číslo 69

Přátelé kamarádi,
den se sešel se dnem, týden s týdnem, ba i měsíc s měsícem a konečně máte před sebou nové číslo vašeho oblíbeného časopisu. Museli jsme se totiž trochu vzpamatovat po prázdninách, dát dohromady a začít pracovat. A nyní vidíte výsledek naší práce.
Hlavním tématem tohoto čísla bylo Cestování. Vrátili jsme se tím trošku do prázdnin, ale přidali i zprávy z cest po prázdninách. Někteří se s námi podělili o své zážitky, jiní přidali tipy na cestování, další hledali zajímavosti na internetu. Určitě zaznamenáte, že naše škola nám dává též mnoho příležitostí k cestování, a to nejen po naší vlasti, ale i za hranice.
V tomto čísle se ale také dozvíte, co se děje ve škole. Šesťáci absolvovali adaptační kurzy, proběhly mnohé sportovní soutěže, uskutečnily se exkurze, prostě pořád se něco děje.
V tom všem frmolu nezapomínají někteří z nás ani na vlastní tvorbu. Moc jim děkujeme.
Vlastní tvorbou je vlastně také tento školní časopis. Vychází zásluhou členů redakční rady a dalších přispěvatelů. A za to patří všem velký dík. Moc rádi přivítáme nové členy do redakční rady!!! Přijďte se za námi podívat, scházíme se vždy ve středu o velké přestávce v pracovně PC II.
Pěkné počteníčko!!!!
Váš


Téma čísla - cestování

Rozhovor s paní učitelkou Zouharovou o cestování

Ví se o vás, že ráda cestujete. Dokážete spočítat, v kolika zemích už jste byla?

Spočítat bych to určitě dokázala, ale raději počítám a plánuji místa, která bych ještě ráda navštívila, například Kamčatku nebo Nový Zéland.

Dokázala jste se ve všech domluvit, popř. jak jste se domluvila třeba v Japonsku?

Tady bych si ráda přihřála svoji polívčičku. Bez znalosti cizích jazyků je cestování náročné. I když dnes existují různé moderní aplikace a překladače, vždycky se na ně spolehnout nemůžete. Angličtina je světový jazyk a dá se s ní domluvit téměř po celém světě, i ve vzdáleném Japonsku. Ze začátku jsem měla problém anglicky mluvícím Japoncům rozumět, protože mají silný japonský přízvuk, ale když mi větu zopakovali potřetí, konverzace byla hned na světě. Japonci jsou velmi milí, zdvořilí, ochotní pomoci za každou cenu.

Když už jsem zmínil to Japonsko, tak co byste vypíchla jako největší zážitek?

O zážitky nebyla nouze. Řízení na levé straně, čistota ulic, divoce žijící opice pobíhající po silnici kolem projíždějících aut. Velice mě, jako učitelku, zaujaly budovy škol, z nichž některé zvenku působí velmi nemoderně. Výuka probíhá od 9 hod ráno do cca 17 hod odpoledne pro všechny věkové kategorie a žáci nosí uniformy. Určitým překvapením bylo i používání toalet. Tolik různých tlačítek jsem ještě neviděla, natož k čemu slouží. Naštěstí obrázek vysoušeče a sluchátek jsem pochopila správně.

Ve které zemi se vám líbilo asi nejvíce?

Na to je těžké odpovědět, protože každá země a místo mají své kouzlo. Kdybych však měla jmenovat jednu zemi, byl by to Island. Je to čistá země s přenádhernou přírodou plnou gejzírů (což je mimochodem slovo, které pochází z islandštiny) a horkých pramenů. Je až neuvěřitelné, jak všechno kolem vás bublá, tryská, můžete se vykoupat v řece, kde voda dosahuje klidně i 30°C. V době, kdy jsem Island navštívila, příliš mnoho turistů tuto destinaci nevyhledávalo. Dnes, kdy existuje přímá linka Praha a hlavní město Islandu Reykjavík, se počet turistů několikanásobně zvýšil a bohužel je tomu přizpůsoben i tamní turismus. Místa, která jsme dříve pracně hledali, jsou dnes označena ukazateli a lépe dostupná pro všechny.

 

Jaké nejzvláštnější jídlo jste na svých cestách ochutnala?

Myslím, že to bylo v Japonsku. Kromě Evropanům dobře známého suši, jsem vyzkoušela různé japonské speciality, například Takoyaki, což jsou chobotnicové koule, zmrzlinu ze zeleného čaje a jejich tradiční polévku Ramen obsahující nudle, rýži, syrové vajíčko a různé koření. K jezení tohoto pokrmu se používají tradiční hůlky (při pohledu na můj boj s nimi ochotný personál dodal i lžíci) a zbytek polévky se doslova vysrkne. Dalším problémem bylo rozluštit názvy některých jídel, které byly pouze v japonštině. Naštěstí tu byly výlohy s ukázkou všech dostupných pokrmů a člověk si mohl, když ne přečíst, tak alespoň představit, co bude jíst.

A na jakém jídle si nejvíce pochutnáváte u nás ve školní jídelně ?

Co se týká jídla, jsem trošku vybíravá (naše paní kuchařky mohou potvrdit), ale jídlo v naší školní jídelně mně chutná. Mezi má oblíbená patří těstoviny, vždy se těším na polévky, kuře na paprice a další omáčky, které jsou vynikající.


Je místo na zemi, kam byste se hned odstěhovala a strávila tam zbytek života nebo jste ten typ, všude dobře, doma nejlíp‘‘?

Nemám problém trávit delší dobu v zahraničí, ale žít v jiné zemi natrvalo si nedovedu představit. Určitě by mi chyběla rodina a přátelé. Kdybych si však musela vybrat, zůstala bych asi v Evropě a volila jednu ze severských zemí, nejlépe Norsko.

 

Kdybyste si mohla vybrat ještě alespoň jeden předmět, který byste ráda vyučovala, který by to byl?

Určitě vím, který bych učit nemohla, a to je vaření. Naopak díky cestování a sportovnímu duchu, bych si dokázala představit vyučovat zeměpis nebo tělesnou výchovu. Doufám, že to nebude pan ředitel brát vážně, raději bych tyto předměty přenechala mým zkušenějším kolegům.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších krásných cestovatelských zážitků.
Tobiáš Šlesingr 9. A


 

Maďarsko 2017
Mnoho lidí jistě o prázdninách vyrazilo za hranice Česka na dovolenou, třeba k moři. To se podařilo i vybraným žákům z minulých osmiček. Ti se totiž díky naší škole 30. července vydali na zdlouhavou cestu do Maďarska.

30.7.
Bylo to tady. Po necelém měsíci čekání a těšení přišel třicátý červenec - konečně! Kdo by se netěšil do Maďarska!
Setkali jsme se před městským úřadem v Letovicích. Tam, až všichni účastníci přijeli, už skoro nebylo co protahovat, tak se dvěma auty vyjelo.
Cesta trvala téměř šest hodin, takže když jsme přijeli do Balatonu, měli jsme už pěkně nasezeno .
Přijeli jsme do kempu, kde jsme se po tom, co nás ubytovali a vyhodili, znovu ubytovali v chatě č. 2. Co se týče vybavení chaty, uvnitř byly patrovky, skříně, a pro deset lidí jen dvě zásuvky. Venkem přes terasu se stolkem, židlemi, lavičkou a sušákem se prošlo do koupelny. Tam byla dvě umyvadla, dva záchody a dvě sprchy vedle sebe. Během týdne, už nevím, který den to bylo, nám z jednoho umyvadla plného cizích vlasů dokonce začali lézt brouci a také byl problém s teplotou vody... Ale přežili jsme.
Klučičí chata na tom byla asi dost podobně (kromě těch umyvadel a studené nebo naopak vařící vody), ale měli jinou chatu než my, takže vlastně nevím...
Potom jsme čekali na zbývající národnosti - měli se tu kromě nás sejít ještě Chorvati, Slováci, Poláci, Rumuni a samozřejmě Maďaři.
Když všichni dorazili, rozdělili jsme se na dvě skupinky a zahráli si v nich pár společných her, např. „Vymění se všichni ti, kdo...". Pak jsme se byli koupat v Balatonu - moře tu neměli, tak nám muselo stačit tohle vyhřáté jezero...

31.7.
Budíček probíhal každý den tak, že do rozhlasu pustili vždy stejnou písničku - po celém kempu byly repráky, takže ty, co spali v chatě hned vedle některého z repráků, to asi pěkně štvalo. Ale bylo to lepší, než třeba klasické zvonění ve škole. Do toho rozhlasu se také přes den pouštěly písničky z mobilu - mohli jste přijít s mobilem do místnosti, kde bylo potřebné vybavení, zapnout, zapojit, vybrat písničku a poslouchat.
K snídani jsme vždy dostali takovou velikou bulku (která byla v místním Penny snad ještě levnější než rohlík) a buďto marmeládu, něco jako Nutellu, sýr nebo šunku - takové švédské stoly. Každý měl na stole jednu bulku a mohl si jich pak kdykoli vzít tolik, kolik chtěl (dávali je do takového koše, opravdu jste si klidně v deset večer mohli nabrat plnou hrst, když jste měli hlad). Na pití byl poněkud přeslazený čaj.
Dnes byla na programu prezentace o každém z měst, ze kterých jsme přijeli - bývaly v nich údaje o řekách, zajímavostech, slavných lidech... Ta naše u učitelek prý sklidila úspěch, ostatní se na to ale moc netvářili...
Pak byl oběd, to byla pořádně omaštěná tarhoňa se skvěle okořeněným vepřovým plátkem.
Odpoledne jsme se zase šli koupat a až jsme se vrátili, hráli jsme hru - každá národnost napsala pět otázek z jejich prezentace, na které se pak ostatní na jednotlivých stanovištích v omezeném čase pokoušeli odpovědět.
Večer nás čekala noční vyjížďka lodí po Balatonu, která vyvrcholila rozchodem na městě.

1.8.
Budíček i snídaně proběhly ve stejném duchu, dopoledne jsme ztvárňovali a poté prezentovali náš letovický problém - zvolili jsme problém s nedostatkem dětských lékařů. Udělali jsme tedy takový plakát s obrázky.
Po obědě (plněné knedlíky obalené ve strouhance s nějakými třešňošvestkami, které rostly na stromech s červeným listím všude kolem) jsme s našimi polskými přáteli zkoušeli najít řešení našeho i jejich problému (jejich problém byl takový, že v jejich městě nemají žádné místo pro využívání jejich volného času i přes to, že jejich město na to má finance).
Následovalo čtyři a půl hodiny strávených na pláži a ve vodě.
Po večeři jsme měli možnost jít do lunaparku - za doplacených 42,5 Kč v přepočtu jsme se mohli povozit na čemkoliv kromě střelnic, stánků s občerstvením a pitím a kola štěstí. Výběr byl třeba z atrakcí Extreme XXL, Street Dance, menší horské dráhy, řetízkáč nebo troje autíčka... Po myslím třech hodinách jsme se setkali u vchodu a odešli zpět za zbytkem, který si neuměl představit, o co vlastně právě přišel...


2.8.
Klasická snídaně byla v osm hodin. Pak jsme se odebrali na cestu do Adventure - parku. Když jsme došli na místo, dostali jsme různě barevné papírové pásky (jednu takovou pásku jsme dostali již předchozí den v lunaparku), které byly barevné podle toho, kam všude jste chtěli jít - buďto jste se jen pětkrát mohli projet na bobové dráze, nebo se na ní projet jen třikrát a k tomu si vylézt horolezeckou stěnu, nebo si také třikrát projet dráhu a jít do lanového centra.
Když jsme se vraceli, organizátoři každému koupili zmrzlinu - v tom teple to někomu přišlo vhod.
Na oběd byla rajská polévka a řízek s rýží a zeleninkou.
Po obědě jsme znovu odprezentovali náš problém, tentokrát formou prezentace - přijeli totiž hlavní organizátoři, kteří chtěli slyšet i řešení problému - to byla druhá věc, kterou jsme na původním plakátě změnili.
Organizátoři nám potom předali červená maxitrička, ve kterých jsme se společně vyfotili (velikost M byla asi tak velká jako XL). V těch tričkách bylo opravdu teplo, takže jsme se šli zchladit do Balatonu.
Po večeři byl pro přihlášené účastníky turnaj v ping-pongu, také se v určité skupince trochu tancovalo.

3.8.
Dnes byl na plánu celodenní výlet do města Tihany - tam totiž stojí klášter a je tam opatství, jeli jsme si to tedy prohlédnout. Abychom se ale až nahoru ke klášteru dostali, museli jsme dojít z kempu na nádraží, pak jsme jeli vlakem, šli na trajekt, přeplavili se na druhou stranu, nasedli na vláček, který nás odvezl nahoru a pak už jen vyšli schody a vešli do budovy, kde nám promítali film o tomto klášteře (ten byl v maďarštině s anglickými titulky). Následovala prohlídka samotného kláštera s výkladem (taky maďarsky, ale tentokrát s překladem do našich jazyků -no, u nás vlastně spíš do slovenštiny- našimi překladateli).
Po prohlídce byl rozchod u stánků v ulicích pod oním klášterem, místo oběda jsme dostali balíček - dvě bulky, jedna se salámem a druhá suchá a k ní paštika, jablko, musli tyčinka.
Když rozchod skončil, nasedli jsme na vláček dolů (jeli jsme něco přes devět minut) a pak stejnou cestou jako sem, jen nás na poslední úsek ještě svezl vláček.
Pak jsme se ještě šli koupat do jezera a šli na večeři, což byla tarhoňa s masovo-houbovou omáčkou. Potom byl volitelný večerní program.
Taky nutno podotknout, že skoro každý den jsme se stavovali v Penny, které bylo při cestě na pláž, a kde měli lepší ceny než u nás. Jednou jsme se dokonce stavili i v McDonald's.

4.8.
Snídaně a buzení proběhlo klasicky, dnes byl takový „nicnedělací" volný den, takže jsme skoro osm hodin strávili na pláži a ve vodě. Po večeři byl turnaj ve volejbale - prostor kempu byl opravdu velký, bylo tam několik stolů na ping-pong, hřiště na plážový volejbal, další hřiště, hodně chatek a jídelní budova a budova pro ubytování učitelů a uprostřed kamínkový plac s lavičkami, židlemi a stolky. Taky byla dance-party. Prvně se skoro všichni byli na přehlídce s vyzkoušením klasických maďarských tanců a pak jich nějak ubylo, takže ona dance-party skončila trsáním několika lidí... To ale nemění nic na tom, že si to mohli pořádně užít! Však to byl poslední večer...

5.8.
Po snídani, která byla v 8:30, bylo předávání cen za sportovní soutěže, děkování a proslov a také předání dárečku (hlavolam ze dřeva ve tvaru Balatonu nebo kruhu a mezikruží pro vzpomínku na tento pobyt a taky samozřejmě na přemýšlení).
Poté, co jsme si rozebrali stejné obědové balíčky, ostatní začali odjíždět. My jsme ale ještě neodjížděli - dokonce by nám dovolili tam přespat i do dalšího dne! To se ale bohužel nestalo. Dobalili jsme, šli jsme se ještě někteří naposled vykoupat, někteří smočit nohy a někteří jen podívat na Balaton a do toho levného Penny a pak? Pak nám nezbylo nic jiného než se v několika minutách přesunout k autům, rozdělit se do nich a vyrazit na dalekou cestu domů...

Na pár dní s námi kemp sdílely i děti z dětského domova, kterým jsme jednou nevědomky zasedli místo a pak jsme si museli přesednout 

Nebo se jim tam rozbil kabel od toho rozhlasu, takže pak to fungovalo tak, že deset sekund hrála hudba a pět minut bylo ticho... 

Myslím si, že jsme si to opravdu užili, a jsme vděční, že jsme tam mohli být. Tímto bych chtěla poděkovat všem, kteří se podíleli na tom, že jsme v Balatonu mohli strávit tak pěkné chvíle.

Velký dík patří paní učitelce Jitce Janků, která na nás celý týden dohlížela a byla s námi 

Karolína Podivínská, 9. B
...........................................................................................................


Pobyt v Kirchlintelnu
21.9 - 29. 9.2017
Na konci září pobývali žáci naší školy opět v partnerském městě - v Kirchlintelnu. Program pobytu byl velmi pestrý, nabízíme několik dojmů:
NEUVĚŘITELNÝ ZÁŽITEK Z OSTROVA NEUWERK
Dnes nás čeká velký den, protože jedeme k Severnímu moři na ostrov Neuwerk. Bylo nám doporučeno vzít si s sebou teplé oblečení, což se nám vyplatilo. K Severnímu moři jsme přijeli autobusem a dále jsme pokračovali na vozech tažených koňmi po dně moře( byl totiž odliv). Cesta byla nekonečná a to jsme jeli jen 10 km. Jakmile jsme dorazili na ostrov, byli jsme seznámeni s programem a poté jsme se vydali na oběd. Následovala prohlídka věže, ze které jsme viděli celý ostrov. Dále jsme navštívili přírodovědné muzeum, kde bylo spoustu zajímavých věcí. Pak následovala cesta lodí zpět (byl totiž příliv), která všechny zaujala. Dorazili jsme do přístavu, kde na nás čekal autobus, s nímž jsme se dopravili zpátky do Kirchlintelnu.
Kristýna Dvořáková 8.D
VÝLET, KTERÝ PŘEDČIL NAŠE OČEKÁVÁNÍ
Brzy ráno jsme se s našimi německými přáteli sešli před školou v Kirchlintelnu. Společně jsme jeli navštívit interaktivní muzeum Klimahaus v Bremerhavenu. Zde jsme dostali krátkou přednášku. Poté jsme se rozdělili do skupinek a postupně jsme si procházeli celé muzeum. Muzeum je rozděleno na několik podnebných pásů a kontinentů. Například poušť, kde bylo 35°C nebo polární pustina s 0°C. Nejvíc nás však zaujalo velké akvárium se spoustou exotických ryb. Po exkurzi jsme se vydali do zdejšího nákupního centra. Nakoupili jsme dárky pro příbuzné a dále následovala cesta autobusem ke škole, kde si nás vyzvedly rodiny a jeli jsme domů.
Adéla Kobylková 8.D, Daniela Sičová 8.D
V úterý stejně jako v pátek jsme šli na první 2 hodiny, každý se svým ubytovávajícím. Po dvou hodinách jsme se sešli všichni v hlavní hale a čekali jsme na paní učitelky. Poté nás rozdělili do dvou skupin. Jedna skupina měla workshop bubnování a druhá skupina měla sportovní workshop. Pak si nás odvedly dvě paní učitelky do tělocvičny. Měly pro nás připravené různé hry. Prvně jsme hráli vybíjenou, pak baseball. Baseball jsme moc nepochopili, ale byla to sranda. Poté nás čekaly 4 stanoviště. První stanoviště byla páka. To jsme si měřili síly s našimi ubytovávajícími. Na druhém stanovišti bylo úkolem prát se tak dlouho, dokud jeden z dvojice nespadne. Třetí stanoviště bylo moje nejméně oblíbené a to byl šplh po laně. A pak nás čekalo poslední čtvrté stanoviště, házení tenisových míčků na kýble. Všechny stanoviště se mi líbily a určitě i ostatním. Nejlepší bylo, že nám přitom celou dobu hrály písničky. Tímhle bych nějak zakončila náš sportovní workshop.
Nikola Štětinová, 8.D
Den v Serengeti parku
Když jsme byli v Německu, měli jsme tu možnost strávit víkend s rodinami. V sobotu 23. září jsme jeli s naší náhradní rodinou do Serengeti parku. Vyrazili jsme asi v 8 hodin ráno. Vyjeli jsme tak brzy, protože nám chtěli výlet zpestřit tím, že tam pojedeme hasičským autem místního hasičského sboru. Serengeti park není jako ostatní zoologické zahrady.
Projíždíte výběhem autem nebo autobusem a kolem vás se volně pohybují zvířata. Jsou tam i místa, kde můžete vystoupit a zvířata si pohladit.
Serengeti park je taky trochu zábavný park. Je tam hodně kolotočů a atrakcí, které stojí zato na ně jít. Ale většina je s vodou, tak musíte počítat s tím, že budete hodně mokří.
Je to opravdu velké, tak je možné, že tam strávíte třeba celý den. My jsme tam byli 9 hodin, ale velice jsme si to užili.
Tereza Poláková a Alžběta Křížová


 

Jak říct dobrý den, když pojedete do ciziny :
- v Anglii - Good morning!
- v Německu - Guten Tag!
- v Polsku - dobry dzień
- v Maďarsku - jó napot
- ve Francii - bonnejournée
- v Itálii - buongiorno
Anna Pátečková 9.B
............................................................................................................

Anketa s žáky 3. C na téma Prázdniny, sport a cestování

Kam jste se tyto prázdniny podívali?
5x do Chorvatska
3x do Prahy
2x do Zoo

Sportovali jste o prázdninách? Pokud ano, jak?
9x běh
3x fotbal
3x volejbal

Kam se chcete v budoucnu podívat?
4x do Francie
3x do Španělska
2x do Německa

Jaké místo byste doporučili kamarádům k návštěvě?
2x Francie
2x Zoo
2x ostrov Kréta
2x Afrika
Zuzana Ščudlová IX. A


Moje návštěva Říma
Chtěl bych se s vámi podělit o své zážitky z věčného města Říma, které jsem nedávno navštívil. Letěli jsme letadlem. Přistáli jsme na letišti Fiumicino, které je 34 km od centra města. Po vymotání se z komplexu letiště jsme obtěžkáni zavazadly nastoupili do předem připraveného autobusu, ve kterém jsme se vydali na okružní jízdu městem, směrem k hotelu. Protože byly na silnicích kolony, postupovali jsme velice pomalu. Když jsme konečně dorazili k branám Říma, už se stmívalo. Jako první starověkou památku (na starověké památky jsem se moc těšil) jsme viděli zachovalou část Aureliánových hradeb, které nechali postavit císařové Aurelianus a Probus v roce 271 proti nájezdům barbarů. Jakmile jsme projeli hradbami, uviděli jsme o kousek dál pozůstatky Caracallových lázní, které nechal postavit šílený císař Caracalla v roce 212. Dále jsme pokračovali směrem k Marcellovu divadlu, které nechal postavit císař Augustus v roce 13 př. n. l. a k ForuBoariu, které bylo starověkým republikánským fórem. Poté ještě následovalo Trajánovo fórum s jeho slavným vítězným sloupem, postaveným na památku vítězství nad Dáky. A na konec následoval zlatý hřeb večera, to jest Koloseum, nejslavnější římská stavba, postavená císaři Vespasiánem a Titem na místě Nerova paláce DomusAurea. Asi o 2 kilometry dál už byl náš hotel, který se jmenoval Regio. Ubytovali jsme se a šli jsme spát. Druhé ráno jsme vyrazili na prohlídku Vatikánu. Jeli jsme římským metrem, které je prý plné kapesních zlodějíčků, ale my jsme měli štěstí. Když jsme dojeli na místo určení, tak jsme vystoupili a průvodkyně nás vedla asi 50 metrů ke hradbám státu Vatikán. Prošli jsme jimi a uviděli jsme to slavné Svatopetrské náměstí se dvěma kolonádami od Berniniho. Před námi se tyčila Bazilika svatého Petra. Nemohl jsem uvěřit tomu, že ji vidím na vlastní oči. Vystoupili jsme po mohutných schodech až k bazilice, kde jsme dostali rozchod. Šli jsme se podívat dovnitř. Uvnitř byly stovky, možná tisíce obrazů a fresek, mezi nimi i ty od Michelangela. Šli jsme dál a viděli jsme bronzový baldachýn od Berniniho a pod ním hrob svatého Petra. Nad baldachýnem se tyčila obrovská kopule, chlouba tohoto chrámu. Ten den jsme ještě viděli Andělský hrad a několik římských kostelů.
Další den jsme viděli Forum Romanum a Koloseum a také vrcholek Palatin, kde kdysi stávaly císařské paláce.
Poslední den naší návštěvy jsme viděli Baziliku Santa Maria Maggiore a Baziliku Santa Prassede, kde je sloup, u kterého údajně bičovali Krista, přivezený z Jeruzaléma. Poté už jsme jeli na letiště a letěli do Prahy.
Do tohoto článku se samozřejmě nevešly všechny památky, které jsme viděli... Návštěva Říma se mi moc líbila a chtěl bych se tam ještě někdy podívat.
Lukáš Halas, 6.A



Chorvatsko, ostrov Hvar
Letos v červnu jsem byla se ZUŠ Letovice na ostrově Hvar v Chorvatsku. Během pobytu jsem se dozvěděla mnoho zajímavých informací a chtěla bych se s vámi o ně podělit. Hvar je chorvatský ostrov v Jaderském moři. Od západu k východu se rozprostírá v délce 68km. Podél jižního pobřeží se nachází několik ostrůvků. Lidé na Hvaru žijí převážně z rybolovu a cestovního ruchu. Hvar je důležitý pro historii Chorvatska, jelikož byl jedním z center chorvatské literatury v období renesance. Hvar je známý pěstováním levandule. Kateřina Mareschová 6.B
..........................................................................................................

 

Cesta za velkou louži
O prázdninách jsem se svojí rodinou letěla na měsíc na Floridu. Každý den jsme objevovali nová místa a zažívali úžasná dobrodružství. Jedním z největších zážitků pro mě bylo rybaření. Zakoupili jsme si vstupenku na rybářskou loď a 4 hodiny jsme pluli po Atlantickém oceánu a lovili a lovili. Nejlepším zážitkem pro mě bylo to, že jsem chytla největší rybu ze všech, asi metrovou king fish, a vyhrála jsem tak i 45 dolarů. Kromě rybaření jsme navštívili Butterflyworld - Motýlí svět, zoologické zahrady, koupali se v oceánu a cestovali po východním pobřeží směrem do Washingtonu, kde jsme se prošli kolem Pentagonu - sídla ministerstva obrany, Bílého domu - sídla prezidenta,Capitolu - sídla Senátu a Sněmovny, Washingtonova památníku, který byl postaven na počest 1. amerického prezidenta George Washingtona, který vybojoval se svou armádou vítězství nad britskou nadvládou. Po dvou dnech jsme se rozjeli směrem na sever do New York City, kde nás čekala projížďka na kolech po Central Parku, prošli jsem se po Times Square - náměstí plném světelných reklam, výtahem jsme vyjeli do 86. patra druhé nejvyšší budovy v New Yorku- Empire StateBuilding, projeli jsme se lodí kolem jižního Manhattonu a viděli nejvyšší budovu New Yorku - OneWorldTrade Center, která i se stožárem měří 541,3 metrů. Prohlídku New Yorku s přezdívkou Big Apple nebo betonová džungle jsme zakončili u Sochy svobody, která na rozdíl od ostatních mrakodrapů měří „pouhých" 47 metrů a s podstavcem 93 metrů. Naši měsíční cestu jsme zakončili zpátky na Floridě ve městě Orlando, kde se nachází největší zábavní centrum na světě DisneyWorld.
Tento výlet se mi líbil a chtěla bych ho klidně s rodinou zažít znovu.
Denisa Kalasová VI.B
.............................................................................................................
Prázdninový výlet

O prázdninách jsem byla s rodinou 3 dny v Jeseníkách.
20.8.2017 - první den jsme byli na Pradědu. Je to 1491,3 m vysoká hora v Hrubém Jeseníku
a zároveň nejvyšší hora Moravy, Českého Slezska i Horního Slezska. Je zde nejdrsnější podnebí, každou chvíli se měnilo počasí.
21.8.2017 - druhý den jsme byli na Dolní Moravě na bobové dráze a na Stezce v korunách stromů. Stezka v oblacích je vysoká 55 metrů a je vyrobena ze dřeva a oceli.
Bobová dráha je suprová zábava a boží atrakce. Sedíte na bobech a jedete rychle dolů.
22.8.2017 - poslední den jsme vše zakončili na hradě Bouzov. V roce 1999 byl zapsán
na seznam národních a kulturních památek. Patří mezi nejnavštěvovanější památky v Česku.
Natáčelo se tam několik českých pohádek, jako je např. O princezně Jasněnce a létajícím ševci a Arabela se vrací.
Simona Klíčová 6. B


Nejkrásnější místa světa
Na světě je hodně míst, která stojí za to vidět a když už ne naživo, tak alespoň na obrázcích.
Tak se pojďme podívat na nejkrásnější místa světa:

 

Tak co třeba SALAR DE UYNI, BOLÍVIE:


V období dešťů se tato největší solná pláň změní v největší zrcadlo na světě.

Máte rádi výšky? Já ano a možná právě proto mě tak okouzlilo pohoří TIANZI ČÍNA

Určitě každý z nás by si přál sedět na vrcholku a dívat se na úžasnou okolní krajinu. No tak třeba se tam jednou dostaneme.

A nakonec to nejlepší. Nevím jak vy, ale já si vždycky přála dotknout se hvězd.
A tohle je něco jako MOŘE HVĚZD ( ostrov Vadnou, Maledivy)


To je prozatím vše. Moc bych si přála na nějaká tato místa zavítat. Tak snad jednou.....


Aneta Zemánková 8.B


 

Kulinářské cestovatelské okénko

Indické samosy
Samosy jsou jedny z nejznámějších indických receptů. Nejsou moc těžké na přípravu a třeba si i pochutnáte.

Ingredience:
• 225 g brambor
• 2 lžíce rostlinného oleje
• 1 najemno posekaná cibule
• 2 lžičky semínek koriandru
• 1 lžička pomletého kmínu
• 1 lžička koření Masala
• 120 g hrášku
• 1 malá mrkev nakrájená na malé kostičky
• sůl a pepř
• listové těsto
Postup:
Brambory uvaříme v lehce solené vodě. Slijeme je a necháme vychladnout. Potom je oloupeme a nakrájíme na kostky. Na pánvi rozehřejeme olej a osmažíme na ní cibuli. Přidáme brambory, mrkev a usmažíme doměkka. Potom odstavíme, přidáme hrášek, koření Masala a dochutíme. Nádivku necháme vychladnout. Předehřejeme si troubu na 200°C. Vymažeme plech. Listové těsto vyválíme na tenký plát a z toho vykrájíme asi 15 cm velká kolečka. Na každé kolečko nandáme 1 lžíci nádivky a těsto přeložíme. Okraje připlácneme prsty nebo pomocí vidličky. Kapsičky poskládáme na připravený vymaštěný plech, potřeme je olejem a vložíme na 20 minut do trouby. Pak si můžeme pochutnat na indické specialitě.
Dita Leinveberová 8. B

 


Řecká kuchyně
Řecká kuchyně patří k nejlepším na světě. Řekové si potrpí na čerstvé ingredience. Nejstarší přísadou je olivový olej, který je obsažen téměř v každém jídle. Dále se hodně používají olivy, rajčata, papriky, lilky, cukety, zelené fazole, brambory a okra (jedlý ibišek). Nejtypičtějším kořením je oregano, máta a muškát. Světoznámý je sýr feta z ovčího či kozího mléka. Oblíbený je řecký jogurt, do něhož se často přidává řecký med. V Řecku se pěstuje mnoho druhů ovoce- pomeranče, vodní melouny, broskve, hroznové víno, fíky a kiwi.
Souvlaki- Fast food z malých kousků masa, grilovaných na menší jehlici v horizontální poloze. Podává se s rýží.
Chorta- salát ze spařených listů špenátu, pampelišek nebo jiných zelených součástí rostlin. Na listy se dává olivový olej a citron.
Tyropita- taštičky z filo těsta (voda, mouka, olej) plněné vajíčky a především sýrem feta.
Romana Musilová 8 B


Praha očima 7. A
V úterý 26. 9. jsme se vypravili do Prahy. Naším cílem bylo Národní divadlo a čekalo nás také jedno překvapení. V divadle jsme se neocitli jako diváci, ale byli jsme v něm, abychom si ho prohlédli od sklepa až „po půdu". Nejvíc jsme byli ale zvědaví na to překvapení. Ranní cesta vlakem proběhla bez problémů, jen nám ve vagóně nešlo připojení na Wi-fi, tak jsme hráli na mobilech hry. V Praze jsme vystoupili na hlavním nádraží a odtud nás tramvaj dovezla pod Hrad. Vystoupili jsme a úzkými uličkami jsme se propletli mezi davy turistů až pod Karlův most k Čertovce. Zde bylo to překvapení. Čekala nás asi hodinová plavba lodí po Vltavě. Cestou nám pan kapitán vyprávěl různé historky a ukazoval nám například, kde se natáčel film Chobotnice z 2. patra nebo kam sahala voda při povodních. Dostali jsme také hádanku: Jak se pozná, že loď zastaví. Chvíli jsme hádali, ale nepovedlo se. Výsledek nám tedy oznámil sám kapitán: Až to řeknu já, tak teprve stojíme. A zakotvili jsme. A pak už jsme vyrazili směrem k Národnímu divadlu. Prošli jsme kolem Werichovy vily, nějakých historických budov, trhu se suvenýry a parkem až k mostu před divadlem. U divadla jsme dostali rozchod, abychom si něco koupili. Většina z nás zamířila do KFC nebo do mekáče. A krátce před druhou jsme už vstupovali do budovy Národního divadla. Nejdříve jsme v podzemních prostorech dostali výklad o jeho stavbě a prohlédli si základní kameny, jeden z nich byl až z Ameriky. Potom jsme procházeli jednotlivá patra divadla a poslouchali to, co nám pan průvodce vyprávěl. Nejvíce nás ohromilo hlediště nebo obrovský lustr. Nahlédli jsme také do prezidentské lóže. Vyšplhali jsme až téměř na samou střechu, odkud jsme měli krásný výhled na historickou Prahu. A pak už jsme jeli na hlavní nádraží a odtud domů. Ve vlaku už byla wifina, tak nám cesta domů nepřipadala tak dlouhá jako cesta do Prahy.
Jasmína Bednářová, Lucie Pelíšková, 7. A


Sedm nejoblíbenějších zemí, kam Češi jezdí na dovolenou
1. Chorvatsko - na 1. místě mezi státy, kde Češi tráví nejčastěji dovolenou. Nejbližší moře dostupné autem, krásné průzračné moře, rozmanitost pobřeží se spoustou ostrovů, nostalgie z dávné doby, domluvíte se s místními, kteří nás mají rádi. To jsou hlavní důvody, proč je právě Chorvatsko odpovědí na otázku: "Kam na dovolenou?" Nové dálniční úseky zkrátili cestu a po dálnici se dostanete až na Makarskou. Lákají i krásné výlety do okolních národních parků (zejména Krka, Plitvice, Biokovo) .
2. Itálie - ideální místo, kam na dovolenou, zejména pro rodiny s dětmi. Dlouhé písečné pláže s pozvolným vstupem do vody, večerní život ve všech italských střediscích, spousty zábavy pro děti - dětské hřiště, lunaparky, aquaparky. Oblíbené jsou nízké viladomy s bazénem a v blízkosti pláže. Nejčastěji Češi volí severní Jadran, zejména Benátskou riviéru (Bibione, Lignano, Caorle ...), ale zajímavější s členitějším pobřežím je Itálie střední a jižní, kde se namísto roviny setkáte s členitějšími plážemi. Na výlety je Itálie jako stvořená (Benátky, Verona, San Marino, Řím, Neapol...). Letecky je možné navštívit Kalábrii, Sardinii, Sicílii a Ischii.
3. Řecko- stále velmi oblíbená destinace, která má spousty věrných návštěvníků. Vybrat si lze z více než dvaceti míst, kam létají české cestovky, ubytování od jednodušších apartmánů přes standardní 3* hotely s polopenzí až po luxusní hotely mezinárodních řetězců, které zaručují tu nejvyšší kvalitu. Ostrovy jsou lákavé svojí tradiční řeckou atmosférou. Navštívit řeckou tavernu s hudbou nebo si půjčit auto či motorku a prozkoumat řecké pláže a historii, je v Řecku lákavé. I přes finanční krizi, o které se mluví v médiích, se zájem o Řecko jako o destinaci, kam na dovolenou, nezmenšil a krásné pláže a řecká pohostinnost dál láká české turisty.
4. Turecko - Poslední roky velmi oblíbená destinace, kde roste návštěvnost ročně v desítkách %. A to nejenom kvůli fenoménu "allinclusive", který nabízí více než 90 % hotelů, ale i díky perfektním službám, čistému moři, levným nákupům a zaměřením hotelů na děti (minikluby, animační programy, skluzavky a tobogány). Při porovnání s ostatními destinacemi je zde poměr cena/kvalita nejvýhodnější.
5. Egypt - celoroční destinace, zaručeně slunečné počasí a jedno z nejhezčích moří na světě. Podmořský svět plný ryb a korálů můžete sledovat se šnorchlem téměř u každého hotelu. Čeští turisté jsou zde velmi oblíbení a vždy srdečně vítáni. Létá se na 4 letiště (Hurghada, Sharm Al Sheikh, Tabu a Marsu Alam).
6. Bulharsko - Krátká doba letu (1hod50min), písečné pláže i vstup do moře, to vše dělá Bulharsko žádanou destinací. Nejoblíbenější destinace jsou Primorsko, Sluneční pobřeží, Zlaté písky a historický Sozopol, stejně jako krásný Nessebar, zařazený mezi památky UNESCO.
7. Španělsko - tak právě španělská pevnina (Costa Brava, Andulusia) a ostrovy (Mallorca, Menorca, Ibiza, Kanárské ostrovy) patří dlouhodobě mezi oblíbené destinace. Nyní roste jejich význam i díky menšímu zájmu o arabské destinace. Španělsko si získává srdce návštěvníků výbornou evropskou stravou (ve většině případů stačí polopenze), krásnými písečnými plážemi a spoustou možností kam vyrazit, ať už na fakultativní výlety nebo večer za pulsujícím životem, který končí až nad ránem. Zdroj internet - Patrik Pelíšek 8. A


Co se děje ve škole

 

Adaptační kurzy 6. tříd
Dne 11. 9. 2017 jsme jeli na adaptační kurz. Jeli jsme tam proto, abychom se seznámili. Na adaptační kurz jsme jeli do Vísek. Byla tam také paní učitelka Tenorová a paní učitelka Kostlánová a náš pan třídní učitel Winkler. Šli jsme do bazénu, také jsme měli vytvořit želvu. Celý adaptační kurz se mi moc líbil, zapamatovala jsem si jména všech spolužáků a spolužaček. Opravdu všechny aktivity byly zábavné.
Justýna Dvořáčková, 6.C
Dne 11.9. 2017 jsme se my, 6.C, vydali na adaptační kurz do Vísek. Hráli jsme různé pohybové hry, koupali se, hráli vybíjenou. Musím zmínit i skvělý oběd - kuřecí řízek s bramborem. Po obědě jsme vyráběli erby. Na erbu měly být nakreslené věci, které máme rádi, nebo je rádi děláme. Tento adaptační kurz nás měl sblížit a myslím, že se to povedlo. Byl to vydařený den, klidně bych si ho zopakovala.
Michaela Palbuchtová, 6.C

Dne 11. září 2017 jsme byli na adaptačním kurzu na Vískách. Byli jsme tam proto, abychom se všichni seznámili a celkově dobře poznali a povedlo se. Moc se mi tam líbilo, ale nejlepší byl bazén a želva. Celý tento den byl super, škoda, že je to už za náma.
Michaela Havelková, 6.C

V pondělí 11.9.2017 jela třída 6.C na adaptační kurz do Vísek. Adaptační kurzy probíhají proto, aby se děti lépe seznámily. Hrály se tam různé seznamovací hry, byli jsme v bazénu, dělali jsme sporty a měli výborný oběd. Nejzajímavější hra byla želva. Jenže ta želva měla být z našich těl, ale my jsme tu želvu museli i rozpohybovat! Byla to zábava. Myslím, že se tam všem líbilo a mně taky. Bylo to super.
Lucie Minářová, 6.C
Dne 11.9.2017 byla 6. C na adaptačním kurzu ve Vískách. Jeli jsme tam, abychom se seznámili se spolužáky. Hráli jsme seznamovací hry, např. želvu, jmenovky, erby, trpaslíci... V bazénu jsme byli rozdělení na dvě skupiny, jedna hrála nějakou hru venku a ta druhá byla v bazénu. S námi tam jela paní učitelka Kostlánová a Tenorová a náš třídní učitel Erik Winkler. Bylo to tam moc hezké.
Karolína Leflerová, 6.C

V pondělí 11. 9. 2017 jsme jeli na adaptační kurz, abychom se lépe poznali. Ráno jsme vyjeli do Agrocentra ve Vískách. Měli jsme nabitý program, vyráběli jsme jmenovky, erby, hráli jsme různé hry a koupali jsme se. Hodně se mi to líbilo, ale nejlepší bylo to koupání.
Josef Korbář, 6.C


 


Přespolní běh
Asi víte, že někteří vaši spolužáci a spolužačky několikrát opustili školu kvůli soutěži v přespolním běhu. A jak dopadli? Výborně... posuďte sami ...
PŘESPOLNÍ BĚH - OKRESNÍ PŘEBOR
Dne 22. 9. 2017 se ti nejrychlejší z nás, žáků a žákyň naší školy, zúčastnili okresního přeboru v přespolním běhu. Ten se obvykle konal v Lysicích, s letošním rokem ale přišla změna a my se vypravili do Žďárné. Tam nás čekaly celkem čtyři závody - čtyři kategorie. Začalo se mladšími dívkami (šestá a sedmá třída plus ti, co se do kategorie vešli věkem). Tam jsme samozřejmě měli své reprezentantky, které se díky svým rychlým nohám jako družstvo dostalo na první pozici. Pokračovalo se staršími dívkami, tj. osmá a devátá třída. Abyste si udělali trochu představu o trati, dívky běžely dvě zkrácená kola přes pole (proto přespolní běh), což bylo sečteno, podtrženo, 1500 metrů. Ani v této kategorii nechybělo naše osídlení, tentokrát dokonce v maximálním možném počtu - šest závodnic. A divte se, i my jsme se dokázaly probojovat na první místo. Kluci samozřejmě taky závodili, a to také velmi dobře. Mladší hoši běželi dvě plná kola, 2 kilometry, a ti starší a zdatnější dokonce tři, což je dvakrát tak dlouhá trať, jako je ta holčičí. Starší kluci také obsadili zlatou pozici, což je skvělý úspěch. Mladším se bohužel na stupně vítězů dosáhnout nepovedlo, ale určitě jen z toho důvodu, aby taky nechali nějaký ten pohár jiným žákům, než těm z Letovic . Ale zato náš reprezentant Jan Strýček, právě z kategorie mladších hochů, dopadl nejlépe ze všech našich nominovaných - doběhl si totiž až pro první místo.
Možná si říkáte, jak je možné, že jeden kluk od nás je první, ale jeho družstvo první není, anebo že ostatní družstva nikoho „natolik rychlého", že se umístil na bedně, nemají, a stejně jsou první. Na přespolním běhu to totiž funguje malinko jinak, než jste si možná mysleli.
Každý účastník totiž běží jednak sám za sebe (takže pokud se umístí na prvních třech příčkách, dostane medaili), ale také zároveň jako tým - ne že by snad běžel dvakrát, ale může se v jednom závodě umístit i jako jednotlivec, i jako družstvo. V cíli se totiž sečte pořadí prvních čtyř členů týmu, a z nich se pak udělá aritmetický průměr, čím menší číslo dostanete, tím výš v žebříčku jste...
Gratulujeme všem zúčastněným a držte nám palce do Hodonína!

Dne 6. 10. 2017 se konal, jak jsem již předeslala, krajský přebor v přespolním běhu.
Šlo vlastně o podobný závod, jako ten na okresním přeboru ve Žďárné, jen se běhalo v Hodoníně, a závodit přijeli jen ti „lepší" a rychlejší závodníci.
Nám se v okrese podařilo získat tři týmové první příčky, do kraje jsme tedy přijeli v docela hojném počtu - některé z nás sice bohužel postihly okolnosti, které nedovolily se závodu zúčastnit, takže jsme byli trošku nervóznější, ale o to víc jsme si byli vědomi toho, jak se musíme snažit .
Trať vedla lesem. Naštěstí nepršelo, takže cesta byla ve slušném stavu.
Ze samotného závodu - tratě byly dlouhé jako v okresním kole (ještě že tak, stejně nám připadla naše trať dlouhá), když jsme se ale podívali, jakou vzdálenost běží nejstarší kategorie (středoškoláci), mohli jsme jen valit oči.
Všichni jsme se opravdu snažili, což se promítlo i na našem umístění - nejlépe dopadly dívky mladší kategorie, ty si vydobyly to nejkrásnější, nejhezčí a nejcennější první místo s postupem do republikového kola, které se bude konat v Hradci Králové v nejbližší době. Pozadu ale nezůstaly ani starší dívky, které se oproti minulému roku ještě zlepšily, a obsadily nádherné druhé místo ve své kategorii. Nelze samozřejmě zapomenout ani na starší kluky, kteří naši školu také reprezentovali, ti se také umístili na druhém místě.
Všem tedy patří velká gratulace a přání dalších nejen sportovních úspěchů!

Karolína Podivínská, 9 .B
V úterý 26.9. 2017 se konalo okresní kolo přespolního běhu ve Žďárné, kterého se zúčastnily 4 týmy z naší školy - mladší žáci, mladší žákyně, starší žáci a starší žákyně. Závodu jsem se zúčastnila i já za tým mladších žákyň a společně jsme obsadily 1. místo. Týmy starších žáků a žákyň obsadily také 1. místa s postupem do krajského kola, které se konalo v pátek 6.10. 2017 v Hodoníně. V tomto závodě se mladší žákyně umístily na 1. místě s postupem do celorepublikového kola, které proběhlo 19.9.2017 v Hradci Králové. Nejlepší běžkyní z tohoto týmu se stala Viktorie Křížová, která se umístila na 4. místě.
Gratulujeme!
Přespolního běhu se zúčastnili:
Tereza Kotoulková, Denisa Kalasová, Viktorie Křížová, Dita Leinveberová, Doubravka Procházková, Aneta Zemánková, Karolína Podivínská, Romana Musilová, Daniela Chrástová, Kateřina Provazníková, David Kalas, Michal Müller, Tomáš Royt, Martin Kotoulek, Filip Křeček, Anna Čechová, Monika Šafránková
Denisa Kalasová VI.B

Dne 19. 10. 2017 jsme se zúčastnili celorepublikového finále v přespolním běhu, který se konal v Hradci Králové. Po přijetí každé dva kraje dostaly chatu, kde jsme si mohli odpočinout na postelích a ohřát se. Před startem si každý vyzvedl obědový balíček na posilnění. Naše trasa měřila 1600 metrů. Vedla kolem rybníka v různém terénu v písku, trávě, štěrku hlíně apod. Většina účastníků byla vybrána ze sportovních škol, proto jsme očekávali, že závod nebude vůbec jednoduchý. Nejlépe z nás se umístila Viktorie Křížová, která skončila na krásném 4. místě. Celkově jsme skončili 11. z 15. družstev. Pro naši školu to je velký úspěch, protože jsme první, kteří se dostali až do celorepublikového finále. Dita Leinveberová 8.B


Schůzka s paní učitelkou Bajerovou - co je ve škole nového
- 819 žáků na ZŠ
- 78 prvňáků nastoupilo
- 9 družin, páťáci se nevlezou
- čištění fasády pavilonu C1 a C2
- vymalují se některé toalety, třídy a chodby
- položené nové linoleum ve 2 třídách
- zasíťování školy / 1 rok
- proběhly adaptační kurzy 6. tříd
- ovoce a mléko do škol - mléko zatím jen pro 1. stupeň a ovoce pro 2. stupeň
- výročí 15 let spolupráce s německou školou v Kirchlintelnu
- sběr papíru je (30.10.- 3.11.) vozit do školy nebo do sběrny, aby mohl kluk z Haiti chodit do školy
- testování 9. tříd z ČJ, M, AJ
- v kovodílně se o prázdninách dávala nová podlaha
Kalasová Denisa a Klíčová Simona VI.B


Úřad práce Blansko
Dne 11. září se naše třída 9.B vypravila místo školy do Blanska na úřad práce. Ne snad proto, že by někdo zoufale hledal práci, ale právě naopak - přijeli jsme sem, abychom si řekli něco o práci, abychom se do takové svízelné situace nikdy nedostali...
Do místnosti bychom se všichni nevešli, takže jsme byli rozdělení na dvě skupinky - první měla rozchod, druhá byla uvnitř a pak se vyměnily. Když jsme byli uvnitř, paní nás přivítala a ptala se nás na takové ty klasické otázky deváté třídy - kdo chce jít na gympl, kdo naopak vůbec netuší... Také s námi ta paní hodně komunikovala - ne jako vysokoškolská přednáška, kde jen sedíte a posloucháte. Třeba nám vysvítila na tabuli dům a my jsme měli napsat na lepicí lísteček a nalepit na tabuli co nejvíc povolání, která jsou zapotřebí ke stavbě domu - od architekta až po bagristu. Také jsme se dozvěděli, že třeba tesařů je tady v okolí málo, takže se pro ty, kterým to učení tolik nejde, se opravdu vyplatí jít jen na školu s výučním listem.
Poté jsme si mohli prohlížet nepřeberné množství šanonů s popsanými povoláními včetně toho, jaká je při práci na co zátěž, charakteristika apod. Také jsme mohli nahlédnout do speciálních atlasů povolání z minulého roku, kde byly vypsané všechny střední školy a gymnázia z okolí.
Většina lidí říká, že jim to k ničemu nepomohlo, ale myslím si, že alespoň ty základní informace, které se k nám na úřadě práce dostaly, nám přeci jen k něčemu budou (teda pokud na ně nezapomene) Karolína Podivínská 9. B

 

Ve středu 13.9. navštívili žáci 9. A Úřad práce Blansko. Sraz byl v 7:30 na vlakovém nádraží Letovice. Jakmile se celá třída sešla a koupila si jízdenky, nastoupili jsme do vlaku směřujícího do Blanska. Po vstoupení z vlaku jsme se vydali k Úřadu, abychom se dozvěděli, na jaké skupinky budeme rozděleni. Nakonec to bylo na holky a kluky s tím, že kluci půjdou nejprve na Úřad a holky budou mít rozchod po náměstí. Asi za 2 hodiny jsme se vystřídali a nastoupily holky.Přivítala nás milá a sympatická paní, která nám vysvětlila funkci tohoto Úřadu práce, popovídala si s námi o našem vysněném povolání nebo na jakou školu bychom měly jít a mnoho dalšího. Potom jsme si mohly prohlédnout seznamy snad všech povolání. Později jsme měli všichni zase rozchod a už jsme se vraceli k vlaku, kterým jsme jeli zpět domů. Tento výlet byl velmi naučný a jsem si jistá, že spoustě spolužáků to pomůže k volbě školy či povolání.
Zuzana Ščudlová 9. A


Beseda s kurátorem
Kurátor je sociální pracovník, který provádí opatření směřující k odstranění nebo zmírnění poruch běžného vývoje dítěte. Zabývá se dětmi s výchovnými problémy, např. zanedbávání školní docházky, požívání alkoholických nápojů, nebo dětmi, které páchají trestnou činnost. Pracuje na obecním úřadě obcí s rozšířenou působností. S tímto pánem jsme měli besedu, povídal nám o drogách, alkoholu, kouření a o trestných činnostech v našem okolí a jak je řeší.
Anna Pátečková 9.B


Běh zámeckým parkem

 

Dne 11.10.2017 se uskutečnil Běh zámeckým parkem.
Závod se pořádá každoročně a je určen pro děti předškolního věku z mateřských škol a pro všechny žáky Základní školy Letovice.
Závodníci jsou rozděleni do kategorií podle tříd - čím vyšší třída, tím delší trasa.
Já sama jsem se zúčastnila se svým mladším bratrem.
Je to příjemně strávené sportovní odpoledne. Všem bych doporučila, ať si jdou v příštím roce zaběhat. Simona Klíčová 6. B


Soutěž ,, Dřevo-materiál budoucnosti"
Letovická soutěž ,, Dřevo -materiál budoucnosti" se letos konala na Masarykově střední škole. Přijelo opravdu velké množství týmů nejen z Letovic, ale i z okolí. Každý tým dostal k sobě jednoho ze studentů z této školy. Soutěžilo se hned v několika disciplínách, třeba řezání, zatloukání hřebíků, stavění primitivního letadélka, ale třeba i sudoku. Musím přiznat, že některé zkoušky byly obtížné. Z Letovic tu byly čtyři týmy. Nejlépe se umístil tým C (můj tým), který dosáhl na 2. místo, hned za ním se umístily opět Letovice na 3. místě. Odměnou jim byly pro druhé noční stolek a pro třetí hrací deska, třeba na šachy. Po i před vyhlášením se mohli žáci podívat také do útrob školy a tím si prohlédnout i jinou školu v Letovicích než tu naši základní.
Tobiáš Šlesingr IX.A


 

Vlastní tvorba
Karel Čapek napsal před mnoha lety tento fejeton. Nezdá se Vám, že ho napsal včera? Žáci 9. A zavzpomínali na dny nedávno minulé - konec prázdnin, ale i připomněli, že školní rok uteče jako voda. A inspirovali se právě Karlem Čapkem. Jak se jim to povedlo, posuďte sami.
Karel ČAPEK: Neklamné známky blížící se zimy
NEKLAMNÉ ZNÁMKY BLÍŽÍCÍ SE ZIMY, se dostavují s meteorologickou přesností; nevíte-li dosud, že se blíží zima, tedy všimněte si:
že ulice voní pečenými kaštany,
že všude drnčí fůry s uhlím,
že se nápadně krátí dny,
že se vyskytla nová nemoc, a to žaludeční chřipka,
že na trhu jsou už pomeranče,
že se koná rozpočtová debata,
že přibylo inzerátů, jež doporučují pastilky proti kašli,
že u květinářů kvetou azalky a bramboříky,
že už nikdo nesedí v parku na lavičkách,
že houfně vycházejí knihy pro děti a
že se objevují statistiky o všem možném, co se událo roku 1932.
Kdo vidí tyto známky, zachmuří se a shledá, že už opravdu se tento rok neslavně a mlhavě chýlí ke konci.
Lidové noviny 18. 11. 1933

Čtvrteční fejeton Alžběty Tóthové
Neklamné známky toho, že se blíží začátek školního roku:
že všichni lidé jsou smutní kvůli konci prázdnin,
že už začíná podzim,
že snad všichni studenti i žáci se netěší na školu,
že listí stromů začíná žloutnout,
že den už moc dlouho není,
že se připravuje na přitápění, že začínají růst šípky,
že ptáci odlétají do teplých krajin,
že se musíme přizpůsobit chladnějšímu počasí,
že víc prší, i když nemusí,
že v lese začínají růst podzimní houby,
že už se málo chodí na zmrzlinu,
že jeřabiny dozrávají,
že už se tolik nechodí ven.

 

Čtvrteční fejeton Denisy Guldové

Neklamné známky toho, že se blíží začátek školního roku:

že se počasí začíná ochlazovat,
že jsou plné obchody se školními potřebami,
že se objevují známky babího léta,
že jsou vidět jeřabiny,
že stromy začínají barvit listí do podzimních barev,
že začínají dozrávat jablka,
že se děti chystají pouštět draka,
že jsou lidé více nachlazení.
Kdo uvidí tyto známky, jistě si všimne, že už není léto a děti se chystají do školy.


Čtvrteční fejeton Zuzany Ščudlové

Neklamné známky toho, že se blíží začátek školního roku:

že všechny děti chodí se smutnými výrazy,
že rodiče se radují,
že v obchodech jsou kupy školních pomůcek,
že děti si připravují tužky a sešity,
že v novinách a časopisech jsou poutače na vše potřebné do školy,
že rostou jeřabiny,
že koupaliště se začínají prázdnit,
že školáci odpočítávají, kolik dní ještě zbývá do začátku školy,
že deváťáci přemýšlejí o volbě školy,
že slunce svítí trošku méně než v červenci.
V těchto chvílích nás školáky těší jen krásné vzpomínky na prázdniny a dospělé těší to, že doma bude konečně klid.


Čtvrteční fejeton Terezy Řehořové

Neklamné známky toho, že se blíží začátek školního roku se dostavují s pravidelností, nevíte-li dosud, že se blíží škola, tedy všimněte si:

že letáky jsou plné školních potřeb,
že rodiče natěšený jsou,
že začíná podzimní počasí,
že červené čerstvé jahody už nejsou,
že plno sešitů doma přibude,
že peníze uletí za školní potřeby,
že učit se budu muset,
že úkoly plnit,
že natěšená na spolužáky jsem.
Kdo vidí tyto známky, tak ví, že dva měsíce prázdnin už končí.

Čtvrteční fejeton Miroslava Prudila

Neklamné známky toho, že se blíží konec školního roku:

že všichni hází školu za hlavu,
že chodí s kamarády ven,
že všichni rádi skončí školu,
že roste spoustu květin,
že se vrací všichni ptáci,
že na školách jsou vlajky,
že hymna zazní poslední den školy,
že opouští svou třídu.
Na konci školy všichni jsou rádi doma.

 


 

Knižní okénko

Markus Zusak
Zlodějka knih
Chci vám představit knihu, do které jsem se zamilovala už po pár přečtených stranách.
Celý děj se odehrává v letech 1939 - 1945, tedy v době 2. světové války. Teprve devítiletá Liesel Memingerová se ocitá v Molchingu na ulici jménem Himmelstrasse, kde má poznat své ,, nové rodiče". Matka sem poslala ji a jejího mladšího bratra Wernera, aby je ochránila, avšak Werner po cestě zemřel.
Nová matka Rosa Hubermannová je jako vichřice, ale s tátou Hansem si Liesel rozumí. Také potká svého nejlepšího kamaráda, Rudyho. Tato kniha je velice zajímavá, díky svému vypravěči. Smrti. Věřte, že Smrt není taková, jakou si ji lidé představují.
Další postavou našeho příběhu je Max, židovský devatenáctiletý chlapec, který jednoho večera zaklepe na dveře domu číslo 33 na Himmelstrasse. Hubermannovi jej skrývají ve sklepě dva roky. Za tu dobu se z něj a Liesel stali dobří přátelé. V zimě však Max těžce onemocní a všichni si myslí, že zemře. On se z toho dostane, ale chce odejít, protože kdyby ho našli, zabili by Hubrmanovy i Liesel.
V této době začínají nálety na Molching, proto se lidé musí schovávat ve vybraném sklepě, který je v každé ulici. Nálety byly vždy předem ohlášené, až na ten poslední. Lidé spokojeně spali ve svých postelích. Nikdo ho nečekal.
Jak tento krásný, napínavý a smutný příběh dopadne, si přečtěte sami. Natálie Rosičová 8. B


                                                   A na závěr pár cestovatelských vtipů

 

On:,, Naše chata je tisíc metrů nad mořem :´´
Ona:,, Kecáš ! Ať se dívám, jak se dívám, nikde žádné moře nevidím!´´

To, že chcete, abych se ve vašem hotelu cítil jako doma, je sice hezké, ale já jsem přijel odpočinout si .´´

Průvodce ukazuje turistům starý zámek a vysvětluje :,, Tento zámek pochází z šestnáctého století , mimo fontány , kterou právě stavějí a ta bude pocházet ze století sedmnáctého.

Druhý den dovolené se ptá letní host jednoho dítěte ze vsi:
,,Poslyš chlapče , jak dlouho tu už prší ?´´
,,To já nevím , mně je teprve deset let.´´

Povídá tramp Bidlo trampovi Kedlubovi :,, Kamaráde , mně vždycky večer vržou u stanu cvrčci.´´
,,Tak je namaž vazelínou ...´´

Nadšený turista si na horském vrcholu povzdychne :,, Tady je tak krásně , že bych tu chtěl jednou umřít !´´
,,Přidáte-li mi 20 franků , tak do vás zezadu strčím!´´

Jste tu na dovolené, nebo se svou paní ?
Jan Schwarz 6. A

 

Aktuality

 
webdesign: frogDesign.cz © 2008 code & programming: © 2008