číslo 53


Přátelé, kamarádi,
Opět přicházíme s naším oslovením za Vámi, do Vašich tříd. Po prázdninách jsme se pomalu vzpamatovávali, pak jsme se sešli jako nová (a početná) redakční rada a začali vymýšlet, co psát. První výsledek tohoto přemýšlení máte nyní před sebou. Zatím jsme nepřišli se žádnou novinkou, takže zjistíte, že časopis má podobné složení jako ta předchozí čísla. Ale snad nás napadne něco nového - nebo nám můžete napsat nějaký váš návrh na zpestření školního časopisu. Nebojte se a pište!
Toto podzimní číslo vám přináší čtení o akcích ve škole, o soutěžích, také si přečtěte anketu z prvních tříd, nebo třeba něco o Halloweenu. Zajímavá je vždy i vlastní tvorba. Pokud i vy něco píšete, nenechávejte to doma v šuplíku a posílejte!!!
Redakční rada školního časopisu se schází vždy v pondělí o velké přestávce v pracovně PC 2, všichni jste srdečně zváni, přijďte se podívat!!!!
Časopis má také elektronickou podobu, kterou naleznete na stránkách školy: www.zsletovice.cz/ projekty/Školní časopis.
Váš


OBSAH
Anketa                                str. 1
Práce žáků                           str. 2 - 9
Halloween                            str. 9 - 11
Přečetli jsme, Recenze          str. 12 - 14
Zprávy ze školy                     str. 15 - 26
Škola pomáhá                       str. 27
Vtipy                                   str. 28


Anketa s žáky prvních tříd

1. Co je tu lepší než ve školce?

Pavlínka - Jsou tady buchtičky s krémem.
Jirka - To, že nemusíme ve družině spát na lehátkách, protože nás to nebavilo.
Michalka - No... asi ten tělocvik.
Vojta - Škola.

2. Víš, do které třídy chodíš a kdo je tvoje paní učitelka?
Kuba - Ilona Ježová, do...hmm...Já už si to myslím nepamatuju.
Michalka - 1.C, já už si to nepamatuju (ostatní radili - paní učitelka Rešková)
David - Koláčková Helenka, 1.B.
Pavlínka- Já jsem 1.D a naše paní učitelka je...

3. Který předmět tě nejvíc baví ?

Lucinka - Psací zajíc.
Simonka - Hudebka.
Vojta - Matematika.
Pavlínka - Tělocvik.

4. Čím chceš být až budeš velký/á?

František - Vozit uhlí.
Michalka - Asi... hasičkou!
Jirka - Asi tak vojákem.
Simonka - Arachel... Archeoložkou? Jo!

5. Jaké jídlo ti tu nejvíc chutná?

Nikolka - Guláš.
František - Jablko.
Lucinka - Bramborová kaše.
Jirka - Těstoviny s mááákem.

Karolína Sičová a Simona Různarová 7.D


P R Á C E Ž Á K Ů

 

V ZOO

V hodině komunikace v českém jazyce jsme opakovali vyjmenovaná slova a potom jsme vytvářeli popis ZOO, kde najdete zvířata, která mají hned několik zvláštností. Jednou z nich je to, že všechna z nich patří po češtinové stránce do vyjmenovaných nebo příbuzných slov. A ostatní zvláštnosti posuďte sami.
Jakmile projdete naší bránou, uvidíte vzácného sysla duhového, který byl dovezen až z Austrálie. Nejzajímavější na něm je, že má jen 10 cm. Je to nejmenší druh na světě. Jeho srst je duhově zbarvená. Sysel má dva sousedy: kobylu zlatou a dobytek dalmantský. Kobyla zlatá je všežravec a má hřívu zbarvenou do zlata. Pochází z Ameriky, přesněji z Kanady. Dobytek dalmantský má rád horskou trávu. Má název podle vzhledu dalmatina, protože je také tak flekatý. Samec roste do výšky 1,5 metru a když ho zvedneme na zadní, má víc jak 2,2 metry. Váží kolem 500 kg.
Naproti dobytku sídlí ve svém hnízdě sýček tupohlavý. Tupohlavý proto, že klidně letí plnou rychlostí proti autobusu a vůbec mu to nevadí. Živí se drobnými hlodavci a vyskytuje se v Asii. Za dobytkem žije hlemýžď rychlý. Je nejrychlejší ze všech hlemýžďů. Jeden metr urazí za hodinu. Normálnímu hlemýždi to trvá asi hodinu a půl. Pochází z Ameriky. Živí se trávou. Vedle hlemýždě máme nejrychlejší myš na světě. Je to myš bledá. Dá to pěknou práci ji vidět. Běží až 3 km v hodině. Možná to nezní hodně, ale tuto rychlost dokáže udržet celý den. Velký problém nastane, když uteče.
V našem jezírku plave vydra kamenná. Kamenná proto, že když se potopí, vypadá jako kámen. Živí se rybami. Pochází z Yelostounského parku. Pak tu máme 5 exemplářů. Největší z našich zvířat je býk bezrohý. Rohy mu padají 25. 9. a zpět mu narostou následující rok 20. 8. Slepýše máme vzadu. Celým jménem se nazývá Slepýš Austrokytopus Mormodus. My mu říkáme Slepýš austro. Živí se ještěrkami. Zajímavost je, že má stavbu těla podobnou chameleónovi. V případě nebezpečí se zbarví podle prostředí. Zástupce hmyzu tu máme dva. Nejprve jsou to sršni medoví. Produkují lahodný a dietní med. Živí se odumřelými sršni. Tyto sršně máme z Japonska. Druhým jsou mravenci modří. JSOU MASOŽRAVÍ. Nikdy se k nim nepřibližujte.
Tak a už znáte některé zajímavosti o našich zvířatech.

Lukáš Janků, 9. A



Báseň o škole

Letovická škola všechny děti volá.
Učíme se matiku.
Jedeme jak v rychlíku.
Učíme se výtvarku.
Vezmeme si pastelku.
Školu máme rádi.
A jsme kamarádi.
                                                  Romana Musilová, 4.C

Škola
Haló ,haló dětičky.
Volám vás do školičky.
Do školy já vstávám ráda.
Už se těším na kamaráda.
Čtení, psaní, počítání.
Musím umět zpaměti.
Školu máme všichni rádi.
Vždyť je přece pro děti.
                                           Dita Leinveberová, 4.C

...............................................................................................................
Haškův přírodopis" aneb co vymyslela 8. C


Duklodon komdatský
Latinský název: DUKA Duka Popis: Duklodon komdatský je noční tvor žijící na ostrově Duka. Domorodí obyvatelé ho uctívají jako boha ohně. Je dva metry vysoký a tři metry dlouhý. Na první pohled se zdá nebezpečný, ale stačí se k němu přiblížit, vyplaší se, uteče, a skočí do nejbližšího ohně. Má tlustou, šupinatou, ohnivzdornou kůži. Domorodci jeho ostny využívají pro šamanské rituály na zahánění duchů z pravěkého kmene Bonga a také věří, že mají léčebné účinky. Ostny rozdrtí, promíchají s vodou a usušenou rostlinou Bado a nemocným podávají v lebce makaka. Duklodon je velice vzácný, na ostrově žije asi jen 300 kusů. Je velice chráněný. Domorodci je nezabíjí, pokud najdou mrtvolu, maso zpracují a používají na Voo-Doo rituály, ostny odřežou a kostru hodí do vulkánu.
Potrava: Živí se uhlíky, nebo banány. Uhlíky mu dodají potřebné látky na tvorbu ohnivzdorné kůže. Banány sní vcelku, a pokud na něj někdo zaútočí, plive na něj slupky. Ve výjimečných případech se živí hmyzem a menšími savci.
Chůze: Je nestabilní, když se narodí, neustále padá na zem a trvá dlouhou dobu, než nenaučí chodit.
Rozmnožování: Duklodon je hermafrodit. Na ostrově je sice jen asi 300 kusů, ale počet se postupně zvyšuje. Mláďata se narodí většinou do dvou měsíců. Ve výjimečných případech až čtyři měsíce.
Dovoz do Evropy: Někteří pytláci dovážejí duklodony nelegálně do Evropy a prodávají je do ZOO, ale než si duklodon zvykne, zemře kvůli špatnému prostředí. Jelikož zvířata nemůžou v ZOO hned do výběhu, duklodony v ZOO nikdy neuvidíte.
                                                                                                   Lukáš Mistr


Platochout tříprstý
Tohle zvíře žije jen v deštném pralese. Je asi 180 cm vysoké a z toho výška nohou činí 100 cm. Tělo je opeřené, ale nemá křídla. Krk je středně dlouhý a je velice svalnatý. Tohle zvíře by úderem noh zabilo slona, ale neběží více než 5 km/h. Zvíře útok provádí stylem hukuš, což je ojedinělý způsob, při kterém predátor, který tenhle styl používá, vyskočí 1m vysoko a jak letí dolů, oběť zabije svým velice malým, ale přitom silným zobákem. Platochout je všežravec, ale pomalu se začíná specializovat jen na kvakve. Tento velice zvláštní druh ovocozeleniny obsahuje i polovoltu, což je voda, kterou platochouti nezbytně potřebují k životu. Je velmi plaché, ale zvědavé. Domorodí Ičunčové považují platochouta za zvíře, které patří bohyni Klarise a proto ho uctívají. Když se platochout narodí, je to vždy samec a má jen 3 prsty. Časem se na každé noze vytvoří 5 prstů a 3 mléčné prsty, který měl platochout při narození odpadnou. Jen 2 mláďata z 10 se stanou samicemi. K této proměně dochází v 5 roce života, tedy kdy platochouti pohlavně dospívají. První, kdo platochouta vyfotil, byl Jiří Kratopícní. Podle domorodců na něm zrovna seděla Klarisa, ale nikdo jiný než Inčučové ji nikdy neviděl. Platochoutové se postupně zařazují do života Inčučů a oni toho náležitě využívají. Toto zvíře má ale 1 nevýhodu... Oblíbí si vždy jen jednoho pána a tomu je věrný celý život a je ochoten s ním jít kamkoliv. Proto bohyně Klarisa má jen jednoho platochouta, který ji brání, jako by mu šlo o život. Jméno tohoto platochouta zní v domorodém jazyce Inčučů Kurupcín Ach, což v našem jazyce znamená bojovná kráska. Jak jsem zmiňovala, platochout byl jiným člověkem než domorodcem spatřen jen jednou a podle mě je dobře, že toto úchvatné zvíře není známé, protože kdyby bylo, už by platochouti dávno vymřeli.

                                                                                  Klára Zemánková


Meušek
Pro svůj popis jsem si vybrala velice zajímavé a netradiční zvíře. Jmenuje se meušek. Pochází z Ukrajiny. Zde ho vytvořili místní vědci tím, že zkřížili člověka se želvou a papouškem.
Meušek měří asi metr. Z každého svého výchozího kompomentu si vzal něco. Má zmenšenou lidskou hlavu, která je ovšem celá opeřená různobarevným peřím. Místo nosu má zobák. Z člověka mu, co se týče hlavy, zůstaly jen modré oči a uši. Na zádech nosí želví krunýř, ze kterého mu vyrůstají papouščí barevná křídla a ocas. Má čtyři malé lidské nohy. Je to velmi milé a hodné zvíře. Ve volné přírodě žije v lese poblíž Černého moře. Lidé si ho postupem času ochočili, proto se skvěle hodí také do domu nebo bytu, a to především k malým dětem. Je to všežravec. Živí se jak trávou a listy, tak také masem. Protože je z jedné třetiny člověk, sní i takřka všechno lidské jídlo - například polévky nebo kaše.
Až pojedu na Ukrajinu, tak si jednoho meuška dovezu také do České republiky.
                                                                                   Veronika Arzamastseva


Pštrosopes obrovský
Pštrosopes obrovský je většího vzrůstu, má delší končetiny pro běh a skákání. Je velice nápadný a velmi lehce ho můžeme zahlédnout. Pohybuje se jen v noci, proto je tmavé barvy. Obličej není moc velký. V čelisti jsou ostré zuby, které používá k trhání kořisti nebo ke žvýkání rostlin. Zrak a čich je velice dobrý. Rozmnožuje se pomocí vajec, ze kterých se později vylíhnou mláďátka pštrosopsa. Jejich latinský název je bakumbasaurus. Žije na ostrově zvaném Amanakaka pojmenovaném po kmeni, který na tomto ostrově žije. Je velice krotký a dá se ochočit na hlídání nebo jako domácí mazlíček. Pštrosopes je drahý, protože jeho druh je ohrožený. Dovoz je velice náročný a nebezpečný.
                                                                                              Tomáš Šemora


Ticho a 5.C

V následujících pracích jsme se inspirovali četbou pohádky Ticho a linduška od české malířky a spisovatelky Daisy Mrázkové.

Ticho a já
Jdu si potichu lesem a najednou potkám Ticho. „Ahoj," povídám mu, „já jsem Martin a kdo jsi ty?" Ticho mlčí. Ptám se ho ještě jednou: „Kdo jsi?" Ale Ticho pořád mlčí. Říkám mu: „Umíš mluvit?" Ticho se smutně dívá. „Rozumíš mi?" Ticho jen potichu kývlo hlavou, asi chtělo říct, že ano. A v tu chvíli mě napadlo: „Umíš psát?" Ticho zavrtělo hlavou, že psát neumí. Přemýšlím, jak to tedy uděláme. „Ticho, víš, co chci říct nebo udělat?" Ticho si najednou malinko pobrouklo a velmi tiše promluvilo: „Martine, jdeš si se mnou hrát?" Já stojím v pozoru, koukám udiveně a říkám: „Ano, jasně že jdu."
A tak Ticho zjistilo, že nemusí pořád jenom mlčet. Ticho si s Martinem hrálo dlouho a dlouho.

                                                                                       Martin Kotoulek, 5.C


Ticho Ahoj ticho

Ahoj ticho, já jsem David a ty? Ticho nereaguje. Ahoj Ticho, jak se máš?
Ahoj ticho! Ticho nic. „Dobře," řeklo Ticho.
Jak se máš? Ticho mlčí. Proč jsi pořád ticho, Ticho.
Kde bydlíš? Pořád nic. Protože bych nebylo, kdybych nebylo
Máš rádo hudbu? Ticho neodpovídá. potichu, neexistovalo bych.
Tak zase příště, ticho. Zase nic, jen hrobové ticho. Tak ahoj Ticho.

                                                                        David Kalas, 5.C Jakub Kutek, 5.C



Co Čech, to muzikant!

Není to tak dlouho, co jsem byl pověřen, abych o sobě napsal, jak jsem se dostal k hudebním nástrojům a hudbě celkově. Jak to tedy všechno začalo? Osud chtěl tomu, abych přišel na svět do velké hudební rodiny. Můj dědeček vždy byl a je i nadále mým osobním hudebním vzorem. Díky němu jsem měl vztah k hudbě již odmalička. Tak jak roky rychle plynuly, tak i rychle se zvyšoval můj zájem o různé nástroje. Dědeček jako výborný akordeonista mi nabídl, že by mně pomohl s hrou na akordeon. Nabídka byla lákavá. No představte si, že byste na tento nástroj uměli! No prostě nemohl jsem odolat. Několik let jsem se tedy učil na akordeon. Poněvadž jsem se ve školce začal učit hrát na flétnu, stal se tedy i tento nástroj pro mě atraktivní. Já rostl a postupem času jsem se buď sám, nebo díky hudební škole v Letovicích naučil hrát na další hudební nástroje. V současnosti se věnuji hře na flétnu, která mě také okouzlila, a proto jsem se začal seznamovat i s jinými druhy fléten, než jaké jsou některým lidem známé. Protože nemám dostatek času, mohu tedy o sobě říci, že jsem samouk, amatér. Na co tedy hraji? Na sopránovou flétnu, altovou flétnu, sopraninovou flétnu, basovou flétnu, irskou flétnu, na fagot, na bicí, kostelní varhany, klavír, akordeon a pár akordů zvládnu i na kytaru. Chtěl bych se ale naučit i na altový saxofon. Mým nejoblíbenějším nástrojem je klavír. Nemohu ale říci, že jsem „v něm dobrý", poněvadž na tento nástroj jsem se naučil hrát sám, jsem tedy samouk, amatér. Klavír mě nadchl ze všech nástrojů nejvíce. Obsahuje celkem 88 kláves a má 7 oktáv. Záleží ale na typu klavíru. Tento nástroj patří mezi hudebníky k nejoblíbenějším, neboť tóny, které vydává, přímo hladí na srdci. Ano, hudba léčí, kde si lékař neví rady. A proto přeji všem, kteří se zajímají o hudbu, ať už hrají nebo nehrají na nějaký hudební nástroj, spoustu radosti, ale hlavně trpělivost, které není nikdy dost. Nebojte se hudbou uzdravovat sebe i své okolí.

                                                                                               Karel Stria, IX. B
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Halloween
Otevřela jsem oči do nového podzimního dne, mžourám do kalendáře na protější stěně a... „Fíííjo, dneska je Halloween!" normálně nemluvím sama k sobě, ale občas si prostě musím promluvit s expertem. Konečně je tu zase Halloween, tak dnešek bude legendární (jako vždy). Odpoledne jsme s mladší sestrou Emily daly ven lucerničky zhotovené z dýní, byly opravdu velice povedené. Ani Picasso by nevydlabal lepší. „Nezapomeň si vzít k nám kostým!," přišla mi smska od Sally. Na dnešní večer jsme se těšili snad celou věčnost, dobrá tak celý rok. I v patnácti nás pořád strašně bavilo chodit v kostýmech a prosit o cukroví. Ale ze všeho nejlepšího je, když nám to cukroví nechtějí dát, nebo prostě ani neotevřou. To jsou potom věci! Minulá rok se to stalo bohužel jen jednou a my jim vylepšili dveře zubní pastou. Mohli nám děkovat za pastu zdarma, ale oni si prostě museli jít stěžovat rodičům. Oni měli aspoň tu pastu, ale my týden zaracha! Ale to bylo minule, teď jsme o rok (ne)vyspělejší a (ne)rozumnější. Nasypaly jsme s Emily do veliké (když říkám do veliké, myslím tím do véééliké) mísy bonbóny, žvýkačky, lízátka a všechny ostatní druhy cukroví. Mamka mezitím chytala Emily kostým lesní víly. Ano, na Halloween by se měly děti oblékat do strašidelných kostýmů, ale když si malá holčička vymyslí, musí být po jejím. Vyřítila jsem se ven z koupelny s taškou plnou oblečení, s obličejem do modra a nezapomněla jsem si namalovat ani ty veliké oči. „Mamí, tak já padám k Sally.," a málem jsem to napálila do dveří. Když jsem konečně celá udýchaná přiběhla k Sally, už čekala přede dveřmi a nedočkavě poklepávala nohou. „To ti to ale trvalo!" „Ahoj, taky tě ráda vidím... Promiň... Chceš teda pomoct?" „Tak jistě, že chci!" Trvalo nějákou tu hodinku, než jsem ji zmalovala obličej jako filmové Sally. Když vše bylo nachystané, přišli Jack (přítel Sally) a Jenny s Thomasem (taky byli spolu). Šli jsme ulicí a všichni se chytli své drahé polovičky za ruku, jen já zase byla forever meloun. Ale filozofie až někdy jindy, dneska paříme. A máme tu první dům... Ding Dong, Ding Dong... Zvonek bzučel pořád dál a dál. Nikdo nám nechtěl otevřít a to se v kuchyni svítilo. „Jacku, máš ty železný zásoby?" koukla jsem po něm. Jen přikývl a hned začal tahat z batohu toaletní papír. Ne, nebylo to kvůli tomu, že by se mi snad nutně chtělo na záchod, to opravdu ne. Ale chtěli jsme jim trošičku upravit vzhled domu. Zábradlí na schodech, světla, balkón, všechno bylo obmotané toaletním papírem. Jediné, co jsme nechávali na pokoji, byly lucerničky, které mají provázet duchy po své cestě dál. U dalších asi pěti domů to šlo jako po másle. Měli jsme už kapse plné cukroví a mysleli si, že tento dům bude hračka se sladkou odměnou. Ale nikdo neotevřel. Ďábelsky jsme se zasmáli a vytáhli zubní pastu. Sally a Jenny poupravily okenní tabule tříbarevnou pastou, já bylinkovou dveře a kluci obstarali schody a zábradlí. Byli jsme tak rozdovádění, že jsme si ani nevšimli cedulí, které nás měly zarazit. „Nevstupovat!" přesně toto slovíčko bylo na první ceduli i na těch ostatních před domem i všude kolem...
Dveře byly otevřené, do nosu nás udeřila silná vůně kávy a dýňového koláče, vstoupili jsme. Dveře se zabouchly, všichni jsme se prudce otočili a snažili se je otevřít. Nešly, byly zaseknuté. „Lidi, já se bojím!," pronesla šeptem Jenny a drtila Thomasovi ruku v sevření, které muselo děsně bolet. Prolezli jsme celý dům, ale nemohli jsme najít cestu ven. Byli jsme zrovna v prvním patře a odcházeli z jednoho pokoje, mohla to být před padesáti lety krásná ložnice, ale už nebyla. Vycházela jsem poslední, ale nevyšla jsem ze dveří. Zabouchli se. „Sally! Jacku! No ták lidi, tohle není vtipný! Pusťte mne ven, prosím!," zatím jsem to brala v klidu, ale cítila jsem, jak se mi hrdlo svírá panikou. „My se fakt snažíme, Lilli! Ale ono to nejde!" Teď panika byla už na místě... To bude můj konec!, tato myšlenka mi běhala v hlavě jako křeček v kole. A v tom mne to napadlo. Když já jsem tady a zavřená, co když se hlavní dveře otevřely? Musela jsem se aspoň pokusit je přesvědčit. „Poslouchejte mne! Musíte se jít podívat dolů na vchodové dveře. Pokud se otevřely, musíte odejít a počkat na mě venku..." pečlivě jsem to všechno zvážila. „Ale co ty, Lilli? Já tě tady nenechám!," prohlásila Sally tím jejím ochranářským tónem... „Bože, Sally, prostě mě poslechni! Vím, že mám pravdu jako vždycky..." To jí vzalo vítr z plachet, zmlkla a nic neřekla. „Dobrá, počkáme teda venku, ale když budou zabouchnuté, jdeme pro tebe," aspoň Jack měl špetku rozumu. Nastala dlouhá minuta ticha, odešli. Dívala jsem se ven vyskleným oknem, zvládli to, jsou venku. A co já teď tady sama? Počkat, co to tam je?, podívala jsem se k téměř zřícenému krbu. Pohrabáč, tím bych mohla vymlátit ty dveře a utíkat, co to jen půjde. Plán by to byl skvělý, kdyby se nestalo to, co se stalo. Uchopila jsem pohrabáč pevně do rukou a napřáhla se proti dveřím. Už, už jsem se chystala máchnout a strefit se do těch obrovských ořechových dveří, ale něco mě zastavilo. „Ne, počkej! Nedělej to, prosím!" Ten hlas patřil chlapci. Otočila jsem se a spatřila ho. Nemohl být o moc starší než já, vypadal celkem normálně až na jednu věc. Vznášel se... Propadla jsem strachu, ale část mého já věděla, že mi neublíží... „T...ty jsi d...d...duch?!" Tahle věta byla jediná smysluplná šmodrchanice, co mi vyšla z úst. „No jasně, že jo. Co asi tak jinýho? Vypadám snad jako Superman?" Jeho tvář vypadala tak naštvaně a zlostně a zároveň tak mírumilovně, začala jsem třást strachy. Celý svět se zatočil a já viděla vše jen rozmazaně... Světla pohasla a byla tma... Prudce jsem otevřela oči. Kde to jsem? Kde je pohrabáč? Kam zmizel ten kluk? Co se stalo? Obrazce nade mnou se začaly zostřovat a já viděla Sally a Jenny. „Sall, Jenn?" Z obličejů jim opadl strach a nahradila jej úleva. „Ty jsi nás tak vyděsila! Mám sto chutí vzít zmrzlinu a narvat ti ji do uší!" Zakřičela Sally a málem mě umačkala do bezvědomí. „Co...co se to vlastně stalo Sall?," ani já jsem svůj hlas téměř neslyšela, ale ona mi i tak odpověděla. „Prostě jsme tě slyšeli hrozně křičet a pak jsme tě našli tady venku celou od krve a kolem tebe byly střepy... Musela jsi vypadnout z okna..." Moje zmatená mysl rotovala na plné otáčky, z okna? To je pitomost, vždyť jsem stála u dveří a viděla toho du...toho kluka... Nechtěla jsem je moc děsit, proto jsem jim to nikdy neřekla, moc by to řešili... Odešli jsme k Sally, ale já si musela nechat ošetřit ty pořezané ruce... Jen pár otázek mi však stále vrtá hlavou, Proč mě vyhodil z okna? Co jsem mu vlastně udělala? Co přesně se tam tu noc stalo?

                                                                                  Kristýna Müllerová 9.B


Samhain
Venku byla chladná a temná noc, nasáklá atmosférou Samhainu, jež uzavře světlejší část roku a přivítá temnější časy. V prostorné místnosti, jež byla po zdech ozdobena různými loveckými trofejemi a obrazy, osvětlenou jen září plamenů, šlehajících z hořících polen bukového dřeva v krbu, seděla malá holčička. „Dědo?" optala se muže naproti ní téměř prosebným tónem. „Neznáš nějaký příběh, nějakou povídku?" Muž se zamyslel a pohlédl do plápolajících plamenů. „Vím o jedné historce, která se tu kdysi opravdu stala. Vyprávěl mi jí už můj děda..." poměrně hlubším hlasem začal. Holčička se zaujatě zavrtěla a těkala pohledem mezi mužem a plameny v krbu. „Před mnoha lety o Samhainské noci, která byla stejně chladná a temná jako ta dnešní, možná snad s ještě tížívější atmosférou, připomínající neviditelný oblak plující tmou, zasévající strach do každého z nás..." Na potemnělé noční obloze zářila luna, ukrývající pro nás mnohá tajemství. Bylo chladno, to však neodradilo dívenku jít ven. Šla i přes všechna ta varování, jež nebrala vážně. Mnozí jiní lidé by si nedovolili tuto noc, kdy se střetávají světy, ten náš a ten takříkajíc za mlhou, jít sami někam dál od domova. Dívenku však cosi tížilo, a tato noc jí propůjčovala jakýsi zvláštní pocit, jenž jí radil, že musí jít. Vyrazila směrem k potoku, stále se ohlížejíc na vesnici za sebou. Za potokem byl temný les, z něhož se ozývalo vytí vlků, nebo možná něčeho mnohem zlověstnějšího. Poslední dozvuky hlasů z vesnice utichly, dívku obklopily jen zvuky z lesa, šumění vody a šelest listí. Zářící luna jí svítila na cestu. Když došla k potoku, klekla si ke břehu a zahleděla se na průzračnou hladinu, na níž se odrážela luna na nebi. Z očí jí ukápla slza, jež rozvířila obraz na vodní hladině. Když se hladina vody zklidnila a opět utvořila obraz, dívenka vykřikla a prudce se otočila. Ve vodě zahlédla vedle luny a svého vlastního obrazu, také vlčí obličej. Avšak nikdo za ní nestál. Byla tu sama. Alespoň se to tak mohlo zdát. Dívka se rozhlédla, tu si však všimla, že na stromě u potoka ji pozoruje jakýsi černý havran. Pomalu se zbavila zděšení, jenž způsobil odraz, který viděla ve vodě a pomyslela si, že se jí to jen muselo zdát. Havran si jí chvíli měřil pohledem, pak zamával křídly a odletěl směrem k lesu. Dívenka byla zmatená. Měla strach, ale zároveň pociťovala obrovskou touhu vydat se za ním, jako by věřila, že jí ukazuje cestu. Pohlédla na vesnici v dáli, vzpomněla si na vše, co jí říkali rodiče. Ale jako by jí ten příjemný jemný vánek šeptal, ať se nebojí a jde. Poslechla ho. Vstala, přeběhla dřevěnou lávku přes potok a vydala se cestou k lesu, stejným směrem, kterým havran letěl. Došla na okraj lesa. Doslova na ní dýchala jeho tíživá atmosféra. Sama teď znejistěla a pomalu se jí zmocňoval strach. Co když sem opravdu chodit neměla? Rozhlédla se. Do lesa záře luny příliš nepronikala a cesta, která jím vedla, byla potemnělá a nejistá. Na jednom ze stromů na okraji zamával havran křídly, aby na sebe upoutal pozornost. Dívenka na něj pohlédla jako na jiskru naděje a když se vznesl a přesouval se mezi stromy, vyrazila za ním. Šla a neohlížela se zpět. Krom svých kroků však zaslechla i jiné. Jako by po stranách někdo kráčel mezi stromy a sledoval jí. Nebo se jí to snad jen opět zdá? Ví, že už nemůže zpět, i když jí onen neviditelný oblak plující tmou zasel strach přímo do nitra srdce, dál se držela havrana, který ji vedl temným lesem. Zavedl ji až na jakousi mýtinku, osvětlenou bílou září luny. Posadil se na větev stromu a opět ji pozoroval. Dívenka se rozhlédla. Uprostřed mýtiny byly jakési velké kameny. Stromy okolo ní působily jako jakási nepřekročitelná hranice. Proč ji sem zavedl? Zdálo se jí, jako by viděla mihnout se tu nějaké postavy, či stíny. „Ha.. haló.." špitla do noci, hlas se jí třásl strachy. „Je tu někdo?..." Kolem se rozprostřelo jen hrobové ticho. Už žádný šelest listí, jen neproniknutelné ticho, kde její vlastní dech zněl až moc příliš hlasitě na to, aby opravdu dýchala ona drobná holčička. Nohy měla ztuhlé strachem, avšak rozhodla se jít dál, až k těm velkým kamenům. Působily mohutným dojmem, sálal z nich zvláštní chlad. Když v tom, z ničeho nic zahlédla postavy. Ženské postavy, které jako by samy zářily. Byly neobyčejně krásné, na tvářích jim hrál milý a nevinný úsměv. Jedna z nich natáhla ruku, jakoby čekala, že dívenka k nim přistoupí blíž. Ta jen ohromeně hleděla na tu krásu před sebou, strach z ní pomalu opadal, uvěřila jejich kráse. Vykročila k nim pomalým krokem. Čím blíže byla, tím více se ženy usmívaly. Dívenka přistoupila k jedné, nejkrásnější z nich a chopila se její ruky. Teplé a hřejivé, když v tom se vše rozplynulo.
„...Nikdo vlastně neví, jak ta dívenka skončila. Hledali ji, ale nikdy nenašli. Říká se ale, že každý rok právě o Samhainské noci je u potoka slyšet dívčí pláč. To má být právě ona, naříká, že se tenkrát rozhodla jít za havranem, místo aby se vrátila domů. A její slza z nešťastné lásky, která tenkrát rozvířila vodu, se prý proměnila v drahokam, který tu můžeš i Ty u potoka najít." dopověděl vyprávění muž a usmál se na holčičku. Ta už neseděla, ale stála u okna a hleděla směrem k potoku a k onomu temnému lesu.

Kristýna Müllerová 9.B, s kamarádem Jakubem


Halloween
Halloween je anglosaský lidový svátek, který se slaví 31. října. Děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu a koledují o sladkosti. Svátek se slaví v USA, Kanadě a Velké Británii. Název vznikl zkrácením anglického „All-Hallows-eve", tedy „Předvečer Všech svatých". Halloween vznikl z předkřesťanského keltského svátku.
Tradičními znaky Halloweenu jsou vyřezané dýně se svíčkou uvnitř, zvané jack-o'-lantern, dále čarodějky, duchové, košťata, příšery, kostlivci atd.
V České republice nejde o tradiční svátek. Některé domácnosti si před dům symbolicky dávají dýni, ale ani tyto domácnosti nejsou připravené na koledování a do Halloweenu se tím pádem nezapojují.
Jack-o'-lantern
V Americe tuříny nebyly vždy dostupné, proto se místo nich používaly dýně. Dýně jack-o'-lantern od té doby patří k Halloweenu a dnes je jeho typickým symbolem.
O původu jack-o'-lantern je mnoho legend. Jedna je o Jackovi. Jack byl na Halloween opilý tak, že jeho duše začala pomalu opouštět jeho tělo. Ďábel spatřil svou příležitost a přišel si pro něj okamžitě na zem. Jack se chtěl vyhnout svému osudu, prosil ďábla, aby mu povolil ještě poslední drink. Ďábel souhlasil, ale řekl Jackovi, ať si zaplatí své pití sám, protože on peníze nemá. Ale Jack tvrdil, že také peníze nemá. Zeptal se proto ďábla, jestli by se na těch 6 pencí nepřeměnil, Jack by zaplatil a ďábel by se pak přeměnil zpátky. Po zvážení se ďábel rozhodl, že Jackovo přání je rozumné, a změnil se na šest pencí. Jack okamžitě popadl minci a dal ji do své peněženky. Ďábel byl uvězněn, začal prosit a pak hrozit. Nakonec se dohodli, že Jack ďábla pustí, když slíbí, že mu dá ještě rok volnosti. Netrvalo dlouho a Jack se vrátil do starých kolejí a opět podlehl alkoholu.
Další Svátek všech svatých se Ďábel objevil a přišel si opět pro Jackovu duši. Jack přemýšlel jak znovu podvést ďábla a uchránit svou duši. Navrhl ďáblovi, že si může vzít jedno z lahodných jablek visících na blízké jabloni. Ďábel ale na jablka nedosáhl, proto mu Jack nabídl, aby mu vlezl na ramena a pro jablko se natáhl. Jakmile byl Ďábel na stromě, vytáhl Jack z kapsy nůž a vyřezal do kmene kříž. Ďábel proto nemohl slézt ze stromu. Rozzuřený a zoufalý nabídl Jackovi dalších deset let, když ho pustí ze stromu. Ale Jack trval na tom, že už si ďábel pro něj nesmí nikdy znovu přijít a on tak bude svobodný. Ďábel nakonec rozzuřeně souhlasil. Jackův život se poté opět vrátil do starých kolejí, ale před dalším Halloweenem Jackovo tělo alkoholu podlehlo a Jack zemřel. Od brány nebes byl pro podlost v životě odvrácen, ale i Ďábel ho odmítl od brány pekelné, protože mu přislíbil, že už pro něj nikdy více nepřijde a ať se vrátí, odkud přišel. Na pomoc dostal Jack od Ďábla žhavou hroudu uhlí, která jej měla provázet jeho cestou. Jack ji vložil do vydlabané řepy a od té doby mu svítila na jeho věčném putování. Lidé proto dávají jack-o'-lanterns na okna a římsy, protože věří, že Jack vezme světlo a ochrání je před kýmkoli.
Zdroj: Wikipedie
                                                                                          Lukáš Mistr VIII.C


Halloween je anglosaský lidový svátek, který se slaví 31. října den před Svátkem všech svatých a Dušičkami.
PŮVOD HALLOWEENU
V 5. Století před Kristem v keltském Irsku léto končilo 31. října. Svátek se jmenoval Samhain, keltský Nový rok. Jedna z verzí praví, že se tento den duše, jež opustily těla všech, kteří zemřeli v průběhu předcházejícího roku, vrací a hledají živá těla, která by mohla vlastnit příští rok. Věřilo se, že to byla jejich jediná šance, jak získat posmrtný život. Keltové věřili, že všechny zákony vesmíru a času v tuto dobu přestávají platit a dovolují světu duchů smísit se se světem živých. Ale ti, co žili, si nepřáli být vlastněni duchy. Takže v noci 31. října vesničané ve svých domech uhasili ohně, a domy tak byly studené a nelákavé. Pak se oblékli do různých ďábelských kostýmů a hlučně se producírovali po okolí, ve snaze poděsit a odradit duchy, kteří hledali nová těla. Podstata zvyků se během času změnila a zvyky získaly více podobu rituálů. Jak ustupovala víra v to, že duchové mohou vlastnit těla lidí, zvyk oblékat se jako skřítci, duchové a čarodějnice získával obřadnější význam.
Do Ameriky se zvyk pořádat Halloween dostal v roce 1840 s irskými přistěhovalci, jež prchali před hladomorem kvůli nedostatku brambor.
VÝZNAM SLOVA TRICK OR TREATING
Trick or Treating = to znamená, že děti v převlecích zazvoní, na toho, kdo jim otevře, křičí „Trick or treat!"= žertík nebo pohoštění!, pokud jim domácí dá cukroví, odejdou a pokud jim nic nedá, vyvádějí mu různé lumpárny.
VÝZNAM A PŮVOD SLOVA HALLOWEEN
Původ samostatného slova Halloween najdeme v katolické církvi. Pochází ze zkrácené zkomoleniny slov All Hellows Eve.1.listopad,Svátek všech svatých ( v angličtině All Hollows Day) je katolický svátek zachovaní památky svatých.
JACK-O-LANTER
Zvyk Jack-o-lanter (strašidlo se svítící hlavou) pravděpodobně pochází z irského folklóru. Jak vypráví příběh, muž jménem Jack,známý jako notorický opilec a podvodník,zvítězil vnad Satanem v lezení na strom. Pak Jack vyřezal do kmene stromu znamení kříže a polapil tak satana nahoře. Přiměl jej k dohodě, že jej propustí, když ho ďábel už nikdy nebude pokoušet. Když Jack zemřel, nemohl se dostat do nebe, protože byl velký hříšník, ale nemohl se ani dostat do pekla, neboť měl ďáblův slib. Místo toho mi dal ďábel žhavý uhlík, aby si mohl posvítit na cestu chladnými temnotami. Jack dal uhlík do vydlabané řepy, aby mu dlouho vydržel. Irové původně používali jako svou „Jackovu lucernu" řepu. Ale když emigranti přišli do Ameriky, zjistili, že tam jsou dýně mnohem hojnější než řepy. Tak vznikla Jackova lucerna z vydlabané dýně s řeřavými uhlíky uvnitř. Přestože některé kulty mohou přijmout Halloween za svůj hlavní svátek, samotný Halloween nepochází ze satanistických zvyklostí. Vyvinul se z rituálů keltských oslav nového roku a středověkých modlitebních rituálů evropských křesťanů. Barbora Vařeková a Kristýna Hrušková
Zdroje: http://www.mysterium.estranky.cz/clanky/halloween.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/Halloween


Zaklínač I. - Poslední přání
Andrzej Sapkowski

Geralt z Rivie je zaklínač. Nemá rodinu, nemá domov, toulá se světem a zabíjí netvory a monstra škodící a ubližující lidem - upíry,vlkodlaky,bazilišky ...Není žádný rytíř bez bázně a hany, jen si musí vydělat na živobytí, a tak si za svou práci nechává platit.Jsou to těžce vydělané peníze a jeho řemeslo je jen nebezpečné, ale i nevděčné. Za bojové a magické techniky, které mu umožňují přežít, musel zaplatit vysokou cenu - prodělat změny organismu, mutace a krutý výcvik.Nyní jeho schopnosti vzbuzují u běžných smrtelníků strach a odpor, a přestože se bez jeho služeb neobejdou,odsoudili ho k životu na okraji společnosti.Zaklínači by to nemělo vadit, měl by být zbaven emocí, jenže u Geralta známá pravidla často neplatí.


Vít Illa 7.D
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Divergence
Veronica Rothová

Prolog
Tenhle dystopický fantasy román je umístěný do amerického města Chicaga, je to v budoucnosti. Občané města se tam řadí do pěti frakcí - Neohroženost, Sečtělost, Upřímnost, Odevzdanost a Mírumilovnost. V šestnácti letech se každý člověk rozhoduje, jakou frakci si zvolí (tomu obřadu se říká iniciace); je to volba, co určí jeho zaměstnání, přátelé, rodinu...
Seznámení s hlavní hrdinkou
Hlavní hrdinkou je šestnáctiletá Beatrice Priorová, která se zrovna má rozhodnout, do jaké frakce půjde. Vyrůstala v Odevzdanosti (kde kladou důraz na nesobeckost), nechce rodinu opustit, ale přijde jí, že pro ni není dost dobrá (je málo nesobecká).
Talentovky a iniciace
Den před iniciací musí každý člověk složit talentové zkoušky, které ho pro jednu frakci předurčí. Pro naši hlavní hrdinku to dopadne zcela neočekávaně - je Divergentní. Divergentní lidé jsou lidé odlišní, ti, co mají předpoklady pro více než jednu frakci (u Beatrice jsou to Neohroženost, Odevzdanost a Sečtělost). Též se dozvídá, že Divergence je nebezpečná a že to nesmí nikomu říct. Při iniciaci si nakonec zvolí Neohroženost.
Už cesta do sektoru Neohroženosti je obtížná - musí seskočit z vlaku a skočit ze střechy.Tady si naše hrdinka získá pověst „první skokanky". Dole se jí instruktoři zeptají na jméno, a ona si najednou nepřipadá jako Beatrice. Zkrátí si to na Tris. Jeden z instruktorů se jmenuje Čtyřka (k němu se dostaneme později).
1. úkol
Aby se dostali do Neohroženosti, musí zvládnout tři úkoly. Dostane se tam jen desítka nejlepších. Prvním z nich je souboj - bojují proti sobě. Pro Tris to dopadne průměrně.
2. úkol, napadení a Sečtělost
Další úkol je o něco těžší. Jmenuje se to „krajina strachu", a napojují se na to simulačním systémem (používá se to i při talentovkách). Tady u tohohle úkolu se dá zjistit, kdo je Divergentní, poněvadž ti lidé jsou vůči séru imunní a dokáží si uvědomit, že je to simulace a děje se to pouze v jejich hlavě. Tris se zde začne velice dařit, je první. Čtyřka, který její simulaci řídí, pozná, že je Divergentní.
Ještě jsem se tu nezmínila o jednom klukovi - jmenuje se Peter. Je z Upřímnosti a k Tris se chová velice nepřátelsky. V prvním úkolu skončil až druhý, proto při večeři tajně vzal jídelní nůž a v noci tomu, kdo byl první, vypíchnul oko. Tentokrát ho naštvala Tris, protože byla lepší než on (opět skončil druhý), a večer ji se svojí partou napadl a málem zabil. Zachránil ji Čtyřka, se kterým postupně začne chodit. Později se dozví jeho jméno - Tobias. Jméno si změnil kvůli otci, kvůli kterému také utekl z Odevzdanosti, protože ho v dětství týral.
Jeden z důvodů, proč Tris nechtěla jít do Sečtělosti, byl ten, že obzvlášť poslední dobou začala psát v novinách na Odevzdanost hanopisy.
3. úkol
Třetím a zároveň posledním úkolem je další taková krajina strachu, ale tentokrát nejsou napojeni na simulační systém, takže tu výhodu, kterou Divergentní měli při druhém úkolu, teď v podstatě měli všichni.
Ještě předtím, než Tris čeká ten poslední úkol, jí Čtyřka řekne, že Sečtělost chystá útok na Odevzdanost, jenomže nemají vojáky ani zbraně. To, jak se je chystají přinutit, už ale Čtyřka neví...
Třetí úkol je zde a pro Tris dopadne výtečně. Těsně po tom, co to bude mít za sebou, ji naočkují. Prý je to nějaké sérum, které pro ně vynalezla Sečtělost, a zabraňuje, aby se někdo ztratil, či tak něco.
Výsledky dopadnou podle Čtyřkových očekávání - Tris skončí první. Měla by být šťastná, ale najednou jí něco dojde. Obarvené sérum obsahuje transmitéry => Transmitéry napojují mysl na simulační program => Sérum vyvinuli v Sečtělosti => Lídr Neohroženosti spolupracuje se Sečtělostí
Už ví, jak je Sečtělost přinutí bojovat.
Masakr
V noci se probudí a zjistí, že všichni vstávají a někam jdou. Jsou pod vlivem simulace a právě chtějí zaútočit na Odevzdanost (na Tris to nepůsobí, poněvadž je Divergentní, tj. vůči séru imunní). Čtyřka je taky Divergentní a ještě společně s otcem a bratrem Tris a otcem Tobiase (Čtyřky) se to pokouší zastavit. Nakonec se jim to povede, ale je to velký masakr, Tris zahynou oba dva rodiče a navíc je nucena zabít svého kamaráda Willa.
. . .
Zajímá Vás, jak bude pokračovat dobrodružství Tris a Tobiase? Přečtěte si druhý díl - Resistence.
Co se mi na této knížce líbilo: Přiznám se, že jsem docela měkkota a takový ty tragický konce zrovna extra moc nemusím, takže ten konec mi připadal poměrně drsný, ale jinak mě tedy Divergence naprosto oslnila. Kromě hlavní hrdinky Tris jsem si hrozně zamilovala Čtyřku. Líbilo se mi, jak se ten jejich vztah postupně vyvíjel, víc a víc, a pak spolu začali chodit.
Další díl: Jak již jsem se zmínila, další díl trilogie se jmenuje Rezistence. Neuchvátil mě tolik jako první díl, nicméně byl také dobrý. Krom toho tam vlastně Tris s Tobiasem navštěvují frakce (včetně odpadlíků - což jsou dnešní bezdomovci; ti, co se nedostali do žádné frakce), takže se o nich můžete něco dovědět, např. jejich zvyklosti, povahu atd. Stejně jako 1.díl i tenhle má, jak bych to řekla, otevřený konec, náhlý zvrat na konci..., no zkrátka Vás to nakopne a jste zvědaví, jak to dopadne.Třetí díl by se měl v originále jmenovat Allegiant. V Americe by měl vyjít 22. října tohoto roku (tak jsem to alespoň četla na internetu), k nám se dostane asi o něco později, někdy v roce 2014. Nemůžu se dočkat!
Divergenci všem vřele doporučuji, kdybych ji měla ohodnotit, dala bych 10/10.
Jo, a ještě poslední věc: Bude to zfilmované! Na internetu jsem našla, že by to v kinech mělo být někdy v březnu 2014 - v Americe. No, tak to vypadá, že si ještě chvilku budeme muset počkat... Aspoň se máme na co těšit.

Tereza Halatová, VIII. B

Pozn.: Je dosti možné, že jste z toho mého vyprávění vedle jak ta jedle, ne že bych Vám to zazlívala (a to jsem se, pěkně prosím, vážně snažila, aby to bylo srozumitelné a ne moc těžko pochopitelné!!), ale berte to jako motivaci, knížku si kupte nebo půjčte v knihovně a dejte se do čtení!


Recenze hry Magicka
Hra Magicka je jedna z mých nejoblíbenějších her a je vážně geniální! Ve hře Magicka můžete kombinovat celkem 8 živlů 

Obrovské množství kouzel, vtipný příběh, parodující žánr RPG a vynikající kooperativní režim. To je Magicka!
Ačkoliv při vydání hry bylo spoustu problémů a lidé si na bugy ve hře stěžovali, po updatech se vše zpravilo a vznikla tak naprosto ultimátní hra s unikátním konceptem. Ve hře hrajete za mágy s různými vzhledy a podle toho se odvíjí jejich itemy a schopnosti např. Lighting wizard - má házecí disk s vysokým požkozením a léčí se blesky, což je veliká výhoda. Samozdřejmě na hru vzniklo mnoho datadisků jako např. Magicka Vietnam

Hra je 3rd person, to znamená, že hru hrajete z pohledu 3. osoby . A věřte, že všechny kouzla si ani za pár hodin nezapamatujete. Samozřejmě nemusíte dodržovat žádné pořadí kouzel, pokuď řekněme mixujete živly. Ale jakmile chcete vytvořit nějaké kouzlo, např. rychlost nebo bouřku či déšť - pořadí dodržet musíte.
Hra má skvělou grafiku a ve hře nechybí módy jako challenges nebo duely. Já osobně musím říct, že je to zkrátka jedna nejoriginálnějších a nejpovedenějších her! Když tak na Steamu jsem TenHalami.

Hodnocení: (z pěti)

Vytvořil: Jakub Halamásek VII.B


Zprávy ze školy

„Adapťáky"

Adaptační kurzy žáků 6. tříd proběhly hned na začátku školního roku, a to v Agrocentru Ohrada ve Vískách. Každá 6. třída tam strávila spolu se svým třídním, paní učitelkou Kostlánovou a paní učitelkou Tenorovou jeden den. Celý den byl naplněný programem, hrály se hry na seznámení i na pobavení, posloužil i místní bazén, žáci si domluvili svá pravidla chování,... všem se tento den velmi líbil.
Foto naleznete na webových stránkách školy: www.zsletovice.cz/ Školní poradenské pracoviště/Aktivity.



Setkání zástupců tříd

Ve čtvrtek 10.10. v 7:15 se zástupci tříd sešli s paní učitelkou Bajerovou na očekávané školní radě. Řešili jsme věci, které se staly a také které nás teprve čekají.

Stalo se:
- u schodišť byla přidělána zrenovovaná madla
- o prázdninách se v některých třídách malovalo
- na chodbě B2 byly předělány chlapecké záchody
- proběhla úprava v tělocvičnách
- zrekonstruovala se učebna přírodopisu
- ke školnímu hřišti vede nová cesta za školou
- přibylo cca 30 nových žáků do jiných než prvních tříd
- na hlavní chodbě je nový automat

Stane se:
- každý pátek nás bude navštěvovat rodilý mluvčí
- ve třídách pavilonů A1, B1, C3 byly umístěny dataprojektory, do pavilonu C2 budou postupně doplněny
- existují návrhy na nové šatny, které by měly být zrealizovány o letních prázdninách (místo kovových dveří budou zasunovací dveře, šatny budou barevné a sníží se strop)
- proběhne úprava chodníku i silnice před školou ( speciální pruh pro zastavení aut)
Simona Různarová a Karolína Sičová 7.D
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Exkurze v Moravském zemském muzeu

Ve středu 11.9. jela naše třída 7.C na exkurzi do Moravského zemského muzea v Brně. Cesta vlakem příjemně ubíhala a za hodinu jsme dorazili na hlavní nádraží do Brna.
Přes náměstí Svobody jsme dorazili do dětského oddělení Moravského zemského muzea v Paláci šlechtičen, který se nachází na náměstí Svobody. Když jsme si dali svoje batohy do skříněk, přemístili jsme se na výstavu Cyrila a Metoděje. Ujala se nás paní průvodkyně, která nám nejprve vyprávěla o životě Cyrila a Metoděje. Potom jsme na mapu přiřazovali obrázky, které souvisely s výkladem. Také jsme se seznámili s některými pojmy, které patří k životu obou bratrů. Vyslechli jsme si ukázky textů z díla Metoděje. Potom jsme si vyzkoušeli něco vyrýt hlaholicí do připravených tabulek, které měly místo hlíny plastelíny, do které se nám snadno rylo. Další část exkurze probíhala ve 4 místnostech, kde jsme si prohlíželi různé makety budov, obrazy, různé předměty a četli texty a podle toho jsme vyplňovali údaje do pracovních listů. Nakonec jsme si práci zkontrolovali a zkusili si sestavit živý obraz, který se nám určitě povedl. A teď čekáte, že byl rozchod, ale to čekáte marně, protože rozchod byl už před návštěvou muzea. I ten se nám vyvedl. Nikdo se neztratil a užil si rozchod i návštěvu výstavy.
Program v muzeu se nám moc líbil a rádi bychom se tam zase někdy podívali.
                                                                           Zuzana Pecháčková, Adéla Hejlová 7.C


Pátek 13. se vydařil

V pátek 13. září 2013 jsme vyrazili se třídou na výlet do Brna. Sešli jsme se v 7:15 na vlakovém nádraží, vlak odjížděl v 7:29. Cesta do Brna trvala asi jednu hodinu. Jé, hlavní nádraží, tak juchů Brno!
Vystoupili jsme z vlaku, prošli „myší dírou", a když jsme vyjeli po jezdících schodech, potkalo nás první dobrodružství. Zastavila nás nějaká paní a poprosila, jestli jí nakreslíme sluníčko. Zeptali jsme se jí, proč máme nakreslit sluníčko a ona nám řekla, že je pátek třináctého a jejich vedoucí vyhlásil soutěž, kterou vyhraje ten, kdo donese nejvíc nakreslených sluníček. Tak jsme jí pomohli.
Další zajímavé setkání nás čekalo v Paláci šlechtičen, potkali jsme tam Cyrila a Metoděje. Ve vstupní místnosti se nás ujala paní průvodkyně, která nás zavedla do starodávné třídy. Vyprávěla nám o životě Cyrila a Metoděje. Potom jsme měli do destičky s plastelínou vyrýt svoje jméno ve staroslověnštině. Dále jsme se rozdělili do skupin a soutěžili jsme, která skupina bude nejúspěšnější. Také jsme se dívali na nově natočený seriál o věrozvěstech.
Poté jsme se vrátili na náměstí Svobody a tam jsme se zastavili přímo před domem U čtyř atlasů nebo také mamlasů. A proč se obrům Atlasům říká U čtyř mamlasů? Protože nesou na zádech velký dům. Pak jsme uviděli hodiny, které vypadaly jako raketa a spěchali k nim. Tam nás čekalo další zvláštní setkání. Jedna paní bezdomovkyně nám ukázala svoji sbírku kuliček. Byla na ni pyšná. Věděli jsme, že kuličky padají z orloje pravidelně v 11 hodin. Místa, ze kterých padají, byla už obsazená. Paní nám ještě řekla, že kuličky sbírá už 3 roky. Jak kulička padala, dělala hlasitý zvuk. Nakonec ji chytil jeden pan bezdomovec. Později jsme zjistili, že se dají koupit ve Staré radnici v infocentru asi za 350 - 450 Kč. V období Vánoc padá kulička každou hodinu. Tak tohle jsme zažili na náměstí Svobody.
Po krátkém rozchodu jsme pokračovali dál. Vešli jsme do velké prosklené budovy brněnského Labyrintu a sestoupili do sklepení, do první výstavní místnosti, kde byla galerie obrazů a figurek. Přitom jsme poslouchali paní průvodkyni. Následovala místnost s koštýři a sudy, na jednom sudu seděla živá krysa. Pak jsme se ocitli v úzké místnosti s loučemi a lampami, bylo tam na dřevěném bidle pověšeno jídlo, aby bylo chráněno před krysami. Paní průvodkyně nám dala čichnout ke třem druhům koření, dvě jsme poznali. Prohlídka pokračovala do mučírny a tam jsme se navzájem mučili. Pak nás paní průvodkyně zavedla do místnosti, ve které stála klec bláznů, tam si naše celá třída vlezla dovnitř.
Když jsme vyšli z Labyrintu, šli jsme ke Staré radnici, kde jsme viděli křivou věžičku mistra Pilgrama. Dále jsme vstoupili do průchodu pod Starou radnicí a tam jsme se seznámili s panem mincmistrem, vypadal jako Gandalf. Ukázal nám, jak se razí mince. Někteří z nás si koupili brněnský groš. A tím náš páteční výlet skončil.                                        Žáci 5.C


Pobyt Němců v Letovicích
Pátek 13.9.2013
Asi v 18:30 už jsme všichni stáli na vlakovém nádraží a čekali na příjezd Němců. Odvezli jsme si je domů a začalo seznamování, vyptávání na cestu, stres, zda se jim u nás líbí, jestli jim chutná jídlo atd...U nás to vypadalo, že žádné jídlo neobstojí. Čekal nás zajímavý týden...
Sobota 14.9.2013
V sobotu byl volný program v rodinách. Někteří jeli nakupovat a jiní např. plavat.
Neděle 15.9.2013
Nedělní dopoledne Němci opět strávili v rodinách, ale odpoledne jsme jeli na Hrnčířský jarmark do Kunštátu. Prohlédli jsme si stánky s keramikou, nakoupili malé dárečky domů a zaposlouchali se do hudebního programu. Němci (teda alespoň ti, se kterými jsem chodila na rozchodu) si oblíbili trdelník, který prý u nich nemají (koupili si nejméně dva). Ale řeknu vám, vysvětlit v angličtině, co je to trdelník bylo těžké! Jinak jsme se domlouvali anglicky, občas něco německy, rukama, nohama a na řadu přišel i google překladač.
Pondělí 16.9.2013
První pondělní hodinu jsme strávili ve vyučování se svými spolužáky. Druhou hodinu jsme se seznamovali pomocí různých her. Další dvě hodiny jsme si batikovali trička s Ivankou Škrancovou. Udělali jsme si na tričkách všelijaké uzly a spirály a obarvili je v různých barvách (fialová, modrá, zelená...). Pátou hodinu jsme opět byli ve vyučování. Na oběd jsme měli krupičnou kaši, kterou Němci neznají, takže ochutnali ,,českou specialitu". Odpoledne jsme šli na letovický zámek. Prohlédli jsme si dračí sluj, výstavu obrazů, všelijaké staré stroje a nábytek, a dokonce jsme to měli i s anglickým výkladem.
Úterý 17.9.2013
Na úterý jsme se všichni těšili, protože jsme jeli na celodenní výlet do Prahy! Vyjeli jsme ráno po půl osmé a po jedenácté už jsme byli v Praze. Tramvají jsme se dostali k lanovce, která nás vyvezla na Petřín. Někteří si vyšli na rozhlednu (což ovšem není můj případ - nesnáším výšky) jiní si prošli zrcadlový labyrint. Sešli jsme dolů k hradu a podívali se na výměnu stráží. Po výměně jsme odchytli jednoho ze strážců, se kterým se většina z nás chtěla vyfotit, takže z nás asi musel mít velkou radost. Byli jsme se také podívat do zahrad a na Belvedér. Z hradu jsme sešli ke Karlovu mostu, kde jsme měli asi půlhodinový rozchod. Karlův most vystřídalo Staroměstské náměstí, kde jsme se ani moc nezastavovali. Jenom jsme si vyfotili orloj. Všichni už jsme se totiž nemohli dočkat rozchodu na Václavském náměstí. Zpátky nás čekala zase cesta vlakem. Do Letovic jsme přijeli ve 20:30. Všichni už jsme byli unavení a viděli jsme se v posteli.
Středa 18.9.2013
Ve středu jsme zase zavítali do školy, ale ve vyučování jsme byli jen první hodinu. Když jsme se tak spolu ve škole bavili, dozvěděla jsme se, že v Německu mají známky od jedné až do šesti. Zatímco my jsme chodili do školy teprve necelé 3 týdny, v Německu už se učili téměř dva měsíce, zato se mohli těšit na říjnové čtrnáctidenní prázdniny. Celkově mají víc prázdnin a svátků, což je pěkně nefér!
Zbytek dne jsme měli workshop. Malovali jsme na naše nabatikovaná trička. Podívali jsme se, jakými technikami můžeme malovat a dali jsme se do díla. I když jsme se toho ze začátku všichni báli, myslím si, že to všechny bavilo. Některá trička byla opravdu zajímavá. Na oběd jsme měli svíčkovou - klasické české jídlo. U většiny Němců měla myslím úspěch. Odpoledne jsme měli volný program. Kamarádka a já jsme s našimi Němkami zakončily den v Café-baru. Večer jsme byli doma naprosto nadšeni, protože Němka snědla celý smažený sýr s bulkou!! Co se stalo??!! Že by jí snad u nás zachutnalo?
Čtvrtek 19.9.2013
Ve čtvrtek nás čekal další celodenní výlet. Nejprve jsme navštívili jeskyně v Rudce u Kunštátu. Prohlédli jsme si jeskyni, sochu (tedy spíš boty) T. G. Masaryka a nakoukli jsme i do části pro nevidomé. Měli jsme dobrý čas, takže jsme si ještě dali rozchod v Kunštátě. V jedenáct hodin jsme měli prohlídku modrotisku v Olešnici. Dozvěděli jsme se něco o barvení látek a nakonec jsme si mohli koupit něco z modrotisku. Z Olešnice jsme se přesunuli do Poličky, kde jsme měli rozchod. Podívali jsme se po městě, zašli do nějakých obchodů a nesměla chybět také nějaká ta cukrárna. Výlet jsme zakončili na Svojanově ( náš autobus zastavil pod hradem a my museli pěšky vyjít pořádný kopec!!). Prošli jsme se okolo hradu, a kdo chtěl, mohl vylézt na věž. Nejdřív jsem si říkala, že tam nikdy nevylezu, ale nakonec to nebylo tak strašné. Cestou zpět jsme se ještě zastavili u přehrady Křetínky.
Pátek 20.9.2013
V pátek jsme si mohli trochu přispat, protože jsme šli až na druhou hodinu. Čtvrtou vyučovací hodinu jsme se jako celý vyšší stupeň odebrali k zámku na ukázky dravců společnosti Seiferos. Pán nám představil všechny dravce a něco nám o nich pověděl. Potom nám dával různé otázky, a kdo odpověděl dobře, získal malý dáreček. Ale to nebylo všechno! Stala se z něj také oběť. Vzali si speciální rukavici a dravec jim na ni usedl. Viděli jsme taky několik
ukázek, jak se dravci rychle orientují a jak jsou rychlí. Celí zmrzlí jsme se potom vrátili do školy na oběd. Měli jsme špageti. Na těch si Němci pochutnali. Odpoledne jsme se sešli na Městském úřadě, kde nás přivítal pan starosta Stejskal a pan Kuda. Na úřadě pro nás napekli úžasné koláčky, po kterých se hned jen zaprášilo. Zbytek odpoledne už jsme měli volno. Někdo zašel na bowling, někdo griloval. Němci si sbalili svoje věci a...
Sobota 21.9.2013
...v sobotu ráno jsme se s nimi rozloučili na vlakovém nádraží. I slzy tekly. Ale nebylo to tak hrozné, když jsme si uvědomili, že je většina z nás v květnu zase uvidí v Německu.
                                                                                         Karolína Sičová 7.D


Zámek Letovice
V pondělí 16. září jsme rámci dějepisného semináře navštívili letovický zámek. Měli jsme možnost podívat se do vinného sklepa, kam se mimo jiné uskladňovaly také některé potraviny (např. ovoce nebo zelenina). V nynější době už však jako vinný sklep neslouží, konají se tam spíše různé oslavy. Dále jsme nahlédli do prostorů tehdejší hladomorny. Měli tam opravdu věrohodně naaranžované kulisy. Za mřížemi byly tři figuríny, které ukazovaly, jaké tresty mohly čekat toho, kdo dělal nedobroty. Také jsme se dozvěděli, že i tady se lidé za živa zazdívali tak, aby jim zůstaly vidět jen ruce od zápěstí až po konečky prstů a hlava. Velice mě zaujaly nízké klenby ve vchodech, protože jsme se skoro všichni museli sklonit, abychom prošli bez úrazu. Cestou zpět do školy jsme se ještě byli podívat za drakem. Tato figurína dokonce vydávala jakési skřeky, které měly napodobovat dračí řev. I když jsme nebyli přímo v zámku, prohlídka se mi líbila.

                                                                                  Markéta Procházková IX.B


Ukázka dravců Seiferos

Určitě víte, že nedávno k nám přijela společnost Seiferos. Víte, kdy tato společnost vznikla? Bylo to roku 1991 a od tohoto roku jezdí po školách a ukazují svou sbírku dravců. V jejich sbírce je přes 35 dravců a sov. Přednášku vždy doprovází vtipný slovní doprovod a spousta zajímavých informací. Pokud jste ukázky neviděli, nebo si je chcete zopakovat, vždy o prázdninách kromě pondělí máte možnost. V Lednici na Moravě. Můžete vidět jak:
• výr velký chytá maketu veverky
• raroh velký uloví obratného zajíce
• sokol lovecký chytá vyhozenou maketu bažanta
• raroh jižní pronásleduje kličkujícího sysla
• sokol stěhovavý letí v rychlosti až 200km/h a uloví koroptev
• sova pálená neslyšně zakrouží a dosedá na ruku
• jestřáb lesní v okamžiku dokáže chytit kličkující kunu
• puštík obecný dosedá na ruku
• orel stepní dohání běžící lišku
• orel bělohlavý zakrouží majestátně nad vašimi hlavami
                                                                                                    Lukáš Mistr 8. C

 

Seiferos očima IX. B

Jsem celý promrzlý od hlavy až po paty, ale i přesto vám povím, co jsem tento chladný den mohl prožít. Na zámku v Letovicích 20. 9. byla ptačí přehlídka našich, ale i cizokrajných dravců. Dravce nám představovali členové záchranné stanice Seiferos, kteří se o tyto malé, ale i velké nádherné ptáky starají. Největším skvostem byl orel bělohlavý, který se později prolétl nad našimi hlavami a neplánovaně přistál na jednom stromu. Dále byly k vidění sovy, mohutní orli, ale i káňata, ba i malé poštolky. Program trval necelé dvě hodiny. Musím říci, že zima byla pořádná, ale za ten zážitek a pocit, že jste poznali něco nového, to stálo.
                                                                                                    Karel Stria

Dne 20. 9. 2013 se v Letovicích u zámku konalo vystoupení Seiferosu. Byla to přehlídka nejrůznějších dravců z České republiky, ale i z cizích zemí. Nejprve nám dravce představili a řekli nám o nich různé zajímavosti. Mohli jsme si je prohlédnout z blízka a některé si dokonce pohladit. Poté nám dávali různé otázky, za které jsme mohli dostat zajímavé odměny. Ke konci jsme se přemístili před zámek. Postupně donesli některé z ptáků a vypustili je. Ukázali nám, jak to vypadá, když loví a vybrali pár dobrovolníků, kteří předtím správně odpověděli na otázky, a nechali, aby jim ptáci sedli na ruku. Celé vystoupení vypadalo dobře a všichni si jej užili.

                                                                                             Michaela Holková


Skupina Seiferos k nám přijela 20. září a vystoupila s dravými ptáky v jedenáct hodin dopoledne. Představení se konalo v areálu letovického zámku a dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí i vtipných poznámek. Z řad dravců zde byl například orel bělohlavý, orel skalní, raroch, jestřáb, krkavec, krahujec, sova pálená, výr velký, sovice sněžná a další. Zajímavých věcí byla spousta, například včelojed jí jen ovoce a vybírá vosí hnízda, pouze sameček od sovice sněžné je bílý, orel bělohlavý má v mládí tmavou hlavu, tmavé drápy a tmavé oči a s přibývajícími léty mu tyto části těla zesvětlají nebo úplně zbělají. Ptáci byli všichni uvázaní a nikomu se nic nestalo. V závěru představení nám cvičitelé ukázali lov několika ptáků a někteří z našich řad si je i zkusili vypustit nebo chytit na rukavici. Vystoupení bylo jak pěkné, tak i vtipné a ptáci byli nádherní.

                                                                                             Adam Procházka


OKRESNÍ PŘEBOR V PŘESPOLNÍM BĚHU - Lysice, 1.10.2013
V soutěži družstev 4.místo, dvakrát 2.místo a k tomu zlatí starší žáci! Navíc nejlepším vytrvalostním běžcem okresu je pro letošní rok náš Vít Bezděk! Vynikající vstup do nového školního roku v oblasti sportu!
Starší žáci přivezli z krajského kola v Hodoníně krásné 3. místo v soutěži družstev.BLAHOPŘEJEME!!!!!!


Přespolní běh

Dne 1.10.2013 se uskutečnil přespolní běh v Lysicích. Z naší školy se zúčastnilo 26 reprezentantů. A s Magdou Gabaríkovou, která se umístila na 21. místě v kategorii mladších žákyň, se nám podařilo udělat rozhovor.


Ahoj, jak ses na běh připravovala?
Magda: Moc jsem netrénovala.

Jak ses při běhu cítila?
Magda: Běželo se mi vcelku dobře až na velké kopce.

Jaká byla atmosféra?
Magda: Všichni byli nervózní.

Myslíš si, že jsi ze sebe vydala úplně všechno?
Magda: Jasně 

Jak jsi se svým výkonem byla spokojena?
Magda: Jsem spokojená (byla jsem na stejném místě jako minulý rok).
                                                      Barbora Vařeková a Kristýna Hrušková 6.A
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jablko - citron

Dne 17.9 . 2013 se uskutečnila akce pro žáky 7.tříd s Policií České republiky, nazvaná jablko - citron. Akce se konala v rámci týdne mobility, ve kterém se snaží všem generacím vysvětlit, že opatrnost na silnicích je opravdu důležitá a zároveň je v tomhle týdnu doporučována ještě větší opatrnost na silnicích než při normální příležitosti. Akce jablko - citron měla ukázat těm mladším generacím, jak probíhají policejní kontroly. Podle toho, jestli měl daný řidič vše v pořádku, dostal sladké jablko a pro ty hříšné řidiče tu byl kyselý citron. Většina řidičů však měla vše v pořádku a dostali to sladké jablko.
                                                                                 Simona Různarová VII.D


Přednáška s policií
Dne 17. září měla 7.A a 7.D přednášku s Policií ČR. Přijela za námi policistka z Blanska a povídali jsme si o tom, jak se máme chovat na silnici, o tom, jak máme přecházet po přechodu, o tom, po jaké straně máme chodit po silnici atd. Paní policistka měla kalendář a na něm byly obrázky s chodci, kteří dodržují dopravní předpisy. Např. jak se dívka rozhlíží, když přechází přes přechod, jak jdou chodci po kraji silnice, protože bychom neměli chodit uprostřed silnice.
Paní policistka se nás ptala, jestli někdo v dospělosti nechce pracovat u policie. Žák 7.A Radek Vondál se přiznal, že by chtěl. Paní policistka si ho vyzkoušela tím, že se ho ptala, jak ukazuje policista barvy na semaforu. A víte, jak to dopadlo? ... policistu by dělat nemohl, protože mu to vůbec nešlo. Potom jsme si říkali o druzích dopravního značení.
Celá přednáška byla velmi poučná, ale i zábavná.
                                                                                        Dominik Dvořák 7.D


Exkurze Praha - Národní divadlo

Dne 24. září jsme se třídou 7. A vyrazili do Prahy na exkurzi do Národního divadla.
Nejprve jsme vyjeli osobákem do České Třebové, kde jsme museli přestoupit do expresu s názvem Brněnský drak. Tento vlak byl již hodně přecpaný, proto jsme si museli hledat volná místa v kupé. Každý si ale své místo nakonec našel a všichni jsme ve zdraví do Prahy na hlavní nádraží dojeli. Když jsme vystoupili, přešli jsme parčíkem na tramvajovou zastávku, odkud nás tramvaj číslo 9 dovezla až k Národnímu divadlu. Tam se nás ujal pan průvodce, který nás nejprve zavedl do šatny, kde jsme si odložili své bundy a batohy a poslechli si program naší prohlídky. Dozvěděli jsme se, že mimo jiné zdoláme 90 schodů, což je asi páté patro v paneláku.
První část prohlídky začala ve sklepních prostorech divadla, kde jsou uloženy základní kameny, které věnovali občané různých měst. Zde jsme si také prohlédli modely divadla a zjistili jsme, že se budova skládá celkem ze tří menších budov, které jsou spojeny v jeden celek. Odtud jsme pokračovali do hlediště. Měli jsme štěstí, protože nejkrásnější ze tří opon byla právě stažena a my jsme si ji mohli prohlédnout. Ještě zde mají dvě další opony, jedna z nich je plechová a stahuje se v případě požáru. Potom jsme vystoupali do vyšší části hlediště, odkud jsme si mohli prohlédnout malířskou výzdobu a krásný lustr, který hlediště osvětluje. Pokud ho chtějí opravovat nebo vyměnit jednu z 206 žárovek, musí ho vytáhnout na půdu, kde ho mohou opravit. Naše prohlídka skončila na nejvyšším balkoně divadla, odkud byl krásný rozhled na Petřín, Hradčany a Vltavu.
Z divadla jsme pokračovali přes Kampu, kde jsme viděli zajímavé sochy a vilu pana Wericha, na Karlův most. Ten jsme si prošli a na Staroměstském náměstí jsme měli krátký rozchod. Byli jsme zde právě v poledne, tak jsme sledovali orloj s apoštoly. Zde si někteří nechali vyrobit od místního dráteníka jméno jako přívěšek. Potom jsme došli ke Stavovskému divadlu a nakonec jsme měli rozchod na Václavském náměstí, který jsme využili k nákupům a k tomu, abychom se naobědvali. Potom už zbývala jen cesta domů. Tu jsme zvládli v pohodě a unavení a plní dojmů jsme o půl osmé dorazili zpátky do Letovic.
Všem se nám v Praze líbilo a říkali jsme si, že by bylo dobré do divadla jít znovu, ale už na nějaké představení. Paní učitelka nám slíbila, že se do Prahy podíváme v 9. třídě, tak už se těšíme. To půjdeme na hřbitov. Nebojte se, nezůstaneme tam, ale jen si prohlédneme hroby slavných českých osobností na Slavíně.

                                                      Markéta Navrátilová, Elisabeth Elisová, 7. A
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Návštěva kurátora

V úterý 8.10 naši třídu IX.B navštívil pan kurátor Ševčík, který nám první hodinu vykládal příběhy a zážitky ze svého povolání. Dozvěděli jsme se, jaký následek má trestný čin nezletilého do 15 let, který se nazývá přestupek. Trestný čin osoby od 15 do 18 let se nazývá provinění, tyto osoby, které se proviní, mohou být dokonce stíhány soudem. Krádež v hodnotě nad 5 000 Kč řeší policie, probační a mediační služba. Každý stíhaný dostane za trest 30-40 hodin prospěšných prací v obci svého bydliště. Když práci nevykoná do stanovené doby, přidělí mu 15 hodin služby navíc. Pravidelně ho navštěvuje kurátor.
Více problémové děti se posílají do SVP. Kurátora můžeme kontaktovat 24 hodin denně, je vždy v pohotovosti. Druhou hodinu nám dal prostor pro naše dotazy a ptal se nás na různé otázky. Slíbil nám, že co se řeklo ve třídě IX.B, v ní také zůstane. Tato přednáška byla velmi poučná a zajímavé, každý si z ní odnesl spoustu důležitých poznatků.


                                                             Eliška Tušlová a Andrea Janoušková
---------------------------------------------------------------------------

Návštěva Anthroposu

23.října jely 4.třídy na vlastivědnou exkurzi do Anthroposu v Brně. Odjížděli jsme od školy v 7.45h. Cesta byla klidná, až na pár zdravotních zastávek. Když jsme dorazili na parkoviště, mysleli jsme si, že se expozice nachází ve starších budovách. Byli jsme překvapeni z nové velké budovy.
U vstupu nás paní učitelky rozdělily do dvou skupin. Jedna skupina navštívila výstavu Afrika a my jsme se šli kouknout na stálou výstavu o pravěku. Už jsme se moc těšili. Pan průvodce nám poutavě vyprávěl o vývoji člověka, ukazoval nám různé vykopávky, mohli jsme si vzít do ruky pazourek. Moc se nám líbila maketa mamuta - hlavně ta velikost.
Pak jsme se vyměnili s druhou skupinou a prohlíželi jsme si výstavu Afrika. Nejvíce se mi líbila vycpaná zvířata. Byly tu různé předměty nasbírané v Africe, dokonce tu byla africká škola. Exkurze se nám moc vydařila.
                                                                                          Matyáš Sýs,4.C

-------------------------------------------------------------------

Výstava obrazů Tajuplný ostrov

Ve středu 2. října nám paní učitelka řekla: "Budeme malovat obrázky na výstavu ostrovů v knihovně."
Rozdělili jsme se do pěti týmů po čtyřech žácích.Každý t ým si zvolil jinou taktiku. Jeden tým pojmenovala paní učitelka z legrace "náfukové", protože nechtěl spolupracovat, ale nakonec se jim obrázek velmi vydařil.
Další tým byl o něco lepší, ale podle nás měl svúj obrázek nějak prázdný. Další týmy namalovali obrázky taky zdařilé.
Obrázky jsme stihli včas a šli jsme se na ně podívat následující týden do knihovny. Bylo SUPER, že to bylo v době odpoledního vyučování. Ale výstava stála za to. Ještě jsme stihli i výstavu patchworku, což nás nadchlo.

                                       Za třídu 4.C napsala Káťa Lepková a Natka Rosičová


¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨

Dřevo - materiál budoucnosti

22. října 2013 se konal na Masarykově škole práce již 8. ročník tematické soutěže Dřevo-materiál budoucnosti. Soutěžilo 84 žáků okolních základních škol v 16 družstvech. Cílem projektu je podpořit ekologické cítění mládeže a prezentovat naši jedinou obnovitelnou surovinu - dřevní hmotu.
Projekt je koncipován jako zábavné soutěžní dopoledne, kdy soutěžící družstva v týmu plní četné jednoduché úkoly, které jim připravují a zadávají studenti - nábytkáři a truhláři. Studenti rovněž přidělují body, vyhodnocují soutěž, vyřizují cestovní výlohy našich hostů, zajišťují svačiny, nápoje a věnují se jako hostitelé i doprovodu soutěžících.
Nejúspěšnější ZŠ letošního ročníku:
1. místo ZŠ Knínice u Boskovic
2. místo ZŠ Boskovice, 9. května
3. místo ZŠ Letovice
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

688 + 1 = Škola pomáhá
688 = počet žáků, které v letošním školním roce vzdělává Základní škola v Letovicích. Děti z Letovic a nejbližšího okolí dojíždějí do školy autobusem, s rodiči autem, a nebo chodí se svými kamarády pěšky. Škola má velice kvalitní vybavení, počítačové učebny, novou učebnu fyziky, chemie, dataprojektory ve třídách, nově opravené hřiště, velkou školní jídelnu, žáci prvního stupně pak mají možnost trávit odpolední chvilky ve školní družině. Spousta dětí pak odpoledne navštěvuje různé kroužky v ZUŠ Letovice nebo v DDM.
1 = třináctiletý chlapec Grebert Merzius, žák čtvrtého ročníku školy Emmaus Saint Joseph ve městě Gonnaives na Haiti. Ve městě Gonnaives není škola ještě dokončena, ale i přesto poskytuje žákům a učitelům vcelku důstojné zázemí. Do školy přicházejí chlapci a dívky z širokého okolí. Mnohdy chodí pěšky z takové dálky, že vycházejí za tmy, někdy i v pět hodin ráno. Ve škole dostanou jedno teplé jídlo, které je možná jediným kvalitním jídlem za celý den. Školní kuchyně je velmi primitivní, ale děti mohou obědvat ve stínu pod střechou.
Škola pomáhá = název projektu Základní školy Letovice. Škola spolupracuje s Arcidiecézní charitou Olomouc a zapojila se do projektu Adopce na dálku. Nápad vstoupit do tohoto projektu se zrodil zcela spontánně současně se vznikem školního poradenského pracoviště. Naším podporovaným chlapcem je výše jmenovaný Grebert Merzius. Pravidelně posíláme na Haiti finanční částku ve výši 6 500,- Kč, ze které je Grebertovi hrazeno školné a školní pomůcky, povinná školní uniforma, základní zdravotní péče a jedno jídlo denně. Na tuto částku si žáci i jejich učitelé vydělali sběrem starého papíru. Probíhá i pravidelná komunikace s Grebertem, tentokrát milé pozdravy i s obrázky ze života dětí poslali Grebertovi žáci 3. B.
Škola děkuje... Letos pomáhala nejenom škola, ale ke sběru starého papíru a tím i k pomoci jednomu chlapci na Haiti se připojili také zaměstnanci Městského úřadu v Letovicích. Děkujeme!
                                                                         Mgr. Renata Kostlánová



VTIPY

BUMERANG
Potkají se dva domorodci:
"Odkud máš tu bouli?"
"Udělal jsem si nový bumerang a ten starý jsem zahodil."

PTÁ SE VELBLOUĎÁTKO
Ptá se všetečné velblouďátko:
"Mami proč máme tak dlouhé řasy?"
"No protože když je na poušti písečná bouře tak aby nám vítr nenafoukal do očí písek."
"A mami proč máme na zádech hrb?"
"No protože když jdeme po poušti tak tam máme uloženou vodu abychom nemuseli pít."
"A mami proč máme na nohách takové ty polštářky?"
"No protože když jdeme po poušti tak aby nás nepálil písek do nohou."
"A mami není nám to tady v zoo úplně na nic?"

KINDER VEJCE
Maminka se ptá Pepíčka:
"Proč krmíš tu slepici čokoládou?"
"Protože chci aby snesla kindervejce."

JAK CHYTIT KROKODÝLA
Na lov krokodýla potřebuješ: gril, maso, jablko, udici, traverzu, dvě pletací jehlice, logaritmické tabulky a příručku na lov jelena. Přijdeš k řece, nahodíš udici a začneš grilovat maso protože je jasný že na udici ho nechytíš a aby ti čas líp utíkal, začneš si číst logaritmický tabulky, ale protože je to nudný čtení tak usneš. Mezi tím se maso začne grilovat a přiláká krokodýla. Chce tě sežrat, ale začte se do tabulek
a protože je to fakt nudný čtení tak usne. A kdo dřív usne ten se dřív probudí. Probudíš se a bodneš ho do oka pletací jehlicí. Tím ho ale nezabiješ, jenom ho probudíš a naštveš. Utíkáš, ale začne tě dohánět. Odhodíš traverzu protože bez ní se líp utíká, ale krokodýl tě dohání protože má ty čtyři nohy. Odhodíš jablko, a protože jablko nepadá daleko od stromu tak na ten strom vylezeš. Ale krokodýl se začne sápat na strom. Tak mu zabodneš druhou pletací jehlici do druhého oka. Tím ho taky nezabiješ, ale teď vypadá trochu jako jelen tak postupuješ podle příručky na lov jelena.

                                                                                    Zdeněk Staněk

 

 

 

 

 

Aktuality

 
webdesign: frogDesign.cz © 2008 code & programming: © 2008