číslo 55

Přátelé, kamarádi,
Už se vám po mně určitě stýskalo, že?? Je pravda, že jsem se trochu opozdil, ale to jenom proto, že jsem čekal, jestli se všichni vrátí z hor živi a zdrávi. To se stalo a já jsem se mohl nyní objevit mezi vámi. Opět tu najdete vaše oblíbené články, rubriky, rozhovory nebo ankety. Počtěte si a pokud budete chtít, můžete mi napsat a třeba pochválit šikovné redaktory. Oni si tu pochvalu určitě zaslouží!!! Rádi bychom také poděkovali paní učitelce Trčkové, která ač nemocná, pomáhá nám velice při přípravě časopisu. Moc děkujeme a přejeme brzké uzdravení!!!!
Příjemné počteníčko a pěkné jaro!
Váš


OBSAH
Rozhovor                    str. 1
Valentýn                     str.   2 - 4
Z vlastní tvorby          str. 5 - 11
Zprávy ze školy
IQ park Liberec           str. 12 - 13
Zeměpis, angličtina, chemie str. 14 - 16
Den otevřených dveří           str. 17 - 18
Recitace                             str. 18 - 19
Lyžák                                 str. 19 - 21
Čtenářské a filmové okénko str. 21 - 22


Rozhovor s paní učitelkou Hanou Jurovou

Jaké předměty učíte?
Moje aprobace je tělesná výchova a matematika pro druhý stupeň základních škol. Na naší škole učím tělocvik a ráda jsem přijala nabídku učit dějepis. Otvírá mi to nové možnosti sebevzdělávání.
Proč jste si vybrala ke studiu zrovna tyhle obory?
Tělesnou výchovu jsem si vybrala pro svoji lásku ke sportu, i když jsem nikdy nedělala žádný sport vrcholově, vždycky mě lákalo naučit se další pohybové dovednosti. A matematika? Byla to jediná možnost. Střední školu jsem studovala Obchodní akademii a z tohoto oboru jsem neměla moc na výběr.
Jak vnímáte přístup dívek ke sportu/tělesné výchově na naší škole?
To je dobrá otázka. Vnímám to jako odraz dnešní společnosti, která je pohodlná a zcela pohlcená moderními technologiemi. Potřebu hýbat se má pouze malá skupina dívek, alespoň jak to vidím v tělocvičně. Není nutné, aby všichni uměli gymnastiku nebo aby byli perfektní při hrách, stačilo by, kdyby se snažili zvyšovat svoji fyzičku, protahovali se a hlavně, měli z tohoto pohybu radost. Nemůžu říkat samá negativa. Jsem moc ráda, že i přese všechno dokážeme školu velmi dobře reprezentovat v různých sportovních disciplínách.
Je něco, co jsme vás naučily? :D
Ano, že musím být pořád ve střehu, protože mě vždycky dokážete něčím překvapit.
Věnujete se sportu i ,, mimoškolně „?
Ano samozřejmě, i když už jsou moje studentská léta dávno pryč, láska ke sportování zůstala. Kromě volejbalu, který mě nadchnul posledních pár let, hraji tenis, jezdím na kole, na běžkách i sjezdových lyžích. Jsem ráda, že kromě Vás můžu učit i svoje malé holky, které to naštěstí zatím baví.
Vedete skupinku holek, nadšených do První pomoci, tedy je připravujete na soutěž hlídek mladých zdravotníků. Řeknete nám k tomu něco?
To je také nová zkušenost, která mě potkala po příchodu na tuto školu. Nejsem žádný zdravotník, ale prošla jsem školením první pomoci a jsem ráda, že tyto získané zkušenosti můžu předávat dál . Naše setkávání mě baví, i když se nás někdy sejde jen hrstka, když se ale ponoříme do řešení různých situací, utíká čas vždycky tak rychle. Doufám, že příští rok najdeme zase nějaké nadšence, protože holky z deváté třídy nám už příští rok nepomůžou.
Děkuji za rozhovor Anežka Fadrná 9.C


Valentýn
Svátek svatého Valentýna (zkráceně také Valentýn), se slaví v anglosaských zemích každoročně 14. února jako svátek lásky a náklonnosti mezi partnery. Je to den, kdy se tradičně posílají dárky, květiny, cukrovinky a pohlednice s tematikou stylizovaného srdce, jako symbolu lásky. V poslední době se tento svátek šíří i v kontinentální Evropě, do určité míry z komerčních důvodů.
Svátek je pravděpodobně odvozen od svátku Lupercalia slaveném ve starověkém Římě. V předvečer tohoto dne byly do „urny lásky" vloženy lístečky se jmény mladých dívek. Každý mladý muž potom tahal lísteček a dívka, jejíž jméno si vytáhl, se měla stát jeho „miláčkem" v následujícím roce.
Legenda také říká, že tento den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentýnovi. Claudius II., vládce Říma, zakazoval svým vojákům, aby se ženili nebo jen zasnubovali. Bál se, že by chtěli zůstat doma u svých rodin a nešli do boje. Valentýn vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. Byl zatčen a později popraven 14. února. Svátek Luprecalia splynul s oslavami mučednictví Svatého Valentýna a vznikl romantický svátek, který je nyní 14. února slaven.

Vařeková Barbora 6.A
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Valentýnská anketa

Milí čtenáři, jelikož je měsíc únor už za námi, udělali jsme anketu, která se vztahuje ke svátku tohoto měsíce. Jistě všichni víte, že jde o svátek svatého Valentýna.
Něco pro zajímavost:
Valentýn a Česká republika
Je za námi 14. únor - svátek všech zamilovaných. V České republice se svatý Valentýn slaví od roku 1990 a podle statistik ho uznává asi polovina zadaných párů, asi 30 % mladých, nezadaných nad 15 let věku, ale je také asi 30 % lidí, kteří ho nemají s kým slavit. Mnozí svátek Valentýna odmítají z důvodu, že se jedná o svátek americký. Podle historiků však tento svátek vznikl v Evropě a do Ameriky se dostal až prostřednictvím přistěhovalců z Evropy v minulém století. I u nás se do roku 1948 Valentýn slavil, i když trochu v jiné podobě než dnes.
Kdo to vlastně byl Valentýn?
Svatý Valentin byl snad katolický kněz, který roku 269 zemřel mučednickou smrtí. Není známo, kdy a jak byl blahoslaven. Jeho svátek se slaví 14. února. Kolem existence a života tohoto světce panují velké nejasnosti, jednotlivé legendy o jeho životě se značně liší. Podle některých tvrzení byl sv. Valentin, který zemřel mučednickou smrtí 14. února, jednou ze dvou osob žijících ve druhé polovině 3. století za vlády císaře Claudia II., a to buď kněz v Římě nebo biskup v Interamně (dnešní Terni).
Nyní se můžete podívat na odpovědi od vašich spolužáků nebo učitelů, a jak tento svátek slaví a prožívají právě oni.


1) Slavíte sv. Valentýna?
2) Myslíte si, že je tento svátek pro všechny lidi, nebo spíš pro mladé?
3) Dostal/a jste někdy něco netypického?
4) Jak nejraději trávíte tento svátek?

P.uč. Šos
1) Slovo ''slavím'' není to pravé, spíš se snažím udělat blízkým radost nějakou sladkostí.
2) To nedokážu říct, dle mého věk nerozhoduje.
3) Přemýšlím, že asi ne.
4) Valentýn beru jako lepší všední den.
P.uč. Zapalačová
1) Tento svátek neslavím.
2) Myslím si, že je tento svátek spíše pro mladé.
3) Ne.
4) Trávím ho jako každý obyčejný den.
Kateřina Švecová, 9.C
1) Neslavím, nemám ho ráda.
2) Myslím, že ho slaví všechny generace.
3) Ne.
4) Pustím si televizi a dělám, že je normální den.
Zdeněk Staněk, 7.C
1) Většinou ne.
2) Myslím si, že tenhle svátek je spíše pro mladé, starší lidé ho už moc neslaví.
3) Myslím, že ne. Jenom ty typické věci.
4) Rád trávím sv. Valentýna s rodinou a s kamarády.
Adam Procházka, 9.B
1) Začnu ho slavit, až na tenhle svátek nebudu muset chodit do školy.
2) Spíš pro mladé.
3) Ne.
4) Jako každý obyčejný den.
Barbora Schulzová, 9.C
1) Ne, neslavím, nemám s kým.
2) V dnešní době je to spíše pro mladé, protože to je převzatý svátek a někteří dospělí to neslaví, protože na to nejsou zvyklí, ale není důvod, proč by nemohli tento svátek slavit i starší.
3) Ne nedostala, tento svátek moc neprožívám.
4) Nejradši asi v posteli a s hromadou jídla, i když mně by stačilo hlavně to jídlo.
Lenka Čechová, 9.C
1) Já ho zatím moc neslavím, protože není s kým.
2)Myslím, že tento svátek je pro všechny zamilované a nezáleží na tom, jestli vám je 15, 30, 50 nebo 70.
3)Netypického ne, jen květiny nebo čokoládu ale jednou jsem dostala polštář ve tvaru srdce.
4)Tento svátek bych určitě trávila s někým, koho mám ráda , když není s kým, pustím si třeba jen nějaký film a je to pro mě den jako každý jiný. M. Zunková, N. Dopplerová 9.C

Valentýn
Ať se podívám, kam chci, vidím to všude. Ze všech obchodních výloh na mě křičí nápis hlásající, že zítra je Valentýn. Ale proč to všichni tak prožívají? Už asi vím. Možná to bude tím, že oni mají osobu, se kterou zítřejší den budou moc strávit. Je těžké mít vztah na dálku, je těžké čekat až na prázdniny, než se zase uvidíme, ale jak se říká: „Kdo si počká, ten se dočká." A tak čekám a čekám.
Před týdnem jsem pomáhala mojí nejlepší kamarádce vybírat dárek pro jejího přítele a ještě pár dní před tím jsem schvalovala dárek pro ni od něj. Musela jsem slíbit, že to nikomu neřeknu a taky jsem byla a budu až do zítřejšího Valentýna zticha.
Nastalo další ráno a já se chystala do školy. Když jsem seděla v autobuse, slyšela jsem, jak v rádiu nadšeně dělají anketu na nějakém náměstí. Všichni odpovídali, že tento den stráví se svou láskou. Kdybych to tak taky mohla říct, ale nešlo to.
Po škole za mnou nadšeně přiběhla kamarádka a sdělila mi, že se jí zeptal jeden její spolužák, který se jí už dva roky strašně líbil, jestli s ním nechce chodit. Zářila jako sluníčko a já jim to přála...
Šla jsem sama na autobus a dávala se načas. Čekala jsem alespoň sms od Jamese, ale ono nic. Celou tu dlouhou cestu na zastávku jsem přemítala, jestli to má vůbec cenu, jestli by nebylo lepší, kdyby si našel přítelkyni někde blíž a ne na druhé straně republiky. Ani jsem se nedivila, když mi ujel autobus. Nasadila jsem si sluchátka a pustila písničky. Za pár minut mi jel další autobus. Přicházeli další lidé, ale já si jich nevšímala.
Když přijel můj autobus, nastoupila jsem mezi prvními. Zaplula jsem na sedadlo a snažila se vypnout mozek. Myslím, že by se mi to i povedlo, kdyby si vedle mě někdo nepřisednul. Vypadlo mi sluchátko a přišla mi sms. Štrachala jsem mobil z bundy a zároveň si nasazovala sluchátko. Koukala jsem na to jméno odesílatele a usmívala se jako vždycky, když mi James napsal. Přečetla jsem si text a nemohla tomu uvěřit, stálo tam: „Ale no tak, co tak smutně? Je přece Valentýn. Nebo si mám sednout jinam?" Koukala jsem na to ještě dobrou minutu. Otočila jsem nevěřícně hlavu na bok a opravdu. „Jamesi! Co ty.. Co ty tady děláš" Byla jsem tak moc šťastná, že ho vidím, až se mi z toho zatmívalo před očima. „Je Valentýn a já Tě chtěl tak strašně moc vidět. Musel jsem prostě přijet," tak krásně se usmál, že kdybych neseděla, podlomila by se mi kolena. Bylo to moc pocitů a emocí najednou, a tak se mi z očí vyhrkly slzy. „Proč brečíš, ty trdlo? Jestli chceš, tak zase půjdu," jakmile to dořekl, začal se zvedat. Chytila jsem ho za ruku a strhla ho zpět vedle sebe. „Tak na to teda zapomeň, chlapče! Jenom jsem si říkala, jestli náhodou nespím." Pochopil, jak jsem to myslela. „Ne, neboj, nespíš." Díval se mi přímo do očí a já se úplně ztrácela v těch jeho hlubokých očích, které měly od každé barvy kousek, ta nádhera se nedá ani slovy popsat. Pevně stiskl moji ruku a já začínala mít pocit, že se mi zastaví srdce.
Šli jsme k nám domů, povídali si, koukali jsme na film a zase si povídali dál a dál. Uběhlo několik hodin a James musel zase odjet, aby stihl poslední vlak.
Tento Valentýn byl opravdu dokonalý a to i bez drahých a zbytečných dárků, které by měly být symbolem lásky. Nejcennější dar na světě je, když vám někdo daruje svůj čas. Když vám někdo daruje svůj čas, daruje vám tím kus jeho života, který už nikdy nepůjde vrátit zpět.
S Jamesem jsme si žádný řetízek, ani prstýnek, ani nic podobného nevyměnili, ale největším darem pro nás byl právě čas, který jsme mohli strávit spolu.
Kristýna Müllerová 9.B


Masopust

Masopust je třídenním svátkem. Masopust vychází především z římského náboženství. Masopust představoval hodování a veselí mezi dvěma postními dobami. Během něj probíhaly taneční zábavy, zabíjačky a svatby. Vrcholí posledním dnem tohoto období, zvaný Tučný čtvrtek, spojený se zabíjačkou a hostinou. Poslední tři dny jsou zvány končiny, konají se rituální úkony, průvod masek, scénické výstupy a končí taneční zábavou. Masopust končí v noci před Popeleční středou, kdy ponocný zatroubí na roh a rychtář všechny vyzval k rozchodu. Druhý den (na Popeleční středu) byly naposledy povoleny konzumovat mastné rohlíky s kávou nebo mlékem, dopoledne byla ještě povolena kořalka. Oběd byl postní, což byla např.: čočka s vajíčkem, sýr chléb, vařená krupice a vařené brambory.

Rozhovor s žákyní 6. C:
ODKUD JSI?
Já bydlím v Nýrově.
JAKOU MASKU JSI MĚLA NA SOBĚ?
Šla jsem s kamarádkou za nevěstu a ženicha.
JAK DLOUHO JSTE CHODILI ?
Šli jsme asi 2h.
LÍBILO SE TI TO?
Ano, další rok bych šla zase.

Zpracovala: Veronika Čechová, žákyně 6. C


Z vlastní tvorby

EXISTUJE OSUD, NEBO JE VŠE JEN POUHÁ NÁHODA?


Často přemýšlím nad tím, zda to, co se v mém životě odehrává, je osud nebo pouhá hloupá náhoda.
Oboje existovat nemůže, to už vím. Teď je však otázka - osud nebo náhoda?
Když jsem se zeptala jednoho svého dobrého kamaráda, odpověděl, že osud není. Nikde přece není napsané, jak máme nebo nemáme žít. Bylo by prý špatné a nudné, kdybychom se narodili a měli budoucnost „přesně nalajnovanou". To by potom člověk byl jedna veliká loutka a nemohl by ani svobodně dýchat. Prý: „Jaký si to uděláš, takový to máš!"
Zeptala jsem se však ještě jednoho kamaráda. Ten mi zase řekl, že vše se děje pro něco a nic není jen tak.
Jenže kdyby existoval osud, předem by se dalo zjistit, co se stane. To by potom nebylo, proč žít.
Celý život se učíme a objevujeme nové věci. Kdybychom však dopředu věděli, co všechno nás v životě potká, každý by jen s hrůzou v očích čekal, až se to stane, anebo naopak by se deset let těšil například na to, že půjde do důchodu místo toho, aby si užíval, že ještě není tak starý.
Kdyby byla vše náhoda, také bychom si, podle mého, moc nepomohli. Nic bychom nebrali vážně. Nic by nebylo vážné.
Děti by se rodily jen tak a ne z lásky. Na pozici vedoucího nebo ředitele byste se dostali jen tak, a ne protože máte dobré výsledky.
Ani v jednom jediném případě by pro mě život neměl smysl.
Líbí se mi to takové, jaké to je. A myslím, že tohle není ani osud, ani náhoda. Je to prostě něco mezi tím.
Podle mě je to takto..... Osud neexistuje. Avšak když se narodíme, máme přece jen pár věcí tak trošku „předurčených". Ale nemusí nás provázet celý náš život. Dá se s tím vždy něco málo udělat, nebo něco malinko pozměnit. Dnes už je na světě tolik možností, jak se s něčím vypořádat. Například, když žena otěhotní, ale není připravena být matkou a ví, že kdyby šla na interupci, zabila by toho malého tvorečka (plod je přece živý, jako každý z nás a cítí bolest tak jako ostatní, i když si to možná sám neuvědomuje), může ho dát k adopci nebo alespoň do pěstounské péče.
Nebo když doktoři někomu objeví nádor, rakovinu. Dnes je medicína natolik pokročilá, že je mnohem větší šance na úplné uzdravení, pokud o něj ovšem stojíte.
Prostě, když se chce, všechno jde. A osud ani náhoda v tom nehrají vůbec žádnou roli.

Každý svého štěstí strůjce.
Markéta Procházková 9.B
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------


V 8.B jsme se inspirovali textem Františka Hrubína a pokusili jsme se o krátkou charakteristiku členů rodiny prostřednictvím běžných předmětů.


V naší rodině moc rádi čteme. Moje knížky jsou paličaté a nešikovné. Knihy mladší sestry Aničky jsou zase plné radosti a štěstí, avšak knihy starší sestry Andrey jsou již moudré, ale někdy i legrační. Nezajímavější jsou knihy tatínka a maminky. Maminčiny knížky jsou o pracovitých rukách, lásce, porozumění a soucitu. Tatínkovy knihy jsou téměř stejné, ale jsou i plné strachu o rodinu, povinností, nechybí v nich zábava, smích a láska. Bohužel knihy babičky a dědečka jsou už staré, potrhané a zaprášené, ale pořád ještě k přečtení.
Aneta Halasová 


Jdeme na procházku. Moje boty vylítnou z domu a řvou, běhají, skáčou a pořád melou. Za chvíli přiběhnou maminčiny botičky a jednu mým botám vlepí. Ty pak sklesle jdou a vůbec se jim nechce. Adidasky mého taťky ženou dopředu. Sestřiny botky zůstaly doma, protože byly rozbité. Šly s námi i bratrancovy boty, které si se mnou povídaly.
Vojtěch Cichra 


Vstáváme ráno a vždy nám zvoní budíček. Maminčin zvoní od nejslabšího po nejdrsnější tón, tatínkův zvoní jako zvuk auta, který se mění v motorku, potom v dodávku a kamion. Sestřin budíček zazní jako pípání zprávy z facebooku, a pak se změní v drnčení zvonku ve škole. Můj budíček se ozve jako hra na klavír a flétnu, spěch v baletním sále, hbitost na mažoretkách, mrštnost v gymnastice a také jako zvuk matematických rovnic.
Tereza Nováková 


Večer si čistíme zuby. Každý má svůj kartáček. Můj je oranžový, středně velký a hrozně čistý. Bratrův je modrý a inteligentně vyhlížející. Maminčin kartáček je žlutý a naparáděný. Taťkův je zase upracovaný. Strejda Karel má kartáček fialový, velmi chytrý a usportovaný.
Tereza Horáková


Na poličce v kuchyni máme každý svůj hrníček. Můj není moc používaný, ale zato pěkně otlučený. Sestřin hrníček je velmi pracovitý a je věčně pryč. Tatínkův hrníček leží většinou u televize, líný, ale chytrý. Maminčin hrníček je velmi nazdobený a kafe tam najdeme nejčastěji. Psí miska je pořádně okousaná a plná vody.
Tadeáš Halata


Máme odpolední dýchánek. Každý má svůj hrníček s čajem. Táta pije čaj klidně a spokojeně, máma výchovně a starostlivě, sestra pije čaj drze a hádavě, bratránek vesele a vtipně a já piju čaj chytře a normálně.
Ondřej Zoubek


Časopisy jsou v naší rodině docela oblíbené. Můj časopis je moderní a plný různých zajímavých vil a domů s odbornými popisy. Sestřin časopis je plný módy a módních výstřelků, kterými se inspiruje. Maminčin časopis je plný zdravého životního stylu a péče o pleť. Taťkův časopis je plný novinek ze světa a politiky. Babiččin časopis je plný rad a zajímavostí o kočkách a jejich výchově.
Jan Bula


Každý z nás přichází domů ze školy nebo práce. Musíme mít každý klíč, abychom se dostali domů. Taťka si odemyká klíčem upovídaným a nervózním. Já si odemknu vždy klíčem veselým a rychlým, naopak děda rezavým, starým a pomalejším. Mamka je většinou unavená z práce, a tak si odemyká klíčem utahaným a klidným. Můj malý bratránek dostal klíč teprve nedávno, je opravdu malinký, čtyři roky starý. Ten si otevírá klíčem rozesmátým a ukecaným.
Karin Součková
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vánoční pohádková soutěž s nakladatelstvím Albatros
Soutěže se zúčastnilo celkem šest žáků naší třídy 5. C. První tři práce jsme uveřejnili v minulém čísle školního časopisu. Dnes se můžete začíst do dalších tří pohádek. Až se dovíme výsledky této vánoční soutěže, určitě dáme vědět, jak jsme dopadli.


Jakub Kutek
Čaroděj a obr

V dávných časech byl v Letovicích čaroděj, který lidem pomáhal a léčil je kouzelnými lektvary. Ale byl tu ještě obr, který ničil domy a kradl zásoby. Čaroděj bydlel na zámku, na nádvoří rozdával lektvary. Obr bydlel na Eliášově hoře ve velké chatě z dubového dřeva. Obr chodil ničit a krást nejvíce na podzim. Čarodějovi se to nelíbilo, protože po obrovi zbyly jen samé trosky. Obr se radoval, že bude mít na zimu zásoby.
Uběhlo pět let a obr se nezměnil. Kradl a ničil dál. Čaroděj to nevydržel a šel k obrovi, zaklepal, ale nikdo neotevřel, tak klepal dál a pořád nic. Tak otevřel sám a nikdo doma nebyl. Rozhodl se, že zkusí najít nějaké ukradené zásoby. Čaroděj hledal, ale nic nenašel. Pak šel, zakopl o starý kyblík a našel na zdi napsaný vzkaz, ve kterém stálo, že obr odešel a vrátí se na jaře. Čaroděj vzkaz odnesl panu purkmistrovi. Purkmistr vzkaz několikrát opsal a roznesl ho po vesnici. Všude byla radost, ale obr neodešel daleko. Obr byl schovaný za Eliášovou horou, což nikdo netušil. Čaroděj zatím na zámku vařil lektvary.
Jednoho dne přišel k čarodějovi vesničan. Řekl mu, že se pan farář propadl do hluboké díry v kostele. Vesničané mu pomohli z díry ven a pan farář potřebuje k vyléčení lektvar. Čaroděj mu tedy lektvar dal, jenže nevěděl, že mu vesničan lhal. Ten vesničan ho donesl obrovi, který vyrobil kopii lektvaru a otrávil purkmistra. Jiný vesničan přiběhl k čarodějovi a pověděl mu o tom, co se stalo purkmistrovi. Čaroděj běžel k purkmistrovi a dal mu léčivý lektvar. Tušil, že to udělal obr a rozhodl se, že pokud s tím nepřestane, tak ho potrestá.
Přešla zima a bylo jaro. Obr se vrátil posílený na Eliášovu horu. Když tam došel, chata byla pryč. Byl rozzlobený a tušil, že to udělal čaroděj. Vydal se za ním na zámek a zboural kus hradeb. Čaroděj ho zastavil a zeptal se ho, proč to dělá. Obr řekl, že mu zboural chatu, ale čaroděj řekl, že to nebyl on. Ale kdo tedy? A kdo otrávil purkmistra? Nakonec se zjistilo, že obr celou dobu lhal a zboural si chatu sám, aby mohl obvinit čaroděje. Společně začali pátrat po tom, kdo to všechno udělal. Obr se při tom snažil zjistit, kde má čaroděj schované své lektvary a chtěl s nimi otrávit co nejvíc lidí. Čaroděj ale jeho lest brzy odhalil a své lektvary raději rozbil a tajné místo ve staré vinném sklepě vyklidil. Našel si jiné místo a tam si ty nejvzácnější schoval. Obr byl naštvaný, že nemá chatu a že si ji kvůli získání lektvarů zbořil a nakonec nemá ani jedno. Zuřil tak, že odešel do vesnice a ničil všechny domy. Čaroděj nevěděl, jak ho zastavit, tak vzal klacek a vykouzlil z něj kouzelnou hůlku. A šel s obrem bojovat. Čaroděj šel na obra, jenže si poprvé vedle něj stoupl. Obr měřil 9 metrů na výšku a 7 na šířku. Obr si všimnul hůlky a utekl na Eliášovu horu. Všichni se radovali, že je obr pryč. Jenže obr byl chytrý, poblíž hory byla skála a u ní kusy kamenů. Obr vyrobil vysoký prak a střílel z hory na vesnici. Ale čaroděj se nevzdával. Kouzlem sotva odhazoval kameny. Jeden kámen trefil radnici. Na radnici nikdo nebyl a naštěstí se nikdo nezranil. Čaroděj kouzlem radnici opravil, ale obr střílel dál. Čaroděj znal jen málo kouzel. Jestli to takhle půjde dál, tak obr vyhraje. Ale čaroděj byl chytřejší, a tak dal jednomu vesničanovi hůlku, aby kouzlem odhazoval kameny mimo vesnici. Čaroděj mezitím obešel Eliášovu horu a pak šel zezadu na obra. Došel na vrch ke skále, řekl zaklínadlo a skála s kameny zmizela. Obr neměl, jak střílet a čaroděj neměl svou hůlku. Oba dva se rozběhli pryč. Čaroděj pak ve vesnici vyhlásil, že za tři roky si s ním dá souboj. Obr na to řekl, že když vyhraje, tak bude ničit a krást dál a čaroděj bude vyhnán z vesnice. Když vyhraje čaroděj, tak obr odejde daleko od vesnice a bude od něj pokoj. Obr i čaroděj na to dali svůj slib.
Čaroděj na zámku studoval knihy, ale neměl jich dost, tak na dva a půl roku odešel do čarodějnické školy pro dospělé. Naučil se spoustu kouzel zpaměti a byl skoro připraven. Jenže ještě zbýval rok a půl školy. Tak studoval dál a dál. Naučil se mnohem víc kouzel, než čekal. Dostal létajícího koně k tomu, aby nechodil tak daleko pěšky. Jednoho dne po škole při jednom kouzlu, které chtěl vyzkoušet, spletl jedno písmeno a proměnil se na jeden měsíc v žábu. Strávil celý měsíc jako žabák, zrovna když ho chtěl sníst čáp, tak se proměnil zpět. I obr měl hodně práce. Stavěl novou chatu s vchodem na střechu. Ale na chatu potřeboval jedenáct dubových stromů, jenže v lese jich rostlo jen sedm. Tak z těch stromů postavil jen kousek chaty a vydal se na cestu do jiného lesa. Čaroděj se vrátil a do boje zbývalo jen půl roku. Obr zatím v jiném lese našel čtyři zbývající dubové stromy. Pokácel je a vrátil se na horu. Dostavěl chatu a napadlo ho, že by mohl udělat podvod. Na hoře vykopal díru do šestimetrové hloubky. Jak jí vykopal, tak z ní vylezl a nahoru dal shnilé dřevo a na dřevo dal kousky trávy. Čaroděj šel na zámek a uvařil padesát lektvarů, kdyby náhodou obr zaútočil na vesnici. Tak byl čaroděj připraven k boji. Obr vytvořil stromové dělo.
Zbýval jen jeden den do souboje a oba už čekali pod horou. Čaroděj tam vyšel jako první, tušil, že obr nastavil nějaké pasti, řekl zaklínadlo a všechny pasti byly pryč. Když souboj začal, tak obr vylezl na střechu chaty a šel k dělu. Začal na čaroděje střílet. Čaroděj vytáhl hůlku a začal rány obracet na obra. Když zamával hůlkou, tak obra trefil blesk. Obr spadl ze střechy a pak i z celé hory. Obr vylezl na horu a souboj pokračoval. Chytil veliký kámen a hodil ho po čarodějovi. Ten ho roztříštil na malé kousky a kouzlem odhodil na obra. Ten byl tak vysílený, že spadl na zem. Čaroděj řekl zaklínadlo a obr navždy zmizel. Tím boj vyhrál.
Vrátil se na zámek do svého sklepení. Purkmistr mu za odměnu nechal i vrchní část zámku, na kterou do té doby nikdy nikdo nesměl. Byl jmenován učitelem kouzelníků a brzy mu vybudovali školu v letovickém zámeckém parku.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Martina Kumarcisová
O třech trpaslících

Pohádka vypráví o třech trpaslících, kteří byli známí a velmi chytří. Každý jim to záviděl. Není to tak, jak si myslíte, oni tak chytří nebyli. Každé ráno chodili na zámek. Nikdo netušil, že jim zlá čarodějnice vždy přičaruje chytrost. Ale trpaslíci nevěděli, že je zlá.
Trpaslíci chodili do školy jako jejich ostatní kamarádi. Jejich škola je v Letovicích. Oni také bydlí v Letovicích na ulici Pražská.
Tři trpaslíci jsou trojčata, jeden z nich se jmenuje Oříšek, protože jí mnoho oříšků, druhý se jmenuje Smíšek, protože se každou chvíli směje, a ten třetí se jmenuje Kamarád. Jmenuje se tak proto, že se rád kamarádí.
A teď se vrátíme k té čarodějnici. Víte, proč jim tak pomáhá? Ona jim vlastně vůbec nepomáhá. Protože až půjdou ze školy a budou dospělí, tak si řeknou, že je to nespravedlivé pro ostatní trpaslíky. A budou se kvůli tomu trápit. A to je plán zlé čarodějnice. Přijde den 24.12. - Vánoce a jednoho ze tří trpaslíků v duchu napadlo: „Třeba je to pro ostatní nespravedlivé!" Řekl to Smíškovi a Oříškovi a všichni tři se zamysleli. A nakonec na něco přišli. Všem se šli omluvit a jejich kámošky a kámoši jim to odpustili, ale prvně to vypadalo, že to bude na opak.
A co čarodějnice? Tak ta už je ve vězení. Všichni byli spokojení, a tak mají Vánoce vypadat!

------------------------------------------------------------------------------

Blanka Bočková
Ariel

Byla jednou jedna holčička, která se jmenovala Ariel. A taky uměla kouzlit. Měla totiž kouzelnou hůlku. Chodila moc ráda do lesa.
Jednou šla, jako vždy do lesa, ale najednou se za ní les zavřel a ona nevěděla, co dělat. Tak vytáhla kouzelnou hůlku, ale marně, kouzelná hůlka v lese nefunguje. Jak šla, tak zakopla o kořen a spadla přímo do kmenu stromu. A najednou se ocitla ve světě, kde vládl král. Ten říká: „Všechny dcery šly do světa a princ šel pro spící Růženku. Nevím, co dělat. Ještě k tomu mi tři obři, Pankrác, Servác, Bonifác, poslali dopis, že všechny mé dcery unesly." „A co váš syn?" zeptala se Ariel. Ten zachraňuje Zlatovlásku. Já myslela, že Růženku? Ne, on přišel pozdě. Už ji zachránil Růžička. Zavolám našeho purkrabího, ten nám pomůže. Nic nevymysleli. Druhý den zavolali i čaroděje a generála, ale nikdo si neví rady. Třetí den si Ariel vzpomněla, že má kouzelnou hůlku, a zkusila zjistit, co obři celý den dělají.
Zjistila, že obři žijí v jeskyni, protože, kdyby byli ráno venku a spadl by na ně paprsek slunečního svitu, tak by zkameněli. Tak zkusili obrům vyhlásit válku a tu válku prodlužovat až do rána a pak obři zkamení. Jak řekli, tak taky udělali. Bohužel, obři je všechny pochytali. Ariel je však chytrá, a tak obrům řekla: „Musíte nám říci pohádku." Ale oni na to: „Vy si z nás snad děláte srandu." „Ale ne, to bychom neudělali." Najednou se rozzářilo slunce a obři zkameněli. Všichni se moc radovali a Ariel jenom švihla hůlkou a všem se lana uvolnila. Král jí za to nemohl bohužel nic nabídnout, protože obři vše ukradli, pobořili a rozbili. „Nebojte," říká Ariel, „já to zařídím". Jenom něco zamumlala, švihla kouzelnou hůlkou a vše, co obři rozbili, se opravilo, co ukradli, tak to se vrátilo zpátky a co napáchali, tak se všecičko vrátilo do normálního stavu. Král se stále ptal, co za to chce, a ona chtěla jen, aby se mohla vrátit zpátky do budoucnosti. Všichni se zeptali: „Proč se nemůžeš vrátit?" „Já nemám kouzelný prášek." „ Ten my máme." Dali jí ho a ona se vrátila zpět do budoucnosti. Maminka se jí ptá: „Kde jsi byla tak dlouho?" Áááále a mávla rukou.
Jednou maminka objevila na jejích šatech zajímavý prášek. Byl tak zajímavý, že ho musela ukázat v práci a tam zjistili, že s tím práškem se dobře pere oblečení. Tak z kouzelného prášku vyvinuli prací prášek. A jméno? Na to taky brzy přišli, protože ten prášek voněl jako holčička Ariel. Dali mu jméno Ariel. Takto vznikl prací prášek Ariel. žáci 5.C


Básničky z vlastní dílničky (4. B)
KOČKA SNĚHULÁCI
Patrik Pelíšek Daniela Sičová
Kočka ráda mléko lízá, Sněhuláci - ti jsou prima!
potom se se mnou lísá Když je stavíš, není ti zima.
Je s ní velká zábava, Místo nosu mají mrkve,
dokud se mi neschová. každý na ně občas mrkne.
Večer jdeme spát, Místo nohou mají koule,
zítra si zas budem hrát. místo rukou malé boule.
Hlavička je kulatá,
někdy trošku šišatá.


DĚTI NA STRÁNI
Kateřina Valášková
Po Vánocích sníh a mráz,
ledový čas baví nás.
Sněhuláček na stráni,
kolem děti uhání.
Od Ježíška nové sáně,
lyže, brusle - hurá na ně!
------------------------------------------------------------------------------------------------
Náš čas
(fejeton)

Chodit tak ven a blbnout s kamarády by bylo fajn, jenže to bychom nesměli sedět stále jen u počítače či televize. Díky této elektronice nám utíká spousta času nenávratně pryč. Nebylo by lepší jít ven, nebo si zahrát nějakou karetní či deskovou hru? Na rozdíl od počítačových her, kde se stále snažíme někoho nebo něco zabít, si z nich můžeme odnést i něco užitečného. Třeba se pořádně zasmát a plnohodnotně strávit volný čas. Je pravda, že má tato elektronika i své výhody, takže ji úplně neodsuzuji, ale proč u ní sedět od rána do večera?
A jediné, co nám v tom může zabránit, jsou naše potřeby se najíst, napít anebo si odskočit na toaletu.
Záhy ale utíkáme zpět, jako by nám mělo utéct, něco životně důležitého. Neříkám, že se nemůžeme kouknout na film nebo si zahrát hru, a tím se odreagovat, ale nesedět tam celý den.
Jsou tu také někteří, kteří si říkají, že je lepší sedět u počítače nebo televize, jen aby nemuseli dělat nic jiného, a také aby nevypadali v očích svých kamarádů jako ti, koho ta super hra nebaví.
Kristýna Stehlíková, IX. A


Jak mluvíte Vy?
(fejeton)
V dnešní době se mi velmi nelíbí, když stojím na zastávce a během krátké chvíle, kdy čekám na autobus, kolem mě projde mnoho malých dětí, např. i prvňáci, kteří mluví, tak vulgárně, že tak nemluví ani dospělý člověk. Mnohokrát jsem přemýšlela nad tím, kdo je ta slůvka učí, nebo kde je mohou slyšet? Myslím si, že by se rodiče těchto dětí měli o své děti více zajímat a poslouchat jejich slovník, protože až tyto děti dospějí, budou svůj slovník jen těžko napravovat. Někomu přijde normální, že to nic neznamená, když během svého hovoru s kamarády prohodí několik sprostých slov. Ale některým lidem v jejich okolí to může vadit. Mohou si říct: „Tak tento člověk je opravdu nevychovaný, co je to jejich rodiče učí?" A jsou to opravdu rodiče, kdo ovlivňují slovník svého dítěte? Mnozí ano, ale většině případů jsou to spolužáci. Myslím, že bychom se měli nad sebou trochu zamyslet.
Zuzana Bušinová, IX. A


Zprávy ze školy


Setkání zástupců tříd

Ráno dne 6. 2. 2014 se v počítačové učebně naší školy konalo setkání zástupců tříd. Řešilo se hodně záležitostí z minulého setkání, jako např. rekonstrukce šaten, která proběhne přes letní prázdniny. Dále byla řeč o testování SCIO a Kalibro, které se touhle dobou koná. Kalibro si zkoušeli žáci 5. a 7. tříd. Testoval se například: český jazyk, matematika, anglický jazyk a 7. třídy si vyzkoušely přírodní vědy. Proběhl také každoroční zápis do prvních tříd. Příštím rokem přibude zhruba 100 nových žáků, tzn., že se budou muset udělat 4 první třídy. Mluvilo se o dataprojektorech, které by již měly být ve všech třídách 2. stupně, dále se budou rozšiřovat také do tříd 1. stupně. Problém, který se bohužel ne všichni snaží změnit, je nepořádek okolo školy, o kterém již byla řeč, a to zejména o rozbitých jogurtech v areálu školy nebo rozšlapaném ovoci. Bohužel tomuhle problému se asi nedá jen tak předejít.

Simona Různarová VII.D
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------


IQ park, Liberec

V neděli dne 8. 12. jsme jeli do IQ parku v Liberci. Sraz byl v 7:40 na náměstí, ovšem my dvě jsme samozřejmě již v 7:20 lítaly po městě, hyperaktivní a vesele naladěné - jak bychom se také neradovaly, 2. adventní neděli jsme společně s několika dalšími kamarády měli strávit v IQ parku. Sice jsme pořádně nevěděly, co od toho očekávat, ale věděly jsme, že to bude super. Ale abychom nepředbíhaly, zhruba v 7:40 jsme se tedy všichni sešli na náměstí. Nutno podotknouti, že paní učitelka Nečasová byla příjemně překvapená tím, jak jsme byli všichni dochvilní a hodní. Ano, jsme prostě neuvěřitelní... Potom jsme nastoupili do autobusu, paní učitelka Zapalačová nám držela místo.
Pro ty, co to nevědí: Cesta z Letovic do Liberce není jako když jedete třeba do Boskovic nebo do Brna, je to o dost dál (kolik je to přesně kilometrů, to se nás neptejte). Ovšem nám cesta samozřejmě uběhla velice rychle, povídali jsme si, pouštěli si písničky, snídali, svačili a obědvali v jednom (to byste nevěřili, co všechno jsme měli s sebou - toasty, řízky, cukroví...) atd. Menší přestávka byla na jedné benzince, tak jsme samozřejmě stáli u časopisů a řešili, jestli to Bravíčko máme kupovat, nebo raději ne...
A pak jsme najednou byli na místě. Všechny věci jsme si měli dát do šatny, která byla vlastně taková klec. Bylo jich tam samozřejmě víc a na každé kleci byla připevněna kartička se jménem, obrázkem a nějakými informacemi různých geniálních lidí, kteří se proslavili v chemii, fyzice.... (my jsme měli Alberta Einsteina.. no jo, oni jistě věděli, s kým mají tu čest!) A teď k atrakcím: Náš původní plán zněl vyjmenovat všechno, co tam bylo. To se ale rázem ukázalo jako naprosto nemožné, bylo toho totiž strašně moc.
Hned v přízemí toho bylo tolik, že to absolutně nemáme šanci vyjmenovat. Mohli jste třeba někam strčit hlavu tak, že to vypadalo, jako by byla na stole na talíři (ano, zrcadla jsou opravdu magická), dočíst se něco o genetice...Jdeme dál. Byla tam taková „vodní místnost", tam jsme mohli dělat třeba hráz a bylo tam něco, co zajisté souviselo z nějakým fyzickým superzákonem, ovšem my opravdu nejsme ty správné osoby, které by vám o tom něco řekly, takže jste asi nuceni spokojit se s tím, že to prostě bylo super. Dále tam byl např. zrcadlový labyrint a taková šikmá místnůstka... ano, opravdu jste byli velice dezorientovaní, nebylo poznat, kde je zrcadlo a kudy ta cesta opravdu vede. Další patro... pro milovníky bublinek místo jako stvořené! Ha, vsadíme se, že v takové velké bublině, jako jsme byli my, jste nikdy nebyli, co? Dále tam samozřejmě bylo spoustu věcí z oblasti fyziky, chemie, matematiky... třeba kladky. Nebo takový ten kolotoč, ze kterého se vám pak šíleně motá hlava. A taky jste tam mohli sestavovat různé blbůstky (rozumějte „hlavolamy"), ale to nám nešlo. A taky taková hnusná úzká roura, kterou jste se mohli protáhnout na druhou stranu. To bylo hrozné, obzvlášť pro ty, co trpí klaustrofobií. A mimochodem, zjistili jsme, že invalidi, co jsou na vozíčku, to opravdu nemají jednoduché a musí mít pěknou sílu v rukách. Vytlačit se do kopečka na vozíčku, to je masakr! Další poschodí: Díváte se někdy na počasí? „Dobrý den, dnes budou v Jihomoravském kraji drobné srážky a bude sněžit..." Také byste si to chtěli zkusit? Tam jste mohli! Nebo jste se mohli „setkat" s nejvyšším pánem na světě. Zkusit si meditovat na velikánské židli... A co ještě? (to nás dostalo), byl tam Titanic. S křivou podlahou. Ten se nám líbil fakt moc.
Mohli jsme si udělat vlastní přáníčka, perníčky a parfém. Dělání přáníček zabralo hodně času, protože se potom musela strčit do „kouzelné věcičky s nějakým speciálním zářením". Perníčky byly moc dobré. A co se parfémů týče... měli jste dvě možnosti: Buď jste si mohli vybrat, jakou vůni chcete (např. „Alergikova pomsta" nebo jakási citrusová, „Playboy"...), nebo si udělat svoji vlastní.
Ani zpáteční cesta nám nepřišla zas tak dlouhá, a když jsme přijeli domů, vlastně jsme ani nebyli unavení. Byl to skvělý zážitek, který člověk nemá možnost zažít každý den, a proto musíme hrozně moc poděkovat panu Sedláčkovi z boskovického gymnázia, že nám tento výlet umožnil. Především ale musíme poděkovat paní učitelce Nečasové a paní učitelce Zapalačové za to, že to tam s námi vydržely.
T. Halatová a T. Nováková, VIII. B


Zeměpisná olympiáda

V pondělí 16.12. se konala zeměpisná olympiáda. Všichni účastníci 6.-9. tříd se sešli v 13:45 v učebně dějepisu a zeměpisu. Každý dostal své zadání podle ročníku a začalo se pracovat... Většina úkolů se plnila s atlasem, ale byly tu i takové otázky, na které jste odpověď v atlase nenašli. Některé otázky nám daly opravdu zabrat!
Výherci školního kola zeměpisné olympiády:

6. ročník - Jolana Procházková
7. ročník - Karolína Sičová a Jakub Košík
8. a 9. ročník - Tomáš Hrubý
Karolína Sičová 7.D

Anglické divadlo
17.12. jsme se vydali do Kulturního domu v Letovicích na anglické divadlo. Pro 6. a 7. ročníky bylo představení s názvem The Alien Grammar Show a pro 8. a 9. ročníky The Detectives. V obou představeních účinkovali herci z divadla ,,The Bear Educational theatre." Myslíme si, že se divadlo všem moc líbilo. Bylo vtipné, a dokonce si v něm někteří z nás i zahráli. Většině anglických vět jsme rozuměli, ale byla tam také paní, která nám vždy česky řekla, o čem předešlá část byla. Součástí představení The Alien Grammar Show bylo také skládání anglických vět. Dá se říct, že jsme spojili příjemné s užitečným. Zhlédli jsme skvělé a vtipné divadlo a zároveň jsme se přiučili anglicky. Doufáme, že budeme mít ještě někdy možnost zajít na nějaké představení divadla ,, The Bear Educational theatre."
Karolína Sičová a Simona Různarová 7.D


Mladý chemik

Dne 11.11. se konalo školní kolo soutěže Hledá se nejlepší mladý chemik ČR, přijít a zkusit si to mohl každý, do dalšího kola mohli postoupit ovšem jen první tři. Poté co paní učitelka Nečasová opravila tyto testy, jsme se dozvěděli, že do dalšího a to okresního kola postupuje Rostislav Sponar, Tomáš Hrubý a Kristýna Stehlíková. Dále jsme se tedy každé pondělí a čtvrtek scházeli a připravovali se na vše, co by se mohlo v tomto kole objevit. Ještě po cestě vlakem jsme si opakovali všechno možné.
Okresního kola (6. 12.) jsme se zúčastnili na Střední průmyslové škole chemické v Brně. Z asi 80 chemiků postupovalo prvních 30, takže jsme dopadli opravdu velice dobře i přes špatný pocit po napsání testu. Umístili jsme se jako 2. (R. Sponar), 4. (K. Stehlíková) a 9. (T. Hrubý).
Postoupili jsme a dále se scházeli a připravovali se na praktické kolo, které se konalo 24.1. opět v Brně, na stejném místě. A jelikož máme velké štěstí, tak ani v jednom z těchto dvou kol nebylo skoro nic, na co jsme se připravovali. Paní učitelka Nečasová nás ale i tak připravila skvěle, takže s chvilkovou improvizací jsme to zvládli. Rostislav Sponar skončil na 1.místě, Kristýna Stehlíková na 5. a Tomáš Hrubý na 7. místě. Škoda jen , že do celostátního kola postupovalo jen prvních pět.
Teď už nezbývá než se jen dále připravovat a děkovat paní učitelce Nečasové, že jsme se i díky ní dostali tak daleko. Tak nám držte pěstičky , až tam budeme 4. června v Pardubicích.
Kristýna Stehlíková

O putovní pohár Jaroslava Heyrovského

Dne 5.2. jsme se autobusem vydali s paní učitelkou Nečasovou na tuto soutěž. Na začátku jsme se rozdělili do 3 skupin podle vylosovaných lístečků a šli si napsat ten test. Některým přišel lehký, dalším trochu těžší.Dopadlo to tak, že 5 soutěžících mělo plný počet bodů(3 od nás z Letovic). Následovaly rozstřelovací úkoly, kdy jsme nakonec zůstali my 3 z Letovic. Postupně jsme se rozdělili na 1. místo-R. Sponar, 2.místo-Z. Bušinová a 3. místo K. Stehlíková. Ostatní se umístili také velmi pěkně.Následovaly opravdu otřesné (spíše otřesně prováděné) pokusy, jen se zeptejte paní učitelky Nečasové, nebo těch, co tam byli a ten, kdo trochu rozumí chemii a nebo má zdravý rozum by s námi souhlasil.
Po dostání hodnotných cen jsme šli do cukrárny a pak na autobus.
Tam nastal problém-autobus nám buď ujel, nebo nejel. Měli jsme 2 možnosti-čekat hodinu v Jevíčku na další autobus, nebo jít pěšky do Velkých Opatovic a jet odtamtud.
Vydali jsme se pěšky. Šli jsme kus po silnici a poté i přes protest některých zúčastněných jsme dále pokračovali, prý zkratkou, po polňačce. Jenže pak jsme museli přes nakrásně zorané pole, ty boty vypadaly. Společně jsme si řekli, že tohle s nikým jiným (a na jiné soutěži) než s paní učitelkou Nečasovou prostě nezažijeme.
Z Velkých Opatovic jsme už jeli autobusem. A jediný, kdo z toho, dá se říci, vyšel špatně, byla paní učitelka Nečasová, protože nestihla školení...
K. Stehlíková 9.A
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Elektrotechnická soutěž

Dne 16. 1, 2014 se konala v SŠ TEGA Blansko soutěž pro žáky 7. tříd v elektrotechnice, kde jsme měli skládat elektrickou stavebnici Merkur. Na začátku nás ředitel školy seznámil s plánem soutěže. Poté jsme byli rozřazeni do dvou tříd a byl nám vysvětlen postup práce se stavebnicí. Všichni jsme stavěli stejný model. Na zadaný úkol jsme měli 45 minut. Po ukončení časového limitu komise vyhodnotila práci jednotlivých týmů a byly rozdány ceny. Zástupci ZŠ Letovice se umístili na 5. a 13. místě z 22 týmů. Všichni jsme si to užili a bylo to poučné.
Dominik Dvořák, 7.D
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Krajský florbalový přebor

V lednu se holky z 6. a 7. ročníků zúčastnily krajského florbalového přeboru. Jedna z účastnic byla i Marie Slechanová, se kterou jsem udělala krátký rozhovor:

Kde a kdy se krajské kolo florbalu konalo?
Konalo se 29.1.2014 v Brně - Pohořelicích.
Proti jakým týmům jste hráli?
Hráli jsme proti týmům z celého Jihomoravského kraje. Některé týmy hrály opravdu dobře, takže nám dávaly hodně zabrat!
Na jakém místě jste skončili?
Byli jsme 5. - 6. z 8 týmů.
Jsi s výsledkem spokojená?
Myslím si, že jsme hráli tak, jak to nejlépe umíme. Mohli jsme dopadnout líp, ale taky hůř. Na krajský přebor je to podle mě celkem dobrý výsledek.
Děkuji za odpovědi!
Karolína Sičová 7.D
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Projektový den v Boskovicích
Jak už asi víte 9. ročníky jsou zapojeny do projektu se střední školou André Citroena v Boskovicích. Každá třída tedy už navštívila v rámci projektu tuto střední školu. Účastnili jsme se dvouhodinové výuky: práce s plechem a způsoby jeho zpracování. Vyrobili jsme si svícen, který jsme si následně odnesli domů. Podle vyučujícího, tohoto oboru, se v projektu se základními školami vyrobilo nad 5000 takových svícnů!!! Po krátké, ale vydatné svačině, následovala výuka v elektrotechnických učebnách, kde jsme rozšířili své vědomosti v oblasti fyziky. Tak to se vystřídala celá třída ve třech skupinách. 1. fázi projektu jsme zakončili řízkem s bramborovým salátem. :D
Děkujeme všem vyučujícím, jak střední školy, tak i našim učitelům, kteří nás doprovázeli.
Anežka Fadrná 9.C
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Soutěž v angličtině

Sepsala Nela Filipi a Veronika Čechová, odpovídala Eliška Navrátilová

Jaké jsi měla pocity? Bála ses?
Úrčitě tam strach byl, ale převládala nervozita.
Jak dlouho ses na soutěž připravovala?
Připravovala jsem se asi 3 týdny.
Jak soutěž probíhala?
Když jsme přišli, tak nám dali vylosovat si čísla od 1 do 25. Já jsem si vybrala 15. Poté jsme všichni šli do 5.C, abychom udělali poslechové cvičení. Pak jsme postupně chodili a povídali jsme o tématu , které jsme si vylosovali.
Co sis vylosovala ty?
Já jsem si vylosovala téma My best friend.
Jaká témata sis ještě mohla vylosovat?
My family, My hobbies and free time, Animals, Shopping, My house and home, Food and drinks, My best friend a My school.
Šla bys tam příští rok zase? Určitě ano, doporučila bych to každému, komu angličtina jde, je to skvělá zkušenost.

Den otevřených dveří
Při rozhodování o výběru školy mi pomůže Den otevřených dveří na škole, kterou jsem si vybral. Jel jsem tedy s kamarády na školu do Boskovic, na André Citroena. Hned po vstupu do školy se nás ujal jeden ze žáků, aby nás provedl všemi zákoutími a seznámil nás alespoň částečně s pravidly ve škole. Já s kamarády jsme se na něho dívali a nezvládali jsme pobírat tolik informací, které na nás chrlil. Říkali jsme si, kam bychom chtěli jít a rozebírali jsme, na jaký obor se dát. Uvažovali jsem nad tím a porovnávali jsem plusy i mínusy. Nakonec jsme se vydali domů částečně rozhodnutí, na jaký obor se přihlásíme. Já jsem se se rozhodl, že si zvolím obor Opravář zemědělských strojů. A věřte, rozhodování to nebylo lehké.
Ladislav Luňáček, 9. B


V listopadu proběhl Den otevřených dveří na Vojenské škole v Moravské Třebové. Ze všeho nejdřív začala prezentace školy v kinosálu. Potom nás rozdělili do skupinek a vyrazili jsme na prohlídku školy. Nejdříve jsme viděli ukázku bojového umění, kde nám ukazovali různé způsoby bojů, všechny byly zajímavé. Potom jsme vyrazili na prohlídku školy. Šli jsme do učeben odborných i výukových. Podle mého mínění mohla prohlídka školy trvat déle, abych si vše pořádně prohlédl a seznámil se i s ostatními prostorami školy. Nejvíce mě zaujala ukázka bojového umění a střelnice, celkem byl dobrý i internát, za který se nic neplatí. Moc rád bych se na tu školu dostal, ale nebude to lehké, protože se tam hlásí hodně zájemců.
Daniel Šimurda, 9. B


Před několika dny jsem byla na Dnu otevřených dveří na Gymnáziu v Blansku. Ze začátku jsem se velice obávala, protože jsem měla přijít do cizího prostředí a mezi cizí lidi. Když jsem na školu dorazila a zjistila jsem, že mě budou provázet dva žáci, kteří byli tak staří téměř jako já, uklidnila jsem se. Bylo tam poměrně hodně lidí, proto jsem začala uvažovat o tom, zda mám vůbec šanci se na tuto školu dostat. I když na mě na této škole byli všichni hodní, stejně jsem si připadala divně. Mám tam dát přihlášku? Takovou otázku jsem si kladla celou dobu, kterou jsem strávila na této škole. Nakonec jsem se ani po prohlídce budovy nerozhodla, co udělám. Uvažuji o tom, zda bych byla na této škole spokojená. No nic, mám ještě pár týdnů, kdy mohu dojít k nějakému závěru. Ale den strávený na této škole jsem si užila a doufám, že se rozhodnu správně.
Michaela Holková, 9. B


Jsem žákyní devátého ročníku, tudíž se musím rozhodnout, na jaké střední škole budu dále pokračovat ve studiu. Vlastně bych se nemusela hlásit na žádnou školu, ale s mými známkami by byla škoda nepokračovat dál. Kdyby bylo po mém, šla bych nejraději na gymnázium do Blanska, proto jsem se rozhodla tuto školu 30. ledna navštívit a prohlédnout si ji v rámci akce Den otevřených dveří. Měla jsem trošku strach a kladla jsem si otázky typu: Bude se mi tam líbit? Dostanu se tam? Co když tam budou kantoři, kvůli kterým bych tam nevydržela ani dva měsíce? A tak dále, a tak dále. Když jsem dorazila na školu, otázky jsem si už zodpověděla. Škola se mi líbila, paní učitelka nám řekla, že ze Základní školy v Letovicích se na jejich školu dostane téměř každý, protože jsou dobře připraveni na přijímačky, což mě celkem uklidnilo. A kantoři? Když se budu učit, myslím si, že nebudu mít problém. Jediné, co se mi nelíbilo, bylo samotné město, které na mě působí trošku chladným dojmem. Jsem tedy rozhodnutá, jedna z mých přihlášek bude putovat určitě i na Gymnázium Blansko a doufám, že přijímací zkoušky zvládnu.
Veronika Kudrnová, 9. B


Jsem v devátém ročníku a musím se rozhodnout, jakou střední školu půjdu dále studovat. Po dlouhém rozhodování jsem si zvolila obor chemie, proto jsem se vypravila do chemickou školu do Brna na den otevřených dveří. Akce se konala v prosinci. Hned u vstupu do budovy se nás ujal jeden ze studentů, aby nás školou provedl a zodpověděl naše případné dotazy. Podle mého názoru je na škola dobrá, byla zde příjemná atmosféra, milí lidé a dobře vybavené učebny . Ale moje volba má i negativní hlediska a to je to, že se sem hlásí mnoho žáků a budu muset dojíždět, proto budu muset brzy vstávat. Tento den byl pro mě přínosným, byly mi zodpovězeny všechny dotazy a dozvěděla jsem se mnoho informací, které se mi určitě budou hodit.
Jana Krýslová, 9. B
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Recitační soutěž 6. až 9. tříd

Kdokoli by se mohl recitační soutěže bát a mít trému, i já ji trochu měla, myslím, že každý ji alespoň trochu měl. Kdysi už jsem byla na recitačních soutěžích, ale kdybych to mohla porovnat, tato by byla ze všech nejlepší.
Tato recitační soutěž se udála 6.3. ve 14.00 hodin v učebně hudebny. Já a ostatní napjatí recitátoři a posluchači jsme se shromáždili ještě před začátkem a vzrušeně jsme koukali dovnitř. Po chvilce došli všichni recitátoři, posluchači i porota, paní učitelky. Uvedli nás dovnitř a my se hlučně posadili. Tabule byla velmi pěkně vyzdobena nakresleným nápisem RECITAČNÍ SOUTĚŽ. Soutěž uváděli dva kluci, přiznám se, že neznám všechny jménem. Byli to prima kluci, veselí a rozesmátí. Ten první hrál roli uspěchaného muže a vždycky omylem svému spolupracujícímu zabouchl ruku do klapky. Všechno začalo napůl filmem a napůl hrou. Paní učitelka spustila video, ve kterém vystupovali velice vtipně žáci, převlečeni za muže a za ženy, kteří šli na tuto soutěž za svým recitujícím kamarádem. Video skončilo, ale děj pokračoval. Do hudebny vstoupili žáci, kteří hráli ve videu, společně i s klukem hrajícím pana ředitele a radostně se obejmuli s mladým recitátorem.
Hned potom už konečně soutěž začala. Zahájila to 6.A. Recitující byli odměněni sladkým bonbonem z proutěného košíku. Všichni, co recitovali, by na sebe měli být pyšní. Mezi sedmými třídami bylo krátké vystoupení žáka hrajícího na klavír. A zase se recitovalo! A jak pěkně!!
Když odrecitovali všichni z šestých a sedmých tříd, nastala krátká přestávka. V ní porotci odešli, poradit se, komu dát diplom, aby se ukázalo, že je dobrý a komu zase ne. O přestávce vyráběl kouzelník z balonků obrazce, třeba pistoli nebo žirafu. Bylo to úžasné. Já osobně bych se bála, že mi praskne do obličeje nebo něco takového. O přestávce jsme také psali na lístečky toho, kdo se nám nejvíce líbil.
Po přestávce se všichni posadili a jeden kluk zahrál slavnostní fanfáru na klavír. Začalo vyhlašování 1. kategorie!Na třetím místě se umístila Sára Řehořová." To jsem celkem očekávala, ale to, co přišlo po ní, vůbec ne.,,Na druhém místě Nela Filipi" Projela mnou radost i udivenost. Já a druhá ?? A skutečně ano!! ,, A na prvním místě je Karolína Sičová" Ano, tu bych i já dala na první místo. Pak jsme se společně i s Magdou Gabaríkovou, která vyhrála cenu diváků, vyfotily. Než začala 2. kategorie, předvedl nám kouzelník několik svých kouzel.
A nyní začala soutěž 2. kategorie. Zase se začalo recitovat. Abych pravdu řekla, líbilo se mi to trochu víc než recitace 6. a 7. tříd, ale tito byli starší. Pak nastala zase přestávka. Zase se na lísteček psala jména našich favoritů. Pak zase přišla porota a vyhlásila jména vítězů. První místo získala Jana Pospíšilová, druhé Vojtěch Cichra, třetí Jan Bula a cenu diváků dostal Martin Kupsa.
A co bylo pak? No, tleskali jsme a pískali, pomáhali uklízet a vraceli jsme se domů... Nela Filipi, 6.A

Výsledky školního kola recitační soutěže
Kategorie 6. - 7. tříd
1. místo Karolína Sičová 7.D
2. místo Nela Filipi 6.C
3. místo Sára Řehořová 7.D
Cena diváků - Magdaléna Gabaríková 7.B


Kategorie 8. - 9. tříd
1. místo Jana Pospíšilová 9.C
2. místo Vojtěch Cichra 8.B
3. místo Jan Bula 8.B
Cena diváků - Martin Kupsa 9.C

První dva z každé kategorie postupují do okresního kola v Adamově, které se koná 19. 3. 2014.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Lyžák
V neděli 9.3.2014 před devátou hodinou se u školy začala shromažďovat velká skupina nadšených sedmáků s lyžemi, kufry, batohy a taškami. Odjížděli jsme na lyžák do Karlova pod Pradědem. Před odjezdem jsme všichni měli obavy, že díky nedostatku sněhu budeme muset jezdit lyžovat na Praděd nebo že dokonce nebudeme lyžovat vůbec! Naštěstí ale na sjezdovkách naproti našemu ubytování trochu sněhu zbylo, takže nás každodenní procházky minuly. Čekal nás teplý a slunečný týden, takže opalovací krém byl opravdu nezbytným vybavením. Po týdnu slunění jsme se všichni vrátili do školy opálení jak od moře.
A teď již něco k průběhu kurzu. Po příjezdu do Karlova jsme se naobědvali, vybalili si věci a šli jsme na svah, abychom se rozřadili do skupin. Museli jsme pěšky vyjít kousek sjezdovky, což s lyžemi na ramenou a hůlkami v ruce nebyla žádná sranda! Pak nás učitelé podle našich lyžařských schopností rozdělili do skupin. Každé ráno jsme vstávali v 7.30 a v 8.00 jsme šli na snídani. Snídaně byla formou bufetu (rohlíky, šunka, sýr, máslo, džem, čokoládové lupínky, koláče...). I když snídaně byla až v 8.00 hodin, tak pokud jste chtěli, aby na vás zbyly ještě nějaké ty čokoládové lupínky, museli jste přijít alespoň o 10 minut dřív!! V 9.00 hodin jsme odcházeli na svah. Byli jsme rozděleni do pěti skupin. Musím říct, že dvě poslední skupiny udělaly za týden obrovský pokrok. I když ještě nikdy před lyžákem nestáli na lyžích, za týden už bez větších problémů sjeli kopec. Já osobně jsem byla v první skupině. Většinu času jsme se učili jezdit carving, ale měli jsme i několik volných jízd. Dopoledne jsme lyžovali 2,5 hodiny. Po vyčerpávajícím lyžování jsme nabírali síly při obědě a v poledním klidu (i když nevím, jestli je slovo ,,klid" úplně to správné). Od 14.00 do 16.00 hodin jsme zase lyžovali. Po večeři jsme se všichni sešli v jídelně. Pouštěli jsme si videa a fotky pořízené ten samý den. Myslím si, že když jsme na videích viděli naše chyby, hodně nám to pomohlo a snažili jsme se naše nedostatky vylepšit. Hráli jsme také různé hry, které pokaždé připravovaly jiné třídy. Poslechli jsme si přednášky o tom, jak bychom se měli na sjezdovce chovat, jaké vybavení bychom měli mít atd... Všechny ostatní dny probíhaly podobně. Ovšem až na úterý, kdy jsme se odpoledne vydali do nedalekého obchodu v Malé Morávce. Paní prodavačky asi musely mít ohromnou radost, když do obchodu vtrhlo 60 sedmáků a všichni se postupně nahrnuli do uličky se sladkostmi. J Poslední den (pátek) byl také trochu jiný. Probíhaly závody ve slalomu. Z holek byla nejrychlejší Sára Řehořová a z kluků Jan Rosič.
Příští sedmáci se mají určitě na co těšit! Jenom škoda, že lyžák trval pouze týden.
Karolína Sičová


Lyžařský kurz 7. tříd
Ve dnech 9.-16. března měly 7. třídy lyžařský kurz. Přijeli jsme do Karlova pod Pradědem na oběd a odpoledne bylo na svahu rozřazení do skupin. Já jsem začal ve 4. skupině, protože jsem na lyžích nikdy nestál. Ráno byla snídaně a po snídani jsme šli lyžovat. Začali jsme od úplného začátku. Jízda po rovince, brzdění a skončili jsme u carvingového lyžování. Předposlední den jsme měli závody ve slalomu a další den jsme jeli domů. Z mého pohledu byl lyžařský kurz dobrý, naučil jsem se lyžovat, a to je pro mě hlavní. Celý týden jsme měli slunečné počasí a sněhu bylo dost až na poslední dva dny.
Dvořák Dominik, 7.D
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Čtenářské okénko

Sirotčinec slečny Peregrinové pro Podivné děti
Ransom Riggs

Když šestnáctiletému Jacobovi umře jeho milovaný dědeček, rozhodne se vydat se na ostrov, o kterém mu dědeček vyprávěl spoustu příběhů. Objevuje tam trosky sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti. Děti z tohoto sirotčince byly něčím zvláštní. Byla tu dívka, která levitovala, chlapec, který byl neviditelný a mnoho dalších. Jacobův dědeček chtěl, aby se na ostrov vydal a našel tyto děti. To se Jacobovi po prozkoumání trosek sirotčince zdá nemožné, protože už dávno musejí být mrtví. I když to zní trochu fantasticky - jsou možná stále naživu...
Fantasy kniha zaujme všechny, kdo mají rádi temné dobrodružství i horory. Text se skvěle doplňuje s fotografiemi, z nichž běhá mráz po zádech. Kniha vzbudila ještě před vydáním ohromný rozruch.
Karolína Sičová 7.D

Straka v říší entropie
Markéta Baňková

Kniha popisuje fyzikální zákony pomocí bajek.
Zvířata zjišťují, jak funguje například Teorie relativity, Archimedův zákon a Kvantová mechanika. Zjišťují, co je gravitace, setrvačnost, termodynamika a elektrostatika.
Všechny bajky jsou psány veselou formou, vysvětlují uvedené jevy velmi srozumitelně, takže je pochopí i člověk, který o nich dříve třeba ani neslyšel.

Například bajka s názvem Unáhlené sousto vysvětluje teorii relativity Alberta Einsteina. Vypráví, jak myš a gepard závodili v běhu. Velmi trénovali, až běhali tak rychle, že se dostali do budoucnosti, protože se přiblížili rychlosti světla. Jejich čas plynul pomaleji, zatímco jejich přátelé, kteří je pozorovali, stárli rychleji. Gepard a myš stárli 100krát pomaleji, protože ve velké rychlosti trávili většinu svého života.
Podle Einsteina se rychlosti světla přizpůsobuje prostor a čas.

Knihu bych doporučil všem, které baví fyzika, nebo lidem, kteří chtějí některé zákony pochopit v běžném životě. Kniha je vhodná jak pro děti, tak i pro dospělé.

Ondřej Chlup, 7.D


Filmové okénko


Zlodějka knih
Síla slov a fantazie je ukrytá v knihách. Ale jen pro toho, kdo je umí a chce přečíst. Příběh se odehrává ve válečném Německu, kde se stává hlavní hrdinkou Liesel, děvče, které našlo svoje místo v nové pěstounské rodině. Kvůli tomu, že neumí číst je terčem šikany ve škole . Její nový otec Hans jí pomáhá naučit se číst, ve dne v noci a rozvíjí v ní lásku ke knihám a novým slovům. V klukovi, ze sousedství Rudym, nalézá nejlepšího kamaráda. Rodinný život se začne ubírat jiným směrem, když jednoho večera u dveří zaklepe Max, rodinný přítel. Hubermannovi ukrývají židovského uprchlíka ve sklepě 3 roky. Max a Liesel k sobě najdou neobyčejnou cestu plnou přátelství a důvěry. Dobu utrpení a strádaní všichni překonávají pomocí čtení knih, co krade Liesel v knihovně starosty.Max se poté rozhodne odejít pro bezpečí celé rodiny.
Další odehrávání příběhu neprozradím, to se podívejte sami- :D
Zlodějka knih je film, který vám ukáže lidskost i z jiné strany, než jsme zvyklí. Ucítíte, že naděje přetrvává. Při sledování Zlodějky knih jsem si uvědomila že i my v dnešní době ztrácíme lidskost a potřebovali bychom někoho , kdo by nám vrátil slova, jako to dělala Liesel. Anežka Fadrná 9.C


Zábava

Škola žonglování
Než začneme žonglovat, důležitý je výběr míčků. Nejlepší jsou profesionální míčky, ale ty jsou velice drahé, například jeden gumový míček může stát více než 500Kč. Pro nás začínající jsou vhodné tenisové míčky nebo určené k žonglování zakoupené v hračkářství cca za 100 Kč sada tří míčků. Později, až budete umět žonglovat lépe, stačí vám např. citrony, jablka, sněhové koule atd. Profesionální žongléři také používají ohnivé míčky, určené pro žonglování ve tmě. Příště se už začneme učit žonglovat se dvěma a třemi míčky. Prozatím stačí, když si budete přehazovat z ruky do ruky s jedním míčkem a zrychlovat a budete připraveni na tři míčky.
Lukáš Mistr VIII.C

 

 

 

 

 

 

Aktuality

 
webdesign: frogDesign.cz © 2008 code & programming: © 2008