číslo 59

Přátelé, kamarádi,
koukám, jak to letí. A pořád se něco děje. Olympiády, soutěže, exkurze jsou v plném proudu. Čekají vás výlety, pobyty v zahraničí, návštěvy ze zahraničí, deváťáky přijímací zkoušky ... A při tom ještě spousta učení. Redakční rada ale ani v tomto hektickém období nezahálela a výsledkem jsem já - 59. číslo vašeho časopisu. Takže příjemné počtení.
Váš
________________________________________

Vybíráme z obsahu:

Velikonoce s. 1
Návštěva DPS s. 2
Rozhovor o Lukáškovi s. 4
Napsali jste s. 6
Rozhovor s paní uč. Hlaváčkovou s. 7
Zimní anketa s. 8
Přípravné kurzy s. 9
Zprávy ze školy s. 10
Filmové okénko s. 25
Vtipy s. 26

________________________________________

Velikonoce
Velikonoce jsou svátky jara. Velikonoce jsou křesťanský svátek, který je oslavou „zmrtvýchvstání Ježíše". Tyto svátky se v Česku slaví tak, že kluci si upletou pomlázku z vrbového proutí, a poté jdou za holkami, které mají přichystané nabarvená vajíčka, čokoládky, sladkosti a pro starší nějaký alkohol. Přednesou básničku, až poté dostanou přichystané sladkosti. K tomuto dnu se také pojí například Zelený čtvrtek, Bílá sobota, Velký pátek a další.
Hody, hody, doprovody,
dejte vejce malovaný.
Nedáte-li malovaný,
dejte aspoň bílý,
slepička vám snese jiný.
Děti z družin a školek vytvořily pár ozdob na naše náměstí.

Sára Řehořová 8. D
________________________________________


Kdo klepe na dveře?
Slyším slabé klepání,
nebo snad větrné nárazy?
Jonáši, z okna vyhlédni,
neharaší někdo na hrázi?
Ale kdepak, příteli,
podívej se z okna sám-
nezůstávej v posteli,
to jaro klepe na dveře nám!


 Karolína Podivínská VI. B

________________________________________


Na hodiny občanské výchovy jsme se sešli v učebně PC 2, kde na nás čekal pan farář, který s námi měl besedu o Velikonocích. Nejprve jsme si vysvětlili některé velikonoční symboly. Odkrývali jsme jejich obrázky v prezentaci na počítači a povídali jsme si, co mají společného s Velikonocemi. Potom jsme na tmavé lístečky psali, co je pro nás těžké, a nalepili jsme je na připravený obrázek. Pak jsme si poslechli příběh o konci života Ježíše, který pan farář doplnil promítáním obrázků. Nakonec jsme na zelené lístky napsali to, co nás těší, a dolepili jsme je do obrázku k těm tmavým. Vyšel nám pěkný obraz stromu. V závěru holky upozornily kluky, aby byli v pondělí 6. 4. hodní, abychom ty Velikonoce všichni ve zdraví přežili.

Účastníci besedy ze 7. A a ze 7. C


„Je zhola zbytečné se ptát, má-li život smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme."
Seneca

________________________________________
Odpolední vyučování v DPS

Dne 18. 3. 2015 jsme navštívili Dům pro seniory spolu s paní učitelkou Sičovou a s paní učitelkou Šrámkovou. Po příchodu jsme byli rozděleni ke stolům, u kterých už seděli senioři. My jsme se jim představili a vysvětlili jim, co budeme dělat. Vyráběli jsme s nimi velikonoční osení. Ze začátku jsme se báli, ale pak jsme s nimi začali komunikovat. Nejdříve jsme si naměřili papír a pak jsme na něj kreslili velikonoční motivy, se kterými nám senioři radili. Při práci jsme si s nimi povídali. Většinou byli důchodci milí a moc rádi, že za nimi někdo přišel a popovídal si s nimi. Když jsme to domalovali, tak to slepili a do kelímků s navlhčenou vatou jsme zaseli řeřichu. Nakonec jsme všechno uklidili, rozloučili jsme se, a i když někteří nechtěli, tak jsme odešli. Zpočátku jsme měli sice obavy, ale myslím si, že to bylo velmi pěkné zpestření odpoledního vyučování, které bych si nejen já, ale i spousta mých spolužáků ráda zopakovala.
Ivana Bočková 9.C


 
Návštěva domova důchodců

Dne 18.3.2015 jsme s paní učitelkou Sičovou, Šrámkovou a naší třídou 9.C navštívili Pečovatelský dům v Letovicích, který se dělí na dvě části. V 1. části mají obyvatelé domu byty a v 2. části jsou ubytování ostatní, kteří potřebují pomoc, např. nakoupit, uvařit..
Ze začátku jsme se všichni báli, nevěděli jsme, co máme čekat. A když jsme přišli do místnosti, kde byli usazení dědečkové a babičky u stolů, a my jsme si měli vybrat, ke komu si sedneme, tak jsme si každý s nervozitou sedli k nějakému stolu.
Já s Kájou jsme si sedly ke třem paním, které byly moc milé.
Než jsme začaly vyrábět velikonoční stojánek na řeřichu, tak si babičky a dědečkové společně zazpívali „jarní" písničku, která nás všechny rozveselila.
Pak jsme se tedy dali do vyrábění, „naše babičky" si s námi povídaly. Když jsem poslouchala, jak se mezi sebou baví, jak si dělají srandu z toho, že jsou už staré, bylo to úžasné.
Nikdy bych nevěřila, že staří lidé budou tak milí, vtipní a bude se s nimi tak úžasně povídat.
Jsem moc ráda, že jsem tyhle babičky potkala, pořád nás jenom chválily a skvěle jsme si rozuměly. Byly jsme tam sice jen 2 hodiny, ale i přesto mi to zlepšilo náladu a najednou jsem byla mnohem šťastnější.
Když jsme pak odcházely, já s Kájou se slzami v očích. Babičky nám ještě dlouho mávaly.
Moc ráda bych si tenhle zážitek ještě zopakovala a setkala se s těmito úžasnými lidmi.
Sára Doskočilová 9. C


 

Návštěva DPS

Ve středu 18. 3. naše třída 9.C navštívila Domov pro seniory v Letovicích. Šli jsme tam v rámci výtvarné výchovy. Přišli jsme do moderní krásné budovy, která je velmi dobře zařízená a nachází se blízko naší školy, takže jsme nešli moc daleko. Akce se zúčastnilo asi 30 obyvatel domova, kteří nás uvítali zpěvem velikonoční písničky.
Když jsme se shromáždili v tamní jídelně, dozvěděli jsme se, že budeme dělat velikonoční výzdobu. Přesněji květináč z papíru a kelímku. Každý si sedl ke stolu a pomáhali jsme důchodcům s výrobou vázičky. Lidé se nás ptali, odkud jsme a na naše zájmy. Práce to nebyla složitá, takže nám to nezabralo hodně času. Výzdobu si ponechali důchodci jako vzpomínku na naši návštěvu. V takovém zařízení jsem byl poprvé, docela se mi tam líbilo a myslím, že může být příjemné strávit stáří v podobném prostředí, kde je zajištěná péče a pohodlí.

Adam Winkler 9. C
________________________________________

Rozhovor o Lukáškovi s paní učitelkou Renatou Kostlánovou


1. Kdo je vlastně Lukášek?
Lukášek Deml je žákem naší školy, chodí do druhého ročníku třídy 1. P. Bydlí v Letovicích. Narodil se s mentálním a tělesným postižením, má hypotonický syndrom. Hypotonický syndrom znamená, že má ochablé svaly. Za ochablost však nemůže pohybové ústrojí, jedná se o poruchu neurologickou, to je poranění míchy, nervů nebo mozku. Takovým dětem se někdy říká „hadrové panenky". Dále je u Lukáška diagnostikován autismus, který patří mezi jednu z nejzávažnějších poruch dětského mentálního vývoje. Slovo autismus pochází z řeckého slova autos = sám a je automaticky spojováno s projevem uzavřenosti. Důsledkem t éto poruchy je, že dítě nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá.
Jinak je ale Lukášek milý a usměvavý kluk, který má chuť do práce. Bohužel však díky všem svým problémům bývá hodně nemocný.

2. Proč se sbírají plastové vršky pro Lukáše?
Lukášek potřebuje velkou pomoc doma i ve škole, proto se „víčkománie" rozběhla nejen u nás ve škole, ale i po celých Letovicích. Sběrem plastových víček se snažíme Lukáškovi přispět na veškerou lékařskou péči, kompenzační pomůcky a rehabilitaci.
Víčka, která ve škole odevzdáváme, putují do firmy Hottech, která plastové vršky vykupuje, a peníze pak odcházejí na Lukáškův účet.

3. Kolik vršků už naše škola nasbírala?
Posbírané vršky se nepočítají na kusy, ale na kilogramy. Plastový pytel, do kterého vršky ze třídy sesypáváme, pojme přibližně 10 kg víček. K dnešnímu dni jsme posbírali 15 plastových pytlů, to je asi 150 kg víček.

4. Co se s plastovými víčky dále děje?
Víčka se nejprve musí roztřídit, Demlovi proto doma vybírají z pytlů předměty, které tam nepatří (v některých pytlích se objevují třeba i celé plastové láhve), potom z víček doma odstraňují papírové obaly, nálepky, a pak musí vytříděné pytle odvézt do firmy Hottech, která má svou sběrnu v Brně a která tato víčka zpracovává. V této firmě pak víčka drtí a zpracovávají na nový výrobek. Takovým výrobkem bývají např. černé plastové pytle, barely na vodu, sudy apod.

5. Jak dlouho se budou vršky ještě sbírat?
Vršky se budou sbírat po celý školní rok 2014/15 a možná ještě dál. Zkrátka tak dlouho, jak bude potřeba.
Děkuji za rozhovor
Sára Řehořová VIII. D

 


Napsali jsme

 

Co mi dává a bere škola?

Škola, škola, škola. Co si představíte pod tímto pojmem? Já si vybavím sebe sedící v lavici, jak poslouchám všední výklad učitele. Ale co by nám měla škola dát? Především základní vzdělání a připravenost na střední školu, to je jasné. Ale krom toho bychom se měli naučit zodpovědnosti, spolehlivosti, respektu a hlavně slušnému chování vůči svým nadřízeným ( učitelům ), i když se nám jejich názory nebudou líbit. Škola se zdá ideální pro náš budoucí život. Je tomu tak, však ve skutečnosti? Pokud ne, co nám tedy bere ?
Řekla bych, že jedním z největších problémů školy je srovnávání. Často slýcháme, ať už od rodičů nebo od učitelů tyto věty. „Proč nemůžeš být lepší? Proč nemůžeš mít lepší známky ?" Ano dobrá, myslí to dobře. Říkají to pro naše dobro. Chtějí, abychom poznali své slabé stránky a zapracovali na nich. Bohužel většinou si tyto slova zařadíme do negativní škatulky. Začneme si klást otázky. „ Mám mít lepší známky než kdo? Mám být lepší než kdo? Proč bych měla někomu dokazovat, že jsem lepší?" Cítíme se méněcenní oproti úspěšnějším spolužákům. Cítíme strach ze zklamání a díky tomu se v důsledku nikam nedostaneme. Nezkusíme věci, které bychom za normálních okolností zkusili, protože naše sebevědomí bude příliš malé. Ztratíme jistotu v sami sebe. Není to, ale špatně? Podle mého názoru by nám tato slova měla spíše posloužit, jako kompas. Měla by nám ukazovat směr, kterým bychom se měli vydat a věci, na kterých bychom měli zapracovat.
Díky škole získáváme spoustu užitečných zkušeností, ať už pozitivních, nebo negativních. Záleží jenom na nás, co si z téhle části života vezmeme.
Barbora Čechová 9.C


 
Škola
Zuzana Ščudlová VI.A

Ve škole jsou přestávky,
je slyšet samé nadávky.
Samý úkol do předmětu,
Vytvořit pořádnou větu.


Učitelky, ty se mění,
Ve škole je konec snění.
Protože se testy píší,
Na jedničky všichni slyší.

V hodině se nebavte,
Na oběd se zastavte.
Do školy choďte každý den,
Doma se zas učte jen!


Nejcennější co mám
Co je v životě nejcennější? Pro spoustu lidí to jsou peníze. Podle mého názoru to jsou přátelé a rodina. Lidé se často honí za penězi a nemyslí na své blízké, ale jsou i lidé, co nemají nikoho, a proto pořád jen pracují. Myslím si, že spousta lidí si ani neuvědomuje, co má, dokud to neztratí. Láska ani přátelství se nedají koupit.
Mnoho z nás se však přiklání spíše k penězům. Tito lidé nemůžou být nikdy opravdu šťastní. Jak by mohli být šťastní bez lásky? Vždyť oni žijí celý život sami. Sami jsou, když mají narozeniny, když jsou Vánoce... A pak také sami umírají.
Možná člověk musí všechno ztratit, aby si uvědomil, co je pro něj v životě důležité. Každý z nás by se měl zamyslet, co je pro něj nejcennější. A tak si myslím, že peníze nejsou tak důležité, jako mít své blízké. Proto bychom si měli vážit toho, co máme.
Ivana Bočková 9.C
________________________________________

 


Hodnota přátelství
(úvaha)


Co se představíte pod pojmem přátelství? Já osobně si představím velmi úzký vztah založený na vzájemné důvěře. Někteří lidé mají mnoho přátel, ale ne vždy je to nejlepší. Já si myslím, že je lepší mít několik dobrých přátel, kteří vás za každých okolností podrží.
Jak bychom si měli tedy přátelé vybírat? Určitě nezáleží na tom, jestli máme stejné vlasy, styl oblečení, barvu plet nebo jestli mluvíme stejným jazykem. Záleží na tom, jestli spolu dokážeme komunikovat a důvěřovat si. Je to hlavně o tom být spolu doopravdy a ne jenom virtuálně.
Poslední dobou se vyskytuje problém, že si lidé často pletou pojem „ přítel " na facebooku a přítel ve skutečnosti. Znám spoustu lidí, kteří si myslí, že na facebooku jsou jenom hodní lidé. Z vlastní zkušenosti ovšem vím, že to není ani trochu pravda. Facebook
je v několika ohledech dobrý, ale má i své stinné stránky. Za usměvavým smajlíkem se ne vždy skrývá usměvavý člověk.
Uvědomme si, že je mnohem lepší jít ven se svými opravdovými kamarády, než sedět tři hodiny na facebooku. Zkusme se tedy zamyslet, jaký je rozdíl mezi přítelem, kterého denně potkáváme a mluvíme s ním, a „ přítelem " na facebooku, kterého když v reálném životě potkáme, nás ani nepozná.
Jaká je tedy skutečná tvář přátelství? Jakou váhu mu přikládáte ve světě chytrých telefonů a nejrůznějších vymožeností? Na to si každý musí odpovědět sám. Popřemýšlet, kolik skutečných přátel má a jestli je lepší prosedět celý den u počítače, kde budete chatovat se svými „ přáteli ", nebo vyrazit ven a užít si se svými skutečnými přáteli zábavu a zažít opravdový život, protože ten neběží na monitoru vašeho počítače. Klára Zemánková 9 . C


Rozhovor s paní učitelkou Janou Hlaváčkovou

1.Jak dlouho pracujete ve školství?,
Od svých dvaceti šesti let, takže už hooodně dlouho.

 

2. Chtěla jste vždycky dělat paní učitelku anebo Vás lákalo i jiné povolání?
Jako malá jsem chtěla být letuškou, ale doposud jsem do letadla nesedla. Mým přáním bylo pracovat v mateřské škole, takže po skončení studia na gymnáziu jsem přešla na pedagogickou školu, ale protože místo ve školce nebylo, začala jsem učit na ZŠ. Asi to tak mělo být.

3. Stalo se někdy, že Vás nějaký žák hodně něčím překvapil?
Na nějaké zvláštní velké překvapení si nevzpomínám, ale děti překvapují často, většinou mile. Na nemilá překvapení se snažím zapomenout

4. Máte ráda nějaký sport?
Dříve jsem ráda bruslila, to mně docela šlo. No a pak už jen fotbal z tribuny...


5. Který oběd z naší jídelny Vám nejvíc chutná?
Mám ráda omáčky s knedlíkem, takže jasně svíčková

6.Jaký dárek Vám v životě udělal největší radost? Snad všechny dárky mě potěšily, ale největší radost, to byl pro mě pejsek. Jmenoval se Ťapka.


7. Co ráda děláte ve svém volném čase?

Když je volný čas, tak si nejraději zalezu do pokoje a čtu si, o Přemyslovcích. Když je hezké počasí, jsem ráda na zahradě.


8.Jako Váš žák vím, že ráda cestujete, kde se Vám líbilo nejvíc?
V Alpách ve Švýcarsku, v létě. Tam se mi líbilo ze všeho nejvíc.
Děkuji za rozhovor. Tobiáš Šlesingr VI.A

 


Zimní anketa

 


1.Jezdíte v zimě sportovat, jestli ano kam?
6x byla zodpovězena odpověď do Olešnice.
2x Jeseníky.
2.Lyžuješ nebo dáváš přednost snowboardingu?
8x lyžuji
3.Jezdíš někam na hory ( na prázdniny, na víkend?
5x ano, nejvíce Jeseníky a Krkonoše
3x ne
4. Pokud, jsi starší jak sedmák, byl jsi na lyžařském výcviku? Pokud jsi mladší plánuješ to?
Byl jsem 4x
Nebyl jsem 1x
Chci jet 2x
Nepojedu 1x
5. Chodíš někam sáňkovat, jestli ano, kam?
Ano chodím na kopec za domem 2x
Ano chodím do Letovic na „Čertovku" a kopec vedle 3x
Ne 3x Sára Řehořová 8. D


Přípravné kurzy na Gymnáziu v Boskovicích

Letošní deváťáci jsou zajisté velmi dobře obeznámeni s tím, že MŠMT vyhlásilo státní přijímačky. Týkají se zejména gymnázií, ale samozřejmě i ostatních škol, které se jich rozhodly zúčastnit. Testy nedělá firma SCIO, ale CERMAT (která chystá také maturity), a rozdílem je například to, že didaktický test se píše pouze z českého jazyka a matematiky, ne ze studijních předpokladů. Body se zde na rozdíl od SCIA za chybné odpovědi neodečítají. Úlohy jsou otevřené i uzavřené (některé tedy chtějí napsat celý postup řešení), někde je výběr z více možností, u některých si však budeme nuceni lámat mozečky poněkud více. To bylo ale jen na úvod, více informací by vám mohli poskytnout na středních školách nebo na stránkách CERMATU či MŠMT.
Protože jsme takoví „pokusní králíci", boskovické gymnázium si pro nás, svoje pokud-to-vyjde-budoucí-studenty, nachystalo přípravné kurzy.
Celkem jich je šest a konají se vždy ve čtvrtek, od 15:30h až do 17:10h, myslím. Vždy je jedna hodina českého jazyka a jedna hodina matematiky, pořadí se střídá (jsme totiž rozděleni na dvě skupinky).
Na webových stránkách gymnázia se dá stáhnout i teorie, ovšem o tom Vám prozatím nemůžu podat žádné bližší informace, poněvadž jsem se na ně ještě pořádně neuráčila podívat. Nicméně věřím tomu, že se určitě snažili poskytnout nám údaje, které podle jejich mínění je třeba znát, abychom přijímací zkoušky zvládli.
Proč se na kurzy přihlásit? No, když to vezmu sama za sebe... Myslím, že se se mnou jistě nebudete hádat, když prohlásím, že přijímačky a dostání se na tu správnou střední školu je velice důležité pro naši vlastní budoucnost. Jistě mi však dáte zapravdu i v tom, že... no, znáte to, vy přeci velice dobře víte, že byste se na ty přijímačky měli začít učit, jenomže... je tolik dalších podstatných věcí, které jsou třeba udělat. A dalším důvodem je (teď si dovolím tipnout), že zhruba 90% deváťáků sužuje záhadná, prozatím neobjevená (respektive naivně přehlížená) nemoc s názvem lenostóza, přenášející se virem lenostem (1. pád „lenostus", pozn. autorky). Tuto velmi vážnou nemoc si pro tuto chvíli dovolím přeskočit a opět se vrátím k pozitivům přípravných kurzů. Zkrátka a jelikož, my všichni „postižení" chceme mít takový ten pocit, že „něco pro sebe děláme". A třeba si (pravděpodobnost přibližně dvacetiprocentní, avšak troufám si tvrdit, že to jen v opravdu výjimečném případě, spíše je mnohem nižší) z toho dokonce i něco odnese. Dalším důvodem je seznámení se s prostředím školy, „gympláckými" profesory (měli jsme tu čest poznat profesorku Peterkovou, Berkovou, Bažantovou, profesory Sedláčka, Drahoše aj.) a jejich systémem vyučování. Když přičteme fakt, že tyto kurzy jsou zadarmo, tak proč se toho nezúčastnit, že?
Nakonec jsem si dovolila udělat menší průzkum. Zahrála jsem si na takovou tu otravnou novinářskou vtěrku a vyzpovídala jsem pár vybraných žáků (mé dotazy jsou vskutku nadmíru originální, jistě uznáte...), čistě abych vytvořila takovou svoji statistiku, podle které vyvodím závěr.
Jdeme na to... Pro tři z pěti dotázaných je CERMAT lepší než SCIO, zatímco zbylí dva preferují testy od firmy SCIO. Další informace by boskovické gymnázium zajisté potěšila - drtivá většina z nich je totiž zajedno a na přípravné kurzy shlížejí spíše s pozitivními pocity nežli negativními. A poslední, tento příšerný, věčně od všech omílaný dotaz jsem si nedokázala odpustit... („Učili jste se už na přijímačky...?" v mém podání vyznělo spíše jako: ‚Ehm, doufám, že tu nejsem jediná, kdo se ještě na nic pořádně nekoukl, prosím, uklidněte mě!‘) S radostí a také jistým pocitem zadostiučinění mi dovolte prohlásit, že nejsem jediná nakažená zhoubnou nemocí lenostózou. Odpovědi všech těch chudáčků, které jsem si vybrala za oběti, zněly: „Trošku..." Když to pronesu svými slovy: „No, zkoušel/a jsem nějaké testy a podobně, ale jinak... dobře vím, že jisté mezery by se našly."
Takže, má dedukce zní: CERMAT je pro nás velká neznámá (nutno podotknouti, že mnohem obtížnější nežli kvadratická rovnice řešena v množině komplexních čísel), avšak po SCIU se nám taky nestýská, v každém případě jsme profesorům z gymplu vděčni, že s námi ztrácí svůj vzácný čas. A pokud toho „nebude moc" nebo pokud nás lenostóza zcela neskolí, přísaháme, že vám 15. dubna v den přijímacích zkoušek ostudu neuděláme a na GymBosu se na nás, pánové a paní profesorky, můžete těšit!

T. Halatová, IX. B


Zprávy a zprávičky ze školy
Lyžařský kurz 1.2. - 7.2. 2015 Karlov pod Pradědem
Ve 12 hodin jsme přijeli do Karlova pod Pradědem. Pak jsme si šli vybalit věci na pokoj. Obědy i večeře byly dobré, ale nejlepší byly snídaně v rautovém stylu. První den jsme se rozdělili do tří skupin. Lyžovali jsme každý den. Poslední den jsme měli slalomový závod. Z holek vyhrála Kateřina Schwarzová ze 7.B a z kluků Tadeáš Peňáz ze 7.A. Večer jsme zakončili diskotékou a začali si pomalu balit. Ráno jsme měli snídani a pak už jsme jen douklízeli pokoje a odjeli zpátky do Letovic, kde na nás čekali natěšení rodiče.
Nicole Komárková a Anežka Hladilová

 

První den na kurzu jsme se rozdělili do tří družstev. První vedl pan učitel Štesl, druhé pan učitel Šos a třetí nelyžaře měla paní učitelka Jurová.
V úterý odpoledne jsme šli místo lyžování na procházku do Malé Morávky a zpět. V pátek učitelé pořádali závod ve slalomu. V ten den jako jediný v celém týdnu hrozně fučelo, ale i přesto se závodilo. Odpoledne bylo volné lyžování. Po večeři se vyhlašovali vítězové a potom byla „párty"( bohužel jen do deseti hodin). V sobotu se douklízelo a jelo se domů. Jitka Pecháčková a Kateřina Schwarzová
________________________________________

Lyžařský kurz
V neděli 1.2. jsme po dlouhém očekávání konečně odjeli od školy. Náš autobus nás vezl do Karlova. Po cestě jsme si povídali, ale také jsme se domlouvali, kdo s kým bude na pokoji. Po příjezdu do Karlova jsme si šli všichni dát své lyže do lyžárny a pak jsme se šli ubytovat. Pokoje se nám moc líbily.
Chvilku potom, co se každý zabydlel, jsme se dostavili na oběd.
Po obědě jsme se vrátili do svých pokojů, abychom se převlékli. Někteří se nemohli dočkat, až předvedou své lyžařské schopnosti.
Konečně jsme se dostali na svah a brzy začalo rozdělování do skupin, ze kterého měli někteří trochu obavy. Když byl každý v jedné ze tří skupin, vrátili jsme se a zamířili na večeři. Pokaždé, když jsme se vraceli s plnými břichy do pokojů, jsme měli chvilku čas na to, abychom si odpočinuli.
Každý večer jsme měli přednášku, kde jsme si také ukazovali fotky z našeho každodenního lyžování. U některých fotek jsme se hodně nasmáli.
Druhý den šlo první a druhé družstvo na lanovku. Každá lanovka byla po čtyřech sedadlech, což bylo príma, protože jsme si mohli jet, s kým jsme chtěli a také si chvíli povídat. Vyjeli jsme za povídání a nadšení úplně nahoru a chvíli jsme se rozcvičovali. Teprve pak jsme začali lyžovat a opakovali jsme to, co nám učitelé ukazovali za triky.
Třetí den se někteří žáci, jež se zlepšili, dostali z třetí do druhé skupinky nebo z druhé do první.
Lyžařský kurz byl pro mě výjimečný zážitek, na který jen tak nezapomenu.

Veronika Čechová 7.C
Nela Filipi 7.C


Sex, AIDS, vztahy
Ve středu 4. 3. za námi přišel pan Pavel Kotouček z organizace ,ELIM‘, aby nám řekl něco o tématu Sex, AIDS a vztahy. Přednáška se týkala hlavně AIDS, protože dál jsme se nedostali. Možná se ale dočkáme i pokračování, které už by bylo zaměřené spíše na vztahy. Pan Kotouček měl připravenou prezentaci se spoustou zajímavých údajů o AIDS, jeho šíření a příběhů lidí s AIDS.
Co je to vlastně AIDS? AIDS se dá přeložit jako Syndrom získaného selhání imunity. Imunita se naruší virem HIV, což způsobuje, že pro člověka může být i obyčejný zápal plic smrtelný. Na AIDS nebyl zatím vynalezen žádný lék, takže je nemoc téměř vždy nevyléčitelná. Vir HIV se přenáší krví, pohlavním stykem, ale i z matky na dítě. V České republice je nyní virem HIV nakaženo asi 2 200 lidí. Ve světě žilo v roce 2013 asi 35 milionů nakažených lidí. Denně ve světě na AIDS umře asi 8 000 lidí.
Na přednášce jsme se dozvěděli mnoho nových zajímavých informací a snad se tedy dočkáme i pokračování!

Karolína Sičová
________________________________________

 


Vítězné práce školního kola Olympiády v českém jazyce
Pohled z okna

Tereza Halatová 9.B - vítězka školního kola, 3.místo v okresním kole s postupem do kraje

Lidé chodí po ulici, každý se někam žene. Nikdo si nevšimne zamračené postavy v okně, která okolní dění ostražitě sleduje.
Na první pohled vidí zkrátka jen obyčejnou šedou silnici, po které se honí auta a ostatní dopravní prostředky. Připomínají jí mravence, protože jsou tak malé. To je samozřejmě pouhé zdání, protože budova, ve které se nacházejí, je tak vysoká.
Když se pořádně podívá, dokáže identifikovat, co se tam dole děje, Zamyšleně pozoruje osoby mířící tím či oním směrem, Skoro nevnímají věci kolem, neznají vlídného slova, nemají čas. Támhle je plačící dítě. Maminka se na něj oboří. Toť vše... Ale proč, proboha?
Přestože většinu plochy tvoří jen silnice a chodníky, k vidění zde jsou i jiné věci. Nemá na mysli butiky a ostatní obchody, ty ji nikdy moc nelákaly. Myslí ty širé, zelené lesy rozprostírající se v dáli. Ach, příroda! Jak ta jí chybí. Chodívala ráda ven, předtím, než se vše pokazilo. Rychle si zakryje uši. Ten skřípavý zvuk ji ohlušil. Hloupé tramvaje. Nebo, jak říkají zde v Brně, ,,šaliny". Jezdí tu každou chvíli.
Z vysokých budov na ni koukají billboardy. ,,Chcete mít svoji vlastní bageterii?" hlásají.
,,Božínku! Kam jsme se to dopracovali, kdo to vymýšlí?"
Paneláky za obřím mostem vyhlížejí oprýskaným dojmem. ,,Dívá se z nich taky někdo? Co když zrovna uvažuje o tom, kdo jsem já?" Zamává imaginárnímu společníkovi.
Nejkrásnější je rozhodně pohled na nebe. Zakloní se, aby pozdravila krkavce, kteří se zde zabydleli. ,,Asi se jim tu líbí. Jenže co? Ta ponurá atmosféra sužující všechny pacienty?"
Dívání se z okna kazí jediná věc - ty mříže. Jako by měl někdo šanci utéct. To sotva, leda by chtěl skočit z několikametrové výšky.
,,Slečno Popelková, vy si asi nedáte pokoj? Už zase koukáte kamsi do blba! Radši se mrkněte, koho vám vedu. No kdo se to na vás přišel podívat? Copak nemáte radost?"
A v tu chvíli jí to dojde. On tu pro ni vždycky bude, on ji v tom samotnou nenechá" Zůstane s ní, dokud se z toho nedostane. Společně budou sledovat lidské životy za oknem. Za oknem a ještě dál...


Jakub Halamásek 8.B - 2.místo

Jednoho rána jsem hleděl z okna, které se nachází v druhém patře panelového domu v Praze. Po pravé straně se nacházelo zelené auto stojící na asfaltové silnici ulice Strakonické. Za asfaltovou silnicí se rozprostírala nádherná zelená krajina, kterou doplňovalo usmívající se sluníčko. Krajinu zdobily dubové stromy, které stály podél prašné cesty vedoucí do zdejšího parku. Krajinu odděloval od silnice pouze chodník pokrytý prachem a špínou kolem jedoucích aut.
Na louky této krajiny chodili lidé odpočívat, stály zde dřevěné lavečky a na jedné z nich seděl stařec kouřící svoji fajfku. Měl na sobě oblečené hnědé kalhoty a velký černý kabát. Z výrazu v jeho obličeji, jsem usoudil, že je šťastný, ale zároveň tu bylo něco, co ho velmi trápilo. Každé ráno, když jsem se podíval z okna, jakoby tu už na mě stařec čekal. Opět zde seděl a pokuřoval svoji jasanovou fajfku ve svých hnědých kalhotách a černém kabátě. Ačkoliv jeho vzhled se příliš neměnil, jeho výraz ve tváři nikdy nebyl stejný. Když jsem se jednou zase podíval z okna svého domu, stařec tu už neseděl, nekouřil svoji jasanovou fajfku a i přesto, že jsem ho neznal, zanechal v mém životě jedno prázdné místo a už nikdy se pravděpodobně nedozvím, co ho trápilo.
Dlouhou dobu mě nic při pozorování z mého okna nefascinovalo tolik, jako právě tento stařec plný tajemství a tak jsem opět sledoval ptáky prozpěvující na dubových stromech rostoucích podél prašné cesty, lidi spěchající do práce po asfaltové silnici a všechnu tu krásu přírody v této krajině.


Natálie Chatrná 9.A - 3.místo
Ten den venku pršelo. Déšť mi bubnoval do oken, ale já jsem si nevzrušeně četla. Byla jsem až po uši zahrabaná do knížky, že jsem si ani prudkého vichru, co venku narážel do mohutných korun stromů, nevšimla.
Večer vše skončilo. Využila jsem toho a otevřela si okno, abych si v pokoji vyvětrala. Když jsem však zvedla zrak k noční obloze po bouři, jen jsem mohla žasnout. Nebe zakrýval ebenový závoj posetý milióny hvězd. Uprostřed oblohy vyrůstal Měsíc. Vždycky jsem jej obdivovala. Když jsem byla malá, hrozně ráda jsem ho kreslila nebo sledovala jako právě teď.
Sklopila jsem svůj pohled a pousmála se. Mezi starými stromy foukal stále vítr, ale jiný než předtím. Tento větřík mi spíš připomínal baletku, co skáče po špičkách z větve na větev. Staré duby zavzdychaly a nastalo ticho. Zamračila jsem se. Uši mi už přivykly neustálému šumění a najednou nic. Už jsem chtěla od okna odejít, když v tom se zvedl prudký vítr. Doslova jsem přitiskla nos na sklo a napjatě sledovala. Nový příval vichru pročísl travnaté louky a ostře narazil do domů ve vesnici.
Měsíční světlo zahalilo pole do oslňující záře. A pak to přišlo. Hvězdy začaly padat jedna po druhé. Vypadalo to jako déšť, ale nebyl. Z nebe padala zářivá přání. Všechna okna domečků se rázem rozsvítila. Udivené tváře z nich se mísily s nadšením.
A já jsem udělala to, co každý. Něco si přála.
________________________________________

Olympiáda z českého jazyka

Školní kolo olympiády z češtiny se konalo 11. prosince a zúčastnilo se ho celkem 24 žáků z 8. a 9. ročníků. Nejprve jsme dostali mluvnickou část. Byla opravdu velice zajímavá a moc mě bavila, nešlo tam o žádné měkké a tvrdé i/y, museli jste na to jít hlavou a kolikrát spíše naslouchat své intuici. Například jsme si „hráli" s předponami a vymýšleli slova podle zadaného kořenu, ovšem horší pak bylo je vysvětlit. Sloh byl taky senzační, měli jsme psát popisování (povoleny byly i prvky vypravování) „Pohled z okna...". To zadání se mi zdálo opravdu super, poněvadž to nebylo jen vyloženě líčení, ale dal se tam použít malý náznak příběhu.

A tady jsou výsledky:
místo - Tereza Halatová, IX. B
místo - Jakub Halamásek, VIII. B
místo - Natálie Chatrná, IX. A
místo - Jan Rosič, VIII. B

Všem ostatním výhercům gratuluji!

Nyní se přesuneme o pár měsíců dál... Je 5. února a já společně s paní učitelkou Sičovou jedeme do Blanska na okresní kolo. Na místo jsme se dostaly naprosto včas, nebyly žádné problémy.
Na rozdíl od například matematické olympiády to bylo anonymní. To znamenalo, že když nám byly rozdány zadání, neměli jsme se podepisovat (Taky to znáte? První věc, co člověk udělá, když dostane písemku - napíše jméno, příjmení, třídu...), byla nám přiřazena čísla.
A teď k úkolům. Musím přiznat, že mi to rozhodně přišlo obtížné. „Příkop, výkop, zákop, zlatokop" - s každým slovem vymyslete větu, aby z ní vyplynul význam slova; jaké slovo tam z jazykového hlediska nepatří? (doufám, že jsem na žádné nezapomněla) + uveďte nejméně 2 důvody, proč jste vybrali právě toto slovo blablabla. Nezáleží na počtu slabik atd. Dále tam bylo několik slov a my jsme měli uvést, kolik mají hlásek. Ještě vědět, co je to hláska, že... To je učivo kolikáté, první třídy? Předražený tunel - vysvětlete, jaké to může mít významy. Pak třeba byly uvedeny dvě věty. Obě dvě obsahovaly ustálená slovní spojení „jsem za vodou", napište, co to znamená. A dáme třeba ještě jeden úkol... Byla tam dána věta, která, kdyby se měla chápat doslovně, by byla nesmyslná. Napsali jsme, jak by se dala pochopit, co tam bylo za chyby a upravit ji tak, aby byla jasná.
Slohovka se mi strašně líbila. Měla název „Nebojte se, my tady jen strašíme.". Psali jsme o strašidlech v nějaké nedaleké památce (samozřejmě jsem si vybrala náš letovický zámek), městu, které jsme nedávno navštívili... Útvar libovolný. Vzala jsem to s humorem a v duchu si celou dobu prozpěvovala „Strašidýlko Emílek" (ano, jsem infantilní). Hrozně mě potěšilo, že jsem ji stihla napsat celou, přestože jsem (jak jinak) o deset řádků překročila doporučenou délku.
A vyhlášení? Jak to tak vypadá, i další učitelé budou potrestáni tím, že se jim dostane té „pocty" opravovat moje originální nápady a slohovou práci, protože jsem se umístila na nádherném 3. místě a postupuji do krajského kola, které se bude konat někdy v dubnu v Brně. Jsem moc ráda, že jsem se olympiády mohla zúčastnit, poněvadž to byla hrozně fajn zkušenost a všichni se k nám chovali moc laskavě. Paní učitelce bych chtěla strašně moc za všechno poděkovat, bez Vás bych, paní učitelko, nevěděla snad ani to, kde má být měkké a kde tvrdé i/y. Děkuju!

T. Halatová, IX. B
________________________________________

Matematická olympiáda

Dne 21. ledna se v Boskovicích uskutečnilo okresní kolo matematické olympiády
Když jsme se chvilku před osmou hodinou dostali na místo, zjistili jsme, že kromě devátých ročníků tam jsou i páťáčci. Byli jsme usazeni, nachystali jsme si psací a rýsovací potřeby a jedna paní učitelka nám zatím vysvětlila, jak to bude probíhat. Všichni jsme před sebou měli papíry, které jsme si měli podepsat, napsat školu a číslo příkladu. Při rozdávání zadání paní učitelka poznamenala, že nemá ráda, když někdo končí dřív, protože si třeba chvilku po tom, co příklady odevzdá, může na něco vzpomenout a je to škoda. Páťáci měli, pokud se nepletu, dva příklady, na které dostali hodinu a půl. My jsme měli příklady čtyři a dostali jsme na ně čtyři hodiny (no jo, už jsme velcí...).
Obvykle v matematice nemívám nějak zvlášť velké potíže s tím, že bych se při písemce nudila. Jsem ráda, že stihnu všechno vypočítat a modlím se za každou minutku navíc, abych si ty svoje výmysly mohla znovu a znovu zkontrolovat. Ale tady na té olympiádě to bylo něco úplně jiného.
Samozřejmě jsem nepočítala s tím, že bych spočítala všechno, abych byla upřímná, vlastně jsem celkem najisto spoléhala, že asi nebudu vědět vůbec nic. Takže to, že jsem neměla úplně prázdný papír, pro mě bylo docela velkým překvapením, ale samozřejmě příjemným.
Nevím proč, ale člověk má tendenci se vším strašně moc spěchat, takže hned, jakmile nám byly rozdány papíry se zadáním, jsem se okamžitě vrhla na počítání. První příklad... ehm, cože? Tomu se říká fajnový začátek. Ale nevadí, můžeme se k tomu přece vrátit později. Příklad druhý... No, to už vypadá líp! Počítám, počítám, počítám, až se dostanu k odpovědi. Momentík, co že to po mně chtějí? Ježkovy voči, jestli já nejsem trubka; samozřejmě jsem počítala něco úplně jiného. Škrt, škrt! Říkala jsem si, že je to nějak moc jednoduché. Kolik jsem ztratila času? Necelých pětačtyřicet minut? Ále, to stihnu, je čas...
Takže takhle vypadal můj styl počítání. Nemyslete si ovšem, že bych snad celou dobu počítala, to rozhodně ne. Řekněme zhruba po té hodince a půl, kdy se chýlil konec páťákům, mi přišlo, že už jsem naprosto hotová a schopná svoji práci odevzdat. Závistivě jsem hleděla na děti, jak mizejí z učebny. Když jsem sem tam (rozumějte „neustále") po očku zahlížela na ostatní, připadali mi takoví až moc zaneprázdnění, jakoby měli pořád co dělat (znáte to, někdo nahodí takový ten zaujatý výraz, a vy tušíte, že „ví") - kde jen bude chyba?
Abyste měli představit, čím nás tam mučili...
V prvním příkladě se mělo počítat s aritmetickým průměrem. „Myslím si několik určitých čísel, jdoucích bezprostředně po sobě blabla, když z nich vyškrtnu čísla blabla, průměr se nezmění, když vyškrtnu čísla blabla, průměr se změní přesně o 1. Jaká čísla si myslím?" To jako vážně? Pepíček šel do obchodu, cesta mu trvala půl hodiny, měl na hlavě červenou kšiltovku. Kolik koupil Pepíček rohlíků?
V druhém příkladě byla řada čísel a vždycky se pravidelně měnila znaménka (1+2-3-4+5+6-7-8...) a my jsme měli určit hodnotu výrazu, když poslední číslo je 2015.
Ve třetím byl náčrt obdélníkového dortu, který Anička nějak divně rozřezala (i já bych to udělala líp...). Šedivá plocha byla kus, který snědla. Jak velká část dortu to byla? No, podle mého názoru ho snědla celý, poněvadž dort milé Aničce tolik chutnal, že poté, co si dala svoji šedou část, neodolala a prostě ho spořádala. Prostě lehké jak facka, no ne? (vím, že tohle jsem nejspíš měla připomenout již na začátku článku, prosím vás, berte to, co napíšu, s nadsázkou, nerada bych, abyste si něco vyložili špatně)
Poslední, čtvrtý příklad. Byl zadán jistý obdélník, délku stran jsme nevěděli (věděli jsme jen, že je vyjádřen v dm). Třikrát ho změnili. Nejprve byl jeden rozměr zdvojnásoben a druhý změněn tak, aby měl stejný obsah jako na začátku. Poté jeden rozměr byl zvětšen o 1 dm a druhý zmenšen o 4 dm, přičemž měl stále ten samý obsah jako na začátku. Nakonec kratší rozměr byl zmenšen o 1 dm a delší ponechán beze změny. Tak, teď určete poměr délek stran posledního obdélníka.
Jsem ráda, že jsem měla možnost olympiádu si vyzkoušet, není to marné, lámat si chvilku (zdůrazňuji slovo „chvilku", chvilka rozhodně neznamená čtyři hodiny!) hlavu a zkoušet různá řešení. Taky pro mě bylo zajímavé to, že jsem navštívila jednu z boskovických základek, ve které jsem nikdy nebyla. Na tu naši letovickou je samozřejmě krátká, a to myslím zcela upřímně. :-)

Tereza Halatová 9. B
________________________________________

Skok přes kunštátskou laťku

Tato soutěž se konala 6.3. 2015 ve velké kunštátské sportovní hale.
Ráno nám jel autobus asi v 7:20, takže jsme byli už kolem tři čtvrtě na osm v Kunštátě. Půl hodinku jsme měli na procvičování nohou, běhání, prostě celkovou rozcvičku. Jako první skákali žáci z mladší kategorie, holky i kluci zároveň. Abyste rozuměli, na jedné straně haly byly holky, které začínaly na 105 cm, a na druhé straně byli kluci, kteří začínali na 115 cm. Na přeskok jsme měli 3 pokusy.
105cm přeskočil každý, ale přituhovat začalo u 110 cm. Tam už pár lidí vypadlo. Nejvíce vyskočila Klára ze sedmičky, a to rekord kunštátské laťky v dívčí mladší kategorii. Neuvěřitelných 150cm!
Po celý průběh soutěže mohli přicházet a dívat se na nás žáci z Kunštátu. Tihle „diváci" se nacházeli na vyvýšeném místě, které bylo ve výšce patra.
Poté následoval přeskok starších, kteří byli taky rozděleni na holky a na kluky. Teď vám oznámím asi tu nejdůležitější věc, o které jste se tu chtěli dočíst. Ano, na žebříčku prvních tří se umístili dva žáci z Letovic! A jeden z nich dokonce na prvním místě!

Na druhém místě ze starších dívek skončila: M.Slechanová

A na prvním místě ze starších chlapců se umístil: O.Zoubek
Gratuluju nejen našim výhercům!
K.Novotná 6.C
________________________________________

Florbal-starší žákyně
Dne 28. ledna 2015 jsme se účastnily krajského kola, které se konalo v Pohořelicích. Jeli jsme už brzy ráno. Byly 2 skupiny po 3 a druhá po 4. Dva turnaje jsme prohráli a jeden remízovali. Skončili jsme na 7. místě, ale myslím, že je to pro naši školu veliký úspěch.
Sára Řehořová
________________________________________

Konverzační soutěž v anglickém jazyce

V úterý 27.1.2015 se konalo školní kolo konverzační soutěže v anglickém jazyce. Soutěž byla rozdělená do dvou kategorií: 6. a 7. ročníky a 8. a 9. ročníky. V kategorii 8. a 9. tříd nás bylo jen 11. Tentokrát nás nečekal žádný poslech ani gramatický test, takže jsme si vylosovali čísla a šlo se rovnou na věc. Každý si vylosoval jedno z deseti témat. Témata byla různá jako například: My town. Clothes and fashion. Holidays. Hobbies and free time. Food and meals... Zatímco jeden z nás „konverzoval", druhý měl čas si téma připravit a napsat si, o čem by chtěl zhruba mluvit. V ,porotě‘ zasedala paní učitelka Zouharová a pan učitel Musil. Nebylo to však jen o tom naučit se nějaký text nazpaměť, ale také jsme museli reagovat na otázky od učitelů. A jak to tedy nakonec dopadlo?!
1. místo - Karolína Sičová VIII.D
2. místo - Jakub Vrána VIII.D
3. místo - Simona Různarová VIII.D

Všem moc gratuluji! I těm, kteří se neumístili na prvních příčkách, protože příprava na soutěž vám zabrala určitě mnoho času a jste dobří, že jste se do toho vůbec pustili. 

Karolína Sičová
________________________________________

Konverzační soutěž v anglickém jazyce 6. a 7. ročníků 2015
V úterý 27. 1. 2015 se některé děti z 6. a 7. ročníků společně s paní učitelkou
Kopeckou a Provazníkovou sešly ve třídě vedle bývalé počítačové učebny, aby
zde změřily své síly v anglickém jazyce. Před soutěží si soutěžící mohli připravit
jednotlivá témata, ze kterých si pak jedno náhodně vytáhli. Jako první proběhl
poslech, pak si děti losovaly (vytahovaly) krom první žákyně lístečky s pořadím.
Pak chodily děti jednotlivě do bývalé počítačové učebny, kde si náhodně
vytažené téma ještě trochu připravily. Potom následovala komunikace
s učitelkami. Soutěž vyvrcholila slavnostním vyhlášením. První tři místa:

1.Kateřina Provazníková, 6.A
2.Monika Šafránková, 6.A
3.Vít Šemora a Karolína Podivínská, 6. B

Všem blahopřejeme a přejeme úspěch do dalších let.
Karolína Podivínská 6. B


Okresní kolo dějepisné olympiády
V úterý 20.1. se v Boskovicích na Základní škole Sušilova konalo okresní kolo dějepisné olympiády. Kromě mě se zúčastnila ještě Terka Halatová a doprovod nám dělala paní učitelka Vykydalová. Olympiády se zúčastnilo celkem 26 žáků 8. a 9. tříd z celého okresu. Ještě před zahájením samotného testu jsme dostali malé občerstvení v podobě oplatku a pití a hodina a půl dějepisu mohla začít. Letošní ročník měl téma ,,Pot, slzy a naděje aneb Život je boj".
Úkoly se týkaly především bitev a válčení od dob středověku až po Trojspolek, což je podle mě téma spíše pro kluky a ne pro nás holky. V jednom z úkolů jsme měli například podle obrázku poznat, o kterou stavbu se jedná a jaká bitva se blízko ní odehrála. V dalším úkolu jsme měli vyluštit přesmyčky a vzniklá slova ve správném pořadí doplnit do textu. Také jsme měli opravit chyby v textu nebo k určitým bitvám doplnit, na území kterého dnešního státu se odehrávaly. Některé úkoly byly vcelku lehké, ale hodně mi jich dalo zabrat. Některá jména jsme snad nikdy neslyšela! Když už jsem papíry listovala asi po sté a u některých otázek jsem neměla ani tušení, o čem se mluví, napsala jsem, co mě první napadlo. Pokusila jsem se, aby to dávalo logicky alespoň trochu smysl, i když nevím, jestli se mi to vždycky povedlo. Za špatné odpovědi se body nestrhávaly, takže buď to trefím, nebo ne. Na konci testu jsme měli odpovědět ještě na ,,bonusovou otázku". Úkolem bylo chronologicky zapsat události života Jana Husa. Tento úkol později sloužil jako rozřazovací otázka, pokud u někoho došlo ke stejnému počtu bodů.
Poté následovala nekonečná hodina čekání na výsledky. Na prvních třech místech se umístili kluci z gymplu, kteří postoupili i do kraje. My jsme sice první příčky neobsadily, ale i tak to pro nás byla nová zkušenost a něco málo z dějepisu jsme se přiučily.
Před odjezdem do Letovic nás paní učitelka pozvala na cappuccino, takže jsme den skvěle zakončily!  
Karolína Sičová


Mladý chemik 3. kolo
Dne 6. 2. 2015 se uskutečnilo 3. kolo soutěže Hledáme nejlepšího mladého chemika ČR. Této praktické části se zúčastnilo 29 žáků. Naši soutěžící se i přes pár karambolů s kyselinou umístili na skvělých místech:
2. místo: Tereza Halatová, 9. B - postup 4. místo: Lukáš Mistr 9. C - postup 5. místo: Václav Nevyhoštěný, 8. C Díky těmto skvělým výsledkům se naši dva soutěžící zúčastní celostátního finále v Pardubicích.
Lukáš Mistr IX.
________________________________________

 

Efektní pokusy pro 1. stupeň
Dne 20. 2. 2015 se v naší učebně chemie uskutečnily ukázky chemie pro 1. stupeň. Po dobu představení to tam bublalo, šumělo, štěkalo, hořelo, barvilo a dokonce i mizelo. I přes to, že se deváťáci pod vedením paní učitelky Nečasové perfektně připravili, nastalo pár karambolů, jak malé, tak obrovské, nebudu uvádět konkrétní chybu, ale od té doby se říká, že jsem přímo zapálený chemik. Mezi pokusy se zařadily také novinky, jako třeba Hořící ruka, Mizející polystyren, Lávová lampa a nebo Flash. Všichni si představení užili, někteří odcházeli s nadšením a někteří se zklamáním, že chemie je až od osmé třídy. Tato chemická akce opět slavila úspěch a příští rok už nastoupí letošní osmáci.

Lukáš Mistr IX. C
________________________________________

Zeměpisná olympiáda
Dne 25.12.2014 se konala zeměpisná olympiáda. Začalo to tím, že nás pan učitel Illa pustil do třídy a rozdal nám test. Říkali jsme si, že to bude lehké, ale nebylo. Ve třídě bylo strašlivé ticho, všichni se pekelně soustředili. Na otázky, které tam byly, jsme měli atlas, do kterého jsme se mohli podívat. Asi po půl hodině pan učitel Illa vybíral test. Každý byl napjatý, jak dopadne. Na prvním místě se umístil žák 6. třídy Tomáš Brablec a na druhém místě Matyáš Hökl, kteří postupují do okresního kola v Blansku. Mně se olympiáda moc líbila. Otázky byly pro mě sice docela těžké, ale chtěl bych se příště opět zúčastnit.
Vítězslav Stehlík 6. A

Okresní kolo zeměpisné olympiády
Ve středu 18.2. se na Gymnáziu v Rájci - Jestřebí konalo okresní kolo zeměpisné olympiády. Z naší školy se zúčastnili ti nejúspěšnější ze školního kola. Za kategorii A (6. třídy) jel Tomáš Brablec, za kategorii B (7. třídy) Jolana Procházková a za kategorii C (8. a 9. třídy) jsem jela já. Jako obvykle jsme před zahájením soutěže dostali malé občerstvení (pití a oplatek). Samotný test se skládal ze 3 částí. Na vyplnění první části (práce s atlasem) jsme měli 45 minut. Jak už jste asi pochopili, v téhle části jsme museli hledat různé informace v atlase. Druhá část (test znalostí) už byla bez atlasu. Zato jsme na ni měli 60 minut. Na poslední část (test praktických znalostí) jsme dostali také 60 minut a dokonce jsme mohli používat i atlas. Moje kategorie byla zaměřená na vodstvo. V první části jsme museli hledat informace o druhé největší řece Evropy, v druhé části jsme měli například vypsat výhody a nevýhody města na řece a třetí část se týkala ‚vodních stop‘ a ‚virtuální vody‘, což bylo pro mě asi nejtěžší. A jak jsme tedy nakonec dopadli?
Tomáš Brablec - 2.místo s postupem do kraje
Jolana Procházková - 4.místo
Karolína Sičová - 4.místo

Gratuluji!
Karolína Sičová
Poznámka redakce: Tomáš Brablec se umístil v krajském kole zeměpisné olympiády na úžasném 4. místě, takže ještě jednou gratulujeme!!!!!!!!!!!!!!!!!!!


                 
Recitační soutěž 2. stupně
proběhla v úterý 10.3.2015 ve třídě 9. B, rozdělena do dvou kategorií: 1.kategorie 6. a 7. třída, 2.kategorie 8. a 9. třída. Mezi recitací jsme letos měli velmi zajímavá čísla: tance, kouzelníka, video, hraní na hudební nástroje a ukázku z vlastní tvorby. Všichni recitovali skvěle, jenomže postoupit mohli jen dva skvělí recitátoři. Ale nejen oni byli odměněni, protože každý dostal za svůj přednes čokoládovou berušku. Moc se nám líbili recitátoři, baviči, básně plné humoru, ale i milé a usměvavé tváře publika, které přišlo povzbudit své přátele. Porotě, moderátorům i organizátorům se letošní recitační soutěž moc povedla. Po skončení jsme paní učitelkám a pánům učitelům pomohli vše uklidit a dát do pořádku. Bylo to skvělé odpoledne, které jsme mohli strávit všichni společně.
Zuzana Ščudlová VI. A

 

Výsledková listina školního kola recitační soutěže

I. kategorie - 6. - 7. ročník

1. místo Jolana Procházková 7. A
2. místo Monika Šafránková 6. A
3. místo Štěpánka Procházková 6. C
Cena diváků : Jolana Procházková

II. kategorie - 8. - 9. ročník

místo Vojtěch Cichra 9. B
místo Karolína Sičová 8. D
místo Aneta Šamšulová 8. C
Cena diváků: Vojtěch Cichra

Soutěže se zúčastnilo 34 soutěžících, 6 tanečnic, 4 muzikanti, 3 moderátoři a 1 kouzelník.

Okresní kolo recitační soutěže
Ve středu 18.3.2015 se v Adamově konalo okresní kolo recitační soutěže, kam se s panem učitelem Sedláčkem vypravili vždy dva vítězové každé kategorie ze školního kola. V Adamově se soutěžilo v pěti kategoriích: 1. třídy, 2. a 3. třídy, 4. a 5. třídy, 6. a 7. třídy, 8. a 9. třídy. Z naší školy uspěly dvě recitátorky: Vendula Vichtová z 5.B (1.místo s postupem do kraje) a Aneta Šamšulová z 8.C (2.místo). Gratuluji! Po skončení soutěže jsme dokonce měli možnost zeptat se porotců na naše chyby, takže jsme získali spoustu nových rad a zkušeností. Gratulaci si samozřejmě zaslouží i všichni ostatní zúčastnění, protože recitovat před plným sálem ostatních soutěžících z celého okresu není jen tak!
Karolína Sičová


 
Ve středu 18. 3. 2015 jsme se vydali pod vedením pana učitele Sedláčka do Adamova na okresní kolo recitační soutěže. Naši školu reprezentovalo osm žáků ve čtyřech kategoriích. Soutěž začala s mírným zpožděním o půl deváté. Nejdříve recitovaly menší děti. Ty si většinou připravily rýmované básničky. Starší žáci si pro změnu připravili prózu. Mezi každou kategorií byla krátká přestávka. Nakonec bylo vyhlašování. Z naší školy postoupila v 2. kategorii do krajského kola Vendula Vichtová a ve 4. kategorii byla na krásném druhém místě Aneta Šamšulová. Oběma holkám moc gratuluji !!!
Celé středeční dopoledne - cestu vlakem i vlastní soutěž - jsme si báječně užili. 
Jolana PROCHÁZKOVÁ VII.A



Poznej svoje město
Rozhovor s Barborou Čechovou o projektu Poznej svoje město.


Za jakým účelem tento projekt vznikl?
Projekt nás měl seznámit s plánem, který se bude uskutečňovat během následujícího roku. Budou vytvořeny informační cedule, které budou stát u různých památek a budov města. Cedule budou tvořit jakousi stezku. Naše škola do tohoto projektu byla zapojena také.

Jaký byl program akce?
Začalo se prezentací města Letovice. Poté následovala přednáška o Masarykově střední škole a zámku. Po obědové přestávce začala prezentace žáků ZŠ Letovice, kteří mluvili o klášteře a letovickém školství. Nakonec celou akci završila podrobná přednáška na téma Nemocnice milosrdných bratří.

Kdo se zúčastnil tohoto projektu?
Zúčastnili se žáci 2. stupně ZŠ Letovice, žáci Masarykovy střední školy a pamětníci Letovic.

Jakým způsobem jsi do něj byla zapojena?
Měla jsem za úkol prezentovat letovické školství.

Proč ses ho chtěla zúčastnit?
Protože jsem chtěla zažít něco nového.

Byla jsi nervózní při prezentaci?
Ano, byla jsem hodně nervózní a myslím, že to bylo i dost znát na mém projevu. Ale co, chybami se člověk učí a já věřím, že to bude jenom lepší.

Přineslo ti to něco?
Určitě nové zkušenosti do života a jsem ráda, že jsem se tohohle projektu mohla zúčastnit, už dlouho jsem chtěla něco podobného zkusit.

Děkuji za příjemný rozhovor.
Dominika Čechová IX.C


 
Beseda ,,Poznej naše město‘‘
Dne 19. března 2015 pořádala Masarykova střední škola Letovice besedu ,,Poznej naše město.‘‘
Na besedě přednášeli jak žáci, tak i učitelé z Masarykovy střední školy. Zúčastnili se nejen žáci ze střední školy, ale i žáci ze Základní školy Letovice 2. stupně.
Během besedy se vystřídali jak učitelé, tak i žáci, kteří si dali tu práci připravit si pro nás zajímavé a poučné prezentace o historii Letovic a o Masarykově střední škole. Nechybělo také video, které ukazovalo školu během záplav.
Jako první proběhla prezentace o historii Letovic, která byla velice pěkně zpracovaná a pak i přednesená. Týkala se průmyslu a zmínka padla i o historii železniční dráhy, která vede přes Letovice.
Druhá prezentace se týkala historie Masarykovy střední školy. V prezentaci bylo plno poučných informací o historii školy. Bylo tam také několik fotek, kde bylo dobře vidět, jak se postupně rozvíjela a přistavovaly se další části. Dozvěděli jsme se také, jak je škola vybavená a do jakých akcí je zapojena.
Po prezentaci bylo video o škole během záplav.
Jako poslední prezentace byla historie zámku. Dozvěděli jsme se něco o majitelích letovického zámku a opět nechybělo několik fotek, ukazujících postupné rozvíjení zámku.
Tuto přednášku bych ohodnotil jako velice poučnou a propracovanou. Byl jsem rád, že jsem měl tu příležitost se této přednášky zúčastnit.
Tomáš Šemora IX. C


Poznej naše město
Ve čtvrtek 19. 3. 2015 jsme my, žáci osmých ročníků trávili kousek odpoledne v kulturním domě, kde jsme měli besedu o Letovicích. Beseda měla několik částí, v první části jsme si poslechli žákyně devátých ročníků a návštěvnice dějepisného semináře, který vede p. uč. Mgr. Marcela Vykydalová. Děvčata nám pověděla něco o historii kláštera Milosrdných bratří a také o samotných Letovicích. Konkrétně účinkovaly Dominika Čechová, Barbora Čechová, Aneta Holasová a Alžběta Rozbořilová. V dalších částech besedy jsme se dozvídali spousty nových informací o rekonstrukci a opravě kláštera, dále pak o budování naučné stezky v Letovicích. Z besedy jsme si všichni odnesli spoustu nových informací a odcházeli jsme s úsměvem na tváři. Simona Různarová 8. D
________________________________________

 

Vystoupení Pernštejnů
V pátek 20. března 2015 proběhlo pro žáky 5. a 6. ročníků představení skupiny Pernštejni na téma přemyslovská knížata.
Šesťákům jsme položili 3 otázky:
Co jsi se dozvěděl?
že Václav byl zabit před bránou nájemnými bratry
že měli rytíři tak složitou výzbroj
dozvěděla jsem se názvy částí brnění
že byl Boleslav III. A Jaromír oslepeni
jak se vyráběly kroužkové košile
že násilí není řešením
že v Čechách vládl (chvíli) polský kníže
jak se ti panovníci furt střídali

Co tě pobavilo, zaujalo?
když se Jitka vdávala a když se šermovali
pověst, jak unesl Jitku a Jitku hrál muž
love story Břetislav a Jitka
jak vybírali děti nebo dobrovolníky z hlediště
jak se lidé ve středověku oblékali

Co tě překvapilo?
že jednu dobu se Přemyslovci hodně střídali
že je kroužkovaná vesta těžká 15 kg
že křesťané nejí u stejného stolu jako lidé, co nejsou křesťané
že vystupovalo i publikum
překvapilo mě mečování
myslel jsem si, že tam budou jenom nějak bojovat, ale oni vyprávěli příběhy z dějin a to se mi líbilo
překvapila mě Jitčina radost ze svatby
překvapilo mne, že tenkrát neznali kalhoty
________________________________________


Filmové okénko
Stmívání
Chtěla bych vám doporučit film, který se stal mým nejoblíbenějším. Jmenuje se Stmívání.
Sedmnáctiletá Isabella Swanová se stěhuje za svým otcem do malého městečka Forks, což je pro ni veliký nezvyk, jelikož žila s matkou ve velkoměstě Phinix, kde je velké teplo, takže na chladné deště Forksu není zvyklá. Setká se se svým otcem, kterého matka opustila, když byla ještě malá. Znala ho ale jen málo. Byl policajt.
Druhý den nastoupí do školy, kde se jí dostává pozornosti rodiny Cullenových, kteří se velmi liší od ostatních. Jsou tiší, baví se jen mezi sebou, nikoho si nevšímají, jejich pleť je velmi bledá, mají jiné zvyky a přesto přes všechny tyto zvláštnosti jsou téměř neodolatelní. Bella se o tom přesvědčí sama na hodině biologie, kde ji učitel posadí k nejkrásnějšímu členovi rodiny Cullenových, který je mimochodem stále nezadaný. Bellu Edward naprosto okouzlí. Jenže díky jeho chování je naprosto jasné, že u něj nemá žádnou šanci. Náhle si ten tajemný kluk snaží přehodit hodiny, aby s ní nemusel sedávat v lavici. Tím jí naprosto rozčílí.
Další týden se Edward neukáže ve škole.
Když už si Bella myslí, že se Edward nevrátí, z ničeho nic se ukáže na hodině a je k ní naprosto laskavý. Nakonec se seznámí a Bella je do něj čím dál víc zakoukaná. Ještě ten den Edward Belle zachrání život, když ji mělo rozdrtit auto. Edward tvrdí, že ji jen odstrčil, ale Bella stále věří tomu, co viděla, což bylo to, že auto odstrčil.
Od toho okamžiku si k sobě vytváří cestičku a Bella si začíná uvědomovat, že je do něj asi zamilovaná, a zdá se, že Edward do ní také. Proč jí tedy pořád tvrdí, ať se od něj raději drží dál? Proč jí tím láme srdce? Je naprosto jasné, že rodina Cullenových má tajemství, a i Belle to postupně dochází. Když se ho jednou omylem dotkne, zjistí, že jeho kůže je studená jako led. Je chladný, okouzlující, jeho pleť je bledá, je chytrý...
Na internetových stránkách se dá najít hodně věcí, ale dost na to aby rozluštila Edwardovo tajemství? Budou moct být spolu? Náhle jí pomalu dochází, o co tu kráčí zejména díky svému indiánskému kamarádovi z dětství, který ji zavede do staré minulosti a díky jeho historce se jí dostaví celé tajemství rodiny Cullenových, které se jeví naprosto hrozně. Dokáže ho mít Bella i přesto ráda?
To se dozvíte, když se na ten film podíváte, vřele vám ho doporučuji a pokud se vám bude líbit, jejich příběhy nadále pokračují ve filmech Nový měsíc, Zatmění a Rozbřesk.

Napsala: Barbora Tománková a Nela Filipi



Něco o zvířatech
Kočka divoká

Kočka divoká je savec z čeledi kočkovitých. Dožívá se nejčastěji 12-14, výjimečně až 20 let. V České republice se až na výjimky (např. v Národním parku Podyjí) přirozeně nevyskytuje, ačkoliv k nám začíná pronikat z prosperujících populací v okolních státech, například z Bavorska. Více rozšířená je na Slovensku, kde žije několik set jedinců. Další roztroušené populace se nacházejí v Evropě a Asii. Její potravu tvoří až z 80 % malí hlodavci jako je hraboš, myšice a myši, dále ptáci až do velikosti slepice a jiní drobní obratlovci jako je veverka, lasice, rejsek, ještěrka či žába. Hlavním nepřítelem kočky divoké byl a na mnoha místech stále je člověk. V ČR byla kočka po staletí pronásledována a lovena jako "škůdce".
Leona Mistrová 6. C
________________________________________

 

Vtipy o škole

Paní učitelka se ptá žáka:,,Jak se zdraví lidi v Německu?"
Žák odpoví.,,Německy?"

Povídá matka synovi:,,Tak už konečně vstávej! Nebo přijdeš pozdě do školy."
,,Jen klid mami." Odpoví jí synek.,,Škola je otevřená až do večera"

Matka se vrátí z práce a na kuchyňském stole najde lístek na kterém stojí:
Mami,
vrátil jsem se ze školy dřív, protože mě hrozně bolela hlava a žaludek. Najedl jsem se, vzal si prášek a šel jsem s kluky hrát fotbal.

Učitel k žákovi : „ Kdybys měl sedm jablíček a já tě o dvě poprosil, kolik by ti jich zůstalo?"
A žák odpoví: „Sedm"

Ve tři v noci zazvoní profesorovi telefon, ozve se tichý hlas:
„Probudil jsem tě?"
Profesor zmateně odpoví: „Ano."
Hlas odpoví:„Tak to je dobře, protože já se ještě musím učit."

Učitel říká třídě: „Namísto Sázava se vlévá do Vltavy můžeme obrazně říci, že Vltava pije Sázavu. Může mi někdo z vás, uvést podobný příklad?"
Přihlásí se Pepíček: „Prosím, já. Místo tatínek pije Plzeň, můžeme říci, Plzeň se vlévá do tatínka."

Blondýnky

Blondýnka se ptá v autoškole:„ Pane instruktore, když mi dojde benzín a rozhodnu se jet dá, neuškodí to motoru?"

Starší blondýnka jede po dálnici do Prahy. Najednou jí zavolá manžel:„Miláčku, buď opatrná, v rádiu hlásili, že na D1 jede nějaký šílenec v protisměru." A blondýna na to:„Tsss kdyby jenom jeden, tady jedou v protisměru všichni!"

 

Dvě blondýnky stojí na vlakovém nádraží. Jedna se ptá průvodčí:„Doveze mě tento vlak do Prahy?" „Ne" Odpoví jí průvodčí. „A mě?" Ozve se druhá.

Napsaly: Nela Filipi a Veronika Čechová 7.C

 

 

 

 

Aktuality

 
webdesign: frogDesign.cz © 2008 code & programming: © 2008