číslo 65

Přátelé, kamarádi,
tak už jsme konečně tady!!! Vítáme vás na stránkách dalšího čísla vašeho oblíbeného časopisu!!
Naše redakční rada se po prázdninách konsolidovala a začala pilně pracovat, a tak máte nyní v rukou první výsledek naší práce v tomto školním roce. Zatím se nic nemění, a tak v tomto čísle najdete rozhovor, anketu, vtipy, nebo třeba zprávy o různých školních akcích. Také o Halloweenu si počtete...
Budeme rádi, když nás budete i nadále číst, ale ještě raději budeme, když se přijdete podívat na schůzky redakční rady, které se konají vždy ve středu o velké přestávce v pracovně PC 2, nebo když nám pošlete nějaký příspěvek přímo na adresu .
Pokud by vás zajímalo, kdo se podílel na vzniku tohoto čísla, tak jsou to tito členové redakční rady:
Nela Filipi, 9.C
Barbora Tománková, 9.C
Romana Musilová, 7.B
Aneta Mazalová, 9.A
Zuzana Ščudlová, 8.A
Dita Leinveberová, 7.B
Natálie Rosičová, 7.B
Kryštof Pospíšil, 9.A
Tobiáš Šlesingr, 8.A
Karolína Podivínská, 8.B
Aneta Zemánková, 7.B
Tereza Zelinková, 5.B
Vít Stehlík, 8.A
Jan Schwarz, 5.B
Mějte se hezky!!!!!
váš


OBSAH
Rozhovor str. 1
Halloween str. 2 - 6
Co se děje ve škole str. 7 -20
Vzpomínka na prázdniny str. 21
Anketa str. 22 - 23
Vtipy str. 24


 

 

Rozhovor s panem ředitelem
Co se děje ve škole o prázdninách?
O prázdninách je sice na chodbách zvláštní, neobvyklé ticho, ale ve škole není klid. Prázdniny jsou období na nezbytné stavební práce a údržbu.
Máte taky prázdniny?
Prvních čtrnáct dní prázdnin se uzavírají především administrativní záležitosti právě skončeného školního roku a zhruba tři týdny před 1. září začínám připravovat organizaci nového školního roku. Škola týdně vyučuje téměř 1 000 vyučovacích hodin a sestavit rozvrhy hodin, aby vše fungovalo hned od začátku, vyžaduje značné úsilí.
Pokud ano, kde jste byl?
Před čtyřiceti lety jsem začínal lézt po slovenských horách, pak přišly další hory. Nyní se na Slovensko se svým dlouholetým kamarádem vracím, přecházíme hřebeny hor, trápíme svá těla a je nám při tom báječně.
Kolik je v tomto školním roce prvňáčků? Kolik je tu celkem žáků?
Do prvních tříd v letošním školním roce nastoupilo 83 žáků a škola má nyní celkem 776 žáků.
Naplánoval jste pro tento školní rok něco nového?
V následujících dvou školních letech jsme vytvořili možnost pravidelného doučování pro žáky, kteří o tuto podporu projeví zájem. Toto doučování bude zaměřeno na matematiku, český a anglický jazyk. Dále připravuji projekt vybudování počítačové sítě do všech tříd školy společně s učebnou cizích jazyků. Jeho realizace by směřovala na prázdniny buď v roce 2017 nebo v roce 2018.
Na co se nejvíce těšíte v tomto školním roce?
Těším se na to, že tento školní rok prožijeme společně (žáci, učitelé, ostatní pracovníci školy, rodiče) v příjemné atmosféře vzájemné důvěry a respektu a s výbornými vzdělávacícmi výsledky většiny žáků.
Děkuji za rozhovor. Nela Filipi 9. C


Téma čísla - HALLOWEEN

 

HALLOWEEN a DUŠIČKY - patří k sobě???
A už je to tu zase... Poslední říjnový den a druhý listopad, tedy... Někteří říkáte halloween, někteří dušičky. Pravdu mají samozřejmě všichni, jelikož halloween se slaví 31. 10. a dušičky zase 2. 11. - to už asi víte . Co ale možná nevíte, je to, že halloween je vlastně anglosaský lidový svátek, který se postupně vyvinul ze svátku Všech svatých - je to zkratka z anglického ‚All Hallows‘ Evening‘ - to v češtině znamená ‚předvečer Všech svatých'. No a pak už je to celkem známé - v anglicky mluvících zemích se děti převléknou do strašidelných kostýmů, chodí od domu k domu a vykoledovávají si sladkosti způsobem Trick or treat - když jim majitelé něco dají, nic neudělají, pokud se jim však odměny nedostane, odmění dům jedním z populárních anglických žertíků - pomalováním auta, pastou na klice... Dušičky jsou mezitím docela klidným a také i trochu smutným svátkem - v tento den vzpomíname na všechny naše věrné zesnulé a tím si připomínáme jejich památku. Ale i s tímto svátkem to bylo docela jinak: souvisí totiž se svátkem Všech svatých, který má docela zajímavou historii. Pochází totiž z dob keltských - Keltové slavili konec roku a také věřili, že z noci z 31. října na 1. listopadu mizí hranice mezi světem živých a mrtvých. Také se věřilo, že mrtvé duše mohou navštívit povrch, a ty živé zase podsvětí. Na tento svátek je také tradicí navštívení rodinného hrobu a zapálení svíčky nebo položení živých květin - tím se symbolizuje víra a znamení toho, že hrobem život nekončí...
Tak nezapomeňte!                                                           Karolína Podivínská, 8. B


Halloween je původně keltský svátek

 

Název halloween je zkratkou spojení All Hallows‘ Eve, kterým se ve staroangličtině označoval předvečer dne všech svatých. Lidé si ten den připomínají své zesnulé předky.
První zmínky o svátku sahají přibližně do roku 1745, jméno se v průběhu let komolilo, až vznikl Halloween.

Historie Halloweenu sahá k slavnostem Samhain, kdy skotští Keltové slavili konec žní a příchod zimy, temnější části roku. Od 16. století bylo zvykem chodit v kostýmech
stavení od stavení a výměnou za básničku či koledu vybírat potraviny. Strašidelné kostýmy měly představovat duše zemřelých.

Do Ameriky se Halloween rozšířil s masovou imigrací Irů a Skotů v 19. století. Puritáni (angličtí reformovaní protestanti) z Nové Anglie na východě USA byli zpočátku proti
oslavám Halloweenu.Halloween je původně keltský svátek, který se slaví v USA, Kanadě, Velké Británii, Austrálii a v dalších anglosaských zemí. Hallowen se slaví
každý rok stejný den a to 31.října, den před křesťanskou slavností všech svatých. Mezi symboly halloweenu patří dýně, kostýmy, masky a strašidelná výzdoba. Zdroj internet - vybrala Tereza Zelinková 5. B


 

JAK VYŘEZAT HALLOWEEN DÝNĚ?

Chcete svému příbytku dodat atraktivní dekoraci halloweenské dýně, kterou budou všichni v okolí obdivovat? Připravili jsme pro Vás jednoduchý návod.

1. Pořiďte si v supermarketu nebo od pěstitele tak akorát velkou dýni. Může mít i malé známky poškození, protože bude působit strašidelněji.
2. Nakreslete si kolem stopky dýně v průměru asi 15 cm velký kruh, tak akorát, aby se Vám do něj vlezla ruka.
3. Vyřežte víko dýně. Nůž směřujte do středu dýně, aby víko nepropadlo skrz otvor.
4. Za pomoci lžíce vyberte vnitřek dýně. Stěny by měly zůstat cca 2,5 cm široké. Uvnitř dýně by se neměla nacházet žádná semena.
5. Vytřete dýni do sucha a podle potřeby nechte přes noc vyschnout.
6. Vytvořte si nebo si vyberte z nabídky šablon na dýni. Vytiskněte a přilepte vzor na dýni a vidličkou naznačte obrysy pro vyřezání. Nyní máte vše připraveno pro vyřezání vzoru nožem.

Napsala: Barbora Tománková


 

Hallowenská kuchařka
Dýňové mufiny
Ingredience:
1,5 hrnku hladké mouky
1 lžička pečícího prášku
asi 400 g čerstvé dýně (lze udělat i z kompotu)
+ trochu cukru (na vaření dýně)
+ trochu skořice (na vaření dýně)
1/3 hrnku oleje
2 vejce
1 lžička skořice
1/2 lžičky zázvoru
1/2 lžičky hřebíčku
1/2 lžičky muškátového ořechu
1 lžička vanilkového extraktu
1,25 hrnku cukru
1/2 lžičky sody
1/2 lžičky soli

Postup na přípravu:
1. Troubu předehřejeme na 180°C. Dýni si nakrájíme na menší kousky a dáme na chvíli povařit s cukrem a skořicí, vodu slijeme a dýni necháme vychladnout.
2. Smícháme mouku s pečícím práškem. V jiné míse smícháme vychladlou dýni, olej, vejce, vanilkový extrakt, koření, sodu a sůl. Přisypeme mouku a lehce mícháme, aby se vše spojilo.
3. Pečeme 25-30 minut. Romana Musilová 7. C

Žitný celozrnný koláč s jablky a skořicí

Suroviny
• 100 g žitné celozrnné mouky • 50 g bílého jogurtu • 1 vejce • 1 lžíce medu (tekutého) • 2 lžičky prášku do pečiva • 50 ml vlažné vody • 4 menší jablka • skořice

Postup přípravy receptu
1. Smícháme mouku s práškem do pečiva a přidáme ostatní suroviny.
2. Nalijeme do dortové formy vyložené pečicím papírem.
3. Posypeme na hrubo nastrouhanými jablky (dle chuti dochucenými cukrem - já jsem nedávala) a skořicí.
4. Pečeme na 180°C asi 40 minut.
5. Po vyndání z trouby koláč ihned sundáme z pečicího papíru a necháme vychladnout nejlépe na mřížce. Aneta Mazalová 9.A


  RECEPT NA DÝŇOVÉ MUFFINY

INGREDIENCE:
1 a 1/4 hrnku hladké mouky, 0,5 hrnku cukru, 0,5 hrnku dýňového pyré, 100 g změklého másla, 1 balíček skořicového cukru, 2 lžičky jedlé sody, 1 lžička kypřícího prášku do pečiva, 1 velké vejce

POSTUP:
Vejce vyšleháme s cukrem i skořicovým cukrem do pěny, přidáme změklé máslo a opět šleháme. Když je směs hladká, přidáme dýňové pyré a promícháme. Nakonec vsypeme hrnek a čtvrt hladké mouky, jedlou sodu a kypřící prášek a vymícháme v hustší, lepivé těsto. Formy na muffiny vyložíme košíčky, které plníme do 2/3. Pečeme v troubě předehřáté na 180 stupňů asi 15 minut, kontrolujeme vpichem špejle, dokud nevyjde čistá. Muffiny lze ozdobit krémem, který se připravuje z jednoho balení sýru lučina, 3 lžic moučkového cukru, 1 lžíce citronové šťávy a 1 lžíce mléka. Poté je můžete posypat například semínky máčenými v čokoládě. Tip: Dýňové pyré připravíte tak, že dýni hokaido zbavíte semínek, nakrájíte ji na stejně velké kousky, uvaříte ve vodě doměkka, poté vše scedíte a dýni rozmixujete. Zuzana Ščudlová VIII.A


Dýňová polévka
Ingredience:

dýně Hokkaido
1 litr vývaru
2 stroužky česneku
trochu šťávy z čerstvého zázvoru nebo citrónu
sůl
mletý pepř
zakysaná smetana

Postup vaření
1. Z dýně vybereme semínka a na polévku použijeme asi 750 g dužniny. Vývar přivedeme k varu, vložíme dýni a vaříme do změknutí. Chvíli před koncem přidáme prolisovaný česnek.
2. Polévku rozmixujeme a dochutíme šťávou ze zázvoru (dobře jde vymačkat lisem na česnek), solí a pepřem. Na talíři ozdobíme smetanou.
Dita Leinveberová, 7.B


Pár strašidelných příběhů na halloweenský večer
Bílý tygr
Ahoj, jsem Tina a je mi 13 let. Jsem Češka, ale žiju v Americe. A teď vám povím příběh.Ten den byl zrovna Halloween. U všech dveří byly vyřezávané dýně a halloweenské ozdoby. Celý den se strašně vlekl, ale přece jen uběhl. My děti jsme se moc těšily na večer, až budeme chodit od domu k domu a dostávat sladkosti. Ten večer jsem chodila se svými kamarády, ale přidaly se k nám tři podivné dívky převlečené za čarodějnice. Každý vybral plný košík sladkostí a později jsme je snědli a slavili. Do postele jsem se dostala až pozdě a v klidu usnula. Probudily mě zvláštní zvuky z venku, a tak (i když jsem se bála) jsem se podívala ven z okna. Byly to ony. Ony, co se k nám přidaly. Ony, ty zvláštní čarodějky. Nebyly to takové ty pohádkové čarodějky s pavoukem a špičatým kloboukem, byly pouze v černém a na pravé ruce pod dlaní měly vytetovaný symbol. Pentagram. Naštěstí byl pro dobro. Stály rozestavěné kolem ohně a odříkávaly jakousi báseň. (Jak jsem později zjistila, byla pro očištění ohně.) Ani nevím proč, ale šla jsem za nimi, něco mě tam táhlo." Čekali jsme na tebe, jsem Serafina." Řekla nejstarší (bylo jí tak 20) " Toto je Wookihi,"ukázala na zrzku starou asi tak jako já, "a toto Naiara." To byla drobná blondýnka. „Jsme čarodějky a bojujeme za dobro. Dneska tu ale jsme z vážných důvodů. Rika, má sestra, která si vybrala zlo, tě proklela. " " Ale proč? " Vůbec mi to nedávalo smysl. " Tvá maminka zemřela, viď?" "Ano," odpověděla jsem. Serafina pokračovala. "Tvá maminka s Rikou bojovala, ale prohrála. Rika ji zabila, ale než zemřela, uvěznila ji tajným kouzlem. A tak chtěla zranit to nejdůležitější, co tvá matka měla. Tebe. Přesně za rok se proměníš v bílého tygra. Nedá se to nijak zvrátit. " Byla jsem zticha, nevěděla jsem, co na to říct, docela mě to zarazilo. " Už musím jít spát, " vyhrkla jsem. Otočila jsem se a pomalu odcházela pryč. "Kdyby byly nějaké novinky, ozveme se," řekla ještě za mnou Naiara." Děku..." Otočila jsem se k nim, ale tam nikdo nebyl, jen v trávě ležel přívěsek na kůži se symbolem pentagramu." Pro štěstí" bylo u něj napsáno. Vzala jsem si ho a šla spát. Míjel den za dnem, týden za týdnem a měsíc za měsícem. Byl den před Halloweenem, a já nevěděla, jestli mám být smutná nebo zděšená. Přívěsek jsem stále nosila na krku a doufala, že mi pomůže. Před rokem jsem se velice těšila a teď jsem se děsila, nechodila jsem vybírat sladkosti a v 11. 00. v noci jsem slyšela zase zvuky ze zahrady. Byly tam. Zase. Rychle jsem vyběhla ven a vrhla se k nim. Postupně jsem je objala a chtěla jsem se zeptat, co se děje, ale z hrdla se mi nevydral ani hlásek. Padla jsem na kolena a cítila, jak se mé končetiny mění v tlapy. Cítila jsem, jak mé tělo obrůstá srstí a obličej a oči se mění ve zvířecí. Až před třemi čarodějnicemi stál jen bílý tygr s přívěskem na krku. Čarodějky sklopily tváře k zemi a... Otevřela jsem oči a zjistila, že ležím ve svém pokoji, ve své posteli a na krku mám přívěšek. Pentagram obrácený k dobru. Byl Halloween. Den uběhl docela rychle. My děti jsme se velice těšily na večer. Když přišel, chodily jsme od domu k domu s mými kamarády, avšak připojily se k nám tři zvláštní dívky převlečené za čarodějnice...
Povídku napsala Natálie Rosičová 7. B


Tajemný muž
Nikdy jsem se nebála sama doma. Tenkrát bylo léto, venku pařák, a tak jsem ve většině místností měla otevřené okna. Asi kolem jedenácté hodiny se zvedl vítr. Šla jsem tedy okna zavřít. Když jsem zavírala ložnici, tak jsem si všimla, že před naším domem stojí nějaká postava. Vypadalo to jako muž v tmavém plášti s velkým kloboukem a v ruce cosi držel... Začala jsem se fakt bát. Stála jsem u okna jako přikovaná a zírala na tu postavu, když najednou se to na mě podívalo... Jasně zelenýma očima ... Pak jsem naštěstí uviděla rodiče, jak se vrací od sousedů. Postava pak ihned zmizela ... Tu noc jsem vůbec nemohla usnout. Pořád jsem měla pocit, že mě někdo pozoruje... Díky Bohu se to už neopakovalo, ale stále přemýšlím, co to mělo znamenat ...
Vzkaz z knihy
Byl týden před Štědrým dnem a já byla sama doma. Máma šla na návštěvu za kamarádkou a táta vyrazil pro vánoční stromek. Já se zatím doma uvelebila s knížkou. Její autor byl dobrý známý mých rodičů. Bohužel před rokem zemřel při jednom lavinovém neštěstí. Dostala jsem se k pasáži, při které mi tuhla krev v žilách: ,,...a stříbrná jedle pod sebou Michaela pohřbila, její dlouhé větve zaryly jeho obličej a nikdo neslyšel jeho křik..." Michael, tak se přece jmenuje můj táta, který je právě v lese, a ten text vůbec nenavazuje na ten zbytek okolo! Bála jsem se toho nejhoršího. A tak jsem poprosila kámoše, aby za ním se mnou vyrazil. Tátu jsme brzy našli, ležel pod stříbrnou jedlí!!! Společně se nám ho podařilo rychle vyprostit a dostat domů. Když jsem pak chtěla rodičům ukázat ten tajemný odstavec v knize, nemohla jsem ho najít, ani po několikanásobném hledání. Dodnes tomu nerozumím. Že by tátův mrtvý kamarád věděl, že mu hrozí nebezpečí, a takhle mě varoval? Každopádně to byl zážitek, na který nezapomenu.
Příběhy pro Vás na internetu našel Kryštof Pospíšil 9. A



Co se děje ve škole


Adaptační kurz
Na adaptační kurz jsme my, žáci 6. A, vyrazili 5. 9. Měli jsme se tam lépe seznámit s novými spolužáky. Vyjeli jsme ráno autobusem do Vísek. Když jsme přijeli, srovnali jsme si židle do kruhu a mohli jsme se seznamováním začít. Nejprve jsme si vyrobili vizitky s našimi jmény. Potom jsme hráli na různé hry třeba na trpaslíky. To jsme se se zavázanýma očima měli seřadit od největšího po nejmenšího. Vytvořili jsme si také pravidla naší třídy, aby v ní bylo dobře. Taky jsme šli do bazénu, kde jsme si pořádně užili. Na oběd jsme měli řízek s bramborami. Pak jsme zase hráli různé hry a nakonec jsme si udělali strom, na který jsme napsali, co se nám líbilo a nelíbilo. U nás byly na stromě všechny lístky zelené, to znamenalo, že se nám na kurzu všechno líbilo. Pak už jsme tam jen uklidili a jeli autobusem do školy. Na adaptačním kurzu se mi líbilo a určitě jsme se aspoň trochu více seznámili a poznali.
Třída 6. A
................................................................................................................

 

Seiferos

Do Letovic opět zavítali po čtyřech letech členové Seiferos. Okolo roku 1990 vznikl klub Zeyferus a pod tímto jménem působili po několik roků. Poté se ale několik z nich odtrhlo od Zeyferus a vznikl již jmenovaný Seiferos. Ten se u nás ukázal 19.9. v zámeckém parku, kde předvedli své dravce. Nejprve nám představili všechno své ptactvo a poté nám ukázali, jak létají. Pro první i druhý stupeň to bylo potěšení a vesměs všem se to líbilo. Doufáme, že na naši školu zase zavítají. Tobiáš Šlesingr 8. A

Dne 19. září se v Letovicích u zámku pro žáky naší školy konalo vystoupení skupiny Seiferosu. Byla to přehlídka nejrůznějších dravců z České republiky, ale i z cizích zemí. Nejprve nám dravce představili a řekli nám o nich různé zajímavosti. Mohli jsme si je prohlédnout zblízka a některé si dokonce pohladit. Poté nám dávali různé otázky, za které jsme mohli dostat odměny v podobě fotografií vystavených dravců. Nejlepší z nás potom mohli zkusit, jaké to je, když na ruce takový dravec přistane, samozřejmě, že ta ruka byla v rukavici. Postupně některé ptáky vypustili a ukázali nám, jak to vypadá, když loví. Celé vystoupení vypadalo dobře a všichni si užili hodně zábavy, protože komentář byl opravdu velmi vtipný.
Třída 6. A


Pobyt v Kirchlintelnu
22.9. - 30.9.2016

 

Čtvrtek 22.9.
V 7:00 se konal očekávaný odjezd do Německa. Hned, jak se vše dalo do autobusu, mohli jsme vyrazit. V autobuse bylo hodně místa, nejelo nás moc, takže nebylo o místa nouze. Cesta byla hodně dlouhá, samozřejmě měli jsme pár zastávek, na kterých jsme nakoupili, co jsme v tu dobu potřebovali (čokoláda, kávu, ...). O zábavu jsme ,,aspoň myslím, měli postaráno. Každý se něčím dokázal zabavit.
Když už jsme konečně dorazili do Kirchlintelnu, čekaly na nás rodiny, vzali jsme si věci a hurá domů. Samozřejmě, domluvit jsme se museli, takže ruce, nohy byly hned rozcvičené. Někdo usnul hned, někdo až po nějaké té hodině doma.
Pátek 23.9.
Je první den po tom, co jsme přijeli do Německa, Tento den byl zábavný. První den ve škole, první den mezi Němci, prostě všechno poprvé. Byly pro nás připravené seznamovací hry, to jsme si všichni náramně užili. Po seznamovacích hrách nás vzali na hřiště na kraji města, bylo skoro v lese. Nějakou dobu jsme si tam hráli, mělo n ěkolik skluzavek, houpačky.
Večer byl ohnivý průvod a my jsme tam nemohli chybět. Nebyli tam všichni, někteří měli jiný program. Celý večer jsme zakončili u holek doma, no jo, no Nils neustále u holek.
Sobota 24.9.
Z důvodu dlouhého ponocování se toho skoro u nikoho moc nedělo. Ráno bylo něco jako burza, tak jsme se museli jít podívat, nakoupili jsme (meč, X-Box,...) a jeli domů. Moje rodina byla moc aktivní, takže jsme neustále někam jezdili a moc mi to ani nevadilo, udělal jsem si hezký fotky a byl jsem spokojen. Večer jsme se už dívali pouze na český filmy s německými titulky.
Neděle 25.9.
Dnes jsme vyrazili do středu města Verden na jazzový festival, potkali jsme se tam zase s Katkou, Sinou,... Chvíli jsme pobyli před knihovnou. Neměli tam žádné knížky v češtině, nepochopil jsem to.
Později se od nás holky odtrhly a šli jsme do hračkářství. Později jsme si pošli i celý Verden. Byl to spíše odpočinkový den.
Pondělí 26.9.
Dnes jsme měli celodenní výlet do Brém. První zastávkou bylo UNIVERSUM (něco jako IQ park a VIDA dohromady, jen větší a lepší). Bylo to super, vyzkoušeli jsme stolní fotbálek proti stroji (ano prohráli jsme, nastavil jsem mistra), simulátor silného zemětřesení nebo různé fyzikální zákony v praxi a mnoho dalšího, kdybych to měl vypsat, nestačil by mi papír.
Po UNIVERSU jsme mířili na náměstí k muzikantům před starou radnici. Tam jsme dostali rozchod. Díky mému navigačnímu smyslu jsme skoro zabloudili a místo fastfoodu , který byl od nás 50 metrů, jsme šli k tomu stejnému jen o 450 m dále a obchoďák, který jsem taky hledal, jsme našli až cestou zpět. Nakoupili jsme barvy na vlasy a stihli jsme si s tím postříkat hlavu, takže jsme měli oba sytě modrou, řidič nás potom skoro nepustil do autobusu, ale byl hodný a pustil nás. Kolem večera js me dorazili domů a usnuli jsme.
Úterý 27.9.
Dnes jsme šli na 3 hodiny do vyučování, potom jsme měli workshopy, jeden byl v tělocviku a druhý s bubny. V tělocviku jsme hráli ‚‚Florbal", lezli jsme po stěně nebo hráli kapitánskou vybíjenou, bylo to super. Na bubny se nám hrálo dobře, Luboš hrál na Cajón, jejich p.uč. byla z něho unešená.
Po skončení školy jsme šli domů a balili jsme si věci, kvůli cestě do Berlína a spali jsme.
Středa 28.9.
Kolem 9:00 jsme vyrazili autobusem do Berlína, cesta byla dlouhá, ale zábavy byl kopec. Po cestě jsme zastavili na hranici mezi bývalou ruskou a britskou částí. Bylo to zajímavé. Hostel byl hezký, měli jsme dvě koupelny, 6 postelí pro 4 osoby a super výhled. Potom jsme šli na večeři, večeře byla ve stylu švédských stolů. Něco jsme natočili, nafotili a bavili se až do 3 hodiny. Nenudili jsme se, to žádná.
Čtvrtek 29.9.
Dnes jsme si šli projít Berlín, nádherné město, jen moc moderní a velké. Plavali jsme lodí po řece Spree, byli v parlamentu, bylo to tam velké a hezké, byli jsme v té kupoli na střeše parlamentu. Při rozchodu jsme měli možnost se projít, dále jsme nakupovali, museli jsme taky něco dovézt domů, takže jsme nakoupili suvenýry a šlo se na vlak/metro. Na hotelu jsme prohlíželi fotky, které jsme nafotili.

Pátek 30.9.
Z důvodu, že nás napadl super nápad, jsme, já a Luba, nešli spát. Mysleli jsme si, že se vyspíme po cestě, ale to nevyšlo. Kolem 3. hodiny začal Luba blouznit a nenechal ani ty naše dva Němce (Nils, Justin) vyspat, zato já jsem se začal balit a co šlo, tak to padalo na zem. Napadlo ho třepat s nimi v posteli, házet Jelly Beans po všech, zkoušet zda zůstane flaška stát nebo ne. Pak za Lubem přišla Sina, tak se vzpamatoval. Kolem 8. hodiny jsme vyrazili, samozřejmě jsme zapomněli (já, Luba) kartáček a pastu, no jo, mysleli jsme na jiný věci.
Cesta domů byla dlouhá. Když už jsme byli kousek od Letovic, padla věta „Otočte autobus, jedeme zpět". Nikdo autobus neotočil a tak jsme dojeli ke škole. Tam na nás čekali rodiče, asi se na nás těšili.
Kryštof Pospíšil 9.A


 

Berlín
Dne 28. 9. k večerním hodinám jsme konečně dorazili do cíle, Berlína! Přijeli jsme před hostel a vybalovali kufry a pomalu šli dovnitř, ale najednou jsme museli zase zpátky na nějakou terasu a tam jsme sepisovali seznam pokojů, s kým kdo bude. Pak jsme dostali kartu k pokoji a takové náramky, abychom mohli mít večeři a snídani. Šli jsme tedy na svůj pokoj a nachystali si postele, popřípadě převlékli. Okolo půl osmé jsme šli na večeři. Bylo to něco jako "švédské stoly", ale trošku v menším. Najedli jsme se, napili a potom jsme šli do vedlejší místnosti a říkali si, co budeme dělat další den. Měli jsme večerku v 22:00 hod a potom už museli být všichni na svém pokoji.
Další den byla snídaně v 7:00 hod, najedli jsme se, a v 8:00 už jsme vycházeli z hostelu. Šli jsme na metro a jeli do centra. Nejprve jsme se šli podívat na Berlínskou zeď a potom jsme už šli k lodím, nasedli a jeli. Jeli jsme po řece Spree přibližně hodinu.
Poté jsme měli dvě hodiny rozchod, takže skoro všichni šli do Primarku, nebo se najíst. Po rozchodu následovala Brandenburská brána ale jen tak rychle, protože jsme museli rychle do Berlínského sněmu. Čekali jsme chvilku, ale ne moc dlouho. Museli jsme projít kontrolou, jestli nemáme něco kovového, nebo zbraně. Dostali jsme takové karty na krk, aby viděli, že tu máme prohlídku a nevyhodili nás. Byla tam taková velká kopule, kterou si všichni prošli. Později už byli všichni unavení a jelo se zpátky na hostel. Zrovna jsme přijeli a byla večeře, takže věci rychle na pokoj a šlo se jíst.
Třetí den se brzy vstávalo , protože už jsme v 8.00 jeli domů. Děkuji nejen kamarádům, ale i paním učitelkám za hezkých 9 dní! Příští rok jedeme znova! :)
Tereza Poláková, 8.B


 

POBĚŽ!
Ano, ano, jen poběž! Kde? Na Běhu zámeckým parkem tady v Letovicích! Vždyť to víte všichni... Nebo snad ne? Tak tedy: v našem městě každý rok na podzim probíhá tzv. týden mobility, jehož součástí je několik akcí včetně Běhu zámeckým parkem. Ten se koná v zámeckém parku a jsou na něj zvány děti školního i předškolního věku. Soutěží se úplně jednoduše - proběhne prezence účastníků, svolá se aktuální kategorie, odkontroluje se, zda-li jsou přítomni všichni nahlášení závodníci, pořadatel je dovede na začátek trati, proběhnou povely - a už se běží. Na vítěze čekají hodnotné ceny - pro první tři místa je připraven celý balík sladkostí a čtvrté a páté místo je odměněno čokoládou. No uznejte sami, šli byste? Že běháte pomalu? To vůbec nevadí! Hlavní je přece zúčastnit se. A navíc, každý účastník obdrží lístek do tomboly, která se vyhlašuje po závodě. Myslím tedy, že teď už víte, že to za to stojí. Vždyť uděláte něco pro své zdraví a ještě k tomu máte možnost vyhrát něco pěkného. Letos se tato akce konala ve středu 21. září. A kolik tam bylo dětí? Prý chyběly jen dvě do rekordu... Tak přijďte, pořadatelé se jistě budou těšit!
A tady máme nějaké momentky z letoška: Karolína Podivínská, VIII. B


              
                                                                                                     
Všechno o Evropě
V pátek 23.9. 2016 se žáci IX. B a C třídy zúčastnili workshopu s europoslancem a českým politikem Jaromírem Kohlíčkem. Jaromír Kohlíček (* 23. února 1953 Teplice) je český politik, člen Komunistické strany Čech a Moravy. Na přelomu 20. a 21. století se stal poslancem Poslanecké sněmovny, v letech 2004-2014 poslancem Evropského parlamentu a opět od února roku 2016 zastává funkci europoslance jako náhradník po úmrtí Miloslava Ransdorfa. Vystudoval obor sklo na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze (promoce roku 1976, titul kandidát věd roku 1989). V letech 1976-1995 pracoval v řadě funkcí v podniku Sklo Union Teplice, kde zastával pozice sklář-technik, ředitel závodu, technický ředitel podniku a vedoucí obchodně-technických služeb. V letech 1995-1998 byl ředitelem ocelárny. Je ženatý a má čtyři děti. Vystupoval velice sebevědomě, ale příjemně.
Zeptali jsme se účastníků besedy, co je nejvíce zaujalo.
Šimon: Byla to nuda, protože mě nezajímá politika. David: Nezajímalo mě to. Honza: Bylo to dobrý, ale tohle téma mě moc nezajímá. Lukáš: Zajímavý, ale na můj vkus dlouhý. Šimon: Nuda. Proč by mě mělo něco takového zajímat? Libor: Moc mě to nebavilo. Tomáš: Bylo to zajímavé.
Poněkud více workshop zaujal děvčata.
Zuzana: Dozvěděla jsem se mnoho nových věcí. Motivací pro nás bylo i to, že jsme za správnou odpověď dostali tužku nebo propisku. Workshop byl docela zajímavý. Na konci jsme dostali každý letáček, ve kterém byly všechny informace, které jsme se dozvěděli.
Nicole: Moc se mi to líbilo. Pan ing. Jaroslav Kohlíček se nám představil v různých jazycích. Pěkná byla i přestávka na koláček a na kafíčko nebo na čaj.
Erika: Líbilo se mi, jak ten pán mluvil několika jazyky plynule a že se mu pletla španělština s italštinou. Bylo to super a chtěla bych takovou přednášku zase.
Adéla: Přednáška se mi líbila a dozvěděla jsem se mnoho zajímavých věcí. Nějaké takové přednášky bych se zúčastnila znovu.

 

Za IX.B třídu Kateřina Schwarzová a Václav Suk


 

Co jsme se dozvěděli na setkání zástupců tříd s paní zástupkyní Bajerovou
- nárůst počtu dětí 776 (minulý rok 750)
- přišlo 82 dětí do prvních tříd
- 9 oddělení družin (dříve 3 oddělení )
- přibyl počet strávníků ve školní jídelně
- o prázdninách oprava chodníku za jídelnou, vymalování tříd
- jako každý rok proběhla návštěva Německa - Kirchlintenu
- každých 14 dní je dovezeno ovoce do školy pro první stupeň
- proběhne sběr papíru od 17. - 21. 10. „pro Haitiho"
- testování 5. a 9. tříd INSPIS
- přišly nové paní učitelky Kalhousová, Ondráčková a přibyly dvě vychovatelky ŠD
Dita Leinveberová 7. B
...............................................................................................................

Přespolní běh

Závod v Lysicích

V pátek 30.9. se konal přespolní běh v Lysicích . Sešli jsme se brzo ráno v Letovicích na náměstí a jeli jsme do Sulíkova, tam jsme přestoupili a jeli do Kunštátu, tam jsme opět přestoupili a jeli jsme konečně do Lysic. Dojeli jsme včas na to, abychom si prošli trať a rozcvičili se. Netrvalo dlouho a stáli jsme na startu naše kategorie, začínala jako první. Prohlédli jsme si konkurenci a měli jsme trochu strach. Potom to vypuklo. Po doběhu jsme předali čísla a šli jsme fandit ostatním. Všichni jsme si vedli opravdu velmi dobře.
Když všichni doběhli, následovalo vyhlášení výsledků. Spokojení jsme odjeli domů.

Jak jsme dopadli:
Mladší žákyně 1.místo
Mladší žáci 3.místo
Starší žákyně 11.místo
Starší žáci 8.místo

Závod v Hodoníně
Jelikož jsme v okrese byli 1., postupovali jsme do krajského finále v Hodoníně.
Brzy ráno jsme se sešli před školou, tam jsme čekali na autobus, který nás tam měl odvézt.
Všichni jsme měli trochu trému, ale to k závodu patří. Náš autobus měl trochu zpoždění, takže jsme dorazili jako poslední. Naštěstí jsme se stihli převléct a projít si trať. Zjistili jsme, že na trati není jediný kopec, sice jsme čekali, že to nebude jako v Lysicích, ale že to bude takováhle placka, to jsme nečekali. Těsně před začátkem jsme se seřadili na startu a nezbývalo nic jiného, než vyběhnout. Běželi jsme, jak nejlépe jsme uměli a jako skupina jsme byli třetí.
Všichni jsme si to moc užili a s radostí jsme se vraceli domů. Aneta Zemánková 7.B


 

Setkání s policií ČR
Dne 22 . 9. 2016 se konalo setkání s policií ČR. Před školou si nás vyzvedl zaměstnanec městského úřadu a zavezl nás na Pražskou ulici. Na místě nám paní policistka rozdala papíry a dala nám jablka a citróny. Jeden z policistů zastavoval řidiče a kontroloval, jestli mají vše v pořádku. My jsme se rozdělili na dvě skupiny po čtyřech. Naším úkolem bylo rozdávat citróny řidičům, kteří měli nějakou závadu. Zároveň jsme měli zapisovat, zda je řidič místní nebo cizí, kam jede a rychlost jeho jízdy. Druhá půlka rozdávala řidičům jablka, ta znamenala , že mají vše v pořádku. V jednom případu pan policista zastavil řidiče, který neměl doklady a tak dostal pokutu ve výši 400,- Kč . Na závěr nás vyfotili, policista nám rozdal zbylé ovoce a jeli jsme zpátky ke škole. Následující hodinu proběhla přednáška o tom, jak se máme chovat na vozovce. Byl to zajímavý zážitek a moc se nám to líbilo.
Dita Leinveberová 7.B
Dne 22. 9. 2016 k nám do školy přišli policisté a udělali pro druhý stupeň zajímavou přednášku. Dozvěděli jsme se, jak se máme chovat na silnicích, nebo na přechodu pro chodce. Pan policista nám řekl dva příběhy (jeden svůj a jeden cizí) proč je důležité mít při jízdě na kole přilbu, mohla by nám zachránit třeba i život. Ale řekli nám i věci, které jsme již věděli, třeba že máme nosit reflexní prvky. I když nám tyto věci rodiče pořád vtloukají do hlavy, vždy je nedodržujeme, a tak jsou tyto přednášky dobré a velice důležité.
Doufám, že si z toho žáci vzali ponaučení a na silnicích se budou chovat zodpovědně.
Natálie Rosičová 7.B
............................................................................................................
Exkurze do Prahy
Ve čtvrtek 20. 10. Byla naše třída 7. B na exkurzi v Praze. Jeli jsme vlakem s paní učitelkou Trčkovou a Hanušovou. Když vlak dorazil do Prahy a my se spočítali, vydali jsme se na Staroměstské náměstí. Tam byla k vidění spousta památek, např. pomník Mistra Jana Husa, Týnský chrám, Pražský orloj nebo 27 křížků jako 27 popravených českých pánů z roku 1621. Poté jsme šli na Staroměstskou mosteckou věž. Když si všichni prošli Karlův most, zamířila celá třída do obchodního centra Palladium, kde byl rozchod. Potom jsme zamířili na místo, kam jsme se moc těšili. A to bylo muzeum čokolády. Tam nám nejprve ukázali, jak připravují belgické pralinky, které jsme mohli ochutnat. Ve výrobně si potom každý udělal svoji vlastní tabulku mléčné čokolády s obrázkem a posypal lentilkami. Zatímco naše čokoláda tuhla, my jsme procházeli muzeum, ochutnávali různé druhy čokolád a nakonec se dívali na krátký dokument o vzniku čokolády. Poté už jsme si čokoládu jen vyzvedli a šli na nádraží. Protože byl ještě čas, tak nám daly paní učitelky na nádraží ještě krátký rozchod. A potom jsme se vydali vlakem zpět do Letovic. Celá exkurze do Prahy se mi velice líbila a těším se, až se zase s naší třídou někam vydáme. Marcela Dočekalová 7. B


 

Exkurze planetárium Brno
Dne 20. října jela 5.B. na exkurzi do planetária v Brně. Odjezd byl v 7:15. Bylo tam hodně důležitých informací o vesmíru, jak se stvořily planety v naší sluneční soustavě a několik informací o planetách. Víte, že Merkur je z poloviny ledový a horký? Na ledové části Merkuru je -200°C. A na té druhé straně je 400°C . Venuše je nejteplejší planeta v naší sluneční soustavě. Ale Slunci se nevyrovná žádná planeta, protože je na Slunci asi 15 000°C , ale to není nic oproti jeho jádru které má asi 15 000 000°C . Mars vypadal podobně jako naše planeta Země. Jupiter je plynná planeta, takže kdybyste chtěli na Jupiteru přistát, tak máte smůlu, protože byste se stále propadávali v hromadě plynu. I Saturn, Uran a Neptun jsou plynné. Saturnův prstenec se skládá z několika asteroidů. Ale Saturn není jediná planeta která má prstenec, protože i Jupiter, Uran a Neptun mají prstence, ale nejdou vidět. A když se probudíte asi ve tři ráno, a kouknete se na severovýchod, tak uvidíte zářit dvě planety a to Jupiter a Saturn. Ale samozřejmě malinké. Tereza Zelinková 5. B
U planetária uvidíte UFO.
V té kopuli, co vidíte na obrázku,se promítá např : obloha večer.
Na druhém obrázku vidíte 1 ze tří míst na dovádění.
Jak jsou ty trubky, tak do jedné něco řekněte a v druhé se vám to ozve znovu .
Pak je tam tabule, kde se můžete otisknout . Jan Schwartz
...............................................................................................................
Beseda s kurátorem
9. ročník měl v říjnu besedu s kurátorem . Pro někoho to byla jen příležitost, jak se ulít ze dvou vyučovacích hodin a vůbec je nezajímalo, co pan kurátor říká a nebo zbystřili jen, když se řeklo nějaké silnější slovo. Ovšem neříkám, že to tak platilo o všech. Kurátoři byli dva, takže nevím, jaké to měla druhá skupina, ale mě to dost zaujalo. Nejen, že byl kurátor hodně komunikativní a neměl problém s tím, co říct, ale do besedy zapojoval dost i nás. Většinou, když někdo říká nějaké věci, co onen kurátor řeší, tak moc lidí nevěří, a to právě náš kurátor nechtěl a proto říkal i věci z praxe, co on sám řešil. Někdy to bylo dost humorné, až jste si řekli, že si to snad vymýšlí, ovšem někdy to bylo i k zamyšlení, když už vy sami jste si řekli „Stojí mi za to dělat nějaké průšvihy, jen pro to, abych se stal oblíbenějším nebo pobavil ostatní? " .. Ke konci hodiny se nás pan kurátor ptal, jestli už máme vybranou školu, nebo aspoň tušíme-myslím, že na tyhle otázky měl skoro každý stejnou odpověď- já nevím. Pak už besedu zakončil tím, že jsme se ho mohli ptát na jakékoliv otázky ať už na něho nebo obecně na jeho profesi, no a dvě hodiny utekly jako voda. Co já sama jsem si z besedy odnesla, je to, že i když si myslím, že je něco jenom jako pouhý nevinný žert, tak i z něho se může stát něco, co může mít závažné následky.
Aneta Mazalová 9.A
...............................................................................................................
Lipka Brno
Stejně jako vloni jsme vyrazili s našimi žáky do Lipky, tentokrát na stanoviště Jezírko, které se nachází uprostřed lesů.
Děti se dozvěděly nové informace o životě v mraveništi, formou didaktických her poznaly, z jakých částí se sestává mravenčí tělo, dozvěděly se, jak se spolu mravenci dorozumívají a vyzkoušely si, jaké je to být mravencem. Součástí programu byla i návštěva výukového prvku „mraveniště" (prolézačka ve tvaru mravenčí kupy s ukázkou výjevů ze života mraveniště). V terénní části programu formou pohybových her zjistily, čím se mravenci živí a proč se starají o mšice. Při hře rozvíjející spolupráci si vyzkoušely, jak a z čeho mravenci staví mraveniště.
žáci druhých tříd , říjen 2016

 


Kociánka v Brně
20.10., to byl ten den, kdy se naše třída 7. C a třída 7.A společně vydaly na exkurzi do Brna, konkrétně do Kociánky, což je centrum pro tělesně a duševně postižené děti či dospělé. Vše to začalo srazem u školy, pokračovalo jízdou autobusem. Po příjezdu do centra nás jeden vozíčkář jménem Tomáš zavedl do takové haly, kde jsme si odložili všechny věci, a začal vyprávět o sobě, svém životě a jeho kamarádech. Po dlouhém ale zajímavém vyprávění jsme se šli podívat za zvířátky, které ústav vlastnil. Následovala cesta do dílniček, kde postižení vyrábí svíčky či polštáře nebo třeba i koberce. Po dílničkách jsme sešli z několikátého patra do tělocvičny a tam si zahráli hru jménem Bocca. Hra je velice podobná petangu ale rozdíl je v tom, že bocca je přizpůsobena pro postižené lidi. Bohužel bocca bylo to, co ukončilo naši exkurzi. Šli jsme zpět pro věci, nastoupili do autobusu a jeli domů. Důvod, proč se mi exkurze líbila, byl ten, že jsem si uvědomil, jak máme většina z nás lehký život a řešíme věci hrozně moc zbytečné, zatímco postižení mají mnohem větší potíže než my.
M. Plšek, 7.C

 


Dne 20.10 jsem jela s naší třídou 7.C a se třídou 7.A do centra Kociánka v Brně. Když jsme tam přijeli, tak se nám nejdříve představil pan Tomáš, který měl dětskou mozkovou obrnu. Řekl nám něco o této nemoci a o tom, že musí každý den cvičit. Potom jsme se byli podívat za zvířátky, měli tam prasata, kozy, koně, králíky, andulky a jedno morče. Pak jsme se byli podívat v dílničce, ve které postižení vyrábí svíčky, polštáře nebo podsedáky. Nakonec jsme se byli podívat v tělocvičně, kde jsme si vyzkoušeli zahrát hru podobnou petangu. Pak jsme se vyfotili, vrátili do autobusu a odjeli domů. V Kociánce se mi moc líbilo a uvědomila jsem si, jak mají postižení těžký život. Nejvíce se mi líbilo v dílničce.
Lucie Soukupová, 7.C

Den s postiženými lidmi
Dne 20.10. jsme byli v centru pro postižené děti i dospělé Kociánka Brno. Jen co jsme přijeli, hned jsme se seznámili s Tomášem, který měl dětskou mozkovou obrnu. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavého o této nemoci. Kvůli této nemoci je celý život na vozíčku, protože mu správně nefungují nohy. Ale s touto nemocí se statečně vypořádal a dnes žije jako každý jiný. Poté jsme se šli podívat na zvířátka, která v tomto areálu mají, také jsme se dozvěděli o hipoterapii. Pak jsme se šli podívat do dílniček - tam vyrábějí polštáře, svíčky a podsedáky. Hned jsme si tam pár věcí koupili. V tělocvičně jsme si vyzkoušeli jejich trochu upravený petang. Škoda, že už jsme potom museli jet domů.
Hedvika Přichystalová, 7.C

Ve čtvrtek 20.10. jsme s mojí třídou byli na exkurzi v Brně, v areálu Kociánka pro postižené lidi. Průvodce nám dělal pan Tomáš, který byl na vozíčku. Vyprávěl nám, jak musel cvičit, historky z dětství, dokonce nám ukázal, jak vozíček funguje, kolik váží a kolik může ujet kilometrů. Ukázal nám zvířata, která tam mají - koně, prase, poníka nebo kozy. Pak jsme šli do dílen. Tam byli lidé, kteří se nám představili a ukázali nám, co dělají. Nejvíc mě zajímala výroba koberců. Paní, která ty koberce dělala, je tam každý den od 8 hodin ráno do 10 hodin večer. Pak jsme šli do tělocvičny a tam jsme hráli něco podobného petangu, ale na rozdíl od petangu měli lehčí kuličky na házení, aby to uzvedli. Exkurze se mi líbila, protože jsem se dozvěděl spoustu nových věcí.
Martin Špidlík , 7.C
...........................................................................................................
Vzpomínka na prázdniny - Maďarsko
O prázdninách ve dnech 8. 8. - 14. 8. jsme měli možnost podívat se na týden do Maďarska. Z Letovic nás jelo devět žáků a paní učitelka Jitka Janků. Tohoto mezinárodního pobytu se zúčastnili studenti ze šesti zemí - z Česka, Polska, Chorvatska, Maďarska, Rumunska a Řecka.
V pondělí v 10 hodin jsme odjížděli od městského úřadu. Po příjezdu do Balatonlelle jsme si našli naše chatky, seznámili jsme se s našimi spolubydlícími, vybalili si věci a vyrazili se koupat do Balatonu. O půl sedmé byla večeře a po večeři jsme hráli různé seznamovací hry.
V úterý po snídani nám začal program, který trval do čtvrtka. Nejdřív jsme představili město, z kterého jsme přijeli a poté jsme se zabývali tím, jaké problémy má naše město. Po programu jsme se šli opět koupat do Balatonu a večer nás čekal výlet lodí a poté jsme měli v městečku rozchod.
Ve středu dopoledne jsme se vydali do zábavného parku Balatonboglár, kde měli bobovou a lanovou dráhu a lezeckou stěnu. Blízko parku byla rozhledna, kterou jsme také navštívili. Na oběd jsme se vrátili na základnu a po obědě jsme až do večeře pracovali na prezentaci a scénce do našeho programu. Od osmi hodin bylo karaoke a diskotéka.
Ve čtvrtek v deset hodin přijela delegace z Budapešti a my jsme před ní předváděli naši scénku s prezentací. Po obědě delegace odjela a my jsme měli volnou zábavu. Také proběhl ping- pongový zápas a Eliška Navrátilová vyhrála 3. místo! O večerní program se postarali maďarští tanečníci, kteří nám ukázali pár maďarských tanců a také nás učili nějaké kroky.
V pátek jsme jeli vlakem do města Balatonfoglár, kde jsme dostali papíry s otázkami a snažili jsme se na ně najít odpovědi. Hlavní však bylo, abychom se seznámili s městem a poznali památky města. Odpoledne bylo zase volné a večer jsme měli diskotéku.
V sobotu nás čekal celodenní výlet. Nejdřív jsme navštívili v městě Tihany barokní kostel a muzeum, poté skály vulkanického původu, ze kterých byl krásný výhled. Do základny jsme přijeli na večeři a po večeři bylo vyhodnocení programu a každý žák dostal malou pozornost od „šéfa" - hlavního vedoucího. Poté byl rozlučkový večírek.
A přišla neděle - poslední den, museli jsme se rozloučit s kamarády z ostatních zemí , sbalit si věci a vyrazit směr Letovice.
Nakonec bych chtěla říct, že to byl úžasný týden plný zážitků, na který dlouho nezapomenu!!
Jolana Procházková IX.A


 

Anketa na téma prázdniny

Rozhodly jsme se udělat anketu na to, jak žáci tráví prázdniny, ptali jsme se 5.C a 6.A zvědavost nám ale nedala a zeptali jsme se i tří paní učitelek.

Jako první jsme si připravili otázku:
Byli jste někde na dovolené?

Děti z pětky moc doma nepobyli,
ANO NE
22 5
A žáci z šestky na tom byli podobně,
ANO NE
17 5

Potom jsme se jich zeptali, jestli navštívili nějaký tábor?

V páté třídě se ale někteří rozhodly že dovolená vypadá slibněji než tábor:
ANO NE
11 16
Avšak v šestce jako by se domluvili...:
ANO NE
11 11

Dále nás zajímalo, jestli víc sportovali nebo spíš lenošili?

Děti v 5.C jsou velcí sportovci:
LENOCH SPORTOVEC OBOJÍ
2 16 7
Potěšilo nás že 6.A není výjimkou:
LENOCH SPORTOVEC OBOJÍ
2 14 5


Nemohli jsme se nezeptat, jestli si vzpomněli na školu a na učitele:

5.C si rozhodně vzpomněla:
ANO NE
21 6
A šestka taktéž:
ANO NE
13 9

No a nakonec jsme položili otázku, kolik za prázdniny přečetli knížek:

5.C jich dohromady přečetla 48
6.A jich zvládla 45

Takže jsme zjistili, že žáci 5.C a 6.A jsou velmi aktivní i o prázdninách.

Ták a slíbené paní učitelky:

1.Byly jste někde na dovolené ? ANO 3 NE 0
2.Navštívily jste nějaký tábor? ANO 0 NE 3
3.Sportovaly jste, nebo jste víceméně lenošily? SPORT 1 LENOŠENÍ 0 OBOJÍ 2
4.Vzpomněly jste si na školu a na učitele? ANO 2 NE 1
5. A co knížky, kolik jste jich přečetly? Mnoho....
Aneta Zemánková a Natálie Rosičová 7.B


 

Nebezpečí na internetu
Sociální sítě (Facebook, E-mail, Instagram, Snapchat, Twitter...) jsou velmi lákavým cílem jak pro klasické hackery, tak pro sociální inženýrství. Jejich databáze obsahují obrovské množství osobních údajů buďto bydliště atd. Kromě hackerů jsou na různých stránkách internetu viry, které se snaží nabourat bezpečnost firewall´´, neotvírat neznáme či podezřelé soubory, programy nebo přílohy poštovních zpráv a uvažovat, které informace na internet pošleme.
Fobie
Skoro každý má jednu, dvě nebo více fobií, ale nemusí o ní vědět, ale co je to fobie? Fobie je úzkostná porucha charakterizována chorobným, bezdůvodným strachem z věcí, situací nebo lidí. Tento strach může být ochromující. Výrazně narušuje běžné fungování a může zasahovat do každodenního života. U fobie jsou typické příznaky jako bušení srdce, pocit na omdlení a pocit ohrožení. Je známo přes pět set druhů. (např. strach z výšky - akrofobie, strach z pavouků - arachnofobie, strach z knih - bibliofobie atd.). Vít Stehlík 8.A


 

Vtipy - zase ty blondýnky...


Tři blondýnky šly k autu z obchodu a jedna říká :
V autě jsem zapomněla klíče! Tak jedna kope do dveří, druhá bouchá do skla a třetí povídá :
Asi bude pršet, měly bychom zatáhnout střechu.

Jak si blondýnka zlomila nohu při hrabání listí?
Spadla ze stromu.

Co uděláte, když po vás blondýnka hodí granát?
Vytáhnete pojistku a hodíte ho zpátky.

Proč šlo 19 blondýnek do kina?
Protože byl přístupný od osmnácti.

Proč blondýnky nemohou jíst banány?
Nemohou najít zip.

Co se stane, když blondýnka porodí dvojčata?
Začne dumat nad tím, kdo je otcem toho druhého.

Proč nemůže být blondýnka kominíkem?
Protože nenosí štěstí.

Jak pije blondýnka mléko?
Svalí na sebe krávu.

Slyšeli jste o té blondýnce, co se učila, když měla jít ráno na test moči?

Proč stojí blondýnky před oknem za bouřky, když se blýská?
Mají rády, když je někdo fotografuje .

 

Aktuality

 
webdesign: frogDesign.cz © 2008 code & programming: © 2008