číslo 57

Přátelé, kamarádi,
když jsme se před prázdninami loučili, měl jsem trochu strach. Co bude v novém školním roce? Najdou se zase tak úžasní redaktoři, kteří pro vás připraví zajímavé počteníčko? Musím ale konstatovat, že moje obavy byly zcela zbytečné. Už od září se schází bezvadná parta redaktorek a redaktorů a ta za dva měsíce zvládla připravit číslo, které teď máte v rukou.
Jsem moc rád, že k těm zkušeným z loňských let přibyli noví, nadšení mladší kolegové. Ale i tak budeme rádi, pokud se někdo z vás rozhodne s námi spolupracovat. Přijďte se nezávazně podívat na redakční radu nebo klidně rovnou pošlete svou tvorbu na můj e-mail.
Ale dost už povídání, pusťte se do čtení o tom, co se děje ve škole, zavzpomínejte na prázdniny, zasmějte se vtipům nebo se pokuste vyrobit růžičky z listí.
Váš


Vlastní tvorba

V září ještě slunce paří,
matka příroda léto a zimu vaří.
U stromů je samý lístek,
podzim je na každém místě.

Brzy už budem bundy nosit,
a o dárky na Vánoce prosit.
Budem básnit o Silvestru,
příroda roztrhne zelenou vestu.

Bude zase jaro krásné,
vykoukne na nás Slunce jasné.
Vše rozkvete před očima,
spustí se nám jarní rýma.

V létě budem v bazénu plavat,
dovolené brzy mávat.
Každý rok však střídá se to,
podzim, zima, jaro ,léto.

Zuzana Ščudlová VI.A

 

Stromový karneval

Mezi stromy se říká,
že bude velký karneval,
nejeden strom vzlyká,
aby dort vyhrál.

Kdo má listy nejhezčí,
neurčí si listnáči -
pozvou si tam jehličnany -
ty jsou totiž nezbarveni.

A pak vítěze vyberou,
zahrnou ho odměnou.
Dort to bude marcipánový!
No a tak to o podzimu chodí. 

Draci 

Co to létá na obloze?
Co to vidím ve výloze? 
Samí draci, velcí, malí ...
Ale no tak! Kup ho, mami!

Září

Je tu září podzimní,
na nebi draci létají.
Václavky Václavovi rostou,
posíláme je i poštou.

Draky máme krásné,
každý nad nimi žasne,
tak se přidejte k nám -
řekni: PODZIMU SI UŽÍVÁM!

Karolína Podivínská VI. B


Německo 2014
Dne 9.10 naši školu navštívili žáci z Kirchlintelnu. Program byl velice zajímavý a každý den jsme měli co dělat a nenudili jsme se.
Čtvrtek - V 18:20 přijeli Němci na vlakové nádraží. Vyzvedli jsme si je a šli jim ukázat své domovy. Vybalili si věci a dali si společnou večeři a spíše jsme se každý seznamovali s novými přáteli. Poté šli spát.
Pátek - Měli jsme společný program ve škole. První hodinu jsme strávili ve vyučování. Po 1. hodině jsme se sešli všichni v jedné třídě a šli hrát společně hry na seznámení. 3.-5. hodinu jsme strávili ve třídách. Po 5. hodině jsme se vydali na oběd ve školní jídelně. O půl druhé jsme se sešli před školou a šli si zahrát hru na poznání města Letovice, kterou jsme samozřejmě s mým Němcem vyhráli.
Sobota - Celodenní výlet do Moravského krasu. Od Skalního Mlýna jsme jeli vláčkem k jeskyním. Navštívili jsme Punkevní jeskyni. Bylo to velice zábavné a obzvlášť prohlídka jeskyně na lodičce po řece Punkvě. Byli jsme také v propasti Macocha, ale dívali jsme se na ni i z vrchu. Zpátky jsme šli pěšky. A večer jsme měli volný program.
Neděle - Program v rodinách.
My jsme se vydali do Westernového městečka do Boskovic, poté na boskovický hrad, kde jsme byli na prohlídce a také jsme byli na obědě a v synagoze. Prošli jsme si Židovské město v Boskovicích a jeli zpátky domů. Odpoledne jsem představila mého Němce kamarádům a společně jsme šli všichni ven.
Pondělí - Návštěva Masarykovy střední školy v Letovicích. Byli jsme vytvářet věci z keramiky. Vytvořili jsme si velice zajímavou misku. Po tvořivé dílně jsme šli do restaurace na oběd a měli volné odpoledne. Každý se vydal dělat něco jiného, my jsme šli hrát fotbal a poté jsme byli s dalším Němcem a hráli Aktivity.
Úterý - celodenní výlet do Prahy. Vyjížděli jsme už 06:20 vlakem. Na 11. hodinu jsme měli objednanou výletní loď. Hodinu jsme se plavili a pak jsme šli s Němci na prohlídku synagog. A měli rozchod. Někdo si šel nakupovat, někdo se jel podívat na jiné místo. A ostatní se jen tak kochali krásou Prahy. Vrátili jsme se až kolem deváté, velice unavení.
Středa - Sportovní den ve školní tělocvičně. Soutěžili proti sobě vždy dva smíšené týmy. Soutěžili jsme v hodu na koš, ve stolním fotbálku, ve střelbě na branku florbalovým míčkem. Vítězové byli odměněni. Odpoledne jsme měli volný program.
Čtvrtek - Šli jsme do školy na první hodinu a poté jsme dělali plakáty a koukali se na fotky z celého týdne. A zase jsme měli volný program - byli jsme v Brně na výstavě těl a večer společně ogrilovali maso a byli venku a šli spát.
Pátek- Přišel pátek a Němci odjížděli. Poslední společná snídaně. Nikomu se domů nechtělo, ale myslím, že Češi už se i těšili na takovou tu svou „pohodu". Rozloučili jsme se společně na nádraží a odjeli.

Tento týden byl velice zajímavý, pro nás všechny i naučný, protože jsme museli komunikovat anglicky i německy. Líbilo se mi to a v další době budu chtít určitě ubytovávat znovu a budu se těšit na všechny německé přátele.

Sára Řehořová 8.D


Rozhovor s paní učitelkou Tenorovou
1. Co si myslíte o výměnných pobytech a o žácích z Německa?
Myslím, že jsou velmi prospěšné, protože díky nim můžeme poznávat jiná města i země. Myslím , že žáci z Německa jsou stejní jako žáci z kterékoli jiné země.
2. Jak byste zhodnotila program a spokojenost žáku s programem?
Doufám, že program se líbí, protože s ním máme s paní učitelkou Nečasovou vždy dost práce.
3. Pořádáte tuto akci ráda, baví vás její organizace?
Myslím, že můžu mluvit za sebe i za paní učitelku Nečasovou, když řeknu, že kdybychom v roce 2002 tušily, co vše bude následovat, asi bychom se divily. Za ta léta, co tento projekt pořádáme, jsme měly spoustu pěkných zážitků, poznaly spoustu milých lidí a podívaly na mnoho zajímavých míst. Pořádání těchto akcí je ovšem velmi náročné a někdy bychom už to rády předaly dalším kolegům.
4. Proč právě tato škola s námi spolupracuje, a jak jste na ni narazila?
Na začátku všeho bylo uzavření partnerství mezi Letovicemi a Kirchlintelnem. K tomu jsme se s paní učitelkou Nečasovou nějak přichomýtly a pak už to šlo ráz na ráz.
5. Doporučila byste, aby se této akce účastnilo více žáku a proč?
Určitě ano, protože sama vidím, jakým přínosem akce pro žáky je. Vždy první den mají velké obavy a sotva se dokážou v cizím jazyce pozdravit. Jak ubíhá den za dnem, z nesmělých slůvek se stává čilé klábosení , takže ostych z konverzace v cizím jazyce naprosto opadá. Kromě tohoto přínosu další velkou výhodou je to, že v rámci projektu je plánováno spousta výletů, takže se žáci dostanou na místa, kam by se třeba nikdy nedostali, viz. třeba výlet na ostrov Neuwerk v Severním moři. To vše je možné ovšem realizovat za velkého finančního přispění Česko - německého fondu budoucnosti a Nadace města Letovice pro rozvoj kultury a životního prostředí.

Rozhovor s Janem Wietersem (Kirchlinteln)
1.Did you like the Czech Republic?
I think one week is not enough to say, 14 days would be better.
2.Do you want to come to Czech again?
Yes, of course! I love Czech and I like Czech people and some Czech activities are very good for me. It was my 4th time here.
3.Did you like the program - visiting Prague, Moravian Karst, etc.?
Yes, I did, I liked it very much. I love Prague and I want go there again. My mum was in Prague and she thinks Prague is a very very beautiful city.
4.When some Czech pupils come to Germany, do you want somebody to stay with you in your house?
Yes.
5.What do you think about Czech?
Czech is very good for me. I can speak some words ( Ahoj, Čau, Dobrý den, Dobrý večer, Dobrou noc) haha
Jan Wieters, Sára Řehořová


Co se děje ve škole

Adaptační kurs
Napsal: Vojtěch Veselý

Ve čtvrtek 4. září 2014 jsme vyrazili na adaptační kurs, abychom se seznámili s učiteli a novými spolužáky.
Vše se odehrálo v Agrocentru Ohrada ve Vískách.
Paní učitelky pro nás připravily zajímavé hry, jako třeba
Trpaslíci nebo vybíjená.
Měli jsme tři 15minutové přestávky a jednu delší na oběd, k obědu byl vývar a řízek z bramborem.
Tím ale náš pobyt ve Vískách nekončil. Velká zábava nás totiž čekala ještě v bazénu, kde jsme si pořádně zařádili.
Den se vydařil a svůj účel rozhodně splnil,
s novými žáky jsme se poznali a skamarádili.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Adaptační kurz
Ve čtvrtek (4.9.2014) jsme jeli , třída VI.A a paní učitelka třídní Nečasová a další dvě paní učitelky , paní učitelka Kostlánová a paní učitelka Tenorová, na adaptační kurz. Vyjeli jsme hned ráno autobusem do Vísek. Když jsme přijeli, tak jsme nejprve srovnali židle do kruhu a začali jsme vyrábět vizitky s našimi jmény. Potom jsme hráli na různé hry třeba na trpaslíky. To jsme se se zavázanýma očima měli seřadit od největšího po nejmenšího. Taky jsme šli do bazénu a na oběd jsme měli řízek s bramborami. Pak jsme zase hráli různé hry a nakonec jsme si udělali strom, na který jsme napsali, co se nám líbilo a nelíbilo. Pak už jsme tam jen uklidili a jeli autobusem do školy. Na adaptačním kurzu se mi líbilo.
Katka Provazníková
Ohrada Vísky

Ve čtvrtek 4.září jsem byli s naší třídou a učitelkami
v AGROCENTRU OHRADA VÍSKY.
Nejprve jsem počkal jak všichni dorazí autobusem.
Potom jsme hráli různé aktivity. Venku jsme mohli jít
na hřiště. Byli jsme i v bazénu nejprve šli holky a pak my.
Čekal nás i oběd - kuřecí řízek s bramborem a vývar.
Oběd byl dobrý, ale ty brambory bez chuti. Na závěr
celého dne jsme se vyfotili, počasí nám přálo, byl to hezký den.
Jakub Červenák
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Adaptační kurz VI.C 9. 9. 2014
Po prvním školním týdnu jela 6.C na adaptační kurz do agrocentra ve Vískách. Cílem bylo seznámení s novými spolužáky a nastavení pravidel třídy. Po příjezdu jsme si prohlédli budovu, a poté jsme si vyrobili jmenovky. Pak jsme hráli seznamovací hry, také hru trpaslíci -se zavázanýma očima a museli jsme se srovnat podle velikosti. Po hře šla skupina holek do bazénu. V bazénu po sobě všechny holky cákaly a probíhaly souboje, kdo koho shodí do vody. Potom byl oběd a hodinová pauza. Všichni se šli podívat ven a hráli různé hry. Po přestávce šla druhá skupinka do bazénu. Poté jsme vyráběli erby a zvolili si pravidla třídy. Na konec jsme na strom nalepili barevné kartičky. Na zelenou kartičku jsme napsali, co se nám líbilo a na žlutou co ne. Každý si mohl vzít jakou kartičku chtěl, ale jenom jednu. Pak jsme šli na autobusovou zastávku a jeli domů.
Leona Mistrová


Adaptační kurz

Dne 4.září se naše třída VI.A. zúčastnila ADAPTAČNÍHO KURZU ve Vískách .
Ráno jsme se sešli v 7:55 u školy. Do Vísek jsme jeli linkovým autobusem.
Přijeli jsme na místo a můj první dojem byl skvělý. Dovnitř jsme šli přes restauraci až dozadu , kde jsme si odložili věci a hráli spoustu her. Mívali jsme čtvrthodinové přestávky. Asi tak hodinu před obědem jsme si šli zaplavat do krytého bazénu.
Ale jenom holky , kluci šli až odpoledne. Před vstupem do bazénu jsme se museli osprchovat. Voda ve sprše byla hodně studená . V bazénu to byla ale zábava!
Následoval oběd . Měli jsme vývar s nudlemi a dva menší kuřecí řízky s bramborem.
K pití jsme dostali hroznovou šťávu . To byla ale mňamka! Po obědě následovala přestávka. Strávili jsme ji na hřišti , které se nachází hned před restaurací. Hráli jsme kuželky , houpali se na houpačce a skákali na trampolíně. Potom jsme hráli nějaké aktivity . Už si nevzpomenu , jak se jmenovaly , ale jediné co vím , že mě moc bavily . No a potom šli kluci plavat. My holky jsme jim záviděly , protože nás to v bazénu bavilo a chtěly jsme jít ještě jednou. Ale zase jsme tam byly třičtvrtě hodiny a kluci jenom půl hodiny. Už se nám to krátilo. Pomalu jsme se chystali na odjezd domů . Do Letovic jsme dojeli opět linkovým autobusem před sedmnáctou hodinou. Ve Vískách se mi moc líbilo a přivezla jsem si spoustu zážitků. Ráda bych se tam ještě jednou s naší třídou vypravila.:-) Tereza Řehořová, 6.A

 

ADAPTAČNÍ KURZ VÍSKY
Ve čtvrtek 4. 9. jsme vyměnili své aktovky za batůžky a vyrazili na adaptační kurz do Vísek. Autobusem jsme vyjeli po 8. hodině a na místo dorazili o půl 9. Šli jsme do sálu, připraveného jen pro nás a ze židliček si udělali kruh. Paní učitelky nám řekly podrobné informace. Jako první jsme si vyrobili vizitky se jmény. Pak jsme hráli hru trpaslík a želvičky. Paní učitelky nám daly 10ti minutovou přestávku a po ní nás svolaly na další hry. Před obědem šly holky do bazénu a kluci hráli vybíjenou. Po bazénu byl oběd - polévka s játrovými knedlíčky a kuřecí řízek s bramborem. Potom jsme měli půlhodinový polední klid s odpočinkem. A odpoledne jsme zase hráli různé hry a vyráběli své erby. Prostřídali jsme se s tím, že kluci šli tentokrát do bazénu a holky hrály vybíjenou. Den se pomalu krátil a my hodnotili, co se nám tu líbilo i nelíbilo.
Hodnotili jsme hry, jídlo, spolužáky, i počasí. Nejvíce se nám líbilo plavání v bazénu a to, že jsme nemuseli být ve škole. Škoda, že jsme se nemohli také projet na koních. Rozloučili jsme se a pro některé spolužáky si přijely maminky do Vísek. Ale většina z nás jela zpátky do Letovic autobusem a kolem 5. hodiny jsme byli doma.
Monika Šafránková

 

BĚH ZÁMECKÝM PARKEM

Dne 17.9. se konal běh zámeckým parkem. Sešlo se tu kolem 120 závodníků. Závod probíhal v šesti kategoriích. Každá kategorie měla svoji trasu. Některé úseky tratí byly po deštích hodně rozbahněné, ale běžci se s tím poprali. A tady je seznam vítězů:

předškoláci: dívky chlapci
1.Chládková Adéla 1.Pelíšek Jan
2.Dražilová Lucie 2.Nárožný Nikolas
3.Vachová Adéla 3.Podivínský Jakub

1.třída:dívky chlapci
1.Strýčková Barbora 1.Majdl Antonín
2.Vyšková Alena 2.Reistchmied Adam
3.Václavová Klára 3.Pospíšil Radim

2.-3. třída: dívky chlapci
1.Nollová Kristýna 1.Němeček Václav
2.Pečinková Ema 2 Ševčík Boris
3.Procházková Doubravka 3.Gabarik Jan

4.-5. třída: dívky chlapci
1.Kotoulková Tereza 1.Podivínský Dominik
2.Leinveberová Dita 2.Strýček Jan
3.Zemánková Aneta 3.Čapka Jakub

6.-7.třída:dívky chlapci
1.Provazníková Kateřina 1. Herman Jakub
2.Tománková Barbora 2. Sedlák Josef
3. Pulcová Pavlína 3. Kotoulek Martin

8 - 9 třída dívky chlapci
1. Randulová Nikol 1. Prudil Dominik
2. Řehořová Sára 2. Herman Martin
3. Gabaríková Magdaléna 3. Cichra Vojtěch

I když jsme všichni nevyhráli, užili jsme si to. Kamarádi nás přišli podpořit a pro ně jsme jistě vyhráli. Nechyběla zde ani tombola. Vyhrálo hodně dětí, ale skvělé zážitky si odnesli všichni . Poděkování patří všem organizátorům a všem účastníkům, kteří si udělali čas.

Zuzana Ščudlová VI.A


Brno-lidské tělo

30. 9. 2014 jsme se vydali s 9. ročníkem na výstavu lidského těla v Brně.
Na výstavě jsme byli doprovázeni šikovným, znalým průvodcem, který nás o všem informoval.
Lidská těla, orgány a další byli věnované vězněnými lidmi asijského původu. Na výstavě jsme viděli všechny detaile našeho těla ( různé orgány, kosti, složení krve atd... ).
Najdete zde sály, ve kterých jsou určité části těla, a jeden z nejzajímavějších byl vývoj dítěte. Viděli jsme zde dítě jen s nervy až po dítě téměř vyvinuté s kůží, orgány a jinými nezbytnými články pro život.
Výstava byla velmi podrobná a dobře provedená.
Na exkurzi se mi líbilo a doučili jsme se spoustu nového, tuto exkurzi bych doporučil i budoucím 9. ročníkům.

Pozn.: Lidské těla na výstavě byla naplněna chemikálií, která (je tu teprve krátce) umožní, aby tělo zůstalo v dané poloze. Je to nový styl, takže není známo, jak dlouho těla vydrží.

Horký Lubomír 9.A

 

Body revealed- Brno

Dne 30. 9. jsme zavítali do Brna na výstavu lidského těla. Exponáty pocházely ze skutečných lidí, kteří ovšem před smrtí souhlasili s tímto využitím. Tato výstava nás šokovala, v jedné budově jsme prošli celé lidské tělo, od kostry po svaly. Exponáty vyžadovaly větší teplotu a to si vyžádalo oběti. Dvě nejmenované osoby zkolabovaly, a musela jim být poskytnutá pomoc. Věděli jste, jak vypadá malé dítě před narozením, nebo nejdelší sval v těle. Tipněte si který sval to je.  Tato výstava se všem líbila a spokojeně jsme se vrátili domů.

Lukáš Mistr 9.C


Beseda s policií


V úterý 16.9 se 7. třídy zúčastnili besedy s policií. Policista, který nám povídal o drogách a o dopravě, se jmenoval David Kaderka . Na kole musí být odrazky, když jedeme pozdě v noci, máme mít světlejší oblečení, aby nás bylo lépe vidět. Někteří nerespektují to, že musí mít helmu. Helmu musí mít každý do 18 let. Také do 18 let nesmíme nikoho vozit na kole. Pak nám pan Kaderka ukázal drogové testy. Velikost drogového testu byla asi jako široký teploměr, ale bylo tam jen tlačítko, maličká destička s čárečkami, malý polštářek a odklápěcí víčko. Vysvětlili nám, jak to funguje, víčko se odklopí a polštářkem se dotknete jazyku, poté se zmáčkne tlačítko a podle toho, kolik se ukáže čáreček na destičce, si dal člověk druh marihuany. Pak nám pan Kaderka vysvětloval, jaký je rozdíl mezi opilým a zdrogovaným člověkem. Když se člověk opije a řídí auto ví, že to auto řídí, ale jen třeba vidí dvojmo a tak. Když se ale člověk nadroguje a řídí auto, ani si neuvědomuje, že to auto řídí. Lidé také nesmí vařit ani prodávat drogy. Pak se nás zeptal, jestli se na něco ještě chceme zeptat, a pan učitel Šos řekl, že pokud se nechceme už na nic zeptat, můžeme si dát pár příkladů z matematiky. Někteří se ještě na něco ptali. Nějaké otázky byly trochu srandovní. Pan Kaderka nám odpověděl téměř na každou otázku.


Beseda byla velmi poučná a zajímavá, dozvěděli jsme se z ní nové věci a moc nás to bavilo, myslím, že ostatní spolužáky určitě taky.
Napsaly: Nela Filipi, Barbora Tománková
a Veronika Čechová 7. C

Jablko a citron

Pod názvem Jablko a citron se skrývá policejní akce, která byla tento rok uskutečněna 9. 9. 2014 pro žáky 7. ročníků. Konala se také na počest "výročí" akce jezdíme s úsměvem a byla součástí mezinárodního týdne mobility.
Z naší třídy 7.C se dostali 2 žáci. Já Eliška Navrátilová a Adam Přichystal. V úterý 9.9. 2014 jsme měli sraz s paní učitelkou Šrámkovou a dalšími sedmáky. Jeli jsme na Pražskou ulici. Nejdříve jsme čekali na pány policisty. Poté, co policisté přijeli, jsme se rozdělili do dvou skupin. Já a Adam jsme byli Citróni. Spolu s námi tam byly Jitka Pecháčková a Kateřina Schwarzová. Ve skupině Jablko byli Kristýna Hrušková, Tadeáš Peňáz, Kryštof Pospíšil a Vašek Suk. Jablka měla na práci zapisovat správné řidiče. Jablka zapsala asi 10 lidí. My Citróni jsme moc lidí na seznamu neměli - jen 3 lidi. Přestupky byly docela "nezávažné". Jeden řidič měl špatné gumy, druhý řidič neměl technický průkaz a ten třetí měl špatné světlo. Vrátili jsme se do školy v průběhu druhé hodiny. Třetí hodinu nás čekala beseda s policistou. Přednáška byla o bezpečnosti a dalších zajímavých povinnostech policisty. Besedu jsme měli spojenou s polovinou 7.B. Jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit takové akce a bylo to pro mě i poučné. Bylo mi docela líto těch, co se tam nedostali. Byla to úžasná inspirace do života.

Eliška Navrátilová 7.C.


Exkurze - Lipnice, Havlíčkův Brod, 8. A, 8. C

Ráno dne 24. 9. jsme, my žáci 8. A a 8. C, vstávali brzy ráno, abychom se zúčastnili školní exkurze do Lipnice. Sraz se konal u točny, kde jsme se nalodili do autobusu v 7:00, takže jsme vyrazili v plánovaném čase.
Autobus byl pohodlný a řidič velmi opatrný a soustředěný na cestu. Cestou jsme narazili na spoustu semaforů a různých překážek, se kterými si řidič výborně poradil. Projížděli jsme velkými městy. Řidič nás dopravil na bývalou benzínku v Lipnici, která se nachází blízko hradu, kam jsme se chystali podívat.
K hradu jsme dorazili v 9:30, posvačili jsme na kamenech vedle hradu. V 10 hodin jsme vyběhli kamenné schody a přešli dřevěný mostík. Do hradu jsme vstoupili železnými dveřmi a objevili jsme se na nádvoří. Učitelé nám zaplatili vstup. Ujal se nás průvodce a dovedl nás do chodby, kde byly pověšené pergameny s erby panovnických rodů. Popisoval nám, jak se odstřelovaly hrady kamennými koulemi, děla se jmenovala bombarda. Pak nás průvodce nechal jít kamkoliv po hradu. S kamarády jsme vylezli na každou věž a do každých sklepů a šatlav. Strávili jsme na hradu dobrou 1 hodinu.
Dále jsme se vydali do domku Jaroslava Haška, kde měl vystavené své osobní věci a různé povídky, které napsal, a jeho obrázky z dětství, jak byl oblečen v ženských šatech, fotografie jeho ženy, ruská Šura a česká Jarmila. Vystavená tam byla i různá vydání knihy Osudy dobrého vojáka Švejka v přeložení do ruštiny, němčiny a dalších jazyků, které jsem ani nemohl poznat. Poté jsme vyrazili sami bez 8. C na hřbitov, kde byl pochován J. Hašek. Náhrobek nad hrobem měl tvar otevřené knihy. Potom jsme se vrátili k autobusu, který na nás stále čekal u benzinky.
Vystartovali jsme do Havlíčkova Brodu. Po cestě autobusem na náměstí v H. Brodě jsme dostali půl hodinový rozchod, tak akorát poobědvat a odpočinout. Po rozchodu jsme se seřadili pod hodinami na náměstí. Měli jsme namířeno do muzea, které se rekonstruovalo, ale nás pouze zajímalo jméno Karel Havlíček Borovský. Dostali jsme se do jeho bytu, kde byly vystaveny jeho osobní věci, lžíce ,ve které byl vyryt obrazec hradu Lipnice. Dále jsme si prohlíželi osobní věci po jeho ženy i rodičů. Např. vějíř, šití a podobně. Průvodkyně nám pověděla něco o jeho tvorbě a životě. Po té jsme dostali volný průchod po jeho domě, měl tam nádherná kamna, a také jsme si všimli původního stropu s klenbou, krásných koberců a jeho pracovního stolu. Vystoupili jsme z muzea plni nových informací o K. H. Borovském. Dostali jsme další rozchod, tentokrát hodinový. To jsem s kamarádem procházel obchůdek za obchůdkem. Čas uběhl jak voda a už jsme spěchali k autobusu, který přijel na autobusovou zastávku.
Při cestě nazpět jsme si s kamarády povídali, co jsme vše viděli, co jsme se nového dověděli a co jsme si všechno koupili. Cesta nazpět utekla jak voda a máme z toho prima zážitky.

Martin Andrle, 8. A

Po stopách Jaroslava Haška
Dne 25. 9. 2014 jsme se my žáci VIII.B a VIII.D vydali na exkurzi do Lipnice. Nejdříve jsme navštívili hrad, který z dálky vypadal jako lokomotiva. Vystoupili jsme na věž, ze které byl krásný výhled na celou Lipnici a daleko do kraje. V místnostech jsme si mohli prohlédnout oblečení bývalých obyvatel hradu. Zhlédli jsme sklepení hradu, kapli a další prostory hradu. Poslechli jsme si různé zajímavosti a pověsti, které se k hradu vážou. Zajímavé bylo sledovat práci studentek výtvarné školy, které na hradě kreslily různé části hradu. Po prohlídce hradu jsme šli do nedalekého domu Jaroslava Haška, ze kterého je nyní muzeum. Dozvěděli jsme se tam spoustu nových věcí. Třeba, že v roli Josefa Švejka ve filmu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války se vystřídali tři herci. Když jsme si prohlédli dům, tak jsme se vydali na hřbitov k hrobu Jaroslava Haška. Po cestě ke hřbitovu jsme narazili na hospodu, kde Jaroslav Hašek trávil nejvíce svého času, a teď tu hospodu vlastní jeho vnuk. Hrob Jaroslava Haška se nachází v zadní části starého hřbitova a je nejlépe udržovaným hrobem na tomto hřbitově, i když v době úmrtí byl problém s uložením těla Jaroslava Haška na zdejším hřbitově. Z důvodu bohémského způsobu života spisovatele zdejší farář odmítal pohřbít spisovatele na zdejším hřbitově. Nakonec se ale rozhodli, že ho pohřbí dozadu ke zdi. Tato exkurze se mi líbila a nejvíce jsem obdivovala prohlídku hradu.
Marie Slechanová, VIII.D

Zelená hora

Po prohlídce Havlíčkova Brodu, kde jsme navštívili Muzeum Karla Havlíčka Borovského, jsme na zpáteční cestě zavítali na Zelenou horu. Nachází se zde kostel sv. Jana Nepomuckého. Je obklopen zdí ve tvaru hvězdy. Nahoru ke kostelu jsme šli po dlouhých schodech, které vypadaly, jako kdyby vedly do nebe. Když jsme přišli k budově, velmi se mi líbil výhled na stromy kolem a na hřbitov. Než začalo pršet, obešli jsme celý kostel, který se řadí k nejvýznamnějším barokním památkám. V současnosti patří kostel církvi, které byl vrácen letos v srpnu v rámci restituce církevních památek.
Po prohlídce jsme se snažili sejít mokré schody zpátky k autobusu a odjeli jsme domů. Výlet byl podle mého názoru pěkný. Nejvíce se mi líbil hrad v Lipnici a muzeum v Havlíčkově Brodě.

Martin Dvořáček, VIII.D


Exkurze do planetária v Brně

25. září po první vyučovací hodině odjížděly třídy 5.A.5.B a 5.C do Brna na exkurzi do planetária.
Cesta byla příjemná a rychle uběhla. Vystoupili jsme pod mírným kopečkem zvaným Kraví hora a vyšli jsme nahoru, kde na nás čekala zvláštní budova s kulatou střechou. Ve vstupní hale jsme si odložili bundy, paní učitelky zakoupily vstupenky a už jsme čekali na náš program. Ten se odehrával v místnosti zvané Digitarium. Překvapil nás kulatý strop a ležaté a krásně měkké sedačky, které byly velmi pohodlné a daly se polohovat. Program zahájil pán, který nás také upozornil, jak se máme během promítání chovat. A pak to celé začalo. Světla zhasla a na kulatém stropě se objevil západ slunce. Pomalu začaly blikat různé hvězdy. Ten pán nám ukazoval různé planety, které vypadají jako hvězdy. Ukázal nám různá souhvězdí a řekl, kdy jsou na obloze vidět a kdy ne. Také jsme cestovali mezi planetami a říkali si, jak se jaká planeta jmenuje a co je na ní zajímavého. Podívali jsme se i na druhou stranu Měsíce, tu kterou normálně nevidíme. Po této ukázce jsme zhlédli velice zajímavý film Astronaut. Začínal v mozku astronauta a pokračoval v cestě do vesmíru. Ve filmu jsme se dozvěděli, co musí každý astronaut umět, než vzlétne do vesmíru a jaká nebezpečí ho mohou potkat. Některé záběry byly velmi rychlé a některým spolužákům se z nich točila hlava.
Po zhlédnutí programu a zakoupení malých upomínkových předmětů jsme se s nadšením a uspokojením vraceli do školy.

Zapsala Natalie Rosičová, 5.C



Kyberšikana

Ve čtvrtek 9.10. jsme měli 1. a 2. hodinu přednášku o kyberšikaně a šikaně.
Pan lektor nám pustil pár videí, řekl nám nějaké pravdivé příběhy a své vlastní zkušenosti se šikanou. Dozvěděli jsme se, co máme a naopak nemáme dělat, když nám někdo napíše nevhodné zprávy, také jsme netušili, jaké mohou být nevýhody sociálních sítí. Teď už víme, jak se zachovat při šikaně a na koho se obrátit. Zajímavý příběh byl, jak jedna holčička se pohádala s kamarádkou, po několika dnech se seznámila na sociálních sítích s klukem. Několik dní si psali krásné zprávy, ale najednou jí začínal sprostě nadávat. Holčička to neunesla a oběsila se. Po její smrti se ukázalo, že kluk byla vlastně matka její kamarádky. Beseda byla velice zajímavá, hlavně poučná pro nás pro všechny. Budeme rádi, když se s kyberšikanou nikdy nesetkáme a pokud ano, tak už budeme vědět, jak se zachovat.
Tobiáš Šlesingr, VI.A

Kyberšikana

Dozvěděli jsme se, jak se chovat na internetu a jak se tomu můžeme vyhnout. Pán nám pouštěl různá videa a úryvky z filmů, kde se objevovala šikana, např. Harry Potter, Forest Gump ... Na konci nám pán říkal, abychom si zapsali do mobilů číslo linky důvěry. Bylo to poučné a zábavné. Vítězslav Stehlík VI. A


Přednáška o kyberšikaně

13.10.2014 proběhla přednáška o kyberšikaně. Na přednášce jsme se dozvěděli, co to kyberšikana je, jaké má příznaky, jak se jí ubránit atd. Přednáška byla zajímavá, pouštěli jsme si videa a povídali si o tom, co ty postavy měly za pocity. Pak jsme poslouchali různé příklady kyberšikany i šikany. Přednáška se mi líbila, protože jsem se dozvěděla hodně věcí a že jsme si pouštěli videa.
Leona Mistrová 6.C

Beseda s kurátorem

9. třídy se dne 29. 9. 2014 setkaly s panem Kvapilem a panem Ševčíkem pracovníky sociálního úřadu Boskovice.
Páni kurátoři nám říkali, jak se máme chovat na diskotékách, večírcích, co dělat, když se dostaneme do problémů (např. závislosti na automatech, na alkoholu na kouření...)
Dozvěděli jsme se také plno příběhů z minulých let, které se udály v blízkém okolí Boskovic, a já si myslím, že většina z nás si z nich vzala ponaučení.
Tereza Nováková 9.B


Ahoj milí žáci.

My z 5.A, 5.B a 5.C jsme byli v planetáriu Brno.
Moc se nám tam líbilo. Bylo to zajímavé a poučné.
Dozvěděli jsme se nové informace, např. Jitřenka a Večernice je to samé,ale
není to hvězda, je to planeta Venuše. A že hvězdy se pomalu posouvají. Saturn má přes 70 měsíců.
A spoustu dalších informací. Pokud se chcete dozvědět další informace, tak na stránkách
www.facebook.com/hvezdarna.brno
Doporučujeme tam rozhodně si zajet.
Zuzana Měšťanová, 5.B



Návštěva SOŠ a SOU André Citroëna

Bylo to jednoho čtvrtečního dne, konkrétněji 2. října, co jsme se my, žáci 9. B, zúčastnili návštěvy Střední školy André Citroëna. Těchto návštěv nás za tento školní rok čeká dohromady čtyři (teď jsme byli poprvé, takže tam pojedeme ještě třikrát). Sama nevím, v čem konkrétně tento projekt spočívá, ale dohaduji se, že je to asi proto, aby žáci devátých tříd věděli, že existují i jiné střední školy než gymnázia, aby získali trochu představu o tom, jak to tam vypadá a v čem se liší výuka na takové odborné škole, učilišti, no a samozřejmě i proto, abychom si vyzkoušeli a poznali něco nového.
Střední škola André Citroëna se nachází v Boskovicích, kam nás zavezl autobus, a krátce po osmé hodině jsme (rozděleni do tří skupinek) už byli připraveni na ne zrovna obvyklé vyučování.
Moji skupinku nejprve čekala práce v dílnách, kde jsme si vyrobili svůj vlastní svícínek. Chcete-li znát můj názor, bylo moc práce a málo času, obzvlášť pro takovou „šikulku", jako jsem já (samozřejmě mluvím zejména o své zvláštní schopnosti dělat vše dvakrát tak pomalu než ostatní), ale také vám mohu s hrdostí v hlase oznámit, že jsme všichni svícen dodělali (i když ten můj byl v porovnání s těmi ostatními jakýsi rohatější) s několikaminutovým předstihem; a asi by bylo vhodné zdůraznit to, že ten výrobek opravdu nevypadá špatně.
„Jdeme do jídelny!" - jaká to krásná věta po té tak namáhavé práci. Čekala nás „menší" svačinka v podobě obří bagety, jablka a půllitrové Vity.
Poté jsme, již řádně občerstveni, zamířili do učebny fyziky. Paní byla velmi příjemná. Dělali jsme pokusy, které jsme teoreticky (z praktické části jen částečně) znali z hodin fyziky, a možná právě proto, že je to pro nás vlastně aktuální učivo a tím pádem jsem nebyla až tak úplně mimo, tato dvouhodinovka se mi líbila nejvíc!
Jako poslední jsme zamířili do učebny jakési elektrotechniky či něčeho takového, zkrátka na místo, kde se zapojují různé dráty do voltmetru, ampérmetru, musíte si dát pozor na to, kde je + a kde je -, když to zapojíte dobře, žárovka se rozsvítí, když ne, tak se nerozsvítí... Omlouvám se za tak nepřesné popsání, avšak tady ta elektrika je pro mě španělská vesnice, nerozumím tomu ani za mák, přestože pár věcí jsem si z této hodiny odnesla.
Dále nás čekal námi již velmi očekávaný a vytoužený oběd - kuřecí kapsa s bramborovou kaší; a potom hurá domů.

Celkové zhodnocení: Určitě to byla úplně nová zkušenost, a přestože bych na této škole asi studovat nemohla (ti by z takové studentky, jako jsem já, měli jistě radost!), dozvěděla jsem se něco nového, samozřejmě polovina z toho se mi jistě brzy vykouří z hlavy, avšak něco zůstane a to by se mohlo do budoucna hodit. Zajímalo by mě, jaký jsme na ně asi udělali dojem, jestli si řekli: „Jéé, ta letovická základka má teda ale šikovné deváťáky!", anebo jestli je naše znalosti a dovednosti příliš neohromily. Každopádně říkali, že se na nás budou těšit příště, tak uvidíme, jaké zážitky nám další návštěvy této školy přinesou.

Tereza Halatová, IX. B


Ve středu 17.9. 2014 jsme celá 9.A jeli na střední školu André Citroëna.
Ráno pro nás přijel autobus, který nás zavezl přímo na místo.
Byly pro nás připraveny 4 hodiny fyziky a 2 hodiny pracovních činností.
Fyzika nás moc nebavila, protože jsme se to ještě neučili. Poté jsme dostali svačinu (bageta byla moc velká). V pracovních činnostech jsme si vyrobili svícen a v dalších hodinách fyziky jsme si zahráli na závodním simulátoru.
Oběd byl velký a moc nám chutnal.
Celkově jsme se na exkurzi dověděli mnoho nového, ať už ze světa elektřiny nebo z vyrábění.
Na exkurzi se nám nejvíce líbilo vyrábění svícnu.
Natálie Chatrná 9.A


Prezentace SŠ

Dne 23.10 naši školu navštívili zástupci středních škol z okolí. Byly u nás školy: Pedagogická škola Boskovice, Gymnázium Boskovice, Gymnázium Blansko, Tega Blansko, Střední škola André Citroena, soukromé Gymnázium Rájec-Jestřebí a mnoho dalších. Tohoto dne deváťáci získali spoustu informací a všem se tento den líbil.
Lukáš Mistr IX. C
Burza středních škol

Dne 23. října se konala burza středních škol, určená pro žáky 9. ročníku. Kromě zástupců středních škol nás navštívila i 9. třída z Moravské Chrastové. V době vyučování (8-13h) to bylo ve třídách, potom, v čase 14-15h burza pokračovala v jídelně i pro rodiče.
Pokud dobře počítám, škol bylo celkem 15 a výběr byl poměrně rozmanitý. Samozřejmě gymnázia, ale i odborné školy, technické, gastronomické, zdravotní, obchodní akademie a nesmím zapomenout na vojenskou školu, která se nachází v Moravské Třebové. Kdybych tu měla sáhodlouze vykládat o každé škole, bylo by to na dlouho. Takže to trošku zkrátím, nicméně komentování středních škol si neodpustím. To aby ty poznámky, co jsem si zvládla celý dlouhý den vést, nebyly nadarmo.
Co se odborných škol týče, měli jsme už to potěšení se do nějakých z nich podívat (TEGA Blansko, SOŠ André Citroëna), takže tyhle školy nám už toho tolik nepovídaly. Některé nám ale přinesly ukázat svoje výrobky (např. Masarykova střední škola v Letovicích, SOŠ Svitavy), což bylo zajímavé.
Kromě toho v plno školách si s sebou dovezli bývalé žáky ze základky v Letovicích, kteří nám sami řekli vlastní názor na tu určitou školu a taky důvod, proč se pro ni rozhodli. A ono samo o sobě potkat nějaké známé tváře občas potěší, znáte to... Takto to udělali např. Obchodní akademie a Střední zdravotnická škola Blansko (moc pěkná škola, ano, na obrázku vypadala, musím uznat, moc hezky, jen té krve a jehel bych se obávala, brr, nene, ze mě by zdravotní sestřička být asi nemohla) a Střední škola, Hybešova, Boskovice.
Novinkou na Střední zdravotnické škole ve Svitavech je, že příští rok se otevře nový obor - masér sportovní a rekondiční. Vůbec jsem nevěděla, že nějaká taková „masérská" škola existuje, na druhou stranu se ale není až tolik čemu divit, protože tato škola je, pokud jsem to pochopila správně, jediná v Pardubickém kraji (nebo zkrátka v okolí).
A když už jsme u toho „jediná škola široko daleko", opravdu zajímavá a jedinečná je Střední vojenská škola Moravská Třebová. Když do třídy vejde podplukovník v uniformě, dočká se od nás většího respektu než učitelé. Jakmile jsem uslyšela o přijímacích zkouškách, říkala jsem si: „Zlatej gympl!" - představte si, že kromě přijímaček z českého jazyka a matematiky byste museli udělat ještě pořádně náročné fyzické testy a taky psychické. Pro mě je to naprosto neuvěřitelná představa.
Jedna ze škol, které na mě působily dobrým dojmem, byla Střední pedagogická škola Boskovice. Na „pedáku" mají tři vyučovací obory. Třída A - předškolní a mimoškolní pedagogika; Třída B - sociální činnost; Třída C - pedagogické lyceum. Škola byla představena opravdu moc hezky.
Některé školy na nás chtěly zapůsobit videem (Gymnázium Rájec-Jestřebí, Střední průmyslová škola Jedovnice - ti přišli s takovým roztomiloučkým robotem). Pán ze Střední školy gastronomické v Blansku rozhodně zaujal tím, že vždycky říkal obor a ptal se, kdo chce brožurku, tomu, kdo se přihlásil, pak k tomu dal Miňonky. Zájem mělo plno lidí, že by v naší třídě bylo tolik nových nadějných kuchařů...? Zajímavé...
Na Gymnáziu v Jevíčku si také můžete hned zvolit takový ten směr, např. pokud hned víte, že chcete být spisovatel/ka, tak si vybere humanitní větev apod.
Pán z Gymnázia v Blansku se postaral o to, abychom na něj (a samozřejmě i na blanenský gympl) jen tak nezapomněli. Nejenže si s námi moc hezky povídal, dokonce nám chtěl ukázat, že umí být neviditelný (bohužel jsme pravděpodobně třída plná přízemních trdel bez smyslu pro zázraky či jak bych to mohla říct, zkrátka jsme viděli pouze pána s nasazenou legrační čepičkou )...
Gymnázium Boskovice zastupovala paní ředitelka s jednou paní profesorkou, a musím říct, že nám asi řekla snad vše podstatné, co by zájemci potřebovali vědět. Hned na začátku mě vyděsila tím, když řekla, že přijímačky nebudou od firmy SCIO, ale od firmy CERMAT. Říkala také, že protože je to zavedeno prvním krokem (takže jsme takoví „pokusní králíci", tak to beru já), škola poskytne případným zájemcům přípravu na přijímačky, a také, že budou hodnocené mírněji. Testy nebudou z OSP, ale pouze z matematiky a češtiny. Myslím, že tyto přijímací zkoušky budou mít i jiné školy, Gymnázium v Boskovicích už v tom má jasno.
Tak, tímto jsem představila všechny střední školy. Já osobně jsem se soustředila zejména na gymnázia, což jde pravděpodobně vidět, ale doufám, že i pro ostatní se v tomto článku najde nějaká informace, která by je zajímala...
Celková burza byla sice fajn, ale zároveň velice náročná. Tím, že to bylo dlouhé, to bylo ne o moc méně namáhavé než obyčejné vyučování; nicméně si myslím, že je to správná věc a určitě některé deváťáky pošťouchla správným směrem - takže za tuto možnost děkuji! 

A kde vidím sedět za rok samu sebe?
„Už víš, kam půjdeš na školu?", „Tak kam, Teri?", „Už víš...?" - na veškeré otázky tohoto typu jsem celých devět let odpovídala stejně: „Asi na gympl, nejlépe do Boskovic." Ani po burze se má odpověď nemění. Co jsem se ptala všech možných lidí na názor, všichni mi odvětili, že gymnázium.
Část mého já už se tam vidí. A vidí se ještě dál, vidí se jako oblíbenou a všemi chválenou psycholožku, která má svoji krásnou, útulnou a moderně zařízenou ordinaci, s kafíčkem v ruce, které klidně popíjí, zatímco si jí tam plno lidí vylévá srdíčko (samozřejmě jim vždycky pomůže).
Ale ta větší část mého já se samozřejmě bojí. Mám na to? A co když ty přijímačky úplně skoním? ...
Každopádně už jsem pochopila, že s takovým přístupem ‚Tohle prostě nemůžu zvládnout!!‘ ničeho nedosáhnu, musím věřit a doufat, a samozřejmě se důkladně připravovat.
V jiných mých snech se proměním na slavnou herečku nebo komičku, úplně slyším, jak mi davy lidí tleskají a žadoní o podpisy... anebo budu spisovatelka, jejíž každá knížka se stane bestsellerem a bude zfilmována a slavnější než Harry Potter (zajisté ani nemusím zmiňovat, kdo bude hrát hlavní roli).
No nevím, asi bych se měla více držet reality, ale když jde člověk za tím, co chce, nevzdá se a něco pro to dělá, skvělé výsledky na sebe nedají dlouho čekat. Tak uvidíme...

Všem deváťákům přeju, aby se správně rozhodli a dostali se na tu školu, na kterou chtějí. Hodně štěstí!! 

T. Halatová, IX. B


Výlet do minulosti

Dne 1. října 2014 navštívila třída 9. A Prahu za cílem navštívit výstavy :

Poklady starověké Číny
Zapřažená krása

Jako první jsme navštívili Poklady starověké Číny, naším hlavním cílem byli dva vojáci terakotové armády a mnoho dalších dobových předmětů náboženského významu, ale i předmětů denní potřeby.
Z jízdárny Hradu jsme se přesunuli do konírny, kde jsme navštívili výstavu Zapřažená krása, kde jsme viděli kočáry z různých historických období. V horním patře budovy jsme obdivovali i saně, na kterých ujel Napoleon Bonaparte z Ruska.
Exkurzi jsme zakončili krátkým rozchodem na Václavském náměstí.
Exkurze se nám velmi líbila a domů jsme si přivezli mnoho zajímavých informací.

Vypracovali: Mikuláš Sedláček a Miloš Pokorný 9. A


 

Pohádková vesnička u Ždáru nad Sázavou

Dobrý den, ahoj ! Chtěla bych vám napsat o naší exkurzi, která se konala 23.10.2014.
Jeli jsme my 6.B a 5.C . Všechno to začalo tak, že jsme jeli okolo osmé hodiny. Já jsem seděla se svojí kamarádkou Kájou Podivínskou, cestou byla sranda. S Kájou jsme hrály různé hry a hlavně jsme si povídaly. Cesta nám tak rychle ubíhala.:) Když jsme dojeli, tak bylo 9.40. Hned nás přišly uvítat čarodějnice Kanimůra a Mochomůrka. Prvně jsme si všechno prohlédli a také o tom povídali. Například se nám hrozně líbil domeček Rákosníčka, byl moc hezký. Když jsme si všechno prohlédli, tak jsme hráli dvě hry. První byla uhádni, co je na obrázku, a druhá létání na koštěti. Byl to moc hezký den. Děkujeme, paní učitelko Hanušová!

Tereza Poláková 6. B


Dřevo - materiál budoucnosti

V úterý 14. 10. 2014 jsme se zúčastnili soutěže, kterou pořádala SOŠ a SOU Masarykova škola práce v Letovicích. Soutěž s názvem Dřevo-materiál budoucnosti nás všechny pobavila a poučila. V soutěži se zúčastnilo 18 družstev. Na 10. místě se umístili žáci 9. B, na 6. místě žáci 9. A a celou soutěž jsme vyhráli my, družstvo z 9. C.
Lukáš Mistr IX. C



Rozhovory

Rozhovor s panem učitelem Winklerem
Dobrý den pane učiteli, na naší škole učíte ruský jazyk a hudební výchovu, jak dlouho už učíte? Na ZŠ Letovice jsem začal učit v roce 1992 a to na 1. stupni, posledních 8 roků učím již jenom na 2. stupni. Mojí aprobací je Hv, Rj a D.
Učíte hudební výchovu, na kolik nástrojů vůbec umíte hrát? Hraji pouze na jeden, a to na klavír.
Jaká je vaše nejoblíbenější píseň? Na tuto otázku nelze odpovědět jednoznačně, písní je více. Jednou z nich je Hey Joe od legendárního kytaristy Jimiho Hendrixe.
A jak dlouho jste se učil rusky? Vzhledem k tomu, že patřím ke střední generaci, pamatuji výuku Rj na základní škole, gymnáziu a pokračoval jsem i na vysoké škole. Na ZŠ ji učím asi 10 let (po roce1989 nebyl o Rj zájem).
Navštívil jste někdy Rusko? Ano, tenkrát ještě Sovětský svaz. Pobýval jsem 5 měsíců ve Volgogradu (dříve Stalingrad).
A jaký jste měl nejlepší zážitek? Zážitkem byla návštěva Ázerbájdžánu a jeho hlavního města Baku.
Děkuji za rozhovor a přeji hezký den.
Lukáš Mistr IX. C


Rozhovor s panem učitelem Musilem
1. Dozvěděla jsem se, že jste navštívil Štrasburk a chci se zeptat, s kým a při jaké příležitosti jste cestoval ?
Do Štrasburku jsme jeli na pozvání poslance Evropského parlamentu Jiřího Maštálky, velkou část cestujících tvořila dechovka z Velkých Opatovic doplněná o představitele Letovic.
2. Navštívil jste i Evropský parlament ?
Ano, proběhl zde asi hodinový koncert, ale také debata s panem poslancem a dostali jsme se i na galerii přímo při zasedání Evropského parlamentu.
3. Vím, že centrem řízení EU je Brusel, jakou roli má v řízení Štrasburk ?
Štrasburk je jedním ze tří měst, kde sídlí Evropský parlament. Další jsou Brusel a Lucemburk. Ve Štrasburku probíhají plenární zasedání Parlamentu.
4. Navštívil jste nějaké památky ve Štrasburku?
Kromě vlastního parlamentu jsme měli možnost si projít historické centrum Štrasburku, nejznámější památkou je místní katedrála, uvnitř které je i orloj.

5. Líbí se vám město jako takové?
Město je krásné, škoda jen, že nebylo více času na jeho prohlídku.
Děkuji za rozhovor.
Simona Různarová VIII.D


Vzpomínka na prázdniny

MAĎARSKO
Ve dnech 8.8.- 14.8.2014 se Tereza Nováková, Tadeáš Halata , Dominika Čechová , Barbora Čechová, Linda Stejskalová , Adéla Forgáčová , Klára Zemánková a paní učitelka Eliška Hanušová vydali na družební pobyt do maďarského městečka Balatonlelle . Sraz všech zemí (Polsko, Slovensko, Rumunsko , Chorvatsko a Česko) byl v Budapešti, kde jsme šli všichni společně na oběd . Poté se jelo na konečné místo do již zmiňovaného města BALATONLELLE , tam jsme se ubytovali v bungalovech . Další dny byly plně nabyty programem. Byli jsme v maďarském Národním cirkuse, na bobové dráze, projížděli se vláčkem po okolí, měli jsme diskotéku na lodi, absolvovali jsme celodenní výlet a taky se účastnili soutěží. Každý den jsme se koupali v Balatonu. Jediné, co nám dělalo problém, bylo zvyknout si na maďarská jídla. Tak jsme občas oběd doplnili jablkem, nebo obří broskví, kterou prodávali přímo na tržnici. Bylo to super, všichni jsme si to užili a já myslím, že na tento výlet nezapomeneme !!!!!!!
Tereza Nováková 9.B

Zájezd do Maďarska
Vím, že naše školička nám už začala, přesto však si dovolím na chvíli se vrátit v čase zpátky k prázdninám. Mám tušení, že se nám někteří vybraní žáci z deváté třídy a paní učitelka Hanušová vůbec nenudili, aspoň co se týče termínu 8. - 14. srpna. Udělali si totiž takovou malou „dovolenou" do Maďarska. Shodou okolností jeden z těch pilných žáků byl můj bráška, a proto jsem se ho vyptala na pár otázek. No, to by snad úvodem stačilo, přeji pěkné počtení.

Takže Tede, úvodem se Tě zeptám, jak se Ti tam líbilo?
V Maďarsku se mi líbilo moc.. plno zábavy, smíchu a koupání v Balatonu. 

Co počasí, dobrý?
Počasí nám přálo, první tři dny svítilo neustále sluníčko, a když začalo čtvrtý den pršet, byla sranda i v chatce.

A co cesta? Byla dlouhá? Jak jste se tam dopravili?
CESTA - na toto slovo nezapomenu. Jeli jsme dvěma velkými auty a dlouhá chvíle určitě nebyla!

Kde konkrétně jste v Maďarsku byli?
Byli jsme ve městě Balatonlelle na jižní straně Balatonu.

Jak a s kým jste bydleli?
Zajímavá otázka, bydleli jsme v chatkách po deseti. Byli jsme čtyři kluci z České republiky a přiřadili nám jednoho Poláka. Holek bylo šest a bydlely se čtyřmi Rumunkami. Hned druhý den holky opustily Rumunky a přestěhovaly se za námi, Hubert (Polák, který bydlel s námi) poté dobrovolně odešel.. Doteď se mu nedivím. 


Kdo všechno z devítek tam byl?
Zájezdu do Maďarska se zúčastnili: Já (Tadeáš Halata), Martin Šmahel, Ondra Zoubek, Lukáš Mistr, Terka Nováková, Ada Forgáčová, Linda Stejskalová, Domča a Bára Čechovy, Klára Zemánková.

Byli tam i jiní lidi našeho věku?
Byli tam Slováci, Poláci, Rumuni, Maďaři, Chorvati...

Jací byli? Bavili jste se s nimi? Rozuměli jste si s nimi?
Popravdě jsme se bavili jen se Slováky, jelikož jsme nikomu jinému nerozuměli... Ti byli moc fajn a dokonce nás pozvali na podzim na návštěvu na Slovensko.

Nevěřím, že byste se celou tu dobu jen váleli u Balatonu, co jste tedy dělali?
Už před odjezdem jsme dostali nabitý program, navíc kousek od táboru bylo město a trhy, cirkus, lunapark, tobogány a spousta dalšího. Hráli jsme basket, fotbal, beatch volejbal, také byla diskotéka na lodi. Večer jsme měli volnou zábavu.

Bylo i něco, co se Ti tam nelíbilo?
Jediná nevýhoda, která mě napadá, je, že na rozdíl od Poláků jsme neměli žádnou překladatelku, tudíž jsme pořádně nikomu nerozuměli.

Co paní učitelka, myslíš, že se jí to líbilo? Nezlobili jste ji?
Myslím, že paní učitelka s námi byla jistě spokojena! :D

Těšil ses po těch krásných zážitků vůbec domů?
No.. nad touhle otázkou jsem dlouho přemýšlel. I přes zábavnou cestu vláčkem, koupání se v Balatonu, párty na lodi, ano, po týdnu zábavy s kamarády bych si rád odpočinul doma.

Kdyby byla možnost, zopakoval by sis to ještě jednou?
Určitě ano, i přes nějaké ty chyby, byla tam super zábava.

Stýskalo se ti po mně? 
Samozřejmě, má nejmilejší sestřičko, po tobě se mi stýskalo nejvíc!!  

DĚKUJI ZA ROZHOVOR!!
Tereza Halatová 9. B



Pro šikovné ruce

Návod na růžičku z listí
Na růžičku budeme potřebovat: nejméně pět listů (nejlépe javorových); provázek
1. Vezmeme si list a přehneme ho tak, aby byl list rovný z vrchní strany.
2. Začneme namotávat do ruličky.
3. Přiložíme druhý list stejně přeložený.
4. Obalíme prostředek růžičky.
5. Natvarujeme list do okvětních lístků.
6. Budeme pokračovat stejným způsobem.
7. Na závěr upravíme celkový květ.
8. Růži svážeme.
9. Máme hotovou růžičku!

Důležité: při práci budeme růžičku pevně držet!
Pěkné vyrábění ...

Leona Mistrová 6. C


 

ČTENÁŘSKÉ OKÉNKO

Hledání Aljašky

Šestnáctiletý Miles, posedlý sbíráním posledních slov významných osobností a touhou hledat „velké Možná", je spíše takový tichý mezi svými vrstevníky. Jeho život se úplně změní, když přejde na internátní školu Culver Creek. Zde se rychle spřátelí se spolubydlícím a okouzlující Aljaškou Youngovou. Okamžitě se s Milese stane žák, který porušuje pravidla školy, opíjí se a chodí kouřit za jezírko za školou. Miles je šťastný s novými kamarády a stále víc miluje Aljašku. A tak jeho život směřuje k okamžiku, kdy se všechno nečekaně navždy změní. Aljaška Youugová měla vážnou nehodu, když se opitá vybourala v autě. Den nato se sejdou žáci internátní školy v tělocvičně a zjistí, že Aljaška Youngnová chybí jako jediný člen střední školy.
Sára Řehořová 8.D

 

Cena nevinnosti
Australská spisovatelka Rebecca James napsala v roce 2013 knihu Cena nevinnosti. Po přečtení jsem se hned rozhodla něco vám o této zajímavé knize napsat...
Tim je obyčejný australský kluk, který pracuje jako kuchař v restauraci a miluje surfování. Bydlí se svou bývalou přítelkyní Lillou. Ta Tima však zrovna vyhodila z bytu s tím, aby už konečně dospěl.
Anna žije sama v obrovském domě, protože jí umřeli rodiče. Už půl roku nevyšla z domu. Trpí strachem z otevřeného prostoru a má záchvaty paniky.
Když se Tim stane novým podnájemníkem v
domě plaché a uzavřené Anny, rozhodne se její psychickou
poruchu ignorovat a chovat se k ní normálně. To jde však
jen do doby, než se začnou v domě dít podivné věci. Tim
si uvědomí, že mu na Anně záleží víc, než si myslel
a také to, že Anna může být nebezpečná. Dostane strach
a snaží se přijít na to, co se vlastně doopravdy odehrálo
v Annině minulosti a kdo je Benjamin, o kterém slyšel
od Anniných přátel. Víc už vám prozrazovat nebudu.
Určitě stojí za to, si knihu přečíst. Vtáhne vás tak, že začnete číst a nebudete moci přestat!
PS: Pokud se vám kniha bude líbit, můžete si přečíst i další román od stejné autorky s názvem Krásné zlo. Zatím jsem ho ještě nečetla, ale chystám se na to. Pěkné čtení! 

Karolína Sičová VIII.D


Vtipy

Značka před školou: Pozor, nepřejeďte děti!
Pod ní připsáno: Počkejte na učitele!

Pepíček: Pane učiteli, já si si myslím, že si tu pětku nezasloužím!
Učitel: To já taky ne, ale šestky nemáme.

Martine, kde leží Kuba?
V posteli, má angínu.

Víte, proč chodí blondýna kolem lékárny po špičkách?
Aby nevzbudila prášky na spaní.

V deváté třídě: Kam půjdeš Pepíčku, až vyjdeš ze školy?
Prosím na autobus.
Karolína Podivínská 6. B


A na závěr pár jazykolamů:

Náš pan Kaplan v kapli plakal.

Na cvičišti čtyři svišti piští.

Nejkulaťoulinkatější.

Na Prokopa promokne kdekterá kopa.

Přišel za mnou jeden Řek a ten mi řek, abych mu řek, kolik je v Řecku řeckých řek. A já mu řek, že nejsem Řek, abych mu řek, kolik je v Řecku řeckých řek.

Řízni dřív dřevo z bříz.

Sysli myslí, že v té pixli je syslí műsli.


A to je konec.

 

 

 

 

 

 

Aktuality

 
webdesign: frogDesign.cz © 2008 code & programming: © 2008