číslo 54


Přátelé, kamarádi,
blíží se nám ten sváteční čas, každého to svádí buď ke zběsilé aktivitě, nebo k zimnímu spánku. My v redakční radě máme obojí. Zběsilá aktivita některých z nás vypukla po vyhlášení uzávěrky tohoto čísla na den 2. prosince, jiní se ovšem nenechali vyburcovat z letargie ani tímto vražedným termínem. Nakonec však redakčnímu shonu podlehli a své články všichni dodali. Díky tomuto úsilí redaktorů si můžete vychutnat sváteční číslo vašeho oblíbeného časopisu. Kromě tradičních rubrik a zpráv ze školy, či vlastních prací tu najdete mnoho informací o Vánocích i Silvestru a taká rozšířené vánoční vtipy.
Přejeme vám příjemné počteníčko, dlouhé vánoční prázdniny, mnoho pohody, pohádek, sněhu a cukroví. Při vstupu do nového roku buďte opatrní, ať se všichni zase v novém roce ve škole sejdeme!!!
Váš

 


OBSAH
Vánoce str. 1 - 8
Silvestr str. 8 -9
Zprávičky ze školy str. 10 - 20
Z vlastních prací str. 20 - 28
Vtipy str. 28 - 32

 

Vánoce - tak trochu jinak
Taky Vás někdy napadlo, jak to ten Santa Claus dělá, že se jen tak procpe tím uzoučkým komínem a pak se vyškrábe zase zpět? Tak já Vám teda prozradím, jak taková velká akce probíhá.
To se prvně musí zkontrolovat sáně, přezut z letní na zimní soupravu, pořádně nakrmit soby, vyleštit Rudolfovi čumák, aby pořádně svítil při snížené viditelnosti. No dovedete si představit ty problémy, kdyby Vás chytila policie a Vy neměli technický nebo dokonce řidičský průkaz? Jéjé, to by byl malér! Naštěstí Santa musí každý rok opakovat řidičské zkoušky, aby byl pořádně klasifikován.
Den před Vánoci vyzvedne z čistírny své červené kalhoty, červený dlouhý kabát i tu červenou čepici s bílou bambulkou. A po cestě domů si nesmí zapomenout vyzvednout vysoké černé boty, které sice vypadají ledově, ale uvnitř hřejí jako radiátor.
„Vždyť Ty jsi nic nezhubl od minulého roku!" věčně hubuje paní Clausová. „To bude tím, jak výtečně vaříš." Tak tento rozhovor se opakuje každý rok a jako každý rok na tuto odpověď paní Clausová nenalézá slov.
Ráno na Štědrý den musí všichni vstávat velmi brzy, vše se musí nejméně dvakrát zkontrolovat. Když je i kontrola hotova, následuje oběd, nastavení GPS navigace, to už není jako dřív, když musel jeden skřítek držet mapu světa, druhý mapu země, třetí mapu města a čtvrtý ty ostatní. On i ten Santa jde s dobou.
Hned po vydatné večeři nasedá Santa s jedním skřítkem do saní a dávají pokyn ke vzletu. Sobi běží nejméně deset metrů a najednou stoupají k nebi. Santa si už za ta léta zvykl na případnou turbulenci a takové věci, ale skřítek zřejmě absolvuje svoji první cestu. On je totiž dlouhý seznam skřítků a musí se všichni prostřídat. Tento nováček už hluboce dýchá do pytlíku na zvracení a snaží se uklidnit.
A už vidí světla prvního města, do kterého musí zavítat. „Rudolfe, přistáváme." Santa dává pokyn hlavnímu ze sobů a ten pomaličku klesá. Při přistání na první střeše to trochu otřese, ale hned se to spraví. Je daleko lehčí přistávat na ploché střeše, ale teď mají všichni špičaté a na Santu už nikdo nemyslí, ať si poradí, jak chce. Chce to léta praxe, ale když člověk celý rok nelétal a nepřistával, musí se to všechno zase oprášit.
Skřítek musí vyštrachat celý ten dlouhý seznam jmen a adres. „František má dostat Pravidla pravopisu a autíčko a Anička si ze všeho nejvíce přála pořádně teplé ponožky a panenku." „Ach ano, to jsou ty děti. Četl jsem Františkův dopis pro mne a uznal jsem, že mu musím pořídit Pravidla pravopisu a to autíčko je jenom dodatek, aby si snad nemyslel, že jsem zapomněl. A Anička, to je hodné dítko. Velice inteligentní děvče, no kdo jiný v osmi chápe, že se ponožky rychle ztrácí a teplých ponožek není nikdo dost?" položil Santa řečnickou otázku a ani nečekal na odpověď. Už chňapal po dárcích do přecpaného pytle a potichounku se plížil ke komínu. „Já půjdu první a ty mi ty dárky hodíš, ano?" dával skřítkovi instrukce, aby všechno vyšlo tak, jak má. „Dobrá, pane." Chvíli Santa přemýšlel, jak lezl komínem posledně, jestli po hlavě nebo po nohách. Ale logicky si domyslel, že kdyby skočil komínem po hlavě, měl by bouli jako celou Afriku. Pořádně si utáhnul opasek a z plic vypustil všechen vzduch, aby byl co nejhubenější. Co si budeme nalhávat? Sušenky a mléko udělalo své.
„Hele, člověče mohl bys mi trochu pomoci?" houkl Santa na skřítka, který se snažil neúspěšně nevyprsknout smíchy. „Jistě, pane, jistě." A začal ho silou tlačit dolů komínem do obývacích prostorů.
V pokoji to už byla hračka, oprášit si oblek, dát dárečky pod nazdobený stromeček a do ponožek nad krbem nacpat plno cukroví. A sníst většinu nachytaných sušenek a vypít sklenici mléka. A jak zpátky ven? „Můžeš mi hodit to lano, prosím?" Zašeptal Santa komínem a na odpověď mu přiletělo lano, které si obvázal kolem pasu a čekal, až ho vytáhnou. Prvně to zkoušel jen sám skřítek, ale musel zapojit i celé sobí spřežení. Nakonec se Santa dostal ven a opět se vydali na dlouhou cestu. Ovšem nesmí zapomenout na jeho typický pozdrav: „Ho ho hó, šťastné a veselé! Ho ho hó!" Přesně tak to má totiž v pracovní smlouvě. Takto to pokračuje celou, celičkou dlouhou noc až do rána.
Ani si nedovedete představit, jak moc velká je to úleva, když se Santa a celá jeho posádka dostanou zpět na základnu. To pak prospí i dva dny.
A jak to vše vím já? To je tajemství... 

K. Müllerová 9.B


Vánoce v jiných zemích

USA
Vánoce patří mezi nejdůležitější období roku pro všechny křesťany. Většina Američanů je věřící, i to je jeden z důvodů, proč je i většina obchodů zavřená. Totéž platí pro všechny státní úřady. Mnoho míst je zavřeno dokonce už den předem.
Během tohoto období Američané ukazují svou štědrost lidem, kteří na tom nejsou tak dobře jako oni sami. Posílají peníze do nemocnic, sirotčinců a charit, které pečují o znevýhodněné občany.
Vánoční výzdoba je velice bohatá, v některých případech nemá daleko ke kýči.. Američané, slavící Vánoce, mají stromeček , živý nebo umělý. Zdobí jej drobnými světly a ozdobami- koule, řetězy z popcornu atd.
Jméno Santa Claus vzniklo z holandského pojmenování pro svatého Nicholase ==> Sintaklaas. Ačkoli si jej s sebou holandští imigranti přivezli do USA již v 17. století, nebyl dlouhou dobu významnou postavou. Až spisovatel Washington Irving jej zakomponoval do své knihy v roce 1809, avšak byl stále znám jako svatý Nicholas. Kouřil dýmku, létal ve svém kočáru bez sobů, neměl svůj červený oblek a nebydlel na Severním Pólu. I tak přinášel dětem každý rok dárky. Roku 1863 byl pojmenován Santa Claus. Nezískal jenom nové jméno, ale i svůj oblek, soby a saně.
V mnoha státech v tomto období sněží, a tak je vánoční večeře podávána uvnitř. Sestává z pečeného krocana, husy, kachny nebo šunky polité brusinkovou omáčkou. Výběr dezertů je mnohem bohatší. Podává se biskupský chlebíček, dýňový koláč, ovocný pudink polívaný brandy, koláčky nadívané kandovaným ovocem aj.

Velká Británie
Anglický Ježíšek se jmenuje Father Christmas (Otec Vánoc). Nosí dlouhý oblek červené nebo zelené barvy. O Štědrý večer chodí dům od domu a rozdává dárky. Děti věší punčochy na krb a nebo prázdné povlaky od polštářů na rohy postelí. Ráno se probouzejí a doufají, že právě jim tam nechal spoustu dárků.
Děti píšou Otci Vánoc dopisy, které vhodí do krbu. Jedině tak mohou vzlétnout a dostat se až do Severního Pólu, kde jejich přání bude vyslyšeno. Pokud však dopis shoří, musí se napsat znovu.
Počátky oslavy Vánoc se ve Velké Británii datují k roky 596 n.l., kdy se svatý Augustin spolu s početnou skupinou mnichů vylodil na březích Anglie, aby přivedl Anglosasy ke křesťanské víře.
Ráno, 25. prosince, rodina společně rozbaluje dárky a poté připravují slavnostní hostinu. Ta bývá podávána přesně v poledne, Stůl, na němž se obědvá, se doslova blýská vším zřídkakdy používaným porcelánem a křišťálovým sklem. Oběd začíná přípitkem a poté symbolický rozlomením tzv. christmas crackers (jedná se o papírové tuby, v nichž se ukrývá drobný dárek). Oběd se skládá z pečeného krocana s kaštanovou nádivkou se zeleninou a omáčkou. Nabídka dezertů je mnohem pestřejší: švestkový puding polévaný Brandy, sladké koláče nadívané kandovaným ovocem aj. Klasické vánoční cukroví, jako známe z našich domovů, zde ale nečekejte.
Poté se všichni členové rodiny odeberou do obývacího pokoje a sledují tradiční vánoční projev královny Alžběta II.
26. prosince Briti slaví tzv. Boxing day (není zde žádná spojitost s boxem). Existuje mnoho interpretací, proč se tento den takto jmenuje. Pravděpodobně se jedná o odkaz z minulosti, kdy právě v toto datum otevírali kasičky z kostelů a jejich obsah byl rozdělen mezi chudé.

Francie
Vánoční čas nastává ve Francii během adventu. Jedná se o čtyři neděle, které předcházejí Vánocům. Jak praví tradice, každou neděli se na adventní věnci zapálí jedna svíčka. Svíčka zde představuje symbol znovuzrození.
V této době se též užívá adventní kalendář. Má podobu papírového boxu s dvaceti čtyřmi okénky k otevření. Jedno okénko denně, a to od 1. až do 24.prosince (24okének). Každé okénko obsahuje větu z evangelia.
Půlnoční bohoslužba, 24.prosince, oslavuje narození Ježíše. Obvykle začíná o půlnoci. V současnosti není výjimkou její začátek už během večera.
Kulinářské umění Francouzů je opravdu neotřelé. Mezi tradiční pokrmy patří vánoční krůta (la dinde de Noel) a tzv. vánoční poleno (la buchte de Noel). Jedná se o dezert polívaný čokoládou ve tvaru polínka, ve výjimečných případech se může jednat i o zmrzlinu.
Dárky ve Francii nosí Otec Vánoc (Pere Noël). Jde o alegorickou postavu, která je zobrazována jako starý vousatý muž se spoustou dárků pro děti. Dostává od dětí dopisy s jejich přáními a má létající saně tažené soby. Představa Otce Vánoc jako muže s dlouhým plnovousem, v červeném obleku, se saněmi a pytlem plným hraček, je pouze americkým výmyslem, který se objevil poprvé v roce 1868 v časopise Harper´s magazine.

Austrálie
Vánoce jsou ve zdejších zeměpisných šířkách opravdu velmi teplé. Zatímco severní polokoule se nachází uprostřed zimy, zde panují teploty okolo 30 C, tedy 100 F. Sice zde nikdy nesněží, ale za to se musejí potýkat s bouřkami, krupobitím, záplavami, cyklonami a požáry.
Austrálie a Nový Zéland jsou první státy, které časově oslavují Štědrý den, Češi si na něj musejí počkat o 11 hodin déle.
Australané považují Vánoce za čas připomenutí si jejich duchovního významu- narození Ježíše Nazarethského. Pro mnohé začínají o půlnoční bohoslužbě. Až 70% obyvatelstva jsou věřící (katolíci, luteráni, protestanti, anglikáni).
Dá se říci, že typicky australské Vánoce neexistují. Za výchozí model oslavy Vánoc byly použity britské zvyky.
Dárky zde nosí rovněž Otec Vánoc, ale poslední léta si na oblibě získává i jeho americký rival Santa Claus. V noci z 24. na 25. prosince přichází do domů a vkládá dětem dárky do punčoch na krbu, či do povlaků na polštář zavěšeném v rohu postele. Vánoční výzdoba je střídmá, používají se především slaměné ozdoby, větvičky ze stromů, jmelí a samozřejmě vánoční stromeček.
Avšak teplotní podmínky výrazně pozměnily britské zvyky. Tradiční večeře se přemístily z domovů na terasy, zahrady, nejsou neobvyklé ani v parku, či na pláži. Je to příležitost setkat se s přáteli a příbuzný, uvědomit si přátelství, lásku a předat si dárky. Vánoční menu může sestávat z mořských plodů, krocana, kachny, kuřete, těstovin, druhově velice pestrých salátu, zmrzliny, švestkové pudinku, koláčů aj.

Brazílie
Brazílie je zemí, kde se střetává celá řada etnik. Jedná se o bývalou portugalskou kolonii. Mnoho vánočních zvyků odpovídá právě této historické skutečnosti.
Jednou z tradic je vytvoření scenérie zrození, nebo- li Presépio. Slovo pochází z hebrejského "presepium" a znamená slaměnou postýlku, ve které Ježíš strávil svou první noc v Betlémě. Stavba Presépia je typická především pro severozápad země, která je náboženský velice ortodoxní.
Osobou, která nosí dárky v Brazílii, je Papai Noel (Otec Vánoc). Dle legendy žije v Grónsku (je zda patrný vliv anglosaských zemí). Když přijíždí do Brazílie přizpůsobuje se místním přírodním podmínkám a převléká se ze svého teplého oblečení do lehké košile a kalhot.
Brazilci si potrpí na bohatou vánoční večeři, tzv. Ceia de Natal (Večeře Zrození). Na stole nesmí chybět nadívaná krůta, šunka, neloupaná rýže a obložené mísy z ovoce a zeleniny.
Oddaní katolíci se obvykle účastní Půlnoční mše, nebo-li Missa do Galo. Svůj název mše získala díky kohoutovi ohlašujíce nový den. Missa do Galo končí v 1 h ranní. 25. prosince, věřící chodí do kostela, ale většina mší se koná až v odpoledních hodinách. Brazilci si totiž raději přispí po vydatné večeři anebo jdou na pláž.

Ukrajina
Ukrajina patří mezi nejpravoslavnější země na světě. Pravoslavní se nikdy nevzdali užívání juliánského kalendáře, a tak Vánoce slaví 7. ledna. Ten představuje 14ti denní posun od kalendáře gregoriánského.
Během sovětské diktatury, Vánoce nebyly oficiálně slaveny. Namísto nich se je snažili nahradit prázdninami spojenými s příchodem Nového rok. Avšak Ukrajinci na ně nikdy nezapomněli. V roce 1991 získala Ukrajina opět nezávislost a Vánoce se staly oficiálním svátkem.
Ve většině částí Ukrajina lidé o Štědrý večer tvoří tzv. vertep (betlém). Zde jsou vyobrazovány situace z Bible týkající se Ježíšova narození (malý Ježíš v jeslích, Marie, cizinci dávající mu dary a Betlémská hvězda na obloze). Betlémy jsou stavěny na veřejně přístupných místech. Obvykle před a nebo v kostelech.
Štědrý večer se na Ukrajině nazývá Sviaty Vechir (Svatý Večer), a nebo také Sviata Vecheria (Svatá Večeře). Ukrajinská kuchyně nikdy nedostane tolik prostoru předvést svou rozmanitost. Svatá Večeře by měla obsahovat nejméně dvanáct pokrmů. Na stole by neměla chybět Kutia, chutný dezert připravovaný z máku, pšenice, kandovaného ovoce, medu a ořechů.
O Sviaty Vechir přinášejí do svých domovů stromek a zdobí jej, tzv. Novorichna Jalynka. Na západní Ukrajině je jeden ze symbolů Vánoc Didukh. Jedná se o svazek pšenice, či žita zformovaného do zvláštního tvaru, se čtyřma nohama a s mnoha dalšími malými svazky. Symbolizuje prosperitu do nového roku.
Postava svatého Nicholase je zde zastoupena v podobě Did Moroz (Děda Mráz). O Štědrý večer přichází do domovů a zanechává dárky pod stromečkem.

 

Vařeková Barbora a Kristýna Hrušková 6.A, zdroj: www.vanocevesvete.com


Návod na vánoční hvězdičky
Papírovými hvězdičkami si můžeme ozdobit okna, uplést si z nich řetěz či si je pověsit na dveře. Výroba je jednoduchá a nezabere ani tolik času.
Budeme potřebovat:
- noviny na roličky
- lepidlo
- provázek
- zlatou barvu ve spreji
Postup:
Z novin si naměříme 5 dílů po 8cm (+ 1-1,5 cm na slepení) a vytvoříme z dílků roličky. V místech označení (po 8 cm) roličky ohneme vytvoříme pěticípou hvězdu (viz. obrázek). Konce roliček slepíme k sobě. Po zaschnutí hvězdu libovolně obmotáme provázkem a nastříkáme zlatou barvou.

 

Simona Různarová, Karolína Sičová VII.D
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vánoční recepty
Připravil jsem si pro vás 2 zvláštní vánoční recepty.

Královi vánoční šneci
Suroviny:
• šneci 24 kusů a ulit (maso a ulity se prodávají zvlášť)
• víno bílé 2 decilitry
• cibule 2 kusy (menší)
• máslo 50 gramů
• olej olivový 3 lžíce (Extra Virgin)
• česnek 5 stroužků
• tymián 1 snítka
• rozmarýn 1 snítka
• petržel hladkolistá 1 lžíce (nasekaná)
• koření chilli 1 špetka (mleté)
• pepř (mletý)
• vývar (nebo voda, na podlití)
• sůl hrubá (na vysypání pekáčku)
Na nádivku:
• houska 1 kus
• žloutek 1 kus
• máslo 50 gramů
• šunka 50 gramů (pražská)
• mléko 0,5 decilitrů
• petržel hladkolistá 1 lžička (nasekaná)
• muškátový květ (na špičku nože)
• pepř bílý (mletý)
• sůl

Postup:
Jemně nakrájenou cibuli zesklovatíme na rozehřátém másle s olivovým olejem. Přidáme šnečí maso, prolisovaný česnek, lístky tymiánu a rozmarýnu, petrželku, chilli a trochu pepře, zalijeme vínem a dusíme pod pokličkou asi 1 - 2 hodiny, dokud není šnečí maso „měkké" (zůstane i po uvaření gumové). Během dušení šneky podléváme vývarem nebo vodou, teprve na závěr necháme tekutinu vydusit tak, aby zbyla hustší omáčka.
Šneky necháme vychladnout a mezitím připravíme nádivku. Housku nakrájíme na drobné kostičky, pokapeme je mlékem a necháme nasáknout. Žloutek utřeme s měkkým máslem, muškátovým květem, trochou pepře a soli, vmícháme navlhčenou housku, petrželku, pažitku a šunku nakrájenou na malé kostičky, dobře promícháme a podle potřeby dochutíme.
Šnečí ulity opláchneme, každou naplníme šnekem obaleným vydušenou omáčkou, přidáme trochu nádivky, naplněné ulity rozložíme do pekáčku vysypaného vrstvou hrubé soli a upečeme je dozlatova v troubě vyhřáté na 170 °C. Podáváme je s bagetou a bílým aromatičtějším vínem.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Čokoládové sirky II
Suroviny:
• mouka pšeničná hladká 150 gramů
• cukr 120 gramů
• máslo 115 gramů (změklé)
• vejce 1 kus
• kakao 25 gramů
• sůl 1 špetka
• mouka pšeničná hladká (na vál)
• čokoládová poleva tmavá 300 gramů (na ozdobení)
Postup: Do mísy prosejeme mouku, přidáme kakao a špetku soli a promícháme. V jiné míse ušleháme změklé máslo s cukrem do hladkého krému a vešleháme do něj vejce. Po částech přisypeme moučnou směs a vypracujeme hladké těsto, které necháme asi hodinu odležet v chladničce.
Pak ho rozválíme na pomoučeném válu na tenký plát a nakrájíme ho na malé tyčky (sirky). Přeložíme je na plech vyložený papírem na pečení, vložíme do trouby vyhřáté na 180 °C a pečeme asi 8 minut.
Upečené sirky necháme vychladnout a mezitím rozpustíme tmavou polevu. Vychladlé sirky namočíme jedním koncem do rozehřáté polevy a necháme zatuhnout.
Kryštof Pospíšil VI.A


Silvestr
Tradice slavení Silvestra má dosah až do roku 335, kdy 31. 12. zemřel papež Silvestr I. Od té doby se pak nakonec pořádají silvestrovské oslavy. Tento papež byl kdysi pro svou křesťanskou víru pronásledován. Za Konstantina Velikého však došlo k obratu a křesťanství bylo uznáno. Svatý Silvestr tehdy prý vyléčil Konstantina z malomocenství. V průběhu svého života se snažil o co největší rozšíření křesťanské víry mezi lidi, a proto byl nakonec blahořečen. Kdysi se tento svátek nespojoval s žádnými zvyky ani oslavami, ale dnes je tomu jinak. Silvestr se slaví po celém světě, pouze se mu v každé zemi jinak říká, a také jej doprovází i trochu jiné tradice.
Silvestr ve světě
Tak například v Japonsku 31. 12. poslouchají na Silvestra chrámové zvony, aby se zbavili zlých vášní, jí těstoviny (z pohanky tzv. sobu) a přejí si štěstí. Tomuto dni říkají Omisoka. Němci mají k našim oslavám nejblíže. Označení pro Silvestra je jako pro Nový rok, tedy Glückliches Neues Jahr. Ohňostroj jim slouží k odehnání všech zlých duchů. Podle německých tradic na talířích až do půlnoci nechávají zbytky jídla. To proto, aby si následující rok zajistili hojnost svému domovu. I Argentina nazývá oslavu posledního dne v roce: Šťastný nový rok. Lidé oslavují prostřednictvím ohně a pyrotechniky, kterým se snaží skončit se vším špatným. V Brazílii také slaví šťastný nový rok, na rozdíl od Argentiny však své oslavy mají bezprostředně na plážích u moře, kde se lidé oblékají do bílých oděvů, skáčou do mořských vln, protože věří, že jim to přinese štěstí. Při této oslavě také hází i květiny do vody a přejí si svá tajná přání. Oslava Silvestra v Izraeli se nazývá Shannah Tovah, a protože Židé užívají lunární kalendář, jeho datum se tedy každý rok mění. Jejich Nový rok však obvykle vychází někdy na přelom září a října.

Silvestrovské tradice
Původně se lidé scházeli na Silvestra v kostele, bilancovali uplynulý rok a děkovali za vše dobré. V tichých modlitbách se modlili, aby i ten následující rok byl dobrý. V současné době se Silvestr oslavuje poněkud bujařeji.
Součástí tradičního Silvestra již od pradávna byly různé silvestrovské, ale i novoroční obyčeje. Tyto obyčeje se nejvíce dodržovaly na venkově. Do chalupy chodily ženy ometačky, které ometaly plotnu a kamna, aby dobře hořela. Na Nový rok se také nesmí prát, ani věšet prádlo, protože to věštilo smrt někoho blízkého. Nejpozději na Silvestra byste se měli zbavit všech restů, dluhů a vrátit vše půjčené, abyste mohli nový rok začít pěkně od začátku s čistým stolem. Tradičně se na Nový rok vařila čočková polévka, to aby se rodiny držely peníze a přálo se všem mnoho štěstí a zdraví. Také se na Nový rok dávala různá předsevzetí. Noc ze Silvestra na Nový rok je magická a je zde ta možnost, aby se vám všechna vaše přání vyplnila. Jak na Nový rok, tak po celý rok, a proto se lidé snažili být milí a přívětiví. V tento den se drželi lidé rodiny a hlavně odpočívali, a to nejen proto, že byli po bujarých oslavách.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nový rok a Silvestr
Co pro nás znamená Silvestr nebo Nový rok¬? Nejsou to jen dny, kdy máme prázdniny a nemusíme do školy. Je to něco víc a v každé zemi se tyto dny jinak slaví. Například Nový rok v USA probíhá tak, že ti nejodvážnější plavou Sanfranciským zálivem, jehož vody mají zhruba deset stupňů Celsia. Této tradice se od roku 1967 účastní asi stovka lidí. No, já bych mezi těmi sty rozhodně nebyla. To bych si raději vybrala strávit Nový rok v Bulharsku vyháněním zlých duchů. Tam lidé tancují ve strašidelných kostýmech, aby zahnali upíry a zajistili si zdraví, štěstí a bohatou úrodu. A teď se už konečně dostáváme k našemu velmi oblíbenému Silvestru. Nejvíce mě zaujalo, jak ho slaví ve Španělsku. Takže, kdo má rád hroznové víno, tak jako já, určitě si tuhle tradici oblíbí. O silvestrovské půlnoci přenáší televize i rozhlas odbíjení věžních hodin na madridském náměstí. Úderů zvonů je celkem dvanáct a s každým úderem snědí Španělé jednu kuličku hroznového vína, což jim má v novém roce zaručit štěstí. Kdyby se zavedla tato tradice taky u nás, určitě bych nelitovala. Ale náš Silvestr podle mého názoru patří k nejhezčím. Šumivé víno teče proudem a na svátečním stole nesmí chybět ani mistrovsky obložené chlebíčky. Je to čas, kdy oslavujeme se starými přáteli, den kdy děti mohou zůstat déle vzhůru a možná se konečně dočkají okoštovaní vína. Den, na který se všichni těší a pak to vypukne. Blíží se dvanáctá hodina, ohňostroje a přiťuknutí na šťastný nový rok. To miluji! Ale někdy nechápu, jak se můžeme těšit na nový rok, když nevíme, co nás čeká. Říkám si, jestli bude lepší než ten před tím. Něco starého končí a to je mi lito, ale zároveň něco nového začíná a proto se máme na co těšit. Bydlím na malé vesnici a je tu krásný výhled, o to víc tu jsou hezčí ohňostroje. Je tu každý rok vidět, jaké mají v jednotlivých okolních vesnicích ohňostroje, které se vždy rozprsknou na krásně tmavě modrém nebi lemovaném různou krajinou. A to je naprosto úžasné a nejkrásnější část Silvestra. Proto si tento rok užijte Silvestra a ať máte celý příští rok štěstí.
Jana Pospíšilová
-----------------------------------------------------------------------------------------
Zpívání pod vánočním stromem
Dne 1.12.2013 se před Městským úřadem v Letovicích konala každoroční akce a to předem zmíněné zpívání pod vánočním stromem. Tato akce každým rokem zahajuje v Letovicích Advent. Už tradičně vystupuje dětský pěvecký sbor Carmina a Sluníčko a další pěvecké sbory dospělých a také Velký dechový orchestr ZUŠ. Při zpěvu koled se vždy rozsvítí vánoční osvětlení a vánoční strom.
Simona Různarová VII.D

 


 

Zprávičky ze školy

 Rodina ve škole - škola v rodině
aneb Když nám všem jde o totéž, tentokrát v ZOO Brno
Tak už je to zase tady. Už jsme se po dvou měsících sešli znovu ve škole, v naší pohodové domácí třídě Kaštánků. Na konci minulého školního roku při školních výletech jsme se všichni domluvili, že nový rok zahájíme zase nějakým příjemným výletem. Protože si rádi povídáme o spoustě zajímavostí, rozhodli jsme se navštívit ZOO v Brně a získat tak mnoho nových informací o zvířátkách z celého světa, a nejen o nich. Protože v naší třídě je moc príma nálada, pozvali jsme na náš výlet i rodiče a sourozence. Hned se naše skupinka zvětšila, takže jsme ve vlaku zabrali půlku vagónu. Naše návštěva brněnské ZOO začala už přípravou ve škole. Seznámili jsme se s jednotlivými světadíly světa (pomohly nám i Písničkové tetiny Matylda a Klotylda při představení v MKS), zjistili jsme si informace o ZOO na internetu, připravili jsme si plán zahrady a paní učitelka připravila pracovní listy s úkoly, které jsme společně potom v ZOO plnili. To vše jsme měli každý připravené ve své složce s psacími potřebami.
Den se nám opravdu vydařil, počasí bylo zrána trošku chladné, ale od oběda nás i sluníčko zahřálo. Na začátku našeho putování jsme si v Restauraci U tygra dali teplý čaj,
a pak jsme se vydali na první dobrodružství, kterým bylo krmení medvědů kamčatských.
A představte si, že jsme je i sami krmili! V pravé poledne jsme společně zasedli u pavilónu s velkými terárii k obědům, které jsme si s sebou přivezli a posilněni jsme odpočívali při plnění pracovních listů s úkoly. I odpolední část našeho putování za zvířátky se moc vydařila, o to více, že nás hřálo sluníčko.
Tramvaj nás pak dovezla zpět na nádraží a cesta ve vlaku rychle utíkala, protože jsme si celý náš pohodový výlet zhodnotili a zjistili jsme, kolik zajímavostí jsme se dozvěděli. Radostným překvapením na závěr byly odměny, které jsme my i sourozenci a rodiče dostali od paní učitelky. Nejlepší ale byla radost z celého dne a nápad rodičů, že takových společných setkání podnikneme více. Už teď se chystá další společná akce.
A tak to u nás u Kaštánků chodí. Všichni se snažíme společně zdolávat všechna úskalí vzdělávání i běžného života. Všichni se snažíme společně, proto škola je naší rodinou a rodina společnou školou.

Třída 1.P Kaštánci - žáci a paní učitelka


SLAVKOV
Dne 24.10.2013 jsme se třídy 8.A a 8.B vydali na dějepisnou exkurzi do Slavkova u Brna. Ráno jsme vyrazili autobusem, po cestě jsme zastavili na kopci, kde byla bohužel velká mlha na to, aby jsme měli široký výhled na krajinu, jako kdysi Napoleon. Naše cesta pokračovala na Mohylu míru, kde jsme šli do moderního muzea. Uvnitř jsme se dívali na starodávné mince, výzbroje, oblečení a podobizny Napoleona Bonaparte. prohlídka byla naštěstí uspořádána v moderním smyslu. V první místnosti bylo něco, jako kino. stáli jsme za zábradlím a podlaha před námi se otevřela a strop se vyklopil čelem k nám. Z reproduktorů byla puštěna řeč dvou vojáků před bitvou a pak i celá bitva. Strop posloužil jako promítací plátno a na podlaze byl umělý oheň. Poté jsme přešli do druhé místnosti, kde jsme slyšeli a viděli na elektronické mapě, kde a kdo s kým válčil a mohli jsme si prohlédnout všechny figuríny generálů. A v poslední, třetí místnosti jsme poslouchali rozhovor tří císařů. Když nám skončila prohlídka byli jsme se podívat do Mohyly, kde jsme si vyzkoušeli akustiku : jeden člověk si stoupl do rohu a do protějšího rohu si stoupl druhý člověk, stačilo jen něco trochu pošeptat a druhý to perfektně slyšel, jako by mluvila zeď. Poté jsme měli hodinový rozchod na Slavkovském náměstí, kde se většina děcek sešlo v cukrárně. Z náměstí jsme šli na Slavkovský zámek, který trval asi hodinu. V zámku jsme dostali veliké papuče se kterýma se děcka klouzali po podlahách i když se to nemělo. Byla to fakt zábava. Zaujali nás nejvíce krásné portréty, veliký akustický sál, kde pan učitel Winkler hrál na klavír a my jsme k tomu zpívali a zrcadlo co nám mělo splnit přání, když jsme se do něj podívali. Cestou nazpět jsme se zastavili na kopci Santon s krásným výhledem a malou kapličkou.
A.Forgáčová


Výlet do Mladé Boleslavi
Dne 4. 11., v pondělí, jsme jeli na exkurzi do Mladé Boleslavi. Vyjeli jsme v 7:00 od točny u školy. Po 3,5 hodinách cesty jsme dojeli do Mladé Boleslavi, zastavili jsme před Muzeem Škody a dostali jsme cca 2 hodiny rozchod a většina z nás šla do nákupního centra naproti. Po skončení rozchodu jsme se sešli před muzeem. Jako první nás čekala prohlídka muzea, která byla zpestřená požárním poplachem, díky kterému jsme museli opustit budovu, a tak jsme se podívali do depozitáře, do kterého bychom se jinak nepodívali. Naštěstí to byl jen planý poplach. Do muzea jsme se potom vrátili a dokončili prohlídku. Poté jsme se odebrali do závodu, kde nám ukázali sériovou výrobu součástí aut i nástrojů určených pouze pro jejich výrobu. V závodu bylo spoustu moderního vybavení a materiálu, každý měl jiné barevné označení pro určitý typ auta. Po projití závodu jsme se vrátili k autobusu a odjeli do Letovic. Přijeli jsme kolem 19. hodiny a odebrali jsme se domů.
Vlastimil Šafařík a Jakub Širůček 9.C


Exkurze do Mladé Boleslavi
Ráno 4. 11. jsme nasedli do autobusu a jeli do Mladé Boleslavi.
Když jsme dojeli, tak jsme měli 2 hodiny rozchod a poté jsme šli do Muzea Škodovky. Byly jsme uvnitř asi tak 15 minut a poté byl !!!hodně!!! slyšet požární poplach, takže jsme se na chvíli přesunuli do depozitáře kousek od muzea. Tam byly staré modely i nové, které nebyly uvedeny do sériové výroby. Pak jsme se vrátili zpět do muzea a zhlédli jsme zrod Škodovky.
Nejdříve se jmenovala Laurin a Klement, začínalo se s jízdními koly, poté s motorkami, tříkolkami, čtyřkolkami a auty. Pak vznikla Škodovka. Pak jsme nastoupili do autobusu a jeli do závodu Škody auto. Tam to bylo nic moc. Pak jsme jeli domů..............
J.Ihnát, 9.C

Exkurze Škoda Mladá Boleslav
V pondělí 4.11. 2013 se konala exkurze do Mladé Boleslavi, která byla určena pro rozšíření vědomostí pro žáky 9.ročníků. Odjezd autobusu byl v 7:00. Cesta trvala více jak tři hodiny ale mně to tak nepřipadlo, protože jsem se během cesty nepřetržitě bavil s přáteli. Jako doprovod se s námi na cestu vydaly paní učitelka Hanušová a paní učitelka Vykydalová. Jakmile jsme dorazili, do nosu nás praštilo nepříznivé počasí. Dosti mě však překvapilo, že jsme měli rozchod ihned po příjezdu.
O volný čas se postaral supermarket hned naproti parkovišti. Já si mimo bagetu a minerálku nic nekoupil, ale mluvím za sebe.: ) Rozchod jsme měli asi dvě hodiny.
Odpočati a plni energie jsme se přesunuli do muzea automobilky ŠKODA AUTO, kde jsme obdrželi jakýsi vysílač a sluchátko. V muzeu jsem se toho hodně dozvěděl, ale dobrou atmosféru přerušil požární alarm. Museli jsme tedy opustit budovu, to jsme využili v zajímavé prohlídce prototypních vozů škoda. Dále jsme měli možnost se posadit za tzv. Dědečka automobilů. Po prohlídce jsme si museli navléknout reflexní vesty za účelem vstupu do výrobních hangárů, do nichž jsme se přepravily autobusem. V hangárech jsme se toho opět hodně dozvěděli. Po prvé v životě jsem viděl takhle z blízka inteligentního robota, který je vyšší jak já. Rozhodně to tam ale ti dělníci nemají jednoduché. Taková zajímavost pro zasmátí byla zaječí nora uprostřed tovární oblasti. Jakmile byla prohlídka u konce, navrátili jsme reflexní vesty a ,,vysílače". A bohužel jsme opět nasedli do autobusu ovšem naposledy. Cesta utekla a přibližně v 19:30 jsme se plni spokojenosti a znalostí vrátili domů.
Vypracoval Jan Andrle.


KAM?

Vzhledem k tomu, že je tady již všemi známý, poslední  školní rok základky - 9. třída, tak tu máme v podstatě historickou otázku. Kam? Všichni se ptají: Tak už víš, co chceš dělat. Kam půjdeš, co po základce? Někteří z nás už ví, třeba jako já. Odmala jsem se dobře učila, chtěla jsem jít na vysokou a bylo rozhodnuto. Gympl. A tak zbývá jen který? Nejjednodušší rozhodnutí by bylo nejbližší gymnasium, což volí většina. A to já nechci. Nemusím být většina. Chci být svá. Vybrala jsem gymnasium v Brně. Nestydím se za to. Doufám, že udělám přijímačky a budu tam, kde chci být. Tímhle vás nechci odradit, abyste šli třeba na gympl do Boskovic, to ne.  Já jen říkám svůj názor. Vám, kteří ještě nejsou rozhodnuti, kam půjdete, přeji: Ať vás  provází štěstěna, jak    někdo řekl .

P. S. Ve čtvrtek 21.11.  se konala pro deváťáky Burza škol. Což byla jedna z možností jak najít to správné místo pro následující roky. Doufám, že některým pomohla. Mně třeba až tolik ne, ale jsem ráda, že nám tohle škola zprostředkovala. Tímhle děkuji všem, kdo se na ní podíleli.

A. Fadrná

 

Burzy středních škol

Ve čtvrtek 21. listopadu se u nás ve třídě po celý den místo vyučování střídali zástupci jednotlivých středních škol. Ti se nás snažili přesvědčit, že ta jejich škola je nejlepší a že právě tam máme studovat další čtyři roky.

Zavítalo k nám gymnázium z Blanska i z Boskovic, Jevíčka, ale také soukromé gymnázium z Rájce- Jestřebí, dále pak SOŠ a SOU André Citroëna, Střední pedagogická škola, obě z Boskovic a další školy. Nevyjmenuji je tu všechny, jelikož já se soustředila hlavně na gymnázia.

Můj pohled na věc: Je dobře, že pro nás deváťáky toto vedení umožnilo a zorganizovalo. Bylo to sice velice náročné, pro mne to bylo dokonce náročnější, než samotné vyučování, ale i tak jsem ráda, že tohle proběhlo. Mně osobně to dalo celkem hodně. I když jsem poslouchala jen gymnázia a ostatní informace mi letěly, jak se říká „jedním uchem tam, druhým ven“, odnesla jsem si z toho plno zajímavých poznatků a utvrdilo mne to v mých už dříve vybraných školách.

Celá tato akce byla zakončena v jídelně, kam mohli zavítat i rodiče. Tam měla každá střední škola svůj stůl, na němž byly naskládány propagační materiály, a každý zájemce o studium na vybrané střední škole dostal ještě další podrobné informace, nebo se mohl zeptat, bylo-li mu něco nejasné.

M. Procházková


Rozhovor s našimi bývalými žáky

Na naší škole máme nové prvňáčky, kteří jsou určitě nadšení z toho, že už jsou „velcí“ a chodí do školy. V naší škole stráví devět let, zažijí plno krásných i perných chvilek. A co potom? Kam půjdou potom, po deváté třídě? No, třeba na gymnázium – pro to se rozhodli někteří bývalí deváťáci. Udělaly jsme rozhovor s těmi, kteří teď studují na Gymnáziu v Boskovicích.

 

  1. Začneme takovou primitivní otázkou: Jak se Vám líbí na gymplu?

    Je to obrovská změna vůči základní škole a myslím, že každej ji vnímáme jinak!!

     

  2. Je to velký rozdíl oproti základce? Čím se studium na gymnáziu liší od základní školy? Jaká to má pozitiva a jaká negativa?

    Je to velká změna, protože jsme najednou hrozně osamostatněli. Na základní škole jsme si jako deváťáci připadali hrozně velcí, ale furt jsme byli ty děti, kterým se říkalo, že se na chodbách neběhá, protože slovo chodba vyplývá se slova chodit, NE běhat!! :P

     

  3. Proč jste si vybrali zrovna Gymnázium v Boskovicích? Chtěli jste tam, nebo jste se chtěli dostat na jinou školu?

    Chtěli jsme tam a všude se říkalo, psalo, že je to velmi prestižní škola, což je pravda, ale taky nám to dává hoooodně zabrat oproti základce, kde si stačilo učivo na písemku přečíst o přestávce před hodinou. :)))

     

  4. Máte tam nějaké nové předměty?

    Ano, biologii, geografii, což je v podstatě zeměpis, IVT, větší výběr jazyků…

     

  5. A co učitelé?

    To je hrozně rozsáhlý pojem… je to hrozně moc o naší snaze, jelikož s náma zachází jak na vysoké škole, máš-nemáš sešit, tvůj boj… je jedno, kdo si píše zápisy, nebo nepíše vůbec. Hlavní je, že to musíš umět při zkoušení jak písemném, tak ústním!!

     

  6. Kdybyste si mohli vybrat, vrátili byste se zpátky na základku, nebo byste zůstali na gymplu?

    Podle toho v jaké situaci…

Děkujeme za rozhovor. Přejeme Vám hodně úspěchů, ať se Vám tam daří!

T. Halatová a T. Nováková, VIII. B


Přednáška o kouření

V pátek 1. listopadu 2013 měla 7.D přednášku o kouření. Přijel za námi zkušený lektor Pavel Kotouček z občanského sdružení Elim Letovice. Povídali jsme si o tom, jak člověk dopadne, když kouří. Má zničené plíce, je prostě úplně závislý na cigaretách, hlavně na nikotinu, který je součástí tabáku. Nikotin patří mezi návykové látky. Dále jsme se dívali na videa, jak mají kuřáci po smrti zničený mozek, plíce, srdce a oči. Přednáška se mi moc líbila a teď už víme, že kouřit je nezdravé.

Dominik Dvořák, 7.D

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nejlepší obranou je dobrý kolektiv

V průběhu měsíce listopadu se na naší škole konaly přednášky o šikaně a kyberšikaně . V úterý 19. listopadu se naše třída 5. C zúčastnila přednášky o šikaně. Přednáška Pavla Kotoučka nás bavila. Říkal různé zajímavé informace, hezky si s námi povídal a vše doplnil ukázkami z filmů.

Krátké postřehy nás páťáků –

  • Máme si navzájem pomáhat, zvláště když někdo šikanuje naše kamarády.

  • Nedělej si ze spolužáků nemístnou srandu. Nedělej nikomu naschvály.

  • Když nás někdo šikanuje, nemáme si to nechat líbit, máme se někomu svěřit.

  • Neříkej, že se tě to netýká.

  • Nikomu nedělej to, co nechceš, aby ti někdo dělal.

Krátké postřehy našich spolužáků osmáků  

  • Přednáška o šikaně byla poučná a zajímavě provedená,  byli jsem s ní plně spokojeni.

  • Moc pěkná prezentace a zajímavé povídání.

  • Přednášející byl milý a kamarádský, měl zajímavý výklad.

 

                                                                                                           Pro školní časopis napsali žáci 5.C


Soutěž ve strojírenství

Na této soutěži jsem byl poprvé a byl jsem překvapen. Počítal jsem s tím, že budeme sedět nad matematickými úlohami a počítat úkoly z fyziky. Místo toho jsme měli řešit sudoku a zábavně pojaté slovní úlohy. Následovala část praktická, kde jsme měli vyrábět kovový přívěsek na klíče a vyrazit na něj startovní číslo a monogram. Neočekával jsem tedy takovou zábavu a vůbec ne takové umístění, já jsem skončil třetí, Tadeáš Halata šestý a Vojtěch Cichra sedmý. Pokud se vám nabídne možnost zúčastnit se, rozhodně doporučuji!                                                                                                                                            Lukáš Mistr 8.C


 

Dějepisná olympiáda
Dne 26. 11. 2013 proběhla dějepisná olympiáda. Tématem byla města v průběhu času. Některé otázky nám daly opravdu zabrat a tak jsme napsali, co jsme věděli a zbytek byla spíše tipovačka.

Biologická olympiáda
Ten samý den, který probíhala Dějepisná olympiáda, proběhla i praktická část z Biologické olympiády (poznávačka). Celkem jsme měli rozpoznat 15 rostlin a 15 živočichů, někdy dělalo problém si na něco vzpomenout, protože člověk se naučí tolik věcí, a když něco z toho potřebuje, všechno se mu slije do jedné velké rozmazané šmouhy. A ve středu následoval teoretický test, na který jsme měli asi hodinu. Téměř všichni jsme tento test odevzdávali daleko dřív. Uvidíme, jak dopadnou výsledky.
                                K. Müllerová 9.B

 

Biologická olympiáda

Výsledky školního kola


Kategorie D 

1. Jan Poláček              7. C

2. Radek Dvořák          7. A

3. Jan Rosič                  7. B

4. Dominik Dvořák      7. D

5. Karel Dufek              7. B

 

Kategorie C

1. Jiří Holek                     9. A

2. Rostislav Sponar        9. B

3. Kateřina Švecová       9. C 

4. Marcela Zunková       9. C

5. Klára Zemánková       8. C  



 

Do okresního kola postupují soutěžící na 1. a 2. místě.


Olympiády se zúčastnilo 25 soutěžících.

Všem děkujeme za účast a blahopřejeme.         


Setkání zástupců tříd

Ve čtvrtek 28.11. ráno se již tradičně sešli zástupci tříd. S paní učitelkou Bajerovou jsme řešili spoustu věcí, které proběhly a které nás teprve čekají. Sepsali jsme vám to nejdůležitější.

Stalo se:

- ve 12:30 jsou na obědech velké fronty, proto se udělal nový úsek pultu, aby bylo snadnější přesouvání tácků

- do všech tříd v pavilonech B1, B2 a A2 byly přimontovány dataprojektory

- proběhla burza středních škol pro deváté ročníky, kde mimochodem učitelé ze středních škol chválili naše bývalé žáky

- burza škol proběhla také pro rodiče

- žáci devátých tříd byli testováni formou SCIO, dosáhli dobrých výsledků

- 7. a 8. ročníky byly testovány ,,Skate“ testem,ve kterém zjistili svou úroveň angličtiny

- na chlapecké záchody byla přidělána zrcadla

 


Stane se:

- na jaře budou testovány 3. a 5. ročníky

- na náměstí jsou vystaveny vánoční stromečky, které dělaly děti z družiny

- uvažuje se o tom, že by se čipovací místa přesunula až na kraj pultu, takže by vydávání obědů probíhalo rychleji

- mluvilo se také o tom, že by se škola mohla otevírat na zimu dříve, aby někteří žáci nemuseli čekat venku

 

Paní kuchařky a učitelé chválí žáky, kteří pomáhají v jídelně s úklidem táců a zvedáním židlí!

       

                                                                                          Karolína Sičová a Simona Různarová

Z vlastních prací

 

Mládež je různá, nápravné zařízení jen jedno

Je u nás bezpečno?  Tuto otázku si kladu poslední dobou stále dokola. Denně se setkáváme s nebezpečím různého druhu. Možná ho nevidíme, ale to neznamená, že tu není. A proto se ptám, jak je možné, že tak mladí lidé jako jsem já s všedním životem, se dostanou tak na dno? Co to způsobilo? Rodinné zázemí, společnost, se kterou se stýkali nebo nějaká nešťastná náhoda, se kterou se nedokázali vyrovnat!

Chci se zaměřit na mladé lidi, kteří se dostali do nápravného zařízení jen proto, že chtěli lepší život pro svoji rodinu. Nejdříve musíme vědět, že v nápravném zařízení existují dvě skupiny dětí. V té první jsou děti, které se nikdy nezmění, ať už provedly cokoli. A v té druhé jsou děti, které vypadají navenek tvrdě a zle, ale uvnitř jsou citliví. Díky této zkušenosti se dokážou změnit a vážit si každého dne.

Představte si  16-letého kluka, který má pouze matku, a ta celé dny pracuje, ale přesto nestačí uživit rodinu. Proto se snaží nahradit svého otce a vstoupí drogového gangu. Nevidí jinou možnost, kde by získal hodně peněz za tak krátkou dobu.

Ale co takový gang obnáší? Kromě prodeje drog musíte být pořád ve střehu naučit se násilí, abyste vůbec přežili. Jaký je to pocit být mezi tolika nebezpečnými lidmi? Co když se něco zvrtne a chytí vás policie? Jaké to je žít mezi bankovními lupiči, zloději, násilníky a možná i vrahy? Jediné, na co dokážete myslet, je vaše rodina. Neudělají ji něco. Každý den se probouzet se strachem, že vás někdo zbije. Otázka zní, dokážu se vůbec ubránit? V nápravném zařízení nejsou žádné fyzické tresty, pouze se ruší vycházky. Tak vás napadá , dostanete se vůbec někdy odsud nebo vás to může dohnat až k sebevraždě? Máte tak silnou vůli, abyste přežili? Až se odsud dostanete, budou se na vás lidi dívat jako na spratka, který si to zaslouží? Dokážete se přes to přenést a začít žít nový život?

A tím vším chci říci, že spousta lidí nerozlišuje děti z nápravného zařízení. Vidí jen to, že tam byli a proto jsou podle nich špatní. Aniž by věděli, proč to udělali nebo čím si tam prošli. Nesuďte ty děti, protože ten, kdo nebyl v jejich situaci, nemá na to právo! Ty děti musely dospět dřív než většina lidí. Místo, aby si hrály s ostatními dětmi, pomáhaly rodině. Nikdy nepoznaly bezstarostné dětství jako máme my. Místo abychom je pomlouvali, snažme se jim pomoct. Dejme jim šanci na druhý život, ať ukážou svou dobrou stránku. Ukažme jim, že život není plný bolesti a strachu. Nejsme lidé bez srdce a jsme ochotni pomáhat druhým v těžkých životních situacích.

Jana Pospíšilová

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Plýtvání potravinami

Lidstvo ročně vyhodí několik tisíc tun potravin, a přitom na světě existují lidé, kteří trpí hladem a bídou. Položme si zásadní otázku. Proč tomu tak je? Lidé jsou pohlcení dnešní společností. Máme potřebu nakupovat hodně potravin, aniž bychom je vůbec potřebovali. Dejme si příklad. Vejdete do supermarketu a chcete si koupit chleba. Ovšem strategie obchodních řetězců je následující. Běžně kupované a potřebné zboží je úplně na druhém konci, takže zákazník musí projít kolem všech nepotřebných věcí a samozřejmě uvidí všemi známé upoutávky.  Upoutávky typu: Akce! Sleva! Výhodné balení!, nechybí v žádném obchodu. Tudíž závěrem je, že z chleba se stane několika položkový nákup nepotřebných věcí. Vzhledem k tomu, že takové množství nakoupených potravin nedokážeme sníst, znamená to, že skončí v koši.  Pak tu máme vysoké nároky spotřebitelů. Ona taková zakroucená mrkev, či narušený obal u mouky je veliký problém. A tak tyhle potraviny také končí na skládkách, v lepším případě na kompostu. A že jich tam končí tisíce tun.

V poslední době existují lidé, kteří mají stejné či podobné názory a myšlenky jako já. Potravinové banky a sbírky se pomalu začínají dostávat do podvědomí občanů naší země. Ráda bych se s vámi podělila a příjemnou zprávu. V Praze, na Václavském náměstí, proběhla akce,, Hostina pro tisíc,,. Lidé, kteří se dobrovolně pustili do projektu inspirovaného v Anglii, sbírali s pomocí dalších dobrovolníků nezávadné potraviny, kterým se buď blížila doba spotřeby, nebo právě nevyhovovaly nárokům spotřebitelů, a přišli by nejspíš nazmar. Poté uvařili zeleninové kari a zdarma ho rozdali tisíci lidí.

Zamysleme se nad tím, co jsme v posledních dnech vyhodili, jen kvůli tomu, že jsme to nestihli sníst, zpracovat nebo jsme to koupili jen tak. Mně za to stojí, neplýtvat věcmi, které jsme dostali. A Tobě?

A.Fadrná

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vánoční pohádková soutěž s nakladatelstvím Albatros

V prospektu nakladatelství Albatros, který pravidelně dostáváme ve škole, jsme se dočetli o vánoční pohádkové soutěži a rozhodli jsme se, že vymyslíme své vlastní pohádkové příběhy a soutěže se zúčastníme. Museli jsme dodržet soutěžní pravidla, například - pohádka se musí odehrávat v blízkém okolí, musí obsahovat souboj dobra a zla, kouzelné předměty, magická čísla, nadpřirozené bytosti. Také jsme museli dbát na to, aby v textu nebyly žádné pravopisné chyby, s měkkým a tvrdým „i/y“ a s čárkami nám pomohli rodiče nebo paní učitelka.

 

 

Martin Kotoulek, 5.C

O Zlatovánkovi

            Bylo, nebylo. Za sedmero horami a sedmero řekami se nacházelo maličké království, které se jmenovalo Strašnědávno. Celému království vládnul pevnou rukou král Zlatohlav I. Zkamenělý společně s královnou Zlatoočkou I. Jantarovou. Oba se velmi těšili na příchod jejich prvorozeného synka, prince Zlatovánka. Ještě jedna věc jim ale nedala spát. V království Strašnědávno se podle prastaré tradice každé dítě narodilo s kouzelným kamínkem v ruce. V každém kamínku bydlel skřítek, obvykle byl hodný, ale to, čeho se královští rodiče obávali, se vyplnilo. Zlatovánek měl ve svém kamínku skřítka, který už podle jména budil strach, jmenoval se totiž Stínokodýl. Stínokodýl byl velmi zlý a závistivý. Zlatovánkovi záviděl jeho zlaté kadeře, které měly zázračnou moc. Kdo vyslovil nahlas své přání a přitom Zlatovánka pohladil, tomu se jeho přání vyplnilo.

            Čas plynul jako voda, lidé měli Zlatovánka rádi a zprávy o jeho zázračné moci se šířily za hranice království.

            V sousedním království Dalmatinců, Dalmatinců proto, že každé dítě přišlo na svět společně s malým dalmatinkem, se Zlatovánek seznámil s princeznou Daisy, která měla stejnou zálibu jako Zlatovánek. Oba sbírali drahé kameny. Vždycky jednou do roka se sešli a vyměňovali si kameny ze svých sbírek.

            Ale co čert nechtěl! Několik dnů před jejich dalším setkáním se Zlatovánek záhadně ztratil. Nebylo po něm ani vidu ani slechu. Celé království ho hledalo dnem i nocí, ale marně. Lidé byli smutní, protože jim už nikdo neplnil jejich přání, i Daisy byla smutná. Ale naděje umírá poslední. Vydala se se svým věrným kamarádem dalmatinem do království Strašnědávno, aby Zlatovánkovi pomohla. Jak tak bloudila podhradím, všimla si zvláštního stínu a hned jí blesklo hlavou: „Ty určitě patříš ke Stínokodýlovi.“ Sledovala ho a tajnou cestou ve Zlatovánkově kamínku se dostala do cizí neznáme země skřítků zlatokopů. Každý, kdo měl sbírku drahých kamenů, byl u zlatokopů vítaným hostem. Skřítci na sebe byli zlí a kradli si kameny navzájem. Právě oslavovali zvolení nového vladaře. Daisy tušila, že tím novým vladařem nebude nikdo jiný než Stínokodýl a přesně věděla, kdo skřítkovi splnil jeho přání.

            Daisy vyhledala Stínokodýla a nabídla mu obchod. „Stínokodýle,“ povídá, „já ti dám kámen, který ještě nikdo nikdy neviděl a ty na oplátku pustíš Zlatovánka.“ Stínokodýl se zasmál a řekl Daisy, že nejprve musí splnit tři úkoly a teprve pak se uvidí. Daisy souhlasila. První úkol zvládla Daisy hravě. Měla pojmenovat tři drahé kameny. Ale kdo by nepoznal zelený malachit, černý obsidian a hnědou záhnědu! U druhého úkolu, vykopat z nitra skály křišťál, se hodně zapotila. Ale s pomocí hodných skřítků Stínojasů, kteří jí svítili na cestu, se jí to povedlo. Stínokodýl se nejprve radoval, že získá Daisinu vzácnou sbírku kamenů, ale když zjistil, že úkol splnila, málem puknul vzteky. Se třetím úkolem si Daisy opravdu nevěděla rady. Stínokodýl chtěl mít ten kámen, o kterém Daisy mluvila, ten kámen, který nikdo nikdy neviděl. Jen Daisy věděla, že si všechno vymyslela. Tak a teď, babo, raď. V tu chvíli se k Daisy přitočil její dalmatin a chtěl si s ní hrát, ale ona měla oči plné slz. Až po chvíli rozmazaně uviděla, že její dalmatinek drží něco v zubech. Připadala si jako Alenka v říši divů, když její pejsek před ni položil červený kámen s černými tečkami. Takový Daisy nikdy předtím neviděla. A hned ji napadl i název: „ Bude to červený dalmatin!“ vykřikla. Tak vítězoslavně splnila třetí nejtěžší úkol. Stínokodýl samou zlostí zkameněl a Zlatovánek se s Daisy vrátili domů.

A kdybyste náhodou hledali království Strašnědávno, jděte podél řek Svitavy a Křetínky až narazíte na Eliášovu horu, tam někde v jejím srdci najdete Zlatovánka, Daisy a … ale to už se stalo opravdu strašně dávno.                 

    --------------------------------------------------------------------------------------------------------------

David Kalas, 5.C

Tři bratři

Bylo, nebylo. Za devatero horami v maličkém království mezi řekami Svitavou a Křetínkou žil u lesa obrovský zlý drak. Každý den z království vzal jednu ovci a odnesl ji do svého doupěte. Takto týral království už několik let, proto se král s královnou rozhodli vyhlásit drakovi válku. Bojovat s drakem zkoušeli skoro všichni, ale zatím se to nikomu nepodařilo.

Na druhé straně království v malé chaloupce u lesa žili tři bratři. Každý den chodili do lesa na dříví. Jednou Matyáš, nejstarší z nich, řekl: ,, Pořád chodíme do lesa na dříví a nic víc. Chtěl bych zažít nějaké dobrodružství." Druhý z bratrů, Jakub, říká: K čemu by ti to bylo? Budˇ rád, že máš co jíst a pít". A nejmladší z nich, Michal, říká: ,,Taky bych chtěl zažít nějaké dobrodružství." A vtom se ozval strašlivý hukot a dupot. Všichni se otočili a zírali na obrovského zuřivého draka, který chrlil oheň. Bratři vzali roha do chaloupky a začali přemýšlet, co s drakem. Chodili po chaloupce sem a tam a lámali si hlavy. Navečer vyšli z chaloupky a uviděli blikat světýlka. Najednou se před nimi zjevila víla Světlana, a protože o chlapcích věděla, že se celý život pečlivě starali o otce a celé hospodářství, rozhodla se je obdarovat kouzelným kamenem moudrosti.

Nejprve si kámen vzal Michal a najednou ho napadlo, jak na draka. Vydal se ho do lesa hledat. Když draka našel, připravil past. Vzal si lopatu, vykopal jámu, dal na ni klacky a posypal je listím. A když se drak vzbudil, uviděl Michala a rozběhl se za ním. Ale bohužel jáma byla tak malá, že se mu tam jen zasekla noha. Michal se rozběhl domů a byl smutný, protože jeho plán nevyšel.

Po Michalovi si vzal kámen Jakub. I Jakuba v tu ránu napadlo, jak draka dostat. Šel do lesa a vykopal dostatečně velkou jámu. Ale když se drak rozběhl a šlápl na past, nic se nestalo, protože klacky byly moc silné a tvrdé, takže se drak nepropadl. Bohužel ani Michal nebyl úspěšný.

Do třetice si vzal kámen i Matyáš a hned dostal nápad, jak draka chytit. Šel do lesa a udělal to stejné, co jeho bratři. Drak začal Matyáše honit, ale když se přiblížil k pasti, léčku prohlédl skrze listí a vzdal to. Ani Matyášovi se nepodařilo draka chytit.

Když se další den Jakub vzbudil, probudil i ostatní bratry a řekl: ,,Můžeme tu past udělat společně." A Michal s Matyášem souhlasili. A když se bratři domluvili, že bude nejlepší spojit své síly, v tom okamžiku se objevila kouzelná moc kamene moudrosti a vnukla jim ten správný nápad, jak na draka.

Vykopali obrovskou jámu, dali na ni tenké klacíčky a pořádně ji zasypali listím. Když se drak počtvrté rozběhl, ani si té pasti nevšiml a spadl do ní. Jáma byla tak velká, že když do ní drak spadl, zlomil si křídlo a nemohl vyletět. Chlapci se k němu nemohli dostat, tak svolali celou vesnici a společnými silami draka spoutali a přivedli ho v okovech ke kovárně. Rozhodli se, že ušetří jeho život, pokud jim bude topit v pecích.  

A protože chlapci království zbavili hrozivého draka, byli po právu odměněni královskou rodinou zlatem a míšeňskými groši. A jak král slíbil, tak se stalo. Bratři si odnesli tučnou odměnu zpět do chaloupky a společně přemýšleli, co si za ni pořídí. Opravili chaloupku a každý si koupil obrovský lán pole, na kterém vyseli kukuřici, pšenici a vysázeli stromy a společnými silami se starali o svoji úrodu. A i když měli práce až nad hlavu, nevadilo jim to, protože byli moc rádi, že spolu zažili dobrodružství, o kterém tolik snili.

--------------------------------------------------------------

Šimon Havlíček, 5.C

Pohádka o skřítku Hrázákovi a skřítku Přehraďákovi

Skřítek Přehraďák se staral o přehradu Křetínku, o ryby v přehradě a rostliny u přehrady. Skřítek Hrázák se staral o stav vody v přehradě, a protože to byl malý uličník, dělal naschvály zlému čaroději, který bydlel hned vedle hráze. Čaroděj byl zlý a skřítky pořád odevšad vyháněl.

Jednoho dne toho skřítci měli dost a vydali se na hrad ukrást čarodějovi jeho kouzelnou hůl, s kterou když mávl, tak skřítkům začaroval ryby nebo prolomil hráz. Najednou se tedy skřítci ocitli před hradem a klepou na dveře. Čaroděj pomalu otvírá těžká dřevěná vrata a ospale se ptá: „Kdo to je?“ Ale nikoho nevidí, protože skřítci jsou tak malí, že pouhým okem nejsou vidět. Přehraďák s Hrázákem vběhli do hradu a viděli, že čaroděj i přes jejich zákaz loví ryby. Měl totiž celou chodbu vyzdobenou rybami, dokonce tam stálo i akvárium. V druhé místnosti visely vycpávky zvířat, například lva, slona, žirafy, antilopy, srnky, zebry a mnoho dalších trofejí. Následující místnost představovala kuchyni, byla to tak zvaná černá kuchyně, za ní následovala jídelna se stolem, který čítal sto míst k sezení. Byl to opravdu velký hrad, ale nikde nebylo vidět ani slyšet živou duši.

Skřítkové postupně došli do místnosti s hůlkou, ale ta byla umístěna v chobotu vycpaného slona. Nejprve nešla skřítkům vyndat, pokoušeli se o to devět hodin a nakonec se jim to přece jen povedlo. Poté  hůlka nešla zlomit. Rozhodli se, že půjdou zpátky domů, ale dveře nešly otevřít. „Jsme tady uvězněni navždy! řekl  Hrázák. „Hele, támhle je otevřené okno! Ale jak na něj vylézt?“ odpověděl Přehraďák. „Musíme donést támhletu židli, já ji sám neunesu.“ přemýšlí nahlas Hrázák. „Ale na co máme tu hůlku, zkus čarovat!“ „ Já neumím čarovat.“ „ Já taky ne. Ale já to myslel tak, že vylezeme po té hůlce k oknu.“ „ To je dobrý nápad!“ Vylezli po hůlce a hodili ji do vody. Vtom hůlka praskla, hrad i se zlým čarodějem zmizel a všechno bylo jako dřív.

 ----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Čím bych chtěla být


Čím bych chtěla být? To je otázka, kterou mi kladou už od malička. Vlastně si ji kladu i já. Ale ať přemýšlím, jak přemýšlím, nemohu si v té hromadě povolání vybrat takové, které by mi alespoň z poloviny vyhovovalo a bylo pro mě reálné.
Když jsem byla malá, přála jsem si být modelkou. Ta představa. Být krásně nalíčená, oblečená a procházet se po mole na vysokých podpadcích a v záři reflektorů. To by bylo úžasné. Když si ale představím, co bych musela držet za diety, abych měla míry modelky, chůže na podpadcích by pro mě musela být hračka a za každou cenu bych musela vypadat dobře, tak si to už rychle rozmýšlím. A kdybych náhodou všechno zvládla, s mojí výškou bych modelka být nemohla.
Jak jsem trochu povyrostla, toužila jsem po tom, stát se veterinářkou. Miluji zvířata a moc ráda bych s nimi i pracovala. Poté se mi v hlavě začaly honit různé myšlenky. Dokázala bych operovat zvíře? Co kdyby mi umřelo pod rukama? To bych si asi vyčítala do smrti. Ne, takové povolání bych dělat nemohla.
Další práce, která by mě bavila je být herečkou. Občas si představuji Národní divadlo, krásně oblečení lidé, plný sál a jeviště s balkonem, na kterém stojím já, krásná Julie, a hledím na Romea, který mi vyznává lásku. Dokonalá představa. Jenomže hereček je spousta a většina z nich je hodně dobrých, ale hlavní role je jenom jedna a tak pochybuji, že bych se v tomto směru uplatnila. Toto povolání bych si strasně ráda alespoň vyzkoušela.
Stále nemám tušení, co chci v životě dělat. Jedno vím ale jestě. Jednou si na prknech divadla zahraji!

Veronika Kudrnová

 

Nemuselo by být zlo!

                     Každý den se určitě každý z nás dostane do situace, kdy je šťastný, a nebo naopak smutný. V životě nás potkávají různé úspěchy, ale také i pády. Za to vše si můžeme my lidé. Troufám si tím říci, že není dobro a ani zlo. Domnívám se, že zlo i dobro je jen tehdy, pokud si to sám člověk přeje. Obě dvě části nosíme celý život v sobě, avšak to nic ještě neznamená. Jak říká jedno indianské rčení: ,,Vyhraje ten vlk, kterého nejvíce krmíš. ´´ Myslím, že toto rčení mluví o všem! Byla by hezká představa vidět svět bez válek, bez rasových a náboženských útoků a bez toho všeho špatného….. ale troufám si říci, že tato představa se nikdy nenaplní, pokud se nepodíváme sami na sebe. Ano, myslím, že i my tomuto všemu do značné míry přispíváme. Nemusíme se bavit jen o vážných problémech, které jsem již v textu zmínil. Stačí, když se podíváme na svůj každodenní život. Každý den jsme schopni někoho potěšit, a nebo mu ublížit. Je to zcela jednoduché. Pokud já budu do okolního světa vysílat nějaké ty negativní postoje, nemusím se tedy divit, že okolí je jiné, než já si představuji a nemám tím pádem ani právo si stěžovat.  Jak se říká: ,,Nejdříve si zameť před svým prahem.´´  Doufám, že pokud dokážeme překonat zlo, které přirozeně v sobě máme, okolí pak bude přesně takové jak si ho představujeme, ale jak si ho zasloužíme. Myslím, že by se žilo lépe, kdyby každý z nás přispíval dobrým skutkem do mezilidské pokladničky světa. Doufám, že se takových lidí najde dostatek, protože jen dobrý skutek nás změní v lepšího člověka a my budeme moci šťastně žít.

Karel Stria IX.B

 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vánoční  hádanky

 

Vletěl pták na bodlák, z bodláku na hrušku, roztrhl tam podušku. Sedlák se selkou běží, chtějí sbírat peří.

(sníh)

Sletěl pták bezperák na náš strom bezlisták, přišlo na něj bezzubátko, sežralo to bezperátko.

(sníh a slunce)

Přišel k nám host, spravil nám most, bez sekery, bez dláta a je pevný dost.

(mráz)

Jedna paní němá, v bytě stání nemá. Jakmile však byt svůj ztratí, životem tu ztrátu platí.

(kapr)

Stojí strom, má tři sta pětašedesát lístků, dvaapadesát kvítků, a jen tři míšenská jablíčka.

(rok-365 dní, 52 neděl, 3 boží hody)

Čtyři nohy, čtyři rohy, čtyři okénečka, jedno pichálečko, druhé držalečko.

 (lucerna pomocného)

 

                                                                             Elizabeth Elisová a Markéta Navrátilová 7.A

 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

VTIPY

 

Na Vánoce přijde dopis od známých z USA. Tatínek si ho přečte a povídá manželce: „No koukám, že se tvůj bratr v té Americe nemá špatně. Tady píše, že dostal nějaké elektrické křeslo.”

 

Hovory ve školce: „Jaký máš stromeček?”

„Umělý.”„A byl u tebe Ježíšek?”

„Byl, ale taky umělý.” 


Proč ve Skotsku nemají kominíky?

Proč za to platit, když se o komín pravidelně postará Santa Claus?! 


Před jedním americkým supermarketem vlezlo malé děcko Santa Clausovi na klín a on se ho zeptal, jako všech dětí: „Tak co bys chtěl k Vánocům, maličký?”

Děcko vyvalilo oči, poklesla mu brada a po pěti vteřinách povídá: „Cože?! Tys nečetl můj e-mail?!”


O vánočních svátcích: „Babi, co dostal děda pod stromeček?”

„Infarkt.”  


Jenda píše Ježíškovi: „Milý Ježíšku, mám malé kapesné, a proto mi přines pod stromeček bubínek, trumpetku a pistoli na vodu. Dědeček mi dá peníze, abych nebubnoval, starší sestra, abych netroubil, a náš Mourek, abych ho nepoléval vodou.” 


Na Vánoce se při slavnostní večeři zeptá Pepíček maminky: „Máš v krku kost?”

„Ne.”

„Tak na čem ti teda drží hlava?” 


Povídají si Američan, Rus a Čech. Američan povídá: „Vidíte to červený Ferrari?”

Ostatní: „Hmm, dobrý.”

„No, tak takový jsem dostal k Vánocům.”

Rus povídá: „A vidíte to zelený Porsche?”

Ostatní: „Taky dobrý.”

Rus: „Tak takový jsem prozměnu dostal k Vánocům já.”

A Čech: „Vidíte to Infiniti G35 GTO?”

Ostatní: „Nádhera!”

„Tak takový barvy jsem dostal manžestráky.”


Ondřej Vařeka  6.A



Ve škole: „Děti, je zemská přitažlivost stále stejná?”
„Ne, pane učiteli, na Silvestra je největší.”
 


„Tak co, jak jsi prožil letošního Silvestra, kamaráde?”
„Ale... nejprve jsem nevěděl, kam mám jít a teď si zase nemohu vzpomenout, kde jsem byl.”

 

Opilec se vrací ze silvestrovské zábavy: „Prosím vás, jak se dostanu na nádraží?”
„Musíte jít stále rovně...”
„A do háje! Tak to se na nádraží dneska nedostanu!”
 


Na Vánoce křičí malý Filípek přes celý byt na maminku u sporáku: „Mamí, mamí, stromeček hoří!”
„Říká se, svítí, a ne hoří,” poučí ho matka.
Chlapeček za chvíli zase začne křičet: „Mamí, mamí, záclony už také svítí!”

 

„Pane šéf, můžete mi dát zítra volno?” ptá se v práci pan Urbánek. „Manželka chce, abych jí pomohl s vánočním úklidem.”
„Z takového důvodu vám přece nebudu dávat volno!” rezolutně to odmítne ředitel.
„Děkuji,” oddechne si zaměstnanec. „Věděl jsem, že je na vás spolehnutí.”

  


Říká policajt o Vánocích kolegům: „To jsem zvědavej, kolik zítra Pán Bůh hodí.”
„Prosím tě, co by měl jako Pán Bůh házet?” diví se oni.
„To nevím, ale zítra bude Boží hod.”

 

„Mámo, cítíš to? Vůně vanilky, čerstvě uříznuté jedličky, vánočního cukroví…”
„Cítím, cítím – sousedi se ale maj!”

 

Vytahuje se Pepa před manželkou: „Pod stromeček ti dám celý svět!”
„To vím, určitě tam budu mít kapesní atlas!”

 

O Vánocích říká maminka Pepíčkovi: „Pepíčku, zapal vánoční stromeček.”
Za chvíli přijde Pepíček a povídá: „A svíčky taky?”

 

Zlobí se paní Novotná na běžeckém okruhu v Linci: „Ta linecká kolečka jsem si představovala trochu jinak!” 


Dvě blondýny se rozhodnou, že vyrazí do lesa pro vánoční stromeček. Bloudí po lese, hodinu, dvě, tři… Pak se ozve: „Ivano, máš něco?”
„Ne, vůbec nic. A ty?”
„Já taky ne. Tak co kdybychom vzaly nějaký bez ozdob?”


 „Tatí, opravdu mi ten počítač přinesl Ježíšek?” ptá se Pepík táty.
„Ale samozřejmě, co tě to napadlo?”
„No, že celej den stojí nějakej chlápek u domovních dveří a chce třetí splátku.”


 Byly Vánoce a soudce byl v příjemné náladě. Zeptal se předvedeného muže: „Za co jste tady?”
„Za předčasné vánoční nákupy.”
„To přece není žádný přestupek. Jak brzy jste nakupoval?”
„Dvě hodiny před začátkem otvírací doby.”

 

Jožka se modlí před Vánocemi a na konci modlitby zakřičí: „Ježíšku, dones mi kolo!”
„Ježíšek není hluchý,” domlouvá mu sestra.
„Ale babička ano.”

 

O štědrém dnu volá Franta svému kámošovi: „Hele nemáš dneska na půl dne čas?“ Kamarád se diví: ,,Zrovna dnes, a proč?“ „No já jen že mám doma postavenej betlém a chybí mi tam osel…..“

 

„U nás doma je pod stromečkem jedna a tatáž věc, ale každý, fakt každý Vánoce,” říká spolužákům Vašek.
„Co, prosím tě?”
„Stojan.”
                                                            Zdeněk Staněk, 7.A  


 

 

 

 

 

Aktuality

 
webdesign: frogDesign.cz © 2008 code & programming: © 2008