číslo 51-52

Přátelé, kamarádi,
Tak to tu ještě nebylo!!! Jste svědkem ojedinělé události v historii vašeho oblíbeného časopisu! (a že máme za sebou už 50 čísel!)
Je to opravdu poprvé, kdy jsme se rozhodli vydat dvojčíslo. Conás k tomu vedlo? Je to úplně jednoduché, prostě se nám zdálo, že dvě samostatná čísla už nezvládneme vydat, ale na druhé straně jsme nechtěli vydat jenom jedno číslo, protože některé příspěvky v něm by byly již zastaralé. Tak proto dvojčíslo.
Za stejné peníze tu tedy máte dvojnásobnou porci čtení. Doufáme, že to do prázdnin zvládnete! Najdete tu čtení o Velikonocích, Vasově běhu, sportovních soutěžích, ale také o přijímacích zkouškách, cestách do zahraničí a exkurzích. Nechybí samozřejmě vlastní tvorba, kouzla či vtipy.
Jsme na konci školního roku, takže bychom se chtěli rozloučit se žáky 9. tříd a popřát jim další úspěšné studium . Zvláště nám budou chybět dvě vydatné redaktorky, a to Nikol Halamásková a Petra Hušnerová - moc děkujeme za Vaši práci pro školní časopis!!!!
Všem vám přejeme příjemné a dlouhé prázdniny, ať si odpočinete a užijete příjemné chvíle!!!!
Váš


OBSAH čísla 51
Text ze soutěže                      str. 1
Vasův běh                              str. 2 - 3
Velikonoce                             str. 4 - 6
Vlastní tvorba                        str. 7 - 8
Zprávy ze školy                      str. 8 - 20
Sport                                    str. 21 - 24
Apríl                                     str. 24 - 25
Četba, PC hry                        str. 25 - 26
Křížovky                                str. 27
Vtipy                                    str. 28


Stanislav Novák
Kozlovská 3
751 02, Troubky
Letovice, 24.3.2012


Vážený pane Nováku,
nejdříve bych Vám chtěla říci, jak je mi líto, co postihlo již podruhé v historii obec, kde žijete. V roce 1997 si vyžádaly i několik lidských životů a díky nim se staly Troubky symbolem povodní. Avšak i v roce 2010 napáchaly velké škody a mě mrzí, že postihly znova Vás i ostatní nevinné obyvatele. Je jasné, že si teď určitě myslíte, že je voda zlá a nevyzpytatelná síla, která dokáže jen ničit a nedá se jí vůbec věřit. Ale v tom Vám musím odporovat. Ano, z části máte pravdu, vodě se nedá věřit, dělá si, co chce a nebere ohledy na to, jestli nám nějak uškodí. Zkrátka, není to zvířátko, které bychom si mohli ochočit a dělat si s ním, co se nám zlíbí. Je to mocný živel s ničivou silou. Ale já teď Vám připomenu, proč je tak drahocenná.Voda sice bere životy, ale... díky ní vlastně žijeme. Protože největší cenu má pro nás ve své nejčistější formě. Sklenice čisté vody, které se můžeme napít, je to největší bohatství. Také potoky, řeky, jezera, moře, oceány jsou domovem nespočetně krásných druhů živočichů, kteří by bez vody nemohli přežít. To je velké plus i pro nás, protože my si můžeme pochutnat na rybách nebo třeba na ústřicích. Voda nás i očišťuje, léčí, smývá z nás nečistoty a dezinfikuje nám rány, které si způsobíme. Nesmíme ani zapomenout na to, že vodní elektrárny nám dodávají elektřinu a energii. Voda nám ale i přináší mnoho důvodů k radosti. Vždyť bez ní by neexistovalo mnoho oblíbených sportů - surfování, plavání, potápění, a samozřejmě i lední hokej nebo bruslení. V létě nás dokáže potěšit svým chladivým dotykem a naše mlsné jazýčky zásobuje nejrůznějšími chutnými výrobky. Ano, teď mluvím o ledové tříšti a zmrzlině. Voda přece není jen tekutá a nevypadá pořád jako „voda". Dokáže změnit své skupenství, například na plynné - pára. A to mi musíte přiznat, posezení v sauně je opravdu úžasný relax. V zimě je všude kolem nás, mění se na led a sníh. Přináší nám inspiraci, jak už dětem nebo těm starším. Děti staví sněhuláky, iglů, či nějaké sněhové dráhy, po kterých pak sáňkují. Starší děti využívají sněhové svahy k lyžování nebo snowbordování. A ten kouzelný pohled na to, jak sněhové vločky něžně padají z oblohy, už dal mnoha básníkům důvod napsat nějakou krásnou báseň, malíři zas nakreslili už několik zimních obrazů. Je toho mnohem víc, ale nechám Vás, abyste se i sám díval okolo sebe a zjišťoval, proč je voda tak drahocenná. Jen ještě poslední věc. Voda je i hrdinka. Už zachránila mnoho životů a je nezbytnou parťačkou hasičů a pomáhá jim s jejich bojem proti jinému živlu, ohni, který je snad ještě ničivější než ona sama. Touhle poslední větou si trošku odporuji k tomu, jak jsem psala, že se voda nedá ochočit. Nedá, alespoň ne úplně. Ale když chce, dokáže být naší pomocnicí i přítelkyní a je všude kolem nás. Doufám, že až si tenhle dopis přečtete, zase začnete mít aspoň trochu víru v tenhle krásný nespoutaný živel.
S pozdravem, Petra Hušnerová 9.A
S tímto textem se Petra umístila na 3. místě v Mezinárodní soutěži v psaní dopisů, kterou každoročně vyhlašuje Česká pošta. Pro letošní 42. ročník bylo vybráno téma „Napiš dopis o tom, proč je voda tak drahocenná." GRATULUJEME !!!!


Vasův běh

Je běh na běžkách, dlouhý 90km, konaný na počest švédského šlechtice Gustava Erikssona Vasy, který utíkal před králem Christiánem II. Dánským v roce 1520. Běh se koná každou první neděli v březnu v okolí města Mora (čti Můra) ve Švédsku, v provincii Dalarna.
Letos vyhrál Nor Jörgen Aukland.
Medaili dostane každý, kdo uběhne trať ještě o polovinu pomaleji než vítěz (vítězovi to trvalo 6 hodin, člověku s medailí to může trvat 9).
Gustav Eriksson Vasa byl původně uvězněn v Dánsku, odkud utekl do Švédska, kde burcoval obyvatele ke vzpouře proti nadvládě nepříliš mírumilovného Dánska (dánský král mu např. nechal popravit rodinu při Stockholmském krvavém masakru), původně však bezvýsledně, díky klidné a příliš mírumilovné povaze tamějších obyvatel.
Ti než dospěli k rozhodnutí, zda mu pomůžou, tak Vasa musel prchnout dále, takže pro něho pak obyvatelé museli poslat, aby vedl jejich boj a vzpouru proti Dánsku.
V roce 1521 pak začal švédský lid bojovat v čele s Vasou s dánskými vojáky. Tato válka trvala dva a půl roku a skončila vítězstvím Švédska a tedy jeho osamostatněním od nadvlády Dánska.
Dne 6. 6. 1523 byl Gustav Vasa zvolen švédským králem na parlamentním zasedání ve Strägnäs.


Rozhovor s panem ředitelem, tentokráte ne o škole, ale o běhu na lyžích



Jak dlouhá je cesta do Švédska, jak se tam dostanete? Je to finančně náročná záležitost?
Z Letovic je to 1800 kilometrů, a to je pořádně daleko. Autobusem trvá cesta 25 hodin a při té cestě si vždy uvědomím ten rozdíl mezi Českem a Švédskem. Švédů je sice o milion méně než nás, ale rozloha Švédska je šestkrát větší než České republiky. Někteří Češi to řeší letecky do Stockholmu a tam si na zbývajících 300 km půjčí auto, ale tato varianta je ještě dražší než ta drahá autobusem.
Připravujete se nějak? A jak?
Bez přípravy nelze tento závod úspěšně absolvovat. Jednak je třeba získat a udržet obecnou vytrvalost, což realizuji běháním, jízdou na kole či lezením po vysokých horách a jednak je potřeba naběhat na lyžích dost kilometrů (alespoň 600) a zúčastnit se nějakého závodu na 50 km (v mém případě je to minimálně Jizerská padesátka, kterou jezdím od roku 1978).
Účastníte se Vasova běhu každoročně?
Ne, například v příštím roce už vím, že do Švédska nepojedu, rád bych totiž vyzkoušel podobné závody ve Finsku a v Estonsku.
Kolikrát jste se už zúčastnil?
Letos jsem tam byl pošesté.
V jakém čase běh uběhnete?
To záleží na tom, jak moc natrénuji, jak se mi podaří „trefit mázu" (rozuměj namazat běžky, aby celou trať do kopce nesmekaly a s kopce ujížděly rychleji než ostatním). Časově se pohybuji mezi 7 a půl hodinami a 8 a půl hodinami.
Máte nějaké speciální vybavení, opravdu dobré běžky? Oblečení?
Základem jsou opravdu běžky, a to té nejvyšší dostupné řady (cca 10 tis. Kč), vozím s sebou dva páry různé tvrdosti. Mezi nimi volím dle druhu sněhu. Velmi nákladné je mazání (stoupací vosky tuhé, tekuté, glidry, fluorové prášky, žehličky, kopyto,..). Co se týče oblečení, patřím mezi ty, kteří jezdí raději více „nalehko".
Jedete sám, nebo běh s někým sdílíte? Tedy kromě 15000 účastníků?
Jezdím zcela sám.
Co Vás k běhu vede/vedlo? Má pro Vás nějaký hlubší význam?
Je to zvláštně příjemný pocit se překonávat, když tělo moc bolí. Základem je ovšem motiv. Když totiž vím, že mne čeká tak náročný závod, jsem nucen večer nasadit čelovku a jít běhat, o víkendech zase se trmácet na nejbližší hory, kde je trochu sněhu pro běžkaře.
Děkuji za rozhovor.
Nikol Halamásková 9. A


Velikonoce


Židovské Velikonoce (pesach)
Obsahem je oslava Boha osvoboditele.
Židé si v této době připomínají vyjití z Egypta (exodus), kdy je Bůh vysvobodil celou řadou mocných zásahů. Na znamení Boží ochrany každá izraelská rodina obětovala Bohu beránka, který byl bez vady, a jeho krví potřeli rám dveří svého domu. Takto byli uchráněni před zkázou, totiž úmrtím každého novorozeného. Odtud pochází židovský název Velikonoc: "pesach" - ,,uchránění, ušetření, přejití".
Křesťanské Velikonoce
Obsahem je oslava vzkříšeného Ježíše Krista.
Všechna proroctví v Bibli pronesená před Ježíšem byla směřována právě k němu, jakési třešničce na dortu, bez které by ale dort pozbyl své podstaty. A to té, že Ježíš na sebe vzal všechny hříchy. Dává tak svou krev na ochranu (pasch) pro všechny. Avšak nezůstal mrtev, byl vzkříšen. Otevřel tak cestu věčnou, cestu skrze smrt a vzkříšení k definitivnímu "exodu" - vyjití, "pesachu" - přejití z tohoto světa zotročení a smrti do světa Božího.
V době Velikonoc slavili i pohané - vítali jaro a začátek zemědělských prací.
Zvyky
O Velikonocích jsou zvyklostmi určité dny - na každý den se dodržovalo něco jiného.
Na Zelený čtvrtek se má časně vstát a omýt se rosou - nebudete nemocní. Hospodyně musí zamést dům ještě před východem slunce a smetí odnést na křižovatku - nebudou v domě blechy. V Orlických horách se házel do studny chléb s medem - aby v ní byla vody celý rok. Také jidáše s medem zaručovaly zdraví.
Na Velký pátek se lidé chodili mýt do potoka, aby se jim vyhýbaly choroby. Někde se chlapci potápěli a snažili se ústy uchopit ze dna vody kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu, aby je nebolely zuby. Textilníci předli pašijové nitě, těmi udělali několik stehů, které pak rodinu chránily před uhranutím a zlými duchy. Košile ušitá pašijovými nitěmi chránila před bleskem. Nesmělo se prát prádlo, nesmělo se pracovat v sadu, nesmělo se nic půjčovat.
Na Bílou sobotu se z ohořelých dřívek udělal křížek a ten se donesl na pole, aby bylo úrodné. Někde se dávaly za trámy domu uhlíky, aby odradily požár. Doma se uklízelo, bílilo, pekly se mazance a beránci, pletly pomlázky, zdobila vajíčka.
Na Boží hod velikonoční dostala každá návštěva kousek posvěceného jídla, trochu se ho dalo na pole, do studny a na zahradu - aby byla úroda, voda a dostatek ovoce

Symboly
Beránek - Beránek představoval v židovské tradici Izrael jako Boží stádo, které vede Hospodin. Peče se i jako symbol obnovy života: Jan Křtitel zvolal: ,,Hle Beránek Boží, který snímá hříchy světa! ´´. Teď se tvrdí, že si člověk na Velikonoce má koupit něco nového na sebe, aby ho ,,nepokakal beránek´´.
Oblévání - dívku, kterou při pochůzce po staveních našli mládenci ještě v posteli, mohli polít vodou. Dívky to mohly oplatit druhý den.
Zajíček, který nosí dobroty - zvyk se k nám dostal z Německa začátkem minulého století.
Pomlázka - spletené proutí je symbolem jarní síly a života. Pomlázka je i symbolem zájmu mužů o ženy. Nenavštívené dívky se mohou dokonce cítit uražené. Ženy se šlehají, aby byly zdravé, veselé, plné síly. Někde se ale pomlázka údajně vůbec nepoužívala V některých oblastech ženy mohou pomlázku oplatit odpoledne, kdy vylívají na muže a chlapce kbelíky studené vody.
Kraslice - prastarý symbol nového života.
Adonisova zahrádka - květníček nebo ošatka s naklíčeným osením. Probouzení jara.
Hrkačky a řechtačky - v období do Zeleného čtvrtka až do Bílé soboty, kdy utichají kostelní zvony, nahrazovaly jejich zvuk. Také tím rachotem měli vyhánět zimu.
Mazanec - symbol slunce. Dříve šlo o nesladké pečivo z hodně vajec, nasládlé mělo tvar kříže.
Jidášky - pečivo z bílé mouky a medu ve tvaru válečku, který má symbolizovat provaz, na němž se Jidáš oběsil. Prozaičtější lidový výklad praví, že hospodyním bylo líto zbytků těsta a dětem pekly malé figurky a zvířátka pro potěšení.
Nikol Halamásková 9.A


Z vlastní tvorby...

Velikonoční dopis
Milá Kájo
Zdravím Tě v dopise, ve kterém napíšu, jak jsem trávila velikonoční prázdniny.
Ve čtvrtek byl takový odpočívací den, ve kterém se jen tak válíme a díváme se na televizi nebo jsme na počítači. V pátek jsme jeli já, mamka a můj bratr do kina na animovaný film „Croodsovi". V sobotu měl můj brácha turnaj ve fotbale, tak jsem měla den pro sebe. V neděli jsme byli u babičky a sešla se celá rodina z mamčiny strany. Na oběd jsme měli ty nejlepší řízky, které samozřejmě dělala babička, a bylo tolik zákusků, že by z toho jeden prasknul. No a v pondělí k nám přišlo pár mrskutníků, kteří mě vymrskali, odpoledne jsme šli na návštěvu ke kamarádům a když jsme přišli domů, ani jsme se nevysvlékali a hned jsme šli na procházku do města. Doufám, že sis Velikonoce užila tak jako já, s pozdravem
Simča


V Letovicích 2.4.2013
Čau Martine,
píšu ti o tom, jak jsem strávil Velikonoce s kamarády.
Na Velikonoce u nás byl Matěj Štusák, který mi pomohl uplést pomlázku z osmi proutků.
V pondělí 1.4. jsme brzo vstali a chystali se na mrskut.
Po osmé hodině se pro mne stavili kluci. Pepa a Mates šli se svou partou.
Já jsem byl s klukama u babičky, tvojí mamky a u kámošek. Jak jsem přišel z mrskutu, tak na nás čekal taťka s autem, abychom mohli vymrskat příbuzenstvo.
Nejvíc jsme vymrskali Ajšu , že si nemohla ani sednout.
Až jsme přijeli domů, tak jsme si dali oběd, který mi moc chutnal.
Tak jsem strávil letošní Velikonoce.

Měj se pěkně.
Tvůj bratranec Tonda

..............................................................................................................

V Letovicích, 2.4. 2013
Ahoj dědo,
včera 1.4. 2013 jsem byli s klukama o Velikonocích na mrskutě. A chtěl bych ti o tom povyprávět.
Domluvili jsme se s Tondou,Kubou a Honzou,že půjdeme spolu na mrskut. Vstávali jsme v 7 ráno a šli jsme pro Honzu, vymrskali jsme si cestou hodně vajíček a sladkých dobrot a tím jsme přišli k Toníkovi. Naplánovali jsme si cestu k babičkám a k tetám. Babička nám dala nejvíc sladkostí a dala nám její skvělou buchtu. A s plným břichem jsme vyrazili zpátky.
Byly to skvělé Velikonoce, těším se, až tě zase uvidím.
Martin

...............................................................................................................

V Letovicích 2.4 2013

Ahoj babi,

zdravím Tě po velikonočních prázdninách a chtěl bych Ti o nich povyprávět.

Na Zelený čtvrtek maminka uvařila špenát. Všichni si pochutnali, až na mě, protože špenát nejím. Tak jsem si řekl, že počkám na pondělí a dojím se čokoládou.

Na Velikonoční pondělí jsem na mrskut nešel, protože bylo mnoho sněhu, raději jsem zůstal doma. Celý den a celé prázdniny jsem strávil u televize, počítače a s naším psem Benem jsme chodili na procházky do lesa.
Čokolády bylo od rodičů a příbuzných tolik, že budu mít do příštích Velikonoc co dělat, abych ji snědl.
Už se těším, až se uvidíme a budu Ti o tom vyprávět.
Zatím ahoj
Matěj

 

Áďo,
zdravím tě ze svého domu, píšu ti, protože jsme se dlouho neviděli, a jak jsem strávila velikonoční prázdniny. Mě kluci nevymrskali, protože jsem nebyla doma, byla jsem totiž u babičky. U babičky jsme pekli beránka a parádně jsme si ho vychutnali.
Ven jsem jít nemohla, protože venku bylo škaredé počasí, a co u vás? Bylo škaredé počasí i tam? No, snad tebe kluci vymrskali, abys byla zdravá!
Velikonoce jsem také strávila uklízením svého pokoje, ale také díváním na televizi a u počítače, a jaké ty dodržuješ povinnosti? Taky mi někdy napiš, ať vím, jaké jsi strávila Velikonoce, a snad se někdy setkáme venku Ahoj
Erča
...............................................................................................................
Naše škola

Naše škola se nachází na ulici Komenského v Letovicích poblíž zámku a sídliště. Nedávno oslavila 30. výročí svého založení.
Škola je natřená červenou a šedou barvou. Zdobí ji různě velká okna s bílými plastovými rámy. Do školy se dostaneme automatickými dveřmi. U vchodu na fasádě visí název školy. Hlavní chodba má 2 patra. 1. patro tvoří převážně šatny, ale také 3.třídy, jídelna a tělocvičny. Druhým patrem můžeme projít od 4. tříd až k ředitelně. V 1. pavilonu u zámku se učí převážně žáci 1. stupně. 2. pavilon patří fyzice a 7. třídám. V posledním pavilonu sídlí 8. třídy, učebna přírodopisu a chemie. Máme také suterénní prostory, kde jsou umístěny staré dílny. Hned vedle dílen je místo pro každoroční sběr papíru.
Do školy chodím moc ráda, protože máme hodné učitele.
Elizabeth Elisová, VI.A
...............................................................................................................

Můj pokoj

Chtěl bych vás seznámit se svým pokojem, protože v něm trávím nejvíce času.
Vchází se do něj dřevěnými dveřmi s prosklenými částmi. Když se vejde dovnitř, na levé straně vyniká tmavě hnědá skříň na oblečení a napravo velký stůl s psacími potřebami a šedým počítačem s repráky a zabudovanou televizí. Hned nad stolem visí velká polička s mojí sbírkou plechovek a knihami. Krásný výhled zajišťují prosklená okna. Na nich jsou zavěšeny barevné záclony s geometrickými tvary. Teplo v místnosti zajišťuje radiátor, který v době chladného počasí příjemně hřeje. V rohu je umístěna pohodlná postel a vedle malý noční stolek s lampičkou. Nalevo od postele je vyvěšena nástěnka s různými obrázky. Pokoj dělají ještě krásnějším vylepené plakáty a pestrobarevný koberec.
V tomhle pokoji trávím nejvíce času, protože je to moje oblíbené místo.
Zdeněk Staněk, VI. A


Příprava palačinek

K přípravě palačinek jsem si připravil půl litru mléka, hl.mouku dle potřeby, špetku soli, cukr, olej (na smažení), šlehačku a ovoce (na ozdobení), misku a šlehač.
Do misky nalijeme mléko, přisypeme cukr, přidáme špetku soli a začneme šlehat. Za stálého šlehání po troškách přidáváme hl. mouku proto, aby se nám neutvořily žmolky.
Až je těsto středně husté, vložíme ho na 10 minut do ledničky odstát. Mezi tím si rozehřejeme pánev a nalijeme do ní 2 lžíce oleje. Pak nalijeme 1 naběračku palačinkového těsta tak, abychom pokryli celé dno pánve. Osmažíme z jedné i z druhé strany dozlatova. Tento postup opakujeme do té doby, než nám nezbude těsto. Hotové palačinky naplníme ovocem a šlehačkou s cukrem.
Mně to velmi chutnalo, doufám, že i vám.

Jiří Bednář, VI. A


Zprávy ze školy

Školní rada
Dne 21. února 2013 se v 7:15 hodin konala školní rada s paní zástupkyní Bajerovou. Sešli se tu zástupci 5.- 9. tříd.
Stalo se:
- SCIO testy
Deváťáci psali na podzim SCIO testy, ve kterých naše škola podala dobrý výsledek.:)
- Zápis dětí do 1. třídy
K zápisu do prvních tříd se dostavilo cca 98 dětí, z toho se ví asi o 8 odkladech.
- Ředitelské volno - NEBUDE!!!
- TV natáčení Dne 9.12. 2012 se žáci 6. B a 6.D zúčastnili natáčení pořadu Věříš si. Pořad jste mohli vidět 7.1. 2012 na ČT2
- Školní kola olympiád
- Oprava šaten u tělocvičen
- Nové hoblice do dílen
- Nové počítače v PC I.
- Nová madla, parapety a židle v jídelně

Stane se:
- Testování 8. tříd
8. března se 25 náhodně vybraných žáků 8. tříd zúčastní testování z Informatiky.
- Testování 4. ročníků ve čtenářské gramotnosti
- Testování 5. a 9. tříd
- Nové dataprojektory ve třídách
- Turnaj ve florbale
Sára Řehořová a Karolína Sičová 6.D



Lyžařský výcvik sedmých tříd "lyžák"

Odjezd autobusu byl v neděli 10.3. okolo 9. hodiny. Cestu autobusem jsme přežili všichni ve zdraví. Na místo Karlov pod Pradědem (Malá Morávka) jsme dorazili asi kolem půl dvanácté hodiny dopoledne. Při příjezdu jsme byli rozděleni do pokojů. Nejhorší na "lyžáku" bylo tahání kufrů do schodů. Je zcela možné že jsme při tom zhubli o celých 3 kg. Hned poté jsme se šli naobědvat. Po obědě jsme si šli vybalit kufry na pokoje. Až jsme měli vybaleno, tak jsme se oblékli do lyžařského oblečení. Šli jsme na svah a tam nás rozdělovali do skupin podle naší dovednosti v lyžování. My osobně jsme byli v první skupině. Po rozdělení do skupin jsme měli osobní volno. Večeře byla o půl šesté. Potom byl společný program, kde jsme si vysvětlili co budeme dělat další den. Večerku jsme měli od půl desáté. Následující den po snídani jsme se vypravili na svah, kde se první, druhá a třetí skupina vydala na vlek, zatím co čtvrtá skupina se učila jezdit. Počasí bylo vcelku přijatelné a sjezdovky upravené. První a částečně i druhá skupina se učila carving . Poté jsme si uklidili lyže do lyžárny a šli jsme na oběd. Potom jsme měli polední "klid" (v uvozovkách proto, protože tomu se říkat klid určitě nedalo). Po poledním "klidu" jsme měli večeři a potom jsme strávili společný večer. Ostatní dny probíhaly vcelku stejně, kromě společných večerů, kdy jsme hráli hry. Ve středu odpoledne jsme se vydali nakoupit potřebné potraviny a pití.
Ke konci "lyžáku" pro nás nachystali učitelé slalom na sjezdovce. Večer bylo vyhlášení vítězů. Na prvním místě u kluků byl David Šváb, na druhém se umístil Adam Provazník a na třetím Vojta Cichra. U holek na prvním místě se umístila Tereza Nováková, na druhém Kateřina Kobylková a na třetím Michaela Černochová .
Po vyhlášení vítězů jsme měli diskotéku, při které nám bohužel zkolabovalo rádio (no nedá se nic dělat, to rádio neustálo naši novodobou hudbu :D )
V sobotu zhruba o půl desáté jsme odjížděli z místa. Cesta byla dobrá, teda až na 15 minut před Letovicemi skoro všichni zvraceli.
Lyžák jsme si užili a myslíme si, že se mají budoucí sedmáci na co těšit :).
Julie Vitoulová a Adéla Forgáčová 7.A


 


Dne 10. 3. 2013 v 10 h jsme se sešli na autobusové zastávce. Cesta autobusem byla sice dlouhá, ale nám utekla jako voda. Když jsme přijeli na místo, rozdělili nás do pokojů. Byly tam čtyřlůžkové, šestilůžkové a osmilůžkové pokoje. Šli jsme se naobědvat a pak na svah. Tam nás rozřadili do družstev - byly celkem čtyři. Večer jsme měli prezentaci o chování a bezpečnosti na svahu. Lyžovat jsme chodili každý den, dopoledne a odpoledne. Učili jsme se carving. Večer nám vždycky pustili fotky z toho pěkně únavného dne, měli jsme přednášku a potom jsme měli večerní program - každý večer mělo mít program jiné družstvo, vymýšleli jsme různé hry ( „Městečko Palermo", Aktivity). Některé byly velice originální, byla skvělá zábava.
Poslední den jsme měli závody ve slalomu. Za kluky vyhrál David Šváb a za holky Terezka Nováková. Odpoledne jsme měli volné ježdění. Večer bylo vyhlášení a diskotéka.
V sobotu jsme uklidili apartmány a pak hurá do Letovic (a do reality). Myslíme, že na tyhle zážitky nikdy nezapomeneme, všem se to moc líbilo! 
T. Halatová a T. Nováková, VII. B


Hned první den po vybalení všech věcí instruktoři otestovali dovednosti všech žáků. Bylo hodně pádů, ale to se hned druhý den změnilo, to už lyžovali i ti, co na lyžích nikdy nestáli. Třetí den jsme si vyšli na procházku s cílem dorazit do obchodu. Většina z nás si nakoupila jídla, přestože jídla, která jsme dostávali, byla velice chutná. Čtvrtý a pátý den jsme se zdokonalovali v lyžování a šestý den se pořádaly závody. Všichni odjeli spokojení s mnoha pěknými vzpomínkami.
Lukáš Mistr VII.C


 

Divadelní představení
Cestování časem
Do naší školy zavítali dva mladí herci, aby nám představili světové spisovatele, se kterými se blíže seznámíme na středních školách. Oba herci přímo sršeli humorem a navíc v nečekaných situacích skvěle improvizovali. Každého spisovatele nám přiblížili několika větami a pak následovaly ukázky z jejich nejznámějších děl. Slyšeli jsme monolog Shakespearova Hamleta, dialog Maryši a Vávry od bratří Mrštíků, pobavil nás Sluha dvou pánů Carla Goldoniho, Molliérův Zdravý a nemocný a konečně Cyrano z Bergeracu od Edmonda Rostanda. Do posledně jmenované ukázky zapojili herci i jednu z našich spolužaček, které Cyrano vyznával lásku pod balkónem. Na tomto představení jsem se opravdu bavila. Celkově si myslím, že se akce vydařila, ba dokonce předčila mé očekávání. Ráda bych ještě někdy zhlédla nějaké divadelní představení s těmito dvěma vynikajícími herci.

Marie Nevyhoštěná, IX.C

Divadelní cestopis
V březnu naši základní školu navštívilo ,,Divadélko pro školy''. Z Hradce Králové k nám přijeli dva herci, kteří si pro nás připravili představení s názvem ,,Divadelní cestopis, aneb Evropou od renesance po realismus''. Celé představení se konalo ve školní jídelně.
Nejprve jsme vyslechli výklad a poté zhlédli ukázky světových dramatiků, jako W. Shakespeara, Molliéra, Carla Goldoniho. E. Rostanda. Představení zakončila vypjatá scéna divadelní vraždy z Maryši od Aloise a Viléma Mrštíků.
Představení bylo podle mě velmi povedené a to i díky tomu, že oba herci do hraní zapojili i nás diváky. V budoucnu bych se takového představení opět ráda zúčastnila.
Petra Davidová, IX.C

Průřez historií
Ve čtvrtek 14. března 2013 se na Základní škole v Letovicích ve školní jídelně uskutečnilo divadelní představení. Zhlédli ho žáci sedmého, osmého, devátého ročníku a také někteří učitelé. Dva milí a vtipní herci k nám do malého městečka Letovice přijeli až z Hradce Králové, aby s námi cestovali časem a ukázali nám několik nejznámějších ukázek z děl slavných spisovatelů, se kterými se v příštích letech, my žáci devátého ročníku, seznámíme blíže na střední škole. Nejvíce se mi líbila ukázka Sluha dvou pánů a do budoucna si přeji tuto knihu přečíst. Po celé představení jsme se všichni smáli, protože všechno zahráli tak výborně a hlavně vtipně.
Moc ráda bych zhlédla další divadelní představení od těchto dvou výborných herců a věřím, že i ostatní studenti a učitelé.
Simona Němcová, IX.C


Školní divadlo
Ve čtvrtek 14.3. jsme měli možnost zhlédnout divadelní představení, které nás vzalo takřka napříč divadelní historií. Mohli jsme vidět například ukázku z Hamleta nebo z české hry Maryša. Divadlo o více dramatech bylo podáno vtipným způsobem a všichni jsme se bavili. Dva herci, kteří nám přijeli divadlo předvést, se nebáli prohodit občas i slovíčko s diváky. Vidět jsme mohli i úryvek ze hry Sluha dvou pánů, kde se sluha dá najmout nejdřív jedním šlechticem a když zjistí, že mu to bude víc vynášet, tak i k dalšímu. Vtipná byla například scéna, kde sluha nosí na stůl jednomu pánovi, a druhý si ho také zavolá a chce po něm jídlo stejně jako ten první. Sluha po pár chodech neví, komu co má odnést, a tak zápletka pokračuje, až oba páni přijdou na to, že sloužil u nich obou. Divadlo bylo nejen divadelně poučné, ale i zábavné a opravdu jsme se nenudili.
Adam Procházka 8. B


Toto divadlo bylo velmi pěkné. Všechny ‚osmičky‘ se sešly v jídelně hned ráno v 8 hodin. Sedli jsme si do připravených židliček a čekali, až to začne. Nakonec to všechno začalo. Nejdříve se nám dva muži představili. Pak nám herci vysvětlovali historii divadelních her, ale přitom do svého výkladu zapojovali i humor, který byl nakažlivý, že se smáli někdy i oni. Od Shakespearova Hamleta až po Maryšu předvedli kousky z děl, abychom měli představu, jak to vypadá.
Dokonce do jedné vyzvali Natálii Dopplerovou z 8.C jako dívku, které Christián vyjadřoval s pomocí ‚Nosáče‘ milostné verše. Čekala jsem, že to bude nudné odříkávání literatury, ale opak byl pravdou.
Po skončení představení jsme ještě chvíli debatovali o zážitcích či vtipných kouscích, které jsme zažili.
Karolína Lužná 8. B


 


Ve středu jsme měli ve škole místo první a části druhé vyučovací hodiny mnohem lepší program než chemii a angličtinu, tedy alespoň podle mě. Byli jsme totiž na divadle, kde jsme se mohli nejen něco dozvědět o proslulých dramaticích, ale i se pořádně zasmát. Ale teď k tomu, co jsme se dozvěděli a taky, co jsme viděli. Tak například tam byla řeč o Williamu Shakespearovi a jeho dánském princi Hamletovi, nebo také o Zdravém a nemocném od Molièra, o Edmondu Rostandovi a slavném nosáči Cyranovi z Bergeracu. Od Carla Goldoniho jsme viděli ukázku z komedie Sluha dvou pánů a nakonec padla řeč i o bratrech Mrštících a jejich dramatu Maryša. Tak jsme tedy za pouhou jednu hodinu a třicet minut procestovali celou Evropou.
Velice se mi to líbilo a pevně doufám, že nás zase tito divadelníci brzy navštíví!!
Markéta Procházková 8. B


Hodina s Christianem

Ve čtvrtek 28.2.2013 byla pro nás žáky devátého ročníku hodina angličtiny velmi zajímavá. Přišel nás navštívit Američan.
Hned jak vstoupil se celá třída naplnila pozitivní energií.
Docela nás zaskočil svým chováním. Ničeho se nebál a hned se s námi dal do řeči. Někteří z nás byli trochu zamlklí, ale on nás svým nadšením všechny rozveselil. Každého z nás se zeptal, jak se jmenujeme, jaké jsou naše oblíbené kroužky nebo jakou posloucháme hudbu. Kamarádka řekla, že poslouchá pop a Chris začal zpívat písničku BABY BABY od Justina Biebera. Tak se celá devítka velice pobavila a zasmála. Chris asi nemá Justina moc v lásce. Kromě zpěvu nám taky trošku zatancoval a s některými si plácl na to, že například hrají basketball nebo jezdí na snowboardu.

Chris k nám přijel z Ameriky. Narodil se na ostrově v Karibském moři. Procestoval hodně států USA. Byl třeba na Floridě, v New Yorku nebo Peru.
Prozradil nám, což jsme od něho asi nikdo nečekal, že byl model, číšník a nakonec se propracoval až na manažera. V České republice je učitelem anglického jazyka, protože nemá licenci na práci manažera. Má dceru a syna.
Dcera nežije v ČR, ale syn ano a má také právo žít i v Americe.

Hodina s Chrisem byla velice zajímavá, zábavná, vzdělávací a vzrušující.
No prostě hodina s Chrisem nás mooc bavila ...a rádi bychom si to zopakovali 

Zpracovaly: Adéla Nováková a Tereza Vránová 9.B


 

Pivovar Černá Hora aneb kupředu pivu

Dne 25.3.2013 se žáci devátých ročníků zúčastnili exkurze do pivovaru v Černé Hoře.
Dozvěděli jsme se, že první písemná zmínka pochází z 16. července 1298. V 19. století byl pivovar poprvé pronajat a to Maxmiliánu Polákovi. Zjistili jsme, jak se pivo vyrábí a co to vůbec je. Pivo je kvašený alkoholický nápoj vyráběný v pivovaru z obilného sladu, vody a chmele pomocí pivovarských kvasinek..
Jak vyrobit pivo??? Co musíme udělat , aby bylo dobré???
1. Šrotování - Navezený slad se nechává asi 4 až 6 týdnů odležet.
2. Vystírání - Následuje vystírání, tedy proces míchání sladu s vodou, které probíhá ve vystírací kádi při teplotě 38 nebo 53 °C.
3. Rmutování - Další fází výroby je rmutování. Jedná se o proces, při kterém komplex obsažený ve sladu štěpí složité polysacharidy na zkvasitelné cukry.
4. Scezování - Při následném asi 30 minutovém scezování dochází k oddělení kapalné části rmutu od pevných zbytků sladu - tzv. sladového mláta.
5. Chmelovar - Povařením sladiny s chmelem v mladinové pánvi.
6. Zchlazování - Mladina je zchlazena v jednostupňovém deskovém chladiči v teplotě 8 °C.
7. Kvašení - Zchlazená a provzdušněná mladina se po zakvašení pivovarskými kvasnicemi přečerpává do otevřených nádob (spilka), kde pivo bouřlivě kvasí. Musí se napouštět jen 40cm pod okraj, kdyby ne, pivo by vyteklo.
8. Dozrávání - Dozrávání probíhá v uzavřených tancích při teplotě do 2 °C. Výčepní piva leží přibližně 20 dnů.
9. Filtrace - Následuje filtrace, kde se dokonale odfiltrují kvasinky.
10. Stáčení - Následně se pivo stáčí do sudů, lahví či plechovek a rozváží.
Nikdo z vás si určitě nemyslel, že výroby tohoto lahodného nápoje potrvá tak dlouho.
Myslím si , že tato exkurze byla velmi poučná, ale i zábavná.

Lydie Jurková 9. C


 

Zpestření školní dne
Dne 25.3. 2013 se uskutečnila exkurze do pivovaru v Černé Hoře . Zúčastnili se jí žáci 9. tříd. Exkurze byla určena především pro žáky, kteří chodí do praktik z chemie, ale připojili se i ostatní žáci. Jeli jsme tam místo 5. a 6. vyučovací hodiny.
Pivovar Černá Hora je nejstarším fungující pivovarem na Moravě. Dozvěděli jsme se tam například, že vaří asi 14 druhů piv nebo že hlavní složkou piva je slad z ječmene, voda a kvasinky. Ve varně jsem se mohli podívat i do ,,kotlů", protože se v zrovna v ten den, co jsem tam byli nevařilo pivo. Náš průvodce po pivovaru byl vtipný a snažil se, aby nás to tam bavilo. Ke škole jsme se vrátili asi v 13:45.
Exkurze byla přinejmenším zajímavá, chvílemi i zábavná. Veronika Prudilová a Petra Řezníková 9. C
Průvod pivní výrobou
Nedávno jsme se my, praktikanti z chemie, vypravili s paní učitelkou Nečasovou do pivovaru v Černé Hoře. Vyrazili jsme okolo jedné hodiny z Letovic a autobusem jsme se zanedlouho ocitli před nejstarším pivovarem u nás.
Ujal se nás pan průvodce, který nás provedl celým pivovarem. Viděli jsme například varnu, jelikož bylo zrovna pondělí, pivo se nevařilo. Dále spilku, kde dochází k hlavnímu kvašení, také sklep, kde pivo prochází poslední výrobní fází, a to dozráváním a dokvašováním, poté ještě stáčírnu.
Pivovar Černá Hora dnes vyrábí 14 druhů piv, 8 druhů limonád a 2 druhy vod. Prohlídka se již chýlila ke konci, ještě posledních pár slov od našeho průvodce. Paní učitelka bohužel nedovolila koštování, a tak jsme se vydali zpět k domovu.
Dozvěděli jsme se mnoho zajímavých informací a celkově se mi exkurze líbila, příjemně nám zpestřila školní den. M. Nevyhoštěná 9.C
............................................................................................................

Exkurze - Mohyla míru a zámek Slavkov u Brna
Kdy se exkurze konala?
Exkurze se konala 2. dubna, tedy hned po Velikonočním pondělí, což bylo příjemné ,, prodloužení prázdnin."
Jaká byla cesta?
Jelikož jsme jeli soukromým autobusem, byla cesta pro mě i pro ostatní žáky celkem příjemná.

Vzhledem k tomu, že někdo netuší, co je Mohyla míru, mohla bys zkráceně popsat a přidat, co tě zaujalo?
Mohyla byla postavena na počest obětí bitvy u Slavkova, kterou vyhrál Napoleon Bonaparte. My jsme navštívili multimediální výstavu a kapli. Mě zaujal šachovnicový stolek, na kterém se prý před bitvou hrály šachy.
A teď podzemí zámku. Nějaká historka, o kterou se s námi podělíš?
No jedna by tu asi byla. Původně jsme se měli rozdělit do podzemí na dvě skupiny, ale nakonec jsme šli všichni se slečnou kastelánkou. Jenže jejímu kolegovi bylo líto, že nemohl jít taky, tak se převlékl za ducha a strašil nás. Musím dodat, že se mu to velmi povedlo, protože nás všechny pěkně vylekal.
K jakým účelům se využívá podzemí nyní?
Pořádají se tam prohlídky pro turisty a hlavně výstavy květin, protože v podzemí jsou velmi dobré podmínky pro uchovávání květin, které pak jsou déle rozkvetlé.
Chtěla bys zažít někdy podobnou exkurzi?
Určitě ano, tato exkurze byla velmi zajímavá, dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí.
Za rozhovor si navzájem děkují Anežka Fadrná a Barbora Schulzová 8.C
...............................................................................................................

Sexuální výchova - beseda
Jedno pondělí jsme šli do chemie, čekala nás tam totiž beseda o sexu.
Přišla tam mladá slečna a první otázkou, kterou nám položila, zahájila vlnu rozdílných názorů, samozřejmě že nikdo se do správné odpovědi netrefil.
Bylo to celkem zábavné, hlavně ta část, kdy si dobrovolník mohl jít vyzkoušet navléci prezervativ na takovou pomůcku.
Seznámili jsme se snad se všemi ochranami před početím i s riziky onemocnění.
Ta onemocnění byla už od pohledu dost nechutná. Většině se z těch fotek zvedal žaludek.
Nebylo to zas tak špatné, ale myslím, že nejhorší na tom byly právě ty fotografie, ale i o smích bylo postaráno...
Myslím, že ty obavy co všichni měli, byly zbytečné.
Ale i tak současní sedmáci a budoucí osmáci... Těšte se... 

K. Müllerová 8.B; D. Míková 8.B


Beseda o dospívání
V pondělí 22.4. se naše třída zúčastnila besedy na téma „Dospívání" .
Paní z Brna ze SZÚ nás seznámila s různými problémy, které puberta přinese. Vysvětlila nám, co puberta způsobuje. Povídala nám také o tom, jak se během puberty vyvíjíme. Vyprávěla nám různé příběhy. Přednášku doplnila obrázky. Některé jsme si mohli odnést s sebou.
Beseda se nám líbila a už jsme zas o něco chytřejší.
Markéta Navrátilová a Elizabeth Elisová 6.A


Beseda o kyberšikaně
26.3. jsme se vypravili do učebny PC I na přednášku o kyberšikaně. Nejprve jsme ani netušili, co nás čeká, ale během dvou hodin, které jsme zde strávili, už víme, že:
• nebezpečí na internetu jsou velká
• každý 5. člověk se vydává na internetu za někoho jiného
• uživatelé sociálních sítí se dělí do několika skupin podle úmyslu
• fotka, kterou z internetu smažeme, je stále k dispozici, proto si musíme dobře rozmyslet, co na internet dáváme
• následky kyberšikany jsou hrozné a často vedou i k sebevraždě oběti
• drzost některých lidí je obrovská i na internetu
• ne všichni na internetu to myslí dobře
• ne vždy jsou na internetu všichni pravdomluvní
• noha případů kyberšikany bylo i v ČR
• množství šikany na sociálních sítích se stále zvyšuje
• oběti kyberšikany si často neví rady bez pomoci
• je nutné se proti kyberšikaně umět bránit
Přednášku doplnily příběhy a fotografie ze skutečného života a nikdo z nás by určitě nechtěl zažít to, co prožili lidé, o kterých jsme se dozvěděli z videí.
Všem se nám akce líbila. Dostala 20 ů z 22 přítomných žáků ze 6.A.
Elizabeth Elisová a Markéta Navrátilová 6.A


Přednáška o kyberšikaně

V pondělí 8. dubna jsme měli přednášku o kyberšikaně. Přednášku si opět připravil Pavel Kotouček. Bylo to velice zajímavé a hlavně fajn.

Co je to „kyberšikana"?
• Ubližování
• Ztrapňování
• Obtěžování
• Omezování
s využitím internetu (nebo mobilu)

Útočníkovi pomáhá i publikum, kyberšikana může být způsobena i neúmyslně, „ze srandy".

Sociální síť (např. Facebook, Skype, ICQ, Twitter, YouTube atd.) spojuje lidi, kteří mají stejné zájmy.

Kdo všechno je na sociálních sítích:
1.) Agresoři (kyberšikana)
2.) Naivky (tzv. „naivky" jsou dospívající dívky, které si na různé sociální sítě - např. Facebook - dávají „luxusní fotečky"; to je sice moc pěkné, ale nezvýší se tak zájem o ně, ale o jejich tělo; jsou to oběti úchylů a lovců...)
3.) Úchylové (vyhledávají „naivky")
4.) Lovci (viz „kybergrooming - napsáno dole)
5.) Přátelé (zapnete Facebook a naběhne Vám tam, kdo si Vás chce přidat do přátel. A co Vy? Uděláte prostě CVAK, CVAK, CVAK, nepřemýšlíte o tom, a přidáte si tam i lidi, které ve skutečnosti neznáte? Samozřejmě, je to čistě Vaše věc, ale.. Nezdá se Vám to jako hazard?)
6.) Ostatní (běžní uživatelé)

Jaký je rozdíl mezi šikanou a kyberšikanou?
Šikana se projevuje na fyzické rovině, kyberšikana spíše na psychické rovině.

Stalking= nebezpečné pronásledování, sledování, obtěžování atd.

Jak se bránit?
Když někdo někomu nadává, nejúčinnější je vypnout počítač!

Jak se před kyberšikanou chránit?
-na sociální síti nemusíte mít jméno, fotku ani telefonní číslo, stačí přezdívka
-chránit heslo!
-nedávat si tam osobní informace

Co dělat?
UKONČI - nekomunikovat, nemstít se
BLOKUJ - odstranit útočníka, změnit identitu
ODHAL ÚTOČNÍKA
OZNAM - dospělým
SCHOVEJ - uchovej si důkazy
PODPOŘ OBĚŤ - pomoz mu!

Kybergrooming
„groomer" - lovec
Internet=loviště
(chat, SMS, ICQ, Skype, Facebook)

Lovci vyhledávají naivky a na rozdíl od úchylů je kontaktují. Podplácí, vzbuzují pocit důvěry, snaží se izolovat oběť od okolí → citová závislost na útočníkovi → osobní setkání (končí obvykle sexuálním zneužitím, fyzickým mučením, nucení k trestnému činu...)

Jak se bránit, chránit
- Nenech se oklamat sliby hezkého milostného vztahu
- Přemýšlej o „online přátelství", všímej si nesrovnalostí v tom, co „online přátelé" tvrdí
- Proč držet svůj „vztah" v tajemství (?)
- Osobní hranice - kybersex NE!
- Nikomu neříkej osobní údaje - bydliště, rodiče, dovolená
- Nikdy nechoď na osobní schůzku, kdyžtak to musí někdo vědět nebo vem někoho s sebou
T. Halatová a T. Nováková, VII. B
..................................................................................................................

Úřad práce

Nás, žáky osmých tříd, čekala návštěva Úřadu práce v Blansku.
Když jsem se usadili na židle, čekalo nás seznámení s tím, co se vlastně bude dít.
Přivítala nás milá paní s úsměvem na tváři a vyptávala se nás, jestli už máme nějaké plány do budoucna a na jaké školy bychom chtěli asi jít.
Někdo už má svoji budoucnost nakreslenou jako obrázek, ale jiný v tom má chaos.
A právě proto jsme tam jeli. Abychom zjistili, na jakou školu by nás mohli s našimi schopnostmi a dovednostmi přijmout, ale zároveň je potřeba, aby nás ten daný obor bavil. Není to jen o známkách, je to i o tom,co bychom chtěli dělat my a co by nás opravdu bavilo. Měli bychom si vybrat takovou školu, aby nás další studie a následná práce těšily a měli k nim kladný vztah.
Mohli jsme se podívat, co je ke které profesi zapotřebí i podívat se, kde všude se nachází školy se zaměřením, na které bychom možná chtěli jít.
Byly nám zodpovězeny všechny naše dotazy, dokonce se nám paní snažila pomoci v rozhodování mezi školami.
Myslím, že tato zkušenost nám pomohla se rozhodnout o své budoucnosti a pořádně se nad ní zamyslet.

K. Müllerová 8.B; M. Holková 8.B


 

Úřad práce, SOŠ a SOU Blansko

Na Úřad práce v Blansku jela naše třída 8.C ve čtvrtek 21. března. Tam jsme se dozvěděli o možnostech a výhodách našeho budoucího povolání. Prohlédli jsme si nabídky středních škol. Zaměstnankyně úřadu nám poradila s výběrem našeho budoucího povolání. Nasměrovala nás, jakým způsobem školu vybírat, např. podle předmětů, které nás baví. Někteří se tam dokonce rozhodli, jakou školu si vyberou, a jiným to pomohlo ujasnit si priority při výběru školy.
Potom jsme se šli podívat do školy moderních technologií. Zde nás uvítali zajímavou prezentací a krátkou prohlídkou, která nás velmi zaujala. Zodpověděli nám všechny všetečné dotazy a zahrnuli nás novými informacemi. Nakonec jsme vyplnili dotazníky ohledně našeho názoru na školu. Pak jsme měli hodinový rozchod. Většina z nás zamířila do skvělé cukrárny. Poté jsme zamířili na vlakové nádraží.

Jana Pospíšilová 8.C


 

Soutěže

Okresní kolo anglické konverzace
Dne 26.2.2013 jela Zuzka Bulová z 9. B a Karolína Sičová z 6.D s paní učitelkou Zouharovou na okresní kolo anglické konverzace. Vyjely jsme brzo ráno vlakem do Blanska. Šly jsme do DDM Blansko, kde se soutěž konala. Byly jsme tu s předstihem, proto jsme si mohly ještě prohlédnout budovu DDM. Soutěžilo se ve dvou kategoriích: I. kategorie (6. a 7. třídy) a II. kategorie (8. a 9. třídy). V I. kategorii jsme měli poslech, ke kterému se vztahovalo 20 otázek. Ve II. kategorii byl text s porozuměním. Poté se vybralo pořadí, ve kterém jsme předstoupili před komisi. Vylosovali jsme si jedno z témat a měli jsme určitý čas na to, abychom si téma dobře připravili. Porota se nás poté ptala na různé otázky vztahující se k tématu (vše samozřejmě probíhalo v angličtině !!). Zuzka Bulová se umístila na 3. místě a Karolína Sičová na 2. místě. K diplomu jsme dostaly poukaz do knihkupectví v Blansku, takže jsme tam ještě zašly a koupily si knížky. Domů jsme se vracely spokojeny se svými výsledky a také se spoustou nových zážitků a zkušeností.

Karolína Sičová VI.D


Recitační soutěž
Dne 6. 3. 2013 se ve třídě 9. D odehrála recitační soutěž. Soutěží provázeli Jakub Vrána a Simona Různarová (já). Slyšeli jsme spoustu krásně přednesených básní. Byl zde i kulturní program, například kouzlo od Lukáše Mistra nebo písnička od Vlasty Šafaříka. Soutěž byla rozdělena do dvou kategorii na 6.,7., třídy a 8.,9., třídy. Diváci měli možnost zvolit si recitátora, který se jim nejvíc líbil. Ten dostal malou odměnu. Soutěž jsme si všichni užili a těšíme se na příští rok.
Kategorie 6. a 7. třídy
1. místo Karolína Sičová - Alois Mikulka - Ježibaba trampem
2. místo Jan Bula - Josef Skupa - Hurvínek se učí příslovím
3. místo Tereza Halatová - Cahy Cassidy - Lásky jedné rusovlásky
Kategorie 8. a 9. třídy
1. místo Zuzana Bulová - Jiří Suchý - Plachý člověk
2. místo Martin Kupsa - Karel Poláček - Bylo nás pět
3. místo Markéta Procházková - Neobyčejný deník obyčejné holky
Cena diváků - Jan Bula, Zuzana Bulová
Simona Různarová 6. D

Okresní kolo recitační soutěže
Dne 20.3.2013 jela Aneta Zemánková z 3.B, Nela Filipi z 5.B, Karolína Sičová z 6.D, Martin Kupsa z 8.C a Zuzana Bulová z 9.B s paní učitelkou Trčkovou do Adamova na okresní kolo recitační soutěže. Vyjeli jsme ráno vlakem a po příjezdu jsme nasedli na autobus a jeli do velkého kopce k Základní škole v Adamově. Tam jsme se zapsali a posadili se do velkého sálu. Začala recitace po jednotlivých kategoriích. O přestávce jsme si mohli dát svačinu, kterou nám paní kuchařky z Adamova připravily. Na konci začali být všichni nervózní, protože se chystalo vyhlašování vítězů. My jsme také slavili!! Aneta Zemánková se v kategorii druhých a třetích tříd umístila na 2. místě s postupem do krajského kola a stejně tak i Zuzana Bulová v kategorii osmých a devátých tříd. Letos byl dokonce jeden z porotců z Janáčkovy akademie múzických umění. Všichni jsme si to moc užili, slyšeli jsme recitátory z jiných škol, od poroty jsme si poslechli jejich připomínky k výslovnosti a výběru textů a od paní učitelky Trčkové jsme dostali i sladkou odměnu!
Karolína Sičová VI.D
Poznámka: Zuzka Bulová nepřijela s prázdnou ani z brněnského krajského kola, získala cenu poroty za vynikající přednes textu Jiřího Suchého.


 

SPORT
Beseda s Šárkou Kašpárkovou

Dne 25. 2. jsme měli besedu se Šárkou Kašpárkovou a jejím manželem Michalem Pogánym, který je také atlet (mluvil slovensky).
Šárka Kašpárková byla hodně příjemná, sympatická a také docela skromná. Vyprávěli nám také o jejich dceři Terezce, které je 11 let, na svůj věk je docela hodně vysoká a stejně jako její rodiče sportuje.
Proběhla soutěž se švihadly - jedna z disciplín OVOV.
Když už jsme u OVOV (odznak všestrannosti olympijských vítězů), i o tom nám vyprávěli.
Šárka také nechala kolovat své medaile. K nám se dostala pouze jedna medaile. Pro Šárku je prý nejvýznamnější medaile z Mistrovství světa v Aténách - 1. místo (ta byla z nich nejmenší).
Myslíme, že spoustu lidí tahle beseda určitě motivovala.

Celkově to bylo moc fajn.


Šárka Kašpárková
-narodila se 20. 5. 1971 v Karviné
- v 5.třídě se dostala na sportovní školu v Karviné.
- hrála na klavír, basketball (košíková), a dlouho se věnovala gymnastice a skoku do výšky

NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCHY:
1995: Univerziáda, trojskok,1.místo
1997: MS, Atény, troj skok, 1.místo
1996: OH, Atlanta, trojskok, 3. místo

T. Halatová a T. Nováková, VII. B

Turnaj ve vybíjené 6. -7. třídy - dívky
Dne 10. 4. 2013 jsme se my, dívky z 6. a 7. tříd, vydaly do Adamova na turnaj ve vybíjené. Když jsme vlakem přijely do Adamova, šly jsme do velké haly, tam jsme se převlékly do dresů. Potom jsme se šly rozcvičit do tělocvičny. Před prvním zápasem na nás sedla nervozita a také proto jsme asi zápas prohrály. Další zápasy už jsme věděly, co se v hřišti děje a kde máme stát. Dohromady jsme hrály pětkrát a z toho jsme jednou prohrály a jednou remízovaly. Celkově jsme skončily na páté příčce a to z deseti týmů. S výsledkem jsme byly spokojeny. Turnaj jsme si užily i přes drobné nedostatky a domů jsme jely s dobrou náladou.Simona Různarová 6. D


Florbalová liga
Od začátku školního roku se hraje pod vedením pana učitele Zdeňka Štesla ve středu a čtvrtek v době 7,00-7,45 hodin florbalová liga.

Složení týmů
ALL STARS TEAM - Süss J., Foret T., Kubík A., Loukota D., Pečinka A., Mazal J.
BANÁNOVÁ CREW - Štulpa J., Mazalová M., Pokorný M., Cichra V., Dufek M.
BRONIES - Alexová D., Přikrylová M., Dočekal R., Bačovský Fr., Dvořáčková T., Winkler A.
DOG SOLDIERS - Hladil J., Havránek R., Jura J., Dvořák D., Illa V.
DREAMERS - Palbuchta T., Luňáček L., Stria K., Striová K., Šimurda D., Vlach M.
FC AVEMGERS-Dufek K., Nečas J., Rosič J., Alexa M., Nevyhoštěný V., Royt D.
GANGNAM STYLE - Šmatera J., Poláček D., Bednář Š., Zachoval V., Dvořák J., Macének D., Kiovský L.
IRON WOLFS - Staněk M., Chlup D., Holek O., Pavelka M., Šmahel D., Halas J., Pšikal D.


Průběžné pořadí týmů:
1. ALL STARS TEAM
2. GANGNAM STYLE
3. BANÁNOVÁ CREW
4. BRONIES
5. FC AVEMGERS
6. DREAMERS
7. IRON WOLFS
8. DOG SOLDIERS

.................................................................................................

Kunštátská laťka
Dne 20.3.2013 jsme se vydali na Kunštátskou laťku. Jen z naší školy se zúčastnilo 12 žáků pod vedením pana učitele Štesla. Když jsme dorazili na místo, následovalo rozcvičování a poté zahájení soutěže. Jako první nastoupily kategorie mladší žáci a mladší žákyně. Za chvíli jsme měli odskákáno a připravili se starší žáci a starší žákyně. Po dlouhé námaze se naší škole podařilo obsadit 1. místo v kategorii mladších žákyň a těsně pod stupni vítězů na 4. místě skončil Ondřej Zoubek v kategorii mladších žáků. Po vyhlášení cen jsme šli na autobus a odjeli zpět do Letovic. Barbora Čechová 7. C
Poznámka redakce: Na 1. místě skončila Barbora Čechová, blahopřejeme !!!!!!!!!!


Rozhovor s Michalem Dufkem
Pokud Michala znáte, určitě víte, že je hokejista. Speciálně pro náš časopis udělal rozhovor.
Ahoj Michale, jak ses k hokeji vůbec dostal?
 Moji rodiče hráli hokej a chtěli, abych to zkusil taky. Zkusil jsem poprvé bruslit asi v šesti letech, ale to mě moc nebavilo. Když jsem stál na bruslích asi po desáté, byla to větší a větší zábava.
A hokej tedy hraješ jak dlouho?
Hraju ho 6 -7 let.
Jaký je tvůj největší hokejový úspěch?
Asi to, že jsem se dostal díky hokeji do cizích zemí blízkých, ale i vzdálených.
Kolik máš doma pohárů a medailí?
Mám 16 pohárů a 40 medailí.
Kde jsi byl poslední dobou, nikde ve škole jsem tě neviděl?
Byl jsem asi 12 dní v Kanadě.
A co jsi tam dělal?
Hrál jsem zápasy. Každý den jsem měl jeden zápas.
A kolikátí jste skončili?
Skončili jsme osmí, ale jako jediní Evropané jsme se dostali do posledních osmi. Tam nás vyřadili Deatroit Red Wihngs.
To je pěkné umístění, a jak ses dorozumíval s ostatními?
 Něco anglicky, něco rukama a nohama. V té oblasti, která se jmenovala Quebec se mluvilo francouzsky, takže jsem se pořád ptal, jak se co řekne. Teď si z francouzštiny nepamatuju už vůbec nic.
Michale mám pro tebe test, jestli si něco pamatuješ? Et j'ai aimé la nourriture là-bas? (A chutnalo ti tam jídlo?)
Tohle bych teda nepřeložil, ale k věci, jídlo mi tam chutnalo. Není moc odlišné od evropského jídla. Jedno kanadské jídlo jsem ochutnal, jmenovalo se to Putin. To jsou hranolky s omáčkou a nedozrálým kanadským sýrem. Ten sýr má klouzat po zubech.
Jaký to byl pocit vrátit se do Česka ?
 Musel jsem si zvyknout na časové pásmo. V letadle se nedalo spát, protože mi letušky přejížděly nohy vozíky nebo mi staré bábinky dupaly v podpatcích na nohy.
Děkuji ti za rozhovor a přeji ti mnoho úspěchů. Lukáš Mistr 7. C


 

Důležitá zpráva !!!
Milí spolužáci, mám pro vás zprávu. Tato zpráva je, že se z důvodu krize naše škola 10. dubna ruší! Apríl, neruší se, jak jistě víte 1. dubna byl apríl, takže si ho připomeneme. Mám pro vás žert, na který jsem se nachytal i já. Když budete třeba na narozeninové oslavě, vsaďte se se svým kamarádem, že nedokáže zazpívat písničku Skákal pes a přitom na hřbetu každé ruky mít sklenici s vodou. Váš kamarád určitě sázku příjme. Dejte mu na hřbet každé ruky sklenici s vodou a dejte pokyn, aby začal zpívat. Když začne zpívat, odejděte od něj a kamarád bude v pasti, nebude si moct sundat ani jednu sklenici. Toto byl tedy jeden žert, další je velice jednoduchý, najděte si velkou krabičku od sirek a vysuňte ven šuplíček, nebo si krabičku vyrobte. K šuplíčku přilepte izolepou papír, který zakryje celou krabičku. Do dna krabičky vystřihněte dírku, do které se vejde váš ukazováček. Do krabičky dejte vatu a u dírky vatu nabarvěte červenou fixou. Najděte si kamaráda, kterého chcete napálit. Řekněte mu, že jste získali prst faraona Tutanchamona, přitom do dírky v krabičce dejte ukazováček a krabičku otevřete. Řekněte svému kamarádovi, ať prst vyndá z krabičky a když se prstu dotkne, začněte s ním pohybovat. A toto byl Tutanchamonův prst.
Musíme si popovídat o tom, jak se k nám vůbec apríl dostal. Apríl je původně francouzský zvyk. V tento den děti vystřihují z papíru rybu a někomu ji nalepí na záda. U nás se kdysi děti se posílaly do obchodu pro bublinku do vodováhy, pro ohýbač cihel, narovnávač zatáček, komáří sádlo, králičí peří nebo pro díry do žebříku. Dnes jsou velice populární aprílové články a reportáže, kterým se říká Hoax. První takováto zpráva byla v televizi BBC. Byla to zpráva o tom že, pěstitelé na farmě v Anglii vypěstovali špagetovník. V Anglii se špagety nejedly, takže tomu každý uvěřil. Další, velice povedený Haox z roku 1998. Burger King s celostránkovou reklamou v deníku USA Today, která oznamovala nový druh hamburgeru. Hamburger měl být speciálně navržen pro 32 miliónů leváků v USA. Na reklamě stálo, že burger obsahuje stejné ingredience jako ten klasický, ale všechny otočené o 180 stupňů tak, aby si i leváci mohli užít své oblíbené jídlo jako pravorucí lidé. Tisíce lidí se na žert chytily a ještě několik dní po aprílu v restauraci specifikovaly, zda si přejí verzi hamburgeru pro praváky či pro leváky. Tak co leváci, dali byste si hamburger pro leváky? Roku 1980 informovalo BBC o tom, že ručičkové hodiny na světoznámém londýnském zvonu Big Ben budou nahrazeny digitálními. Jak by se vám Big Ben líbil? Vystřelili jste si tedy z někoho na apríla?
Lukáš Mistr VII.C
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

PC hry
Assassin's Creed 3
Ačkoliv už je rok 2013, budeme se bavit především o hrách z roku 2012.

Dnes bych se chtěl bavit o hře Assassin's Creed 3.

Assassins Creed 3 veskrze představuje největší změnu série, jaká naposledy nastala, když se Ubisoft odhodlal přejít z období křížových výprav do vrcholící italské renesance.

Assassin's Creed je moje nejoblíbenější série, a to nejen kvůli skvělé grafice, ale i díky skvělé hratelnosti, úžasnému příběhu a otevřeném prostředí. Již předchozí díly série ukázaly, že pokud se vydavatelskému domu Ubisoft v posledních letech něco opravdu povedlo, pak je to právě Assassin's Creed. Tato hra se snoubí s hlubokými historickými základy, které jsou místy mírně "poupraveny".
Hlavním hrdinou je muž jménem Connor Kenway, napůl indián a napůl Angličan, syn Haythama Kenwaye. Ve hře budete kromě hlavní postavy dále moci hrát za Connorova otce a Haythama, rodilého Angličana, jehož do rozbouřené Ameriky přinesou jisté povinnosti. Právě zde si u mě vysloužil Ubisoft značné plusové body, jelikož se rozhodl nespoléhat pouze na osvědčené začátky dvou předchozích hrdinů, ale postavil fanoušky před svěží začátek příběhu a spoustu otazníků.

Hra zatím vyšla na konzole PlayStation 3 a Xbox 360, opatřena je českými titulky. PC verze vychází 23. listopadu (taktéž s českými titulky) a Wii U verze 30. listopadu (anglicky). Zároveň vyšla i samostatná hra s podtitulem Liberation na PS Vita. V hlavní roli se představila asasínka Aveline.

Samozřejmě jako snad v každé hře se někde objeví nějaký ten nedostatek.
Hodnocení hry: 9,5/10, a pokuď jste fanouškem série jako já, přičtěte si půl bodu.
Jakub Halamásek 6.A


 

Filmová recenze - Hobit: Neočekávaná cesta

Je první část amerického trojdílného filmu, který natočil režisér a producent Peter Jackson na různých lokalitách Nového Zélandu a ve wellingtonských Stone Street Studios podle románu Hobit aneb cesta tam a zase zpátky britského spisovatele J. R. R. Tolkiena. Film má 169 minut.
Samotné natáčení začalo 21. března 2011. Točilo se 266 dní v průměru 12 hodin denně.

Většina lidí si stěžuje na to, že Hobit je rozdělen na tři části, protože knížka má asi 256 stran. Trilogii pána prstenů také rozdělili, ale kniha má cca 2010 stran. Mně osobně to nějak nevadí. Také si lidé stěžují často na to, že film je zdlouhavý. To mi také nepřišlo. Možná to bude tím, že já osobně zbožňuji Pána Prstenů, proto si film užijí více fanoušci trilogie. I když příběh je zcela odlišný, najdete tam například Gandalfa, Elronda, Sarumana atd. Hlavní postavu filmu je hobit jménem Bilbo Pytlík (strýc Froda). Příběh začíná ve stejný den jako film Pán Prstenů: Společenstvo prstenu. Hobit Bilbo Pytlík začíná psát knihu o výpravě za znovunárokováním trpasličího království Erebor, kterého se před 60 lety zúčastnil. V Ereboru vládl král Thrór a ekonomika zde velice prosperovala, ale do království vtrhl drak Šmak a vyhnal odtamtud trpaslíky. Teprve po mnoha letech se Thrórův vnuk Thorin Pavéza rozhodl Erebor získat zpět. Čaroděj Gandalf Šedý nabídne Bilbovi účast v Thorinově výpravě k Ereboru. Bilbo se nakonec po dlouhém přemlouvání rozhodne připojit. Stane se tedy součástí skupiny 13 trpaslíků a jednoho čaroděje. Výprava se vydává z Hobitína směrem na východ. Brzy se ukáže, že trpaslíky sleduje skupina skřeta Azoga, který se chce Thorinovi pomstít za useknutou ruku v bitvě v Morijských dolech.. Mně se film opravdu velice líbil a to už jen proto, že je to od stejného režiséra jako Pán Prstenů. O příběhu vám více neřeknu, jelikož pokud jste film neviděli, tak byste si ho teď už tolik neužili. Hodnocení: 5 hvězdiček
Jakub Halamásek 6. A


 

VTIPY

Rozčiluje se učitelka: „Báro, čti! No tak, Báro... Tak ti teda dám poznámku do žákovské, Báro!"
„Ale já nejsem Bára, já jsem Jana!"

Učitelka se ptá ve škole žáků, jak se vyrábí elektřina. Pepíček se hlásí:
"Prosím, elektřina se vyrábí v chlívě!"
"Jak jsi na to přišel, Pepíčku?"
"No, když minule vypnuli elektřinu, tatínek křičel:
"Co tam ty svině s tou elektřinou zase dělaj?!?"

Ředitel jedné menší střední školy měl velké problémy s dospívajícími slečnami, kterým se zalíbilo používání rtěnky. Když si ji na dámských toaletách patlaly na rty, vždy potom zanechávaly obtisky na zrcadle. Když už se situace stávala neudržitelnou, ředitel se rozhodl razantně zakročit.
Zavolal si všechny dotyčné slečny a odvedl je na toalety. Tam už čekal školník. Ředitel dívkám vysvětlil, že si asi neuvědomují, kolik práce školníkovi dá každý večer zrcadla umýt. Poprosil jej, aby slečnám svoji namáhavou práci předvedl.
Školník vytáhl ze skříně dlouhé koště, namočil jej v nejbližší záchodové míse a začal pucovat zrcadlo. Od toho dne se už žádný obtisk na zrcadle neobjevil.

Nová paní učitelka říká své třídě:
"Teď se mi pěkně představíte."
"Třeba ty, chlapče, jak se jmenuješ?"
"Já jsem Prokop Buben."
"To mě nezajímá, pověz mi, jak se jmenuješ."

Na rodičovském sdružení: A nezlepšil se náhodou můj syn?
Ale jistě, váš podpis již falšuje daleko lépe. Adéla Hejlová 6.C

 

Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upoceni sedli, chlapeček se podíval na boty a říká: „Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně."

Paní učitelka se také podívala, a skutečně, boty byly obuty obráceně. Paní učitelka však zachovala klid. Boty s menší námahou znovu sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu.
Potom se chlapeček podívá na boty a říká: „To, ale nejsou moje botičky."

Učitelka se kousla do jazyka, a místo toho, aby na něj zařvala:
„To jsi nevěděl dřív?", tak s námahou zase botičky sundala.
Když byly boty dole, povídá chlapeček: „To jsou botičky mýho brášky. Maminka říká, že je mám nosit taky."

Učitelka už nevěděla jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci pomohla do kabátu, tak se zeptatal: „Kde máš rukavičky?"

Chlapeček odvětí: „Rukavičky mám nacpané v botičkách ..."

... soudní proces s učitelkou začne příští měsíc ...

 



Přátelé, kamarádi,
Takže nyní 2. část dvojčísla. Počtěte si a už se těšte na prázdniny!!!
Váš

 OBSAH čísla 52  

Přijímačky                  str. 1 - 3
Rozhovor                    str. 4
Německo                    str. 5 - 8
Anglie                        str. 9 - 13
Zprávy ze školy           str. 14 - 22
Z vlastní tvorby          str. 22 - 23
Čtenářské okénko       str. 24 - 25
Zábava                      str. 25 - 27 


10 věcí, které nedělat o letních prázdninách

1) neplavat v bazéně, ve kterém je krokodýl
2) nenosit průhledné plavky
3) při opalování si nezapomenout sluneční brýle na břiše
4) nenosit zimní bundu a zateplené kalhoty, když je 30°C ve stínu
5) nelízat zmrzlinu moc rychle, aby si na ní mravenci taky pochutnali
6) nedrbat tygra v zoo pod krkem
7) nedovolit žralokovi v moři, aby vás kousnul
8) nebrat si na dovolenou k moři sáňky
9) nebrat si do stanu skunka
10) nezapomenou na dovolenou ostatní členy rodiny
Zuzana Pecháčková, Adéla Hejlová 6.C


Přijímací zkoušky

22. a 23. dubna čekaly na více jak polovinu žáků 9. tříd jedny z nejdůležitějších chvílí
v jejich životě - přijímací zkoušky na střední školy. Já k nim patřila také, a musím říct, že to není žádná procházka „růžovým sadem", ale nakonec to dopadlo dobře.
Ale samozřejmě nemůžu mluvit za všechny, proto jsem se zeptala pár spolužáků, jak to vnímali oni.

1. Měl/a jsi před zkouškami trému? Co ti pomáhalo se uklidnit?

Verča: Překvapilo mě to, ale trému jsem neměla.
Zuzka: Ano, to je přeci normální, ale postupně odeznívala. Pomohlo mi, že jsem u sebe měla svůj talisman a zároveň jsem se těšila na to, až bude „po" a já půjdu na zákusek a čokoládu :-).
Marie: Neměla, věřila jsem si.
Nikča: Trému jsem měla pořádnou! Nevěděla jsem, do čeho jdu. Pomáhali mi kamarádi a rodiče, kteří mě uklidňovali.
Dominica: Ano, velkou. A nic mi proti ní nepomáhalo!
Tereza: Ani ne, ale s kamarádkou jsme se šli pro jistou pomodlit do kostela a to my pomohlo.
Soňa: Před zkouškami jsem trému měla jen trošku, potom sama postupně vyprchala.
Marie: Ne, neměla.
Verča: Ani ne, tréma mě dostihla až těsně před zkouškou.
Vojta: Trošku. Pomáhali mi kamarádi, rodina.
Marcela: Měla, trochu. Ale myslela jsem na to, že to zvládnu, a to mi pomáhalo.


2. Čeho ses nejvíc bál/a?

Verča: Ničeho.
Zuzka: Že spletu otázky v zaznamenávání do archu.
Marie: Toho, že pokazím češtinu (a taky že jsem ji pokazila).
Nikča: Nejvíce jsem se bála SCIA z matematiky, ale jak se ukázalo, čeština byla o hodně těžší.
Dominica: Celkově všeho, nejvíc otázek.
Tereza: Že se nedostanu tam, kam chci.
Soňa: Nejvíce jsem se bála SCIA z matematiky.
Marie: No, trošku jsem se bála češtiny ...
Verča: Matematiky a toho, že nebudu stíhat.
Vojta: Že to nezvládnu.
Marcela: Že se dostanu do časové tísně a nebudu stíhat.

 3. Jaký pocit jsi měl/a poté, co jsi zkoušku udělal/a?

Verča: Dobrý.
Zuzka: Přestala jsem na to myslet a věnovala se věcem, které mám ráda.
Marie: Nedá se to popsat. Bylo to úžasné, ten pocit, že už to mám za sebou...!
Nikča: Špatný.
Dominica: Překvapivě dobrý.
Tereza: Tak...nijak. Necítila jsem se strašně, ale ani dobře.
Soňa: Celkem jsem se cítila dobře, zdálo se mi, že jsem to zvládla dobře.
Marie: Docela pohoda :-) Jen jsem trochu pokazila tu češtinu.
Verča: Bylo mi dobře, byla jsem ráda, že je to za mnou.
Vojta: Smíšené. Byl jsem rád, že už je po všem, ale bál jsem se, jak to všechno dopadne.
Marcela: Dobrý.

4. Kdybys dostal/a tu možnost dělat zkoušky podruhé, šel/šla bys do toho?

Verča: Ne, možná bych to podruhé zkazila.
Zuzka: Určitě ne, protože by to mohlo dopadnout hůř, než to dopadlo.
Marie: Určitě ano! Připravila bych se lépe na češtinu a věřím, že by dopadla lépe.
Nikča: Ano, možná by to dopadlo lépe...
Dominica: Ne, podruhé bych to určitě zkazila.
Tereza: Ano.
Soňa: Asi bych toho znovu nešla.
Marie: Klidně.
Verča: No tak to rozhodně ne! Co kdyby to podruhé dopadlo ještě hůř?
Vojta: Ne.
Marcela: Možná.

5. Dostal/a ses nakonec na školu, na kterou jsi chtěla jít?

Verča: Jooo!
Zuzka: Ano, dostala jsem se na obě školy, na které jsem podala přihlášky, ale nakonec nastupuji na Gymnázium v Boskovicích.
Marie: Ano, na Gymnázium v Boskovicích.
Nikča: Nakonec jo.
Dominica: Ano, do Jevíčka na gymnázium.
Tereza: Dostala.
Soňa: Ano.
Marie: Samozřejmě.
Verča: Ano, dostala.
Vojta: Jo.
Marcela: Ano, dostala.

Na závěr: Tak to vidíte. Přijímací zkoušky sice vypadají děsivě, ale není to, jako kdybyste šli dobrovolně na „popravu". Takže budoucím děváťákům chci jen říct, že my všichni jsme to vnímali jinak, někdo snášel trému líp, někdo trošku hůř, ale nakonec jsme ji díky podpoře rodiny a kamarádů zvládli. Hlavní je se nějak šíleně nestresovat a věřit si! Z každé situace se vždycky nějaké východisko najde, takže i kdybyste to zkazili, nejste úplně nahraní. A ještě něco - den před zkouškou už se neučte, nechte mozky odpočinout a myslete na to, jak to všechno zvládnete.
Petra Hušnerová, 9.A

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

 A jak to tedy všechno dopadlo?

 2 žáci odcházejí na víceleté gymnázium (jeden z 5.třídy, druhý ze 7.třídy)
 21 žáků odchází na Národohospodářskou školu, Vyšší odborná škola ekonomická a zdravotnická a Střední škola Hybešova, Boskovice
 19 žáků jde na Gymnázium Boskovice
 13 se rozhodlo pro SOŠ a SOU A.Citroena.
 9 žáků odchází na Střední pedagogickou školu do Boskovic
 4 žáci si zvolili Gymnázium v Jevíčku
 3 žáci jdou na Masarykovu školu práce v Letovicích, 2 na SOŠ a SOU Blansko, Obchodní akademii Blansko, Střední zdravotnickou školu v Blansku,....
 Ve volbě byla gymnázia v Brně, Konzervatoř Opava, Uměleckoprůmyslová škola Brno, Střední zdravotní škola Svitavy, Střední průmyslová škola Jedovnice,....
 A nikdo nám tu nezůstane!!!!!!


 

Rozhovor s paní učitelkou Radkou Vaculovou

1. Chtěla jste být učitelkou už od mala?
Ano

2. Jak jste momentálně spokojená se svou třídou?
Spokojená jsem, děti jsou vesměs šikovné.

3. Jaká třída, kterou jste učila, byla podle vás nejlepší?
Zatím to byla ta třída, kam jsi, Juli, chodila i ty

4. Na kterou třídu nejvíce vzpomínáte?
Právě na tu vaši. ( teď 7.A)

6. Kdybyste nebyla učitelkou, co byste si vybrala za jiné povolání a proč?
Nikdy jsem neuvažovala o jiném povolání, spíše o jiné kombinaci.

7. Proč jste si vybrala právě toto povolání?
Trošku rodinná tradice - moje maminka je také učitelkou, ale hlavně mě baví práce s dětmi. Každý kolektiv je trochu jiný, i ta práce je tedy hodně různorodá, není to žádný stereotyp.

8. Jaký předmět, který vyučujete, máte nejraději?
Stále u mě vede tělocvik.

9. Co plánujete na prázdniny?
Hlavně odpočinek, odpočinek a ještě jednou odpočinek. Chceme se podívat po České republice, možná vyrazíme i do zahraničí. Ale vše je zatím ve stadiu plánování

Děkujeme za rozhovor.

 Julie Vitoulová, Tereza Lamačová , Adéla Forgáčová


Výměnný pobyt Německo 2013

Neděle 28.4.
Všichni více či méně toužící po odjezdu do Německa se konečně dočkali.
V 7: 07 už jsme na cestě, ale čeká nás dlouhá cesta, na které se každý musí zabavit, jak sám dokáže.
Nakonec to ale uteče docela rychle. Po cca 11 hodinkách cesty jsme na místě, nikdo nás ale nečeká - jsme tu moc brzo. Brzy se pro nás roztřesené Čechy začnou sjíždět. A tak začíná náš první den v Německu.

Pondělí 29.4.
Den začíná brzkým vstáváním - na můj vkus až příliš brzkým. Co bychom však my Češi pro veřejné blaho neobětovali? První míříme do učeben, původně jsem si říkala: ,,Jó, německá škola, to bude zákon a pořádek.´´ Ale houby. Následují seznamovací hry a procházka po Kirchlintelnu. Nakonec nás čeká bubnovací workshop. Bubnujeme na píseň od Händela. Zní to prudce velkolepě.
Kirchlinteln je opravdu krásné městečko - stylové cihlové domečky, spousta zeleně, upravené cesty, opečovávané záhonky. Zachovává si takový poklidný zjev starého venkova.
Taky tu mají úplně jiný obědový systém. Žádný fronty nebo tak (ne že byste nemuseli čekat). Posadíte se ke stolům, pak vám přivezou obědy v mističkám na takovým vozíčku, a vy si dle libosti nandáte (pokud na vás zbyde - ale když došlo, tak jsme si poprosili a oni nám donesli ještě). Vařili dobře.

Úterý 30.4.
Dneska si můžeme trochu přispat, ale jenom trochu - navštívíme totiž ZOO. Serengetipark se to jmenuje. V takovéto ZOO jste ještě nebyli. První procházíme pavilony opic, a to ne tak, že bychom na ně koukali zpoza klece-jdeme dovnitř. Někteří z nás si na opice šáhnou, po někom lezou - což se jednomu z nás stane osudným.
To bylo totiž takhle - jedna z mnoha poměrně raubířsky vypadajících opiček skočila Kanze na ruku (ty opice ji nějak měly rády) a odtamtud skočila na jednu nejmenovanou osobu a po povzbuzování jednoho jedince pokálela nejmenované osobě rameno a baťoh oranžovou směsí připomínající blitky po snězení rajčatového protlaku. Což je docela úspěch vzhledem k tomu, že původně jí stála na hlavě.
Fanouškům této události mohu sdělit, že je celý proces detailně zdokumentován kamerou mého bratra i mnohými jinými
Ta ZOO je nesmírně rozlehlá, zvířata tu mají spousta místa a od lidí je často nic moc nedělí.
Znáte ten zajímavý pocit, kdy k vám do autobusu strčí hlavu žirafa? Popřípadě antilopy, zvíře co nevím, jak se jmenuje, nosorožec? Samozřejmě s možností krmi. Ono je to totiž takhle-projíždíte různými částmi, které jsou odděleny plotem. Před nimi je vždy cedule s názvem oblasti, ze které zvířata pocházejí, v případě šelem jejich druh. Podmínky více odpovídají jejich přirozenému prostředí. Mně se třeba šelmy hrozně líbí, měli tu dvacetičlennou smečku lvů, pak ještě jiný druh lvů, tygry bengálské, vzácné bílé tygry (4ks?)... A žádné lenivé krmení, maso tu jede na laně, aby si zvířátka zalovila.
A aby toho nebylo málo, patří k ZOO i zábavní park - ruské kolo, horská dráha, jízda lodičkou (velmi rychle), vodní horská dráha a takové ty věci jako z Prateru. Dle mého a i jiných názorů však odjíždíme příliš brzy.

 Středa 1.5.
První den s individuálním programem. My dělali obří piknik v parku. Yami yami.

Čtvrtek 2.5.
Zase jdeme na kus vyučování, ale pak se jdeme podívat na lesní hřiště. To se nám, navzdory pokročilejšímu věku žáků, dost líbilo. Pak nás čeká workshop: vyrábění šperků, zněl oficiální název, ale vyráběli jsme náramky přátelství. Rozdělili jsme se do skupin ke stolům a ke každému stolu byla předělena jedna slečna, která nám vysvětlila, jak na to. Někdo z nás si náramků udělal i víc.

Pátek 3.5.
Dneska nás čekají slavné Brémy. A taky nákupy. Projdeme se po přístavu a navštívíme dělnický slavnostní sál. Původně jsme měli jít i na prohlídku skláren, to však nakonec nevyšlo. Brémy mají krásný historický střed a nějaký chlapík tam venku krásně hrál na výborně ozvučeném pianu.

 Sobota 4.5.
Dneska nás čeká druhý den s programem v rodinách, většinou dle přání hostů.

Neděle 5.5.
Slavnostní to den. Oslavuje se totiž deset let spolupráce mezi oběma školami. I letovický orchestr sem kvůli tomu přijel. Páni ředitelé zasadili lípu - znak ČR a školy v Kirchlintelnu-Schule am Lindhoop. Pak jsme se dali na pochod Kirchlintelnem s vyhrávajícími dechovkami a dorazili až ke kulturnímu domu, kde jsme si hrdě zapěli státní hymny. Nesměly chybět ani nekonečně dlouhé slavnostní proslovy (jen náš pan ředitel s námi očividně soucítil a řekl krátkou, ale výstižnou řeč, která přání i atmosféru vystihla) a pak jsme se pustili do jídla. My Češi s dvojnásobnou chutí, jelikož naši žaludky byly sponzorovány školou. Pití zrovna tak. Prvně jsme si mohli všimnout stánků s občerstvením (párky, hranolky... a všelijaké to pití), pak jsme objevili stoly s chlebíčky a nakonec, moji milí, začali nosit dorty! A sušenky, koláčky... A jaké to výroby? Předpokládám, že většina domácích - ale všechny vynikající.

 Pondělí 6.5.
Poslední den před odjezdem. Kletterpark (lezecký park pro ty, co nevědí).
Jsou tu různá stanoviště, různých obtížností v různých výškách. Instruktor nám vysvětlí, jak na to a už se leze. Zvládáme to více či méně dobře, někteří rychle, někteří pomalu, ale tu nejtěžší, černou v deseti metrech, dá snad jenom jeden. Nejhorší jsou přistání, hnědé zadky, trika... já skončím zaprášená jako tretka na skříni. Jedna z nás dokonce uvízne, kvůli různým lanům, připnula se na špatný a tak pro ni instruktoři museli lézt. Ale konec dobrý, všechno dobrý. Nakonec jedeme ještě do Verdenu na poslední doladění nákupů a pak valíme balit. Zítra odjíždíme.

Úterý 7.5.
Poslední den. Uteklo to překvapivě rychle. Většina z nás by tu ještě zůstala. Přijde mi zvláštní, jak pěkně se nás rodiny ujaly a staraly se o nás, vzhledem k tomu , že své hosty často nikdy předtím neviděly. Loučíme se. Objímáme se. Jedeme zpět. Ale uvidíme se zase.

Nikol Halamásková


Výlet Skotsko - Anglie

Den 1.- odjezd
V pondělí v 7:45 ráno se účastníci zájezdu do Anglie a Skotska sešli v hale ZŠ Letovice, aby nám mohli zkontrolovat pasy (na kterých mimochodem vypadáme většina dost mizerně) a poté jsme nasedli do autobusu. Cesta byla dlouhá, nudná a hlavně trvala nejméně 20 hodin. Zastávky na záchody měly dlouhé rozestupy, takže se většina z nás kroutila na sedačkách abychom udrželi to, co je třeba. Jak jsme tak jeli, najednou jsme uslyšeli hroznou ránu. Nebylo to nic strašného jen píchlá guma, která nás zdržela asi o hodinu. Také jsme byli paní průvodkyní napomenuti, abychom se nedívali řidičům pod ruce, když opravují kolo, ale sama se koukat mohla. Zbytek dne už jsme jeli bez nehody a kolem desáté večer jsme začali postupně usínat.

Den 2. - pořád na cestě
„Dámy a pánové, přeji krásné dobré ráno," tohle byl náš budíček, což by nebylo nic špatného, kdyby nebyl ve dvě ráno. Zastavili jsme na benzínce a šli na záchody, což po noci strávené v autobuse přišlo vhod. Jeli jsme dál a příští zastávka byla až na celnici před kanálem Lamanche. Všichni jsme byli tak ospalí, že jsme usínali ve stoje, ale přesto jsme měli za úkol se na celníky culit jako měsíček, aby se nám náhodou nerozhodli prohledat celý autobus jen tak pro srandu králíkům. Na trajekt jsme nastoupili asi hodinku po prohlídce a cesta sama trvala asi dvě. Trajekt se dost houpal, takže některým jedincům bylo trochu špatně, ale po pár hodinách jsme šťastně připluli do Doveru. Odtud jsme jeli do Cambridge, kde byla naše první zastávka.

Den 2.- Cambridge
Do Cambridge jsme přijeli někdy kolem osmé nebo deváté hodiny. První jsme navštívili College královen, která je jedna z nejnavštěvovanějších college v Cambridge. Poté jsme viděli College krále, ke které patří i King's College Chapel, do níž jsme šli a prohlédli si nádherný zdobený strop a zlaté varhany. Další, co jsme viděli, byly obrovské zlaté hodiny, které se jmenují Požírač času a ten na těchto hodinách můžete opravdu vidět. Tyto neobyčejné hodiny sestavil jeden ze studentů Cambridge a v téhle době je vysoce uznávaný a bohatý vynálezce. Rozchod jsme měli na náměstí, kde jsme se většina najedli. Další zastávka byla u lodiček, které připomínají gondoly. Lodičky se plaví nebo se spíše odpichují pomocí tyče samozřejmě ne samy na to slouží odpichovači, což jsou studenti a ti si takhle přivydělávají, na řece Cam, podle níž vznikl i název města. Na lodičkách jsme se ale neprojeli, protože začalo pršet. Po dalším rozchodu jsme nasedli do autobusu a jeli do hotelu.

Den 3.- York
Třetí den jsme vyrazili na sever Anglie do města York. Po cestě jsme se ještě zastavili v Haworthu , kde žily sestry Brontëovi. Emily, jedna ze sester, napsala asi její nejznámější knihu Na větrné hůrce, kde se nechala inspirovat městem samotným (doopravdy tam hodně fouká). V Haworthu jsme viděli kostel, v němž pracoval otec sester a jsou zde i pochovány. Za kostelem se nachází jejich starý dům a kostelní hřbitov. Samo město se nachází v údolí velmi nehostinné krajiny s pochmurnou atmosférou. Poté jsme přejeli do Yorku, což byla naše druhá a poslední zastávka tento den. Ve městě se nacházejí staré hradby, jenž tu postavily Římané. Po těchto hradbách jsme obešli část města a dále jsme šli cestou končící u York Minsteru. Natrefili jsme dokonce na velké hejno hus. Husy jsou v Yorku jako doma. Chodí si po celém městě a nedbají na jedoucí auta. Husy k Yorku prostě patří. U Minsteru jsme měli rozchod a mohli jsme navštívit jednu ulici, která byla tak uzoučká, že se domy skoro uzavíraly nad vašimi hlavami. Před samotným Minsterem byl měděný model města, sice trochu zezelenalý, ale to nikomu nevadilo.Cestou nás udivili lidé, co na sobě měli kombinézy jako z reklamy na Albert, jenže byly oranžové a zeptali se nás, jestli bychom s nimi nenatočili mexickou vlnu. Paní průvodkyně souhlasila, tak si nás natočili a šlo se zase dál. Na konci našeho výletu do Yorku se rozjasnilo, ale to jsme zase už museli jet strávit další noc v hotelu.

Den 4. - Edinburgh
Ráno jsme vyjeli z hotelu a naše cesta pokračovala dále na sever k Edinburghu, hlavnímu městu Skotska. První zastávka byla ještě před hranicemi Anglie a Skotska u Hadriánova valu. Hadriánův val bylo opevnění, které oddělovalo Skotsko od Anglie. Teď je to jen malá kupa kamení, jenž zbyla z původní zdi. Jen o chvíli později jsme zastavili na hranicích. Zde se nachází velký kámen s nápisy na každé straně (Anglie- Skotsko) a odděluje od sebe obě země. Na straně Skotska stál dudák, se kterým jste si mohli udělat fotku. Už na nás čekalo město Edinburgh a my jsme mu vyjeli naproti. Jak jsme dojeli, rychle jsme vyskákali z autobusu a vyrazili ke skotskému královskému paláci. Palác je oficiální sídlo královny při návštěvě Edinburghu. Na vlajkovém stožáru musí viset královská standarta, abyste poznali, jestli je královna přítomna. Zde žádná nevisela. Dále jsme viděli skotský parlament, který byl navrhnut tak, aby vypadal, že vyrůstá ze země (mně to tak nepřipadalo). Přes náměstí jsme šli směrem k hradu. Na náměstí jsme potkali kouzelníka a předvedl nám jeden ze svých triků. Paní průvodkyně z toho nejdřív nebyla moc nadšená, ale jak přišla blíž, tak si ji získal. Po triku s kapesníkem jsme přešli město a dorazili k hradu zvaný Edinburgh Castle. Hrad jsme si prošli a viděli jsme plno zajímavých věcí. Skotské korunovační klenoty, šperky pro princeznu, královské komnaty a další. Z hradu byl také nádherný výhled na celý Edinburgh. Po hradu jsme vyrazili na nejromantičtější místo v Edinburghu, kde se nachází stará hvězdárna a nedostavěná napodobenina Parthenónu a je nedostavěný proto, že jim došly finance. Při scházení z kopce jsme si všimli temných mraků a než jsme se nadáli, začaly padat kroupy. Naštěstí jsme se už měli vracet zpátky do hotelu, tak jsme rychle naskákali do autobusu a jeli se po dlouhém dni konečně vyspat.

Den 5.- Stirling
Pátý den jsme strávili na hradě Stirling. Po cestě jsme se zastavili podívat na jedinou otočnou lodní přepravu na světě. Mezi kanály je hloubka 35 metrů a loď se může dostat z horního kanálu dolů a opačně. Přijeli jsme před hrad, proběhlo krátké focení na parkovišti, z něhož byl nádherný výhled na okolní kopce na pomník skotského válečného hrdiny Valise známého z filmu Statečné srdce a který zahnal Angličany zpátky do jejich země. Na hrad jsme šli po skupinkách se svými přiřazenými učiteli. Stirling byl rozdělen do několika místností, kde jste si mohli vyzkoušet tehdejší život na vlastní kůži. V jedné z místností se zkoušely dobové šaty. V další jste se vžili do královských muzikantů, zahráli jste si na jejich nástroje nebo složili svou vlastní skladbu. Ve třetí jste se stali šaškem, který bavil tamější dvořany a mnoho dalších věcí. Prošli jsme si také hradní zahrady a spatřili jsme krásný výhled na krajinu před námi. V jiné části hradu zase byly přístupné královské komnaty s ložnicí i korunním sálem. Mezi pokoji se procházeli průvodci v oblečení z dob, kdy na Stirlingu ještě panovali králové se svými královnami, princátky a malými princeznami. Tito lidé zde byli jako průvodci a mohli vám povědět spoustu zajímavých informaci, ale jen v angličtině samozřejmě. Po prohlídce těchto pokojů jsme se všichni společně vydali do černé kuchyně, která ve své době sloužila k živení všech lidí v hradu. Na konci prohlídky jsme dostali kratší rozchod na náměstí a ti odvážnější se vydali ochutnat pravé skotské jídlo Haggis ze zvířecích vnitřností. Vrátili se živí a zdraví a prý jim to ještě chutnalo! Tento den jsme měli ještě jednu zastávku, a to ve slavné whiskárně Famouse Grouse. Výroba whisky je v podstatě stejná jako piva, až na to, že se dá nakonec destilovat a nepřidává se žádný chmel. Její barva a specifická chuť s vůní vznikají při zrání v dubových ručně dělaných sudech. Na konci naší prohlídky jsme se proletěli nad celým Skotskem s tetřevem, jenž je symbolem této whiskárny. Do hotelu jsme přijeli v podvečer, protože jsme se ještě zastavili podívat na místo, kde se narodila Marie Stuartovna.

 Den 6.- Lochness, zřícenina hradu Urquhart
Tento den jsme jeli cestou na sever k jezeru Lochness. Na cestě jsme udělali pár krátkých zastávek na mnoha krásných místech a samozřejmě i na toalety. První byla u skotského národního skotu. Po pravdě to byly většinou zrzavé krávy s dlouhými ofinami. Tyto ofiny jim slouží proti nájezdům moskytů a jiného lítajícího hmyzu a já osobně si myslím, že je mají pro parádu. Dále jsme jeli cestou v údolí a kolem byly všude krásné hory s vrcholky ponořenými v mlze. Na tomto území se udál obrovský masakr, při němž vyvraždili celou rodinu, protože vůdce klanu přijel pozdě ze svých cest a nestihl audienci u tehdejšího krále. Přijeli jsme k jezeru kolem poledne a dostali rozchod, abychom se mohli dojít podívat k jezeru Lochness , sice jsme neměli mrkev (paní průvodkyně říkala, že ji má Nessie ráda), ale pohled na jezero byl i přesto dechberoucí. V městečku byly i malé obchůdky na nákup suvenýrů a pohlednic. Po nasednutí do autobusu a následném spočítání jsme si všichni oddechli, že nikdo nechybí a Nessie nikoho nesežrala. Dále na cestě kolem jezera jsme dojeli až na zříceninu hradu Urquhart s nevyslovitelným názvem. Zde jsme zhlédli krátký film o historii hradu a poté následovala prohlídka zříceniny. Hodně foukalo, takže po rychlé obhlídce celého hradu (nebo spíše toho, co z něj zbylo) jsme se většina z nás uchýlila do tepla místního obchodu se suvenýry. Odjeli jsme, když si všichni nakoupili a zařadili rychlost zpátky směr hotel.

Den 7.- cesta do Londýna
Ráno jsme vyjeli cestou směr Londýn. Tato cesta trvala celý den a zastavili jsme jen na jedné zastávce. Tato zastávka byla u kovárny, kam se dříve sjíždělo mnoho mladých párů kvůli svatbě. V kovárně se oddávalo už od šestnácti let a toto je stále povolený věk, kdy se mohou lidé ve Skotsku brát. Děti často honili jejich rodiče po zdejší krajině a vzniklo o tom mnoho příběhů. Do Londýna jsme přijeli až večer a akorát si nás vyzvedly naše přidělené rodiny, kde jsme strávili naši poslední noc v Británii.

 Den 8.- Londýn
Ráno jsme se vzbudili, nasnídali a rodiny nás zavezly na místo našeho setkání. Cesta započala před mostem zvaným Tower Bridge, který vede přes řeku Temži, na níž stojí zakotvený poslední křižník z 2. světové války a slouží jako muzeum. Z mostu je vidět na obě strany řeky. Na levé straně řeky stojí radnice města, nová nejvyšší budova Londýna zvaná Střep a London Eye. Na druhé straně je Tower of London a budova pojmenovaná Okurka (vypadá jako hodiny v centru Brna). Přešli jsme most a zblízka si prohlédli Tower of London, nejznámější vězení v Anglii, dokonce se říkalo, že kdo do tohoto vězení přijde jako vězeň, už se z něj živý nedostane. Jako další jsme viděli Big Ben, u něhož stojí britský parlament. Poté jsme viděli Westminster Abbey (Westminsterské opatství), v němž probíhají korunovace králů a královen nebo také některé královské svatby. Vedle opatství se nachází i soukromá škola pro chlapce od osmi do dvanácti tet. Školné na tuto školu stojí ročně asi milion korun. Pokračování naší cesty nás zavedlo do královského parku, kde žijí královnini plameňáci, jenž jí daroval před dlouhou dobou ruský car. Královna vlastní tři zvířata a jestli byste jim v Anglii ublížili, bylo by to bráno jako útok na královnu samotnou. Těmito zvířaty jsou: labutě, velryby a jeseteři. Poté jsme došli k Buckinghamskému paláci, podívali se na výměnu stráží. Dále jsme viděli i dům prince Charlese. Naše cesta se ubírala směrem k Trafalgar Square, kde je pomník kapitána Nelsona, který vyhrál bitvu nad Napoleonem, při níž sám zemřel. Podle jeho přání byl převezen na pevninu v sudu s brandy a nadále pochován. Na dalším náměstí jsme měli rozchod a mohli se zajít podívat na Piccadilly circus. Metrem jsme přejeli na Greenwich, kde jsme vystoupali na kopec, kudy prochází nultý poledník. Greenwichská observatoř byla naší poslední zastávkou a odjeli jsme domů.

Den 9.- příjezd domů
V šest hodin odpoledne jsme přijeli do Letovic, kde už na nás čekali naši rodiče a vítali nás doma. Vyložili jsme kufry z autobusu a rodiče si nás po více jak týdnu odvezli zpátky domů.

Vypracovala: Tereza Vránová


 

Zprávy ze školy....


Exkurze Brno
24. dubna 2013 měla naše třída a 6.A sraz před školou, protože jsme jeli na exkurzi do Brna.
Když jsme vystoupili z autobusu před Janáčkovým divadlem, paní učitelka nám ukázala brněnské památky z pověstí (např. brněnský drak nebo nahatá socha Mozarta). Pak jsme zamířili do Moravské galerie, kde jsme vytvořili na starověké vázy řeckou báji o Perseovi a Medůze. Následoval dlouho očekávaný rozchod na náměstí Svobody, kde jsme si koupili zmrzlinu a spoustu jiných věcí. Nakonec jsme šli do Kapucínské hrobky a tam jsme viděli několik mrtvých těl, které nebyly zrovna moc pěkné na pohled. Potom jsme se odebrali k autobusu a vrátili jsme se do Letovic.
Exkurze se mi moc líbila, protože jsme si všichni odvezli spoustu krásných zážitků.
Zuzana Pecháčková, 6.C

...............................................................................................................

ŠKOLNÍ RADA

Dne 25. 4. se konalo setkání zástupců tříd s paní učitelkou Bajerovou. Na 4. setkání zástupců tříd v tomto školním roce se nás moc nesešlo, ale i přesto jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí.

Stane se:
- změny ve Školním vzdělávacím plánu
- p.uč. Bubeníková z II.P odejde na mateřskou dovolenou a zastoupí ji p.uč. Fagulcová
- o velkých prázdninách se dočkáme nového linolea u tělocvičen
- ve dnech od 13.5. do 7.6. proběhne testování 5. a 9. tříd
- od 27.5. do 7.6. se bude jezdit na výlety
- dataprojektory budou umístěny postupně ve všech třídách

Stalo se:

- od 28.4. do 7.6. byli někteří naši žáci v Německu
- 7. ročníky absolvovaly lyžařský výcvik
- proběhlo testování 4. a 8. ročníků
- diskohry - žáci 6. a 7. ročníků se umístili na 1. místě, žáci z I. stupně obsadili 4. místo
- okresní kola olympiád
- p.uč. Šlesingrová odešla na mateřskou dovolenou a místo ní nastoupila do 4. C p.uč. Procházková

Karolína Sičová a Simona Různarová VI.D


 

Náš výlet do Prahy 7. 5. 2013

Do Prahy jsem se těšila ze všech školních výletů asi nejvíc. Když se řeklo slovo Praha, řekla jsem si - hodně památek, mnoho aut, kouře a lidí. Je to ale jinak.
Hned jak jsem vystoupila z vlaku, pohltila mě úzkost, ale i nepředstavitelná radost. I to vlakové nádraží pro mě bylo najednou kouzelné.
Domy v Praze byly poseté věžičkami a různými tvary, třeba nad okny. Národní muzeum, kolem kterého jsme jen prošli, ve mně vyvolalo pocit pýchy, že jsem Češka. Dokonce mi nevadilo, že je kolem mě tolik lidí. Na Václavském náměstí jsem si připadala jako v pohádce, v jiném světě. Na stanici Malostranská jsme dojeli metrem, na které jsem se těšila skoro nejvíc. Splnilo mé očekávání. Při výstupu nahoru k Pražskému hradu jsme mohli Prahu pozorovat a někteří pochopili, proč se jí říká „stověžatá". Další podivení na mě přišlo, když jsem uviděla střídání stráží. Nejprve se otevřela okna a nastoupili muzikanti. Hned potom připochodovali příslušníci hradní stráže. Byl to dlouhý proces.
Nejvíce mě ale udivila Zlatá ulička. Stály v ní takové drobné chaloupky. Třeba domek bylinářky a zlatníka. Daly se tam zakoupit suvenýry. Od malých kalendářů a pohlednic po náhrdelníky nebo dřevěné a železné meče. I na těchto chaloupkách byly věžičky!
Když jsme odcházeli Valdštejnskými zahradami a fotili, líbilo se mi to nejvíce. Možná, kdyby tu nebylo tolik křiku, smíchu, povykování a tolik dětí, co běhaly, možná bych si představovala, že jsem sloužící na hradě a kolem mě místo Míši a Verči prošla kněžna a projela princezna na koni a místo Libora, Honzy Hrdličky a Kryštofa knížata na koni, kteří se vracejí z lovu a že je všude les, kromě malých domečků ...
Pohled na Karlův most byl také hezký, ale bylo tam asi nejvíce lidí a obchodníků, takže jsem neviděla skoro nic. Když jsme procházeli Staroměstskou mosteckou bránou, zatajil se mi dech. Jaký asi bude orloj? Bude takový jako na obrázcích? Jaké bude představení apoštolů? Orloj byl tak vysoký, až se mi zamotávala hlava. Ty postavičky byly tak, tak opravdové! Nevěřila jsem, že může být tak starý. A potom, když představení začalo, byla jsem jako u vytržení. Vážně je tak moc starý? První se objevil Petr s klíčem, po něm Matěj s holí a třetí Jan s kalichem. Nakonec zakokrhal kohout. Úžasné! Překvapivé! A tak staré! Na to nikdy nezapomenu.
Doufám, že brzy pojedu do Prahy znovu. Třeba si to vysním.

Nela Filipi, 5. A


 

Čokoláda a zlato

V nejkrásnějším měsíci roku naše třída 9.D jela na exkurzi do Prahy. Jeli jsme s paní učitelkou Hanušovou a paní učitelkou třídní Sičovou. Sraz byl v 6,15 hodin na vlakovém nádraží, odjíždělo se v 6,30 hodin a v Praze jsme byli o půl desáté. Po vystoupení z vlaku jsme se s deštníky vydali nejdříve do Muzea čokolády, kde jsme byli objednáni na desátou hodinu. Exkurze začala o něco dříve u kávovníku. Prohlídka nebyla příliš dlouhá, ale byla příjemně zakončena - na konci povídání jsme se seznámili s postupem výroby čokoládových pralinek, kterou jsme taky ochutnali. Potom jsme absolvovali workshop, jak se vlastně vyrábí takový čokoládový obrázek a sami jsme si ho mohli ze světlé a tmavé čokolády vyrobit. Práce to byla velmi příjemná a hlavně jsme si u ní pochutnali. Co nám zbyla čokoláda v papírovém sáčku, tak jsme ji mohli sníst. Po exkurzi v muzeu jsme měli rozchod asi hodinu v obchodním domě Palladium. Poté jsme se přemístili do České národní banky. Tam jsme si museli při vstupu odložit batohy a věci, které jsme měli v kapsách, abychom prošli bezpečnostním zařízením. Zhlédli jsme tam dva krátké filmy o historii ČNB a poté nás průvodkyně zavedla k osmitunovým dveřím, to je vstup do trezoru. Tam nám ukázala zlatý poklad - zlaté cihly. Potom měla pro nás připravený kvíz o ceny/skartované balíčky peněz v hodnotě asi 100000 Kč. / Na samý závěr jsme si mohli potěžkat zlatou cihlu v hodnotě 11,5 milionu korun. I když celý den pršelo, naší třídě se v Praze moc líbilo.

Petra Bohatcová a Veronika Baňová 9.D
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Výlet do města stříbra

Naše paní učitelka se rozhodla, že pojedeme na exkurzi. A tak jsme se 10.5. 2013 vydali do Kutné Hory, my 7.A a 7.B.
Kutné Hoře se také říká ,,město stříbra", protože se tam stříbro těžilo.
Ten den jsme vyjeli už v sedm hodin. Dorazili jsme do Kutné Hory a u chrámu sv. Barbory na nás čekala paní průvodkyně. Vyprávěla nám o tom, že Kutná Hora se měla ve středověku stát hlavním městem českého státu a také jsme se dozvěděli o velkém bohatství tohoto města. Dále nás čekala prohlídka chrámu sv. Barbory. Uvnitř jsem spatřila krásné gotické prvky.
Vedle chrámu stála jezuitská kolej. Byla vybudována za císaře Ferdinanda II., který prý vybudování potvrdil.
Viděli jsme také kostel sv. Jakuba a zjistili jsme, že je to gotická stavba a památka UNESCO.
Poslední zastávkou se stal Vlašský dvůr. Na nádvoří jsme si sedli a svačili. Za chvíli nás zavolali učitelé. Ve dveřích nás uvítala paní v hezkém kostýmu. Zjistila jsem, že Vlašský dvůr je vlastně královský palác. V jednom ze sálů jsme si posedali na kostky a paní nám promítla film o zpracování stříbra a ražbě mincí. Průvodkyně k tomu vyprávěla. Po krátkém filmu jsme se šli kouknout, jak se dřív razily mince. Pan pregéř nám ražbu mincí názorně předvedl. Vzala jsem si od něho malinkou stříbrnou minci.
Paní průvodkyně nás ještě seznámila se zasedací místností, ve které visel obraz Jana Husa, který předkládá králi Václavu IV. listinu, tzv. Dekret kutnohorský.
Paní průvodkyně se s námi rozloučila a následoval rozchod, který trval hodinu a čtvrt.
Po rozchodu jsme měli ještě jet do Sedlce, kde se nachází kostnice, ale to už časově nevyšlo a stejně začalo pršet.
Exkurze se mi líbila, i když jsem nehltala každé slovo paní průvodkyně.Natálie Chatrná, VII.A


Nádherný výlet do Kutné Hory

Dne 10.5.2013 se uskutečnila pro třídu VII.A a VII.B exkurze do Kutné Hory. Tomuto městu se říká také město stříbra. Doprovázela nás paní učitelka Vykydalová a náš třídní učitel Erik Winkler. První zastávka byla v chrámu sv. Barbory. Zde mě zaujala okna, která byla velmi pěkně zdobena. Po ní jsme viděli jezuitskou kolej. Následně nám paní průvodkyně ukázala kostel sv. Jakuba, Vlašský dvůr a v něm se mně líbila mincovna, kde se razil pražský groš. Pro mě a pro spolužáky vyrazil pan pregéř několik mincí. Sice nejsou pravé, ale památeční. Součástí dvora je i královský palác. V paláci byly krásně obrazy malované přímo na stěnách. Celá exkurze byla velmi pěkná, zajímavá a zábavná.
Kateřina Konopáčová, VII.A

 Stříbrné město

V pátek 10.5. 2013 se konala dějepisná exkurze do Kutné Hory. Exkurze se účastnily třídy VII.A a VII.B za pedagogického doprovodu paní učitelky Vykydalové a pana učitele Winklera. Zaměřili jsme se na památky města. Nejdříve jsme navštívili chrám sv. Barbory, kde jsme se setkali s paní průvodkyní, která nás celou stavbou provedla. Dozvěděli jsme se také, že chrám sv. Barbory byl původně chodbou spojen s jezuitskou kolejí. Při procházce historickým centrem jsme viděli morový sloup, kašnu, kostel sv. Jakuba a celé krásné náměstí. Poté jsme přišli do Vlašského dvora, kde nás přivítala průvodkyně v dobovém kostýmu. Byli jsme seznámeni se způsobem ražby stříbrných mincí a s tím, jak Vlašský dvůr vypadal v minulosti. Také jsme se dozvěděli, že Vlašský dvůr byl v minulosti královský palác.
Exkurzi bych ohodnotil jako velmi zdařilou. Navíc si myslím, že exkurze byla i dost zábavná.

Mikuláš Sedláček, VII.A

Historická exkurze v Kutné Hoře

V pátek dne 10. 5. jsme jeli společně se 7. A, paní učitelkou Vykydalovou a panem učitelem Winklerem na exkurzi do Kutné Hory. Cesta byla dlouhá, ale zabavili jsme se, dokonce jsme si i zpívali. Nejprve jsme se šli podívat ke chrámu sv. Barbory (vypadá vskutku impozantně!). Čekala tam na nás průvodkyně a řekla nám něco o historii Kutné Hory a posléze i o chrámu sv. Barbory. Potom jsme se šli podívat po náměstí a na Vlašský dvůr, kde jsme viděli, jak se razí pražské groše. Všichni už jsme byli unavení. Nakonec jsme měli na náměstí rozchod. Začalo pršet. Nejprve jen trochu, ale pak se rozpršelo úplně. Tak jsme se, promáčení až na kost, vrátili zpátky do autobusu.
Bylo to moc fajn! Děkujeme paní učitelce a panu učitelovi, že nás tam vzali!

T. Halatová a T. Nováková, VII. B
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Exkurze- Brno Česká televize a Špilberk
Dne 27.5 jsme se vydali do Brna. Nejprve jsme navštívili Českou televizi, ve které jsme se dozvěděli spoustu věcí týkajících se natáčení televizních pořadů. Mohli jsme si vyzkoušet obsluhovat kameru, zahrát si na moderátora zpravodajství a spoustu dalších aktivit. Zúčastnili jsme se také natáčení, ale jen v zákulisí. Televize se všem velice líbila a po opuštění televize byl rozchod. Následovala prohlídka kasemat na Špilberku. Prohlédli jsme si také repliku věznice a mučírny. Zajímavý výklad průvodce nás zavedl zpět do středověku. Tato exkurze byla jedna z nejlepších, na které jsem byl.
Lukáš Mistr VII.C
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Technické muzeum Brno

Dne 21.května 2013 jsme jeli na exkurzi do Technického muzea v Brně. Exkurze byla pro žáky 8. a 9. ročníku. Vyjeli jsme kolem půl osmé, ale sraz jsme měli už v 7:15. Cesta byla celkem poklidná, až na nějaké výjimky, které se vždy někde najdou. Jeli jsme dvěma autobusy. Do Technického muzea jsme dojeli ještě před otevírací dobou, tak jsme museli čekat. Někteří si čekání zkrátili tím,že si prohlíželi modely letadel, které byly vystaveny ve venkovní části muzea. Když se už muzeum otevřelo, rozdělili jsme se na dvě skupinky. Napřed jsme se šli podívat na expozici pro nevidomé. Paní,která nás touto expozicí prováděla, nám popisovala, jak a co všechno nevidomí používají. V druhé části expozice jsme si na vlastní kůži vyzkoušeli, jak je těžké být nevidomým člověkem. Měli jsme zapůjčeny slepecké hole a oči jsme měli zakryté šátkem, ale někteří je měli jen zavřené. V dalším programu jsme šli do místnosti, ve které byly různé fyzikální i nefyzikální pokusy. Všechny tyto pokusy jsme mohli vyzkoušet. Když jsme si tyto pokusy prohlédli a vyzkoušeli, tak jsme jeli do Globusu, kde jsme měli rozchod. Po rozchodu jsme opět nasedli do autobusů a jeli jsme do Letovic, kde se všichni ve zdraví rozešli do svých domovů. Tato exkurze byla velmi zajímavá, určitě bych ji doporučovala všem, kteří se zajímají o fyziku i o techniku.
Barbora Schulzová
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pythagoriáda - okresní kolo

Ve středu 15.5.2013 se na nádraží sešli J. Rosič, J. Halamásek, J. Košík, A. Šamšulová a K. Sičová ze 6. ročníků a R. Svoboda, A. Fadrná, Z. Bušinová a K. Stehlíková z 8. ročníků. Okresní kolo Pythagoriády se konalo v Blansku. Sešly se tu 6.,7. a 8. ročníky. Na řešení 15 úloh jsme měli 60 minut. Výsledky zatím ještě nejsou známy, ale my doufáme, že jako každý rok obsadíme přední příčky. Po namáhavé hodině jsme měli cca 30 minutový rozchod. Mohli jsme se občerstvit nebo si koupit něco pěkného. Tady si můžete vyzkoušet některé úlohy ze zadání pro 6. ročník.


1. Zuzana a Lída mají stejné množství peněz ( více než 500 Kč ). Kolik musí dát Zuzana Lídě, aby Lída měla o 30 Kč více než Zuzana?
2. Na otázku ,,Kolik je ti let" odpověděla Zuzanka: ,, Když za třináct let svůj věk vynásobím 4x, bude mi přesně 100 let." Kolik je Zuzance let?
3. Na návštěvu přišlo 5 navzájem neznámých lidí. Všichni si i s hostitelem mezi sebou podali ruce. Kolik podání rukou se uskutečnilo?

Karolína Sičová VI.D
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Soutěž mladých zdravotníků à la „Budou z nás zdravotnice?"

Ve středu dne 15. března jsme s paní učitelkou Jurovou jely na soutěž mladých zdravotníků
do Boskovic. V týmu nás bylo šest (my, Linda, Gabča, Janička a kapitánka Terezka). Cesta byla... No, celkem drsná. Většina lidí tam měla sluchátka, zato my jsme si poctivě opakovaly teorii a ob-vazovou techniku. No dobře, tak moc poctivě zase ne.  Když jsme do Boskovic přijely, byly jsme ještě víc nervózní než předtím. Všichni vypadali tak sebevědomě... Na rozdíl od nás. Bylo tam jed-no družstvo, které mělo stejné mikiny (švestkové barvy). Bály jsme se, že budou hodně dobré, ale zjistily jsme, že tam jsou poprvé, stejně jako my. Daly jsme jim přezdívku „Slivoně". :-D Měli tam úžasné bagety!!! (teda, ty bagety neměly Slivoně, ale ti, co pořádali tu soutěž)

Každé družstvo dostalo hostesku - my jsme dostaly takového vysokého blonďatého němého (!) kluka, ale o něm až později.

Přišli jsme ke stanovišti č. 1. Byl to pěkný šok! Ozvala se rána, která měla symbolizovat bombu, ale my (s naší inteligencí a minimálním IQ) jsme si myslely, že je to startovací pistole. Ale abychom teda napsaly, co se tam stalo: Vybuchla tam bomba, všichni byli trochu ohluchlí. První pacient byla dívka, která měla amputovaný palec (který ležel pod lavičkou, jak jsme se posléze dozvěděly; to jsme ho jako měly najít? Měly jsme se válet pod lavičkou?). Druhý pacient byla taktéž dívka. Její stav byl daleko horší. Měla tepenné krvácení z krku, ovšem to jsme opravdu nemohly poznat, jelikož se jim to trošku rozbilo a nestříkalo to (díky bohu!). No, takže nám vykrvácela.  A to jsme ji, prosím pěkně, chtěly ještě resuscitovat, ale nemohly jsme najít resuscitační roušku. Později se ukázalo, že tam ani nebyla, poněvadž resuscitace opravdu nebyla třeba. Třetím pacientem byl kluk. Měl drobná poranění na hlavě a rukách. A také, jak nám potom oznámili, vnitřní krvácení na hrudníku (to jsme se mu měly koukat pod triko?). I on nám zemřel.  No, snad nemusíme ani říkat, že tohle stanoviště se nám zrovna moc nepovedlo. Dostaly jsme za to hodně minusových bodů. Prý to bylo nejtěžší stanoviště ze všech, co tam kdy bylo. Zjevně nás to mělo uklidnit, my jsme ale byly dosti skleslé a vystresované.

Další stanoviště - obvazová technika. Nedopadlo to úplně nejlépe, ale ani nejhůře. Průměrné...

Následovala situace č. 2: Lucinka šla na procházku a viděla, že se někdo topí. Vytáhla ho, ale ne-věděla, co s ním má dělat. Tohle stanoviště nebylo moc těžké, hysterickou Lucinku se nám podařilo uklidnit, u utonutého jsme zahájily masáž srdce, podařilo se nám ho znovu „obživit". Nějaké mínu-sové body tam byly, ale žádné úmrtí. 

Situace č. 3: Dvě kamarádky se potkaly v letním kině a pohádaly se, resp. popraly, kvůli klukovi (nechápeme...). Jedna měla zlomenou ruku, to jsme celkem zvládaly. Ta druhá měla poranění hlavy, resp. otřes mozku. U té jsme teda dostaly pár mínusů, ale jinak to bylo taky celkem dobrý. 

Transport: Měly jsme vytvořit improvizovaná nosítka. To jsme zvládly celkem bravurně (musíme se taky pochválit, že? )

Umístění: Do třetího místa jsme se neumístily, dál to nevyhlašovali...

A to nejlepší nakonec - náš hosteska! 
Jmenoval se Matěj, my jsme mu daly přezdívku „Nemluvka". Jeho nejčastější věty byly: „Tak, máme ještě chvilku čas, tak počkáme." a „Jste všichni?". A to bylo vlastně jediné, co nám říkal. Upřímně řečeno, docela ho obdivujeme, protože nás by to teda rozhodně nebavilo, celé dopoledne někoho vést po Boskovicích a neříct přitom ani PŮL SLOVA! A vždycky, když jsme dorazili k nějakému stanovišti, on se tam tak posadil za tím, kdo tam byl, a nahodil výraz typu „Nejraději bych tu nebyl, dělám to jen z povinnosti, to je ale otrava"...
Ale co bylo nejlepší - jakmile byly všechny stanoviště za námi a šly jsme zpátky na náměstí, byly tam nějaké holky a tak se podívaly na „Nemluvku" a prý: „Jéé, ty jsi jako dělal průvodce??" a on se načepýřil jako páv a hrdě odvětil: „Jo, já jsem byl průvodce!" No ohromnej! Najednou se rozpovídal! A šel si pro zmrzlinu... 

No, tak máme takový pocit, že už jsme toho napsaly až až. 

Děkujeme, že jste si tohle přečetli (pokud jste si to teda přečetli)!

T. Halatová a J. Vitoulová


 

Pohár rozhlasu

14.5.2013 se konal pohár rozhlasu. Soutěžilo se v 6 disciplínách ( štafeta, skok do výšky, skok do dálky, hod kriketovým míčkem, běh na 60 metrů a běh na 600 metrů). Z naší školy se poháru rozhlasu zúčastnilo několik žáků. Pohár rozhlasu se konal v Blansku. M. Gabaríková, B.Čechová , M.Slechanová a K. Zemánková byly 4. z 10. ve štafetě. Já jsem ještě soutěžila ve skoku do výšky a v běhu na 60 metrů. V běhu jsem se umístila na 12. místě z 22. Celkové pořadí naší školy zatím nevíme, ale se svými výsledky jsme spokojeni.
Marie Slechanová 6.D
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nejlepší mladý chemik je z Letovic!!!!!!!
sobota, 1. června 2013 •
Celostátní finále soutěže Hledáme nejlepšího Mladého chemika ČR zná svého vítěze: stala se jím Marie Nevyhoštěná ze ZŠ Letovice.


Ve čtvrtek 30. května se v prostorách Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice uskutečnilo vrcholné klání mladých chemiků. Žákovského mistrovství republiky se zúčastnilo 26 finalistů z deseti krajů. „V regionálních kolech soutěžilo celkem 5 000 žáků osmých a devátých tříd základních škol, což předčilo naše očekávání. Zdá se, že chemie je u mladé generace opět v kurzu. To nás velmi těší," pochvaluje si děkan FChT Petr Lošťák, jehož fakulta soutěž pořádá. „Všichni finalisté prokázali nadstandardní vědomosti, takže je právem můžeme považovat za žákovskou elitu národa. Jsem si jistý, že s mnohými z nich se za pár let setkáme u nás na fakultě a že budou velkým přínosem pro náš obor," dodává profesor Kalenda, proděkan pro pedagogiku pořádající fakulty.
Soutěž sestávala ze dvou částí. Teoretické znalosti prověřil písemný test, který připravila SPŠCH v Pardubicích, praktické dovednosti ověřila laboratorní práce, jejíž zadání vypracovala pořádající fakulta. Součet bodových zisků z obou částí určil celkové pořadí.

Po napínavém klání následovala nejprve uvolňující a poutavá barmanská show Petra Hurty, který předvedl sérii neuvěřitelných žonglérských kousků. Poté se za přítomnosti významných hostů z řad partnerů soutěže uskutečnilo slavnostní vyhlášení výsledků a předání cen. Z celkového vítězství se nakonec radovala Marie Nevyhoštěná ze ZŠ Letovice. Hned za ní se umístila Veronika Vališová ze stejné školy a třetí příčku obsadil Filip Kolman z pardubické ZŠ Polabiny 1. „Absolutně jsem nečekala, že bych mohla vyhrát. Jela jsem spíš na výlet a viděla se tak na patnáctém místě," popsala své pocity nová královna mladých chemiků. „Za svůj úspěch vděčím především paní učitelce Haně Nečasové. Ta se mi týden co týden věnovala a připravovala mě na soutěž. Bez jejího úsilí bych nevyhrála," dodala vítězka, která si z rukou ředitele Svazu chemického průmyslu ČR Ladislava Nováka odnesla pohár, šerpu,I-Pad, příslib stipendia během prvního roku studia na FChT Univerzity Pardubice a dárkové tašky od partnerů soutěže. Na druhou Veroniku Vališovou čekal rovněž pohár, příslib stipendia, dárkové tašky a I-Pad mini, který jí předal děkan Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice Petr Lošťák. Třetímu v pořadí předávala cenu senátorka Parlamentu ČR Miluše Horská a Filip Kolman získal kromě poháru, příslibu stipendia a dárkových tašek jako hlavní cenu LED TV Samsung. Mezi další hlavní ceny patřila herní konsole Playstation, I-Pad Touch, mikro systém Philips a fotoaparát Nikon. Soutěžící dostali také sadu na pétanque, deskovou hru Scrabble, vstupenky do Národního technického muzea v Praze, dárkové tašky od partnerů a další drobné ceny. Oceněno bylo všech 26 finalistů, prvních pět navíc obdrželo příslib stipendia během prvního roku studia na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice v hodnotě 2 400 Kč měsíčně.
Zdroj: www.ceskaskola.cz
-----------------------------------------------------------------------------------

Z vlastní tvorby......



Exkurze z minulosti

Dobrý den, jmenuji se Denisa Nováková a jsem reportérka pro TV stanici PAZOUREK.
Jsem hrdá na to, že se mohu stát součástí 1. expedice do minulosti. Konkrétně do doby Mistra Jana Husa. Poletí s námi slavný Brad Pitt, George Cloney, Johny Depp a poslední nezbytný člen je Justim Bieber - toho potřebujeme na vyvážení naší vesmírné lodi.
Tři, dva, jedna a START. Odlétáme.
Za 5 minut bychom měli přistát u hranice Mistra Jana Husa, a těstě před jeho upálením se zeptat na jeho pocity. Za chvíli přistáváme.
Vystupujeme z lodi. První jde Johny a poslední Justinek.
Jan Hus nikde, jen kolem poskakují opičí lidé. Dojdeme k jedné, která se nejvíce nakrucuje a ptáme se jí, kde to jsme? V pravěku vážení. A nyní mi zaplaťte za parkovné, kšeft je kšeft.
Naše expedice se nejspíš vymkla kontrole a přistáli jsme v jiné době.
Když už tu jsme, zeptáme se našich prapředků, jak se mají. Mohu s vámi udělat interview pane?
Jmenuji se Huhuhu a ano můžete, za pár banánů, proč ne, odpověděl.
Justine, máš práci, sežeň banány tady pro pána. Řekl mu Brad.
Tak šel Justinek zkroušeně hledat banány.
A nyní mi odpovězte na otázky. Šla jsem k věci 1)Vaše příjmení a rok narození prosím. Dobrá tedy, jmenuji se Huhlan a ty roky se mi počítat nechtějí, nechcete se zeptat na něco smysluplnějšího?
2)Dobrá, tak tedy, jak se vám tu žije?
Skvěle, každý si tu dělá, co chce a když provede velkou blbost, třeba jako váš kamarád, který si zrovna hladí ptakosaura, moc dlouho tu nepřežije.
Biebre, né. Nesahej na něj. Křičíme společně. Pozdě. Justin Bieber, náš statečný hrdina, zahynul v boji s ptakosaurem.
Ale co záváží, nějaké potřebujeme při cestě zpět. Řekl Johny.
Vezmeme si pana Huhuhu, pokud bude chtít. Alespoň nám po cestě prozradí nějaké zajímavosti z této doby.
S radostí vážení, zvláště když vidím, že ženy v budoucnosti nejsou zas až takový opice, jako ty co máme kolem sebe dnes. Tak odlétáme.
Naposledy jsme zamávali našemu zesnulému příteli Justinovi a vraceli se zpět do roku 2012.
Po cestě mi Huhuhu prozradil, jaké končiny rád, a že i červi jsou k jídlu dobrý.
A když jsme to tak poslouchali, uvědomili jsme si, že nám chybí naše zátěž Justin, bez něj to nebylo nějak ono.
Opět jsme se vrátili do minulosti do doby těsně před tím, něž Biebra spapal ptakosaurus.
Justina jsme zachránili. Na jeho záchraně měl největší podíl George. Ukázal ptakosaurkovi svůj zářivě bílý chrup a ptakosaurus studem nad svými zuby raději utekl.
Sláva, hurá! Volali jsme radostně,
Nyní se konečně můžeme vrátit domů, řekl Brad.
Já věděl, že se pro mě vrátíte, a viděli jste, jakou jsem dal tomu zvířeti nakládačku, abych vás zachránil???
Ano viděli jsme, Justy. Prohlásili jsme jednohlasně. Nasedli jsme do lodi a vydali se domů.
Byl to krásný výlet do naší minulosti. Další mise bude za rok.
Denisa Nováková TV Pazourek.

Za dějepisný seminář odposlechla a přepsala
Jolana Štarhová 8.A

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vážení učitelé, milí spolužáci,

devět let na základní škole uplynulo jako voda a nám nezbývá, než se s ní rozloučit. Trávili jsme zde pět dní v týdnu, a proto tedy není divu, že nám přirostla k srdci.
Pamatuji si, jak jsem přišla poprvé do školy. Všichni jsme se těšili a zároveň měli tak trochu strach. Nakonec jsme se všichni naučili číst, psát, počítat, a také spoustu jiných věcí. Do páté třídy jsem přestoupila do Letovic. Ze začátku se mi to zdálo děsivé, ale potom jsem si zvykla. Na konci roku jsme se museli rozloučit s některými spolužáky, kteří odcházeli na gymnázium.
Na druhém stupni se spousta věcí změnila, zvykali jsme si na nové učitele i na to, že se musíme více učit a připravovat do hodin. Přestože jsme nebyli nejlepší kolektiv, na různých výletech či na lyžáku jsme si to vždy báječně užili.
Čas šel dál a my se každý rok už od 1. září těšili na prázdniny. Ale když jsme přišli do deváté třídy, všechno se změnilo. Všichni jsme si uvědomili, že nebude snadné rozloučit se s lidmi, které známe šest nebo dokonce devět let.
V prvním pololetí deváté třídy se všichni ještě snažili co nejvíce si zlepšit známky. Potom přišlo rozhodnutí, kde strávíme další roky našeho života.
Za ty čtyři roky jsme se stmelili a přestože mezi námi byly občas rozepře, měli jsme se v podstatě rádi. Užili jsme si spolu spoustu legrace a doufám, že se spolu všichni znovu setkáme.
Na závěr bychom chtěli poděkovat všem učitelům, kteří nás tak dobře připravovali na přijímací zkoušky, a také jim velice děkujeme za to, že si z této školy odnášíme tolik vědomostí. Chtěli bychom se rozloučit. Měli jsme se zde dobře a nikdy na ty společné roky nezapomeneme.

D. Seidlová, 9.A


 

ČTENÁŘSKÉ OKÉNKO

Hra na Betsy Bowovou

Jednou jsem si prohlížela staré maminčiny knížky a zaujala mě kniha s názvem Hra na Betsy Bowovou od australské spisovatelky Ruth Parkové. Abigail Kirková se díky hře na Betsy Bowovou dostane do minulosti, do 70. let 19. století. Octne se v rodině Bowových. Zde zjistí, že lidé v té době žili velmi bídně, ve špíně, s hrozbou nejrůznějších nemocí, ale zato si velmi váží rodinných vztahů, měli úctu k tradicím a toužili po vzdělání. Abigale má změnit osud této rodiny. Musí někoho zachránit, ale koho? V minulosti se také zamiluje do Judy, kterého se ale musí vzdát, aby mohl rod pokračovat. V domě Bowových vypukl požár a Abigal zachrání většinu členů rodiny Bowových. Když se vrátila zpět do současnosti, zjistila to, co by ji nikdy předtím nenapadlo. Jediným pokračovatelem rodu byl Gibbie, který byl v dětství velmi nemocný a Juda umřel na lodi. V současnosti však Abigale narazí na Roberta, který je velmi podobný Judovi. Společně zjistí, že Gibbie byl jeho pradědečkem. Nevím, jestli je kniha ještě někde k sehnání, ale každopádně je to krásný příběh.
Karolína Sičová VI.D
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jako COOL v plotě
Připravil jsem si referát z knihy Jako COOL v plotě. Je to sbírka básniček od Karla Plíhala, který to i vymyslel. Jsou to básničky vtipné, o lásce, ale některé jsou i k zamyšlení. Rozhodl jsem se nějaké z nich přečíst:
Až mi bude
tak sto deset
přijde Bůh
a zmáčkne RESET.
Tato kniha se mi líbila a doporučil bych ji těm, kteří mají rádi vtipné básničky.
Adam Winkler 7. C
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Příběh Strážce visutých zahrad ze série Sedm báječných divů světa se odehrává na konci 30.let 20.století a vypráví o mladém studentovi Tiamatovi, který se kvůli válce odstěhuje ke svému strýci Simeonovi. U strýce Tiam nezažívá žádné dobrodružství, když si jednoho dne všimne na krbu blyš-tivého rudého drahokamu. Když se Tiam zeptá strýce na drahokam, strýc se ulekne a pošle studenta do sklepa pro brambory.
Ve sklepě Tiam uslyší záhadný zvuk, má ale strach, tak poslechne strýce a brambory mu odnese. Když se to opakovalo po několikáté, tak Tiam sebral odvahu a rozhodl se zvuk pronásledovat.
V usilovném pátrání Tiam zjístí, že se objevil v překrásné zahradě plné květin a motýlů. Uprostřed zahrady stála socha draka a jako jediná kazila dojem nádherné zahrady. Do tajemné zahrady se Tiam vrátil několikrát, našel si tu přátele i nepřátele, strach i legraci. Jednoho dne, když Tiam na-vštívil zahradu asi po třicáté, se začala zahrada měnit v temnou písečnou pustinu.
Osvobodit zahradu šlo jen jednou věcí, vrátit oko drakovi. Nikdo nevěděl, oč jde. Pak si Tiam vzpomněl na diamant na krbu. Vrátil se pro něj, vrátil ho drakovi a zahrada byla zachráněna. Jednoho dne, když byla válka u konce, se měl Tiam vrátit domů. Byl rád, ale na přátele nikdy nezapomene.
Knížku bych doporučil lidem, co mají rádi dobrodružné příběhy.
Jan Andrle, 8.B
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Klobouky z Agarveny
Dobrodružná kniha od Markéty Práškové Klobouky z Agarveny má dva díly. Klobouky z Agarveny a rodinné tajemství a Klobouky z Agarveny a Země čarodějů. Adam s Evkou se nečekaně dostanou do říše zvané Agarvena. Přenesou je tam dva klobouky. Společně v Agarevně odkrývají tajemství jejich rodinné historie. Ve druhém díle se opět přenesou do Agarveny. Tam se jim ale ztratí jeden klobouk, což znemožní návrat domů. Vydávají se tedy strastiplnou cestou po Agarveně, aby našli klobouk. Podaří se jim vrátit se domů nebo už navždy zůstanou v tajemné zemi? Podaří se jim odkrýt rodinné tajemství? To si můžete přečíst ve dvou dílech knihy Klobouky z Agarveny. Knížka je plná napětí, dobrodružství, ale také zábavy! Nechte se vtáhnout do země plné kouzel, strasti a dobrodružství!
Karolína Sičová VI.D
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kouzla a triky
Efekt: Kouzelník má balónek a jehlu. Kouzelník propíchne balónek, ale ten nepraskne.
Pomůcky: balónek, jehla, izolepa, nůžky
Tajemství: Před předváděním nafoukneme balónek a v jednom místě na balónku musíme nalepit kousek izolepy. Předvedení: Řekneme divákům, že se začal prodávat nový druh balónku, který i po propíchnutí nepraskne. Diváci nejspíše neuvěří, ale vy vezmeme jehlu a v místě kde máme izolepu propíchneme. Potom můžete sklidit ovace, i když balónek nepraskne jen díky kousku izolepy:
Trik lze také předvést tak, jak je znázorněno na obrázku. Stačí propíchnout místa, kde je pevná guma. L.Mistr, 7.C


Na jaké řece leží město Londýn?
1. Temži
2. Seine
3. Vltavě
4. Dunaji

V jakém roce skončila 2. světová válka?
1. 1845
2. 1885
3. 1945
4. 1985

Jak se jmenuje a kde leží největší poušť na světě?
1. Gobi, v Asii
2. Sahara, Afrika
3. Karakum, Asie
4. Kyzylkum, Asie

Kdo natočil film E.T. mimozenšťan?
1. Miloš Forman
2. Ridley Scott
3. Peter Jackson
4. Steven Spielberg

Obraz Slunečnice namaloval:
1. Alfons Mucha
2. Michelangelo
3. Vincent van Gogh
4. Pablo Picasso
Kdo je úřadující mistr světa formule 1?
1. Michael Schumacher
2. Rubens Barichello
3. Ralf Schumacher
4. Fernando Alonso

Tlak se uvádí v:
1. v Pascalech
2. ve Wattech
3. v Newtonech
4. ve Voltech

Karlova univerzita byla založena v roce:
1. 1248
2. 1348
3. 1448
4. 1548

Nejvyšší hora světa se jmenuje?
1. Mt. Mckinley
2. Kilimandžáro
3. Mt. Everest
4. Mount Blanc

Největší živočich planety je:
1. Plejtvák obrovský
2. Slon Africký
3. Medvěd Grizzly
4. Kobra Indická


V T I P Y 

Baví se dva opilci. Jeden říká: "Asi začínám vidět dvojmo." Druhý vytáhne stokorunu a řekne: "Tady máš ty dvě stovky, co jsi mi kdysi půjčil!"

Host: "Pane číšníku, umývá tu vůbec někdy někdo stoly?"
Číšník: "Nevím, pane, pracuji tu teprve rok!"

Muž jde k doktorovi a povídá :
" Pane doktore, já mám problém s tím, že mě všichni ignorují. "
Doktor: " Další, prosím !

" Blondýna nabourá do auta.
Z něj vystoupí chlap a říká: Co děláte?!
Blondýna: Co děláte vy? Já na rozdíl od vás dělala třikrát autoškolu!

Veze taxikář opilce.
Taxikář: "Pane, nesvlékejte si kabát, ještě nejste doma!"
Opilec: "Cože? Já už si dal před dveře boty!"

Maminka se ptá Pepíčka:"Pepíčku, proč krmíš slepice čokoládou?"
Pepíček odpoví:"Aby snášely kinder vajíčka."

Pan učitel se ptá žákyně: Čemu se říká Vysočina?
A holčička odpoví: Salámu?

Hurvínek: "Taťuldo, kde jsou vosy v zimě?"
Spejbl: "To nevím, Hurvínku, ale byl bych rád, kdyby tam byly i v létě!"

Policista zastaví řidiče a povídá: budete foukat !
Řidič odpoví: jistě, kde vás to bolí ???


 

 Školní časopis vydává redakční rada při ZŠ Letovice, Komenského 5, 679 61 Letovice.
Číslo vydání : dvojčíslo 51 - 52, červen 2013. Počet výtisků: 35
Adresa: , www. zsletovice.c

Aktuality

 
webdesign: frogDesign.cz © 2008 code & programming: © 2008