číslo 61

Přátelé, kamarádi,

Opět slavíme!!! Asi se divíte, co zase, ale je to přece jasné!
Naše drahá školička je více než plnoletá, je naprosto dospělá a slaví kulatiny - a to 35 let. Redakční rada školního časopisu si dovolila tomuto výročí věnovat několik příspěvků, připomenout historii, ale podívat se i na současnost. Najdete tu také rozhovor, anketu, zprávy ze školy a další příspěvky.
Na stránkách časopisu, ale také v prostorách školy se setkáte s obrázkem sovy, a to proto, že sova bývá označována jako symbol moudrost, a ve školní budově tedy má snad své místo. Alespoň u nás v Letovicích tomu tak určitě je.
Počtěte si, oslavte výročí a přijďte se podívat na Den otevřených dveří, který se koná v den státního svátku 17. listopadu 2015.
Váš

Při příležitosti 35. výročí založení naší školy, jsme oslovili pana ředitele a ten nám zodpověděl pár otázek:

1. Do školy byla vnesena moderní technologie, jaký od toho očekáváte přínos?
Přínos nových technologií při výuce vidím ve dvou rovinách. Ta první je v tom, že výpočetní technika se stává výbornou didaktickou pomůckou, neboť předvést, ukázat, vyzkoušet si je mnohem přínosnější, než jen dané učivo přednášet. Ta druhá rovina: důležitější než poutavě vyprávět o tom, z čeho se skládají počítače a jaké mají procesory, je mít dovednost je ovládat a používat.
2. Jak se zlepšil způsob vyučování od vzniku školy?
Při porovnání roku 1980 s rokem 2015 ve způsobu vyučování se nejvíce změnil vztah učitel x žák. Zatímco před 35 lety byl tento vztah založen na poslušnosti žáka vůči učiteli, dnes je tento vztah založen na oboustranném dodržování a respektování stanovených pravidel.
3. Co si myslíte o nové „hravé" matematice na prvním stupni?
Základním cílem výuky matematiky na základní škole je vést žáky k dovednosti používat správné myšlenkové postupy, což se děje jednak tím, že učitel žákům předkládá svůj způsob řešení a jednak tím, že žáci sami hledají možné způsoby a Hejného hravá matematika více podporuje tu druhou oblast.
4. Jaké významné události se udály za dobu, kdy učíte?
Takových událostí za tak dlouhou dobu bylo mnoho, ve školství jsem zažil několik školských reforem, povinná školní docházka se měnila z devítileté na desetiletou, aby se po několika letech vrátila na devítiletou. Pátý ročník byl nejprve součástí prvního stupně, potom součástí druhého stupně, aby se zpět vrátil na první stupeň..., takže k reformám ve školství mám silně rezervovaný přístup. Nutno říct, že se měnily věci také k dobrému. Za tuto dobu jen v budově naší školy „nezůstal kámen na kameni" a poslední nedotčené místo: školní šatny jsme rekonstruovali o letošních prázdninách.
5. Jaký byl počet žáků, když jste začal učit tady na této škole?
Počty ve třídách byly výrazně vyšší. Vzpomínám si, že jsme v roce 1983 měli čtyři páté třídy, ve kterých bylo dohromady 159 žáků, tedy v jednotlivých třídách bylo 40, 40, 40 a 39 žáků. Dřevěné obložení u zadních stěn ve třídách bylo instalováno z důvodu, že židle v posledních řadách se dotýkaly stěn.
6. Když jste ještě nebyl ředitelem, jaké předměty jste učil ?
Vystudoval jsem obor matematika a občanská výchova, tyto předměty jsem učil nejčastěji, ale také jsem učil dílny i tělesnou výchovu.
Děkujeme za rozhovor. Natálie Rosičová a Aneta Zemánková 6. B


Mandala je posvátný kruh, jenž symbolizuje nekonečnost života. Mandala sypaná z barevných písků je po dokončení vhozena do řeky, nebo rozprášena do větru.
Naše nová „soví" mandala byla vytvořena k 35. výročí budovy ZŠ Komenského.


Sova - symbol moudrosti
Všichni říkáme, že je někdo moudrý jako sova, ale víte, proč toto přirovnání vzniklo?
V pohanství byla SOVA uctívána jako symbol moudrosti. Díky skutečnosti, že žije v lese a vzhůru je v noci, jí byly přisuzovány zvláštní schopnosti.
V křesťanství se považovala sova pro svůj "negativní vztah ke světlu" za symbol duchovní temnoty - kříž nad hlavou sovy vztyčený znamená vítězství nad ďáblem.
Má však také kladné využití v symbolice. Protože vidí ve tmě a dělá dojem vážného a přemýšlivého ptáka, je symbolem moudrosti, jež proniká temnoty nevědomosti.
V bajkách sova obyčejně působila v roli moudrého soudce. Jako symbol moudrosti se zachovala až do dnešních dnů, např. soví hlava ve znaku některých vysokých škol.
U nás se po našich předcích dědí „pověra" o houkání sýčka. Jeho specifické houkavé pištění „půjď", se ozývalo často v noci u lidských obydlí. Lidé věřili, že odkud se jeho „volání" ozývá, tam někdo zemře, neboť neodolá pozvání vnímané jako „pojď".
Naopak v Číně byla symbolem bohatství.
Na konec i jedno přísloví: Sova je symbolem moudrosti, protože i hlupák vidí za světla, ale moudrý člověk vidí i ve tmě.
Aneta Mazalová 8. A


SOVY
Sovy mají vesměs velmi nenápadné „maskovací" zbarvení, navíc jejich výjimečně měkké peří s hřebínkovitým okrajem umožňuje naprosto tichý let. To jim nejen napomáhá při přiblížení k nic netušící kořisti, ale navíc umožňuje orientaci sluchem, kterou by šustot normálních křídel rušil. Tím, že mají tak načechrané peří, tvoří dojem, že jsou větší, než tomu tak ve skutečnosti je. Kolem očí mají vějířovitě uspořádané peří - závoj. Podobně jako dravci mají zahnutý zobák. Nohy jsou u většiny druhů opeřené po prsty, u některých až po drápy.
Většina sov loví za soumraku a v noci, k čemuž jsou přizpůsobeny nehlučným letem a vysoce specializovaným zrakovým a sluchovým ústrojím. Živí se hlavně malými savci, hmyzem a jinými druhy ptáků, některé, např., jsou specializovány na lov ryb a druhotně mohou požírat i kraby. Kořist uchvacují na zemi do ostrých drápů a často ji polykají vcelku, nestravitelné části (srst, peří, kosti) pak vyvrhují ve formě vývržků.
Patrik Pelíšek 6.A


Podzim

Podzim je jedno ze čtyř ročních období, je to přechod mezi létem a zimou. V klimatických podmínkách mírného pásu se právě na podzim sklízí většina úrody a opadavé listnaté stromy ztrácejí listí. Dny se krátí, ochlazuje se, více prší. Pod pojmem podzim si vybavíte nejspíše pouštění draků, sběr ovoce nebo hrabání spadaného listí.
A protože skoro pořád prší, můžete si vyrobit nějakou dekoraci do pokoje.
Pomůcky: kaštany, žaludy, lepící pistol, polystyrenový věnec
1) vzít polystyrenový věnec a nalepit do kola kaštany a žaludy lepící pistolí (můžete použít i buráky)
2)můžete si věnec dát na stůl se svíčkou uprostřed nebo pověsit na vchodové dveře, které se hned rozzáří podzimní aurou.

Rýmovník

Léčivá pokojovka, voní jako meduňka s mátou dohromady a odpuzuje hmyz...
Pro svou aromatickou vůni příznivě působí proti rýmě v každé místnosti, kde se objevuje.
Jak se této rostlině tak porůznu říká: Rýmovník, Mexický eukalypt, Řecký eukalypt, Kubánské oregano.
skutečný název: Plectranthus argentatus. Česky Moud nebo Molice, čeleď lamiaceae hluchavkovité. Je jich mnoho druhů, bývá i panašovaný-velmi používaná balkonovka Plectranthus forsteri (coleoides)- bílé lemované listy.

Užití: Pro své větrové aroma odpuzuje komáry, mouchy apod. Voní jako meduňka s mátou dohromady, možná trochu jakoby kafr. Má velmi silné dužnaté listy, které prakticky nelze usušit, i po utržení jsou stále svěží a mokré.
Když Rýmovník černá, může jít o přelití. Někdy je černání způsobeno přílivem studeného vzduchu.
Vítek Stehlík, 7.A


HALLOWEEN
Halloween je anglosaský lidový svátek, který se slaví 31. října, den před křesťanským svátkem Všech svatých, z jehož oslav se v Irsku vyvinul. Děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem Trick or treat (Koledu, nebo vám něco provedu - v Americe typické pomalovávání automobilů, dveří, zubní pasta na dveřích...) a „koledují" o sladkosti. Název vznikl zkrácením anglického „All-Hallows-eve", tedy „Předvečer Všech svatých".
Tradičními znaky Halloweenu jsou vyřezané dýně se svíčkou uvnitř, zvané jack-o‘-lantern, dále čarodějky, duchové, černé kočky, košťata, oheň, příšery, kostlivci atd. Typickými barvami jsou černá a oranžová.
Slavení Kanada, Irsko, Austrálie, Spojené království, Japonsko, Bahamy, Spojené státy, někdy Nový Zéland, Švédsko a mnoho latinskoamerických zemí, kde je známý jako Noche de las Brujas (Noc čarodějnic); vlivem anglosaské kultury se šíří i do dalších zemí
(zdroj:wikipedie)

Co se událo

OČJ - ústřední kolo olympiády z českého jazyka v Bělé pod Bezdězem

Ani nevím, jak se mi to podařilo, nejspíš jsem měla zkrátka velikánské štěstí... zkrátka se tak nějak přihodilo, že bylo za mnou školní kolo, okresní i krajské, a co že to najednou klepe na dveře? Je načase balit kufry, poněvadž mě čeká šestidenní pobyt v osadě Pohádka v Bělé pod Bezdězem.
Abych byla upřímná, vůbec jsem nevěděla, co od toho mám čekat. Copak se dá skloubit tábor s češtinářskou olympiádou? Jak se ukázalo, opravdu to jde! Jakmile jsem přijela, moje super prskavka* mě zavedla do chatičky, kde jsem se seznámila se svojí spolubydlící. Myslím, že jsme měli moc pěkné ubytování (až na ten strop... jak je možné, že si ostatní lidé nevšimli, jak je flekatý? Copak se nikdo z vás nikdy nedívá do stropu?). S ostatními holkami s chatky jsme se všechny shodly na tom, že se nám moc líbí její umístění. A když už jsem u toho, myslím, že není třeba stěžovat si ani na sociální zařízení, tekla tam krásně teplá voda... ačkoliv s důmyslným ovládáním na žetony jsem měla z počátku problém. No jo, nejspíš předpokládali, že „elita" si s takovými věcmi poradí.
Protože nepředpokládám, že jste se rozhodli číst můj článek kvůli tomu, abyste se dozvěděli podrobnosti typu ‚Postelí tam bylo..., taky tam bylo... atd.‘, odpustím si další takové komentáře a přejdu k dennímu programu. Úplně první, co nám paní Janoušková pověděla, bylo to, v kolik hodin je jídlo (a také ujištění, že ho bude dost) - správně odhadla, že to nás bude zajímat nejvíc. Dále nám hned na začátku pověděli, co nás během těch několika dní bude čekat, a to dva úkoly z gramatiky, dva slohy a... brr!!... mluvní cvičení. Úkoly nám zadávali postupně a hned nám řekli, kdy je nejpozdější termín odevzdání. Ještě ten den večer nám zadali první gramatiku a doporučili nám, abychom si úkoly neodkládali, nebo je potom nebudeme stíhat.
Teď si asi říkáte: „Ježišmarja, takže oni tam měli tolik náročných úkolů? To je hrůza!". Jste na omylu. Tedy, ne že by úkoly nebyly náročné, porota vám může dosvědčit, že já osobně jsem si s nimi se všemi dvakrát dobře neporadila, ale rozhodně to nebyla žádná „hrůza". Naše milované prskavky totiž dělaly všechno pro to, abychom nepropadli beznaději, snažili se nás zabavit (s lítostí musím podotknout, že se bohužel vyskytlo pár účastníků, kteří již neunesli nápor či nesnesli dál fakt, že přece jenom se nepodařilo sehnat ubytování v pětihvězdičkovém hotelu, a raději předčasně odjeli domů). Večer si vždycky jeden prsk připravil program. Nejprve krátká scénka, ideálně reagující na to, co se ten den přihodilo, a pak nějaké společenské hry. No a až nás i ty hry přestaly bavit, měly jsme tam několik šikovných prskavek, které nám ochotně hrály na kytaru. Další „úlohu", kterou každý den jeden prsk měl, bylo vytvořit noviny. Dovolte mi prohlásit, že profesionální novináři by se mohli jít klidně vycpat, poněvadž naše noviny byly zkrátka super, takže si s Bleskem či Mladou frontou dnes můžete... no, třeba si je můžete schovat na táborák, ať je co na podpal.
První slohový úkol nám byl sdělen při cestě do Bělé. Jen se do toho zkuste vžít: Náměstíčko, krásný altánek, květiny všude kolem... nadpis zněl „Tady to všechno začalo", útvar libovolný. Poté jsme měli čas, abychom se hezky prošli, porozhlédli se po různých vodítkách a načerpali inspiraci. Počítali s tím, že sami bez problému trefíme zpátky do osady, což mi přišlo vskutku odvážné (vzhledem k mému nepříliš silně vyvinutému orientačnímu smyslu a také neschopnosti sledovat okolí), na druhou stranu, pokud je mi známo, nikdo, dokonce ani já, se neztratil, takže naši moudří porotci a prskavky zřejmě věděli, co dělají.
Druhý slohový úkol jsme dostali na celodenním výletě, který bych ráda popsala maličko podrobněji. Museli jsme vyjít poměrně brzy, abychom všechno stihli. Nechali jsme se kousíček zavést autobusem, ale pak už jsme šli hezky po svých. Navštívili jsme Kopicův statek (kde se natáčela například pohádka Princ a Večernice) a hrad Valdštejn, kde nás provedla přívětivá paní průvodkyně a něco nám o něm pověděla. Šplhali jsme po skalách jako kamzíci a prohlíželi jsme si, co bylo vytesáno do skály. No, a teď jsem právě prozradila název druhé práce - „Co bych vytesal do skály". Opět jsme si mohli vybrat, jak to chceme zpracovat, i když úvaha se pro to přímo nabízí.
Myslím, že gramatické úkoly zde raději rozvádět nebudu. Po jejich odevzdání jsem měla jasno v tomto: Už nikdy v životě nechci slyšet ani slovo o přechodnících a příčestí, no a zájmeno „jeho", to přede mnou ani nevyslovujte! Co se však pro nás stalo ještě větší noční můrou, to se nazývalo „mluvní projev". Přestavte si, že jste se ocitli v takovéto situaci: Společenská místnost plná lidí, někteří nervózně přechází z místa na místo, další si čtou či píšou slohovku. Několik z nich si něco neklidně mumlá. Prskavka přichází a vesele, avšak z naprostou účastí, se zeptá: „Tak, kdo další?" Zrak ostatních se upírá na vás, takže co vám zbývá? ‚Aspoň to budu mít za sebou...‘ projde vám hlavou, když se zvednete a jako Marie Antoinetta se chystáte na popravu. Vejdete do chatičky, ve které u stolečku na vás čeká název toho, o čem byste měli za chvíli hovořit, máte údajně tři minuty na přípravu (avšak podle mě to bylo daleko kratší čas). Poté nastoupíte před porotu a jednu minutu mluvíte o daném tématu. Ovšem musíte si dát majzla, a to nejen na nespisovné tvary (např. abysme, no a samozřejmě i naše staré dobré nářečí), ale také na parazitní slova (jakoby, v podstatě, nicméně). A macaráty**, ty porota také zrovna nemiluje.
Co mi přijde, že je rozhodně fér (přestože jsem to tehdy skutečně nesnášela), se nazývá „vlídné slovo". Ne vždy bylo doopravdy vlídné, ale porota vynaložila opravdickou snahu, aby nás aspoň za něco pochválila. Vysvětlila nám, jak se každý úkol měl řešit, a také nám anonymně přečetla pár odstrašujících případů (vím, že se není čím chlubit, ale... proč mám pocit, že je mi to, o čem povídají, tak povědomé?).
No, a tím jsem tak nějak shrnula denní program. Jídlo, gramatika, slohovka, hororový projev, vlídné slovo, výlet, večerní program. Tak tedy ještě připojím posledních pár poznámek. Poslední den po odevzdání úkolů se hrál turnaj ve volejbale, všichni se velice snažili (tedy kromě prskavek, ty skončily samozřejmě poslední...). Také nás čekala přednáška od spisovatele a vyhlášení výsledků. Večer porota četla „nejhorší" slohové a gramatické práce, které shodou okolností pocházely z hlaviček našich prskavek. Co nesmím zapomenout vynechat, protože to bylo prostě a jednoduše senza, byl raut. Ach jo, přála bych vám vidět ten stůl, jéé, to tak krásně vypadalo... A potom? Potom byl táborák, na který se připojili dokonce i netopýři. Ale kdy skončil, to už se mě neptejte, abych se přiznala, to už jsem totiž dávno ležela ve své postýlce a putovala jsem do světa svých snů (a protože mám velmi bujnou fantazii, byla to slušná dálka).
A teď bych jen „stručně" (v rámci svých možností, což v překladu znamená, že moc stručně to nebude) napsala pár slovíček o tom, co se mi na „óčéjéčku" líbilo a co mě překvapilo. Rozhodně jsem nečekala, že tam narazím na tolik úžasných, milých, laskavých, inteligentních a komunikativních lidí, a to mluvím jak o soutěžících, tak o prskavkách. Je pravda, že jsme byli... takoví až moc klidní, vážní, žádný průšvih, nic... ne že bych si stěžovala. Udělalo na mě hodně velký dojem, že s námi zacházeli, jako kdybychom už byli dospělí. Nediktovali nám, kdy máme vstávat, kdy máme chodit spát, kdy se máme sprchovat, kdy máme jíst... zkrátka nám důvěřovali a to pro mě tehdy znamenalo opravdu moc. Nevěděla jsem, jak bych měla vyjádřit vděčnost všem za to, že byli tak úžasní. A protože jsme teda ti češtináři a s takovou oblibou píšeme slohovky (haha...), tímto bych chtěla všem účastníkům OČJ, prskavkám, porotcům, paní kuchařce, no a dokonce snad i Pumpkinovi poděkovat. Moc jsem si to užila a přestože mám doteď pocit, že když jsem se tam ocitla, měla jsem více štěstí nežli rozumu, vůbec toho nelituji, dozvěděla jsem se tolik nových věcí a bylo to prostě úža úplně nejvíc (panejo, kdybych takové slovní spojení použila do slohovky...)! Jste všichni super! 

Tereza Halatová

*podle krajů jsme byli rozděleni na tzv. prsky (prsk - pracovní skupina) a každý prsk měl svého vedoucího -> prskavku
**jedna z nejdůležitějších frází OČJ je: „Kočka domácí není macarát jeskynní." Ano, přiznávám se bez mučení, ani já předtím nevěděla, že nějaké takové zvířátko existuje. Ovšem vzhledem k tomu, že já nejsem bioložka a nyní se zde bavíme o češtině a ne o přírodopisu, odkazuji vás do nějaké odborné encyklopedie a dostávám se k tomu, o čem vás potřebuji poučit. Tato věta znamená, že mluvíte z cesty.


Základka versus gympl
Vsadím se, že plno z vás si bude dávat přihlášku na gymnázium. Víte, do čeho jdete? Nepochybuji o tom, že už jste slyšeli plno různých historek, jak to na gymplu chodí. Pokusím se pro vás udělat takové malé srovnání, třeba vám to v rozhodnutí pomůže.
* Co je oproti základní škole velká změna, je to, jak se mnohem víc na všechno využívá elektronika. Neřekla bych, že je to jen specialita gymnázia. Každému jsou rozdány karty nebo čipy na vchod do školy a taky milion různých hesel, například na známky a na obědy. A pokud vás nebaví být služba... na Gymnáziu v Boskovicích se vůbec nevede papírová třídní kniha a co se klíčů týče, studenti mají ve dvojicích nebo ve trojicích skříňky... jestli si na ně koupí zámek nebo ne, to už je na nich.
* Jedna z nejzákladnějších věcí, čím se liší základka od střední školy. Tady vás najednou nikdo nenutí, abyste si dělali poznámky. Nikdo vám nebude říkat dvakrát, co se smí a co se nesmí. Do učeben (kromě pár výjimek, např. laboratoří) si můžeme chodit většinou už o přestávkách (v čemž ovšem zas tak velikou výhodu nespatřuji, není nic nepříjemnějšího, než když sotva zazvoní, ty si nestihneš ani zabalit své saky paky a už ti někdo leze do třídy a cpe se ti na místo...). Na oběd nás také nevodí profesoři, chodíme si tam sami. Profesoři apelují na náš smysl pro povinnost. Když nás vybídnout, ať něco uděláme, zkrátka předpokládají, že to uděláme.
* K výuce... víte, ono je to dost těžké. Stejně jako na základce, každý učitel (ehm, pardon, profesor - když už jsme na té výši úrovni, že...) má úplně odlišné podmínky. Jsou tu takoví vyučující, kteří si pro nás nachystají prezentaci a zatímco nám o tom povídají, my si můžeme dělat poznámky (v našem případě začít si zběsile psát všechno, co je na tabuli). Jiní zkrátka mluví a mluví a mluví, tak rychle, jako mluvím třeba já - ti, kteří mě znají, vědí, že je to poměrně slušná rychlost -, a jestli si stíháme nebo nestíháme dělat poznámky, to je nějak moc nezajímá. A jeden náš „oblíbený" vyučující povídá celou hodinu jakousi podivnou litanii, která se až nebezpečně podobá čínštině, ovšem poté je natolik velkorysý, že nám prezentaci pošle na EduPage (tam, kde máme známky a třídní knihu). Děkujeme, pane profesore... Ale abych nestrašila, ve většině vyučování není velký problém si látku opsat, popřípadě požádat pana profesora/profesorku, aby něco znovu zopakoval. Vždyť jsme všichni jenom lidi. Mimochodem, přetváření zápisků, aby se v nich dalo alespoň maličko vyznat, dá celkem zabrat, ale mně osobně to dost baví (připadám si pak chytřejší než profesoři - to si nechte pro sebe!), začínám v tom být už docela profík. Písemky nám jsou většinou nahlášeny dopředu.
* Jednoznačný rozdíl je v tom, že se jede mnohem rychleji a za jednu hodinu obvykle popíšeme mnohem více než na základní škole. Což o to, já mám drobné písmo, takže ty tři čtvrtiny A4 ještě nevypadají zle, ale když to normální lidé mají na jednu a půl stránky... a když se potom na několik takových A4 píše písemka... no, to se ve škole o přestávce asi nedohoní.
* No a poslední věc, která mě napadá, jsou učebnice. Vyšší gympl nedostává učebnice od školy, musí si je sehnat sám. Předtím jsem se toho hodně děsila, bála jsem se, kde to jen proboha seženu. Není to až takový problém. Buď můžete poprosit starší kamarády, nebo se zúčastnit burzy, která se koná vždy na konci června a na začátku září. Další možností je koupit si nové někde na internetu, nebo si je sehnat v obchodě.
Někteří profesoři dokonce učebnice hromadně objednávají. Takže to není až takový problém, jen člověk musí předstírat, že nevidí, jak se mu „ztrácejí" bankovky. ‚Pětistovka za biologii, pětistovka za angličtinu, pětistovka za francouzštinu... jéé, a nechybí mi náhodou ještě toto?‘ Věřte mi, máte obrovskou výhodu, že to nemusíte řešit, takže se k těm učebnicím chovejte hezky!!
Kdybych to měla shrnout: Plno věcí zde závisí na vaší vůli a na vašem rozhodnutí. Přistupují k vám zde jako ke starším (ale i to je velice individuální, např. zde máme takové případy, které se k nám chovají pěkně povýšeně a to není nic příjemného!) a jakmile přijdete domů, čeká vás dost učení + udělání toho, co jste nestihli ve škole.
Ještě si dovolím poznamenat, že podle mého názoru Základní škola v Letovicích více než dokonale připravuje svoje žáky na studium na gymnáziu. Děcka, když vám učitelé říkají, ať se naučíte dělat si v učení systém, poslouchejte je. Víte... ne všichni profesoři to dokážou, a pokud nevezmete situaci do vlastních rukou, budete mít kvůli tomu potíže vy.
Co se týče vybavení školy, nemyslím si, že by se naše škola měla za co stydět. Plno věcí je naprosto srovnatelných s věcmi zde na gymnáziu.
Když se mě někdo zeptá, kam jsem chodila na základku, jsem hrdá, že mohu odvětit „Do Letovic.". Moc na vás všechny v dobrém vzpomínám a děkuji za všechno, co jsem mohla prožít a co jsem se mohla naučit.
Tereza Halatová


Maďarsko - Balaton

Prázdniny jsou sice už dávno za námi, ale já bych ráda zavzpomínala na týden od 22. do 28.7., kdy se nás 8 vybraných žáků (Simča, Vanda, Áňa, Ája, Kuba, Tonda, Honza, Vašek a já) společně s panem místostarostou Palbuchtou a jeho manželkou vypravilo do Maďarska k Balatonu. Tam jsme společně s žáky z 5 dalších států strávili skvělý týden.
Středa 22.7.
Do Balatonlelle jsme jeli dvěma auty a cesta trvala asi 6 hodin, takže jsme dorazili až okolo deváté hodiny. Na večeři jsme dostali řízek s pro nás trošku netradiční přílohou, rýží. Potom jsme se šli ubytovat do chatek, které byly pro 10 osob. Holky bydlely se Slovenkami a kluci s Chorvaty. Chvíli jsme se ještě seznamovali a povídali si se Slováky, ale byli jsme hodně unavení z cesty, takže jsme si šli brzy lehnout. Kvůli tomu strašnému vedru jsme toho však moc nenaspali.

Čtvrtek 23.7.
Hned po snídani nás čekaly prezentace měst a společné seznámení. Po celý týden nám byla k dispozici slovenská překladatelka Toňa, bez které bychom to asi nezvládli, protože maďarština se češtině ani trošku nepodobá. Celkem se nás v Balatonlelle sešlo asi 60 z 6 různých měst a národností: Poláci z Jaroslawi, Chorvati z Vinkovci, Slováci ze Štúrova, Rumuni z Balánbánya, Maďaři z orchestru ,,Tutta Forza" z budapešťské Kőbánye a pak samozřejmě i my z Letovic. Po prezentacích jsme se konečně mohli jít vykoupat do Balatonu a v tom vedru to bylo vážně super! Ráno jsme se také dozvěděli, že budeme vytvářet společnou vlajku, kde bude mít každý národ svou část. My jsme byli vylosováni jako první, takže jsme se na to hned po obědě vrhli. Odpoledne jsme ještě jednou zašli k Balatonu, a jelikož se z dálky blížila bouřka a foukal vítr, byly velké vlny a to jsme si samozřejmě strašně užívali.  Po večeři nám Chorvati zahráli první část našeho společného divadla. Měli jsme zadanou větu: ,,60 dětí z tábora se šlo koupat k Balatonu..." a měli jsme pokračovat ve vyprávění. Potom přišlo to nejlepší z celého dne a možná i z celého týdne - cirkus. Viděli jsme spoustu akrobatů, slony, žirafy, lamy, koně, tygry, poníky a o přestávce jsme si dokonce mohli zkusit na slona vylézt a svézt se. Cirkus byl zkrátka opravdu úžasný zážitek!

Pátek 24.7.
Ráno jsme začali jako vždy snídaní a dokud ještě nebylo takové vedro, jsme se vypravili na nedaleké tržiště, kde jsme nakoupili domů suvenýry. Po obědě jsme opět vyrazili k Balatonu a rozhodli jsme se, že si na chvilku půjčíme šlapadla. Odpoledne do tábora přijeli tanečníci z Budapeště, kteří nám předvedli různé maďarské tance a potom nás naučili pár základních kroků a zatančili jsme si s nimi. Dokonce jsme měli i vlastní táborovou písničku ,,Bim bam biri biri bam...", kterou jsme každý večer zpívali. Musím říct, že to nebylo nic jednoduchého. Každé slovo totiž mělo jiný pohyb: na bim se tlesklo, bam znamenalo lusknutí a biri plesknutí o stehna. No a dát dohromady pohyby, text a melodii? Někteří z nás to doteď neumí. 


Sobota 25.7.
V sobotu jsme byli vylosováni na divadlo, takže jsme se hned po hře, kdy jsme museli zjišťovat různé informace o jednotlivých státech a městech, vrhli na jeho přípravu. Z původní věty ,,60 dětí z tábora se šlo koupat k Balatonu..." vznikl příběh plný jednorožců, lam, slonů, chobotnic, velbloudů a spoustu dalšího. V jídelně mezitím probíhalo vyrábění různých šperků a dekorací. Po obědě jsme opět vyrazili na pláž, ale bohužel už to bylo naše poslední koupání, protože další dny se ochladilo. Je to škoda, ale na druhou stranu jsme konečně mohli v noci spát. Před večeří přišla naše chvíle na divadlo a myslím, že se nám to i docela povedlo. Jako každý den nechybělo kreslení vlajky a naše písnička. Večeřeli jsme o trochu dřív, abychom mohli co nejdříve vyrazit na loď, ale plány nám překazila bouřka, kterou jsme museli přečkat v chatkách. Asi za půl hodiny se obloha vyjasnila a my jsme vyrazili do přístavu na plavbu lodí, kde jsme měli krásný výhled na západ slunce nad Balatonem. Hned u přístavu se nacházelo tržiště, kde jsme dostali asi hodinový rozchod, a každý z nás si navíc mohl zdarma vybrat jeden kopeček zmrzliny. Den jsme zakončili půlhodinovou večerní procházkou zpět do tábora.

Neděle 26.7.
V neděli na nás vyšla služba, což znamenalo, že jsme museli nachystat stoly na snídani, oběd i večeři. Celé dopoledne jsme měli volno. Připravovali jsme se na zítřejší prezentaci zážitku, povídali si s ostatními a hráli volejbal. Po obědě jsme se vydali na rozhledu, ze které se nám naskytl krásný výhled na Balaton a Balatonlelle. Součástí vstupenky na rozhlednu byly i dvě jízdy na bobové dráze a lanový park. Bobovou dráhu jsme si moc užili, ale do lanového parku se moc z nás neodvážilo. Z lanového parku jsme se vrátili zpět do tábora na večeři. Večer jsme dobrovolně mohli jít do zábavního parku. Z nás Čechů tam šly jen Ája a Simča a prý se jim tam moc líbilo. Zaplatili si jedno vstupné hned na začátku a potom už měli volný vstup na veškeré atrakce. My jsme mezitím v táboře hráli různé hry, povídali si s ostatními nebo prostě jen odpočívali.

Pondělí 27.7.
Náš poslední celý den v táboře jsme jako vždy zahájili snídaní a poté jsme si zahráli kvíz, kdy jsme se podle čísel rozdělili do skupin a hledali jsme někoho, kdo např. má doma psa, byl poprvé v cirkuse, ... Na večer si každý stát měl vybrat svůj nejlepší zážitek z celého týdne a nějakou formou (zazpívat, zahrát, nakreslit...) jsme ho měli prezentovat. Nám se nejvíc líbil cirkus, a proto jsme se ho snažili i zahrát. Od oběda až do večeře jsme měli, dá se říct, volno. Blízko tábora byl Lidl i Penny, takže jsme si vyšli nakoupit domů nějaké ty maďarské sladkosti, ale hlavně velké zásoby ledového čaje, který tam měli výborný a kupovali jsme si ho pořád.  Snažili jsme se co nejvíce si užívat poslední chvilky s ostatními. Za ten týden jsme se hodně skamarádili a ta představa, že už je nejspíše nikdy neuvidíme, nebyla zrovna hezká. Po večeři přišel čas na naši každodenní rutinu: ukázat si vlajku, zazpívat písničku a divadlo. Divadlo mělo dnes dvě části. Nejdříve zahráli svou část Slováci a Poláci to potom celé od prvního dne zopakovali a přidali svou poslední část. Hned po divadle jsme měli prezentovat své zážitky. Rumuni si nachystali písničku, kde jednu sloku zpívali ve všech jazycích, které se v táboře sešli. Chorvati zážitek nakreslili, Poláci a my zahráli a Slováci zazpívali písničku. Následovalo vyhlášení výsledků sportovních soutěží, které se konaly v průběhu celého týdne a také vyhlášení kvízu ze soboty, který jsme vyhráli my z Letovic!
O zakončení celého týdne se postaral orchestr ,,Tutta Forza". Koncert se jim opravdu moc povedl a přizvali si i naši spolubydlící Slovenku Orsi, která s nimi zpívala (a musím dodat, že naprosto dokonale!). Celý tábor vlastně pořádala část Budapešti Kőbánya, odkud pochází i Tutta Forza. Každý z nás od nich tedy dostal jejich tričko. Večer pak vzniklo podpisové šílenství a rvačka o fixy, abychom všichni mohli domů odjet s tričkem s podpisy od našich kamarádů.

Úterý 28.7.
A je to tady, poslední den. V táboře zůstalo už jen 5 států. Tutta Forza totiž hned po koncertě odjela zpátky do Budapešti. Ráno jsme museli brzy vstávat, abychom se stihli sbalit, a navíc jsme museli nachystat stoly na snídani. Po snídani jsme udělali společnou fotku, naposledy si zazpívali naši písničku a rozloučili jsme se. Slováci, Poláci, Chorvati a Rumuni odjížděli společným autobusem do Budapešti, kde měli oběd a poté už se každý vydal svou cestou domů. Pro nás by to ale byla zbytečná zajížďka, proto jsme Budapešť vynechali. Naposledy jsme se se všemi rozloučili, zamávali si a přejeli jsme k tržišti u přístavu, kde jsme měli poslední příležitost nakoupit nějaké suvenýry. V poledne jsme se rozloučili i s celým Balatonem a Maďarskem a vyrazili jsme směrem Letovice...

Týden v Maďarsku jsme si všichni neskutečně užili a odvezli jsme si spoustu nových zážitků, zkušeností, vzpomínek, suvenýrů, sladkostí a ledových čajů.  Dokonce jsme pochytili i pár maďarských slov, jako je třeba köszönöm (děkuji), kanál (lžíce), bejárat a kijárat (vchod a východ). Seznámili jsme se se skvělými lidmi a já doufám, že budu mít možnost se s nimi znovu setkat.
Karolína Sičová


Adaptační kurz 6. B

Naše třída 6. B se v úterý 8.9. zúčastnila adaptačního kurzu. Všichni včetně paní učitelky Trčkové jsme odjeli autobusem do Vísek. Ve Vískách byly další dvě paní učitelky (paní učitelka Tenorová a Kostlánová), které pro naši třídu připravily spoustu zajímavých a seznamovacích aktivit. Po aktivitách se šly všechny holky vykoupat do krytého bazénu, zatímco kluci hráli fotbal a vybíjenou. Pak jsme všichni šli na oběd. Na oběd byla polévka s nudlemi a řízek s bramborami. Po obědě šli kluci do bazénu a holky na procházku. Když kluci vylezli z bazénu a my jsme se vrátily z vycházky, tak jsme šli vyrábět erby. Na erb se napsalo jméno, datum narození a namalovalo se tam to, co nás baví. Erby už jsme nestihli dodělat, takže je paní učitelka vzala a další týden jsme je dodělali v občanské výchově. Potom jsme se všichni rozloučili a autobusem jsme jeli do Letovic a z Letovic domů. Tento den se mi celkem líbil. Marcela Dočekalová


V úterý 8. 9. ve Vískách v Agrocentru se konal adaptační kurs třídy 6. B. Odjezd od školy byl v 8.00 hodin a příjezd v 17.00 hodin, zajištěn byl i oběd. Hráli jsme různé seznamovací hry a skvěle jsme se zabavili. Jely tam s námi tři paní učitelky, naše paní učitelka Miroslava Trčková, paní učitelka Renata Kostlánová a paní učitelka Martina Tenorová. No zkrátka se mi tam moc líbilo a doporučila bych to všem budoucím šesťákům.
Kateřina Kolářová


Německo
V době od 1. -10. 10. 2015 se mohli žáci naší školy zúčastnit výměnného pobytu v německém městečku Kirchlintelnu. Zúčastnilo se celkem 15 žáků a jako doprovod s námi jela paní učitelka Tenorová a Zouharová.
Čtvrtek
Ve čtvrtek jsme se sešli v 7 hodin ráno u školy a vyrazili. Cesta byla dlouhá a všichni jsme netrpělivě čekali, až dorazíme a uvidíme naše kamarády, pro některé však nové studenty, které nikdy předtím neviděli. Po cestě jsme měli asi 6 zastávek na benzínkách, kde jsme se občerstvili a konečně jsme byli chvíli na čerstvém vzduchu. Poslední hodinku cesty všichni už jen tiše seděli a nervozita stoupala. Dojeli jsme v 7 hodin do Kirchlintelnu, kde na nás čekaly rodiny a odvezly si nás domů, ubytovali jsme se a dali si první společnou večeři. Poté následoval už jen odpočinek.
Pátek
Ráno jsme šli do školy do vyučovacích hodin, viděli jsme rozdíl mezi českými hodinami a německými. Zde jsme strávili dvě vyučovací hodiny. Po přestávce jsme se sešli se všemi ostatními a zahráli jsme si hry na seznámení (např. Cip Cap). Čekala nás ještě jedna vyučovací hodina. Odpoledne byl program s rodinami. Každý dělal něco jiného. My jsme si dali výborný oběd a šli jsme s mými německými kamarády, které jsem již znala, ven. Večer jsem ochutnala výborné německé jídlo, které jsem předtím nikdy nezkusila, ale rozhodla jsem se, že si ho musím zkusit uvařit i doma!
Sobota
V sobotu jsme se vydali na celodenní výlet na ostrov Neuwerk. Sraz jsme měli už v ranních hodinách, protože cesta do přístavu Cuxhaven byla od našeho městečka asi 2 hodiny cesty. V Cuxhavenu jsme nasedli na kočáry tažené koňmi a jeli po mořském dně na ostrov. Na ostrově jsme navštívili muzeum a poté měli rozchod. Prošli jsme si ostrov po krásných cestičkách. Tamější příroda byla okouzlující, žádná auta, jen zpěv ptáků slyšet byl...Když se moře vrátilo (příliv), tak jsme zpět jeli výletní lodí. Domů jsme dojeli až kolem 9. hodiny večer, ale všem se nám tento výlet líbil.
Neděle
V neděli jsme měli volný program v rodinách. Každý tento den trávil tak, jak to rodina naplánovala (nákupy, výlet do Brém, dýňové slavnosti a další ..)
Já jsem se svojí rodinou měla domluvené jízdy na koni. A byli jsme se podívat v naší vesničce na dýňové slavnosti a pak jsme grilovali společně s ostatními kamarády, co jsem tu poznala. Byl to spíše takový odpočinkový den.

Pondělí
V tento den jsme šli do školy na první dvě vyučovací hodiny. A poté nás čekali workshopy. První workshop byl výtvarný, kde jsme vytvářeli pomocí žehličky a voskových pastelek obrázek z ostrova Neuwerk, poté jsme ho měli možnost zarámovat. Druhý workshop byl hudební. Učili jsme se hrát na bubny, udržovat rytmus a snažit se kombinovat více rytmů dohromady a nesplést se. Tento workshop byl velice zajímavý! Odpoledne jsme měli volný program v rodinách.

Úterý
Na plánu byl výlet do Brém. Dopoledne jsme navštívili budovu, kde jsme po tmě hráli minigolf. Bylo to určitě zábavnější než normální minigolf venku.
V poledne jsme vyrazili do centra. Viděli jsme nádherné uličky, starší domečky, které byli úzké a vysoké, gotickou radnici, sochu muzikantů z Brém, kostel (Unser Lieben Frauen Kirche). Poté jsme měli rozchod na nákupy a na prohlédnutí historického centra.
Zpět domů jsme se vraceli unavení. Se spousty novými zážitky!

Středa
Ve středu jsme byli kouknout jen na první vyučovací hodinu a poté pro nás byl nachystán sportovní den. Tu jsme mohli skákat z hlediště na velkou matračku. Přichystána tu byla také překážková dráha, ve které si libovali především kluci. Vyzkoušeli si parkur, různé přemety a zdolávání překážek. V druhé části jsme skákali na obrovské trampolíně. Učili nás, jak správně skákat, nebylo to nic lehkého, ale bylo to zábavné. Po ukončení sportovních aktivit jsme jeli do svých rodin. V odpoledním programu s rodinou jsem navštívila zase město Brémy, kde jsem viděla spoustu věcí z druhé světové války. Jelikož se o toto období zajímám, tak se mi tento program doopravdy líbil.

Čtvrtek
Poslední den strávený v Německu. Ve škole jsme společně vytvářeli koláže z celého týdne. Dávali jsme dohromady fotky, co jsme nafotili a vypalovali do dřevěných destiček data výměnných pobytů. Ve 12 hodin jsme měli oběd ve školní jídelně a šli se svými německými přáteli do hodin. Já jsem trávila 3hodiny v herecké hodině, kde i nás zapojili do průběhu hodiny. Prvně jsme hráli hry, aby pan učitel viděl, jak kdo je herecky nadaný, či není. A pak jsme dostali hodinu na to si připravit pohádku Sněhurka a sedm trpaslíků, a aby tento úkol nebyl tak lehký museli jsme celé představení odtancovat. Odpoledne jsme měli čas na balení se zpět domů. Poslední společné večeře s německými rodinami a rozloučení...

Pátek
V pátek jsme měli sraz už ráno v 6:45 u školy. Loučení nebylo lehké i slzy tekly, nejen studentům, ale také rodičům. Cesta byla bez problému a doma jsme byli zase dříve, než bylo plánováno.
Výměnný pobyt vám dá hodně nových zkušeností, zlepšíte si dovednosti svých cizích jazyků a podíváte se na místa, kam se možná už nikdy v životě nebudete moci podívat. Určitě doporučuji zapojit se do tohoto projektu. Chtěla bych za všechny žáky, kteří se zúčastnili výměnného pobytu, poděkovat především paním učitelkám. Děkujeme!


Rozhovory
1. Jaký výlet se ti v Německu líbil nejvíce a proč?
Nejvíc se mi líbilo na ostrově Neuwerk, protože jsme jeli na koňských povozech a bylo krásné počasí.
2. Jaký byl pobyt v rodině?
Byly tam sice nějaké nedostatky, ale nakonec všechno dobře dopadlo a rodina se o mě hezky starala.
3. Ochutnala jsi nějaké nové jídlo, jestli ano jaké?
Ano ochutnala jsem zvláštní zapečené těstoviny se zeleninou nebo domácí hamburgery.
4. Myslíš si, že ti tento pobyt zlepšil anglické/německé schopnosti?
Bohužel jsem neměla až takovou možnost mluvit anglicky, tak se moje anglické dovednosti až zase tolik nezlepšily.
Simona Různarová 9.D


1. Jaký výlet se ti v Německu líbil nejvíce a proč?
Mně osobně se nejvíce líbil výlet na ostrov Neuwerk. Příroda zde byla opravdu krásná!
2. Jaký byl pobyt v rodině?
Pobyt byl super! Rodina byla velice příjemná.
3. Ochutnal jsi nějaké nové jídlo, jestli ano jaké?
Ano ochutnal jsem Frikasé (omáčka s kuřecím a hovězím masem + brambory)
4. Myslíš si, že ti tento pobyt zlepšil anglické/německé schopnosti?
Určitě teď znám spoustu nových slovíček, takže ano.

David Šmahel 9.C

1.What do you think about the last exchange visit?
I think it was great. I am glad that my daughter can be a part of these visits.
2.Do you think the program was good or do you think the Czechs could see some more interesting things?
I think it was good and very interesting for them.
3 .Were you satisfied with your exchange student?
Yes, we had a great time and she was very nice! I hope I can see her in summer. (She peeled my potatoes :-D)
Mother from Fenja Meyhoff

 

1. What do you think about your student from Czech?
They are very nice!
2. Have you ever been to Czech?
No, I haven´t.
What is different between your school and Czech school?
The lessons are only 45 minutes and breaks about 10 minutes and I think the school system in Czech is better.
3. What kind of trip did you like most?
The trip to the North Sea.
4. Are you coming to the Czech Republic in May?
Yes! I hope my school marks will be good, so I can come.
Fenja Meyhoff
------------------------------------------------------------------------------------------------------

Divadelní představení

Dne 16.9. ve středu první hodinu jsme já a moje třída viděli velmi zábavné divadlo.
Účinkovali tam dva muži z Hradce Králové. Přiblížili nám divadlo velmi vtipnou formou. Nejvíce se mi líbil Hadrián z Římsu. Tam jeden z herců hrál dvě postavy najednou a hrál je senzačně! Šlo tam vlastně o to, že tam přijel falešný Hadrián, který žádal princeznu o ruku. A jak to už tak bývá, lež má krátké nohy a nakonec dorazil i pravý Hadrián, no byla to legrace. Také nám zahráli kus z Othella a nebo parodii na Polednici.
Vůbec by mi nevadilo vidět to představení znovu. Hrozně se mi jejich výstup líbil.
Eliška Navrátilová VIII.C.


Divadelní představení

Dne 16.9. bylo pro žáky druhého stupně připraveno divadlo s názvem Divadlo nekouše. Před začátkem první vyučovací hodiny nás učitelé odvedli do jídelny, kde se divadlo mělo uskutečnit.
Když jsme se všichni usadili, představili se nám dva herci z Hradce Králové a představili nám název svého divadla. Provázeli nás divadelními hrami od Řeků, přičemž se dohadovali, zdali divadelní hry nepředváděli i pravěcí lovci. Jejich dohadování bylo opravdu komické.
Od Williama Shakespeara nám předvedli scénku z jeho tragické divadelní hry o žárlivém Othellovi. Othello uposlechl rad svého naštvaného přítele, který mu poradil, aby zabil svou ženu, která je mu nevěrná s Othellovým přítelem Cassiem. Othello uposlechl rad žárlivého Jaga a zabil svoji nevinnou ženu Desdemonu. V příběhu jim ale chyběla dívka, a tak si k sobě pozvali i Natálii Novotnou. U tohoto představení jsme se snad ani nepřestávali smát.
Mně se ale ze všeho nejvíce líbila parodie Polednice. Při této poslední ukázce bylo pantomimické dítě omylem při kázeňském trestu, potom co jednoho z herců poplivalo špenátem, vhozeno do jeviště. Polednice, která vypadala velmi legračně, si pak moc nevěděla rady. Divadlo bylo velmi zábavné a myslím, že se na něj všichni moc těšili a že divadlo splnilo naše očekávání.

Nela Filipi 8.C

-------------------------------------------------------------------------------------------------

BĚH ZÁMECKÝM PARKEM 2015

Pamatujete se ještě na 16. září, na 15. hodinu odpolední? Ano, byla zrovna středa a zrovna se něco dělo. A co že se to dělo? Byl to „Běh zámeckým parkem", který se konal letos už po devatenácté a který se konal v rámci evropského týdne mobility tady u nás v Letovicích (letos v něm byla zahrnuta středa 16.9. s tímto během, pak čtvrtek 17.9. se seminářem o bezpečnosti silničního provozu a s akcí jménem „Jezdíme s úsměvem", pátek 18.9. s každoroční drakiádou a sobota 19.9. s cyklovýletem „Na kole do pravěku"). No ano, vždyť někteří z nás si na něj moc dobře vzpomínají! Třeba Kateřina Provazníková ze třídy 7. A s Anetou Zemánkovou z 6. B nemají vůbec na co zapomínat, jelikož se obě v dívčí kategorii 6. a 7. ročníků umístily na skvělém 1. místě! Samozřejmě ale nejsou jediné, kdo se umístil na stupních vítězů... Všem vítězům a vítězkám blahopřejeme a vůbec všem zúčastněným přejeme vytrvalost, žádné úrazy a rychlé nohy do dalších nejen letovických, ale i jiných závodů!

Anna Bohatcová a Karolína Podivínská


AKCE JABLKO NEBO CITRÓN

V rámci Evropského týdne mobility se dne 17. 9. 2015 uskutečnila akce Jablko nebo citrón s Městskou policií Blansko. Cílem akce bylo zjistit, kolik řidičů jezdí podle předpisů a kolik ne. O půl osmé nás asistent policie odvezl kousek od kruháče a dal nám desky na zapisování aut a na zem položil krabici s jablky a citróny. Pro vzorné řidiče byla připravena jablka a pro méně vzorné citróny. Asistent řekl: "Rozdělte se do dvojic, prosím." Tak jsme se rozdělili. Potom přijeli dva policisté na motorce a po nich dva další v osobním autě. Jakmile nám vysvětlili, co budeme dělat, tak zastavili první auto. S holkama jsme se všechny postupně střídaly. Zastavily jsme pár aut, které byly na citrón, třeba paní bez řidičáku, nebo pán, kterému nesvítila světla. Byly jsme rády, že jsme rozdaly víc jablek než citrónů. Jablek totiž bylo asi deset a citrónů asi šest. Moc nás to s kamarádkami bavilo a doufáme, že řidičů, kteří jezdí opatrně, bude přibývat.
Zuzana Ščudlová VII.A


UKÁZKY HASIČSKÉHO VOZU A PRVNÍ POMOCI

V pátek 18. 9. 2015 se žáci 5. , 6. a 7. tříd ulili z vyučování. Bylo to ale pro dobrou věc. Pro jakou? Ukazovali nám výbavu hasičského vozu, výbavu vozu záchranné služby a to hlavní - jak poskytnout první pomoc. Jakmile odešli šesťáci, byli jsme na řadě my. Museli jsme se rozdělit do tří skupin. My jsme se šli jako první podívat na výbavu hasičského vozu. Bylo to zajímavé. Nedovedete si představit, kolik tam měli hadic, drátů, ale taky nářadí. Pan hasič nám dokonce půjčil novou helmu na vyzkoušení! Druhá na řadě byla prohlídka vozu záchranné služby. Záchranáři toho taky nevozí málo. Všelijaké léky, obvazy, infuze a mnoho dalšího Potom nám pan záchranář vysvětloval, jak se používají různé přístroje, třeba defibrilátor. To je takový přístroj, který zapnete a on vám postupně radí, co dělat. A nakonec přišlo resuscitování. Rozdělili jsme se do dvojic a sedli jsme si ke speciálním figurínám na resuscitaci. Museli jsme udělat třicet stlačení hrudníku a dva krátké vdechy. Byla to velká fuška. Už jsme nemohli, tak nás nechali odpočívat. Jako poděkování, že jsme přišli, jsme dostali kapsičku s brožurkou. Určitě to bylo velmi naučné a praktické, ale všechno jednou končí. A potom jsme se bohužel vrátili zpět do vyučování.

Zuzana Ščudlová VII.A


Den záchrany života
Dne 18. září jsme se vydali na letovické náměstí. Nikdo netušil, co se bude dít. Museli jsme chvíli počkat, jelikož tam byly jiné třídy a školky. Když na nás přišla řada, rozestoupili jsme se kolem plastového pana a nějaký záchranář nám ukazoval, jak poskytnout první pomoc. Když jsme se dozvěděli vše potřebné, šli jsme po dvojicích či po trojicích k menším plastovým panákům. Postupně jsme si všichni vyzkoušeli masáž srdce a dozvěděli se mnoho užitečných informací. Pomalu jsme se odebrali ke stanovišti číslo tři. Zde jsme se dozvěděli, co máme vše dělat, když chceme zavolat záchranku. Dokonce jsme se trošku naučili zacházet s defibrilátorem. Někteří z nás si to i vyzkoušeli. Chystali jsme se na čtvrté stanoviště, ale museli jsme počkat, před námi byla školka. Na čtvrtém stanovišti jsme se mohli podívat na záchranářské auto a i do něj. To však nebyl dobrý nápad. Třída se do auta nacpala snad celá. Někteří vlezli i do kabiny auta. I když záchranáři i paní učitelka říkali: „Choďte tam postupně," nebylo to nic platné. Když se všichni podívali dovnitř, řekla paní učitelka, že se musíme vrátit do školy. Nám se to sice moc nelíbilo, ale co se dalo dělat, do školy jsme se vrátit museli. Učení je potřeba. Třeba někdo z nás jednou bude záchranář či hasič.
Tato akce byla velice poučná a zajímavá, myslím si, že se to velké většině líbilo.
Natálie Rosičová 6. B


Pevnost Josefov a Malé Svatoňovice

První zastávkou na naší literární exkurzi byla vojenská pevnost Josefov. Josefov nechal postavit císař Josef II. roku 1787. Stavěla se sedm let, tudíž výstavba začala již roku 1870. Josef II. nechal zbudovat také pevnost Terezín a Hradec Králové nechal obehnat hradbami. Josefov měl uzavřít tzv. Náchodskou branku před Prusy. Ale po několika letech uzavřelo Prusko s Rakousko - Uherskem spojenectví, takže Josefov nikdy neplnil obrannou funkci, ke které byl vystavěn.
Celá pevnost stála něco přes 10 milionů zlatých, což činilo v té době celý roční státní rozpočet. Na výstavbu bylo spotřebováno 40 milionů cihel. Když pevnost navštívil Josef II., byl překvapen, že cihly za tolik peněz nejsou ze zlata. Pevnost dříve nesla název Ples, ale po smrti zakladatele Josefa II. byla přejmenována na Josefov.
Pevnost byla určena pro posádku 7 tisíc mužů, ale vešlo se do ní až 12 tisíc vojáků. Vojáci spali v nahrubo postavených místnostech po šesti lidech, vařit si museli sami. V pevnosti byly připraveny zásoby na pět měsíců, proto byla považována za nedobytnou, což v té době byla každá pevnost, která se do tří měsíců nedala dobýt.
Pod Josefovem vede 45ti kilometrový systém chodeb, z něhož je dnes průchozích přibližně 35 kilometrů. My jsme prošli asi jeden kilometr. Chodby se různě snižovaly a zužovaly. Na začátku prohlídky jsme dostali příruční lampy s rozsvícenými svíčkami, abychom se v labyrintu chodeb neztratili. Procházeli jsme místy, kde dříve vojáci odpalovali miny. Chodby byly značeny kovovými tabulkami s vyraženými čísly, které sloužily k orientaci vojáků ve tmě. Tento pocit jsme si vyzkoušeli sami na vlastní kůži, zhasli jsme svíčky a vydali se na cestu. Většina z nás do sebe narážela, zakopávali jsme o různé nerovnosti. Nejen klaustrofobici by v nich sami po tmě zešíleli.
Toto a mnoho dalších zajímavých informací jsme se dozvěděli od postaršího pana průvodce, který nás zaujal podmanivým hlasem a vizáží veterána z 1. světové války. Chodil o dřevěné kaprálské holi.
Josefov na nás působil opuštěným dojmem, jako by byl vystěhován a teprve teď se začínal znovu obydlovat. Rozbitá okna, oprýskané fasády, téměř žádné obchody a žádní obyvatelé, to vše působilo nepříliš přívětivě.
Jan Rosič, Jakub Halamásek, Jan Nečas, Anna Adamová, Petra Janoušková, 9. B


Muzeum bratří Čapků
byla naše druhá zastávka. Nachází se v Malých Svatoňovicích, které jsme dost dlouho hledali. Pan řidič sice jel podle navigace, ale ta selhala v okamžiku, kdy tabule ukazovaly objížďku. Nakonec nás paní průvodkyně z muzea navigovala na lepší polní cestu, a tak jsme přece dorazili do cíle. Zaparkovali jsme na malém náměstíčku a v jeho horní části jsme uviděli cukrárnu Dášeňka. Věděli jsme, že jsme zde správně. V dolní části náměstíčka se nacházelo muzeum a v parčíku před ním na nás čekali bratři Čapkové. Vlastně jejich sousoší. Na zámku či v muzeu může příjemnou atmosféru vykouzli průvodce. A paní průvodkyni se to povedlo. Usadili jsme se na podlahu a ona nám milým hlasem vyprávěla o rodině Karla Čapka. Bylo to jako poslouchat pohádku. Ani jsme nedutali, jen jsme si v duchu připomínali, co jsme si o jednotlivých členech rodiny pamatovali ze školy. Prohlídka dvou pater muzea trvala přibližně hodinu. Co jsme všechno viděli? Ve vitrínách Čapkova díla vydaná v nejrůznějších jazycích, vysvědčení Karla Čapka, které nebylo moc dobré, ale i tak se stal skvělým spisovatelem. Na panelech jsme si prohlédli ukázky z Čapkových her, dále herce, kteří ztvárnili např. postavu doktora Galéna ze hry Bílá nemoc nebo ing. Prokopa z románu Krakatit, a další nám už bohužel neznámé herecké tváře. Karel Čapek moc rád cestoval. V Itálii se mu líbila krajina, v Anglii lidé a ve Francii život. To byly další nám neznámé postřehy. Zhlédli jsme i bystu Karla Čapka a ve druhém patře impresionistické a kubistické obrazy bratra Josefa, jejichž tématikou byly nejčastěji ženy a oheň. Kromě kreseb a maleb se Josef Čapek věnoval ilustrování knih, např. ilustrace ke knize Liška Bystrouška nebo Povídání o pejskovi a kočičce. Občas jsme hned nerozeznali, co se na obraze nachází, a museli se dobře soustředit a pustit uzdu své fantazii. Občas jsme si pomysleli, že bychom to zvládli také. Ale Josef Čapek byl významný uznávaný český malíř a to my nejsme.
Jsme velice rádi, že jsme se s vámi, milí čtenáři školního časopisu, mohli podělit o své zážitky. Snad se i vy sem jednou podíváte sami a uděláte si vlastní úsudek.

za IX. D třídu Marie Slechanová

Mladí přírodovědci - Jevíčko

Stejně jako minulý rok jsme i letos, 14.10.2015, vyrazili na 2. ročník přírodovědecké soutěže na Gymnázium do Jevíčka. Soutěžilo se v tříčlenných týmech. Z naší školy se přihlásilo celkem 36 deváťáků, tedy 12 týmů. Díky tomuhle velkému počtu jsme jeli společně s paní učitelkou Nečasovou a Zapalačovou vlastním autobusem. Každý tým dostal barvu, podle které jsme se pak rozdělovali. První část nejprve vypracovávala praktickou část a druhá teoretickou.
V praktické části jsme se posouvali po jednotlivých stanovištích a plnili zadané úkoly. Např. vypočítat hustotu látky, poznat různé rostliny, živočichy, části lidského těla, kameny... Mezi praktickou a teoretickou částí následovala půlhodinová přestávka, kdy jsme dostali na svačinu bagetu. Po přestávce jsme se vyměnili - ti, co dělali praktickou část, se nyní chystali na část teoretickou a naopak. Teoretická část obsahovala tři části: chemii, ekologii a biologii. Chemie se týkala především různých problémů - globální oteplování, kyselé deště a znečišťování ovzduší. Biologie byla zaměřená převážně na hospodářství a hospodářská zvířata. Ptali se nás třeba na to, kdy se sází brambory, kolik nadojí denně kráva mléka, kolik má koza žaludků a jak se jmenuje samec, samice a mládě králíka. Ekologická část se zabývala Afrikou. Jaká zvířata tam žijí, jaké národní parky se v Africe nacházejí atd...
Po dokončení jak praktické, tak teoretické části jsme asi hodinu napjatě čekali na výsledky. A dopadli jsme skvěle! Na 3. místě se umístil tým CO (Honza Rosič, Dominik Prudil a Jakub Halamásek) a na 1. místě se umístil tým SEAL (Vašek Nevyhoštěný, Jakub Vrána, Honza Poláček). Gratuluji! Každý z výherních týmů si mohl vybrat jednu z encyklopedií.
Ostatní týmy si taky vedly dobře. Hned na 4. místě skončil další náš letovický tým FeAl. Sešlo se nás celkem 132, takže konkurence byla obrovská. Rozhodně jsme se ale dozvěděli spoustu nových věcí a podle mě to byla skvělá zkušenost. Letos nás deváťáky navíc čeká výběr střední školy. Díky téhle soutěži jsme tedy měli možnost podívat se na Gymnázium do Jevíčka, kde se možná někomu zalíbilo a už ví, kam si podat přihlášku.

Karolína Sičová 9.D


4. A V ANTHROPOSU

V úterý 29. 9. 2015 jsme jeli s naší třídou do muzea Anthropos v Brně. Viděli jsme tam spoustu zajímavostí - např. mamuty, jeskynní malby, kostru pračlověka a jak bydleli lidé v pravěku.
Mně se nejvíce líbili mamuti v životní velikosti. Celý výlet se mi velice líbil. Tomáš Bohatec, 4. A
V září jsme se začali učit o pravěku. A proto nás naše paní učitelka vzala na exkurzi do Brna. Jeli jsme do Anthroposu. Jestli někdo neví, co to je, je to místo o pravěku. Jeli jsme tam 29. 9. 2015. Po cestě jsme museli čekat v koloně, ale v autobusu byla sranda a naši náladu to neovlivnilo. V Anthroposu jsme viděli hodně zajímavých věcí. Např. velký model mamuta, jeskynní malby, trojhrob a kostru chlapce, kterého zašláplo zvíře do bahna. A tak se jeho kostra zachovala dodnes. Na exkurzi se mi moc líbilo. Nejvíc obrovský mamut. Každému doporučuji, aby se na toto místo také podíval.

Michaela Palbuchtová, 4. A


V září jsme se učili o pravěku. Paní učitelka navrhla, že pojedeme do Anthroposu a tak jsme jeli.
Bylo to 29. 9. 2015.Přijeli jsme, nejdřív jsme se nasvačili a něco koupili. Pak přišel pan průvodce, který nám vysvětloval a ukazoval různé věci. Jak skončil výklad, všichni se rozprchli a fotili a koukali se na to, co nám průvodce neukázal.
Viděli jsme např. Lucy - to je kostra, která se z 50 % dochovala celá a bylo to super.
Těším se, až tam zase pojedu.
Josef Korbář, 4. A
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Přespolní běh v Lysicích

Paní učitelka rozhodla, že pojedeme reprezentovat naši školu na závody v běhu do Lysic. A tak nastal ten den a my jsme jeli. Sešli jsme se v Letovicích na náměstí. Byla nám všem strašná zima a měli jsme trému. Potom jsme nastoupili do autobusu. Museli jsme přestupovat v Kunštátě, tak se cesta trošku protáhla. Když jsme vystoupili v Lysicích, zjistili jsme, že jsme tam dorazili jako první. Šli jsme do šatny, kde jsme se dozvěděli, komu máme předat číslo. Museli jme si projít trať, abychom se při závodě neztratili. Když jsme si prošli trať, bylo už na čase jít se rozcvičovat. Po krátké rozcvičce jsme se šli seřadit na start. Poočku jsme pozorovali naše protivníky a přemýšleli, kdo z nich bude nejrychlejší. No a pak nezbývalo nic jiného než běžet, běžet jako o život, abychom předběhli nejvíc lidí a dostali se co nejrychleji k cíli. Když jsme se po doběhu trošku uklidnili, šli jsme fandit dalším Letovčákům, kteří běželi v jiné kategorii, tak jako oni fandili nám. Když všichni doběhli, šli jsme se podívat na výsledky, které byly velmi dobré ( což se ovšem sami přesvědčíte když vydržíte číst tento článek) no a pak jsme nasedli do autobusu a jeli jsme zpátky do Letovic. Myslím ,že jsme si to dopoledne i kousek odpoledne : ) užili.
Jak jsme dopadli:
Mladší žákyně 5.místo
Mladší žáci 3.místo
Starší žákyně 6.místo
Starší žáci 4.místo

Aneta Zemánková


Setkání zástupců tříd

Zápis ze dne: 7.10.2015
Letos do školy přibylo 86 prvňáčků. Je nás docela hodně, protože přišlo o 24 dětí víc, proto jsou ráno otevřeny tři družiny a odpoledne osm družin. Paní učitelka Bajerová byla na návštěvě v mateřských školkách a příští školní rok by mělo také přibýt hodně prvňáčků. Určitě jste si všimli, že jsou opraveny šatny, byla provedena výměna pletiva, nové lavičky a kliky. Přišlo to asi na 3 000 000 Kč. Byl udělán projekt na úpravu chodníků a parkoviště před školou. Taky byl vypracován projekt pracovních dílen, dílny by měly mít nové vybavení. Pro učitele by měly být zakoupeny notebooky a provedeno zasíťování školy. Žáci naší školy měli začátkem října výměnný pobyt v Německu. Pan ředitel objednal znalostní testy. Dne 17. 11. 2015 bude k 35. výročí školy den otevřených dveří, akce bude probíhat v různých učebnách školy a 16. 11. 2015 bude vyhlášeno ředitelské volno. Dále by měl proběhnout sběr papíru v termínu 12. - 16.10. 2015, část výtěžku půjde na chlapce z Haiti a něco na výročí školy.
Dita Leinveberová 6. B
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V muzeu Karla Zemana v Praze

V pátek ráno 18. září mě sice probudil budík jako obvykle, ale já jsem nemusela vstát a jít do školy. Jeli jsme totiž na exkurzi do Prahy. Už jsme tam byli v 7. třídě /to jsme procházeli hlavně historické centrum/, ale paní učitelka nám slíbila, že si návštěvu Prahy zopakujeme ještě v devítce. Celá naše třída se sešla na vlakovém nádraží a rychlíkem jsme něco málo po půl osmé vyrazili směr Praha. Cesta byla sice dlouhá, ale my jsme ji vydrželi. Na hlavní nádraží v Praze jsme dorazili kolem půl jedenácté. Metrem jsme se potom přesunuli pod Pražský hrad, odkud jsme podél Vltavy dorazili do prvního cíle naší cesty. To bylo Muzeum Karla Zemana pod Karlovým mostem na Kampě. Tam jsme se rozdělili na dvě skupiny. První vyrazila na plavbu motolodí po Vltavě, ta druhá zůstala v muzeu. Já jsem byla v té první skupině. Odrazili jsme od břehu a naše cesta trvala asi 45 mnut. Cestou jsme viděli například místa, kde se natáčely „Chobotnice z druhé patra", Karlův most, Národní divadlo, Strakovu akademii a mnoho jiných pražských staveb. Také jsme viděli na skále Bradáče, který prý vždy Pražany varoval před povodněmi, když přišla velká voda. Potom jsme se vystřídali. V muzeu jsme se seznámili se životem a tvorbou Karla Zeman, viděli jsme tam ukázky z jeho filmů a mohli jsme pochopit některé triky, které ve svých filmech použil. Vyzkoušeli jsme si také některé rekvizity z filmů. Nejvíce se nám líbilo to, že jsme si mohli také kousek filmového záběru sami natočit a poslat si ho na e-mail. To jsme se potom doma pobavili. Během prohlídky muzea jsme luštili křížovku, v tajence byl kód k pokladu, který byl ukrytý v truhle s kódovaným zámkem, ten jsme hravě odšifrovali a vyzvedli jsme si placky na trička a pohlednice, kde byly obrázky z filmů Karla Zemana. Nakonec jsme si ještě na dvoře muzea sestavovali obrázky z puzzlů, zahráli jsme si pexeso a fotili jsme se na korábu a s mamutem - ne živým. Další naší zastávkou byl slíbený rozchod na dolní části Václaváku. Hodinka nám stačila na projití několika obchoďáků, odkud jsem si odvezla několik nových kousků do svého šatníku. Také jsme si koupili malou svačinku. Další naše zastávka byla na Slavíně. Prošli jsme hřbitovem, kde jsou pohřbeni naši slavní předkové. Viděli jsme hroby např. B. Němcové, K. Čapka, M. Alše, A. Muchy, B. Smetany, V. Buriana, W. Matušky a mnoha dalších. Prošli jsme kolem kostela a rozhlédli jsme se ze skály, odkud prý skočil podle pověsti Horymír se Šemíkem do Vltavy.
Ze Slavína jsme zamířili na Václavák, tentokrát na jeho horní konec, kde jsme měli ještě krátký rozchod, abychom si mohli koupit nějaké občerstvení na zpáteční cestu. Odjížděli jsme zpět kolem šesté. Domů jsme dorazili sice s malým zpožděním, ale spokojení. V Letovicích na nás čekali rodičové a rozebrali si nás do našich domovů.
Markéta Navrátilová, IX. A


Anketa
V 6. ročníku přichází změny. Změní se počet hodin, třídní učitelé, kolektiv. Někteří změní i školu. Pojďme se podívat, jak změny vidí letošní šesťáci...
1. Je pro tebe letošní školní rok nějak jiný nebo něčím výjimečný? Jestli ano, čím?
Ne - 7, Ano, jsme rozděleni do tříd. - 17, Ano, jsem na druhém stupni. - 5
2. Musíš vstávat dřív než v loňském roce?
Ne - 20, Ano - 16, Někdy - 6
3. Na jaký předmět jsi se nejvíce těšil/a?
Tělesná výchova - 17
Matematika - 10
Výtvarná výchova - 5
4. A na který nejméně?
Český jazyk - 14, Fyzika - 10, Matematika, anglický jazyk - 7
Jolana Procházková 8.A


Anketa: ovoce do škol
Ptali jsme se žáků z 4. ročníku, jestli jedí nebo vyhazují ovoce, co dostanou ve škole. Dal jsem 4.A tři otázky, na které žáci odpovídali. Odpovídalo jich celkem 24 žáků. Po přečtení všech odpovědí, jsem to shrnul takto:
1.otázka zněla: Sníte všechno ovoce, co dostanete?19 žáků odpovědělo, že všechno ovoce snědí sami a jen 5 žáků napsalo, že ho nesní.
2.otázka zněla: Vyhazujete nějaké ovoce, co dostanete?Dobré zjištění je, že ho nikdo nevyhazuje.
3.otázka zněla: Jaké je vaše nejoblíbenější ovoce?Mezi nejoblíbenější ovoce patří hruška po ní pak třešně, maliny,...
Zajímavé je, že se dokonce v odpovědích dvakrát ukázalo granátové jablko. Výsledky ankety mě velice mile překvapily. A zároveň chci poděkovat 4.A za jejich spolupráci. Z celkových výsledků je vidět, že projekt Ovoce do škol plní svůj účel. Vítek Stehlík 7.A
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vtipy

Když sedí slon na plotě, jaký je čas? Čas vyměnit plot.

Jak si blondýnka zlomila nohu při hrabání listí? Spadla ze stromu.

Na rodičovském sdružení: ,,A nezlepšil se můj syn náhodou?" ,,Ale jistě, jistě váš podpis už falšuje daleko lépe!"

Policista zastaví blondýnku kvůli překročení povolené rychlosti. Vystoupí z auta a žádá ji o řidičský průkaz. Blondýnka na to: ,,Vy policajti byste se měli lépe dohodnout. Jeden den mi ten řidičák vezmete a druhý den ho po mě chcete!"

Rybář sedí u rybníka a ustavičně hledí na své dva pruty. Jde kolem jiný rybář a ptá se ho : „Tak co, je ta voda dobrá?" A kolega odpoví: "Znamenitá! Rybám se z ní vůbec nechce ven."

Co dělá sedmnáct blondýnek před kinem? Čekají, až přijde ještě jedna, protože film je přístupný až od osmnácti.

Připravili Michal Filipi a Hedvika Přichystalová

Aktuality

 
webdesign: frogDesign.cz © 2008 code & programming: © 2008