento rok se zúčastnilo 11 týmů, které jsou připraveni vyhrát. Pan učitel Štesl používá i kanadské bodování. Je hezké, že si na nás pan učitel udělá čas ráno, kdy by ještě mohl odpočívat. A tímto to asi završím a popřeju vám pěkný zbytek dne. Tobiáš Šlesinger 6. A


PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ KE DNI 14.11.2014

pořadí družstvo PU V R P skóre body
1. REBELOVÉ 4 4 0 0 31 : 4 8
2. CRACKERS 4 4 0 0 22 : 7 8
3. BANÁNCI 4 3 1 0 19 : 6 7
4. BAFŮNI 3 3 0 0 16 : 3 6
5. A TEĎ ZASE MY 4 3 0 1 15 : 8 6
6. MICKEYHO KLUBÍK 5 1 1 3 10 : 18 3
7. HAPPY CHEEFI 3 1 0 2 12 : 11 2
8. ŠMOULOVÉ 4 1 0 3 10 : 23 2
9. LTW FUNKY BOYS 4 0 1 3 7 : 17 1
10. ARMY OF 51 3 0 0 3 4 : 20 0
11. ICE DRAGONS 4 0 0 4 1 : 32 0

PU ....počet odehraných utkání
V ....počet výher
R ....počet remíz
P ....počet proher

Florbal-starší žákyně
Zase máme zlato!
3.10.2014 jsme v Letovicích hrály o postup do okresního kola. Bylo celkem 5 týmů. Na tomto turnaji jsme skončily první, takže jsme postoupily do okresního kola.
10.12.2014 na okresním kole bylo 6 týmů. Po dlouhých napínavých turnajích jsme hrály o 1.-2. místo. Všechny jsme se snažily a tento zápas jsme vyhrály. Všichni jsme měli obrovskou radost. Myslím, že i paní učitelka Jurová, byla spokojena s naším výkonem, protože postupujeme do krajského kola, které se bude konat v lednu.
Sára Řehořová 8. D


Dějepisná olympiáda

Dne 4. prosince se ve 14 hodin uskutečnila dějepisná olympiáda. Celkem se zúčastnilo 40 žáků z osmých a devátých tříd.
Dostali jsme několikastránkový list A4. Otázky byly zadané formou testu, který tvořily (ať už bohužel nebo bohudík) i obrázky.
Téma se nazývalo „Středověk", ačkoliv oni pro něj měli svůj vlastní název. Ten byl ale pro mě příliš dlouhý a složitý, takže jsem si ho nezapamatovala.
Jak už napovídá téma, učivo bylo ze 7. třídy, přesto se musím přiznat, že jsem objevila plno věcí, o kterých jsem neměla ani páru a v našich dějinách mám „drobné" mezery.
Na druhou stranu musím říct, že celkové vyplňování mě vlastně dost bavilo. Trošku jsem překopala dějiny, ale to nevadí, aspoň se učitelé měli čemu zasmát.

Výsledky školního kola dějepisné olympiády
1. Karolína Sičová, VIII. D
2. Tereza Halatová, IX. B
3. Radek Vondál, VIII. A
4. Ludmila Přichystalová, VIII. D
5. Ivan Škranc, IX. A

Ostatním výhercům blahopřeji!!

Do okresního kola postupují žáci na 1. a 2. místě (zvýrazněné kurzívou), na třetím místě je náhradník.

Tak, průběh olympiády svýma očima jsem zde stručně popsala. Výsledky jsou též k dispozici. A tak zbývá poslední část - rozhovor s naší vítězkou! Karolínka ochotně souhlasila a odpověděla mi na pár otázek.

Gratuluji za úžasný výkon, Káji! Taková úvodní otázečka na začátek - baví Tě dějepis?
-Díky moc! Dějepis mě baví, patří mezi moje oblíbené předměty. Ráda čtu knížky zasazené do historie. Baví mě poznávat, jak lidé dřív žili.

Když ses poprvé podívala na zadání olympiády, co Ti v tu chvíli proběhlo v hlavě?
-Hned na první straně mě upoutal obrázek, který mi nic moc neříkal. Pak jsem si ho prohlédla důkladněji a vybavila se mi legenda o sv. Jiřím. První zodpovězená otázka mě vždycky uklidní.

Připravovala ses na olympiádu nějak? (popř. jak)
-Nakoukla jsem do sešitu z dějepisu z minulého roku a trochu si osvěžila paměť.

Jak bys test celkově zhodnotila? Připadal Ti hodně těžký? Nebo myslíš, že to nebyla až taková věda?
-Hodně otázek se týkalo bitev a válčení, což není zrovna moje nejoblíbenější téma. Některé části testu jsem však zvládala bez problémů.

Byla jsi nervózní?
-Nebyla. Šla jsem to zkusit, protože mě dějepis baví, ale nepočítala jsem s takovým úspěchem.

Jaká otázka Ti přišla nejobtížnější? Zaskočilo Tě tam něco?
-Obtížných otázek bylo několik. Nejvíc mě naštvalo, že jsem si nemohla vzpomenout na název jedné bitvy, i když jsem věděla, že ji určitě znám. Docela mě zaskočil úkol, kde jsme měli pojmenovat husitské zbraně.


A jaká byla naopak nejlehčí?
-Nejlehčí byl pro mě úkol, ve kterém jsme měli doplnit názvy výstroje středověkého válečníka, neboť první a poslední písmeno jsme znali.

Jak jsi na tom byla s časem? Nebyl to pro Tebe problém, nebo myslíš, že ho byla třeba víc?
-Hotová jsem byla za chvilku. Celý čas jsem ani nevyčerpala.

Když jsi testík odevzdávala, jaký jsi z toho měla pocit? Měla jsi dobrý pocit, nebo sis říkala něco ve smyslu: ‚Aha, tak tohle se teda moc nepovedlo...‘?
-Byla jsem přesvědčená, že uspět musí hlavně kluci, protože k bitvám a zbraním mají daleko blíž.

Myslíš, že Ti dějepisná olympiáda (kromě bodů na přijímačky) přinesla/přinese ještě něco dalšího?
-Každá soutěž je podle mě dobrá zkušenost dozvědět se, jak jsem na tom a přiučit se něco nového.

No a poslední otázka, jak se těšíš do okresního kola?
-Jsem hlavně ráda, že do okresního kola pojedeme spolu a samozřejmě Ti gratuluji k postupu! 

Děkuji Ti mockrát za rozhovor, ještě jednou gratuluju a přeju hodně štěstí (a další umístění!) v okresním kole! 


T. Halatová, IX. B


ChBioEko soutěž v Jevíčku
Dne 10.12.2014 se naše škola, konkrétně žáci 8.a 9. tříd, vypravili na gymnázium Jevíčko na chemicko, biologicko ekologickou soutěž. Tahle soutěž letos probíhala poprvé. Soutěžilo se ve trojicích, které byly rozděleny podle barev do různých časových úseků a tříd. První část zahrnovala spíše teoretické přemýšlení. Dostali jsme papíry s textem, ze kterého jsme čerpali informace, které jsme později vyplňovali do soutěžních papírů, které se hodnotily. Každý z trojice měl jeden obor, tedy buď chemii, biologii nebo ekologii. Měli jsme na to hodinu a patnáct minut. Což byla rozumná doba, za kterou jsme všechno stihli. Druhá tedy praktická část zahrnovala 18 úkolů z praxe. Například jsme poznávali lidské orgány, kosti, zvířecí parohy, rostliny nebo chemikálie. Bylo tam spoustu zajímavých úkolů. Při všem nás kontrolovali sami studenti gymnázia. Po soutěži následoval doprovodný program. Jedna část zůstala v aule, kde jsme měli uloženy svoje věci, a poslouchala bývalého ředitele gymnázia, který vyprávěl o historii a vzniku gymnázia. A druhá část se přemístila do speciální učebny. To byl teprve zážitek. Učitel biologie si pro nás připravil velice zajímavé pokrmy netypické pro naši zem a to konkrétně červy a sarančata. Většina soutěžících neodolala a ochutnala. Někteří však stále zůstali u klasiky a to u baget, které jsme dostali na svačinu. Po programu už zbývalo jen vyhlášení výsledků. Naše škola se na prvním místě sice neumístila, ale obsadila druhé a třetí místo. Což byl veliký úspěch, ze kterého měly naše paní učitelky velkou radost. Ostatní týmy z naší školy, které se sice neumístily, skončily jen velice těsně pod čtvrtým místem. Byly to rozdíly o půlbodech. Soutěž se podle mého velmi zdařila. A my žáci věříme, že příští rok to bude ještě lepší.

Simona Různarová VIII.D

Mladý chemik

Pátek. 12. 12. Pěkné datum, že? Takové, které by snad mohlo přinést štěstí. Právě to štěstí by nám totiž v tu chvíli přišlo vhod.
Bylo 7:15 a my, místo připravování se do školy, jsme seděli na nádraží a čekali na vlak, který nás měl zavést do Brna. Ale ne, jasně že jsme tam nejeli za účelem nakupovat ve Vaňkovce. Jeli jsme na chemickou průmyslovku, kde se konala soutěž „Hledáme nejlepšího mladého chemika". Bylo to 2. kolo pro Jihomoravský kraj (tudíž krajské), teoretická část.
Když jsme vešli do vestibulu, úplně jsem koukala. Bylo tam strašně moc, moc lidí, a všichni byli evidentně soutěžící.
Dostali jsme „svačinku" - bagetu, která byla dlouhá skoro jako vzdálenost od mé dlaně k loktu (Dokonce jsme si mohli vybrat! Je libo sýrovou? Debrecínku? Kuřecí? Nebo šunkovou?).
Okolo deváté hodiny nás rozmístili do jednotlivých učeben. Tak, hodina pravdy, i když přesnější by bylo hodina a půl, právě začíná.
Nejprve nám dali jakýsi dotazník, který jsme měli anonymně vyplnit, nějaký projekt, no znáte to. Upřímně jsem byla velice ráda, že byl anonymní, protože to, co jsem tam vyplodila za nesmysly, bylo opravdu šílené.
Poté nám rozdali zadání a archy, do kterých jsme měli zapisovat správné odpovědi. Budu upřímná... strašně jsem se toho testu obávala, poněvadž když jsem se dívala na předchozí ročníky, věděla jsem všehovšudy možná tak čtvrtinu toho. Ale nemůžu si ho vynachválit! Byl udělán takovou zábavnou formou, že se člověk v podstatě ani nestresoval, a kromě znalostí chemie jste museli využít i logiku a znalosti z dějepisu. Řídila jsem se hesly „Kde nestačí chemie, zachrání to logika" a „Když něco nevím, jde se dál, nevadí, nevadí, že vůbec nemám páru, co tam napíšu, to se vstřebá, klídek...".
K mé absolutní radosti tam bylo pramálo z organiky (kromě základních věcí) a vůbec tam nebyly triviální názvy (které jsem se pro tuto událost tak speciálně učila, ach jo) a moje „milované" příklady. Myslím, že vědomosti jste museli mít spíše všeobecné.
Například jsme měli napsat názvy prvků a pak různě obměňovat písmenka, až nám vzniklo jméno. Ať žijí přesmyčky!
Nebo jsme tam měli křížovku, ve které jsme měli vyhledávat prvky podle informací, které tam byly poskytnuty. Vyjít nám měla tajenka.
Pak tam byly látky a my jsme měli zařadit, jestli jsou kyselé, neutrální nebo zásadité. Opět jsme získali písmenka, se kterými jsme si měli pohrát, aby nám vznikla tajenka.
Další úkol: Kvíz. Nebylo to těžké. Opět spíše všeobecné znalosti, hodně tam byly zmiňovány dělicí metody. Za odpovědí byla souřadnice, dole tabulka, podle souřadnic jsme měli najít správná písmena a vyšla tajenka.
Následovalo názvosloví. Měli jsme vytvořit názvy chemických sloučenin, a pak spočítat počet atomů. Součty tvořily letopočty, ke kterým jsme měli napsat, jaká významná událost v dějinách se udála (např. 2014 - slavná Tereza Halatová navštívila Brno, chápete?).
Chemické rovnice. Samy o sobě nebyly příliš obtížné, aby nám to ztížili, místo konkrétních prvků nám zadali jejich vlastnosti, takže jsme je nejprve museli identifikovat a až poté zapsat rovnici a vyčíslit ji.
Znáte takové ty hádanky, kdy máte nějaký obrázek, na kterém je třeba palma, pak je tam „-lma", a potom písmenka, řekněme „puče", takže vznikne slovo „papuče"? No, tak to bylo v následujícím úkolu, kde nám vznikly názvy alkanů, ke kterým jsme museli připsat racionální a molekulový vzorec.
Nejzákeřnějším úkolem bylo „naprosto triviální" chemické sklo a nádobí. U každého bylo číslo, které symbolizovalo pořadí písmenka ve slově, které jsme dole v další tabulce měli vyškrtnout. Trvalo mi hodnou dobu, než jsem pochopila, co po mně, do prkýnka, chtějí. Ve sklu jsem měla malilinko guláš, ale tajenku jsem odhadla správně.
Potom nás provedli po škole, kromě chemie jsme tedy nahlédli i např. do fyziky. Pokusy pro nás měli připravené opravdu hrozně pěkné a efektivní, navíc u toho byli opravdu příjemní.
Co jsem rozhodně nečekala, bylo, že si pro nás nachystali i „kulturní vystoupení". Hráli na kytaru, zpívali a nacvičili akrobatické vystoupení. Při něm jsem obdivovala nejen to, že dokázali mávat těmi svými obušky a hračkami pro kočky bez toho, aby se navzájem zabili, úplně mě dostala ta synchronizace, vzájemný kontakt, který mezi nimi panoval... Pokud jde o zpěv, k tomu netřeba nic dodávat, já prostě závidím každému, kdo umí zpívat. Obzvlášť jedna dívka mě absolutně okouzlila svým hlasem, po kterém doslova zamrazilo. Neuvěřitelné!
Na oběd si opravdu nemohu stěžovat. Měli jsme vynikající bramborovou kaši s masem zapečeným se sýrem a šunkou. Jídelna, stejně jako celá škola, na mě působila útulným dojmem.
Pak jsme se měli shromáždit v tělocvičně, kde bylo vyhodnocení. Kostky byly vrženy. Na papíru bylo napsaných třicet postupujících, kteří budou pokračovat do praktické části. Pomyslela jsem si, jestli to není ztráta času. Za celé dopoledne jsem došla k tomu, že jsem svůj test poměrně slušně dokonila, jedna chyba vedle další. Na druhou stranu, nebyla jsem přeci jediná letovická soutěžící. Teď byste byli raději, kdybych přestala obcházet kolem horké kaše, nechala toho svého blábolení a rovnou vybalila, jak to dopadlo, že? Ano, správně, takovou radost vám prostě neudělám. Musíte si to představit! Všude plno lidí a výsledek nepřichází... Ne, nebyla jsem nervózní, nic jsem neočekávala, ale pomalu jsem se dostávala z fáze otupělosti do fáze drobné zvědavosti. Dobře, už vás nebudu napínat.
Nyní vám s radostí oznamuji, že na své „mladé chemiky" můžete být pyšní, protože všichni postupují dál!!
A to není všechno. Soutěžících bylo celkem 102 (‚Hmm, tak aspoň 51. bych mohla být, byla bych šťastná jak blecha, zas tak špatně to třeba nedopadlo...‘). Uvědomuji si, že jsem ještě nenapsala, kdo kromě mě tak byl. Vašek Nevyhoštěný skončil na krásném 4. místě a Lukáš Mistr byl 11.! Dovolte, abych jen připomněla, že postupujících bylo 30. Sledujete ty senzační výsledky?
A já...? Nemohla jsem tomu uvěřit. To přeci není možné, aby řekli moje jméno. Ne, to opravdu nepřipadá v úvahu, to je absurdní. Tak proč se na mě paní učitelka dívá? Proč se tlemím jak tydýt a tají se mi dech? Byla jsem na 1. místě.
Spěch na vlak domů byl tatam. Takový úspěch se přeci musí náležitě oslavit! A tak si v pohodičce sedíme v cukrárně Aidě a přemýšlíme o tom, že se nám ten výlet bude opakovat. Slastně nasaju vůni zaslouženého kafíčka. Nevím, nevím, jestli se na mě na chemické nebudou ošklivě dívat, až jim rozmlátím to jejich chemické nádobíčko, ale i tak si jsem jistá, že to bude stát zato.

Ještě mi dovolte pár slov na konec. Ráda bych klukům pogratulovala, jste skvělí a už se těším na další kolo (a ano, opravdu zařídím, aby v přesmyčkách z prvků bylo i moje jméno!). A Vám, paní učitelko Nečasová, strašně, hrozně moc děkuju! Nejen za to, že jste s námi znovu a znovu opakovala názvosloví, počítala s námi příklady a trpělivě zodpovídala moje zpravidla nesmyslné dotazy, ale i za to, že jste s námi do toho Brna jela a věřila jste nám. Snad se Vám náš „malý" výlet líbil. 

T. Halatová, IX. B


Co si myslí a zažila zvířata
Práce 6. A
Mýval
Mé jméno je mýval, Bořek mýval. Jsem nejlepší stavitel. Jo, ale zvířecí stavitel. Každý si mě jenom váží. Opravuji příbytky, zahrady i okna a samozřejmě stavím domy a bytovky. Ale co se mi jednou nepřihodilo. Jel jsem s mým spolupracovníkem Pepou mývalem na jednu stavbu, kterou jsme měli rozdělanou nebo spíš už téměř dokončenou. Přijedeme tam a všechno rozbouraný! Cihla nezůstala na cihle a to už nám zbývalo jen dodělat střechu. Pepa neměl slov, měl jen pusu otevřenou dokořán a já též. Bylo to k pláči ... Ale nezbylo nám nic jiného než dům postavit znovu. Tak jsme se pustili do práce. Tři dny a tři noci nám trvalo, než jsme stavbu dokončili, tentokrát jsme stihli už i střechu. Měli jsme obrovskou radost, ale byli jsme z té dlouhé práce velice unaveni. Zalehli jsme do postele a tři dny a tři noci jsme prospali. Tereza Řehořová

Mýval zpěvákem
Já jsem mýval. Hrozně rád si zpívám, např. když vařím, když se myju ... Proto jsem si řekl, že se přihlásím do Superstar. O dva měsíce později jsem šel na první kolo. A postoupil jsem do druhého kola. V druhém kole jsem zpíval Hey Brother, a tak jsem postoupil až do pátého kola. Nakonec jsem zvítězil nad panem medvědem. Teď slavný mýval, co si tak rád zpíval.
Monika Šafránková

Opice
Měla jsem hlad, tak jsem si řekla, že bych se mohla poohlédnout po banánu. Vylezla jsem na strom a v dálce jsem uviděla banánovník, který byl obsypaný banány. Přeskakovala jsem z liány na liánu. Jedna se se mnou utrhla a naneštěstí jsem spadla do díry. Dlouho jsem volala o pomoc, až mě zaslechl kolemjdoucí slon a tem mě chobotem vytáhl. Divil se, jak jsem se tam dostala. Řekla jsem mu všechno, jak to bylo, a on si mě dal na hřbet a šli jsme pro ty banány. Tobiáš Šlesinger

Mýval
Jednou u nás v lese byly mývalí slavnosti a soutěže. Soutěže jako herectví, zpěv, sport, umění a domácí práce. Já jsem se přihlásil na zpěv, protože ze sebe umím vyloudit krásné zvuky. Chvíli trvalo, než jsem přišel na řadu. A pak to přišlo - nervozita. Za píseň jsem si vybral „Kdepak ty mývale noru máš?" od božského Káji Gorily. Pak se vyhlašovala místa ve všech kategoriích. Vyhrál jsem zpěv a pak se vyhlašoval nej talent, reflektory ukázaly na mě, byl jsem hvězdou. Od té doby zpívám profesionálně. Jolana Šmídlová

Slon
Já jsem slon a budu vám vyprávět, proč se my sloni bojíme myší. Jedno ráno jsem se probudil a šel jsem do výběhu, když se otvírala Zoo. Zoo se začala plnit dětmi a všichni volali: „ Jé slon." A jeden kluk mi do výběhu hodil myš a já jsem začal tak troubit, až jsem se splašil a utekl. Od té doby se bojíme myší! Monika Kopecká

Opice
Já jsem opice a jmenuju se Hlavice. To jméno mi dali, protože hmm, radši vám povím ten příběh. Jednoho dne jsem lezla na strom a spadl na mě kokos, stráášně jsem se naštvala, tak jsem vylezla ještě výš a další kokos mi spadl na hlavu. Lezla jsem ještě výš a tam byla moje máma opička Mrtvička a louskala kokosy. Ona si mě nevšimla, takže na mě ty kokosy pořád házela. Tak od té doby mě bolí hlavice. Ale já se směju, takže to nikdo neví.
Katka Provazníková

Opička
Já jsem opička. Jednou jsem v pralese šplhala po stromě a najednou mi na hlavě přistála slupka od banánu. Podívala jsem se nahoru a tam o větev výš sedí další opička podobná mně, a tak se jí ptám: „Proč po mně házíš slupky?" Ona odpověděla:" Promiň, já jsem si tě nevšimla". Pak jsme začali spolu mluvit a staly se z nás nejlepší kamarádky.
Markéta Háderová

Banánový příběh
Přestalo pršet a nad africkou džunglí vyšlo krásné zářivé slunce. Moje šimpanzí rodina si hověla hezky v chládku a já dostal obrovskou chuť na banány. Doběhl jsem k nejbližšímu banánovníku a těšil se na sladkou pochoutku. Co to ale vidím! Místo banánů visí na stromech klobásy a jitrnice. Snad po mně nechcete, abych tohle jedl?! A tak jsem se tak lekl, až mě to probudilo z hlubokého spánku. Bylo to ale příjemné probuzení. Usnul jsem totiž pod banánovníkem s trsy banánů. Vojtěch Veselý


Zvířecí encyklopedie
Lední medvěd
Lední medvědi žijí většinou samotářsky. Vyskytují se v Grónsku, na severním pobřeží Severní Ameriky a Asie. Pro potravu by byli schopni dojít 10 km denně. Jejich nejčastějším úlovkem jsou tuleni. Medvědi mají velmi dobře vyvinutý čich, díky němu dokážou vyhledat tulení doupata. Jako jedna z největších šelem nemá lední medvěd na souši svého přirozeného nepřítele. Avšak ve vodě pro ně velké nebezpečí představují mroži. Ještě větší nebezpečí pro ně však představuje kosatka dravá.
Tučňák císařský
Loví většinou ryby,ale i korýše,(např.krakatice). Při lovu může pod vodou zůstat až 18 minut a ponořit se do hloubky až 535 metrů. V přírodě tučňák císařský žije většinou okolo 20 let, ale pozorování naznačují, že někteří jedinci se mohou dožít až 50 let. Mezi predátory tučňáka císařského patří ptáci a vodní savci. Jediní dva mořští predátoři jsou oba savci: tuleň leopardí a kosatka dravá.

Leona Mistrová 6.C


 

Co jste asi nevěděli

Bonfire Night - Noc ohňů

Bonfire Night je britská tradice, která se slaví každý rok 5. listopadu. Oslavuje nezdařený pokus o parlamentní převrat v roce 1605, kde se Guy Fawkes spolu s dalšími dvanácti katolickými žoldnéři pokusil o zorganizování výbuchu anglického parlamentu.
Na svůj tajný plán na svržení krále si povstalci nachystali sudy se střelným prachem, které umístili do sklepení pod parlamentem. Proto se také tato událost nazývá Gunpowder Plot, čili spiknutí střelného prachu.
Spiklenci se rozhodli k útoku na anglický parlament právě 5. listopadu, protože v onen den král Jakub I. Stuart zahajoval sezení parlamentu. Spiklenci se krále a dalších čelních představitelů chtěli zbavit proto, že protestantská vláda utiskovala katolíky.
Útok na parlament se ale nakonec nezdařil, protože spiknutí bylo vyzrazeno a Guy a jeho pomocníci byli uvězněni ve vězení Tower v Londýně a parlament zůstal stát. On sám byl poté popraven.
Na oslavu nezdařeného útoku nařídil král, aby se po zemi konaly ohňostroje. A ty se od té doby konají pravidelně každý rok po celé Anglii. Lidé se schází s přáteli, celé procesí prochází městy s loučemi a na vatrách jsou pak upalovány figuríny, původně představující Guye Fawkese, dnes však v moderní obměně představují karikatury „oblíbených" politiků.
Karolína Novotná 6. C


 

Čtenářské okénko
Temné vize
L. J. Smith
Chtěla bych vám doporučit knihu Temné vize. Kniha je o dívce Kaitlyn, která není jako obyčejné dívky. Žije s pověstí čarodějky a to nejen vzhledově. Její vlasy jsou totiž rudé a k tomu má velice zvláštní oči. Kait má totiž i zvláštní schopnost, její obrázky předpovídají budoucnost. Kaitlyn je pozvaná do Institutu, kde Juice a pan Zetes zkoumají její schopnosti. Jim dvěma pomáhá Marisol. Kaitlyn se seznámí se čtyřmi dalšími, kteří vlastní podobné schopnosti jako ona. S Lewisem, který ovládá telekinezi, s Annou, jež komunikuje se zvířaty, s Robem, který uzdravuje a Gabrilielem, o kterém nikdo kromě Roba nic neví. Gabriel je podle všeho zločinec. Marisol se ke Kait chová zvláštně a v noci za ní chodí a říká jí, uteč nebo se měj na pozoru. Brzy se Kaitlyn s Gabrielem sblíží a on jí všechno prozradí. Gabriel umí číst myšlenky- spojit dvě mysli dohromady. Když je ale jedna mysl silnější, tak ta tu druhou vysaje. Taky jí řekne, že ví, že je v Institutu něco špatně. Každý den v Institutu probíhá testování jejich schopností. Jednou nakreslí Kaitlyn prapodivný obrázek. Sebe s třetím okem. Ještě ten večer ji napadne venku muž, který se ji snaží odvést z Institutu, Gabriel ji ale nakonec zachrání. Kaitlyn se rozhodne, že by bylo načase někomu o Marisol a tom divném obrázku, co nakreslila, říct. Poví to Gabrielovi, který jí řekne, že je mu to jedno a Robovi, do kterého se pomalu zamilovává. Ona a Rob jdou za Juice a ta jim prozradí, že Marisol bere léky a že jsou legendy o tom, že ve třetím oku na čele je zdroj veškeré parapsychologické síly. Nadcházející den je Marisol nalezena v kuchyni v bezvědomí. Potom Kait ve škole nakreslí pana Zetese stojícího napravo od Juiciných dveří a za ním je něco jako otevřený panel. Všichni zorganizují plán otevřít panel, před kterým Kaitlyn nakreslila pana Zetese. Vše je dokonale naplánováno, ale plán se zvrtne, když Gabriel, který měl vyhlížet z okna, zdali se pan Zetes vrátí, zahlédne dojet jeho limuzínu. Není ale čas, aby na ně zavolal a tak ho napadne jediný plán - spojit se s myšlenkami ostatních a díky tomu se všichni dokážou ukrýt. Pan Zetes naštěstí nikoho nepodezřívá. Nikomu se ohledně toho, že se jejich mysli propojily, nic nestalo. Druhý den všem ostatním poví Rob a Kaitlyn něco o složkách, které tam byly pro každého z nich s názvem Černý blesk, kde byla každého fotka, jméno a příjmení, rodný list a způsoby testování. Také Anna zjistila, že jejich telepatické spojení je stabilní. Bohužel ještě ten den Gabriel a Kait neopatrně a bez rozvážení nasednou do Zetesova auta a on je odveze k sobě domů. Kaitlyn se neopatrně prořekne o panelu a složkách a o tom, že jsou všichni v telepatickém spojení, po tom, co jim Zetes řekne, že po nich bude chtít, aby umlčovali lidi a loupili v bankách. Zetes začne zuřit a vyklopí jim, že telepatické spojení jde přerušit jen tak, že někdo z nich zemře... A více se dozvíte, když si knihu přečtete:D Nela Filipi 7. C


VÁNOČNÍ VTIPY

 Pepíček přiběhne do kuchyně a křičí:
´´Mami, mami, stromeček hoří!!! ´´
Ta ho opravuje: ´´Neříká se hoří, ale svítí! ´´
Po chvíli přiběhne Pepíček znovu: ´´Záclony už také svítí! ´´
 Petřík: „Mami, já bych chtěl k Vánocům psa!!!"
Maminka: „Nevymýšlej si! Budeš mít kapra jako my ostatní."

 Maminka: ´´Pepíčku, jdi zapálit vánoční stromeček! ´´
Pepíček: ´´A ty svíčky na něm taky? ´´

 ´´Představte si, letos nás na Vánoce byl konečně sudý počet! ´´
´´Ale vždyť jste byli 3! ´´
´´To ano. Ale pak přijelo ještě 17 hasičů. ´´
 Pepíček hledá peněženku. Když ji najde, nalezne místo peněz papírek:
Veselé Vánoce přejí kapsáři!

 Zlobí se paní Novotná na běžeckém okruhu v Linci:
´´Ta linecká kolečka jsem si představovala trochu jinak! ´´


KAROLÍNA PODIVÍNSKÁ 6.B


PF
2015


Školní časopis vydává redakční rada při ZŠ Letovice, Komenského 5, 67961
www.zsletovice.cz,
Počet výtisků 30, toto číslo je neprodejné
Číslo 58, prosinec 2014

 

Aktuality

 
webdesign: frogDesign.cz © 2008 code & programming: © 2008