číslo 67

Přátelé, kamarádi,
opět za vámi přicházíme s dalším číslem vašeho oblíbeného časopisu. Má číslo 67 a najdete v něm své oblíbené příspěvky. Hlavním tématem čísla je Valentýn, takže si určitě počtete o lásce a podobných pěknostech. Dokonce se nám podařilo udělat rozhovor se symboly lásky - s Julií a Romeem!!
Největší část tohoto čísla opět zabírají zprávy o tom, co se ve škole děje. A že se toho děje hodně!! Počtete si o různých soutěžích a úspěších v nich. Uskutečnilo se velké množství soutěží - v anglickém jazyce, dějepise, recitační soutěž, fyzikální olympiáda.
Dozvíte se zajímavosti o lyžařských kurzech - o tom výběrovém pro žáky 8. tříd spolu s Němci, i o tom velmi početném kurzu pro žáky 7. tříd.
Pokud jste ze všeho ve stresu, poradí vám Karolína něco o protistresovém deštníku, nebo vás naučí šifrovat. Na závěr vám od stresu pomůže i pár vtipů.
Příjemné počteníčko a pěkné jaro!!!!
váš


TÉMA ČÍSLA - VALENTÝN

Valentýn
Svátek svatého Valentýna se slaví 14. února. Pochází z Ameriky a k nám do České republiky se dostal roku 1990. Valentýn je svátek lásky pro všechny zamilované. Tento den si lidé dávají kytky, milostná psaníčka a dárky s tematikou srdce jako symbol lásky. Na Valentýna se vážou nejrůznější legendy.
Např. Svatý Valentýn byl římský kněz, který působil v době vlády Claudia II. Claudius si sbíral vojsko, ale zjišťoval, že vojáci utíkají z bitev za svou rodinou. A tak zakázal, aby se lidé oddávali. Valentýn neuposlechl a oddával mladé páry i přes císařův zákon. Valentýn byl proto popraven.
Dita Leinveberová 7. B

Sv. Valentýn je označován jako svátek lásky, respektive zamilovaných. V tento den si partneři posílají dárky, květiny či sladkosti případně zamilované dopisy a pohlednice. Nejčastěji ve tvaru srdce jako symbolu lásky.
Podle legendy se tento svátek slaví na počest kněze Valentina. Ten údajně za zády císaře oddával zamilované páry, kterým bylo bráněno ve sňatku. Když se jeho tajné praktiky provalily, byl zatčen a popraven. Jeho poprava měla proběhnout 14. února a na Valentýnovu počest připadá na tento den svátek zamilovaných. Obnova svátku zamilovaných proběhla až na začátku 20. století v USA a podle očekávání jde o ryze komerční svátek. Jistý výrobce vánoční přáníček se dostal do finančních potíží, a začal proto hledat nový produkt, kterým by oslovil potenciální zákazníky. K tomu mu dopomohl nápad obnovit svátek svatého Valentýna. Nová tradice byla zavedena v roce 1907 a už o 2 roky později si výrobce valentýnských přáníček mohl mnout ruce - obrat jeho firmy se ztrojnásobil. Svátek zamilovaných se tak rok od roku stává více a více spíše komerčním svátkem, kdy největší profit ze svátku svatého Valentýna mají obchodníci a nikoliv zamilovaní.

Tobiáš Šlesingr VIII.A
Zdroj: Internet


ANKETA NA SV.VALENTÝNA
Zeptali jsme se žáků ze 6. A na Den svatého Valentýna.
První otázka byla, jestli ví , proč se slaví tento svátek?
Nikdo to ovšem nevěděl. Zjistili jsme třeba, že tento svátek se slaví, protožei Marie Terezie si našla kluka. Nebo že lidé chtěli dostávat více dárků.
Nemohli jsme se nezeptat, jestli slavili Valentýn,
Překvapilo nás, že někteří ho slavili, i když vlastně ani nevěděli proč. Myslím, že když už určitý svátek slavíme, měli bychom o něm něco vědět.
Naštěstí ti, co tento svátek slavili, měli někoho, kdo slavil s nimi, což byla naše další otázka.
Dále nás zajímalo, jestli už dostali ten valentýnský dáreček. Hodně dětí dáreček dostalo.
A na závěr jsme se nemohli nezeptat, jestli nechystali také nějaké to překvapení. Někdo chystal, někdo ne, ale nejvíc nás pobavila odpověď: Nic jsem nechystal, protože je s tím moc práce.
Z toho vyplývá, že bychom měli vědět nejen co, ale proč něco slavíme.

Aneta Zemánková a Natálie Rosičová 7.B


Jak se řekne ,,MILUJI TĚ" v jiných jazycích?

 

Francouzsky: Je t´aime
Chorvatsky: Volim te
Italsky: Ti amo
Latinsky:Te amo
Mad´arsky: Szeretlek
Německy: Ich liebe dich
Španělsky: Te amo
Zuzana Ščudlová VIII.A


Jak se slaví Valentýn v jiných zemích
Francouzští muži vaří na Valentýna svým ženám večeři. Ve Finsku 14.února není svátek zamilovaných, ale svátek přátel. V Nizozemí lidé dostávají za dárek večer ve vyhřáté sauně. V Izraeli je typickým dárkem pobyt v luxusním apartmánu na severu Izraele. Nejčastěji ženy dostávají šperky např. ve Francii nebo Německu. Ve Velké Británii vyrábějí valentýnky, na které se nepodepisují a adresát hádá, od koho valentýnku dostal. Nejromantičtější místo je Paříž. Na Valentýna někteří lidé žádají svůj protějšek o ruku, obvyklé je to v Bulharsku, Polsku nebo Turecku. V Brazílii svátek vynechávají, protože v tuto dobu se koná karneval. Místo něj slaví svátek Dia dos Namorados, to znamená den všech zamilovaných. Páry si tento den vyměňují dárky v podobě čokolády, květin. Po celé zemi se konají hudební festivaly.
Romana Musilová 7. B


Rozhovor s Julií
1) Lákalo tě vdát se za Romea a tím pádem být v rodu Monteků ?
Ani mi o to tolik nešlo, vůbec jsem nad tímto nepřemýšlela.

 

2) Jaké byly první dojmy, když jsi spatřila Romea na onom plese?
Věděla jsem, že to bude ten pravý. Měl správný šarm a něco, co se nedá popsat.

3) Bála ses, když vás Otec Vavřinec oddával?
Jistěže jsem se bála, kdo by ne, ale láska byla větší než cokoli jiného
.
4) Váhala jsi, jestli nápoj, který ti nabídl Vavřinec, po kterém jsi vypadala jako mrtvá, vypiješ ?
Ani chviličku. Nechali vyhostit z Verony mého milého, nebylo o čem přemýšlet.

5) Jaký byl pocit, když jsi viděla, že se Romeo otrávil, protože si myslel, že jsi mrtvá ?
Bylo to něco hrozného. Věděla jsem,, že už nemá cenu žít. Proto svého rozhodnutí probodnout se dýkou nelituji.

Děkuji za rozhovor.
Mazalová Aneta , 9.A


Rozhovor s Romeem
Jaké to bylo dostat se na ples rodu Kapuletů?
No, musím říct, že v tom momentě jsem byl rád, že nás nikdo z rodu Kapuletů nepoznal, ale bavili jsme se, co víc říct.
Na plese jsi potkal poprvé Julii, že ano?
Ano, hned jak jsem ji viděl, jsem věděl, že jsem se do ní zamiloval a jak si pamatuji, tak opětovaně.
Kdy jste se stali svoji?
Co si vzpomínám, tak hned tu noc. Tajně nás oddával kněz Vavřinec, tím nám strašně pomohl.
Jak jsi reagoval, když jsi zjistil, že se má Julie provdat za mladého šlechtice Parise?
Bohužel jsem to nezjistil, nebyl jsem ve městě, byl jsem vyhoštěn za vraždu Tybalta. Dostalo se to ke mně až po mé smrti.

 


Proč ses zabil, když Julie vypila tekutinu, aby vypadala pouze jako mrtvá?
No dostaly se ke mně špatné informace. Bylo mi sděleno, že Julie je mrtvá, a tak jsem nasedl na koně, přijel k hrobce Kapuletů, abych se přesvědčil. Když jsem se na ni podíval, nehýbala se, opravdu vypadala jako mrtvá, řekl jsem: Chci zemřít vedle tebe, bok po boku. Tak jsem vypil prudce jedovatý jed. Když se na to podívám zpětně, udělal jsem chybu, která pro nás byla osudová...
Děkuji ti za rozhovor a odpočívej v pokoji
Taky děkuji...
Kryštof Pospíšil 9.A


Valentýn trochu jinak
A už je to zase tady. Přáníčka, kytičky, pusinky, zkrátka Valentýn. Možná o tomto člověku víte něco víc, pokud se o něj zajímáte, to se cení, i já bych vám tedy při příležitosti tohoto svátku chtěla poskytnout jeden článek, takovou upoutávku.
Příběh, o kterém vám tady budu vyprávět, jsem dostala v knižní podobě ke svým narozeninám a opravdu se mi moc líbil. Tvůrkyní tohoto zamilovaného příběhu je Jojo Moyesová a tato kniha dokonce patří mezi bestsellery. A o čem tedy je?
Hlavní hrdinka, Louisa Clarková pracuje v kavárně Mazaná houstička a je vcelku spokojená, takový domácký typ člověka. Pak ale Mazanou houstičku zavřou a Louisa hledá práci. Zkouší ji třeba v drůbežárně, ale z ní má akorát noční můry, nakonec tedy zkusí ošetřovatelku - společnici u druhého hrdiny - Willa Traynora. Ten měl krásný život plný zážitků, volnosti a cestování. To všechno pro něj ale skončí nehodou, při které ho srazí kamion, když běží k taxíku - v té chvíli se z něj stane kvadruplegik. Po trochu okázalém pohovoru Louisu nakonec Traynorovi přijmou a po ne úplně dobrém začátku se Louisa a Will začnou nevědomky sbližovat. Zažívají spolu spoustu ať více, či méně povedených akcí a jsou spolu čím dál více. Tyto akce plánuje sama Louisa, protože chce Willa odklonit od jeho plánu - nemá už totiž pro něj oproti předchozímu životu život na vozíku smysl a plánuje tedy vědomou, kontrolovanou sebevraždu. To se Louisa dozví omylem, ale přesto je to pro ni šok. Ještě je tu k tomu jeden problém - Louisin přítel Patrick, sportovec, úplný opak Louisy, který žárlí a nedokáže pochopit, proč je Louisa tak často s „nějakým chlapem, kterého zná sotva pár měsíců" než s ním, se kterým už chodí sedm let. Patrick ale nezná Willův plán. O něm mu Louisa nakonec řekne, Patrick se pak snaží „hodit vše zpátky do normálu" večeří s omluvou, ale i ta bohužel skončí hádkou a poté i rozchodem. Louisa si ale uvědomí, že jí to ale ani není líto, že je radši s Willem. Posledním plánem na záchranu Willova života je dovolená v zahraničí. Ta se vcelku povede, ale Willův názor to nezmění. Will se Louise svěří, že by byl nejradši, kdyby při jeho smrti byla s ním, načež se na něj Louisa naštve a nechce nikam jet. Nakonec ale jede, jelikož jí paní Traynorová objednala poslední let na ono místo do zahraničí a i ona sama to tak nakonec cítí. To se ale nelíbí rodičům. I přes to Louisa letí za Willem ho doprovodit a provést s ním poslední rozhovor. Will tedy zemře. Ale za jeho života se mu povede Louisu dost změnit a dodat jí sebevědomí a odvahu, takže kniha končí tak, že Louisa čte Willovu závěť v určité francouzské kavárně, o které Will Louise vyprávěl, a právě v níž měla být závěť přečtena.
Kniha se jmenuje Než jsem tě poznala a má i pokračování Život po tobě. Moc ji doporučuji všem, kteří mají rádi dojáky a červenou knihovnu 

 

Karolína Podivínská, 8. B


 

Přáníčko

Na výrobu přáníčka k Valentýnu potřebujeme:
• papír
• nůžky a lepidlo
Vezmeme si papír a přehneme na půlky. Vezmeme si druhý papír a vystřihneme srdce.
Asi takto:

Potom přehneme na půl. Takže to bude vypadat takhle:

Pak si vezmeme druhý papír a přeložíme ho na půl. Vezmeme si srdce a nalepíme ho do papíru tak, aby se to dalo zavírat a otvírat a napíšeme tam vzkaz. Takže to bude vypadat takhle:

Tereza Zelinková 5. A
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Co se děje ve škole

Setkání zástupců tříd s paní zástupkyní Bajerovou
Dne: 1.2.2017

- Zajímavé kombinace školního jídla, ale podle nutričních hodnot jsou v pořádku.
- Školní inspekce si prohlížela náš automat a dospěla k názoru, že v automatu je vše, jak má být.
- Deváťáci byli testovaní testy SCIO, OSP, Angličtina pro každého, došly výsledky. Tenhle rok byl méně úspěšný než minulý, protože teď naše škola byla v průměru úspěšnosti mezi školami. Ještě deváťáky čeká testování v květnu.
- Od ledna začala spolupráce s mateřskými školkami (edukační skupinky).
- Škola může zažádat o druhého asistenta do třídy.
- První hory s Němci se uskuteční 12.února v Deštném v Orlických horách.
- Druhé hory pro sedmáky budou 4.-10.března na Dolní Moravě.
- Zasíťování školy - byl odevzdán projekt. Teď projekt posuzuje druhá strana, když to dobře půjde, tak v září 2017 zjištění, jestli je vše v projektu v pořádku. Zrealizování tohoto projektu by mělo být v roce 2018 o letních prázdninách.
Romana Musilová 7. B


Anglická soutěž:
Dne 24.1. se konala konverzační soutěž z anglického jazyka. Po obědě jsme šli ke kabinetu paní učitelky Kalasové. A za chvíli jsme už všichni seděli ve třídě a paní učitelky nám rozdaly papíry. Na papíře byly otázky a my jsme podle nahrávky kroužkovali správné odpovědi. Po poslechu jsme si rozlosovali, kolikátí půjdeme na řadu. V této třídě seděly paní učitelky Kalasová a Ondráčková. Ve vedlejší třídě jsme se mohli připravovat na mluvení o tématu, které si vylosujeme. Po posledním žáku, který šel do třídy, nám paní učitelky řekly výsledky.

 

1. místo Adéla Navrátilová(postup do okresního kola)
2. místo Daniela Sičová
3. místo Zdenka Marková
Romana Musilová 7. B

5. A opět za poznáním
18. 2. 2017 nám paní učitelka nečekaně oznámila, že v úterý 21. 2. 2017 pojedeme do Brna na Lipku - školského zařízení pro environmentální vzdělávání na výukový program "SKRYTO ZA PALMAMI". Měli jsme radost, na exkurze jezdíme totiž moc rádi.
Na Lipce nás přivítali Lenka a Jirka. Hned na začátku proběhlo nezbytné poučení o bezpečnosti a program mohl začít. Pustili jsme se do vyšetřování záhady cestovatele Toma, který se vrátil z Indonésie z ostrova Borneo. Od té doby neřekne nic jiného než "Lesní muž". Po prohledání jeho věcí jsme se jeli, tedy vlastně letěli, podívat na ostrov Borneo osobně. Po přistání jsme se rozdělili na dvě skupiny a šli jsme zkoumat ostrov. Vyzkoušeli jsme si, jak zde lidé a zvířata žijí a hlavně, co jejich život ohrožuje. Vše probíhalo formou hry. Potom jsme se sešli dohromady a podívali se na krátký dokument o Borneu. Nastal čas dořešit Tomovu záhadu. Ale byl to ten pravý cíl našeho programu? Asi tušíte, že ne.
Co je tedy skryto za palmami? Obchod, bezohlednost, peníze, ničení životního prostředí, ...
Vypalují se deštné lesy a vznikají palmové plantáže. Umírají zvířata a škodí to i lidem. Deštné lesy jsou plícemi naší planety (vypalováním škodíme hlavně sobě). Palmový olej je obsažen nejen v potravinách, ale např. i v kosmetice. Přesvědčili jsme se o tom sami při zkoumání obalů od potravin. Překvapilo nás, v kolika českých dobrůtkách se palmový olej objevuje.
Na závěr jsme dostali recept na sušenky, které se dají upéct z domácích surovin, tedy bez použití palmového oleje. Ve škole jsme si je pak v naší kuchyňce upekli. Byly výborné.
Exkurze se velmi vydařila. Děkujeme a těšíme se na další.
Žáci 5. A


 

LYŽAŘSKÝ VÝBĚROVÝ KURZ 8. ROČNÍKŮ
1. den - neděle 12. 2. 2017
Přijeli jsme až před půl osmou večer, protože při cestě se vyskytl menší problém s našimi německými společníky - ti se totiž nějak...opozdili. Přijeli totiž asi o hodinu později, než se předpokládalo. Nu nicméně, na cílovou chatu Jedlovou jsme dorazili, navečeřeli se kuřecích kostek s nivovou omáčkou, která byla moc dobrá, a poté jsme se na jednotlivých pokojích vybalili. Následoval večerní program, který spočíval v krátkém představení obce Deštné v Orlických horách, ve které kurs probíhal, v obeznámení s pravidly chaty a také v seznámení s programem na pondělí. Ten měl být rozdělen na německou a českou část (German and Czech group). Němcům se nejprve vysvětlilo, že si musí v půjčovně nejdříve půjčit potřebné vybavení a pak až budou moci lyžovat, my jsme měli podle plánu lyžovat od rána do oběda a od odpoledne do asi 15:45 hodin.
Mimoto jsme si (někteří) také již v autobuse povídali anglicky, abychom byli přesvědčeni o svých znalostech cizího jazyka. Pokoje byly rozděleny na dvoj a trojlůžkové, také jeden čtyřlůžkový spojený ze dvou dvoulůžkových. Na konci přízemí byla lyžárna, ve které byly boxy a skříňky na odložení lyží s hůlkami a lyžáků. Pokoje byly ale docela malé - hlavně koupelna. Všichni jsme se ale do chaty vlezli a přežili . Každý pokoj měl také balkon.
Krom toho jsme měli první modrou sjezdovku s pomou hned za chatou.

2. den - pondělí 13. 2. 2017
Vstávali jsme po sedmé hodině. Na snídani jsme se dokonce s kamarádkou chystaly ještě dříve, než bylo třeba (snídaně byla v osm a my šly už na půl), ale i kdyby byla o půl, jak jsme předpokládaly, přišly bychom pozdě .
Snídaně samotná byla dělaná formou „polovičních švédských stolů" - každý z nás dostal jogurt s mandarinkou a pak si mohl nabrat dle libosti co chtěl - rohlík nebo chleba, kroužky nebo čepičky s mlékem, jam, nutelu, nebo sýr či šunku.
Dopoledne si Němci opravdu šli vypůjčit vybavení a my se vypravili na modrou sjezdovku přímo za chatou. Tam jsme se rozdělili na dvě nevýkonnostní skupiny (poloviny) a lyžovali do oběda. Němci k nám dorazili krátce před odjezdem zpět, takže stihli sjet pouze jednou.
Oběd byl ve čtvrt na jednu, měli jsme houskový knedlík, maso a omáčku s kousky okurky a šunky. Vaří tu opravdu dobře!
Mezi obědem a odpoledním lyžováním je asi hodina poledního klidu.
Odpoledne zase lyžování na stejné sjezdovce, kvůli dalším školám a návštěvníkům vůbec dlouhé fronty, po příjezdu vždy téměř dvě hodiny volna (v této době jsme s kamarádkou dopisovaly učení a taky odpočívaly).
Na večeři jsme měli výborné borůvkové knedlíky, poté večerní program (=fotky, videa a hry): karetní přesedávačka (každý si vylosuje nebo obdrží jednu kartu, pak učitel otáčí karty z balíčku a ten, kdo má stejný symbol na své kartě se posune o místo vpravo, cílem je objet kruh a dostat se na své VOLNÉ místo), míček bez ruk (dva kruhy, v každém jeden florbalový míček, cílem je posouvat míček po kruhu bez užití rukou do doby, kdy míček nedorazí k osobě, které byl míček svěřen jako první) - tyto dvě hry se hrály díky p. učitelce Zouharové a p. učiteli Šteslovi, další hru
jmenovanou „zip-zap" vytáhli z rukávu Němci, ta spočívala v tom, že jeden člověk byl uprostřed a ukazoval na žáky, nebo paní učitelku Ingrid z Německa. Když na někoho ukázal a řekl „zip", onen někdo musel říci jméno člověka po levici, když řekl „zap", musel říci jméno člověka po pravici. Když to „onen někdo" popletl nebo nevěděl jméno, šel doprostřed on. Člověk uprostřed také mohl říct frázi „zip - zap", to znamenalo, že všichni museli změnit své místo (dostal tak šanci zabrat si židli místo někoho jiného).

3. den - úterý 14. 2. 2017
Ač byl dnes Valentýn, nic tak valentýnského se zase nepřihodilo 
Vstávání klasicky v sedm (alespoň já se svou spolubydlící), snídaně formou švédského stolu.
Dnes jsme se již přesunuli do rozsáhlejšího skiareálu Marta 1 a Marta 2. Tam jsme dojeli skibusem. Na Martě 2 jsou dvě pomy a jedna kotva, modrá sjezdovka, snowpark se skokánky anebo možnost přejezdu na úsek Marty 1, který končí u dvojsedačky. Vedle ní je taky poma vedoucí na trať pro začátečníky.
My si zatím vystačili s modrými sjezdovkami, druhá skupina si vyzkoušela na
Martě 1 i červenou.
Na Martě 1 je ale super to, že jsou na trati „boule"- takové kopečky, na kterých, když se snažíte, můžete i povyskočit nebo popolétnout. Také jsme se nemuseli vracet zpět na Jedlovou skibusem, jelikož skiareál umožňuje postupným sjížděním sjezd až ke dveřím naší chaty - od výstupu z lanovky k lesíčku - od lesíčka k cestě - po cestě k na pole - z pole přes cestu polem k dalšímu přejezdu cesty - přes cestu ke kostelíku - od kostelíka dolů na vrchol vleku Start (skiareál, ve kterém jsme lyžovali včera) a pak už jen dolů po sjezdovce až ke dveřím chaty.
Takto jsme my, Češi, sjížděli dopoledne i odpoledne, někteří Němci jeli skibusem.
Do areálu jsme dorazili až po šestnácté hodině, kdy vleky zavírají, takže jsme měli celý svah jen pro sebe.
K obědu jsme měli kuřecí řízek a brambory, k večeři rizoto.
Myslím, že dnes jsme hráli podlézací hru - ve dvojicích jsme podlézali lano co nejníže a nesměli jsme se lana dotknout ani použít ruce.

 

4. den - středa 15. 2. 2017
Dnes obě české skupiny jezdily jen dopoledne, na Martách. Na svahu už bohužel byly muldy, takže ježdění bylo trochu náročnější. Dnes si také i naše skupina vyzkoušela červenou sjezdovku, kterou jsme jeli formou hada.
Protože byl k obědu smažený sýr a hranolky, Němci si jej mohli zabalený vzít na svah s sebou a najíst se přímo na sjezdovce, takže se na oběd na chatu nevrátili, jezdili ale jen do půl třetí (normálně se z lyžování odpoledne vracíme po 16 hodině).
My jsme si odpoledne zašli do obchodu a ke kostelíku.
Poté zase odpolední dopisovací pauza a večeře (boloňské špagety).
Také se konal „Table - tennis tournament", to místo her.

5. den - čtvrtek 16. 2. 2017
I dnes samozřejmě ski-training na Martě 1a 2 dopoledne i odpoledne.
Druhá skupina si zajela dokonce na skokánky do snowparku. To my sice ne, ale podařilo se nám přesvědčit p. učitelku Zouharovou, abychom jeli „zkratkou" přes les mezi modrou a červenou trasou, která byla strmější, než se z lanovky zdálo a na jejímž konci byl parádní skokánek.
Taky jsme byli ještě jednou na červené.
K snídani jsme měli toast + kdo co chtěl, k obědu vepřo-knedlo-zelo a k večeři nudle s mákem, ve kterých bylo sice přespříliš cukru, ale byly dobré 
Ve večerním programu nás také instruktoři poněkud vyděsili tím, že zítra si máme uklidit v pokojích, že bude kontrola.
Nepamatuji se přesně, ale myslím, že zrovna dnes jsme hráli zeměpisné živé pexeso (dvě soupeřící dvojice - 1 Češka a 1 Němka vs 1 Češka a 1 Němka - ukazovaly nebo volaly žáky, každý žák dostal kartičku se zemí nebo hlavním městem, teď už vám asi došlo, že cílem je najít co nejvíce dvojic hl. město - země  )

6. den - pátek 17. 2. 2017
Všechny minulé dny bylo venku sice horko, sníh tál a všude byly hrozné fronty, ale zase svícení sluníčka bylo v porovnání s dneškem dost lepší. Padal mokrý, těžký a lepkavý sníh. Venku bylo zkrátka hnusně a za chvilku jsme byli promočení, proto se učitelé z Česka rozhodli, že vyrazíme do chaty dřív, aby nám oblečení stihlo uschnout do odpoledních volných jízd. Němci tam zůstali, nejspíš proto, že odpoledne už šli vrátit vybavení a nelyžovali.
To pro nás znamenalo jisté plus v úklidu (i když já s kámoškou jsme si uklidily už včera večer...).
K obědu byla uzená kýta s bramborovou kaší.
Odpoledne volné jízdy, my čtyři holky jsme jezdily spolu a naše aktivity byly:
hodiny, podjíždění, skokánek a nakonec volná jízda.
Tyto jízdy se bohužel vztahovaly bohužel pouze na ježdění na kotvě na Martě 2. Poté společná cesta lanovkou zpět na chatu.
K večeři byly šunkofleky.
Večer trochu nepovedená diskotéka a hurá do hajan 

7. den - sobota 18. 2. 2017
A bylo to tu. Poslední den, balení, poslední snídaně...
Prostě konec pobytu, odjezd.
Odjeli jsme krátce před devátou ráno. Němce jsme pak ve Třebové vyložili v deset a pak už jsme slavnostně v jedenáct dorazili i my do Letovic.

Hlavním jazykem byla vámi jistě velmi oblíbená angličtina.

Tímto také chci poděkovat všem instruktorům a instruktorkám, že si pro nás připravili celý tento kurs, který jsme si všichni užili 

Karolína Podivínská, 8. B


 


"Lyžák" sedmých tříd
SOBOTA A NEDĚLE
V sobotu 3. března se zúčastnili žáci 7. tříd týdenního lyžařského kurzu na Dolní Moravě. Sraz jsme měli v 10:00 hod ráno u autobusové zastávky na ulici Komenského. Cesta nebyla moc dlouhá. Jakmile jsme dorazili k hotelu Sněžník, kde jsme byli ubytováni, všichni jsme si šli vybalit věci a naobědvat se. První den jsme ještě nemohli být rozděleni do pokojů tak, jak jsme byli předem domluveni, protože v hotelu bylo hodně lidí a naše pokoje nebyly volné. Odpoledne jsme šli na svah, každý sjel kousek kopce a podle toho nás učitelé rozdělili do družstev 1- 6. Potom jsme se vrátili zpátky na hotel. V 18.00 hodin následovala dobrá večeře. Každý večer ve společenské místnosti jsme měli krátký program. Druhý den ráno jsme posnídali a v 9 hodin jsme čekali před hotelem na skibus, který nás odvezl na svah. V družstvech jsme trénovali jízdu na hranách tzv. carving. Po obědě první družstvo vyjelo lanovkou až na nejvyšší vrchol Slamník, odkud byl pěkný výhled na Králický Sněžník a Praděd. Po večeři nám učitelé udělali přednášku o povinné výbavě na lyže. Náš druhý den jsme ukončili večerkou v 10.00 hodin.

PONDĚLÍ
V pondělí ráno, ostatně jako každé ráno, jsme šli do jídelny na snídani a poté na svah. Lyžovali jsme celé dopoledne i odpoledne. Ve večerním programu jsme si vyslechli přednášku, některé skupinky se podívaly na své fotky ze svahu a potom jsme už mohli hrát různé hry. Náš den skončil v deset večer, kdy jsme s potěšením všichni ulehli ke spánku.
ÚTERÝ
Dopoledne v úterý probíhalo stejně, avšak odpoledne jsme nelyžovali, ale vyšli jsme na asi čtyřkilometrový pochod do obchodu a zpátky. Lidé v obchodě museli být šťastní, jelikož naše cca 64 členná výprava vykoupila vše. Po fantách nebylo ani vidu ani slechu. Večerní program obsahoval zase přednášku. V deset hodin chata ztichla a náš čtvrtý den skončil.
STŘEDA
Středa byla stejná jako pondělí, lišila se však večerním programem. Měli jsme přednášku pána z horské služby. Dozvěděli jsme se, jaké nebezpečí se skrývá v lavinách. Po této přednášce můžu jistojistě říct, že na túru do nebezpečných úseků nikdy nepůjdu. Po přednášce nezbyl čas na nic jiného, a tak jsme museli jít hned spát. Byli jsme celkem unavení.

ČTVRTEK A PÁTEK
Ve čtvrtek ráno jsme měli mít závody a volné ježdění. V devět ráno jsme vyrazili na svah. Paní učitelky a učitelé začali chystat trasu, kudy pojedeme. Nejprve měli závodit kluci, my jsme zatím jezdili. Když jsme měli jet my, zastihla nás mlha, proto se náš závod odložil na odpoledne. Vrátili jsme se na hotel a šli jsme na oběd. Po obědě následoval polední klid. Potom jsme se vrátili na svah. Sníh nebyl úplně nejlepší, ale mlha byla pryč. Když jsme se na trati všichni vystřídali, měli jsme trochu času si ještě užít sjezdovku. Netrvalo dlouho a byli jsme na hotelu a večeřeli jsme. Po večeři učitelé vyhodnotili závody a potom jsme měli diskotéku. Druhý den jsme se sbalili a jeli jsme domů. Cesta zpátky utekla hodně rychle, vlastně celý lyžařský výcvik byl hodně krátký, ale dost dlouhý na to, abychom si našli nové kamarády a spoustu zážitků.

Dita Leinveberová, Aneta Zemánková, Natálie Rosičová 7. B


 

 
SOUTĚŽ V PRAKTICKÝCH ČINNOSTECH

1.Jaké soutěže jste se účastnili?
Na soutěži, kde bylo úkolem složit most. K dispozici jsme měli špejle a museli jsme postavit pevný most, jelikož musel udržet co největší zátěž.

2. Kde se soutěž konala?
Vše se konalo v Letovicích v SOU SOŠ.

3. Jaká byla obtížnost této soutěže?
Nebylo to příliš těžké.

4. Na kolikátém místě jste skončili?
Skončili jsme na devátém místě, ale mohli jsme být první, kdybychom měli o dva centimetry delší most.

5. Proti komu jste soutěžili?
Proti jiným školám, jako třeba Lysice, Boskovice a dalším.

odpovídal: Antonín Šeda
vypracovala:Zuzana Ščudlová VIII.A



Dne 28.2. se konala recitační soutěž druhého stupně. Jako první nám dívky zahrály baladu Vodník od Karla Jaromíra Erbena. Následovala druhá kategorie, ve které byla tři děvčata. Děvčata řekla své básničky a poté přišla krátká přestávka, ve které se porota rozhodovala o tom nejlepším a posluchači o ceně diváků. V první kategorii bylo podstatně více dětí. Zahájily ji šesté třídy. Po šesťácích nám Maruška Creber zakouzlila s kartami. Poté už jsme poslouchali sedmé třídy. Po sedmých třídách následovala přestávka porota se poradila a posluchači rozhodli o ceně diváků. Pak jsme uklidili třídu a mohli jít domů.

 

Romana Musilová 7. B

I. kategorie
1. místo Aneta Zemánková 7. B
2. místo Michal Šafařík 6. C
3. místo Lenka Navrátilová 7. C
Cena diváků - Lenka Navrátilová
II. kategorie
1. místo - neuděleno
2. místo Štěpánka Procházková 8. C
3. místo Monika Šafránková 8. A a Blanka Bočková 8. C
Cena diváků - Štěpánka Procházková
Soutěže se zúčastnilo 33 žáků 6. - 8. ročníku.


Habsburkové 18. století

 

Když se řekne Habsburkové 18. století, nejspíš si představíte Marii Terezii nebo jejího syna Josefa Druhého. Také komisi dějepisné olympiády se toto téma zalíbilo. V okresním kole, které se konalo v Boskovicích dne 17. ledna 2017, jsme tedy měli ukázat svoje vědomosti a připravenost. Soutěž se konala v ZŠ Sušilova (vedle městských lázní), kam jsme já s paní učitelkou dorazily krátce po osmé hodině ranní. Tam se proplatily jízdenky účastníků a pomalu se odpočítával čas na závěrečnou přípravu. Také všichni zúčastnění stvrdili svůj příjezd podpisem. Během času před samotným testem jsme ještě dostali svačinu - pití, jablko a mandarinku. Proběhlo též rozdělení žáků do dvou tříd tak, aby každý seděl samostatně. A pak se nedělo nic jiného než onen „test". Ten měl 29 poměrně náročných otázek, které jsme měli vyplnit za 90 minut. Pokud už jste někdo na takové akci byli, tak jistě víte, že příprava ani samotný test není nic jednoduchého - tak tomu bylo i tady. Nejjednodušší bylo se asi správně podepsat a zapsat svoji školu . Pro vaši představivost tu uvedu některé z otázek, abyste viděli, že nestačí znát pouze jména těchto dvou osvícenských panovníků.
Myslím, že zrovna ve druhé otázce se měla do textu doplňovat přídavná jména týkající se reforem Marie Terezie - konkrétně třeba daňové nebo měrové reformy, o nichž se určitě dočtete v různých pramenech nebo učebnicích. Další otázka za jeden bod spočívala v celku jednoduché věci - napsat, jak se v době 18. století označovalo nevolnictví. Odpovědí na tuto otázku bylo člověčenství - v knihách se dočítáme o patentu Josefa Druhého o zrušení nevolnictví, nebo-li člověčenství, tuhého poddanství nebo tělesné poddanosti. Tyto pojmy znamenají samozřejmě to samé, označovaly, že se poddaní nemohli například stěhovat, ženit a vdávat a dokonce bez svolení vrchnosti nemohli dávat ani své děti do učení. Jedna otázka byla také založena na barokním sochařství, malířství a architektuře. Z nich asi budete znát architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela, Itala žijícího v Praze. Ten má na svědomí například plán kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou. Ze sochařů možná Jana Brokofa nebo Matyáše Bernarda Brauna. Z lehčích otázek byste mohli vědět, jaký patent vydal Josef Druhý ve stejný rok jako Patent o zrušení nevolnictví. To byl Toleranční patent. Ten povoloval (ale spíše jen toleroval) i jiné církve, než katolickou. Ta ale byla nejhlavnější církví, a tak byli příslušníci jiných náboženství znevýhodňovaní. Oba patenty byly vydány v roce 1781. Pokud máte rádi encyklopedie, můžu vám prozradit, že vznikla ve Francii a sepsali ji osvícenci. Měla 28 svazků a vydal ji Denis Diderot. Začala vycházet od roku 1751, v Paříži. Možná jste také slyšeli o Tereziánských katastrech - soupisech nejprve poddanské půdy (rustikálu) a pak i panské půdy (dominikálu). Také je trochu zvláštní, že v 18. století nebyla písmem naše latinka, ale tzv. kurent - Josef Druhý výrazně dbal na správný pravopis a rukopis. Také jste se určitě učili o osvícenském absolutismu - stavu státu, kdy vládne panovník, ale dělá reformy. Jistě znáte i nejmladší dceru Marie Terezie Marii Antoinettu, která byla popravena gilotinou po svém manželovi Ludvíku XVI.
Zdá se toho trochu moc, ale když se pořádně naučíte, jde vám to jako po másle (a to neplatí jen pro dějepis!). A tak mi teď už nezbývá nic jiného než vám popřát hodně zdaru nejen v olympiádách a dějepisu, ale i v ostatních předmětech .
                                                                                                          Karolína Podivínská, 8. B


 

Fyzikální olympiáda

Dne 23. 3. 2017 se na boskovickém Gymnáziu konalo okresní kolo fyzikální olympiády. Naši školu jelo reprezentovat celkem 10 žáků a žákyň osmých a devátých ročníků.
Naše cesta začala na vrátnici školy již před tři čtvrtě na osm. Poté jsme se ubrali dokonce až na autobusovou zastávku a pak jsme jeli ještě o neuvěřitelných 21 kilometrů dál! Inu prostě a jednoduše jsme jeli do Boskovic 
Na gymnáziu se každý z účastníků zapsal a byla mu proplacena jízdenka. Všichni jsme se vlezli do jedné třídy (a to nás byly dvě kategorie - E a F!) a vyčkali.
Ve fázi vyčkávání se ozval hlas. Byla totiž první přestávka, a jelikož na Gymnáziu v Boskovicích měli jakýsi zvláštní týden, z reproduktoru se ozvaly dvě písně. Pak se k nám ale již obrátil kantor, vysvětlil nám pravidla pro tuto pomyslnou hru a rozdal zadání. Začali jsme krátce po deváté hodině. Zdálo se, že k vyřešení čtyř nelehkých úloh dostaneme skoro dvě a půl hodiny, nakonec jsme ale vyfásli dokonce čtyři - co příklad, to hodina.
Pokud se vám to zdá moc času, máte vcelku pravdu. Já to počítala „jen" tři a půl... Ale teď vážně. Počítala jsem z našeho týmu nejvíc času, takže většině by těch dvě a půl stačilo.
Jednotlivé úlohy (z naší kategorie F) byly zaměřeny na například výpočet tepla, polohy na páce, práci s grafem a další. Každá úloha totiž měla tři nebo čtyři různé otázky a - c(d).
Mě osobně překvapilo, že v naší, mladší kategorii, bylo pouze jedenáct účastníků. To je možná tím, že tahle olympiáda je opravdu velmi těžká, a tak je to na osmáky přeci jen trochu moc. Starší Éčko už bylo naštěstí osazenější.
Tímto bych také chtěla poděkovat paní učitelce Lebišové a panu učiteli Procházkovi, kteří nás na soutěž již nějakou dobu připravovali.
Karolína Podivínská, 8. B


Dne 23. března se na Gymnáziu v Boskovicích konalo okresní kolo Fyzikální olympiády, kterého se z Letovic účastnil slušný počet studentů. Byly dvě kategorie: F a E. Já byl v kategorii F, která byla pro 8. ročník. Celý den začal tím, že jsme přijeli do Boskovic a šli jsme na gymnázium. Po příchodu jsme se seznámili se svými místy, ve kterých jsme měli strávit další asi 3 a půl hodiny. Dostali jsme zadání s čtyřmi úkoly, které byly poměrně těžké.
Třeba příklad 1. :
Karel a Petr mají na horách chalupy se stejně velkou střechou o ploše S= 50 m. Oba udržují uvnitř chalupy stejnou teplotu t= 20 C. Jednoho dne napadl sníh. Čtyři hodiny od chvíle, kdy začalo sněžit o výšce h= 5cm, zatímco na Petrově střeše poslední sníh právě roztál
a) Vysvětlete tento jev - proč na Karlově střeše zůstala vrstva sněhu a na Petrově sníh roztál?
Nakonec jsme se vrátili domů.
Tobiáš Šlesingr 8. A


Co nás zajímá

 

Lidské poruchy
Jsme lidé. Nejdokonalejší stvoření na celé Zemi, máme mnoho výhod, slavných lidí,... Ale i takových, kteří jsou odlišní. Prostě jiní. Pro tyto lidi jsou tu různá zařízení pro pomoc jim již od raného věku - rehabilitace, speciální školy, stacionáře,... Ano, mluvím o lidech s postižením. Záleží na každém jedinci, jak tyto lidi bere a chápe, nebo za jakých podmínek. Sami jistě víte, že i naše škola poskytuje zázemí pro tyto odlišné, ale přesto někdy i tak mírumilovné bytosti. Tento luxus nemá zdaleka každá škola, potom se děti mohou umisťovat pouze do normálních tříd, nebo spíše speciálních zařízení. Tito lidé často mívají problémy s chováním ve společnosti a mohou se také nejen kvůli tomu velmi trápit, někdy jsou ale velmi přátelští a roztomilí (k nám třeba přijelo na tábor několik dospělých lidí s postižením a my si je a i oni nás velice oblíbili). Je tedy docela dost možné, že jednou někoho takového potkáte. Někdy ho poznáte na první pohled, někdy vám bude připadat, že budete mluvit s naprostým géniem, jindy bude stačit krátký rozhovor.
Nyní vám představím pár postižení, které možná znáte a se kterými se možná setkáte:

1. Downův syndrom
Takto postižené lidi ve většině případů poznáte hned. Mají široký krk a takové zvláštní oči, často nosí brýle nebo šilhají a v raném věku je stíhají srdeční vady. Tato forma postižení je nejčastější a na rozdíl např. od autismu je někdy diagnostikován už v průběhu těhotenství. Takoví lidé ale bývají mnohdy velmi přátelští - hned vám podávají ruku, mají rádi objímání. Také bohužel po celý svůj život potřebují pomoc od zdravých lidí.


2. Autismus
Toto postižení se diagnostikuje až v průběhu života jedince. Tito lidé vnímají náš svět odlišně, takže my jejich chování často nechápeme. Poznáte je tím pádem velmi brzy. Potřebují také pomoc zdravých lidí, aby byli v životě šťastní, anebo aby si neublížili nebo něco neudělali. Umisťují se tedy do různých zařízení - ne třeba proto, že by je rodiče nechtěli, ale proto, že když postižení autisté dospějí, rodiče už je prostě nezvládají.

3. Aspergerův syndrom
Právě lidé s Aspergerovým syndromem patří mezi génie, o kterých jsem se zmiňovala. Jsou známí lidé s IQ vyšším, než měl Einstein, IQ 180. Toto IQ je ale rozumové. Takové to společenské už je jinačí. Když je např. napadne nějaký nápad, neváhají a jdou ho udělat. Také jsou slepí v smyslu, že „nevidí", nechápou výraz očí a vůbec obličeje.

Více nejen o těchto postiženích se dozvíte na stránkách ČT - pořady A-Z - Diagnoza.

Karolína Podivínská, 8. B


Nezdravá výživa
Nezdravá výživa způsobuje zažívací problémy a nezdravé zvyšování hmotnosti. Způsobuje únavu, náladovost a nesoustředěnost. Způsobuje zhoršení imunity, rychlejší stárnutí a mnohé závažná. Dělí se do tří skupin : "mrtvé potraviny", neorganické potraviny, nezdravé cukry.
"Mrtvé potraviny"- je to většinou zelenina, nazývají se tak kvůli chybějícím organickým látkám, které se nejčastěji uvolňují při zpracovávání potravin např. vaření zeleniny,...
Neorganické potraviny- jsou to plodiny pěstované nešetrným způsobem a ošetřeny chemickými přípravky, případně na půdě, na které byly použity chemická hnojiva a pesticidy. Když takové suroviny konzumujeme, dostáváme do svého těla zbytky chemických přípravků a ty jsou pro naše buňky toxické a působí jako jedy, které ničí naše orgány a zažívací systém.
Nezdravé cukry- jsou to jednoduché sacharidy. Obsahují potraviny, do kterých se přidává rafinovaný cukr. Také výrobky obsahují bílou mouku nebo loupanou bílou rýži. Jednoduché cukry se rychle vstřebávají a narušují hladinu krevní glukózy. Zvyšují chuť na sladké, způsobují přibírání a časem mohou vést k cukrovce.
Vítězslav Stehlík 8.A


Co ti může posloužit jako deštník proti přívalům stresu?
antistresové podněty - na světě existují různé antistresové věci, které zaujmou tvůj mozek a nemyslíš pak na stres. (např. antistresové omalovánky)
čokoláda - klasický, chutný a lehce dostupný lék proti stresu.
přátelé - pokud patříš mezi velmi společenské lidi, svěř se přátelům, trav s nimi stresové období a diskutuj s nimi.
hudba - další příjemný lék - stačí si sednout, zavřít oči a dát si do uší sluchátka a je to.
chvíle o samotě -někdy je prostě lepší zavřít se v pokojíku a pořádně se vybrečet. Když brečíš, uvolňuje se speciální hormon, který způsobí, že až se vybrečíš, budeš se cítit lépe a budeš klidnější.
provozování oblíbených aktivit - právě ve stresovém období by sis měl dopřát co nejvíce blaha - ať už je to pročištění hlavy na venkovní procházce či sport, nebo třeba vaření.
utěšování, snaha zapomenout - možná tě uklidní, když tě někdo přesvědčí o tvých schopnostech, pochválí a povzbudí. Jedním z léků je i takové zapomnění - je to těžké, ale žij přítomností. Neohlížej se zpět, ani neopouštěj svoje obzory.
jídlo - někteří lidé mají ve stresovém období tendenci pořád něco jíst. Pokud jsi jedním z nich, určitě si potřebnou dávku dopřej!
optimismus - jeden z nejtěžších léků. Je ale důležitý - zahrnuje i tvé sebevědomí. Buď svůj a snaž se za stresem vidět něco lepšího!

 

Karolína Podivínská, 8. B


 

Trochu místa pro šifru

Znáte ten pocit sezení doma třeba tehdy, když jste nemocní a do ničeho se vám pořádně nechce, ale zároveň se chcete něčím zabavit? Pokud ano, mám tu pro vás jeden takový tip. Jednou z takových „baviček" je totiž i taková pro někoho vcelku jednoduchá šifra. Těch existuje na světě mnoho a ještě víc, různé kombinace a podobně.
Když se řekne šifra, většina lidí si nejspíš představí klasickou Morseovu abecedu neboli morseovku, která je běžně užívaná třeba na letních táborech pro děti. S tímto druhem šifry jsem se seznámila někdy mezi třetí až pátou třídou ve skautu a doteď se v její znalosti snažím zdokonalovat. Morseovka je vlastně založená na různém seskupení teček a čárek v určitém počtu (u jednotlivých písmen jsou to jeden až čtyři znaky za sebou, u čísel 0 - 9 je jich pět a třeba u známého SOS dokonce devět - složenina písmen S... O--- S...). Mezi již trochu pokročilejšími znalci šifer je již morseovka samozřejmostí, jinak bych ale spíš řekla, že ji umí jen málokdo. Také očividně neobsahuje písmena s háčky, natož s čárkami (možná si říkáte, že na tom moc nesejde, ale jen si zkuste hádat třeba pět vět bez háčků a čárek!). Má však také velikou výhodu, jelikož u písmen se kód dá opravdu snadno naučit díky slovům začínajícím na stejné písmeno a odpovídající počtu a délce slabik (tečka = krátká slabika, čárka = dlouhá slabika, např. S = sobota = ...). Takových slov existuje k některým písmenkům i více, takže si můžete vybrat právě to, které se vám nejlépe pamatuje, nebo si klidně vymyslet vlastní slova nebo zkomoleniny „dvojslovných písmen" - tj. čtyřznaková písmena, na která se vymýšlejí jako pomocná dvě slova. Pro srovnání tu také uvedu Braillovo písmo, písmo slepých. To vyplývá také z různě uspořádaných znaků, tentokrát je to ale pouze soubor vystouplých teček, uspořádaných do různých kombinací - různých umístění některých teček v takovém jakoby obdélníčku. Toto písmo má oproti morseovce výhodu v tom, že pro správné čtení nevidomými musí samozřejmě obsahovat i písmena s háčky a čárkami. Pro uspořádání teček ale žádná nápomocná slova nejsou (přinejmenším o tom nevím ). Jen u některých písmen jdoucích v abecedě za sebou se nějaká tečka přidá na taktické místo. Také si můžete šifry vymýšlet prostřednictvím abecedy - vynechávat a přehazovat písmenka, tvořit neúplné trojice písmen jdoucích v abecedě za sebou, pro pokročilejší šifry můžete použít i více šifrovacích postupů najednou (např. zadaná barva, pořadí, čísla, pořadí písmen,...). Při této příležitosti bych vám také ráda představila jednu soutěž a jeden film, které se týkají šifrování. Jedna z jistě velmi adrenalinových šifrovacích soutěží je soutěž „Tmou!", kde jako tým v základním kole musíte vyřešit určitý počet zadaných velmi těžkých šifer v určitém čase, abyste se dostali do samotné soutěže. Ta probíhá v Brně na podzim od odpoledních až večerních hodin zimního času a trvá až do druhého dne do rána. V tomto časovém intervalu je vaším úkolem vyřešit šifry ukryté po celém Brně pod rouškou tmy, což považuji za velmi silný a odvážný krok a případný zážitek. A film? Ten dokazuje potřebnost a užití šifer ve vojenství - pojednává o nejlepším šifrovacím německém stroji - Enigmě a snaze ho prolomit. Jestli se Enigmu podařilo prolomit či nikoliv a případně jak a kým, se již sami dozvíte ve filmu „Kód Enigmy", který jsem již viděla, a který je velmi zajímavý. Film doporučuji a proti zkoušení šifer z „Tmou!" také rozhodně nic nenamítám. Do samotné soutěže to chce ale určitý věk a pořádnou dávku odvahy, pokud tedy uvažujete o účasti, pořádně si to nechte projít hlavou, ať se nepřeceníte . Na internetu se ale dají najít šifry z této soutěže, takže si klidně sedněte s partou a využijte čas přemýšlením nad lehčími i těžšími šiframi nebo zhlédnutím filmu „Kód Enigmy".
         Karolína Podivínská, 8. B



Skandinávská literatura...?
Víte, co je to skandinávská literatura? Nebo - pokud nevíte, co je to Skandinávie - literatura z Norska, Švédska, Finska, Dánska nebo ostrova Islandu? Je možné, že vám to zprvu nic neříká, když se vám o ní ale pokusím něco málo říct, myslím, že zjistíte, že tato literatura je poměrně dosti známá.

 

Tak začneme:
Se skandinávskou literaturou se nejspíš setkáte nejvíce v podobě pohádek, nebo detektivek. A jelikož přednáška, kterou jsem absolvovala v pátek 13. ledna a o níž tu pro vás píšu, byla věnovaná literatuře pro děti a mládež, tak se tu budu zmiňovat právě o ní.
V 18. století děti venkovských rodin chodily pracovat se svou rodinou na panské, takže na čtení neměly čas a vzhledem k jejich nízkému postavení v společenském žebříčku ani smysl. Šlechtické děti sice čítávaly knihy, ale to takové, které byly určeny k výchově - v té době se jiné knížky pro děti ani nepsaly.
Když se potom přehoupneme asi o dvě století dál, objevují se zde bratři Grimmové a jejich pohádky, Astrid Lindgrenová s Pippi dlouhou punčochou nebo dětmi z Bullerbynu, a také samozřejmě Hans Christian Andersen. Všechny tyto autory asi už znáte, řeknu vám tedy nějaké zajímavosti:
- tak třeba ve Sněhurce zpracované studii Disney úplně chybí, že zlá královna nejenže chtěla po lovci, aby jí donesl některé ze Sněhurčiných orgánů, které pak snědla kvůli kráse, ale také konečná smrt této královny - musela vklouznout do rozžhavených železných střevíčků, ve kterých se utancovala k smrti (no jo, Grimmové byli trochu drasťáci )
- nebo H. Ch. Andersen: svoji chudobu odrážel i ve svých pohádkách (např. Děvčátko se sirkami, které zoufale prodává sirky, které si nikdo nechce koupit)
- a také A. Lindgrenová měla jedno nemanželské dítě, které musela kvůli nátlaku okolí dát do pěstounské péče a mohla si jej vzít zpět, až žila se svým manželem

Přednášky o skandinávské literatuře se konají vždy v čítárně dětské knihovny na Tyršově ulici jedenkrát za měsíc, určitě se přijďte podívat (například v březnu bude přednáška o skandinávských detektivkách).


Karolína Podivínská 8. B


Pár vtipů na konec

 

Ženo , když sis mě z lásky vzala , nemohla bys mne i z lásky opustit ?
Nemohla , já už tě totiž nemiluji !

Manžel stoná s horečkou v posteli a ptá se své ženy :
Helenko , budeš aspoň trochu truchlit , když umřu ?
To víš že ano , však mne drahý znáš , že vždy pláču kvůli každé hlouposti !

Manželka koupající se v moři volá na manžela :
Pepo ! Určitě tady není žádný krokodýl ?
To víš , že ne , konejší ji manžel .
Oni se žraloků bojí .

Miláčku , jdu lovit žraloky, nechceš jít se mnou ?
Ani ne . Mě to posedávání na břehu moc nebaví .
A stejně musím prát a vařit .
No to chápu .
Víš , ale já potřebuji nějakou návnadu .

Jeden pár takhle přišel na výletě ke studni splněných přání .
Manžel se naklonil , pomyslel si přání a hodil dolů minci .
Žena si řekla , že to také zkusí .
Avšak příliš se naklonila , přepadla přes okraj a utopila se .
Manžel chvíli strnulé stál , pak se jen usmála povídá :
Jejda, ono to opravdu funguje !

 

 

Aktuality

 
webdesign: frogDesign.cz © 2008 code & programming: © 2008