číslo 64

Přátelé, kamarádi,
tak už se to blíží, jdeme do finále!!! Konec školního roku je na dosah a s ním i dlouho očekáváné prázdniny!! Tak to ještě vydržte, zabojujte o známky a pak to přijde!!
I my v redakční radě jsme zabojovali a dali dohromady poslední číslo vašeho oblíbeného časopisu v tomto školním roce.
Najdete tu staré známé rubriky - rozhovory, ukázky ze žákovských prací, zprávičky ze školy, informace o soutěžích, vtipy, atd .. Snad si každý čtenář najde to své.
Na závěr bychom chtěli poděkovat všem pracovitým redaktorům, bez jejich přičinění byste neměli co číst. Nejvíce děkuje těm z 9. tříd, a to za několikaletou práci pro školní časopis. Moc děkujeme a na středních školách přejeme mnoho úspěchů (třeba i na práci ve školních časopisech). Moc děkujeme jedné z našich nejšikovnějších novinářek - Karolíně, která teď bojuje s nemocí. Přejeme Ti, Karolíno, mnoho štěstí a sil!!!!
Poděkování patří i těm mladším redaktorům, kteří, jak doufáme, budou po prázdninách ve své redaktorské práci pokračovat. Doufáme, že se nám podaří získat i další nové redaktory.
Přátelé, kamarádi,
přejeme vám krásné, dlouhé, pohodové, slunečné prázdniny, odpočiňte si a v září na shledanou!!!
Deváťákům mnoho úspěchů na nových působištích!!!!
Váš


              

Rozhovor s paní učitelkou Lamařovou

Jste ráda, že jste se vrátila zpět na základní školu?
Ano, jsem ráda, těšila jsem se na žáky a také na své bývalé kolegy.
Jaký máte názor na žáky a jejich výsledky v hodinách zeměpisu?
Většina žáků v hodinách pracuje podle pokynů, na výuku se připravuje a dosahuje velmi dobrých až výborných výsledků. Samozřejmě jsou i žáci, kterým se nechce pracovat a podle toho jsou pak horší i jejich výsledky.
Máte pocit, že se něco změnilo na naší škole?
Ano, změnilo. Ve třídách i v pracovnách školy je větší technické vybavení než bylo dříve (dataprojektory, notebooky, interaktivní tabule a další). Co se týká chování žáků, mile mě překvapilo, že se žáci chovají vcelku slušně a zdraví. V hodinách pracují a mají zájem o výuku. Samozřejmě se také najdou výjimky.
Jste ráda, že nyní máte možnost ve třídách pracovat pomocí notebooku a s plátnem?
Ano, je to výhoda. Pomocí výukových programů a DVD lze vhodně doplnit a zpestřit učivo zeměpisu.
Děkuji za rozhovor.
Sára Řehořová IX. D
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Máme ve škole mistryni republiky!!!!

Určitě nevíte, o kom je řeč, ale my jako správní redaktoři jsme byli hned na stopě a už se ptáme Denisy Kalasové ze 4.C:

Můžeš nám říci, co se to o víkendu stalo?
Byla jsem v Praze na mistrovství republiky a vyhráli jsme první místo!

Jakému sportu se vlastně věnuješ?
Hraji fotbal, nyní za přípravku děvčat.

Jak často trénuješ?
2x týdně v Brně a 1x týdně v Letovicích.

Jak dlouho už se fotbalu věnuješ?
Od 1. třídy (Denisa je nyní ve 4. třídě).

Gratulujeme a přejeme mnoho dalších sportovních (a nejen těch ) úspěchů!!!!


 

Vlastní tvorba

Na konci dubna dostal pan ředitel zajímavý email z Českého rozhlasu Brno - do pořadu Moravská rodina - Letovicko - potřebují šikovné děti, které by napsaly a zarecitovaly básničku o Letovicích. To je výzva pro naše redaktory, básničky si můžete přečíst už teď, ale hlavně poslechnout - v týdnu od 27. června denně v 6:50 a v 15:50. Tak nalaďte přijímače

 

LETOVICE

K.Podivínská

Dovolíte mi, milí rozhlasoví posluchači
obveselit vás pohádkou?
O čem že? Nu o městečku,
které nebylo vybráno namátkou:

Vskutku krásné město to je -
kostel, klášter i bydliště moje!
V každém koutě něco stojí:
domy, zámek, nebo školy.
Na soutoku dvou řek leží-
Svitavy a Křetínky
a v zámeckém parku našem
projdou se rády maminky.

Masarykovo náměstí tu máme,
tuto pohádku k jubileu vám dáme -
vždyť 80 let teď slaví
a nás život tu pořád baví.

A o tom je tahle pohádka.
nebojte - otevřete sem vrátka,
a pak už vám zbývá více
vědět jen název - Letovice.
Natálie Rosičová

Když slunce se probere tmou,
skřivánek nás probudí,
mračna hnedle popudí,
svou písní líbeznou.

Od dávných časů
jsou tu Letovice.
A teď vám o nich povím
o něco více.

Náčelník Leto se svým klanem
přišli do údolí.
Rozhodli se se svým pánem,
že se tu usídlí.

,,Je tu krásně ,čistý vzduch,
žádná špína, žádný puch.
Je tu také léta více.
A budou to Letovice.

Od doby té
se tu toho změnilo dosti.
Děti jsou ve škole
a mnoho lidí tu dosáhlo dospělosti.

Knihovnu tu máme,
školu umění též.
Šikovné děti známe
a to není žádná lež.

Co nového v městě dí se
hlásí rozhlas v každé vísce.

Na konci dne,
tu skřivánek švitoří,
než zajde slunce
a celý kraj se do tmy ponoří.


Letovice
Zuzana Ščudlová

Nežijeme v Praze, žijeme v Letovicích,
městu plném lidí spolu se bavících.
Tohle město krásou čiší,
od jiných vesnic se liší.

Plno lidí mladých, starých
a školáků dobře vzdělaných.
Je tu spoustu starých památek,
to je důležitý poznatek.

Rozhlasem se zprávy hlásí,
hasiči tu ohně hasí.
Přátelé tu všichni jsou,
byli, jsou a vždy budou.

V Letovicích je léta víc
a co ještě k tomu říct,
snad jen to, že jsem tu ráda,
žít v Letovicích je paráda.

Letovice
Aneta Zemánková

Když sýkorka začne zpívat,
když skřivánek popolétne,
je radost se na to dívat,
srdce náhle také vzlétne.

Toto lze snad spatřit někde,
v jemné písni z rozhlasu,
slavík tu zpívá něžně,
poznám ho po hlasu.

I motýl tu píseň slyší,
jak řeka,
co už nemůže být tišší.

Tuhle píseň i vy můžete znát,
zní stejně jako tenkrát,
možná je tu i léta více,
proto jsou to Letovice .

 


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůňátko ( Bajka)

Bylo jednou jedno slůňátko a to se hrozně bálo jít do školy, protože si myslelo, že se mu ostatní slůňátka budou smát, že má malé uši a krátký chobot. Slůňátko se tak strašně bálo, až se pokusilo si zlomit nohu, aby nemuselo jít do školy. Rodiče sloni ho nakonec přesvědčili, aby do školy šlo. Jakmile skoro s brekem vešlo do třídy, uvidělo, že všechna slůňátka měla také tak malé uši a krátký chobot, protože jsou stejně staří, jako tohle slůňátko.
Ponaučení: Nedělat ukvapené závěry a všechno nejprve zkusit nebo prozkoumat.
Z. Marková


 

Snění
Tužka padla na papír,
spisovatel sní,
o čem jiném,
o čem jiném, než o básních?

 

O básních, jež nesou se tiše
jak vánek nad mořem,
jak vůně růže,
jak kořen mocného stromu,
co roste znovu, a znovu..


Až doroste daleko,
předaleko,
až uvidí slunce
pak báseň dospěje konce
šťastná a úžasná...

A. Zemánková


Četli jste časopis v loňském školním roce? Pokud ano, jistě si vzpomenete na Terku Halatovou. Tato naše bývalá redaktorka na nás nezapomněla a poslala nám příspěvek o statečnosti. Děkujeme.

 


Statečnost

Mezi řadu vlastností, které by všichni chtěli mít, patří statečnost. Kladu si otázku: Co si pod tím pojmem mohu představit? Jak se statečný člověk pozná? Měl by být člověk statečný -
- je této vlastnosti třeba? A jak se skutečná statečnost pozná...? Ze všech myšlenek se mi v mozku vaří guláš. Což o to, guláš sám o sobě je dobrý, ale hrozí nevítaná alternativa, že se vaření vymkne z rukou a stane se nehoda. Aby můj mozek uhořel, to bych nerada... pojďme tedy raději nepořádek uvnitř mé hlavy uklidit.
Jsou dva typy statečností. Dvě sestry, jednovaječná dvojčata. Vypadají možná naprosto stejně, ten, kdo je nezná, je není schopen od sebe rozeznat. Ale v biologii by vám vysvětlili, že každý narozený tvor je geneticky odlišný. Já zkušený biolog nejsem, takže raději nebudu zabíhat do podrobností. Říct jsem chtěla jen to, že naše dvě sestry, dvě Statečnosti, jsou uvnitř každá jiná.
První sestra, ta se jmenuje „Zjevná ". Je sebestřednější a sebevědomější než její dvojče, každý ji vidí na první pohled, každý ji zná... „Ten, kdo je odvážný, nebojí se skočit s padákem." Vymyslíme další příklady? Odvážný princ se nebojí zlého draka, policisté se nebojí padouchů... o jejich statečnosti není pochyb.
Nyní se pojďme podívat na jiný případ. Máme tu ženu. Zažila si své. Její vrstevníci jí ještě nedávno přezdívali „bábovka", protože se bála zdánlivě naprosto obyčejných věcí. Strachovala se už jen při pomyšlení, že by někde měla být sama, bála se tmy, stísněných prostorů, cizích lidí na ulici, ba dokonce i obyčejného miniaturního pavoučka! „Tak tahle bytost statečností obdařena rozhodně není!" prohlašuje můj mozek.
Abyste pochopili - v mém mozku existuje několik lavic. V lavicích zasedají panáčci, říkám jim Názory. Měla bych být ráda, že je mám, protože mi hodně pomáhají. Mnohdy mne však velice matou. Zdá se jako hotový paradox, že můj mozek uvažuje protichůdně, ale ono to u mě přesně takhle bohužel funguje. Jako právě teď.
Co to má být?! Pár panáčků bučí a vyjadřuje opovržení vůči ženě. Zbytek si zase zakládá ruce na prsou a zlostně zahlíží na bučící panáčky. „Proč se na tu ženu díváte s despektem?" tážou se zvědavě. „Víte, co si všechno zakusila?" Panáčci vrtí hlavami a my všichni se noříme do příběhu nešťastné ženy.
Hrůzou nám naskakuje husí kůže! Jako malou dívenku ji unesli cizí lidé. Několik let žila v temné malé místnůstce spíše se podobající skříni než pokoji, kde ji její únosci ukrývali. Křičeli na ni a ubližovali jí. Až po dlouhé době se ji podařilo vypátrat, to už z ní byla slečna. Tedy, fyzicky možná, ale psychicky se podobala spíše malému dítěti. Za celou tu dobu si mohla pohovořit leda s havětí, která se stala její spolubydlící, proto ji nyní dělá problém komunikovat s okolím. Protože si moc dobře vzpomíná, jak se jí únosci zmocnili (stačily obyčejné bonbóny - koho by to napadlo, že jí hloupé Bonpari zničí život?), pronásleduje ji paranoia a nedůvěřivost k ostatním lidem. Jakmile se dostane do výtahu nebo do úplné tmy, jako kdyby se znovu přemístila na to děsivé místo. Takové utrpení zanechává následky.
Jenomže tato žena to nevzdala. Přestože si připadala, jako kdyby se probudila ze zlého snu, a ostatní ji to příliš neulehčovali, snažila se bojovat. Začala studovat, chodit k psychologovi, pokoušela se začít nový život. Nevzdala se naděje a darovala sama sobě druhou šanci. Nyní je z ní úspěšná podnikatelka, která zvítězila nad svým strachem. Ta žena projevila neskutečnou osobní statečnost!
A tímto se nám stydlivě představuje druhé dvojče, skromná statečnost „Osobní". Míří za námi se sklopenou hlavou a dočista si neuvědomuje, jak moc významná je.
Mnohým z nás také nedochází, jak osobně stateční museli být například ti, kteří se stali oběťmi druhé světové války. Ti chudáci, kteří byli deportováni do koncentračních táborů, kde je čekala jedna z nejhorších možných smrtí. Tito lidé možná nebojovali a nejspíš ani nikdy nezabili draka jako hloupý Honza či princ, ale o jejich odvaze, houževnatosti a statečnosti podle mého názoru pochybovat nemůžeme.
Podobnou osobní sílu a statečnost prokazovaly například ženy, které byly v minulosti obviněny z čarodějnictví. Všichni věděli, že je jejich obvinění pouhá záminka, jakási omluva pro ohavný čin, šlo jedině o to, aby tyto ženy byly sprovozeny ze světa. Kolik toho vytrpěly? A jejich možnosti? Přiznat se ke lži, udělat ze sebe někoho, kým ve skutečnosti nebyly (čekala je smrt), anebo se nechat umučit zaživa (výsledek stejný). Já se svíjím v bolestech už jen při myšlence, že by mne mohl někdo tak týrat... klobouk dolů, dámy, že jste byly tolik statečné.
Zdalipak je statečnosti zapotřebí? Tentokrát se všichni panáčkové v mém mozku usmívají. Odpověď není těžká. Už jsem zde zmiňovala draka, prince a Honzu, protože mám slabost pro pohádky. Nerada se opakuji, ale nedá mi to, abych na dané téma nezavedla řeč ještě jednou, tentokrát naposledy, slibuji. Jen si na chviličku představte, co by se bylo přihodilo, kdyby žádný hrdina neexistoval. Kdyby nebyl žádný takový mladík, který by toužil zachránit bezbrannou krásku v nesnázích. Princezna by zůstala drakovi. Všechno by dopadlo špatně a drak by žil šťastně až do smrti. Takhle byste to chtěli? Zajisté ne. Je tedy statečnost důležitá? No ovšem!
Panáček v mozku se horlivě hlásí jako prvňáček první den ve škole. „Co chceš?" obořím se na něj. „A jak se taková statečnost vlastně pozná?" vyptává se zvědavě. „Pozná se statečný člověk na první pohled? Určitě se musí tvářit neohroženě, viď, že ano?" Zamyslím se. Jednou jsem četla velice zajímavou knihu. Městská společnost tam byla rozdělena do pěti frakcí podle toho, jakou vlastnost kdo preferuje. Jedna z frakcí se nazývala Neohroženost a patřili do ní blázni, kteří vyskakovali z vlaků za jízdy, skákali z mrakodrapů a součástí jejich výcviku byly brutální boje. Platilo tam heslo: „Vyhraje jen ten nejsilnější." Tohle vám přijde správné? Tohle vám přijde jako statečnost - že sedmdesátikilový hoch dokáže zmlátit do bezvědomí o dvacet kilogramů lehčí dívenku? Můj „mozkový sněm", jak jsem si shluk panáčků dovolila pojmenovat, horečně vrtí hlavou. Tak to tedy rozhodně ne! Z čehož vyplývá - ne, můj milý všetečný panáčku, statečnost nelze rozeznat na první pohled.
„Co takhle nějaká dedukce?" nadnese provokativně další „pajdulák". Vidí moje zmatení a patrně se dobře baví. Proto se rozhodnu udělat mu čáru přes rozpočet. Však já mu ukážu - koneckonců, vždyť odpovědi na hledané otázky jsme přece našli, no ne? Statečnost k nám přichází ve dvou podobách (to jsou ta naše dvojčata). Mnohdy se stydí a na první pohled není vždy patrná, ale mnohdy čím je stydlivější, tím je také větší. Pro nás taková sůl - nevypadá tolik cenná, dokud ji máme, dokud je člověk statečný a zvládá všechno, co má. Ale jakmile nás opustí, tehdy si uvědomíme, jak moc důležitá pro nás je.
Statečnost nás pohání, nutí nás bojovat se strachem a obavami, překonávat sebe samotného, dává nám jistotu a zachraňuje.
Můj mozkový sněm utichá. Už žádné otázky, žádné hádky, všichni setrvávají v přátelském mlčení. Žádný guláš nebude. To proto, že moje myšlenky se konečně domluvily.

 

Tereza Halatová,
Gymnázium Boskovice


 

Co se děje ve škole


Lyžařský kurz
Lyžařský kurz se konal od 13. 3. do 19. 3. pro žáky sedmých tříd.
První den po příjezdu nás hotel Sněžík pohostil vepřovým řízkem s bramborovou kaší. Po obědě jsme se pořádně zabydleli a měli jsme jít na svah, jenomže byla velká mlha a měl se přihnat déšť, tak se páni učitelé a paní učitelky rozhodli, že raději půjdeme na vycházku po Dolní Moravě. Jakmile jsme se vrátili, byl odpolední klid a večeře, po které následovala přednáška o všeobecné lyžařské průpravě.
2. den (pondělí)
Hned ráno po snídani jsme šli na svah pro rozdělení do pěti družstev a lyžování v nich. Odpoledne opět lyžování po družstvech a večer přednáška o lyžařské výstroji a výzbroji.
3. den (úterý)
Ráno proběhlo jako minulý den stejně tak i odpoledne a večer přednáška o lyžařských disciplínách a program žáků 7. A.
4. den (středa)
Ráno opětovně lyžování a odpoledne procházka do obchodu, kde si děti mohly koupit, co chtěly. Večer jsem byla přednáška o historii lyžování a program žáků 7. B
5. den (čtvrtek)
Ráno a odpoledne proběhlo jako vždycky a večer jsme byli poučeni o nebezpečí hor.
6. den (pátek)
Ráno jsme měli závody, za holky vyhrála Štěpánka Procházková a za kluky zaválel Vítek Šemora, odpoledne jsme měli ,,volné‘‘ lyžování, při kterém si každý vybral dvojici, se kterou jezdil celé odpoledne. Večer proběhlo vyhodnocení závodů, program žáků ze 7. C a třešničkou na dortu byla diskotéka.
7. den (sobota)
Ráno jsme si každý sbalili a uklidili svůj pokoj a poté následoval odjezd do Letovic, čímž tento týden plný zážitků skončil.
Tobiáš Šlesingr , 7.A


 

LYŽÁK 2016

Příjezd
Dne 13.3 2016 se všechny sedmé třídy sešly na autobusové zastávce před školou. Ne z důvodu, že by chtěly jít do školy, ale jely na lyžařský kurz. V 9:45 jsme měli sraz a také tam už všichni byli. Řidiči naskládali naše zavazadla do autobusu a mohli jsme vyjet. Jakmile se všichni rozloučili se svými rodinami, tak jsme vyrazili. Po cestě byla sranda, ale byla dlouhá -trvala asi jednu a půl hodiny. Když jsme přijeli na chatu, vybalili jsme si a sešli se ve společenské místnosti, kde jsme se dozvěděli, že dnes se z důvodu špatného počasí nepůjde lyžovat. Tak jsme místo lyžování šli na procházku. Koukali jsme po okolí a na sjezdovky, kde bychom mohli lyžovat. Cesta trvala asi dvě hodiny. Po příchodu byla večeře a po ní opět sraz ve společenské místnosti. Tam jsme si ukazovali videa o lyžování, a přesné místo, kde se nacházíme s několika fotkami z výletu. Bbylo chvíli volno a čas na hygienu a ve 22:00 byla večerka. Byl to super začátek lyžáku.

1. den
Páni učitelé nás vzbudili v 7:30. Měli jsme čas se zkulturnit a jít na snídani. Snídaně byla dobrá, protože si každý mohl vybrat, co chtěl. Poté jsme se začali chystat na svah. Kolem 9:00 vyrazil námi naplněný autobus a nebylo v něm k hnutí. Jak jsme přijeli, nachystali jsme se a každý si vylezl v lyžích na kopeček, který si sjel. Díky tomuto sjezdu nás rozřadili do družstev. 5. a 4. družstva se spojila a 3.,2.a 1. šly na svah. Bylo to úžasné zalyžovat si s kamarády ze školy a s instruktory ze školy. Dopoledne ale rychle uběhlo a my jsme šli na oběd. Po obědě byl odpolední klid, ale za chvíli proběhlo opakované chystání na svah. Pan učitel Štesl všechny natáčel a fotil. Na pořízené fotky a videa jsme se večer ve společenské místnosti koukli. Byl to vyčerpávající, ale zábavný den.

2. den
Ráno, když jsme se probouzeli, tak bylo asi 7:00, takže jsme měli čas se nachystat na snídani. Na snídani bylo to co včera, takže jsme si mohli vybrat. Hned po snídani jsme se začali chystat na svah a vyrazili jsme. Bylo trochu horší počasí než včera, ale dalo se to přežít. Dopoledne uteklo rychle a před námi byl oběd. Po obědě odpolední klid, kdy všichni leželi nebo něco hráli a potom zase svah. Každý lyžoval se svým družstvem, ale myslím, že každé družstvo je dobrá parta. Naučili jsme se pár nových věcí, těžkých věcí, které stály za tu námahu. Pak už byla večeře a 7. A vymyslela večerní program: Městečko Pallermo a Mrkanou. Byl to fajn den, po kterém všichni hned usnuli.

3. den
Dnes ráno nás vzbudili učitelé a řekli, ať se nachystáme na snídani. Bylo opět to samé, ale je to široký výběr. Po snídani jsme se připravili na svah a jeli jsme skibusem. Každý lyžoval jako vždy se svou skupinou. Zkoušeli jsme nové taktiky, které nás bavily. Po výcviku byl oběd a následoval polední klid. Po klidu byla domluvena procházka. Šli jsme každý se svým družstvem a jeho vedoucím do místního obchodu. Tam si každý nakoupil to, co chtěl. Potom jsme se vrátili na chatu a byl chvíli klid, ale potom vymyslela program 7. B - museli jsme sedat na ostatní lidi a měli jsme plnit pokyny ve skupinkách. Bylo to namáhavé, ale zábavné. Do pokojů jsme přišli vyřízení a hned jsme spali.

4. den
Vzbudili jsme se brzo ráno a s holkama jsme si povídali. Než jsme se nadáli, tak byla snídaně. Nasnídali jsme se a jako každé ráno jsme se připravovali na svah. Jak jsme byli připraveni, opět pro nás přijel skibus a zase jsme se v něm mačkali jako sardinky. Na svahu to už ale bylo lepší. Zase jsme lyžovali po družstvech a náramně si to užívali. Za malou chvíli jsme už ale jeli zpět na chatu se naobědvat. Po jídle nás čekal odpočinek a pak zase návrat na svah. To jsme také lyžovali, jak nejlíp se dalo. Užili jsme si to a pobavili se. Po návratu byla večeře a promítání filmu o bezpečnosti na horách. A po filmu už byla večerka.


5. den
Tento den jsme začali velmi dobře tím, že jsme se vzbudili navzájem. Tak jsme se oblékli a šli na snídani. Opět si každý mohl vybrat to, na co měl chuť. Pak už jsme se připravovali na svah a slalom, který nás čekal. Všichni z toho byli rozpačití. Skibus nás vyzvedl u chaty a jeli jsme. Na sjezdovce jsme se trochu rozjezdili a kluci jezdili dál. Jen holky jely jako první na slalom. Po skončení dívčího slalomu byli na řadě kluci a tak holky jely volnou jízdu. Jakmile kluci dokončili chlapecký slalom, všechny zasáhla panika. Jednu naši kamarádku totiž srazil neznámý lyžař. Naštěstí se nikomu nic vážného nestalo, přesto se ale všichni trochu báli. Po příjezdu jsme se naobědvali a pomalu se opět připravovali na sjezdovku. Odpoledne bylo totiž volné lyžování. Mohli jsme lyžovat po skupinkách, nebo jak jsme chtěli. Bylo to jednoduše skvělé poslední lyžování. Jak jsme přijeli na chatu, najedli jsme se a začali se připravovat na diskotéku. Všichni jsme se sešli ve společenské místnosti a měla program 7. C - vymysleli živé pexeso a předávání míčků bez pomoci rukou. Byla to legrace. Potom už nám dovolili diskotéku, na které se všichni uvolnili. Byla tam rychlá hudba, ale i ploužáky. Každý tancoval a bavil se. Bylo to skvělé zakončení lyžáku, na který nikdo nezapomene...

Odjezd
V sobotu ráno se všichni začali balit. Šli jsme si užít naše poslední jídlo lyžáku - snídani. Byli jsme všichni celkem unaveni z ponocování - poslední noc se musela užít! Po snídani jsme si dobalili, oblékli se na cestu a vzhůru domů. Nikomu se nechtělo pryč a bylo to tak smutné, že někteří měli dokonce slzy v očích. Celý týden tak utekl, že jsme se pořádně nevybalili a hned jsme se mohli zase balit. Udělali jsme pár posledních fotek a smutně jeli domů. Byl to ale jeden z nejlepších týdnů strávený s přáteli, s lyžováním a se zábavou, která nám všem bude chybět...
Zuzana Ščudlová VII.A
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Exkurze do Dukovan a do Dalešic

Dne 14. 3. 2016 se žáci devátých a pár žáků z osmých tříd vydali na exkurzi do Jaderné elektrárny v Dukovanech a do Vodní elektrárny v Dalešicích. Rozdělili jsme se na 2 skupinky.
První elektrárna, kterou naše skupina navštívila, byla elektrárna jaderná, kde nás paní průvodkyně nejprve vzala do menšího „kina". Zhlédli jsme dokument o blackoutu a následoval krátký dokument o elektrárně. Dále jsme pokračovali do malého muzea, kde se nacházela zmenšená kopie celé elektrárny. Paní průvodkyně nám vysvětlila, jakou elektrárna plní funkci a jak vlastně funguje. Po každém „stanovišti" jsme zodpověděli pár otázek a tímto jsme si to také zapamatovali.
Dali jsme si krátkou svačinovou přestávku a vyrazili do druhé elektrárny, teď již vodní nedaleko Dalešic.
Paní průvodkyně ve vodní elektrárně nám nejdříve popovídala o řece Jihlavě a přehradě kousek od této elektrárny, které byly hlavním zdrojem elektrárny. Poté jsme šli zase zhlédnout dokument o všech elektrárnách. Jelikož byla turbína uvnitř elektrárny zrovna zavřená, tak jsme se mohli jít podívat i do elektrárny, kde jsme pochopili, jak to celé funguje. Na hlavě jsme kvůli bezpečnosti měli helmy, takže jsme všichni vypadali vtipně.
Tato exkurze byla opravdu zajímavá a naučná.                                             Sára Řehořová 9. D


Jaderná elektrárna Dukovany a přečerpávací vodní elektrárna Dalešice

Mnoho mých spolužáků ze 7. ročníku se těšilo na pondělí 14. března, protože jim začínal lyžařský kurz. Mě, mého kamaráda Pepu a hlavně deváťáky ten den čekala exkurze do Dalešic a Dukovan.
Jadernou elektrárnu jsem si nedokázal úplně představit a vodní přehradu znám, tu máme v Letovicích. Ale stavbu, kterou jsem uviděl, když jsme sjížděli autobusem do údolí, jsem nečekal - 100 metrový sráz, přepad vody větší a hlubší než v Letovicích, 7 velkých transformátorů (3 a 3 pracují a prostřední je záložní). Při vstupu do provozu vodní elektrárny Dalešice jsme si museli vzít helmy a následovala asi kilometrová prohlídka strojoven, obřích turbín, obřích potrubí a obrovských šroubů. Sem tam se na zemi objevila voda. Připadal jsem si jako v jeskyni, tam je také ticho, chodby a voda nebo jako v betonovém bunkru. Od našich průvodkyň jsme se dověděli, že dalešická vodní elektrárna leží na řece Jihlavě nedaleko Třebíče. Začala se stavět v roce 1970 a stavba trvala 8 let. Pracuje zde 30 zaměstnanců. Při prohlídce jsme zdravili nějaké pracovníky v montérkách a za sklem jako v ZOO jsme viděli řídící centrum a vážné tváře u počítačů. V den naší návštěvy byl v elektrárně klid, takže turbíny nepracovaly a nepřečerpávalo se. Dalešice jsou přečerpávací elektrárna, to znamená, že elektřina se zpracovává nebo uchovává přečerpáváním vody. Na plný výkon turbíny najedou za 50 sekund. Potěšilo mě, když jsem na jedné turbíně přečetl, že byla vyrobena v Blansku. A ještě jedna věc byla zajímavá. Aby se montéři vyznali v množství potrubí nebo nepopletli turbíny, bylo vše barevně natřeno, například turbíny měly oranžovou, žlutou, zelenou a modrou barvu, potrubí mělo zelenou, modrou a hnědou barvu.
Následoval přesun do Dukovan. Myslel jsem si, že nás také pustí nahlédnout do areálu elektrárny, ale z bezpečnostních důvodů nás pustili jen do administrativní budovy. Tam jsme absolvovali prohlídku několika výukových stanovišť, slyšeli jsme velké množství informací, které jsme neměli šanci si zapamatovat. Na druhou stranu film o black- outu byl zajímavý. Z toho, co si pamatuju, napíšu, že stavba začala v roce 1978 a v roce 1985 byl zprovozněn jeden reaktor. Elektrárnu provozuje společnost ČEZ. V Dukovanech pracuje 2000 zaměstnanců, v areálu mají ordinace různí lékaři, za administrativní budovou se nachází reaktory, úložiště pro jaderný odpad a pozornosti neujdou chladící věže, ze kterých nevychází kouř ale pára. O výrobě elektřiny nebudu psát, protože je to složité. Jinak kolem Dukovan roste tráva, jsou tam zoraná pole a prý tam mají méně radiace než na náměstí v Třebíči.
Za sedmáky dobrý. Dalešice mají jedničku a až nás v Dukovanech pustí dovnitř jako v Dalešicích, nebudu se nad známkou rozmýšlet. M. Kotoulek, 7. C



----------------------------------------------------------------------------------------------------------------


PERNŠTEJNI

Dne 21.3. se žáci 6. a 7. tříd šli podívat do tělocvičny na představení Řím od Pernštejnů.
Na tomto představení nám říkali o Césarech, ukazovali zbraně, ze štítů vytvořili „želvu" a „žebřík", a to nejlepší na konec - bojovali se zbraněmi té doby.
Nejvíc se mi líbilo, když vytvářeli tu „želvu a „žebřík". Toto představení bylo naučné, i když se o Římě teprve budeme učit, tak se máme na co těšit.
Patrik Pelíšek 6. A
--------------------------------------------------------------------------------------

Setkání s paní spisovatelkou, duben 2016

Dne 7. dubna za námi do naší školy přijela opravdová paní spisovatelka - Daniela Kroluperrová.
Děti se na setkání s ní moc těšily, protože už znaly některé její knížky. Například knížku Josífek sedmilhář četly s paní učitelkou ve třídě. S mnoha knížkami paní spisovatelky jsme se seznámili asi před měsícem, kdy všichni prvňáčci vyrazili do místní dětské knihovny. Protože naši prvňáčci už umí skoro všechna písmenka, mohou si konečně začít půjčovat knížky a číst si v nich.


 

Úřad práce

Dne 12.4. jsme se v 7.45 hodin, sešli na vlakovém nádraží.
Vlakem jsme dojeli na zastávku Blansko město, odkud jsme si to namířili k Úřadu práce. Tam nás přivítala pracovnice. Posedali jsme si a paní nám začala říkat o různých povoláních. Ptala se nás na různé věci ohledně výběru střední školy. Dávala nám příklady z praxe a my jsme se jí snažili odpovídat. Víte například, kolik lidí se minulý rok přihlásilo na školu, kde když se vyučili, stali se pokrývačem? Jenom tři lidi!
Potom jsme každý dostali tužku a papír a na počítači nám promítla obrázek domu. Naším úkolem bylo sepsat co nejvíce povolání, které by bylo potřeba při stavbě domu. Ve třídě nás je 25 a každý, úplně každý, našel alespoň jedno takové povolání.
Po přednášce jsme se mohli rozběhnout po místnosti a prolistovat si nějaké šanony, ve kterých byly vypsané informace o jistých školách. S každým si paní sama popovídala ohledně školy, kterou si zatím tak nějak vybral. Probrala s námi naše možnosti. Mně ostatně poradila hodně.
Úplně nakonec nám rozdala letáčky, v nichž byly vypsané stránky na internetu, kde si ještě o jistých povoláních či školách mohli podrobněji přečíst. Mezi takové ty známější webové stránky patří:
www.infoabsolvent.cz
www.gwo.cz
www.volbapovolani.cz
www.atlasskolstvi.cz
Stránky, kde můžeme najít některé testy k příjímacím zkouškám, jsou:
www.scio.cz
www.cermat.cz
Myslíme, že některým návštěva Úřadu práce dost pomohla.

Napsala: Nela Filipi a Verča Čechová 8.C
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Exkurze 6. B - Brno

Ve středu 20. 4. jsme jeli s naší třídou na exkurzi do Brna. Jela s námi naše třídní paní učitelka Trčková a paní učitelka Hanušová. Ráno byl sraz na nádraží v Letovicích, ze kterého jsme potom jeli vlakem až do Brna. Na brněnské nádraží jsme dojeli kolem deváté hodiny a vydali se ke Kapucínské hrobce. Tam se nacházely mumie mnichů, ale i některých dobových osobností. Po prohlídce jsme si ještě mohli zakoupit suvenýry. Chtěli jsme jít do Moravského zemského muzea, kdy byla vystavená vycpaná zvířata. V muzeu byla právě mateřská školka, tak jsme se mezitím šli podívat na Starou radnici na šikmou věžičku, brněnského draka a kolo. Viděli jsme také neslušného mužíčka na kostele svatého Jakuba. Po krátkém rozchodu na náměstí Svobody jsme šli do muzea, kde byla spousta vycpaných zvířat a akvárium sladkovodních ryb. Z muzea jsme šli do obchodní galerie Vaňkovka, kde byl druhý rozchod. Chodili jsme po obchodech a koupili si různé drobnosti. Asi o půl druhé jsme odcházeli z Vaňkovky a vlakem jeli zpět do Letovic. Exkurze se mi moc líbila a když jsem přijela domů, hned jsem o ní rodičům a sourozencům vyprávěla.
Marcela Dočekalová 6. B


 


Milá Jitko,
už dlouho jsem Ti nenapsala, proto doufám, že to tímhle dopisem napravím.
Ve středu 20. dubna jsme byli s naší třídou na exkurzi v Brně. Ráno tu byl menší problém se vstáváním, nechtělo se mi do školy, ale jakmile jsem si uvědomila, že máme exkurzi, bylo všechno hotové a já stála na nádraží.
Cesta vlakem byla příjemná, jen jsme museli tlumit hlasivky, protože jsme ve vlaku nebyli sami. Cestou jsme hráli různé hry a povídali jsme si . S naší třídou nebyla vůbec nuda, proto cesta uběhla rychle.
Když jsme vystoupili, vydali jsme se na Petrov, tam jsme se rychle vyfotili a vyrazili jsme ke kostelu sv. Jakuba. Tam jsme si nezapomněli prohlédnout neslušného mužíčka.
Ani jsme se nenadáli a už jsme stáli před vchodem do hrobky kapucínů. No Jitko, co Ti mám vyprávět, mrtví kapucíni nevypadli zrovna hezky, ale když jsme se podívali pořádně, zjistili jsme, že to byli obyčejní lidé. Z vyprávění paní učitelky Hanušové jsme se dozvěděli, že to nebyli žádní zločinci ani padouši, dozvěděli jsme se, že byli hodní a oddaní své víře.
Potom následoval dvacetiminutový rozchod na náměstí Svobody.
Paní učitelka nám ještě ale chtěla ukázat výstavu všech zvířat, co žijí v České republice. Zvířata byla sice vycpaná, ale zato jsme si je mohli pořádně prohlédnout. Nejvíc mě zaujal bílý krtek a vlk.
Naše úžasné paní učitelky nám daly ještě rozchod ve Vaňkovce. Pak už nezbývalo nic jiného, než se vrátit domů.
Cesta zpátky proběhla podobně jako cesta tam, ale přece jen byla v něčem jiná, měli jsme totiž spoustu krásných zážitků.
Určitě mi taky napiš.
Tvoje kamarádka Aneta Zemánková


Přijímací zkoušky 2016
A je to tady, den, kterého se každý z nás deváťáků bál.
Ráno se probudíte s tím, že je pátek a vy nemusíte do školy, ale pak se vám zase myšlenky změní na to, jestli test napíšete dobře nebo ho ze stresu pokazíte. V hlavě se vám vybavují vzorečky z matiky, na poslední chvíli si opakujete věci, co si myslíte, že by se mohly v testech nacházet, ale stejně víte, že už v pátek ráno, hodinu před přijímačkami, nic nedoženete. A doma se Vás pořád dokola ptají na to samé, jestli se bojíme, jak moc si věříme, a že jste se mohli více učit. Řekla bych, že rodiče mají podobný strach jako my, i když žádný test nepíšou.
Je celkem divné, že se máme v patnácti letech rozmyslet, co chceme v životě dělat, když ještě ani pomalu nevíme, co bude zítra. Záleží jen na tom, jak napíšeme test z matematiky a českého jazyka. Ano, opravdu další minimálně 3 nebo 4 roky záleží na dvou testech.
Dostanete před sebe testový sešit a záznamový arch, poslechnete si pokyny k tomu, jak máte vše udělat. V sobě máte takový divný pocit. Pocit strachu, že zazmatkujete a budete mít vše špatně. Ale jak začne běžet Váš čas na test, tak z vás strach spadne a snažíte se soustředit na zadanou práci. Jsou tam úlohy těžké, ale také lehké. Záleží také na tom, jestli otázka žákovi takzvaně sedne nebo nesedne. Sama za sebe mohu říct, že díky učitelům, kteří nám věnovali čas v hodinách , mi dost pomohli a jsem jim vděčná.
Snad ještě horší než samotné přijímačky je čekání na výsledek, jestli jste se na průmyslovku, gympl, učňák, prostě na svoji vysněnou školu dostal. Studium na střední škole nám přinese mnoho nových kamarádů, nové zkušenosti, ale také o mnoho více učení a příprava na maturitu... Myslím, že ty 4 nebo 3 roky na střední škole nám utečou také tak rychle jako studium na základní škole. Protože pořád nedokáži uvěřit tomu, že už doopravdy končím „základku".
Sára Řehořová IX.D
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pobyt německých přátel

 

Ve středu 27. dubna ve večerních hodinách jsme se všichni sešli na letovickém vlakovém nádraží a čekali na naše německé kamarády. Když dojeli do Letovic, rozdělili se do jednotlivých rodin a odjeli domů.
Čtvrteční program začal hodinou ve vyučování, poté jsme se přesunuli do třídy, kde jsme se sešli s ostatními a hráli společně hry. Celý týden jsme byli rozděleni do dvojic, tak, jak byli Němci ubytováni, a celý týden probíhaly různé soutěže, jejichž výsledky se započítávaly do soutěže. Tak např. první den jsme museli o sobě co nejvíce zjistit a pak se ve dvojici vzájemně představit, samozřejmě v angličtině. Nebo jsme hráli hru „kopírku", kdy jeden druhému něco maloval na záda a ten to musel namalovat na tabuli. Čím více se to blížilo původnímu obrázku, tím více bodů. Další soutěží bylo skládání různých předmětů z papíru, hodnotilo se množství i fantazie. Po obědě nás čekalo poznávání a plnění úkolů po Letovicích.
V pátek jsme se opět všichni setkali ráno, tentokrát na náměstí, a společně se přesunuli na Masarykovu střední školu. Zde jsme tvořili výrobky z keramiky, učili se střílet z luku a houpali se na houpačce. Po skončení jsme se rozdělili, někdo šel třeba na pizzu a ostatní si udělali jiný program podle svého. My jsme byli třeba na Křetínce, která se německým kamarádkám moc líbila.
V sobotu jsme už o půl osmé vyrazili na výlet do Prahy, kde jsme si prošli historické centrum našeho hlavního města. Poté, co jsme vyjeli lanovkou na Petřín, jsme dostali rozchod. Pak jsme se krásnou vycházkou vydali k Pražskému hradu, cestou jsme se nezapomněli vyfotit na tradičním místě. Prohlédli jsme si areál Hradu i hradní zahrady a po zámeckých schodech sešli dolů a zamířili ke Karlovu mostu. Po vyslechnutí základních informací o této památce jsme si jej mohli sami projít a sešli jsme se na druhé straně Vltavy. Poté jsme se uličkami prodrali až na Staroměstské náměstí, kde jsme obdivovali orloj a také Týnský chrám. Ale to už jsme byli unavení a těšili se na odpočinek. To se nám brzy splnilo, rozchod jsme dostali na Václavském náměstí, kde jsme si dali něco dobrého a odpočívali. Po srazu „ u koně" jsme vyrazili na nádraží, nasedli do vlaku a jeli domů do Letovic.
V neděli byl samostatný program v rodinách. Kupříkladu náš program vypadal tak, že jsme se vzbudili kolem půl jedenácté a na oběd vyrazili na pizzu. Po obědě jsme si dali sraz ještě s několika kamarády a odjeli do Boskovic. Prošli jsme Boskovice, kde jsme skončili v místní cukrárně na skvělém zákusku. K večeru jsme se vrátili zpět k nám na grilování.
Po odpočinkové neděli jsme v pondělí vyrazili do Moravského krasu. Zde jsme navštívili lanový park Velká dohoda, kde jsme měli domluvené lezecké aktivity. Někteří se sice báli, ale všichni žáci se nakonec dobře bavili. Odpoledne jsme autobusem přejeli do Brna, kde jsme měli volno.
Úterý jsme opět začali den ve vyučování, ale hned druhou hodinu jsme všichni vyráběli společný plakát a prohlíželi si fotografie. Odpoledne už jsme byli doma, aby se němečtí žáci stihli zabalit na cestu. V podvečer jsme ještě vyrazili na poslední společnou večeři. Po příchodu domů jsme se rozhodli upéct něco sladkého na cestu, a tak jsme se hodinku bavili pečením jablečného štrůdlu.
Ve středu 4. května němečtí žáci bohužel odjeli.
Myslím, že jsme si všechny společně strávené dny velmi užili a jsem moc ráda za takto využitý čas s těmito skvělými lidmi.
Vanessa Hellerová, 9. A

P.S. A která dvojice vyhrála celotýdenní hru? No přece Aneta a její německá kamarádka Kim!!!
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Zájezd do Polska
Ve dnech 10. - 15. května 2015 jsme se vydali na zájezd do krásného polského města Chelmna, abychom se seznámili s polskými studenty a krásami severního Polska. Zájezdu se zúčastnili vybraní žáci z osmých a devátých tříd.
Úterý 10.5
V tento den ráno už na nás čekal autobus v Letovicích na zastávce, aby nás odvezl asi 600 km za české hranice do města Chelmna . Cesta byla dlouhá, trvala dvanáct hodin a po českých a polských silnicích nebyla až zase tak pohodlná. My jsme si ji však dokázali zpříjemnit povídáním, hraním různých her a těšením se na následující týden strávený s novými kamarády z Polska. Asi dvě poslední hodiny cesty jsme sledovali každou malou ceduli a vyhlíželi naše dlouho očekávané město Chelmno. Byli jsme velice šťastní, když jsme v dálce uviděli oranžové cihlové věžičky, které jsou pro Chelmno a spoustu dalších měst v této části Polska typické. Konce jsme se tedy dočkali. Hned po příjezdu na nás v hotelu čekala večeře a hned jak jsme si vybalili své věci, šli jsme se po cestě občerstvit. Ten večer nás přišel navštívit pan učitel našich polských přátel a obeznámil nás s programem následujícího týdne. Po večeři jsme se ještě seznámili s okolím našeho hotelu, a protože nás cesta unavila, šli jsme brzy spát.

Středa 11.5.
Ráno už hned po snídani nás před hotelem čekali naši polští studenti a studentky. Do seznamování se nám sice moc nechtělo, ale jakmile jsme si mezi sebou řekli pár slov, hned z nás nervozita opadla. Tento den dopoledne přišlo ještě spoustu dalších polských dětí, protože se zrovna konal sportovní den. Sportům jsme se taky celé dopoledne věnovali, rozdělili jsme se do týmů a hráli jsme třeba fotbal, badminton, volejbal ale také baseball. Po obědě nás čekal výlet do Toruně, což je větší město asi 40 km od Chelmna. V Toruni jsme navštívili planetárium, kde jsme zhlédli zajímavý dokument o toruňském rodákovi a významném astronomovi Mikuláši Koperníkovi. Dokument pojednával nejen o jeho životě, ale i o jeho zkoumání tehdy známého vesmíru. Po návštěvě planetária jsme se šli seznámit s některými tamějšími památkami, s historickým centrem města a s pobřežím řeky, která Toruní protéká, Wislou. Po prohlídce jsme měli volný čas na případné nakupování nebo jen odpočívání v krásném historickém prostředí tohoto města. Tento den nám přinesl spoustu hezkých zážitků a prvních dojmů o našich nových kamarádech z Polska.
Čtvrtek 12. 5.
Druhý den ráno jsme jeli do jejich školy, kde jsme se znovu potkali s našimi polskými kamarády. Nejprve jsme se rozdělili do 5 skupinek a měli jsme za úkol vypracovat vhodný jídelníček pro holku, kluka nebo sportovce asi tak v našem věku, někteří v polštině jiní v češtině. Nakonec každá skupinka představila svůj jídelníček ostatním. Potom nám Poláci předvedli, jak někomu dát první pomoc. Přesunuli jsme se do auly, kde nás paní ředitelka přivítala a popřála nám příjemný pobyt, viděli jsme prezentaci o škole, pěvecké vystoupení a krásné divadelní představení s názvem Panenka z porcelánu. Na hodině angličtiny jsme se dívali na krátký dokument o USA a podle něj jsme měli doplňovat pracovní list a hráli jsme hru, ve které nám paní učitelka pokládala otázky o USA. Následně jsme v počítačové učebně soutěžili s ovládáním autíček a někteří si s nimi zahráli i fotbal. Poté jsme šli do haly, kde jsme viděli pár tanečních představeních a nakonec jsme si s Poláky zatancovali zumbu . Odpoledne jsme šli na prohlídku samotného města Chelmna, viděli jsme a dozvěděli jsme se něco o klášteru, několika z jejich kostelů a o spoustě dalších památných míst. K večeru jsme se i s Poláky přesunuli zpátky na hotel a po večeři jsme náročný den zakončili diskotékou.

Pátek 13. 5
V pátek jsme jeli na výlet do Gdaňsku. Vstávali jsme brzy ráno, protože cesta tam trvala 2 hodiny. Nejdříve jsme jeli do Gdyně, což je jedno z nejmladších měst v Polsku. Prošli jsme se po přístavu a projeli se i lodí. Potom jsme jeli krásného města Sopoty, kde jsme se naobědvali a sešli jsme slavnou ulicí Bohaterow Monte Cassino, kde jsme viděli Křivý dům, až k molu. Byl to opravdu nezapomenutelný zážitek. Prošli jsme se po molu a po písečné pláži a někteří z nás si i namočili nohy v Baltském moři. A poté jsme se konečně dostali do samotného Gdaňsku, nejdříve jsme měli rozchod v obchodním centru, potom nám ukázali staré město, hlavně tedy náměstí Dlugi Targ, které opravdu stálo za vidění. A po tomto dlouhém dni jsme se všichni velmi unaveni vrátili zpátky do Chelmna.

Sobota 14. 5.
Ráno po snídani jsme vyrazili do Chelmna, kde na nás už čekali polští kamarádi. Tam jsme měli hodinový rozchod a poté si pro nás dvě polské studentky připravily soutěž, která spočívala v tom, že jsme dostali fotografie a mapu. Na fotografiích byly části budov a my jsme museli poznat, co to je za budovu, najít ji a vyfotit se u ní. Soutěž trvala asi hodinu a po ní jsme šli na místní akci. Kolem oběda jsme se vrátili na hotel. Po obědě jsme měli volno, takže jsme si mohli sbalit zavazadla, nebo strávit čas s polskými kamarády. Večer nebyla večeře v jídelně, ale kluci rozdělali oheň, holky donesly špekáčky, a kdo chtěl, mohl si opéct párek. V deset hodin jsme se od ohně přesunuli na diskotéku, která trvala až do půlnoci.

Neděle 15.5.
Poslední den... Po snídani jsme se museli rozloučit s našimi polskými kamarády a čekala nás dvanáctihodinová cesta zpátky domů. Z předešlé noci jsme byli unavení, ale v autobuse jsme se mohli trochu dospat. Díky tomu nám cesta uběhla rychleji. Všichni jsme v pořádku dojeli domů.
Co bych řekla na závěr? Podle mě to byl jeden z nejlepších týdnů tohoto školního roku. Doufám, že se s našimi polskými kamarády ještě někdy uvidíme.
Jolana Procházková, Aneta Mazalová a Kristýna Hrušková VIII. A


 

(Ne) bezpečný internet

Dnes je 12. 5. 2016 a já s mojí třídou máme ve škole besedu o bezpečnosti na internetu. Besedu vedl pan Pavel Kotouček ze sdružení Elim. Povídali jsme si o různých sociálních sítích a o bezpečném zacházení s nimi. Také jsme si pouštěli videa o různých případech. Nejvíce mě zaujalo to, že se tolik lidí nechá navést k tomu, aby udělali něco takového, jako zveřejnění svých nahých fotek. Byl jsem dost překvapen, jak někdo může někoho takovým způsobem vydírat. Také jsem se dozvěděl, kolik mých spolužáků má např. facebook nebo twitter. Hlavní je, že se někdo poučil a já byl hned o něco moudřejší. Jsem si jistý, že to bylo poučné a máme větší respekt k vesmíru jménem Internet.
Matyáš Sýs, 6.C
Beseda
Pan Kotouček, vedoucí klubu Elim, nám 45 minut povídal o (ne)bezpečí internetu. Dozvěděli jsme se spoustu věcí, pár strašných příběhů o tom, jak jsou sociální sítě nebezpečné. Že existuje několik typů lidí na facebooku, od různých úchylů a pedofilů až po hackery. Dozvěděli jsme se také nová slova a jejich význam, např. groomeři či slapping. Za žádnou cenu si nepřidávat lidi, o kterých nic nevíme a připadají nám podezřelí. Na závěr menší dodatek, facebook je jako auto, pokud s ním zacházet umíš, pomůže ti, a když s ním neumíš, spíše ti ublíží. Přednáška byla moc fajn.
Matyáš Plšek, 6. C

Dne 12.5.2016 k nám do třídy přišel pan Pavel Kotouček ze sdružení Elim Letovice. Přednášel nám o různých nebezpečích, která nás mohou potkat na internetu. Bylo to moc zajímavé a poučné. Dozvěděli jsme se, že většina uživatelů facebooku jsou děti. Různí groomeři se v nás snaží vzbudit důvěru, potom nás začnou žádat o fotky a nepřestanou, dokud nějakou fotku nedostanou. Začnou nás vydírat a podplácet, abychom jim posílali další fotky. Přednáška byla zajímavá a myslím si, že to hodně lidí zaujalo.
Barbora Viková, 6. C

Dne 12.5. jsme měli ve škole besedu o nebezpečném internetu. Vyprávěl nám o tom pan Pavel Kotouček. Dozvěděli jsme se např., že na facebooku má účet už 1 a půl miliardy lidí, facebook je povolený od 13 let a není bezpečný. Někteří lidé ho zneužívají k hrozným věcem, např. k vydírání, krádeže, nebo si nechají poslat nahé fotky. Někdy donutí dotyčného ke schůzce. Kdyby se nám tohle stalo, máme to říci rodičům. Pak existují hackeři. Seberou vám účet a mohou si tam dělat, co chtějí. Opět rada: řekněte to rodičům.
Beseda se mi líbila.
Martin Špidlík, 6.C

 

Beseda o (ne)bezpečném internetu
Byla 12.5. 2016 v ZŠ Letovice.
Přednášel : Pavel Kotouček, vedoucí Elimu.
Dozvěděla jsem se, že:
- Facebook je povolený od 13 let věku)
- Facebook je největší sociální síť na světě
- Nemám si na facebooku přidávat cizí lidi
- Nebýt naivní
- Nedávat na facebook žádné osobní údaje
- Když nás osloví cizí člověk, máme ho ignorovat a neposílat žádné fotky
Přednáška se mi líbila.

Kateřina Valášková, 6. C


 

Soutěže


OKRESNÍ KOLO MATEMATICKÉ OLYMPIÁDY 2016
Ano, dne 5. dubna letošního roku jsme se sešli v Blansku (někteří soutěžící v Boskovicích), abychom tu poměřili své matematické schopnosti - na to si jistě pamatují někteří žáci i z naší školy. A jak to tedy vlastně probíhalo? Napřed jsme se do Blanska museli nějak dopravit, v našem případě nám k tomu posloužil vlak odjíždějící v 7 : 32 hodin ráno a přijíždějící ve 13 : 01 hodin odpoledne. Když jsme dorazili, usadili jsme se a podepsali svoji přítomnost. Pak nám ještě propláceli cestovné, potom už ale uběhlo několik minut, pár slov k řešení úloh a - před devátou hodinou se spustil limit dvou hodin , ve kterém jsme řešili 3 úlohy. Pokud si nějakou chcete vyzkoušet také, dovolím si uvést znění asi nejtěžší ze sedmáckých úloh: „V roce 1966 žilo v obci Bezdíkov o 30 žen více než mužů. Do současnosti se počet žen žijících v obci zmenšil čtyřikrát a počet mužů žijících v obci klesl o 196. Nyní je v Bezdíkově o 10 žen více než mužů. Kolik žen a mužů žije dohromady v současnosti v Bezdíkově?", své řešení si zkontrolujte na stránkách http://mo.webcentrum.muni.cz/media/2603515/z7ii-r.pdf. Pokud vás zajímá ještě něco víc, uvedu, že 6. ročník měl úlohy těžší než ten 7., nebo jak se vlastně probojovat do okresního kola této soutěže. Zdá se to vcelku jednoduché - vaším úkolem je:
1. vyřešit doma libovolně minimálně 4 ze 6 úloh školního kola,
2. nechat si je překontrolovat od paní učitelky (nejlepší je scházení a postupné vysvětlování paní učitelky jednotlivých úloh účastníkům v době přípravy, ne přímým řešením výsledku, ale postupem zároveň doplňovaným účastníky atd.),
3. odevzdat minimálně 4 perfektně zapsané úlohy (každou zvlášť) na papír s hlavičkou (pak se budou posílat na okres, kde vás podle kvality vašich úloh buď pozvou, nebo nepozvou, pokud ano, bude vaším úkolem vyřešit v Blansku 3 úlohy v době dvou hodin čistého času, v tom případě hodně štěstí ).
Karolína Podivínská, VII. B


 


Výtvarná soutěž „Na cestě."

Natálie Rosičová se zúčastnila výtvarné soutěže a tak by byla škoda, kdyby se o své dojmy nepodělila. Tady jsem si na ni nachystala pár otázek:


Jak ses dostala do této soutěže?

Paní učitelka Trčková mě jednoho dne oslovila, jestli bych se nechtěla přihlásit a já do toho šla.

Co bylo pro tebe nejtěžší?

Nejtěžší pro mě bylo stínování a mraky u zapadajícího slunce.

Kdo tě nejvíc podporoval a věřil v tebe?
Asi máma a moje kamarádka.


Jak jsi vlastně dopadla?
I když jsem to nečekala, byla jsem první.

Jaký jsi měla pocit, když bylo po všem?

Byla jsem šťastná.
Aneta Zemánková 6.B
-------------------------------------------------------------------------------------------------
Vybíjená
Dne 6. 4. 2016 proběhla v Adamově soutěž ve vybíjené pro starší žákyně základních škol.
V ranních hodinách jsme měly sraz na vlakovém nádraží v Letovicích a vyjely jsme směr Adamov. Přijely jsme na místo celkem brzy, takže jsme měly možnost se pořádně protáhnout a připravit se na hru. Bylo tam dost týmů, proto jsme také hrály na 2 skupiny. A poté hrál první ze skupiny s prvním z druhé skupiny atd. Skončily jsme na 4.-5. místě, tudíž nepostupujeme do krajského kola, ale jak se říká „důležité není vyhrát, ale zúčastnit se".
Sára Řehořová IX.D
---------------------------------------------------------------------------------------


OHLÉDNUTÍ ZA MLADŠÍ KATEGORIÍ POHÁRU ROZHLASU

Dne 26. dubna (úterý) se vydali vybraní žáci a žákyně 6. a 7. tříd společně s p. učitelem Šteslem a p. učitelkou Horníčkovou do Blanska, na tzv. „Pohár rozhlasu" - letos již 48. ročník každoroční soutěže, ve které jsou zahrnuty discipliny skok do výšky, skok do dálky, běh 60m, běh 1000m chlapci, 600m děvčata, pak štafeta 4x 60m a nakonec hod kriketovým míčkem. Počasí zrovna moc nepřálo, ale přece se jelo. Začáteční šedesátka chlapců se bohužel kvůli technickým problémům o mnoho času posunula, takže jsme se místo předpokládaného návratu mezi 13. - 14. hodinou vrátili po až po hodině 15.  Za to ale nikdo z nás nemůže . . . Závodilo se ve studeném počasí, které alespoň některým z nás připadlo nepříjemné. Na závěrečnou dívčí šestistovku tedy jedna dívka dokonce běžela zabalená v dece. Jinak co se týče výsledků, na internetových stránkách zatím ještě nejsou k dispozici, ale s jistotou Vám mohu sdělit, že třeba Lubomír Loubal v disciplině „hod kriketovým míčkem" dosáhl vynikajícího 3. místa. A vůbec všichni účastníci z naší školy dosahovali velmi dobrých výkonů. Patří jim tedy velká pochvala mnoho zdaru do příštích soutěží a Vám, čtenářům alespoň povzbuzení nebát se ukázat, čeho všeho jste schopni  Karolína Podivínská, VII. B
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ROZHOVOR S TOMÁŠEM BRABLECEM

Znáte Tomáše Brablece? Pokud ano, asi už tušíte, o čem zde budu psát, ale pokud ne, vysvětlím: Tomáš je můj spolužák, a jelikož byl velice úspěšný na zeměpisné olympiádě, tak jsem dostala za úkol udělat s ním o této události rozhovor:
Ahoj Tomáši,
doslechla jsem se, že jsi byl úspěšný na ZO. Je to pravda, popř. jak jsi dopadl? Kde se jednotlivá kola konala?
Na okresním kole jsem byl 1. (konalo se v Boskovicích), na krajském kole jsem byl 3. (to se konalo v Brně).
Bylo to pro tebe těžké, jak ses cítil?
Některé úlohy byly těžší, jiné méně, v naší kategorii nás bylo 14 (v kraji), bylo to lepší, než v normální týden, protože třída byla na lyžařském výcvikovém kurzu, takže jsem si nemusel nic dopisovat.
Vzpomněl by sis na příklad úlohy?
www.zemepisnaolympiada.cz/aktuality.phtml (příkladů víc než dost ).
A jsi se svým výsledkem spokojený?
Velice ano.
Tak moc děkuji a hodně štěstí do příštích let! K.Podivínská, 7.B
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------


SOUTĚŽ MLADÝCH ZDRAVOTNÍKŮ

Ve čtvrtek 12. 5. se konala v Blansku soutěž mladých zdravotníků. Myslím, že si všichni dovedete představit, jak byly zdravotnice od nás z Letovic nervózní. Jeli jsme vlakem, v němž jsme si opakovaly obvazovou techniku a pár dalších situací. Jakmile jsme dorazily do Blanska, dostaly jsme od pořadatelů bagetu a minerálku. Přestože jsme byly družstvo č. 1, ke stanovišti jsme vyrazily poslední. Naše první stanoviště byla obvazová technika. Bylo to naše nejlépe hodnocené stanoviště. Jako druhé stanoviště nás čekal transport. Musely jsme udělat nosítka z kabátů a ze dvou kusů dřeva. Poté nás čekalo to horší - situace. První situace, která byla u blanenského zámku, se nám celkem povedla. Druhá situace už byla ale horší. Udělaly jsme sice to, co jsme měli, ale k tomu ještě něco navíc. Stejně si ale myslím, že bychom dokázaly s kamarádkami, které chodí do zdravotnického kroužku zachránit člověka v ohrožení života. No a poslední situace byla úplně nejhorší. Nepoznaly jsme otravu houbami a to nás stáhlo dolů. Nakonec jsme ale skončily na 5. místě a soutěž jsme si náramně užily. Příští rok pojedeme zase a doufáme, že dovezeme zlatý pohár.
Zuzana Ščudlová VII.A


 

Co se děje kolem nás

80. výročí povýšení Letovic na město
Podle zápisu v kronice významnou zprávu oznámil obecní radě sám tehdejší ministr vnitra Jan Josef Černý. „Vláda republiky Československé povýšila usnesením ze dne 13. listopadu 1936 městys Letovice na město. Kladu sobě za čest učiniti o tom obecní radě sdělení," stálo v doručeném dopise. Jako významnou událost povýšení vnímají Letovičtí i v současné době. Rok oslav město zahájilo už v prosinci křtem nástěnného kalendáře s fotografiemi Letovic z posledních osmi desetiletí nebo novoročním přípitkem. V tisku je nyní kniha s názvem 80 let života v Letovicích. Její křest byl naplánován na první pátek v březnu v galerii Domino.

Tobiáš Šlesingr (zdroj Internet)


 

Den Země
Den Země je den věnovaný Zemi, který se každoročně koná 22. dubna. Tento svátek je ovlivněn původními dny Země, které se konaly při oslavách jarní rovnodennosti, 21. března, a oslavovaly příchod jara. V moderním pojetí jde o ekologicky motivovaný svátek upozorňující lidi na dopady ničení životního prostředí. První Den Země byl slaven v San Francisku. Tato akce měla velký ohlas zejména mezi studenty. Pro první oslavu dne 22. dubna 1970 byl zvolen den 100. narozenin Vladimíra Iljiče Lenina, zřejmě však šlo pouze o náhodnou shodu. OSN začala tento svátek slavit o rok později (1971). V roce 1990 se k Americe připojil i zbytek světa a 22. duben se stal Mezinárodním dnem Země. Dnes slaví Den Země víc jak miliarda lidí ve 175 státech světa. Den Země se tak stal největším sekulárním svátkem, který slaví lidé společně na celé planetě bez ohledu na původ, víru či národnost.
Tobiáš Šlesingr (zdroj: Internet)


ÚKLID OKOLO BŘEHU PŘEHRADY KŘETÍNKY 2016

 

Dne 16. dubna se konal úklid okolo břehu přehrady Křetínky. Říká vám to něco? Jestli ne, tak vás seznámím. Tento úklid každoročně pořádá naše město společně s „BOP Křetínka", jak si můžete přečíst na plakátku a jde vlastně o to, že vás autobus dopraví k přehradě Křetínce, kde dostanete pytel a rukavice na sbírání odpadků. Na konci vás čeká občerstvení a také tombola. Letos tato akce samozřejmě proběhla také, jak už je zmíněno. A sama za sebe můžu potvrdit, že jsme pěkně nepořádný národ - sbírali jsme plastové kelímky, skleněné lahve, papírky, obaly,...Nejzajímavějším „odpadkem" se stalo ale něco úplně jiného - věřte, nebo ne, dvě dívky z naší skupinky našly u břehu velkou štiku! Taková škoda! No co naplat, další z dívek ji dala do našeho pytle k ostatním odpadkům.
Tak co, přijdete příště?
Karolína Podivínská VII. B
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Bajadéra

Dne 22.4 jsme byli se ZUŠ Letovice v Janáčkově divadle v Brně. Jeli jsme vlakem.
Byli jsme na baletu Bajadéra, který pojednával o bajadéře jménem Nikia, krásné chrámové tanečnici, která se zamilovala do Solora - bohatého lovce, který se do ní též zamiloval.
Avšak všemocný vládce Maháradža připravuje svatbu své dcery Gamzatti, která si Solora vybrala za manžela. Odporovat vládci by znamenalo jistou smrt, a tak musí Solor přijmout. Gamzatti přizve Nikou na své zásnuby, ale Nikia je zděšena, protože jí Solor přísahal věčnou lásku, Nikia se nechce Solora vzdát ,a tak se na Gamzatti vrhá s dýkou. Služebná však zabrání nejhoršímu. Gamzatti je rozhodnutá Nikou zničit. Nikia je donucena tančit na zásnubách. Mahárádži posílá pro květiny , nichž je však ukryt had, který Nikou smrtelně uštkne. Solor na Nikou i po její smrti musí pořád myslet , a tak hledá útěchu v opiu. Díky němu se mu Nikia pořád zjevuje ve snech. Sen končí a Maháradža chce, aby byla svatba ihned. V jejím vrcholu je svatba překažena bohy a ti, kteří zavinili Nikiinu smrt, umírají. Duše Solora se opět setkává s duší Nikie.
Balet se všem moc líbil. Poté jsme vyrazili zpět k domovu.
Natálie Rosičová 6. B
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Velikonoce

jsou nyní nejvýznamnějším křesťanským svátkem, oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. K tomu podle křesťanské víry došlo třetího dne po jeho ukřižování.
Velikonoce nemají pevně dané datum, ale jsou to tzv. pohyblivé svátky - datum se mění v závislosti na datu prvního úplňku po jarní rovnodennosti. Výpočet data Velikonoc je postup, kterým lze datum velikonoční neděle a tím i dalších souvisejících svátků určit vypočtením fází Měsíce pro daný rok. V různých církvích se metodika a výsledné datum může lišit. Celé velikonoční období trvá 50 dní od Velikonoc do tzv. Letnic, přičemž pro většinu z nás znamená oslavu Velikonoc pár dnů volna navíc, které jsou s jejich oslavou spojeny. Celý velikonoční týden: Modré (někdy žluté pondělí), Šedivé úterý, Popeleční středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Boží hod velikonoční (připadá vždy na neděli) a Velikonoční pondělí . Právě k Velikonočnímu pondělí se vážou tradice, které zná každý z nás. Nejčastější je pletení pomlázek a barvení vajíček. Většinou chodí na koledu chlapci a vyšupávají dívky "aby neuschly". A v některých koutech naší republiky se jednou za 4 roky tato tradice obrací a chodí šupat dívky - jedná se o přestupný rok. Další tradicí koledy je polévání vodou a samozřejmě ta nejpříjemnější část - obdarovávání. Tradiční malovaná vajíčka - kraslice v dnešní době často nahrazují čokoládová vejce či různé sladkosti a v neposlední řadě i něco na zahřátí...
Sára Řehořová IX.D
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------  X. NESOUTĚŽNÍ PŘEHLÍDKA MAŽORETEK - LETOVICE 22. 5. 2016
Inu, máme tu květen. Všechny těžké zkoušky a testy se kvapem blíží a člověk na to nemůže přestat myslet - však to znáte. Ale nebojte - minimálně jednou za dva roky se vám pomoci dostane. A hned tady v Letovicích - v podobě mažoretek - různých skupin dívek, které cvičí na hudbu určitou choreografii, do níž musí každá z mažoretek přesně zapadat. Tuto akci pořádá MKS Letovice a taneční skupiny mažoretek VO CO GOU při něm. Co se týče oblečení, taková mažoretka na vystoupení nosí trikot, nebo šaty a kozačky, které v nejmladší skupině představují bílé cvičky a podkolenky. Nesmí samozřejmě chybět ani mažoretkovská lodička a především hůlka, kterou při vystoupeních vyhazují mažoretky nad sebe a dělají s ní různé triky. Pilně cvičí pravidelně a to, co ze sebe vydávají na vystoupeních, je opravdu krásné - jedna jako druhá, všechny sladěné - no prostě nádhera. Kromě této přehlídky se samozřejmě účastní i jiných soutěží a ob rok , kdy není tato přehlídka, jezdí do Hodonína. Ukázku toho, co dokážou, jste mohli vidět i letos. A dokonce nejen je - na tuto přehlídku byly pozvány i jiné taneční skupiny - třeba mažoretky působící při ZUŠ Letovice, nebo děvčata z Adamova, Hodonína, Březové nad Svitavou, Nového Města na Moravě, Velatic, Lukavice a Rájce. Pokud jste tedy na přehlídce nebyli, doporučuji se podívat alespoň příště - děvčata vás svým uměním aspoň na chvíli vyprostí z vašich problémů a vykouzlí vám na tváři úsměv - jak v průvodu, který zahajuje akci (jednotlivé skupiny mažoretek jdou za sebou a na rytmy letovické dechovky tancují svoji sestavu v pohybu - tzv. „mašírovku"), tak v samostatných vystoupeních. Karolína Podivínská, VII. B
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
21. 5. 2016 - RYBÁŘSKÉ ZÁVODY
Máte rádi rybaření, televizní pořady o rybách, nebo alespoň ryby? Pokud ano, jistě vám neunikly sobotní rybářské závody. Vím ale, že mnozí z vás nad filé i rybami ohrnují nos, takže o tom asi nic moc vědět nebudete... Ale víte co? Máte štěstí. Já se sice závodů neúčastnila (což je škoda, ale rybářka opravdu nejsem), ale můj bratr Dominik a jeho kamarád Šimon z 6. D ano - na letovický rybník jsem za bratrem jela dvakrát: jednou s krmením a jednou s angličákem a háčky. Chytali tam docela dlouho - šel na rybník už nejpozději na šestou hodinu ranní. Chytalo se přibližně do 15 hodin, pak následovalo vyhodnocení a tombola. Za tu dobu se Dominikovi podařilo chytit dva kapry (oba měli 46 cm) a Šimonovi jednoho kapra o velikosti moc pěkných 47cm. Co se týče jejich umístění, v jejich kategorii Dominik skončil na úžasném 2. a Šimon na 4. místě! A jelikož to byly Dominikovy první závody a umístil se tak dobře, chci i vás povzbudit - čím dříve začnete, tím lépe! A pak se můžete radovat nejen z prvních úlovků, ale i z hodnotných cen, kterých určitě dosáhnete - třeba z rybářského navijáku, který má hodnotu asi 3000 korun... Nebo ze spousty zážitků - my jsme uloveného kapra plánovali klepnout hned, ale nakonec u nás přenocoval a jelikož se brácha nedokázal smířit s tím, co by se s kaprem stalo, nakonec ho v neděli s bratry a s mámou vypustili zpět do rybníka...
Tak lovu zdar! Karolína Podivínská, VII. B
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Knižní okénko
Alchymie věčnosti - Avery Williamsová

Tato kniha popisuje život dívky, která se jmenuje Serafina Amesová.
Serafina už zažila leccos. Na zemi je už dlouhých šest set let. Věčný život o bohatství má ovšem velkou cenu-životy nevinných lidí.
Její přítel Cyrus, totiž před lety vymyslel alchymistickou metodu, která umožňuje duším střídat těla. Tekutinu, které když se napijete, odpoutáte stříbrné vlákno, které poutá duši k tělu. Vaše duše je potom volná. Můžete kdykoliv upustit tělo a přejít do jiného. Tělo, ve kterém se někdo takový usídlí, ale nevydrží dlouho. Proto se musíte každých deset let přenést do jiného těla.
Serafina potkala Cyruse v roce 1349 na maškarním bále. Tehdy jí bylo přesně čtrnáct let. V té době už byla na vdávání. Tančili spolu a potom se rozhodli projít se do zahrad paláce. Tam jí Cyrus pověděl své tajemství o záhadné tekutině, kterou společně se svým otcem-lékárníkem, vynalezl. Jenže ze stínů se přikradli lidé, kteří se rozhodli ukončit Serafinin život. Cyrus chtěl Seru zachránit, a proto jí nechal, aby se tajemné tekutiny napila. Od té doby se stalo ze Serafiny to, čím je teď.
Serafina teď už není schopna nést vinu za to, co lidem provádí... Rozhodne se tedy Cyruse opustit. Odejít od jeho péče, opustit své přátele a konečně, opustit cizí tělo a nechat životy lidí na pokoji. Přeje si jen odejít ode všeho a pokojně opustit svoje nové tělo.
Zdá se, že už jí vše vyjde, že už nebude muset být takovou, kterou byla, dokud se nenachomýtne k havárii. Tam najde šestnáctiletou dívku Kailey, která každou chvíli odejde z tohoto světa. Serafina se rozhodne dívku zachránit, ale omylem se přenese do jejího těla. Sera se tedy najednou ocitne v životě dívky, o které naprosto nic neví a musí předstírat naprostý opak. A její touha zemřít je najednou mnohem menší...
Nela Filipi 8.C


                                      

 


Vtipy

Co znamená zkratka ČD na vlacích?
Čekám dlouho

Policajt běží k rybníku a křičí: ,,Okamžitě si připravte peněženku, dostanete pokutu, v tomto rybníce je totiž zákaz koupání!" Nad hladinou se objevila hlava, která vykřikla: ,,Já se nekoupu, ale topím!" ,,Tak to se vám omlouvám, to zakázané není." Odpoví policista a odebere se pryč.

Víte, jak z vás žena udělá milionáře?
Lehce, ale musíte být předtím miliardářem.

Přijde policajt do práce a povídá:,,Pánové, já jsem geniální!" ,,Jak to?" Ptají se ho kolegové. ,,Koupil jsem si lego, na kterém bylo napsáno do tří let a já ho složil za rok!"

Víte kolik je na světě zatáček?
No přeci dvě. Doleva a doprava.

,,Pane doktore," povídá pacient chirurgovi, ,,já se hrozně bojím, je to moje první operace." ,,Já vím, jak vám asi je," praví chirurg, ,,moje také."

Víte, proč je měsíc bledý?
Protože celou noc svítí a nevyspí se.

,,Pane doktore, občas mám pocit, že slyším kolem sebe hlasy a nic nevidím." ,,A kdy se vám to stává?",,No,vždy, když telefonuji."

,,Spíte při otevřeném okně, jak jsem vám minule radil?" ptá se doktor pacienta. ,,Ano, pane doktore." ,,A zmizela ta bronchitida?" ,,Zatím jen počítač a mobil, pane doktore."

Napsali: Michal Filipi 6.A a Nela Filipi 8.C


 

Školní víqět vydává redakční rada při ZŠ Letovice.
Číslo 64, červen 2016.
Počet výtisků 30, toto číslo je neprodejné.
Adresa: ZŠ Letovice, Komenského 5, 679 61,

 

 

 

Aktuality

 
webdesign: frogDesign.cz © 2008 code & programming: © 2008