číslo 44

 

 

 tak už jsme tu zase. Je to k nevíře, po tom velkém vypětí spojeném s vydáním Speciálu k výročí školy. Doufáme, že se vám alespoň trochu líbil!!! Má-li někdo zájem, dá se ještě zakoupit za 30 Kč u p. uč. Tenorové. Redakční rada si k té velké slávě pořídila nová trička, tak chceme ještě jednou poděkovat paní Oláhové za sponzorský příspěvek. Děkujeme!A nyní k novému číslu. Titulní stránka se nám opět vybarvila, snad se vám líbí. Uvnitř čísla je to napěchované samým zajímavým čtení. Naleznete tu zprávy o akcích ve škole, o tom, že tu byli opět kamarádi z Kirchlintelnu, přečtete si nějaké rozhovory, dozvíte se, kdo je ten nový učitel ve škole.

Deváťákům připomeneme, že se blíží doba jejich volby povolání. Jsme rádi, že tu máme příspěvky z budovy na Tyršově ulici, určitě nás zajímá, co se tam děje.

Také tu naleznete spoustu prací vašich spolužáků, třeba vás budou inspirovat....

Na závěr nezbytné vtipy a pozor: hlášky učitelů, které jsme zaslechli, když jsme se plížili po chodbách...

Pěkné počteníčko ( a nenechte se rozhodit podzimním počasím!!!)

Váš     (to je moje adresa, tak napište mi někdo!!!!)

 

OBSAH

Úvoďák                                                      str. 1

Den otevřených dveří                                  str. 2 - 3

Výtvarná soutěž, vzkazy                              str. 4 - 5

Návštěva Němců                                        str. 6- 11

Podzim, Halloween                                     str. 12-14

Dešťové kapky                                           str. 15

Rozhovor                                                   str. 16

Nový učitel                                                str. 17

Exkurze                                                    str. 18

Zprávy z Tyršové                                      str. 19- 20

Volba povolání, anketa                             str. 21-23

Zajímavé profese                                    str. 24

Hlášky učitelů                                         str. 25

Velká pardubická                                    str. 26-27

Zprávičky                                              str. 28-32

Ze žákovských prací                              str. 33 - 36

Vtipy                                                    str. 37

 
 


Oslavy 30. výročí Základní školy v Letovicích

Je úterý 28. září, svátek sv. Václava,  den pracovního klidu. Přesto dveřmi Základní školy v Letovicích proudí davy lidí, a to od nejmenších až po ty nejstarší. Tento den byl totiž Dnem otevřených dveří, který se konal u příležitosti 30. výročí základní školy, rekonstrukce budovy a revitalizace školního hřiště.

V  10.00 byl tento den zahájen slavnostním projevem ředitele školy Mgr. Miloše Randuly a starosty města Letovice Mgr. Radka Procházky. Po přestřižení pásky se lidé vydali na obhlídku školy a přestože bylo deštivo, zavítali i na nové školní hřiště, které škola dostala jako „dárek" k narozeninám od města.

Papírové boty na schodištích zavedly návštěvníky do nové učebny chemie, kde se účastnili zajímavých chemických pokusů, nebo do učebny fyziky, kde pro změnu probíhaly pod pedagogickým vedením  pokusy fyzikální. V učebně dějepisu a zeměpisu si všichni mohli vyzkoušet práci s interaktivní tabulí, v přírodopisné učebně zase obdivovat naši zvířenu. V žákovské kuchyňce byla pro návštěvníky připravena ochutnávka sladkých i slaných dobrot a zároveň i prezentace výtvarných i rukodělných prací spojená s burzou žákovských výrobků. Školní jídelna se na tento den proměnila v kulturní sál, kde postupně předváděli svůj program žáci prvního stupně. Během celého dne jsme potkávali kameloty v tričku se školní mandalou stromu, kteří nabízeli speciální číslo časopisu „Školního víqět".

Školní chodby byly zaplněny historickými fotografiemi. Každý, kdo navštěvoval tuto budovu jako žák základní školy, se mohl najít coby absolvent, děti tu hledaly své rodiče a své pedagogy. Zároveň byly chodby proměněny ve školní galerii, kde se vystavovaly žákovské práce, a nejen to... V přízemí probíhalo hodnocení výtvarné soutěže „Kořeny mají nejen stromy...", která byla vyhlášena nejen pro žáky základní školy, ale i pro děti z mateřských škol a pro rodiče.  Toto téma bylo ústředním motivem celých oslav.

Ten, kdo během dne nahlédl do tělocvičny, mohl fandit žákovským družstvům v jejich sportovním klání. Od 15.00 pak volejbaloví fanoušci a fanynky přihlíželi v historii prvnímu volejbalovému zápasu Město versus Škola. Tento turnaj nenašel svého vítěze ani poražené. Skončil příznivě pro obě dvě strany za stavu 2:2.

V podvečerních hodinách pak chodby školy opět utichly, aby se druhý den mohly rozeznít dětskými hlasy a pravidelným zvoněním, a školní dveře se uzavřely. Skončily oslavy 30. výročí otevření školní budovy na ulici Komenského a začíná její čtvrtá desítka...

 

                                                                                                                                        RK


Den otevřených dveří

 

Dne 28. září byl na ZŠ Letovice Den otevřených dveří. Ptáte se proč? Bylo to totiž 30 let od založení této budovy. Již od pondělí byly veliké přípravy a v úterý to vše vypuklo. V 10:00 bylo slavnostní zahájení před školou, které přednesl náš pan ředitel. Poté následovalo vystoupení žáků 1.stupně, které trvalo část dopoledne. Pak byly v odborných učebnách chemie a fyziky prováděny různé pokusy, které si šlo i vyzkoušet, nebo si otestovat vybavení  jiných učeben. Po všech těchto ukázkách byl od 15:00 - 16:00 zápas ve volejbale Město versus Škola. Po celý tento den se prodával i náš speciální výtisk Školního Víqětu za dobrovolnou cenu.

A.Halatová 9.D


Výtvarná soutěž

V úterý 28.září proběhlo závěrečné hlasování ve výtvarné soutěži „Kořeny mají nejenom stromy, ale i lidé ...". O vítězích jednotlivých kategorií rozhodly hlasy návštěvníků, kteří do školy zavítali na Den otevřených dveří.

  Výsledky výtvarné soutěže

Kategorie - Mateřská školka                                                  Kategorie - 1. a 2.ročník

1.místo - Dufková Kristýna (2.B)                                            1.místo - Podivínský Dominik (1.B)

2.místo - Seidlová Gabriela (3.B)                                           2.místo - Havlová Bára (1.C)

3.místo - Kopecká Monika (2.A)                                            3.místo - Řehoř Tobiáš (MŠ)

Kategorie - 3. a 4.ročník                                                          Kategorie - 6. a 7.ročník

1.místo - Sičová Karolína (4.B)                                                1.místo - Dvořáčková Tereza (8.C)

2.místo - Přichystalová Ludmila (4.B)                                      2.místo - Dočekal Martin (8.D)

                                                                                                                       Trčková Jana (8.A)

3.místo - Dvořáčková Lenka (4.B)                                          3.místo -  Adéla Mistrová (9.D)

Kategorie - 8.a 9.ročník                                                          Kategorie rodiče

1.místo - Bohatcová Marie (9.C)                                            1.místo - Kalas Bohuslav

2.místo - Skoupá Michaela (9.C)                                            2.místo -  Boris Trčka

3.místo - Ježová Lucie (9.B)                                                    3.místo -  Bělehradová Miloslava


Úplně  nejlepší  základka

 

„Úplně nejlepší základka, hned bychom šli zpět." Tato slova skrývá jeden z mnoha vzkazů, kterými se návštěvníci Dne otevřených dveří vrátili zpět do školních lavic a zavzpomínali na léta strávená v této budově. Vzkazy určené konkrétním lidem našly svého adresáta a byly předány. Do vzkazů určených naší škole můžete nahlédnout i Vy:

Chceme zpět na ZŠ.

Vzpomínka na starou dobrou školu.

Super nové automaty - pití, jídlo.

Nejlepších devět let. (loňská 9.C)

Vynikající věci v butiku (bazárku), hlavně tašky.

Jsou tady nej kamarádi.

Výzdoba je cool! Nesundávat!


Němečtí přátelé opět v Letovicích

Když v květnu 2010 domlouval ředitel  ZŠ  v Letovicích Miloš Randula v Pirně u Drážďan s ředitelem školy v Kirchlintelnu /SRN/ Reinhardem Riesem termín návštěvy německých žáků a kolegů v  Letovicích, snad nikdo netušil, jak rychle se ten čas přiblíží. Oba ředitelé se shodli na termínu, který se kryl s termínem slavnostního otevření zrekonstruované školní budovy a sportovního areálu, tedy na konci září.

Nakonec se návštěva německých hostů uskutečnila ve dnech 26.9.- 5.10.2010. Spolu se žáky a učiteli přicestoval též ředitel školy Reinhard Ries  a starosta Kirchlintelnu pan Wolfgang Rodewald. Ten také věnoval škole u příležitosti 30.výročí školní budovy symbolické" hodiny pro přátelství" s erby obou měst - Letovic a Kirchlintelnu.

Kromě slavnostní části pobytu, a to při oslavách a Dni otevřených dveří dne 28.září, se žáci obou škol věnovali společně mnohým aktivitám. Účastnili se společných vyučovacích hodin, procvičovali pilně komunikaci v cizím jazyce, poznávali město Letovice a nejbližší okolí - např. jeskyni v Rudce. Vyjeli také na dva společné celodenní výlety, a to do Moravského krasu a do Prahy. Společně pracovali při textilním workshopu , kdy vyráběli malovaná trička a tašky. Kromě toho část programu zajišťovaly hostitelské rodiny, kterým patří též dík za pohostinnost a velmi příjemné přijetí německých dětí.

Program byl velmi pestrý, a tak není divu, že těch společných 9 dní velmi rychle uběhlo, a stejně tak přišlo loučení na letovickém nádraží, které se neobešlo bez slziček. Kromě toho, že si děti procvičily znalosti cizího jazyka a poznaly vzájemně různé zvyklosti a rozdílnosti, navázaly totiž i pěkné vztahy a přátelství, které budou moci dále rozvíjet při návštěvě v Kirchlintelnu, která se uskuteční v květnu 2011.

Velké poděkování patří Česko-německému fondu budoucnosti, bez jehož finančního příspěvku by se tato finančně a organizačně náročná akce nedala uskutečnit, starostovi  Letovic, panu Radku Procházkovi za všestrannou pomoc a podporu, paní Ivě Škrancové za pomoc při organizaci a vedení textilního workshopu, paní  Kalasové za sponzorský dar a ještě jednou hostitelským rodinám za poskytnutí ubytování a péči o německé žáky.

MT


Němci 2010

 

26.září-Příjezd:

Tak konečně je to tady! Říkali jsme si všichni, když jsme něco kolem 18:30h. netrpělivě čekali na příjezd vlaku s Němci.Vlak s mírným zpožděním přijel a my se za jeho pískavého brzdění rozběhli naproti našim budoucím kamarádům a kamarádkám.
Následovalo rozdělení Němců do rodin, naložení kufrů do aut a odjezd domů. Přivítání a prohlídka domu trvala jen chvilku, protože všichni cestující byli unaveni a navíc ještě psali rodičům,  že už dojeli. Potom šli spát.

 27.září-Volný den:

Bylo sice pondělí, ale škola nebyla, takže jsme se mohli více věnovat Němcům. No, věnovat, tím myslím více se seznámit, všechno jim ukázat a podobně. Každého jsme mohli vzít někam na výlet, jako do Dinoparku, ZOO, na nákupy nebo ho jen tak provést po Letovicích.

28.září-Státní svátek (Den otevřených dveří):

V úterý se nikomu vážně nechtělo vstávat, zvlášť nám, kteří jsme museli být ve škole už na 7h. A proč? Protože byl Den otevřených dveří a my, kteří jsme tam měli nějakou povinnost, museli přijít (i s Němci) do školy takhle brzo.Když jsme došli do školy, Němci hned šli k sobě a začali si vyprávět (vážně nevím, o čem, snad jaké to u nás je).
My se šli zatím převléct nebo nachystat a až slavnost začala, začali jsme plnit své povinnosti. Tím myslím, že někdo asistoval v chemii, v přírodopise, ve fyzice, prodával školní víqěty, nebo se prostě jen tak poflakoval a prohlížel si školu.Ve škole jsme měli zůstat buď po dobu „služby" nebo jak dlouho jsme chtěli.

29.září-Moravský kras+Brno:

Ve středu byl první společný program, a to výlet do Moravského krasu a do Brna. Sraz jsme měli před školou v 7:45h, nastoupili jsme do autobusu a pak vyrazili do Moravského krasu takovým mini vláčkem jako je v ZOO a tak. Tam jsme šli do jeskyně a byli na dně Macochy. Mimochodem jeskyně byla moc krásná!
Než jsme vyjeli na vršek Macochy, všichni jsme se nasvačili a pak došli k lanovce, která nás vyvezla nahoru a potom zase svezla dolů, kde nás mini vlak zase odvezl k autobusu a my vyjeli směr Brno. Pan řidič nás „vyšoupl" někde poblíž Petrova, kam jsme poté došli a pak měli rozchod ve skupinkách spolu s Němci. Sraz byl zase tam a pak, okolo 17h následoval odjezd domů.

30.září-1.díl tex.workshopu,Stadtrallye:

Ve čtvrtek jsme došli do školy a s Němci šli na první hodinu, poté jsme v kuchyňkách vyráběli vlastní obarvená trička a tašky.
POSTUP: Vezměte si tričko a otočte ho naruby, vezměte ho za prostředek a ten zauzlujte a obmotejte špagátkem.To stejné můžete udělat i s rukávy.S taškou to udělejte podobně. Poté oba výrobky hoďte do připraveného hrnce s obarvenou vodou a počkejte aspoň tak jeden den, než se vám obarví.
A protože my měli ještě čas, šli jsme zase do hodin, pak na oběd a následovala Hra po Letovicích alias „Stadtrallye" .Byli jsme rozděleni do skupinek a dostali papíry, na kterých bylo napsáno buď místo nebo věc, co máme hledat. Ale nebylo to tak snadné! Všechno bylo napsáno anglicky, takže nám dali ještě slovníčky a hurá do hledání! Sraz byl u cukrárny v 15h. Když jsme měli správně, mohli jsme odejít domů. /Můžete si též vyzkoušet.../

1.října-Výlet do Rudky:

V pátek jsme šli normálně do hodin a v 11:30h. šli na oběd, poté nastoupili do autobusu a jeli do jeskyně Blanických rytířů. Bylo to moc pěkné!
Potom jsme šli na náměstí do Kunštátu, tam byl rozchod a pak jsme jeli domů.

2.října-Praha:

V sobotu byl na programu MEGA VÝLET do Prahy. Před půl osmou byl sraz na nádraží a pak cesta směr Praha. Dojeli jsme na hlavní nádraží a tam jsme měli chvilku rozchod.Pak jsme vyrazili tramvají na Petřínskou rozhlednu, kam vedla ještě lanovka.
Prohlédli jsme si také Pražský hrad, Karlův most, Staroměstské náměstí, kde bylo hodně lidí, zvláště proto, že je tam co? No orloj! Pak jsme šli na Václavské náměstí, kde byl rozchod takže všichni mohli vyrazit na vytoužené nákupy a jídlo.
V 17h. jsme pomalu šli zase na hlavní nádraží a na vlak. Domů jsme přijeli tak okolo 20:30h. V Praze to bylo vážně moooc supr!!!!!

3.října-Volný den:

V neděli byl volný program v rodinách, takže zase cokoliv podle nás (nebo spíš rodičů).

4.října-Rozlučka:

Pondělí byla 2.část textilního workshopu.Každý jsme dostali už obarvená trička a tašky a mohli jsme na ně malovat.Když už měl každý hotovo, buď si někdo povídal, někdo šel na počítače nebo jen tak blbli.
A protože nám  zůstalo trochu času, museli jsme jít (zase) do hodin.Potom jsme šli na oběd a po obědě šli kluci na počítače, zato holky vyrazily do kuchyněk na vyrábění pomazánek a občerstvení, protože ve 14h. začala rozlučková párty.
Ale před tím bylo společné foto a pak prohlídka fotek z celého pobytu Němců.Potom jsme se všichni přemístili do kuchyněk a začalo to. Každý si vzal něco na ochutnání a povídali jsme si. Pak (kdo chtěl) jsme mohli odcházet.

 5.října-Odjezd:

Úterý bylo vážně smutné! V 7:10h. jsme se sešli na nádraží a loučili se s Němci, kteří už museli odjet. Potom každý musel zase do školy normálně do hodin.
Celých těch 10 dnů uběhlo jako voda, ale těším se, až Němci přijedou příští rok zase!

 

Petra Hušnerová, 7.A


STADTRALLYE

1. Find the name of the street  which you can see the castle from. 

 2. Where can you find these ornaments? Whai is this building used for? 

3. What is the name of the church with this staircase? How many stairs are there? 

4. How old is the Castle of Letovice? Who is its current owner? 

5. What does this object stand for? Where is it situated? 

6. Which building can you find this coat of arms on? 

7. Find this statue. Which building is it situated in front of? Who is it?

8. Who is it? Where can you find this statue? 

9. What is the building with a beautiful coat of arms used for? 

10. Who will find this beautiful door and find out where it is leading? 

11. What is the time? Which building is this clock situated on? What is the building used for?


 

.P.o.d.z.i.m.

 

  Podzim- je jedno ze čtyř ročních období mezi létem a zimou.

V klimatických podmínkách mírného pásu se právě na podzim sklízí většina úrody

a opadavé listnaté stromy ztrácejí listí.

Dny se krátí, ochlazuje se a více prší.

 

Astronomicky podzim začíná  podzimní rovnodenností:

 - na severní polokouli(u nás) kolem 23.září, na jižní(u protinožců) kolem 21.března a končí zimním slunovratem - 21.prosince(u nás),21.června(u protinožců).

V meteorologii jsou souhrnným termínem podzim označeny měsíce září, říjen a listopad,(březen, duben a květen na jižní polokouli).

 

 

Podzim často vytváří v přírodě úchvatné barevné scenérie, nejkrásnější podívaná se naskýtá ve třech oblastech: ve většině Severní  Ameriky, v malé oblasti uprostřed Jižní Ameriky , a ve východní Asii, zejména v Číně a Japonsku. Tyto barevné krajinné scenérie nezůstávají stranou zájmu lidí a zejména na východě USA a Kanady vzbuzují čilý sezónní turistický ruch.

 

 .P.o.d.z.i.m.n.í.

.V.ý.z.d.o.b.a.

Podzimní výzdoba by měla být především příjemná pro naše oči popřípadě i nos, použít můžeme jakýkoliv materiál, který nám poskytuje příroda.

Podzimní výzdoba - k podzimním dekoracím využíváme především materiály z období sklizně

( plody, trávy, klasy, ovoce, zelenina ).
Větší část materiálu je možné najít přímo v našem okolí a aranžovat si interiér podle příležitostí, mezi nejčastější patří dožínky, sklizně chmelu, lnu, vinobraní a v posledních letech i Halloween, svátek, který k nám přichází z Ameriky.



Halloween je starý irský svátek s pohanskými keltskými kořeny, kdy zdobíme dýně, aranžujeme s listím, květy, svíčkami, vyřezáváme je nebo vytváříme postavičky.


 

.H.a.l.l.o.w.e.e.n.

.D.ý.n.ě.

   

Dýně není jen pochutina, ale je převážně symbolem amerických svátků Halloween.

 Pro výrobu dýňové lampičky budeme potřebovat:

> dýni, velikost si vyberte sami. Ale pravidlo zní: Čím větší dýně, tím krásnější strašidýlko :-)

> misku pro odložení vydlabané části dýně

> lžíci pro dlabání

> nožík

> čajovou svíčku (svíčka může být i vonná, pokud budete dýni pokládat na stůl při večeři)

> fix nebo propisku

 

Postup pro výrobu dýňové lampičky:

Připravenou dýni, ze které budete vyrábět strašidýlko, pořádně očistěte.

Odkrojte vrchní část dýně. (tam, kde je stopka) Fantazie se meze nekladou. Můžete vyřezat špičky, obloučky nebo můžete odříznout špičku rovně.

Vydlabejte vnitřek dýně pomocí lžíce a dejte do připravené misky. Z vnitřku můžete vyrobit dýńový kompot. 

Na místo, kam budete pokládat svíčku, vydlabejte rovný povrch.

Nakreslete si na místa, kde budete chtít mít otvory značky, abyste věděli, kde budete asi otvory vyřezávat.

Vyřežte různé obrazce a díry a na dno potom položte čajovou svíčku. Pro větší bezpečnost uložte svíčku do skleničky.

 


 

Halloween - 31. října

Keltové slavili svátky:

1.února -imbolc - svátek zimy a slavnost Panny,příprava na nový růst a obrodu

1.května - Benine - svátek příchodu slunce a tepla

1.srpna  - lugnasad -  svátek žní

1.listopadu - samain - keltský nový rok

Poslední z těchto svátků se dochoval a slaví ho i někteří z nás.

Tento svátek si většinou spojujeme s U.S.A - Halloween však pochází z pohanského (Keltského- Keltové obývali i naši zemi) svátku Samhain  - což znamená ,,konec léta".  Oslavujeme ho poslední den Keltského roku, tedy 31.10 od západu slunce až do 1.11. Představiteli keltského duchovního života a vzdělanosti byli druidové.

Děti se převlékají do strašidelných převleků a dospělí většinou trčí doma a dávají dětem sladkosti, které si  získají pořekadlem:,,Koledu nebo Vám něco provedu" Jedná se o nejmagičtější  noc v roce, kdy k sobě svět živých a říše mrtvých mají nejblíže. Původní název byl Hallowe´en, zkratka s anglického ALL-HALLOW-EVEN.

V Evropě se slaví spíše Dušičky - vzpomínka na všechny věrné zemřelé a slaví se 2.listopadu. Lidé zapalují svíce, přináší květiny a věnce, kterými zdobí hroby. Toto je křesťanský svátek.

 

Lampiony

Tento den se vyřezávají dýně, do kterých dáváme svíčky (dýně se svíčkou se nazývá Jack-o-lantern=název přišel z Irska do ameriky v 18.století při bramborové krizi), ale dřív se používaly řepy, tuříny, brambory a tykve. Dýně se pokládají na okna, cesty před domem, trávníky,...dřív se do dýní dávalo uhlí. Tato světla mají vítat zemřelé předky a ochraňovat proti zlomyslným duchům a skřítkům. Tradičními barvami je černá a oranžová.

 

HRY- k Halloweenu patří samoz,řejmě i hry tady jsou některé z nich:

 

BOBBING FOR APPLES - hodně oblíbená hra. Jablka dáme do velké kádě. Cílem je vytáhnout jablko pouze s pomocí úst a držet ruce za zády!

APPLE PASS - můžeme hrát i s pomeranči. Jablka dáme po řadě na protější strany stolu. Ke každé straně se nás postaví stejně a musíme jablko předat osobě za sebou. Když jablko spadne, musíme začít znovu!

APPLE PARING - vezmeme si každý jablko, nůž a talíř. Vyhrává ten, kdo má nejdelší slupku.

GHOST STORIES - Vyhrává ten nejlepší vypravěč s nejstrašidelnějším příběhem.

N.Halamásková, 7.A 


 

DEŠŤOVÉ KAPKY

 

V listopadu hodně prší. Má to však své světlé i stinné stránky. Někdo nalézá ty dobré a někdo zase ty špatné, ale nikomu se nedá poroučet. A aby si každý vybral, kterou stránku bude podporovat, tak si o každé něco málo povíme.

Začneme tou špatnou .

Asi každý má doma deštník. Na jaře je používán občas, v létě málokdy, na zimu máme čepice a na podzim? To je ta doba, v které se deštník nenudí, ale co dělat, když deštník nemáte po ruce?  Nezbývá vám nic jiného než se schovat nebo zmoknout!! Tohle by byla ta horší varianta, kterou asi každý zažil, a tím se dostáváme k tomu ještě horšímu, a to je to, že onemocníme!! Rýma, kašel, bolení v krku......... atd. Ale proč? Přece jsme zmokli    a za to může spousta dešťových kapek! Takhle jsme prošli špatnou variantou dešťových kapek.

Teď následuje ta stránka dobrá.

Po dešti zbývají kaluže, které mají rádi hlavně ty nejmenší. Maminkám se to moc nezdá, ale dětem to dělá radost. Další dobrá stránka je dobrá pro květiny. Déšť ubere maminkám práci a zalije za malou chvilku klidně i několik zahrad. A co se stane, když do deště zasvítí paprsky slunce? Vznikne duha, která rozjasní celou oblohu. A teď to poslední. Když vše z dobrých stránek zamícháme a přidáme tanec. Tak nám vznikne krásná chvilka, kdy při dešti a při duze můžeme tančit v kalužích.

Tím skončilo vyprávění o dešti a teď máte možnost si vybrat svůj názor na dešťové kapky.

 

                                                             Markéta Minářová, VI.


Rozhovor s...

       ...paní učitelkou Lebišovou

 

1. Přála jste si vždy být učitelkou?

Rozhodně ne. Když jsem byla na základní škole, měla jsem mnohem skromnější přání - chtěla jsem být švadlenou nebo pletařkou jak maminka. Ale přiznávám, že ve třetí třídě mi pan učitel Kotoulek řekl, že budu učitelka. A měl pravdu.

 

 

2. Co se Vám líbí na této práci?

Pracovat s dětmi mě baví, je s nimi legrace, dostávám od nich hodně hezkého - teď nemám na mysli materiální věci.  Být učitelkou je práce tvořivá. A i když člověk vykládá v různých třídách to samé učivo, pokaždé to dopadne jinak.

 

 

3. Jak se Vám pracuje s žáky této školy?

Velice dobře, protože na této škole je hodně žáků, kteří mají zájem se učit.

 

 

4. Jaké byly Vaše pocity z prvního dne tady?

Asi nejvíc mi utkvělo v paměti přivítání ve druhé skupince v matematice. Klika od dveří byla natřená lepidlem. No, přilepila jsem se, jenže pak jsem žáka s radostí pustila na toaletu, protože jsem věděla, že se cestou taky přilepí. A ze třídy jsem odcházela mezi posledními, to již byly dveře otevřené a lepidla na klice si užili i jiní. Naškubané papírky zamotané v hadře na tabuli? Nic moc. Příště byl na klice od třídy špendlík. Ale to by snad jeden musel být slepý, aby se píchl. A ten špendlík v zabudovaný v sedátku učitelské židle? To muselo dát práce! Někteří žáci si jistě vzpomenou, že než jsem si sedla, z legrace jsem prohodila, že by tam tentokrát mohl být a dokonce jsem přejela židličku rukou. Škoda, že jsem nebyla důkladnější. Každopádně bylo vidět, že žáci se na mě velice těšili a již na první hodiny se vzorně připravovali, byť trošku jinak, než jak bych si představovala.

 

 

5. Co jste studovala po základní škole?

Po základní škole jsem nastoupila na gymnázium do Boskovic, poté jsem vystudovala matematiku a fyziku na PřF UP v Olomouci a později obor Matematika-ekonomie se zaměřením na bankovnictví na téže univerzitě.

 

 

6. Líbí se Vám naše škola?

Naše škola je moc hezky opravená. Líbí se mi výzdoba na chodbách, ve třídách je pěkný nábytek, učebny jsou moderně vybaveny. Škoda, že si toho někteří žáci naší školy vůbec neváží a zařízení i výzdobu úmyslně ničí.

 

 

7. V čem se to liší u nás a v Blansku?

Naše škola je mnohem větší. Učebny jsou moderněji vybaveny. Kromě toho na druhém stupni je víc nadaných dětí, tudíž se tu lépe učí, jelikož ve třídách nechybějí „tahouni".

 

8. Čtete náš Školní Víqět?

Samozřejmě.                                                                                         A.Halatová, 9.D


Ze země jednorožců na ZŠ Letovice

 

             Tušíte, která země má ve znaku bájného jednorožce? Kde vás nejlépe naučí hrát na dudy (tedy hned po Strakonicích)? Kde se zametání stalo takovou posedlostí, že z této činnosti vznikl národní sport curling (neboli lední metaná) a můžete se s ní dostat dokonce až na olympiádu? A dál - kde bychom našli památník národního hrdiny Williama Wallace (pro nás má podobu asi jako Mel Gibson a říkáme mu Statečné srdce)? Který národ je považován za tak šetřivý, až je lakomý? Pokud stále netušíte, tak jedna opravdu velká nápověda - odkud je vlastně ta lochneská příšera? Tak už víte? Samozřejmě, je to Skotsko.

            Na tyto a samozřejmě spoustu dalších otázek se nyní mohou dotazovat žáci pátých a devátých ročníků naší základní školy člověka z nejpovolanějších. Jeho jméno je Graeme Dibble a ač je původem z Glasgow (největšího, ne však hlavního skotského města), s českou kulturou se od mládí setkával prostřednictvím svého otce (učitele historie), který mu představil např. Škvoreckého, Kunderu, Hrabala a další. Po roce 1989 navštívil Prahu, která ho tehdy v porevoluční atmosféře okouzlila. Snad právě proto se po studiích historie na Strathclyde university stává učitelem angličtiny v Brně. A i když se na devět let následně vrací do vlasti, kde pracuje pro BBC, vazby na Českou republiku zůstaly živé a Letovice se stávají jeho novým domovem. Domovem, který sdílí s (novo)manželkou Suzi a psem Liškou.

Výuka angličtiny s rodilým mluvčím se uskutečňuje v rámci projektu Peníze do škol, do kterého se naše škola zapojila v několika oblastech (např. Čtenářská a informační gramotnost, Cizí jazyky a další). My, jako učitelé angličtiny, máme samozřejmě největší radost z nefalšovaného Skota. Každá neokoukaná tvář v pedagogickém sboru je pro žáky inspirující. A když se navíc jedná o někoho, kdo hovoří perfektní angličtinou a ještě se ho můžete zeptat, co ti Skoti nosí pod sukní, bude snad motivace dvojnásobná. Doufejme, že žáci pátých a devátých ročníků, na jejichž výuce se náš skotský lektor bude podílet, využijí této příležitost co nejlépe k tomu, aby si prověřili a hlavně rozšířili svoje znalosti anglického jazyka. Příležitost, která tu dlouho nebyla.

Závěrem. Nevěřte předsudkům o skotské šetřivosti. Za sebe slibuji, že hned od zítřka budu proti nim bojovat. Ale dnes ještě:

Skotský Mikuláš navštíví rodinu a ptá se: „Tak, děti, co si ode mě koupíte?"

Mgr. Radek Musil


Exkurze 8.C a 8.B

   Dne 5.10.2010 jsme byli se třídou 8.B na exkurzi. Na exkurzi nás také doprovázela paní učitelka Bušová a pan učitel Musil.
  Nejprve jsme navštívili hrad Lipnici.V první části programu  nám pan průvodce vyprávěl

o historii hradu. V druhé části jsme si hrad mohli procházet sami. Byly tam různé tmavé chodby, úzké schody, věže, podzemní místnosti a mnoho dalších zajímavostí. Po prohlídce jsme se vypravili k domku Jaroslava Haška. Nejprve šla do domku 8.B a 8.C zatím plnila úkoly, které se týkaly nejen hradu, ale i života a místa hrobu Jaroslava Haška. Pomník na hřbitově  jsme měli možnost i vidět.V domku J.Haška jsme zahlédli jeho vysvědčení, různá umělecká díla a spousty dalších věcí, které připomínaly Haškův pobyt v Lipnici.
     V další části naší exkurze jsme měli rozchod v Havlíčkově Brodě.
     A v poslední části naší celodenní exkurze jme navštívili dům Karla Havlíčka Borovského v Havlíčkově Borové.Tam nám paní průvodkyně popisovala život K.H. Borovského. Na konci jsme si mohli zakoupit suvenýry.
     Tady naše exkurze skončila. Domů jsme se vrátili v 17:00 hod.

              Monika Smetanová, 8. C


Pozdrav   z  Tyršové

  

     Vážení učitelé, dětičky a lidičky všech velikostí a věkových skupin, školní i mimoškolní  - Vás všechny zdravíme ze „základky" na Tyršové.

     Jak trávíte chmurné podzimní dny?

U nás na „Tyršové" jsme se rozhodli, zpestřit si podzim oslavou Halloweenu. Není to slavnost ryze česká, spíše naopak, ale oslav není nikdy dost, tak proč nepodlehnout volání duchů.

Zvlášť,  když to vezmeme s humorem a nadsázkou.

     Tak tedy v úterý 26. října 2010 jsme duchařili už od rána. Po chodbě se promenádoval kostlivec, připravovali jsme si papírové královské koruny, na obličej si kreslili magické motivy. Vše vyvrcholilo v tělocvičně. Žáci třetího ročníku nám ukázali krátký kulturní program, žactvo si procvičilo mozkové závity plněním úkolu, které paní učitelky připravily zákeřně veselou formou. Nechyběla ani slavnostní výzdoba, křepčení v tanečním rytmu a kbelíky plné sladkostí.Na závěr žáci druhého a třetího ročníku poměřili síly v přátelském utkání ve vybíjené.

     Ptáte se, kdo zvítězil? No přece ti, co se dobře bavili.

 

     J.P


.

Strašidelný týden v knihovně

 

Ve čtvrtek 7.října jsme se vypravili do knihovny na akci „V knihovně nám straší". Seznámili jsme se s různými druhy strašidel a přečetli jsme si zajímavé příběhy.

1.C, 3.C


 

Učíme se i v přírodě

V prvouce se třeťáci seznamují s Letovicemi a učí se poznávat světové strany.

Pomáháme

Na podzim je třeba uklidit listí. Kdo pomůže?


Anketa - Volba povolání

 

  1. Už víš, na jakou by si chtěl(a) jít školu??
  2. Proč na tu školu chceš jít??
  3. Jaké povolání budeš chtít v budoucnu dělat a proč??

 

 

1.Ano, je to Česká zemědělská akademie v Humpolci.

2. Protože jdu na maturitní obor chovatel jezdec, protože mám hrozně ráda koně,a moje výuka bude zaměřená na  koně a vše okolo nich.

3. Budu chtít pracovat u koní, je to jiné než práce s lidmi, když se o koně dobře staráš a dáš jim svoji lásku, oni ti to oplatí .Je  super, když se díváš na dovádějícího koníka na pastvině, jak šťastně pobíhá tam a zpě,t po tom, co jsi ho zachránila z nějaké špatné nemoci.                                                                                                                                                                                                        Jana Sarnová, 9.C

 

1.do Brna na uměleckou školu.

2.Chci tam jít, protože mě baví kreslení.

3.V budoucnu bych chtěla dělat designérku nebo výtvarnici.

                                                                                          Kristýna Nesrstová, 9.A

 

1.Na nějaké gymnázium.

2.Protože po studium na gymnáziu můžu jít na vysokou školu.

3.Chtěla bych dělat historičku.

                                                                                          Lucie Ježová, 9.B

 

1.Ano vím, chtěl bych jít na zdravotní školu do Blanska.

2.Zaujala mě tak asi nejvíc.

3.V budoucnu bych chtěl jezdit se sanitkou, protože mě baví pomáhat lidem.

                                                                                            Tomáš Herčík, 9.D

 

1.Ano vím, chtěl bych jít na školu André Citroena v Boskovicích  na obor Opravář    zemědělských strojů.

2.Chci jít na tuto školu, protože mi vyhovuje její vzdálenost a aktivity žáků.

3.V budoucnu bych chtěl dělat opraváře zemědělských stojů nebo traktoristu.

                                                                                          Milan Kříž, 9.C

 

                                                                                                             Nikola Svobodová,9.A


O volbě povolání přemýšlíme už teď.

 

Na shledanou, základní školo!

Nejsem jediná ze školy, která tuto větu bude moci za pár měsíců zvolat. Za půl roku opustíme své lavice, rozloučíme se s vyučujícími, ať už byli jacíkoliv. Naše třída se rozejde do všech stran, zavřou se za námi dveře budovy. Konec.

Devět let v této škole už navždy budou promítány jen v mých vzpomínkách. Ovšem stále platí, že když něco končí, nové začíná. Půjdeme dál za svými představami, plány a sny. Proto je důležité znát směr a cíl své cesty. Nebo nemám pravdu?

Já pro tuto chvíli znám směr, kudy se budu ubírat, avšak svůj cíl přesně neznám. Však někdy je důležitější ta cesta než cíl. Mám umělecké sklony, jako třeba k výtvarné činnosti, divadlu či tanci, a zároveň humanitní cítění - můj zájem se týká historie, kde  přemýšlím o problémech tehdejší společnosti, nad vlastnostmi a uvažováním lidí dané doby. A všechny tyto zájmy ráda zakomponuji třeba do práce historika. Kéž bych tento obor vystudovala a v budoucnu se stalo studium historie  i mým zaměstnáním.

Nebo mám zájem ještě o něco jiného? Zřejmě ne a pokud ano, pak tento svůj zájem jsem dosud neodhalila. Mohu sice vystudovat dějiny, ale v budoucnu se budu věnovat něčemu jinému, protože mě třeba život zavane zcela jinam...

 

Lucie Ježová, IX.B


Základní informace o přijímacím řízení ke vzdělávání ve středních školách a v konzervatořích pro školní rok 2011/2012

 

  • § Práva a povinnosti uchazeče
  • - MŠMT vydalo nové vzory přihlášek ke vzdělávání na:

 http://www.msmt.cz/vzdelavani/nove-formulare-prihlasek-vzory

  • - staré vzory je možné použít, ale vpřihlášce je třeba vyplnit iuchazečem zvolený termín konání přijímací zkoušky
  • - uchazeč může do 1. kola přijímacího řízení podat celkem 3 přihlášky (platí i pro obory vzdělání stalentovou zkouškou); uchazeč si musí dát pozor, aby se nekryly termíny přijímacích zkoušek, protože stejný termín pro konání přijímací zkoušky nebo talentové zkoušky vjiném oboru vzdělání nebo jiné škole, do kterých uchazeč podal přihlášku, není důvodem stanovení náhradního termínu konání přijímací zkoušky nebo talentové zkoušky
  • - vdalších kolech přijímacího řízení není počet přihlášek žádným způsobem omezen
  • - uchazeč podává přihlášku vždy přímo u ředitele školy, do které se hlásí -ztoho plyne, že je jednoznačně sám odpovědný za obsah přihlášky ve smyslu doložení všech potřebných dokladů, zejména pak vyjádření školského poradenského zařízené (PPP, SPC) vpřípadě uchazečů se speciálními vzdělávacími potřebami, diplomy ze soutěží atd.
  • - odvolací lhůta činí 3 pracovní dny ode dne doručení rozhodnutí
  • - svůj úmysl vzdělávat se ve střední škole, oboru vzdělání a formě vzdělávání musí uchazeč potvrdit doručením zápisového lístku řediteli školy, do které byl ke vzdělávání přijat, a to do 5 pracovních dnů ode dne, kdy bylo uchazeči doručeno rozhodnutí o přijetí ke vzdělávání. POZOR - jedná se o lhůtu hmotně právní, tzn., žepátý den již zápisový lístek musí být doručen řediteli školy (nestačí jej dát pouze napoštu)

 

 

  • § Doručování rozhodnutí
  • - rozhodnutí je nezbytné doručovat do vlastních rukou
  • - úložní doba vpřípadě, že rozhodnutí nelze doručit, je 5 pracovních dnů; „pošta" zná úložní dobu 5 dnů, poučení na obálce určené pro doručování správních písemností zní na 10 dnů => stále není dořešeno
  • - je zvýšený zájem na určení přesného okamžiku doručení rozhodnutí, a to ze dvou důvodů:
  • - odvolací lhůta jsou 3 pracovní dny
  • - zápisový lístek (viz výše)

 

 

  • § Rekapitulace termínů 1. kola přijímacího řízení

 

 

forma vzdělávání

termín podání přihlášky

termín konání přijímací zkoušky

termín odeslání rozhodnutí, pokud se přijímací zkouška nekoná

termín odeslání rozhodnutí, pokud se přijímací zkouška koná

obory vzdělání s talentovou zkouškou

 

30.11.

2. - 15.1.

---

nejpozději do 15.2.

konzervatoř

 

30.11.

15.1. - 31.1.

---

nejpozději do 10.2.

řádné studium

denní

do 15.3.

22.4. - 7.5.

nejdříve 22.4.

do 3 pracovních dnů po termínu stanoveném pro přijímací zkoušku

 

dálkové

do 20.3.

2. - 17.5.

nejdříve 22.4.

do 3 pracovních dnů po termínu stanoveném pro přijímací zkoušku

nástavbové studium

denní

do 15.3.

2. - 17.5.

nejdříve 22.4.

do 3 pracovních dnů po termínu stanoveném pro přijímací zkoušku

 

dálkové

do 20.3.

2. - 17.5.

nejdříve 22.4.

do 3 pracovních dnů po termínu stanoveném pro přijímací zkoušku

zkrácené studium

denní

do 15.3.

2. - 17.5.

nejdříve 22.4.

do 3 pracovních dnů po termínu stanoveném pro přijímací zkoušku

 

dálkové

do 20.3.

2. - 17.5.

nejdříve 22.4.

do 3 pracovních dnů po termínu stanoveném pro přijímací zk


oušku


Z a j í m a v é   p r o f e s e

Jak to chodí u hasičů?

Tak na toto jsem se ptala profesionálního Boskovického hasiče Jiřího Lepky.

 

1.V jakém teritoriu Vaše základna působí, kolik členů je na směně?

Naše základna působí na Boskovicku, ale když je to nutné, jezdíme i dál. Celkově máme 3 směny. Na jedné je hned 7 lidí. Takže celkově je u nás 21 zaměstnanců.

 

2.K jakým jiným případům než požáry vyjíždíte?

Vyjíždíme právě ke zde uvedeným požárům, ale také k dopravním nehodám, povodním a technickým zásahům. To je např. nouzové otevírání dveří, vyprošťování, evakuace, atd...

 

3.Co musí splňovat uchazeč o povolání hasiče, je o toto povolání velký zájem?

Důležité jsou fyzické předpoklady, psychologické vyšetření, zdravotní kritéria a ve vzdělání to musí být maturita. Zájem je opravdu veliký, hlásí se dost uchazečů, ale projde asi tak 1/3, protože jsou těžké zkoušky a spousta lidí nezvládne nějakou část testování.

 

4.Jaké kurzy a školení absolvujete?

Každých 5let se testy opakují. U kurzů je to různé, protože každá osoba má jinou specializaci, např. chemik, spojař, lezec, velitel zásahu,... Každá specializace má své školení.

 

5.Jaké máte vybavení a techniku?

Máme 3 vozidla: 1.MAN- technický automobil, v něm najdete dýchací přístroje,dezinfekce,lana, věci na vyprošťování, a přestože to není přímo hasící auto , jsme schopni s pomocí tohoto vozidla uhasit požár.

                            2.VELKÁ CISTERNA- už podle tohoto názvu Vám je jasné, že se používá k hašení. Vleze se do ní 8200litrů vody.

                            3.TATRA- plošina.

 

6.Toto povolání je určitě fyzicky náročné, jak si udržujete fyzičku?

Každý rok obnovujeme fyzické testy(běhání, plavání, silové disciplíny,..). Ale během

samostatného roku si ji musíme sami udržovat. Nejvíce nám k tomu dopomáhá vybavená

posilovna. V každé směně máme řád, kdy 2 hodiny z 24hodinovéslužby právě posilujeme.

 

7.Účastníte se nějakých závodů?

My se zaměřujeme na soutěže typu vyprošťování z havarovaných vozidel. Pětkrát jsme

vyhráli krajské kolo a v roce 2006 jsme se stali mistry republiky.

 

8.A co kuriózní případy?

Kuriózní případy bývají především se zvířaty. Jako příklad tu je vytahování koně z jímky, na

tuto akci jsme povolali i jeřáb.

 

 

Andrea Halatová, 8.D


Nej hlášky učitelů!!

 

 

Bez poznámky neodejdeš!

 

Vem si špunt, ale ten stejně nebudeš potřebovat.

 

„Co tam je?" „Beránek"

 

Běž prosimtě na záchod.

 

Ty kecy si nech na koledu.

 

Nebudeme psát a napíšeme si areny s velkým A.

 

Zůstaňte stát a kdo odchází, odchází.

 

„Paní učitelko, nemáte tam náhodou nějaký ovladač?" „Myslíš myš?"

 

Ne, že mi na konci donesete štangli salámu!

 

Žák: vy jste říkala něco jiného!

Učitelka: tak to jsem kecala.

 

Letěl si to elektron.

 

Až já půjdu do důchodu, dělejte si co chcete, ale teď se budete učit!

 

Pružina pruží.

 

Já jsem jednou spadla z kola k popelnicím. Kdyby mě tam někdo viděl, tak si řekne: (jméno) požila."

 

Ježiši Kriste, já radši jdu.

 

Neber jméno Barbořino nadarmo.

 

Ty Staníííku...!

 

A.Halatová, 8.D a třída 8.B


Velká pardubická

 

Historie...

Jak je všeobecně známo, vznikla Velká pardubická z tradice parforsních honů, které měly u šlechty v minulém století obrovskou popularitu.

Rozšířil se hlavně anglický způsob honu, který byl spojen s překonáváním přírodních překážek, probíhal mnohem rychleji než původní francouzský hon a zvěř při něm byla vždy ušetřena pro další štvanici. U nás propagoval parforsní hodiny především hrabě Oktavián Kinský, který dovezl z Anglie originální smečků psů i s psovodem a v roce 1936 uspořádal první hon na jelena. V Pardubicích vznikla v roce 1841 z iniciativy knížete Františka Lichtensteina- Pardubická honební společnost. Okolí města bylo pro hony jako stvořené, a tak není divu, že se zanedlouho staly podzimním setkáním společenské smetánky

z domova i ze zahraničí, hlavně v letech 1872 a 1877,kdy vedl hony kníže Fürstenberg.ářčáář

 

Josef Váňa...

Neděle 11.října 2009 vstoupí do historie jako Josefa Váni. V tento den ještě více umocnil přívlastek legenda. Pošesté vyhrál Velkou pardubickou České pojišťovny. ,,Je to něco úžasného," říká muž, který za pár dnů oslaví už 57. narozeniny. Před letošním 119. Ročníkem se mu příliš nevěřilo. V sedle osmiletého Tiumena nepatřil k hlavním favoritům. Ale na trati si vedl mistrovsky. A v cíli si mohl užívat ovace pětatřiceti tisíců diváků. Po dvanácti letech, které uplynuly od jeho posledního triumfu s Vronskym, znovu vyhrál. Jako žokej už pošesté v kariéře. Jako trenér dokonce posedmé. V obou směrech je rekordmanem v historii slavného překážkového dostihu. ,,Měli jsme štěstí, že nám to všechno vycházelo. Bez toho se nedá Velká vyhrát," říká Josef Váňa, jenž své první čtyři triumfy ve Velké vybojoval s legendárním ŽELEZNÍKEM.

 


Moje pocity ze závodu...

Abych pravdu řekla, moje fanynka byla SIXTEEN, ale Váňa je prostě Váňa. Podle mého názoru je to prima žokej, ale i trenér. S koníkama to prostě umí, to se musí nechat!! Když se blížil poslední skok, bylo pořadí 1. Tiumen, 2. Sixteen,..... Doufala jsem, že to SIXTEEN ještě dotáhne, ale na Pepíka prostě neměla. Ještě musím podotknout, že moje favoritka byla jenom o chloupek za Tiumenem. Závod byl velice pěkný, napjatý a pořádně dlouhý. Kdo má alespoň malé místečko v srdíčku pro koně, doporučuji Vám se podívat živě na Velkou pardubickou.

 

 

                                                                                                                                                            Zuzana Prchalová 9.A


Zajímavosti

 

  • Dostih má pouze jednoho vítěze-rekordmana. Čtyřikrát vyhrál Velkou pardubickou kůň Železník.
  • Nový časový rekord je z roku 2008 - 8:59,9 min. Průměrná rychlost na 6900 metrů dlouhé trati činí 12,78 m/s - 46,00 km/h.[2] O rekord se postarala bělka Sixteen s žokejem Bartošem v sedle.
  • V roce 1909 dostih nedokončil žádný kůň.
  • V roce 1920 byl dostih ukončen bez vítěze. Jediný Jonathan, který doběhl do cíle, byl diskvalifikován pro překročení daného časového limitu.
  • Nejmladším vítězem se stal Josef Vavroušek roku 1956. V sedle Letce.
  • Nejstarším vítězem je amatér Vladimír Hejmovský, který vyhrál ve věku 59 let na koni Salvátor.
  • Jediným sedminásobným vítězem je žokej Josef Váňa.
  • Jedinou ženou, která zvítězila ve Velké pardubické, byla Lata Brandisová. Stalo se tak v roce 1937 a jela v sedle klisny Normy.

Jediný žokej, který vyhrál čtyři ročníky za sebou, byl Peter Gehm (2001-2004)


 

Draví ptáci v Letovicích

 

Dne 20. září 2010 se v zámeckém parku v Letovicích uskutečnila ukázka dravých ptáků

pro 1. a 2. stupeň. Naše třída spolu s celým druhým stupňem šla  na třetí a čtvrtou, pátou hodinu (před náma šel první stupeň).  Humorné prupovídky o dravcích, kterých u nás bylo přes třicet druhů, upoutaly naši pozornost. Po výkladu se nás zeptali na některé otázky z jejich výkladu, ten kdo odpověděl správně, dostal nálepku nebo obrázek či peříčko. Nakonec jsme viděli lov sovy a dalších ptáků. Někteří dravci se jen tak proletěli. Na závěr si někteří z žáků , kteří dobře odpověděli, směli dravce podržet na ruce. Bylo to zajímavé stejně jako před třemi roky, i před těmi šesti.

                                                                                                              Nikol Halamásková, 7.A


Seiferos

 

Kde: u zámku Letovice

Kdy: 20. 9. 2010                                                   

Proč: seznámení s dravci a sovami

Kdo: Seiferos

 

Stoupli jsme si kolem kruhu a poslouchali jsme pána, jak nám říká o dravcích, třeba že mají 1 kapku vody na měsíc, nemusí mít třeba rok vodu. Potom nám ukázal útok na zvíře z plyše a lety.

 

Hodnocení: ********************

V procentech: 100%                                           Karolína Lužná, 6. B


Pohádky na letovickém zámku

Letovice - Zámek v Letovicích se proměnil v pohádkovou říši Zámek v Letovicích a přilehlý zámecký park patřily o víkendu pohádkovým bytostem a divadelním představením pro děti. Kmotry akce byli herci Jan Přeučil a Eva Hrušková.

Ti publiku sehráli pohádku, další pohádkové postavy na děti čekaly v zámeckém parku. Tam získávaly kouzelné peníze, které mohly v něco pěkného proměnit v perníkové chaloupce. Lákadlem byl také jarmark výrobků řemeslníků před jízdárnou.


Soutěž Dřevo - materiál budoucnosti

Letovice - Masarykova škola práce v Letovicích už po šesté připravila soutěž pro žáky základních škol s názvem Dřevo - materiál budoucnosti. Jedenáct pětičlenných týmů z Blanenska v úterý soutěžilo v několika různých disciplínách. Ze dřeva družstva například stavěla ptačí budky, zápolila s hlavolamy nebo řešila kvízy. Jak dopadli naši zástupci, zjistíte dle přiloženého diplomu. Gratulujeme!!!


Škola základ života

hudební komedie ze života študáků a kantorů

„Co je štěstí? Muška jenom zlatá!" „Teď vám názorně předvedu, jak se básník stává trpaslíkem." „Snědl jsem párek nevalné chuti a nepřišlo mi volno." „Ich habe gesagt!" Tyto vpravdě kultovní hlášky pocházejí - jak všichni ctitelé české filmové klasiky dobře ví - z legendárního snímku Martina Friče „Škola základ života". Již méně je známý fakt, že filmový scénář vznikl na základě divadelní komedie, kterou na výzvu E. F. Buriana napsal středoškolský učitel Jaroslav Žák. A ten vycházel z vlastní humoristické prózy Študáci a kantoři, jež se těšila u dobových čtenářů mimořádnému ohlasu. A tak lze dnes říct, že Žákovy neopakovatelné postavičky „študáků" a „kantorů" - stejně jako autorovo laskavě ironické vidění školy coby sportovního zápasu - jsou právem nesmrtelné. Ba dokonce lze tvrdit, že dokud bude existovat škola, budou platit i brilantní a hluboce vtipné Žákovy postřehy o ní. Žákova divadelní verze se stala rovněž základem adaptace Hany Burešové; jsou do ní navíc dějově zakomponovány populární písničky třicátých let, které v inscenaci živě hraje a zpívá studentská kapela. S humorem i nadsázkou jsou tu nahlíženy typické školní situace, zobrazující "věčný boj" študáků a kantorů, mezi nimiž poznáváme povědomé typy a charaktery prostředí nejen školního, ale vůbec českého.

My jsme se na toto představení byli také podívat, a to 15.září 2010. Moc se nám to líbilo.


Exkurze pch do skláren

 

Dne 4.11. jsme my, co máme praktikum z chemie, vyrazily na exkurzi do skláren. Sice jsme první tři hodiny byly ve škole, ale i přes to stála naše exkurze za to. V 10:50 byl odjezd od ZŠ a v 11:17 jsme přijeli do Úsobrna, kde se již zmiňované sklárny nacházejí. Jakmile jsme se rozdělily na dvě skupinky, výklad mohl začít.

 

Něco málo...

● Tato sklárna byla postavena v roce 1827

● Funguje bez přerušení

● Sklo se taví při 1400 - 1500 stupních

● Velkých lahví se udělá 10 za minutu,   Malých lahví 55 za minutu

● Rozbité sklo se roztaví a potom ho znovu použijí

 

Exkurze byla zajímavá, poučná a dozvěděli jsme se spoustu věcí.

  1. Halatová, 9.D

    Exkurze 4. tříd -  Anthropos Brno

     

    Ve středu 13. října jsme vyrazili na exkurzi do brněnského  Anthroposu.  Nejdříve nás zde přivítala  paní průvodkyně, která nás postupně provedla všemi třemi patry velkého pavilonu. U každé expozice nám ukázala, co je zde vystaveno a o všem nám popovídala. Kdo chtěl, mohl se na cokoliv zeptat.  Během exkurze jsme se dozvěděli  spoustu  zajímavých a  poučných informací o způsobu života pravěkých lidí, o jejich lovu a také o první kultuře v tomto období. Mohli jsme také nahlédnout, jak vypadaly chýše pravěkých lidí a asi nejvíc se nám všem líbil model mamuta v životní velikosti. Vše jsme si mohli také vyfotit a na závěr si koupit i nějaký suvenýr. Exkurze se nám všem moc líbila a určitě nám poodhalila tajemný svět pravěku, o kterém se nyní učíme v hodinách vlastivědy.

     

    žáci čtvrtých tří


     

    Výzva pro čtenáře a čtenářky naší školy

     Pojďte  se stát spoluautory internetového Čtenářského deníku ZŠ Letovice a podělit se s ostatními o své čtenářské zážitky ! Zápis o vámi přečtené knize( nejedná se o povinnou četbu) vytvoříte v elektronické podobě a předáte p.uč. Sičové nebo zašlete jako přílohu na e-mail( ).

    Podoba zápisu:

    Název knihy, autor,nakladatelství, ( ilustrátor, literární žánr),stručný obsah, co tě zaujalo a komu a proč bys knihu doporučil/a. Pokud rádi kreslíte, můžete připojit i ilustraci.

    Rozsah: asi 15 až 25  řádků


     

    Malované na skle

    14. října 2010 jely všechny páté třídy do divadla Radost v Brně na představení Malované na skle. Hlavní postavou této zbojnické komedie je Juro Jánošík. Hraje se jeho příběh - legenda - od narození až do smrti. Živé herce střídají loutky, skutečné postavy pohádkové, herci zpívají, tančí, hrají na nástroje. Krásné texty Jaromíra Nohavici zaujaly svou neopakovatelnou poezií. Nálada a atmosféra inscenace všechny okouzlila.


     

    Podzim v keramické dílně

    V listopadu jsme opět zavítali do DDM Letovice na tvořivou keramickou dílnu. Je podzim, proto jsme podle spadaných listů vykrajovali tvary, které po spojení vytvořily solničky, misky, cukřenky. Po týdnu jsme si je pomalovali podzimními barvami a po vypálení v peci je dílo hotové. Určitě uděláme radost těm, komu svá díla věnujeme. Těšíme se na další dílnu.

    Žáci 5.tříd


     

    SCIO

     

    Druhý a třetí týden v listopadu psali deváťáci SCIO. Jako první se psal všeobecný test. Tam bylo něco z literatury, češtiny, ale také  matiky. Pak se psal test z obávané matematiky, ovšem pro někoho nebyla tak hrozná, jak se obával. Horší už to bylo s českým jazykem a s anglickým jazykem, to už tak lehké nebylo.

     

    Anketa.. Ptala jsem se 6ti žáků různých tříd devátého ročníku...

     

    1.Jaký test se ti zdál nejlehčí?

    Zuzka: čeština

    Katka:čeština

    Marťa: matematika

     

    2. Jaký naopak nejtěžší?

    Všichni: angličtina

     

    3 Co ti na testech vadilo?

    Lukáš: nic

    Karel: bylo tam moc textu

    Tomáš: všechno                  

     

    Jak kdo dopadl, bychom se měli dozvědět kolem ledna...                             A.Halatová 9.D


     

    Běh zámeckým parkem 2010

     

    Ve středu 22.září se konal  14.ročník běžeckého závodu pro děti letovických mateřských a základních škol. Letošního Běhu zámeckým parkem se zúčastnilo 107 závodníků. Sportovní zápolení podpořilo také slunečné podzimní počasí. Poděkování patří všem organizátorům, rodičům a především závodníkům.

     

    Výsledková listina

    Kategorie - Mateřské školky

    Dívky                                                                                                  Chlapci

    1.místo - Kotoulková Tereza (MŠ Čapkova)                               1.místo - Bušek Jakub (MŠ Komenského)

    2.místo - Penková Tereza (MŠ Třebětín)                                2.místo  - Pilát Jiří (MŠ Čapkova)

    3.místo - Leinveberová Aneta (MŠ Čapkova)                            3.místo - Strýček Jan (MŠ Čapkova)

     

    Kategorie - ZŠ 1.ročník

    Dívky                                                                                                   Chlapci

    1.místo - Leinveberová Dita (1.C)                                                  1.místo - Eyer Tomáš (1.B)

    2.místo - Dvořáčková Kristýna (1.C)                                             2.místo - Podsedník Lukáš (1.A)

    3.místo - Zemánková Aneta (1.C)                                                 3.místo - Dvořák Adam (1.B)

     

    Kategorie - ZŠ 2. - 3.ročník

    Dívky                                                                                                    Chlapci

    1.místo - Pfefrová Adéla (3.C)                                                         1.místo - Hermann Jakub (3.B)

    2.místo - Provazníková Kateřina (2.A)                                           2.místo - Dvořáček Patrik (3.B)

    3.místo - Pulcová Pavlína (3.A)                                                       3.místo - Kotoulek Martin (2.C)

     

    Kategorie - ZŠ 4. - 5.ročník

    Dívky                                                                                                     Chlapci

    1.místo - Gabaríková Magdalena (4.A)                                          1.místo - Dufek Michal (5.C)

    2.místo - Chatrná Natálie (5.B)                                                       2.místo - Dufek Karel (4.C)

    3.místo - Přichystalová Ludmila (4.B)                                            3.místo - Pokorný Miloš (5.A)

     

     

     

    Kategorie - ZŠ 6. - 7.ročník

    Dívky                                                                                                      Chlapci

    1.místo - Gabaríková Marie (7.B)                                                      1.místo - Žižka Adam (7.A)

    2.místo - Kaderková Pavla (7.B)                                                        2.místo - Kříž Josef (7.B)

    3.místo - Bednářová Adéla (7.B)                                                       3.místo - Zachoval Vojtěch (7.A)

     

     

    Kategorie - ZŠ 8. - 9.ročník

    Dívky                                                                                                       Chlapci

    1.místo - Sarnová Jana (9.C)                                                               1.místo - Zatloukal Stanislav (9.D)

    2.místo - Sládková Barbora (9.B)                                                       2.místo - Bohatec David (9.D)

    3.místo - Gabaríková Anna (9.B)                                                       3.místo - Forgáč Jakub (9.B)


     

    Šlo jich pět

    Žil kdes pes. Max to byl. A on rád jed i pil. Chtěl však jít pryč. A tak šel. Když šel, řek lvu jež šel: „Pryč jdu. A kam jdeš ty?" Lev na to: „I já jdu pryč." A tak šel pes i lev. Šli už dva. Pes vlez na mez, lev vlez na mez. Byl tam les. Šli přes les. Tam je tma. Nic. „Ale co to? Je tu kos." řek lev. Kos tam šel. I šli s ním. Šli už tři. Šli před les a tam zas mez. Pes lez na mez, lev lez na mez i kos vlít na mez. „Kam teď?" ptal se kos. „Tam, za tu mez." řek pes. A zas šli. Šli za tu mez. Mez je u vsi. Ve vsi byl pes Rex. Rex chtěl pryč. Už šel pes Max, Rex, lev a kos. „Kam teď?" Ptal se zas kos. „Pryč!" řek pes Rex, když šel kol své vsi. I šli pryč. Už šli kus, když lev chtěl jíst. Chtěl jíst i Max, Rex a i kos. Kos vlít na bez, co tam rost.  Kuk. „Tam je zas ves," řek kos. I šli dál do  vsi. Ve vsi chyt Rex veš. Tak už jich šlo pět. Za vsí byl most. A na něm je kost. Kost sněd Rex, Max i lev. Kos sněd hmyz, co tam byl. „Chce i veš jíst?" ptal se kos. „Ne," na to veš. A tak zas šli. Šli do vsi. Ve vsi chtěl Max dál žít. Chtěl i Rex a lev. Když chtěl Rex, tak i veš. Rex už je kmet. Veš je furt s ním. Tak i Max, kos i lev. Jsou tam i dnes.

     

    K.Krušinová, A.Halatová

    --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

    Ruce

    (Občanská výchova, téma - neverbální komunikace)

    Ruce má snad každý člověk, tedy pokud o ně nepřijde při autonehodě nebo ze zdravotních důvodů. Dítě se narodí a má růžové ručičky, nemotorné a příliš malé na to, aby něco zvládly. Musí se s nimi postupně naučit zacházet, například držet hračku, lžičku, a pak i zavázat tkaničku. Dospělý člověk rukama dělá snad úplně všechno. Nedokázal by si vlastně život bez rukou představit. Ale přesto takoví lidé mezi námi existují, kdybych měla klobouk, tak před nimi smekám.

    Miluju, když mě někdo hladí, výská ve vlasech nebo objímá ... A to vše jen díky rukám! Když se chcete s někým seznámit, podáte si ruce. Když někomu přejete k narozeninám, také si podáte ruce. Máváme na pozdrav i na rozloučenou. Domluvíme se s nimi beze slov znakovou řečí. Staráme se o ně, zdobíme si je prsteny a podobně.

                                                                                                                 Barbora Doskočilová, 7.D

    -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

     

     

    Ticho

    (Občanská výchova, téma - neverbální komunikace)

                Byl jednou jeden malý chlapec, který se jmenoval Michal. Bydlel v malém domečku úplně ale úplně sám. Jednou zavládlo u něho doma velké ticho. Chlapeček si neměl s kým povídat. Tak oslovil právě to  ticho. „Půjdeš si se mnou hrát?" nebo „Budeš můj kamarád?", ale ticho neodpovídalo. Michal byl hodně smutný, že si s ním nikdo nechce povídat. Časem si našel lidského kamaráda a už nebyl nikdy sám a smutný.   

                                                                                                                   Lenka Krystýnková, 7.D

    -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

     

    Kam se podělo ticho?

    (Občanská výchova, téma - neverbální komunikace)

                Najdeme někde na světě ticho v této hlučné době? Spousta lidí má z ticha spíše strach. Připadá jim depresivní a negativní a honem ho něčím zaplňují. Pustí si rádio, televizi, nebo mp3, ale přitom je neposlouchají ani nesledují. Slouží jim jenom jako kulisa. Během posledních sto let se svět stal mnohem hlučnějším. Porovnejme si třeba zvuk kosy při sečení trávy a zvuk motorové sekačky, zvuk klusajícího koně a zvuk automobilu, let ptáka a burácení letadla. Absolutní ticho můžeme najít jen hluboko pod zemí v jeskyních, nebo v kostelní kryptě. Jediné, co tam slyšíte, je váš dech a tlukot vašeho srdce. Lidé si myslí, že ticho je stav bez hluků, ale přitom toho mohou tolik uslyšet. Třeba hlas svého svědomí...                                     A proto se nebojme ticha. Ticho léčí.   

                                                                                                                      Hana Chloupková, 7.D

    -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

    Vzpomínka na prázdniny

     

    Můj zážitek z prázdnin se stal, když u nás byl bratranec. Já si vybírala pokus na chemickou soutěž „O nejlepší chemický pokus." Proto jsem často seděla u počítače a knížek. Jeden pokus jsem si vybrala a chtěla jsem ho hned zkusit. Bratranec a bratr ho chtěli vidět, tak jsem si řekla:" Proč ne?" Vše jsem si nachystala a rozhodla se vyzkoušet ho na zahradě kvůli možnému požáru.   Pustila jsem Buddyho z kotce a vzala sirky s tím, že už to zapálím. Kdyby se na nás někdo díval přes plot, musel by se smát. Bratránek stál se zacpanýma ušima u dveří, aby mohl kdykoli utéct, Buddy byl pod autem a hleděl na mě s otázkou „Co zase blbneš?" a brácha stál vedle mě, aby mi mohl pomoct. Když jsem to zapálila, vyšlehl ze železné misy třiceticentimetrový velký červený plamen a strašný dým. Kluci začali jásat a bylo na nich vidět, že se jim to líbilo. V tom na nás přes plot hukla sousedka: „ Andrejko, co se děje? Ono u vás hoří?" „ Ne to je pokus," smála jsem se. Tak tohle mě opravdu dostalo.

                                                                                         Andrea Halatová 9. D

    --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

     

    Budu Vám vyprávět o tom, jak jsem byla s kamarádkou Martinou v Brně na nákupech a málem jsme nestihly poslední vlak do Letovic. Jednoho dne jsme se vydaly s Marťou nákupový. Brzo ráno jsme jely do Brna a tam prošly skoro všechy obchody. Po Brně jsme cestovat zvládly, ale když jsme měly jet dom., málem nám ujel vlak, protože jsme nemohly najít přístroj na cvakání jízdenek. Najednou začali hlásit na nádraží, že vlak je připraven k odjezdu. Běžely jsme na nástupiště a tam uviděly žluté budky, které jsme celou dobu hledaly. Rychle jsme jízdenky označily a nastoupily do vlaku. Našly jsme místo k sezení a byly jsme rády, že jsme vlak stihly a v pořádku jsme dojely domů.

                                      

        Petra Zeráková 9. D

    --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

    Nová planeta

    V roce 3002 objevil jeden astrolog, že existuje planeta, na které žijí mimozemšťané. Rozhodl se, že se na tuto planetu vydá se svou posádkou. Sestrojili dopravní prostředek, který letěl světelnou rychlostí. Nastoupili a letěli. Doletěli na planetu, která se jmenovala Experiustontanus. Bum! Bum! Bum! Přistáli velmi tvrdě. Vystoupili z rakety a najednou uviděli divné stvoření. Co to bylo? Zeptal se profesor. Pojďte, budeme to sledovat. A tak šli a šli, až došli k velké rovině. Támhle je! Řekl profesor a běžel za ním. A najednou jich tam bylo asi tisíc. Všichni měli pochodně a byli zelení. Musíme to zapsat, a tak zapisovali:  Na této planetě žijí mimozemšťané.  Jsou zelení, místo očí mají antény, jsou asi 50 cm vysocí a mají šest rukou, tři nohy, jedno oko a po celém těle mají chlupy. Planeta je narůžovělá až fialová a má všude díry. Mimozemšťané se chovají velmi podivně. Pořád jen běhají sem a tam. Už musíme, pane profesore. Dobře, tak jdeme. Ale největší problém byl, že raketa se po tvrdém přistání rozbila. A tak tady museli zůstat do té doby, než se raketa opravila.

    Napsala Klára Zemánková,5.C

     

     

     

    Výprava do vesmíru

    Roku 2299 se vydají pozemšťané na  Neptun. Už jsou skoro všichni vevnitř, ale jeden nechtěl, protože věděl o jedné závadě. Snažil se to říct kapitánovi, ale on nastupoval, až byli všichni piloti na svém místě. Prodral se mezi jinými piloty, ale bylo to marné. Tak šel k vysílačce a volal do ní: Mejdej! Mejdej! Jste tam?! Odpoví: Ano, jsme, co se stalo? A on: U motoru je bomba! Cože?! Bomba! A jak to víš? Už jsem opravoval raketu. Prosím, řekněte kapitánovi, ať všichni vystoupí! Tak dobře. Po půl hodině všichni byli venku a pořád se ptali, co se děje. Pak za nimi přišel kapitán a říká v obrovské místnosti: Údajně je někde na lodi bomba! Teď se právě hledá. My vyletíme náhradní raketou. Konec hlášení. Právě se odstartovalo. Piloti se dívali na krásu vesmíru. Za jeden rok doletěli na Saturn. Bylo to překrásné místo. A najednou se ozve kapitán lodě a rychle říká: Nachystejte se, zachytil jsem mimozemšťany, mají tam asi padesát vesmírných lodí.  Vracíme se, říká kapitán. Už jsem v polovině cesty nazpět. Kapitán se už zase blíží za námi. Za jeden rok doletěli na Zemi a říkají: Blíží se za námi mimozemšťané. Za tři hodiny doletí. Mimozemšťané konečně doletěli na Zemi. Najednou vystoupí z vesmírné lodi mimozemšťan a říká: Chceme se s vámi spojit. Nebojte se, nic  vám neuděláme, máme tu jen rodiny. Tak nakonec jsme se dozvěděli, že mimozemšťani jsou dobří lidé, tak jsme se s nimi spojili a byl spojený život lidí a mimozemšťanů. Oni nám ukázali, jak přežít ve vesmíru bez skafandru a my jsme jim ukázali, jak přežít bez dusíku.

    Napsal Michal Dufek, 5.C

    --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

     

    Mimozemšťan Prkslman

    Prkslman žil se svojí mimozemskou rodinou. Maminka se jmenovala Prkla, táta Prken a mladší bratr Prklatislav. V roce 1222 si řekli, že už je nebaví být na planetě Prk, tak se jeli podívat na všechny planety, které existovaly: Slonikrampopytlok, Saturn, Krampolirakoslan, Pejsaklákrovice, až jeli na planetu Země. V dálce řekli: To bude krásná planeta. Země, Země, Země, řekl mladší bratr, tak jeli dalších 5 000 let. Skoro přistáli. A najednou Crash! Bum! Pic! Jáu! Říkali si, co to asi jenom bude. Vystoupili. Najednou lidé křičí: Ufo! Ufo! Pozor! Ať vás nikdo nevezme na jejich planetu! Pan Prken vyslovil: Titukrs! Co to znamená? Křičeli lidé. Paní Prkla to přeložila, protože se prý učila angličtinu. Lidé, nebojte se, jsme rodina, chtěli jsme se zeptat, jestli zde nemůžeme bydlet. Panu starostovi se to nějak nelíbilo, ale lidem se to líbilo. Prkslman a Prklatislav chodili do školy a rodiče do práce. Moc si rozuměli, ale za rok museli odjet. Na planetě už čekali kosmonauti a jiné příšery. A všichni byli smutní, že odjeli.

    Napsala Klára Tušlová, 5.C


     

    Vtipy

     

    Byl jeden klokan, který každou noc utíkal. Správci zoo už museli postavit zeď, aby to nemohl přeskočit. Zeď už byla vysoká osmdesát metrů.
    Další den si povídal klokan s velbloudem a velbloud se ho ptá: "Co myslíš, jak vysokou zeď ještě postaví?"
    "No nevím. Tak sto metrů? Leda, že by někoho napadlo zavřít na noc bránu."

     

     

    Turecký turista vyklepává z okna v Tatrách koberec. Jde kolem bača a povídá: "Copak, Aladine, nestartuje?"

     

    Rodinka z venkova je poprvé v nákupním centru. Zatímco si maminka prohlíží šaty, stojí tatínek se synem vyjeveně před dělenými kovovými dveřmi, které se jako zázrakem otevřou a za nimi se objeví malá prázdná místnost. Syn se ptá: "Tati, co to je?" A otec odpoví: "Můj synu, něco takového jsem v životě neviděl!" Přibelhá se malá stará dáma s pomačkaným obličejem a hrbem, který by pasoval k čarodějnici, a nastoupí do výtahu. Dveře se zavřou a otec se synem pozorují žárovičky vedle dveří, jak se postupně rozsvěcují: 12-13-14-15. 15-14-13-12. Vtom se dveře znovu otevřou a z výtahu vystoupí fantasticky vypadající blondýna. Otec se otočí na syna a povídá: "Přiveď rychle matku!"

     

    Maminka k synovi: "Volala mi paní učitelka, že mám přijít do školy, nevíš proč?" "To nevím, neviděl jsem ji už celý měsíc."

     

    Dohadují se Rus, Američan a Čech, kdo umí vyrobit nejlepší věc ze skla. Rus říká: "To my, u nás v Rusku, dokážeme vyrobit tak dlouhou skleněnou trubku, že s ní vidíme až na dno nejhlubšího oceánu." "A jak tomu říkáte?" "Oceánohled". Američan na to řiká: "To nic není, to u nás, v Americe, dokážeme vyrobit tak silnou čočku, že s ní vidíme do nejvzdálenějšího vesmíru. Říkáme tomu kosmohled." A Čech na to: "To my, v Čechách, dokážeme vyrobit takovou věc ze skla, že s ní vidíme skrz zeď." Ostatní se diví: "To není možný... A jak tomu říkáte?" "Okno!"

    Na policii zazvoní telefon. Náčelník zvedne sluchátko a slyší: "Pane veliteli, dnes odpoledne přivezou Novákům dřevo!" "Ale proč mi to říkáte, na tom přece není nic trestného," diví se náčelník. "Ale, pane veliteli, v jednom polínku je ukryto půl kila heroinu!" "No, to už je zajímavé, děkuji za informaci," říká náčelník a za chvíli už zvoní telefon u Nováků: "Nazdar Karle, tady Pepa. Hele, přijedou ti pořezat to dřevo. Bude to ta samá parta, co ti minulý týden zryla zahradu!"

    Krušinová Kateřina 9.D.

Přátelé, kamarádi,

Aktuality

 
webdesign: frogDesign.cz © 2008 code & programming: © 2008