číslo 70

 

Přátelé , kamarádi!!!


Těsně před jarními prázdninami se vám dostává do rukou další číslo vašeho oblíbeného školního časopisu. Určitě jste si na titulní stránce všimli, že je to jubilejní 70. číslo, takže zase slavíme !!!! Jako vždy prací, protože redaktoři školního časopisu už pilně přemýšlejí nad obsahem dalšího čísla.

 

Tématem tohoto čísla je SPORT, k čemuž nás inspirovaly nastávající olympijské hry.           I o nich se něco dočtete, ale také další zajímavosti ze světa sportu, nepřehlédněte anketu o vztahu pedagogů ke sportu, nebo rozhovory s našimi bývalými žáky, úspěšnými sportovci.

Také si samozřejmě počtete o tom, co je ve škole nového, co se dělo, nebo děje.

Hned na začátku tohoto čísla je dvojstránka věnovaná našemu školnímu projektu Adopce na dálku, kdy každý rok podporujeme chlapce z Haiti. Děkujeme touto cestou všem, kdo se zapojili do sběru papíru, neboť právě z něj získáváme peníze. Každý z vás, kdo přinesl alespoň kilo papíru, udělal něco pro dobrou věc. Děkujeme.

 

Přátelé, kamarádi,

odpočívejte po pololetním finišování, užijte si jarní prázdniny, vyhněte se chřipkové epidemii a mějte se hezky. Kdyby měl někdo chuť nám pomoci, budeme rádi, potřebujeme posily do redakční rady!!! Přijďte se podívat na schůzky, které se konají vždy ve středu o velké přestávce v PC II.

 

Váš  

 

K zamyšlení a vlastní tvorba

Vánoce

Vánoce jsou tu každý rok, takže už všichni o nich víme opravdu hodně. Každý ví, proč se Vánoce slaví a vygooglovat si na wikipedii, kde se vzal vánoční stromeček nebo proč máme adventní věnec, není zas tak moc těžké. Já jsem se tento rok nad Vánocemi zamyslela, ale trochu jinak.

            Vánoce, všude hrají koledy, z domků voní cukroví, před nákupními centry se to hemží lidmi a všichni se najednou na sebe usmívají a zdraví sousedy, kterým ještě v létě nadávali na jejich psa, jsou ale přece Vánoce, tak se přece nesmíme na sebe mračit a musíme si pomáhat… Já se ale ptám, co když to takhle nefunguje? Co když jsou úsměvy a štěstí v období Vánoc jen přetvářka a pak je to zase po celý rok stejné? Já osobně, když se řeknou Vánoce, tak jako první mi vyskočí v hlavě stres, že ještě nemám nakoupené dárky a ano, uvědomuji si, že je to špatně. Nedávno jsme si v literatuře četli dílo od Karla Čapka Bílá nemoc a musím říct, že mě to velice emocionálně zasáhlo.  Začala jsem přemýšlet, jak asi musely vypadat Vánoce lidí např. za druhé světové války. Toto mě velice zarmoutilo a když jsem přišla domů a viděla jsem, jak maminka vaří, jak máme doma teplo, začala jsem děkovat. Ano, pro nás jsou to normální věci, že je vyhřátý dům, že je navařeno, ale co když to úplně normální není? Co když je to komfort, něco krásného navíc? A tak říkám, nechci se na lidi smát jen o Vánocích a jen o Vánocích dávat druhým radost, štěstí a pohodu. Chci rozdávat tyhle pozitivní věci celoročně, po celý rok. Takže Vánoce by spíš měly být o tom, abychom se každý zamysleli, co jsme po celý ten rok udělali špatně a do dalšího roku vykročili s novým elánem a s novým nadšením.                                                                                Aneta Zemánková 8. B

            Nevím, možná se pletu, třeba lidé jsou na sebe po celý rok milí a děkují každý den za komfort, který se nám dostává. Nechci nikoho soudit, nikoho poučovat, jen píšu, jak jsem se já o Vánocích zamyslela nad sebou a co mně Vánoce přinesly a doufám, že přinesou. Sama přiznávám, že na mém chování je ještě mnoho a mnoho věcí, které musím zlepšit.

Takže Veselé nejen vánoce, ale i celý rok!!

Pár citátů pro lepší den

„Falešný přítel je horší, než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš.“ 
                                                 Lev Nikolajevič Tolstoj
,,Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij.“                              John Lennon

,,Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co opravdu vědí.“                   Karel Čapek

,,Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.“                                 Robert Fulghum

,,Umění života spočívá v tom, že se učíme trpět a usmívat se.“              Hermann Hesse

                                                                                                           Natálie Rosičová 8. B

……………………………………………………………………………………………….

Vánoční příběh

Příběh se odehrává v New Yorku před Vánocemi.

Manželé Jim a Delia jsou velice chudí lidé, avšak mají se velice rádi a přejí si, aby si mohli koupit vánoční dárky.

Každý má nějakou vzácnou věc. Jim má staré hodinky a Delia krásné dlouhé vlasy.

Jednoho dne šel Jim do práce, rozloučil se s manželkou a šel.

Zatímco byl Jim v práci, Delia mu chtěla udělat radost a koupit mu za své vlasy platinový pásek na hodinky.

Mezitím Jim chtěl udělat radost Delie a chtěl jí koupit hřebínky do vlasů za své hodinky. Jakmile Jim přišel z práce, tak se divil, kde má jeho manželka vlasy, ta řekla, že má pro něj dárek - platinový pásek na hodinky a na to Jim řekl, že hodinky nemá, protože je prodal, aby Delie koupil hřebínky do vlasů.

A stejně to k ničemu nebylo, protože Delia neměla vlasy a Jim neměl hodinky.

Stejně se oba zasmáli a řekli si, že není na světě lepší dárek než vzájemná láska.

                                                                                        příběh převyprávěl Michal Šafařík 7. C

 

 

Text jako nástroj

 

Asi znáte takový ten pocit, když se díváte na zajímavý film a pak z něj máte hlavu plnou emocí – jste takoví nabití. No jo, jenže co s tím? V takové situaci člověk nedokáže myslet na nic jiného.

Asi se shodneme na tom, že se každý zachová trochu jinak. Někdo vyžene nové myšlenky a pocity hlasitou hudbou, jiný se svěří kamarádovi. To ale není všechno, co lidé dělají. Existuje totiž i menšina lidí, kterým nestačí své nové emoce, pocity, případně nápady jen tak zapomenout. Tito lidé se sice zbaví myšlenek, takže mají chladnou hlavu, ale když je napadne  něco, co s daným tématem souvisí, ke svým myšlenkám se můžou kdykoli vrátit zpět, projít si je, a třeba upravit, doplnit, nebo z nich poskládat smysluplný článek, třeba takovou úvahu. A jak to dělají?

Vskutku docela jednoduše.  Vezmou papír, propisku a píší. Všechny své poznatky si zapíšou pokud možno tak, aby na nic nezapomněli – proto jsou tyto spisy psány rychle, což má za následek nečitelnost J. Někdo je dokonce tak nadaný, že namísto zápisu pouhých zachycených myšlenek píše rovnou článek – pohádku, baladu, úvahu,… Říká se, že tito lidé se potřebují tzv.  „vypsat“ – všechny aktuální myšlenky svěřují papíru a prostřednictvím slov se snaží své emoce vyjádřit nebo alespoň popsat  nebo k něčemu přirovnat.  Další fráze, kterou lidé říkají, je však  fráze „emoce nejde vyjádřit slovy“. Jak je tedy možné, že autor takového emocemi motivovaného článku své emoce vyjádří?

No, pravda je taková, že jasně, zřetelně a zkrátka  tak, aby to všichni pochopili, své pocity asi ani profesionální spisovatel vyjádřit  nedokáže. To proto, že každý jsme jiný. Samotný podnět (třeba zmiňovaný film), který v autorovi textu vyvolal množství emocí, totiž na každého jedince působí odlišně. Někomu se zhlédnutí takového filmu spojí s určitým zážitkem, takže už uvažuje nad zážitkem a filmem dohromady – nebude mít tedy stejné myšlenky, jako někdo, kdo film viděl poprvé a nic mu nepřipomněl. Myšlenky prvního člověka totiž ovlivňují i jeho osobní emoce, zatímco druhého zaujal jen film.

Další věc je to, jak čtenáři autorův text pochopí – každý si pod abstraktním vyjádřením, u kterého není jasně dán smysl, představí něco jiného. Z úvodní myšlenky aurora se tedy může stát myšlenka úplně jiná, to opravdu záleží na konkrétním čtenáři.

Navíc k tomu, aby autor vyjádřil slovy emoce, potřebuje trpělivost, velkou slovní zásobu a také hlavně snahu. Snaží se, aby i ostatní lidé pochopili jeho myšlenky a aby lidem ukázal to, co prožíval – radost nebo bolest, zklamání nebo nadšení, překvapení, soucit a další. A tato snaha autora, to, že si na článku dá opravdu záležet, dělá článek mnohem procítěnější a zajímavější.

Tady vidíme, že pocity se slovy (textem) vyjádřit nebo alespoň naznačit v určité míře dají. Zde je nám text nástrojem našeho srdce – ruka předává pocity našeho srdce papíru a papír s textem pak slouží k neverbální komunikaci mezi naším srdcem a okolním světem – naše srdce chce sdělit světu to, co v něm je – všechny ty pocity a emoce chce vykřičet světu, ale nemá jak. Neumí vydávat samo od sebe zvuky, proto používá nástroj. Nikdy nedosáhne toho, aby hlas nástroje byl naprosto stejný, jako hlas samotného srdce, pro srdce je to ale šance. Šance předat lidem to, co je uvnitř nás.

Samozřejmě nástrojem srdce jsou i naše ústa, ty používáme k verbální komunikaci, někdy ale ani ústa nemají takovou odvahu, aby sdělila pocity srdce, proto úloha nástroje zůstává zase na ruce. Klasickým příkladem je dopis. Omluvný, milostný – zkrátka na ústa moc citový a nebezpečný. Mluvením totiž může člověk ledacos zkazit, na něco zapomenout nebo to třeba ze strachu neříct. Zato rukou můžeme vypsat všechno s vědomím, že jsme na nic nezapomněli a přitom nemusíme mít strach z komunikace s druhým. Říká se, že takový způsob vyjádření důležité věci je pro slabochy. Ale přiznejme si, každý z nás je někdy slaboch, ať jde o cokoli. Někdo holt nemá takovou odvahu k mluvení, a to bychom měli respektovat, no ne?

Každopádně zpátky k textu. Když to shrnu, text neslouží jen k tomu, aby nás mátl při psaní diktátu a my pak dostali špatnou známku, ale také k tomu, aby naše srdce mohlo promlouvat. Važme  si tedy našeho bohatého jazyka, každého slova, které řekneme nebo napíšeme, važme si toho všeho, co nám čeština nabízí, protože i čeština je bránou do našeho srdce, protože i když to ostatní nemusí pochopit, tak ve všech těch slovech je ukryt kousek nás.

 

                                                                                                        Karolína Podivínská, 9. B

 

Téma čísla – sport

Rozhovory

Rozhovor s Matějem Šmídlem, bývalým žákem ZŠ

1. Jakému sportu se věnujete?
Volejbalu

2. Co se ti vybaví, když se řekne základní škola?
Vybaví se mi domov, je to škola, kterou jsem měl kousek od domu a všichni jsme se tam znali.

3. Jaká je tvoje nejlepší vzpomínka na školu?
Asi sportovní úspěchy, které jsme se základkou dokázali, jinak asi nic..:) nyní s odstupem času mám na základní školu pěkné vzpomínky, měl jsem tam všechny rád.

4. Chybí ti alespoň občas škola?
Nechybí mi vůbec :)

5. Baví tě sport, kterému se věnuješ a chtěl bys něco změnit?
Baví mě strašně moc, je to celý můj život a měnit bych asi nechtěl nic!

                                                                                                                                                                                        Zuzana Ščudlová ve spolupráci s Jolanou Šmídlovou a Matějem Šmídlem

 

Rozhovor s bratry Dufkovými

1. Kolik ti je let­­ ?

Michal Dufek – 17 let

Karel Dufek – 16 let

2. Na jakou chodíš školu a kam ?

Oba chodíme na Gymnázium v Havířově. (Michal do 3. ročníku a Karel do 2. ročníku).

3. Proč hraješ zrovna hokej ?

K hokeji nás přivedli táta a děda, oba mají hokej velmi rádi a hrají ho doteď.

4. Za jaký tým hraješ ?

Začínali jsme v Boskovicích (HC Boskovice), pak přešli do Brna (HC Warrior Brno) a teď hrajeme za AZ Havířov. (Michal je brankář, Karel je útočník).

5. Jak dlouho se věnuješ tomuto sportu ?

Oba hrajeme hokej od školky, takže Michal 12 let a Karel 11 let.

Děkuji za rozhovor.                                                                               Denisa Kalasová 6. B

…………………………………………………………………………………………………..

Hokej

Hodně lidí zná hokej, ale málokdo si ho někdy opravdu zahrál.  A tak jsem se rozhodla oslovit mého kamaráda Miroslava Prudila, který se dříve hokeji věnoval, aby se mnou udělal rozhovor.

Míro, ty si dříve hrál hokej, proč zrovna tento sport?

K tomuto sportu mně přivedl můj taťka.

Co tě na této hře bavilo nejvíc?

Tým .

Stal se ti při hokeji nějaký úraz?

Ne nikdy.

Jaký další sport tě baví?

Třeba Street workout nebo box.

Chtěl by ses nějakému sportu věnovat profesionálně?

Určitě ano, třeba boxu.

Tak to vidíte hokej je zajímavá hra a rozhodně není na škodu si ji někdy zkusit zahrát. Ale samozřejmě i jiné sporty jsou skvělé.                

Děkuji za rozhovor.                                                                          Aneta Zemánková 8. B

 

 

Anketa - Sport mezi našimi kantory a kantorkami

  1. Jaký máte vztah ke sportu?

    Úplně každý tázaný učitel i učitelka odpověděli, že velmi kladný.

  2. Věnujete se nějakému sportu aktivně -jak dlouho -nějaký úspěch?

    Většina se shodla na tradičních oblíbených sportech jako jsou volejbal, cyklistika, turistika, lyžování … Občas se objevilo i plavaní a tenis.

  3. Věnujete se nějakému sportu pasivně (z gauče) ?

    Nejčastěji byly zmiňovány sporty tipu fotbal, hokej, olympiády, biatlon apod. Zmíněny byly i sporty netradiční jako rugby nebo americký fotbal.

  4. Zúčastníte se sportovních akcí (zápasy, …) jakožto divák ?

    Naši učitelé a učitelky spíše nejezdí na zápasy. Ale nejvíce se jezdí na volejbal nebo do Brna na hokej.

    Anketu vypracoval: Tobiáš Šlesingr IX.A

    …………………………………………………………………………………………………

    Sport

    Slovo sport je anglosaského původu a odvozuje se od slova disport. Znamená obveselení, rozptýlení, vlastně útěk od práce a od povinností k zábavě.

    Původ sportu

    Sport se pravděpodobně vyvinul z výcviku armád, který vyústil v nejrůznější hry a soutěže zaměřené na bojové dovednosti a fyzickou udatnost (zápas, lukostřelba, jízda na koni). Zadruhé, kdy byla určitá forma soutěže prováděna jako součást obětního rituálu (mayské obřadní míčové hry), nebo rituálu předpovídání budoucnosti (řecké olympijské hry).

    Sport ve starověku

    Známky provozování aktivit, které bychom dnes označili jako sport, byly nalezeny u řady starověkých civilizací. Konkrétně se jedná o Čínu, kde byla provozována napodobenina dnešní gymnastiky, o Persii, kde jsou doloženy bojové hry s přesnými pravidly. Nejznámější je starověké Řecko, ve kterém vznikly olympijské hry.

     

    Sport ve středověku

    V renesanční Italii vznikla hra jménem Calciofiorentino, jejíž pravidla připomínají něco mezi dnešním fotbalem, ragby a australským fotbalem. První tenis pochází napůl z Francie a napůl z Anglie. V Paříži vznikly pravidla hry paume. O tři sta let později se Angličan Walter CloptonWingfield nechal těmito pravidly inspirovat a vytvořil hru zvanou tenis.

                                                                                                               Dita Leinveberová 8. B

    ………………………………………………………………………………………………..

    Basketbal

    Basketbal , česky též košíková, je sport, ve kterém se dva týmy s pěti hráči snaží získat nejvíc bodů vhazováním míče do basketbalového koše . Hru vytvořil v roce 1891 Dr. James Naismith pro zpestření zimní sportovní přípravy svých studentů. Získal si brzy značnou popularitu a rychle se rozšířil nejen po Spojených státech. V roce 1932 byla založena Mezinárodní basketbalová federace. V roce 1936 byl basketbal zařazen na pořád olympijských her a od roku 1976 se konal i ženský basketbalový turnaj.

     

    Tenis

    Tenis je míčová hra pro 2 nebo 4 hráče. Varianta se 2 hráči se nazývá dvouhra, varianta se 4 hráči se nazývá čtyřhra. Rozlišuje se také smíšená čtyřhra, při které v každé dvojici hraje jedna žena a jeden muž. Soupeři stojí proti sobě, na obdélníkovém hřišti a pokoušejí se odrazit tenisový míček tenisovou raketou tak, aby jej soupeř nemohl vrátit, aniž by se trefil do autu.

                                                                            Monika Pátečková 6. C

     

    Street Workout (Kalistenika)

    Street workout je druh cvičení, při kterém cvičící člověk využívá jen váhu vlastního těla. Mohli bychom to tedy nazvat posilování s vlastní vahou. Průkopníky street workoutu byli členové černošské populace, kteří začali takovýmto způsobem cvičit v Americe v 80. letech 20. století. Bylo to hlavně proto, že velká část z nich neměla na drahá fitness centra peníze, a tak se snažili najít jiný způsob. Výsledkem jejich hledání byla kalistenika, kterou začali provozovat na obyčejných ulicích jen s věcmi, co měli po ruce (zábradlí, tyč, kterou použili jako hrazdu atd.). Jedním z nejznámějších průkopníků je Hannibal for King. Tento sport se stal velice oblíbeným i u nás. Zasloužil se o to především projekt Seberevolta v čele s raperem Revoltou a Adamem Raw. Když se stal Street workout známým, lidé začali stavět speciální hřiště. Můžete sem kdykoliv přijít a zadarmo si zacvičit.                  V kalistenice je také mnoho soutěží, mimo jiné i mistrovství České republiky. Loňským vítězem byl Aleš Fišer a letošním byl Daniel Hanák.

                                                                                            Natálie Rosičová 8. B

    Sport těžké váhy

Dříve jsem se věnoval powerliftingu.To znamená silovému trojboji. Zde jsem ve svých 9 letech vyhrál zlatou medaili  s výkonem 60 kg do váhy 40 kilogramů.

25.11. 2017 jsem skončil svou kariéru weightliftingu.  Tento druh sportu se nazývá po překladu vzpírání.

Skončil jsem z důvodu opětovného nastoupení na silový trojboj.

Za kariéru vzpírání jsem získal 2 stříbrné medaile 3 zlaté a 1 pohár a vlastním titul vicemistr ČR ve vzpírání.

V silovém trojboji jsem zatím získal 2 zlaté medaile a 1 pohár.

Nyní nastupuji opět na silový trojboj a budu se soustředit na výkony.

Jak dlouho cvičím? No, to se vezme tak, že jsem dělal jednou silový trojboj, pak na mě přišli zase se vzpíráním, pak jsem měl měsíc dva přestávku, ale když to tak počítám, tak závodně se věnuji těmto sportům 3 roky.

Často cvičím tak třikrát za týden, někdy mám lehký trénink, jindy zase těžký atd.

Oficiálně mě silový trojboj baví, ale vzpírání mě zas tak ani nebavilo jako ten silový trojboj.

Disciplíny ve vzpírání jsou hod, trojskok  a nadhoz, trh.

V silovém trojboji je to mrtvý tah, dřep a benchpress.

Mé osobní výkony ve vzpírání jsou hod 8m skok 8,5m nadhoz 55 kg a trh 38kg , výkony v silovém trojboji jsou takové: dřep 60kg, mrtvý tah 85kg a benchpress 40kg.

Mí trenéři na vzpírání byli brácha Vlastík, Čestmír Sekanina starší a Čestmír Sekanina mladší

a trenéři na silový trojboj jsou znovu můj bratr a můj táta Michal Šafařík starší.

To by bylo vše z popisu mé sportovní vášně.

                                                                       Michal Šafařík 7.C

………………………………………………………………………………………………….

Goalball

Je kolektivní míčový sport provozovaný nevidomými nebo slabozrakými. Goalball vznikl díky Rakušanovi a Němci, kteří přišli s tímto sportem jako s prostředkem rehabilitace vojáků osleplých za druhé světové války. Na paralympijských  hrách se objevil roku 1976 v Torontu. Proti sobě hrají dvě tříčlenná družstva. Hraje se na hřišti 9x18 metrů. Cílem hry je dopravit míč za koncovou čáru na straně protivníka. Hráči používají při hře klapky na oči a využívají  svůj sluch. Uvnitř míče jsou rolničky, které při pohybu zvoní.

                                                                                      Romana Musilová 8. B

 

FIRESPORT

Když se řekne hasiči, každý si asi představí hasičské auto a muže v tmavé „uniformě“ s reflexními prvky a hadicí v ruce, nebo při troše štěstí pivní štafetu. Víte ale, že hasiči mají i jiné, mnohem náročnější soutěže? Že nevěříte? Já vám to mohu dosvědčit. Už nějaký čas chodím do kroužku mladých hasičů sem do Letovic a mohu potvrdit, že celý rok mají hasiči co dělat. Teď, v podzimní a zimní sezóně, je na programu velké množství uzlovacích soutěží (tedy pro kategorii „mladší“ a „starší“). Ty spočívají v tom, že pětičlenné družstvo (nebo jednotlivec) má před sebou speciální stojan s lany, ze kterých mají postupně uvázat uzly – jednotlivě vybíhají z čáry, uvážou uzel, a pak, až se vrátí za čáru, vybíhá další. Poslední soutěžící po uvázání uzlu zmáčkne spínač, kterým zastaví časomíru. Vázané uzly jsou tyto: tesařský uzel, ambulantní uzel (neboli plochá spojka), úvaz na proudnici, lodní smyčka, zkracovačka. Každý z těchto uzlů má své využití, např. ambulantní uzel ve zdravotnictví, zkracovačka na zkracování lan, úvaz na proudnici pro připravenost vzít batůžek s proudnicí (uvazuje se z lana, které je ve speciálním batůžku, po uvázání proudnice hasič může tento batůžek vzít a proudnice drží), další pak již podle názvu.

Nejen z těchto soutěží se sbírají body za pořadí, podle kterého se pak určuje celkové pořadí týmu (jednotlivce) za celý rok – hra Plamen a OLM (okresní liga mládeže).

V těchto obdobích máme též pronajatou tělocvičnu na Tyršově ulici, kde trénujeme uzly a fyzickou zdatnost.

Nyní se dostáváme ke hře Plamen. Ta má dvě kola – podzimní a jarní. Těmto závodům se říká Branné závody, neboli tzv. „Braňáky“. Řekla bych, že jsou to asi dva nejnáročnější závody z celého hasičského roku. Hasič, ač mladý hasič, toho totiž musí dost umět. Tento závod má podle kategorií tří až pětikilometrovou trať se stanovišti. Je vhodné tedy umět běhat. Stanoviště jsou postavena na trati, první stanoviště bývá střelba ze vzduchovky – to abychom se příliš nezadýchali a podařilo se nám něco strefit. Na tomto stanovišti je cílem sestřelit třemi střelami nejlépe tři kovové plíšky, které se po sestřelení překlopí dozadu. S tímto stanovištěm bývá na některých kolech problém, střílí se totiž z několika druhů zbraní – dřevěná, starší dřevěná, dřevěná se zaměřovačem nebo plastová se zaměřovačem.  Ne všem totiž zrovna vyhovuje ten typ zbraně, který je v soutěži použit, a tím se snižuje jeho výkonnost. Mimo to, když na soutěžích fouká, soutěžícím se stává, že se do plíšku trefí, ale diabolka se buďto odrazí, nebo se plíšek překlopí jen málo. Za každý nesestřelený plíšek je jeden trestný bod = jedna trestná minuta. Další ze stanovišť je šplh na laně, pro kategorie mladší a starší vodorovně, pro kategorie dorostenců a dorostenek svisle. Zde je důležité pozorně poslouchat pokyny hodnotících dozorčích, jako je třeba „nikdo při začátku nebude mít ruce za touhle čárou“ nebo „na konci budou obě ruce za čárou“. Stanoviště mohou být různě poskládaná, já je tu jmenuji jen podle sebe J. Další disciplínou je vázání uzlů – každý člen týmu uváže jeden uzel, ve vyšších kategoriích je místo tohoto stanoviště přesun podle azimutu – tým běží od označeného místa na určitý číselně zadaný azimut předem daný počet metrů. Až doběhne na určené místo, do tabulky, kam se zaznačují trestné body a podpisy, udělají si na vyznačené místo značku a běží na druhé a stejným stylem na třetí „místo“.  Na dalším stanovišti se v nižších kategoriích určují topografické značky, zorientování mapy a azimut objektu, ve vyšších pak značky pro dorostence. Člověk nikdy neví, kterou si vylosuje značku, takže musí umět všechny. V nižších kategoriích je jich 25, ve vyšších kategoriích ještě mnohem víc. Vyšší kategorie mají navíc stanoviště s přeskokem vodního příkopu – dorostenky 2 a dorostenci 2, 5 metru. Další disciplina je určování PHP – určuje se tzv. „co se čím hasí“, tj. vylosujete si kartičku s názvy některých věcí nebo obrázek a řeknete, zdali se předměty hasí PHP vodním, pěnovým, práškovým, nebo CO2 sněhovým. „Starší“ a „mladší“ mají ještě „požární ochranu“, to je název stanoviště, kde se pojmenovávají a přiřazují různé hasičské prostředky, např. ruční stříkačka, přenosný agregát atd. Kategorie dorostenců a dorostenek (těm se říká dorci a dorky) má zase optickou signalizaci – každý si vylosuje jeden obrázek s jedním povelem optické signalizace, a ten pojmenuje. Posledním stanovištěm je zdravověda – soutěžící nižší kategorie se dělí o zavázání kolene a loktu s transportem. Vyšší kategorie mají za úkol každý odříkat jedno zranění, které si vylosuje, to znamená říct jeho příznaky, postup ošetření a nutnost transportu k lékaři. V jarním kole je ještě navíc štafeta dvojic u nižší kategorie – první a nejrychlejší z pětice jen oběhne kužel a až doběhne, předá štafetu první dvojici. Ta doběhne k hydrantu, jeden z nich rozhodí hadici, jednu půlspojku připojí na hydrant a druhou podá druhému závodníkovi a ten ji připojí k proudnici a položí na čáru. Až doběhne pomalejší z dvojice, vybíhá druhý a poslední pár. První člověk odpojí proudnici, oběhne kužel, přeloží hadici, odpojí půlspojku a položí ji. Druhý hadici smotá a doběhne do cíle. Až proběhne, stopne se čas. Tato štafeta má samozřejmě svá pravidla, při jejichž nedodržení se zase přičítají trestné minuty. Pro vyšší kategorie jsou místo této štafety testy – myslím šedesát testových otázek, které musíte všechny zodpovědět (v rámci vašeho dobra).

Nyní se přesuňme do teplejšího období, kde nám začíná letní sezóna, která je proslulá hlavně tzv. útoky. Hasičský útok je docela složitá disciplina, na její vykonání je totiž potřeba až devět lidí, někdy však méně. Každý člověk v sestavě má svoji důležitou funkci. Před samotným útokem je třeba si důkladně připravit čtvercovou základnu – všechny součástky mají své určené místo, kam patří. Savice je důležité pořádně namazat, aby se lépe spojovaly. Důležitá je i úprava hadic, je potřeba je připravit a položit na základnu správně. Půlspojky jednotlivých hadic jsou barevně odděleny, aby se vědělo, kam a na co každou z nich připojit. Také nejsou používány hadice pouze jednoho typu – jsou potřeba hadice typu „B“ a „C“. Je to tím, že každá má jiný průměr, a tedy je používaná na určitý typ půlspojky. Družstvo je v podstatě rozděleno na dvě části – hadičáři, kteří si na základně připravují a mažou hadice, rozdělovač a proudnice, a zadní část – ti mají na starosti sací koš, savice a obsluhu mašiny (tj. stroj, který zajistí, že se voda z kádě nasaje sacím košem a savicemi dovnitř, odkud pohání vodu dopředu do hadic, rozdělovače a proudnic, takže vlastně umožňuje, aby mohli proudaři sestřelit terč). Zadní části příprava netrvá tak dlouho, proto si může svoji práci ještě nanečisto vyzkoušet. V této části se pohybují tři až čtyři lidé, podle toho, jakou má družstvo zdatnost a hlavně taktiku. První v řadě je košař, který má za úkol připojit koš k první savici a tzv. narazit. To je jednoduše silné vhození savice se sacím košem do kádě tak, aby do ní vniklo co nejvíce vody, a urychlila se tím doba přepravy vody z kádě do hadic. Dalším členem zadní části je člověk, který drží druhou savici, aby košař mohl první savici vytáhnout a napojit ji na tu druhou. Toto vytahování z kádě může právě dělat onen čtvrtý volitelný člen družstva. Je totiž důležité, aby koš zůstal pod vodou, jinak nasaje vzduch, takže košař může hlídat koš, aby zůstal pod vodou, a další člověk může pak savici s košem vytáhnout a spojit. Pak tu máme strojníka. Ten má za úkol spojit druhou savici s mašinou a obsloužit ji. Tím pádem je zadní část kompletní. Přejděme do přední části hadičářů. Tam jich je víc. Když to řeknu zjednodušeně, oni mají za úkol spojit všechny hadice s tím, co k nim patří a sestřelit terče. A co to znamená, to „spojit hadice s tím, co k nim patří“? To znamená, že hadičáři spojují hadici s mašinou a další hadicí, ta se pak ještě spojí s rozdělovačem, další hadice s rozdělovačem a proudnicemi. Co největší množství operací se provádí za běhu, aby se zkrátil čas. To znamená spojovat a rozhazovat hadice za běhu. A když je vše nachystané a připravené, útok může začít. Závodníci stojí na čáře a na povel startují. Jejich úkolem je provést útok za samozřejmě co nejkratší čas, celá akce je tedy velmi rychlá.

Při těchto závodech probíhají i další discipliny – určité další štafety, které vám tu ale už radši vypisovat nebudu…J Doufám tedy, že jsem vás přesvědčila o tom, že být hasičem není jen tak, a že kroužek mladých hasičů je jeden z těch, které využívají všechna roční období a také jeden z těch, které vám dají něco do života.

                                                          Karolína Podivínská, 9. B

 

 

ŘEČNICTVÍ

Když se řekne „řečnictví“, málokdo si asi představí, že toto lehce záludné slovíčko by mohlo označovat jistý druh sportu. Ve skutečnosti to tak ale opravdu je. Před, řekněme, velmi mnoho lety, se v řečnictví opravdu soutěžilo. Úkol soutěžících byl vcelku prostý: jednoduše mluv a mluv a mluv. A takhle mluv několik hodin. A v kuse! Možná si říkáte, že několik hodin, to je šílenství. Ale jen mluvit… co to je za soutěž? Vždyť mluvit se dá o ledasčem, obzvláště s nejlepší kamarádkou! Povídat se dá o sobě, o tom všem ve škole, o nejnovějších zprávách, o YouTube, o smyšleném příběhu, o knihách, o všemožných historkách a zážitcích… a ještě o mnoho dalších věcech se dá mluvit! Tak co je na tom tak těžkého?

No, povídat si s kamarádkou je totiž zkrátka něco úplně jiného, než ze sebe sypat jedno slovo za druhým přímo před celou třídou, natož před několika tisíci lidmi. Však jen si to zkuste! Při hodině dějepisu se s vyučujícím domluvte, abyste si řečnictví mohli vyzkoušet naplno. Doprostřed prostoru před tabulí umístěte židli. Každý soutěžící usedne na židličku a bude mít za úkol co nejdelší dobu mluvit. Ten, kdo bude mluvit nejdéle, a to bez přestávky a pokud možno smysluplně, se stává vítězem.

A pak se teprve uvidí, jak náročný je toto sport J.

                                                                                                          Karolína Podivínská, 9. B

………………………………………………………………………………………………

 

Sportovní události v Československu a ve světě před 70  lety

(proč před 70 lety? Držíte v ruce 70. číslo našeho časopisu)

Fotbal

- v 22. ročníku Fotbalové ligy Československa vyhrála SK Slavia Praha

- Mistrovství Jižní Ameriky vyhrávala Argentina

Hokej

- Československou ligu v hokeji vyhrál, dnes už jenom tenisový klub, LTC Praha

- 14. Mistrovství světa a zároveň 22. Mistrovství Evropy vyhrálo pořadatelské Československo, stříbro bralo Švédsko a bronz Rakousko

-  Vítězem NHL se stalo Toronto MapleLeafs

Basketbal

- Vítězem Československé basketbalové ligy se stal Sokol Brno

                                                                                                          Patrik Pelíšek 8. A

Historie olympijských her                

První antické olympijské hry se konaly roku 776 před naším letopočtem. Roku 394 našeho letopočtu římský císař Theodosius olympijské hry zakázal. Roku 426 byl vydán rozkaz ke zbourání chrámu a soch v Olympii. První novodobé olympijské hry se konaly roku 1604. Hry se dočkaly 40. ročníku a skončily spolu se smrtí svého zakladatele. Roku 1760 vystoupil s myšlenkou obnovit olympijské hry pedagogický reformátor Johann Brenhard Basedow. 15. listopadu 1859 se v Athénách konali první novořecké olympijské hry, účastnilo se jí 300 soutěžících. Od roku 2010 se konají  olympijské hry mládeže, které jsou určeny dětem a mládeži. Roku 1900 získal český sportovec stříbrnou medaili za hod diskem.

                                                                                                           Anna Pátečková 9.B

 

STAROVĚKÉ OLYMPIJSKÉ HRY ANEB PRAPOČÁTEK SPORTU

Mnohdy, když se díváme na moderní Olympijské hry, nás ani nenapadá, že mají téměř tří tisíciletou tradici. Podle antických historiků se první Olympijské hry uskutečnily již v roce 776 př. n. l. a to v řeckém městě Olympie, odkud tento nápad vzešel. Konaly se každé čtyři roky na počest boha Dia. Jejich význam spočíval v tom, že sjednocoval Řeky, protože ti byli roztroušení v jednotlivé městské státy. Během her platil posvátný mír, kdy na dobu konání her utichly všechny války mezi jednotlivými stranami, které se účastnily her. Největšího rozmachu dosáhly Olympijské hry v 5. století př. n. l., kdy byli vítězové natolik obdivováni, že byly dokonce na jejich počest skládány ódy. Po dobytí Řecka Římany v roce 146 př. n. l. a během Římské republiky začaly upadat. Za císařství však díky podpoře některých císařů, zejména Nera, začala jejich popularita opět stoupat. Po zrovnoprávnění křesťanství císařem Konstantinem byly hry označeny jako pohanská slavnost a tak byly definitivně zrušeny v roce 394 císařem Theodosiem I. Není vyloučeno, že se konaly ještě několik let po oficiálním zákazu. V roce 1896 byly hry obnoveny a fungují až dodnes, nemají však s těmi starověkými nic společného.

                                                                                                                          Lukáš Halas, 6. A

 Historie maskotů na ZOH

          1. maskot se objevil v francouzském Grenoble v roce 1968. Tento lyžař se jmenoval Schuss.

          2. maskot medvěd Takuchan. Pochází z roku 1972 v japonském Sapporo.

          3. maskot byl v rakouském Innsbrucku roku 1976. Maskot se jmenoval prostě Sněhulák.

          4. maskot v roce 1980 a v americkém městě Lake Placid. Mýval se jmenoval Roni.

          5. maskot se zrodil v bosenském Sarajevu, bývalé Jugoslávii, roku 1984. Byl to vlček jménem Vučko.

          6. maskoti byli dva medvídci jménem Hidy a Howdy v roce 1988 a v kanadském městě Calgary.

          7.maskot se zrodil opět ve Francii konkrétně v Albertville roku 1992. Sněhový skřítek,nezbeda nebo rarášek měl jméno Magique.

          8. maskoti, první lidští maskoti, nesli jména Haakon a Kristin. Objevili se v roce 1994 v norském Lillehammeru

          9. maskoti, nejúspěšnější pro Česko, byli 4 sovy jménem Sokki, Nokki, Lekki a Tsukki. Byly v Nagánu v roce 1998.

          10. maskoti v roce 2002 v americkém Salt Lake City byli medvěd Coal, zaječice Powder a kojot Copper.

          11. maskoti byli v italském Turíně roku 2006. Byla to sněhová koule jménem Neve a ledová kostka Glitz.

          12. Maskot i-  mořský medvídek Miga, sněžný muž Quatchi a zvířecí duch Sumi. Objevili se ve Vancouveru roku 2010.

          13. zatím poslední maskoti byli v Soči 2014. Byl to levhart, lední medvěd a králík•         14.maskoti se představí v korejském Pchjongčchangu příští rok. Bude to tygr Soohorang a medvěd Bandabi.

 

Zajímavé informace zjistil  Patrik Pelíšek 8.A

 

Zimní olympijské hry 2018

 (korejsky평창동계올림픽), se budou konat v jihokorejském Pchjongčchangu. Slavnostní zahájení proběhne 9. února 2018, ukončení se pak uskuteční 25. února 2018.

V Jižní Koreji se uskuteční olympiáda již podruhé. První olympijské hry v této zemi proběhly v roce 1988 v hlavním městě Soulu.

Město Pchjongčchang tak bude třetí či čtvrté asijské město, které hostilo Zimní olympijské hry. První město bylo Sapporo v Japonsku v 1972 a druhé bylo Nagano také v Japonsku v 1998. Soči, kde se konaly Zimní olympijské hry 2014, může být dle různých výkladů počítáno jak do Evropy, tak do Asie.

Místo konání

Pchjongčchang, Jižní Korea

Motto

Passion. Connected.
(
열정. 연결된.)

Soutěže

102  v 15 sportech

Zahájení

9. února 2018

Zakončení

25. února 2018

Stadion

Olympijský stadion v Pchjongčchang

Maskot olympijských her v Pchjongčchangu

Organizátoři vybrali postavu z korejské lidové pohádky: tygra, který má představovat symbol důvěry a síly. Bílý tygr se jmenuje Suhorang (korejsky수호랑, anglickySoohorang), což v překladu znamená zhruba „ochranný tygr“. Pro následující paralympijské hry byl za maskota vybrán medvěd Pandabi (korejsky반다비, anglickyBandabi).

 

…………………………………………………………………………………………………...

Co se děje ve škole

Zasedání tříd s paní zástupkyní Ivou Bajerovou

- testování 9.tříd (SCIO)

- probíhá praxe v družinách a třídách

- sehnali jsme dostatek peněz sběrem papíru pro Haiťánka

- rekonstrukce jídelny, dílen, bytu školníka

- školská rada (zástupci pedagogů, města, rodičů) rodiče můžou navrhovat kandidáty do školské rady

- probíhají školní olympiády

- nakupování nových pomůcek

- výměna nábytku

- na jaře se objeví ve škole nový školník

                                                                                                           Romana Musilová 8. B

 

Prezentace středních škol a burza

Ve čtvrtek 23. listopadu se v naší škole pro žáky devátých ročníků konala prezentace středních škol a gymnázií. Ta probíhala dopoledne místo vyučování a po ní následovala burza.

Celkem se nám představilo, mám pocit, čtrnáct škol, a to od škol poskytujících nematuritní i maturitní obory přes zdravotnické a průmyslové školy až po gymnázia. Každá škola byla samozřejmě trochu jiná. Někdy nám školu prezentoval jen kantor, jindy si s sebou přibral i nějaké ty, většinou právě letovické, žáky. Někteří z nich nám pověděli něco o škole, na které studují a také o tom, co se jim na škole líbí. Abych řekla pravdu, ty školy, které s sebou měly žáky, mi většinou přišly sympatičtější.

Různorodost škol se projevovala nejen tím, o jaký typ školy se jednalo, ale i tím, jakým způsobem zástupci školu prezentovali. Například zástupci soukromého gymnázia v Rájci – Jestřebí nám kladli otázky týkající se buďto přímo školy nebo města, ve kterém má škola sídlo. Za nejrychlejší a nejslyšitelnější odpověď pak byla odměnou propiska – zřejmě s logem školy. Pán z blanenského gymnázia nám zase nepředstavoval tolik přímo ono gymnázium, jako nám představil, podle čeho vybrat správnou školu. Jeho výklad byl takový zvláštní a jiný oproti ostatním, byl takový filozofický, řekla bych. Dalších několik škol se nám představilo klasicky – maturitní obory tyto, s výučním listem tyto atd. Některé školy se také prezentovaly formou videa. Mnohé z představovaných škol se mohou pyšnit tím, že jsou unikátní (ne třeba úplně, ale řekněme, že např. obor, který se vyučuje na jejich škole, se v ČR vyučuje jen na pěti školách).

Mezi představováním byly jen chvilkové přestávky, než přišel další zástupce, nebo přestávky jako takové, takže po pěti vyučovacích hodinách strávených v tomto duchu jsme toho měli již patřičně dost (to se mimo jiné projevilo při asi třičtvrtěhodinovém čekání v šatně J). Čekala nás ale ještě burza. Ta nebyla povinná, ale myslím, že vhodná. Kantor totiž mohl se školou seznámit tak jako vás i vaše rodiče, takže jste jim pak nemuseli už nic vysvětlovat a oni se zároveň mohli ptát na to, co zajímá je, a vy jste mohli být v klidu, že jste na nic nezapomněli. Na burzu se také přišli podívat někteří osmáci, které toto náročné vybírání čeká sice až příští rok, ale mohou si vybrat alespoň typ školy už teď.

Taky jsem byla překvapená z toho, že zástupci škol mluvili třeba i obecně – nevtloukali nám do hlavy, že právě jejich škola je ta nejlepší a basta atp.

Každopádně děkujeme za obě tyto akce, které přinesly zajímavé informace a také zajistily den bez učení J.

                                                                                                       Karolína Podivínská, 9. B

 

SCIO 2017

Možná jste si všimli, že v listopadu bylo na suplovací nástěnce několik papírů, které oznamovaly, kterou hodinu a jaká třída píše „testování“. Jedná se snad o spojitost s přijímacími zkouškami, když to píšou deváťáci? Nebo je to nějaké čtvrtletní souhrnné testování?

Ne. Nejde ani o přijímací zkoušky nanečisto, ty se budou konat až v polovině března, ani o čtvrtletní souhrnné testování žáků devátých ročníků. S přijímacími zkouškami to ale něco společné přece má. Tři ze čtyř testů jsou přímo od společnosti Scio, u posledního jsem zaregistrovala název Skate – možná Scio a Skate nějak souvisí, to ale už nevím, takže se vrátím o kousek zpátky k tomu, co mají Scio a přijímací zkoušky společné.

Oba jsou to docela důležité, řekněme, dokumenty. Scio vám může přiblížit, jakým směrem se v životě vydat, přijímací zkouška pak potvrzuje, jestli na to máte. Dalším společným znakem je práce pod tlakem -  málo času na mnoho otázek. Ve Scio testech je dán časový limit, který se vám před očima odečítá, což může být původce stresu a tím pádem i nižší úspěšnosti. Na přijímacích zkouškách sice budete nejspíš čas sledovat trochu méně, ale budete s sebou mít vědomí, že okolo sebe máte určitou konkurenci, a že může jít o hodně. Ale i přes to mají přijímací zkoušky výhodu – na jejich udolání máte dva pokusy. U Scia vás počítač prostě otestuje, ať se cítíte jakkoli, zatímco u zkoušek můžete být klidnější s vědomím, že když to zkazíte, příště už budete znát typ otázek a budete vědět, co a jak. A je tu další výhoda přijímacích zkoušek – svůj výsledek si totiž můžete značně vylepšit, a to dvěma věcmi. Přijímací zkoušky jako takové tvoří minimálně šedesát procent celkového výsledku, s těmi čtyřiceti procenty se ale dá dost věcí udělat – počítají se do nich známky z osmého a poloviny devátého ročníku. A přiznejme si, kdo by s naším prospěchem měl co víc dělat, než my sami. A pokud víme, že s nějakým předmětem opravdu nic neuděláme, je třeba se zaměřit na ty předměty, které nám jdou. To znamená, že se pustíme do olympiád, které nám při přijímacím řízení taky pomohou J.

A v neposlední řadě je také společným znakem schopnost číst, a to hlavně správně. V mnoha logicky zaměřených otázkách je toto čtení opravdu důležité.

Můžeme tedy říci, že Scio test je opravdu taková příprava na přijímací zkoušky. Pojďme se tedy podívat na Scio test trochu zblízka.

První test, který jsme psali, byl test OSP, tj. obecné studijní předpoklady. Ten bych charakterizovala jako „šedesát logických otázek z českého jazyka a matematiky, které byly řešeny v časovém presu (nereálné tempo  1 otázka/1 minuta)“. První polovina (už ani nevím, zdali to byla polovina, nebo více) se týkala českého jazyka. Otázky byly opravdu logičtějšího typu = docela dost náročné. Vyberu např. úlohu na pojmy synonyma, antonyma, opozita, popř. homonyma. Několik úloh bylo, jak jsem již psala, zaměřených na to, jak pozorně čtete. Např. Určete slovo, které se nejvíce podobá slovu opačnému ke slovu…. U těchto úloh byla tedy velmi důležitá informace slovo opačné ke slovu… a samozřejmě dané slovo. Ale i přes to, že jste všechno správně přečetli a pochopili, mohli jste být z výběru docela mimo. Alespoň tedy podle mě. U některých otázek se mi totiž zdály dvě odpovědi jako správné. Některé otázky také byly tak zapeklité, že jsem nevěděla, co a jak. Z druhé části, matematiky, si toho už moc nepamatuji, myslím ale, že se tam objevil nějaký ten lomený výraz a nakonec jakýsi výpočet s rychlostí, dráhou a časem. K tomu jsem se ale z nedostatku času nedostala…

Další test byl na matematiku. Ten se většině lidí (alespoň v naší třídě) zdál těžký a ještě k tomu s malým množstvím času. Mně se tedy tak těžký nezdál, ale názor většiny byl jiný J. Zde se vyskytoval příklad na rovnostranný trojúhelník ve formě kružítka, dosazení do vzorce, aby platila rovnost, vyjádření neznáme ze vzorce a mnoho dalších. Na vypracování tohoto testu byl dán čas 60 minut, počet úloh potom 30.

Následoval test z českého jazyka. Tam bylo hodně, opravdu hodně práce s textem, také i vypisování z textu, rozhodnutí o správnosti, určování vět s nebo bez pravopisné chyby,…

Jak tak vzpomínám, pletou se mi úlohy z OSP a ČJ, tak se na mě prosím nezlobte J.

U těchto testů bylo možné se k jednotlivým otázkám vracet, kontrolovat a případně je opravovat. O testu z angličtiny to ale říct nelze. Tento test byl totiž zkomponován tak, aby podle vaší odpovědi vyhodnocoval úroveň znalosti anglického jazyka, a podle toho vám pokládal otázky. Podle toho, kolik otázek z jaké úrovně jste zodpověděli, počítač určil celkovou úroveň znalosti angličtiny, pak úroveň toho, jak čtete a rozumíte textu a také úroveň porozumění poslechovým cvičením. V tomto se vyskytovala cvičení jak poslechová, tak taková ta čtecí, také např. skládání věty z daných slov, takže jste potřebovali sluchátka, což byl malinko problém. Sluchátka sice překontrolována byla, bohužel se mi ale stalo, že při poslechové zkoušce před testem mi sluchátka jela normálně, při prvním poslechovém cvičení ale nešlo skoro nic slyšet, proto jsem musela přejít na jiný počítač, což je v takové situaci trochu stresující, za to ale nikdo nemohl. Nakonec se naštěstí vše vyřešilo a já mohla pokračovat v testu. Kamarádka zase měla další hodinu od sluchátek černé uši J. Test dokonce ani nebyl na čas, což byla oproti předchozím testům výhoda. Na konci byly, jak jsem již psala, výsledky. Pro spořádaného deváťáka byl optimální výsledek kategorie A2. Pokud někdo měl A1, znamená to, že jeho angličtina je na úrovni páťáka, pokud dosáhl úrovně A0, znamenalo to, že podle testu neumí nic. Ale pojďme se podívat i na druhou stranu stupnice. Několika žákům se totiž podařilo dosáhnout i vyšší úrovně, než je běžné, a to úrovní B1 a dokonce i B2. To znamená, že jejich angličtina je na úrovni střední školy.

Nyní už jsou tyto testy naštěstí za námi a můžeme se začít bát přijímacích zkoušek J. A letošní osmáci se můžou na tyto testy začít těšit a začít se připravovat…

Tímto také děkuji panu řediteli, že nám umožnil si tyto testy vyzkoušet a lépe se tak připravit na přijímací zkoušky a také zjistit, jak na tom jsme sami se sebou.

                                                                                              Karolína Podivínská, 9. B

…………………………………………………………………………………………….

Lékárna kláštera Milosrdných bratří

Historie lékáren na našem území sahá do 14. století, ovšem lékárna kláštera Milosrdných bratří je mnohem mladší. Vznikla současně s klášterem, tzn. v druhé polovině 18. století.                           V minulosti se každá lékárna skládala minimálně ze dvou místností, z oficíny, která sloužila k prodeji medikamentů, a z přípravné laboratoře, kde se nacházely skleněné, cínové, hliněné, porcelánové stojatky a různé hmoždíře sloužící k drcení nejrůznějších surovin na výrobu léčiv. V centru lékárny stál vždy dlouhý prodejní pult – tára.                                                                                                 V současnosti slouží lékárna v klášteře Milosrdných bratří jako zasedací místnost, kde se konají porady vedení nemocnice, a často sem přicházejí návštěvníci, kteří touží tento historický a znovu restaurovaný skvost zhlédnout.

My jsme se sem vypravili a nebyli jsme zklamáni. Provázela nás studentka boskovické školy Veronika Holubová a jejímu výkladu přihlížela Ing. Ludmila Čadková, která spravuje klášterní budovu. Ta pak k výkladu přidala různé zajímavé údaje týkající se rekonstrukce lékárny a budovy.

A co jsme vlastně viděli?

Nejkrásnější je strop zdobený v každém rohu andělíčky představující roční období nebo přírodní živly. Podél stěn se nachází dřevěný nábytek, který sloužil k uložení léčiv, jako byly sušené byliny, masti a různé výtažky z bylin. V policích jsou uloženy lékařské knihy, v nichž najdeme názvy léčiv, bylin, ale také tzv. babské rady, které pomáhají v uzdravování.

Pak jsme se odebrali prohlédnout si nově vybudovanou zahradu. Cestou jsme se zastavili v bočním traktu budovy, kde byla zřízena malá obřadní síň, kde se mohou pozůstalí rozloučit se svým zesnulým členem rodiny. Vše je vkusně a jednoduše zařízeno.

Zahrada slouží k odpočinku pacientů a jejich rodin, které je přichází navštívit.                                                                                                                    Kromě nádherně barvených květin, krásných stromů a hebkého trávníku nás zaujaly kamenné sochy, z nichž jedna se nazývá Noemova archa. Paní průvodkyně nás upozornila, že povrch soch je ošetřený zvláštní hmotou z důvodu vyšší životnosti těchto zajímavých uměleckých děl.  Pobyt v této zahradě jistě zpříjemňuje pacientům chvíle zde strávené a přináší jim pocit klidu  a pohody.

                                                                               Kateřina Valášková a Matyáš Plšek, VIII.C

…………………………………………………………………………………………………...

Do Olomouce přes Prostějov

Přes Prostějov velice často projíždíme do Olomouce nebo cestujeme ještě dál, ale málokdo se zde zastaví. Dělá chybu, protože toto město může ledacos nabídnout.

Víte, že

  • většina ulic v centru jsou vlastně náměstí ?

  • zde bylo židovské ghetto ?

  • jsou zde vlastně dvě radnice, jedna stará, německá, druhá, nová, česká ?

  • hodně domů má své znamení ?

  •  je to město secese (nachází se zde hodně secesních domů) ?

  • zde žil a zemřel básník Jiří Wolker ?

Rodný dům Jiřího Wolkera

Dům, ve kterém se Jiří Wolker narodil, se nachází na náměstí. V současné době jsou zde nájemní byty a dům spravuje město. Původně patřil matce spisovatele, ale vzhledem k tomu, že paní Zdena Wolkerová měla tři sestry, musela dům prodat. Od té doby nebyl ve vlastnictví rodiny.

    Muzeum Jiřího Wolkera

Je umístěno v budově bývalé staré radnice. Není rozsáhlé, ale mnohé exponáty vypovídají o mnoha zajímavostech. Ze spisů se dovídáme, že Jiří Wolker nebyl žádný svatoušek, ale naopak pěkné kvítko. Petice spolužáků Wolkera nás upozorňuje, že jako student gymnázia vulgárně hovořil. Studenti žádali, aby od tohoto zlozvyku upustil.

Z předmětů, které se dochovaly ve vitrínách muzea, se dovídáme, že ač trpěl častým onemocněním dýchacích cest, vesele kouřil. Po ukončení právnické fakulty v roce 1923 onemocněl plicní tuberkulózou. Léčba ve Vysokých Tatrách nebyla úspěšná. Spočívala v častém pobytu na čerstvém vzduchu, dokonce i v noci pacienti spali při otevřeném okně za mrazivého počasí. Jiří se léčil v sanatoriu v Tatranské Poliance na pokoji č. 37. Velice se mu stýskalo po rodině a na konci roku 1923 ho museli rodiče v naprosto zuboženém stavu se zápalem plic a ve vysokých horečkách převést domů, kde 3. ledna 1924 umírá.

                                                                                                                  

Hrob Jiřího Wolkera

Se  nachází na okraji Prostějova. Je ve správě města, které se stará o jeho údržbu. Básník si přál jednoduchý hrob. Na náhrobku můžeme číst tři jména. Jméno matky Zdeny, která zemřela o 30 roků později, otce Ferdinanda, který přežil svého syna o 25 roků, a bratra Karla, který také zemřel na plicní tuberkulózu. V přední čísti hrobu na zemi se nachází kamenná deska s prvním dvojverším epitafu:

„Zde leží Jiří Wolker, básník jenž miloval svět                                                                               a pro spravedlnost jeho šel se bít.“

Naše literární exkurze se uskutečnila 6. prosince 2017, a proto jsme se nezapomněli podívat na adventní trhy jak v Prostějově, tak v Olomouci. Právě v Olomouci jsou trhy přirovnávány k adventu ve Vídni, Drážďanech nebo Salcburku. Protože jsme si Olomouc prohlíželi ve dne, nepadla na nás ta správná vánoční atmosféra, jako když svítí obrovské množství světýlek                  a k tomu ještě jemně chumelí. I tak se exkurze vydařila a domů jsme se vraceli s dobrou náladou a pocitem, že jsme se zase něco nového dověděli.

                                     Tereza Hajdamachová, Kristýna Dvořáková a Adéla Girgleová, VIII.D

 

Výlet do Slavkova

Dne 28.11.2017 se třídy 8. C a 8. D vydaly do Slavkova u Brna. Nejprve jsme se zastavili na kopci Žuráň, ze kterého Napoleon řídil svá vojska při Bitvě tří císařů. Potom jsme si prošli východní a západní křídlo zámku ve Slavkově a také nám průvodkyně ukázala balkon, ze kterého Napoleon mluvil ke svému vojsku po výhře. Pak jsme se ještě přesunuli k Mohyle míru, kde jsme si nejprve prohlédli krásně udělané prezentace v muzeu, poté jsme šli do samotné Mohyly míru. Nejvíce mě zaujala prosklená rakev, do které se dávají kosti vojáků, které se ještě teď nacházejí po okolí.

Tato exkurze mi přišla velmi zajímavá.

Zdenka Marková  8.C

 

Dne 28. 11. 2017 se třídy 8. C a  8.D v 8 hodin ráno vydaly na cestu do Slavkova. Po příjezdu ke Slavkovu jsme se jeli podívat na kopec Žuráň, na kterém Napoleon řídil svá vojska roku 1805 k vítězství. Po krátké návštěvě Žuráně jsme jeli do slavkovského zámku. Na začátku prohlídky jsme si museli všichni vzít na boty papuče, které mimořádně klouzaly na podlahách. Paní průvodkyně nás provedla spoustou pokojů jako třeba ložnicí, sálem i koupelnou. Také jsme viděli spoustu cenných a krásných obrazů a portrétů, třeba Marie Terezie nebo Josefa II. Poté jsme šli na náměstí a měli krátký rozchod. Dále jsme autobusem jeli k Mohyle míru, kde jsme ve vedlejší budově měli program, jak bitva Francie, Ruska a Rakouska probíhala. Po programu jsme se přesunuli přímo do Mohyly, která je věnovaná padlým ve slavkovské bitvě. Vnitřek Mohyly je udělán tak, že ten, kdo v jednom rohu zašeptá, v protějším rohu ho druhý člověk uslyší.

Matyáš Sýs  8.C

Jednoho dne se třídy 8. C a 8.D vypravily s paní učitelkou Vykydalovou a Hanušovou na exkurzi do Slavkova. První zastávka autobusu byla u památníku Žuráň, o kterém nám paní učitelka Vykydalová vyprávěla, že od tohoto místa vedl Napoleon roku 1805 bitvu. Dozvěděli jsme se, že dříve byl památník bronzový, ale časem byl odcizen a poté nahrazen plastovým. Poté jsme byli na zámku Slavkov, kde jsme se dozvěděli, že v zámku Napoleon přespal, ale ve své rozkládací posteli, protože neměl rád spaní na cizích postelích. Pak jsme navštívili Mohylu míru, kde jsme se dozvěděli o Napoleonově bitvě tří císařů.

Tomáš Sedlák, 8.C

 

Třeťáci poznávají Letovice

V rámci hodin prvouky chodíme na vycházky a seznamujeme se s významnými místy Letovic.

Prošli jsme se po Masarykově náměstí, kde jsme si prohlédli radnici, Masarykovu sochu, park, budovy obchodů, řeku Svitavu. 

Velice se nám líbila prohlídka kostela sv. Prokopa, kde jsme byli uchváceni kostelní věží s jejími zvony. 

Další vycházka byla do historické lékárny kláštera Milosrdných bratří.

Obdivovali jsme tu krásné nástěnné malby, na kterých nás zaujali andělé představující živly a roční období.

V rámci VV jsme si namalovali své anděly. Objevujeme, že jsou Letovice velice zajímavé a pěkné město a těšíme se na další prohlídky.

 

Zapsala Elena Mahútová, tř. učitelka 3.B

 

Beseda o šikaně

Beseda se konala  dne 13. 11. 2017. Účastnila se jí třída 6. C. Besedou nás  provázel  Pavel Kotouček. Ptáte se proč ? Abychom poznali, když nás někdo šikanuje. Tak si to nemáme nechat pro sebe. Měli bychom to říct třeba paní učitelce, rodičům, kamarádce …

Když to nikdo neví, nám nikdo nepomůže.

Na besedě se mi vše líbilo.

                                                                                                              PátečkováMonika 6.C

 

PŘEDNÁŠKA O ŠIKANĚ

V úterý 14. listopadu proběhla ve třídě 6. A přednáška o šikaně. Velice jsme se na ni těšili, protože jsme již měli zkušenost s přednáškou podobného typu a věděli jsme, že to jistě bude velice poučné. Přednášel Pavel Kotouček, kterého spousta dětí z naší třídy znala z organizace Elim. Přednáška začala úvahou, že šikana je vlastně bolest, a to nejen fyzická, ale i psychická. Poté nám byly představeny různé formy bolesti, které je možné v běžném životě potkat. Následoval detailní popis agresora (toho, kdo útočí) a oběti. Dozvěděli jsme se například, že agresor může být třeba ten, který je ze třídy nejmenší a oběť většinou někdo, kdo je ze třídy nejslabší či ten, kdo se od ostatních nějak odlišuje, např. národností, zdravotními vadami či smýšlením. Byla nám též ukázána některá filmová zpracování šikany. Velmi užitečná byla také informace o lince bezpečí (tel. čís. 116 111), kam se můžeme, v případě nějaké bezvýchodné a zoufalé situace, obrátit. Zároveň jsme byli ovšem varováni, abychom tuto linku nezneužívali, neboť by se potom nemusely dovolat děti, které opravdu potřebují pomoci. Touto informací byla přednáška zakončena. Přednáška se mi, a myslím si, že i celé naší třídě, moc líbila. Bylo by potřeba, aby byly přednášky podobného typu alespoň dvakrát ročně, protože z vlastních zkušeností vím, že informace získané na těchto přednáškách jsou nezbytné pro správnou funkci každé třídy.                                      Lukáš Halas 8. A

…………………………………………………………………………………………………

 

Dějepisná olympiáda

V listopadu se konala dějepisná olympiáda pro osmý a devátý ročník. Týkala se první republiky. Na prvním místě se umístila Karolína Podivínská z 9.B.  Byla tam např .otázka, která se týkala mužů 28.října,co se nosilo v první republice nebo které státy patřily mezi fašistické státy a podobně. 

                                                                                                        Pátečková Anna 9.B

 

Přírodovědecká olympiáda

Přírodovědecká olympiáda se konala 14. prosince na Gymnáziu v Jevíčku. Byla tam teoretická a praktická část. V teoretické části byla chemie, biologie a ekologie. V praktické části jsme poznávali obiloviny, kameny a živočichy. Chemická část se týkala kyseliny sírové, v biologické části byla například otázka, jak dlouho spí které zvíře a v ekologické části například kdy má svátek Jan. Na prvním, druhém a třetím místě se umístily Letovice.

                                                                                                               PátečkováAnna 9.B

Mladý chemik 2017/2018

Asi už jste zaslechli, že v naší škole proběhla celá řádka olympiád nebo příprav na ně – olympiáda z dějepisu, češtiny, přírodopisu,… Věděli jste ale, že hned několik takových soutěží existuje i v oblasti chemie? Já doufám, že alespoň o přírodovědné soutěži v Jevíčku (letos čtrnáctého prosince) jste někteří slyšeli. Já bych se ale chtěla zmínit hlavně o jiné soutěži – jmenuje se „Hledáme nejlepšího mladého chemika ČR 2017/2018“ a je to snad nejlépe hodnocená soutěž z oblasti výher. No řekněte, kdo by nechtěl díky chemii získat nový tablet nebo chytrý telefon? Navíc, naše škola má obrovskou výhodu – máme totiž skvělou chemickou laboratoř a speciální přípravu formou ranního doučování.

První kolo této soutěže je kolo školní – paní učitelka Nečasová v každé devítce obětuje jednu hodinu chemie k napsání tohoto testu, pak testy opraví a podle výsledků nám oznámí tři postupující žáky, které čeká první část regionálního kola v Brně. A o tomto kole bych právě chtěla psát.

Konalo se v Brně na SPCHŠ, takže jsme jeli už kolem půl sedmé vlakem a pak šalinou. Na nádraží nás paní učitelka Nečasová ještě stihla pozvat na kávu nebo čokoládu. Pak jsme počkali, než přijede „čtyřka“, nasedli jsme a jeli. Když jsme došli do školy, našli jsme si v tabulce svoje jméno a třídu, ve které jsme měli psát test. Naštěstí jsme všichni byli ve stejné třídě, do které jsme přišli jako první, takže jsme měli bohatý výběr míst k sezení. Samotný test začínal v devět hodin. Postupně se nás ve třídě scházelo víc a víc, až nás tam byl konečný počet – patnáct žáků. Do třídy také přišel pan učitel fyziky (jeho jméno už si bohužel nepamatuji), který nás obeznámil s pravidly testu a rozdal nám účastnické listy. A pak už to bylo na nás. Na napsání testu jsme měli šedesát minut. Když bych měla test zhodnotit, bylo v něm pár záludností, ale na to, že byl použit do regionálního kola, byl jednoduchý. Výsledky tohoto kola se soutěžící dozvěděli už ten den, na opravování byl ale potřeba nějaký čas, proto nám byla přidělena jedna ze studentek školy, která nás prováděla po škole.

První byl na řadě asi hodinový program v tělocvičně, kde se program dělil na kulturní část a chemickou show. V kulturní části vystupovali žáci školy – hudební vystoupení nebo kouzelnický trik Lukáše Mistra, který na naší škole také studoval. V chemické show nám žáci s učitelem představili mnoho efektních pokusů – například simulace raketového pohonu nebo vodíkové bomby, důkaz absorpce barev u černé barvy laserem, pasta pro slony, pokusy se zmrazováním pomocí kapalného dusíku a další.

Následovala prohlídka speciálních učeben – ve fyzice jsme se seznámili s fotony nebo podtlakem, v učebně informatiky nám byla představena webová stránka školy, konkrétně její část, která byla určena žákům – procvičování a přípravné testy ze slovíček, učiva pro ty, kteří jsou dlouhodobě nemocní - i s obrázky a videy. V biochemické a biologické laboratoři nám bylo ukázáno pár pokusů a dostali jsme možnost prohlédnout si různé vzorky pod mikroskopy. V další učebně, zaměřené na zkoumání mikroorganizmů – i zde byly speciální přístroje a mikroskopy k nahlédnutí. Ještě předtím jsme se přesunuli do speciální místnosti – do takové výukové místnosti, kde bylo několik modelů. U většiny modelů byly monitory, na kterých jsme si mohli třeba udělat kvíz, který souvisel s modelem – byl tu například model pivovaru, jaderné elektrárny, rodinného domu nebo fotosyntézy. A potom, potom už bylo vyhlášení. Z naší školy se soutěže účastnili tři žáci – Tomáš Brablec a Karolína Podivínská z 9. B a Štěpánka Procházková z 9. C, co se týče výsledků, Tomáš obsadil první, Karolína třetí a Štěpánka čtvrté nebo páté místo. A jelikož prvních dvacet žáků postupuje do druhé části regionálního kola - regionálního finále - , tak i nás 23. února čeká druhý výlet do Brna – tentokrát ne za testem, ale za zkumavkami a kádinkami J

Velké díky patří paní učitelce Nečasové, bez jejíž přípravy a přístupu bychom nikdy nepodali tak dobrý výkon J

                                                                                                 Karolína Podivínská, 9. B

Anglické divadlo o Jindřichu VIII.

V pátek 15.12 jeli všichni žáci 9. tříd na divadlo v angličtině do Brna. Ještě před samotným představením jsme měli prostor pro nakoupení posledním vánočních dárků. Po srazu na náměstí jsme odcházeli do divadla. V divadle bylo opravdu hodně studentů. Před začátkem představení nás paní uvaděčka seznámila s dějem a popsala nám život Jindřicha VIII. a jeho šesti žen. Celé divadlo bylo podáno z role uklízeče z muzea voskových figurín Madame Tussaud, který si přestavuje, že voskové figuríny ožijí. Celý děj byl herci pojat velmi komicky. Všechny nás rozesmála třeba situace, kdy hlavní hrdina volá papežovi telefonem o svolení k rozvodu. Na konci divadla byli herci odměněni bouřlivým potleskem od diváků. Celé divadlo se účinkujícím moc povedlo a všichni si jej užili i s upřímnými úsměvy.  Divadlo bylo pro nás přínosné,protože jsme si užili angličtinu nejenom z učebnic.

                                                                       Tobiáš Šlesingr 9. A

 

KULTURNÍ AKCE

Pro naši třídu byl listopad velmi zajímavým měsícem. Psali jsme totiž většinu testů Scio a také se konala řada kulturních výchovných představení. A právě o nich budu teď (aspoň trošku) hovořit. První z akcí bylo představení o filmové hudbě. Ráno jsme se přesunuli do kulturního domu, kde se nám představili hudebníci, kteří přijeli z Brna. Po krátkých ukázkách hudebních nástrojů následovala první hudební vložka – bezzvuká groteska s přímo dohrávanou živou hudbou. Následovalo pár přímo hraných scének nebo také postup hudby z Batmana. Také nám ukázali, jak se vytváří elektronicky zvuk s následnou ukázkou. Celé představení bylo velmi příjemné a zajímavé.

Další představení bylo o dvojici Voskovec a Werich. Dva herci nám předváděli různé úseky z jejich her. Také dost zapojovali obecenstvo a byli neskutečně vtipní. Vystoupení prokládali historií a tím se nás snažili něčemu o této velmi oblíbené dvojici přiučit. Ze scének byla asi nejoblíbenější ta, kde se dva kanálníci ze dne na den stali policisty a začali vyšetřovat případ spojený s alkoholem. Vloupali se do sídla a objevili slivovici. Pak se rozhodli, že budou jednotlivě hledat, jestli nenajdou další důkaz, že v sídle se pije alkohol. Nakonec ale se ani jeden neudržel a tak jeden po druhém lahev vypili J.

Poslední z kulturních akcí se účastnila jen 9. B a čtyři žáci z 9. C. Tato akce se konala v základní umělecké škole, kam jsme přešli po představení o Voskovci a Werichovi. Tam přišli i stejně staří Poláci, kteří u nás byli v rámci projektu V Evropě nejsi sám. Zde nám promítali film o uprchlících. Pak následovala krátká diskuze na toto téma s Tomášem Kratochvílem, který nám předal svůj zajímavý názor na uprchlíky a seznámil nás se situací s uprchlíky v ČR. Ta se má asi tak, že ČR uprchlíky nechce vůbec přijímat. To má ale za následek, že EU nám nebude přispívat tolik peněz a taky… tito přistěhovalci by za Čechy mohli třeba dělat i takové ty špinavější práce. Jenže tomu se ČR zcela brání, i když by se tento problém vyřešit dal – např. tím, že bychom si vybrali, z jaké země budeme uprchlíky přijímat, a z které ne… Nad tím by se Češi, i podle mého názoru, měli zamyslet.

                                                                                                          Karolína Podivínská, 9. B

Divadlo  
V pátek 10. 11. všem 8. a 9. třídám zahráli v naší školní jídelně divadelní představení dva milí pánové. Nejprve se však představili a povídali o životech dvou známých českých legend: Jana Wericha a Jiřího Voskovce. O nich jsme mohli zaslechnout, že před svými vystoupeními improvizovali a bavili tím diváky. Těmto rozhovorům říkáme forbíny. Také mě zaujalo, že svoji první hru napsali společně, údajně však s lahví vína, a to pro pobavení svých spolužáků. Jejich první hra sklidila úspěchy a divadlu se také věnovali dál. Osvobozené divadlo, ve kterém hráli, však nevytvořili oni. Jejich tvorbu doprovázel po hudební stránce Jaroslav Ježek. Pár ukázek z jejich slavných her jsme i naživo viděli, když ti dva pánové skvěle ztvárnili dva výtečné komiky. Všechny velmi pobavili, ale i poučili. Taky se mi velice líbilo, jak do představení zapojovali i spolužáky z hlediště. Z tohoto úžasného představení jsme si všichni odnesli úsměv na rtech, ale také poučné a zajímavé informace.
                                                                                                                                                                                                                                                                     Zuzana Ščudlová IX. A

 

 

Hudební výchova trochu jinak

Film bez hudby by byl nudný a jakoby hluchý. To poznali žáci 8. a 9. ročníku, kteří se v rámci výuky hudební výchovy zúčastnili hudebního vzdělávacího programu.

Ve středu 1. 11. 2017 přijel do letovického Kulturního střediska (I)legální orchestr z Brna.

Tématem celého představení byla scénická hudba. Hudebníci nám promítli ukázky z filmů za doprovodu nástrojů, jako např. bicí, elektrická kytara, klávesy, housle, viola a baskytara. Slyšeli jsme hudbu z filmu Rocky nebo ze hry AssassinCreed. 

                Domnívám se, že i přes malé technické problémy se všem představení velmi líbilo.

                                                                                                           Daniela Sičová, VIII.D

 

Filmová hudba

Každý z nás se dívá na filmy, ale co by to bylo za filmy bez filmové hudby?

Ke každému filmu patří neodmyslitelně i jeho hudba a současný spisovatel se svou skupinou vystupující pod názvem Ilegální orchestr nás s tím blíže seznámil.  Pozvali nás do KD a řekli nám, jak se taková hudba komponuje a co je k tomu zapotřebí.  Ukázali nám hudební nástroje a vysvětlili nám, jak se od počátku filmová hudba vyvíjela a nezapomněli na ukázky. Jen nám trochu vadilo, že to měli dle našeho názoru málo přichystané a možná by to chtělo trochu vtáhnout diváky do akce. Ale klobouk dolů před tím, že tuhle akci zorganizovali, chápu, jak to muselo být náročné. Navíc jsme nezůstali jenom u filmů, ale ukázali nám i hudbu k seriálům a PC hrám. Např. seriál Knightrider, nebo hra Assassin’sCreed ( omlouvám se všem klukům, kteří to čtou, jestli to není špatně napsané děkuji za pochopení). Nejvíc se mi líbila ukázka z filmu Rocky, ale nebudeme si nic nalhávat, jo, bylo to kvůli těm namakanejm hercům. Ale jsem moc ráda, že jsme to mohli vidět, protože to bylo velice poučné a zajímavé.

                                                                                                        Aneta Zemánková 8. B

…………………………………………………………………………………………………

Okrskové kolo ve florbale – mladší žákyně

Dne 29.11. 2017 proběhlo okrskové kolo ve florbale. Zúčastnilo se ho 6 týmů. Sice jsme měli trochu strach, ale nakonec to pro nás dopadlo dobře. Hráli jsme ve Velkých Opatovicích a po dlouhém a napínavém souboji jsme skončili na 1. místě.

                                                                                                            Kalasová Denisa 6. B

 

FLORBAL – OKRSEK  - starší žákyně

Kdybych se zeptala, jestli máte rádi sporty, věřím, že alespoň část z vás by odpověděla, že ano. Také věřím, že jste si všimli, že tématem tohoto jubilejního čísla je právě sport. Proč? No, hlavním důvodem je především velké množství sportovních soutěží, o kterých lze psát. A jedním ze sportů je i florbal. Možná se vám, když se řekne florbal, vybaví fotbal. Ale pozor! Tyto dva sporty se shodují jen v názvu. Fotbal asi všichni znáte. Tento článek má byt ale především o florbalu.

Tak tedy. Florbal je sport, který vyžaduje určité vybavení a schopnosti. Hraje se pět na pět  (pokud jsou na to prostory) plus brankář. Každý hráč (kromě brankáře) má florbalovou hokejku, tedy florbalku. Ta má dole zahnutou část pro lepší odbíjení a zpracování míčku, vyrábí se v různých velikostech a také ve dvou variantách – pro praváky a pro leváky. Hraje se se speciálním děrovaným míčkem, který se vyrábí v různé kvalitě a barvě a protože je velmi lehký a malý, při hře se ho většinou podaří prošlápnout. Také je potřeba ovládat trochu techniky, např. obehrávaní protivníka nebo střelba na bránu.

Teď, když už jsem vám trochu nastínila, co je to florbal, pojďme si říct, co se dělo čtrnáctého listopadu. Ten den bylo zcela jistě úterý a zcela jistě se konala florbalová okrsková soutěž na hale v Letovicích. Celkem se sem sjelo pět týmů složených z dívek osmých a devátých ročníků základních škol nebo příslušných tříd gymnázií. Každý z týmů měl jinou barvu dresů, což bylo ideální pro rozpoznání měst, odkud florbalistky přijely. My jsme měly červené dresy, Velké Opatovice měly oranžové, Kunštát byl bílý, Olešnice si oblékla modrou a Gymnázium Boskovice mělo samozřejmě klasicky žlutou. První zápas jsme hrály s Opatovicemi. Ten jsme vyhrály tři jedna, takže jsme dostali skóre tři body. Počítání skóre mělo svůj systém, za každou výhru se započítávaly tři body, za remízu po jednom bodě oběma týmům a za prohru nic. V dalším zápase jsme se utkaly s Olešnicí. To byl vskutku vyrovnaný souboj, hned chvilku po zahájení jsme vstřelily soupeři jeden gól, který nám ale holky zanedlouho opětovaly. Bylo to opravdu velmi vyrovnané, nakonec se nám ale přece jen podařilo zvítězit konečným skóre 3:2. Po tomhle zápasu už jsem byla opravdu unavená, ale čekaly náš ještě dva zápasy. První z nich pro nás bohužel znamenal prohru (nula tři mám pocit). A kdo že nás porazil? Žluté dresy… J. To ale neznamená, že ještě nemohly vyhrát! Poslední zápas s Kunštátem se  blížil – a už byl tu. To byly teprve nervy! Podle počtu našich vstřelených gólů mi vychází, že jsme za tento zápas daly dva góly. A s těmito dvěma góly jsme se držely co to šlo ještě nějakých pět, šest minut do konce… A my vyhrály! Nemožné se stalo skutečností! S Kunštátem jsme sice měly stejně bodů i stejný počet vstřelených gólů, podle pravidel jsme ale zvítězily my, protože vzájemný zápas jsme vyhrály my. To tedy znamená, že zaslouženě postupujeme do finále, které se bude konat 24. listopadu. (zaslouženě píšu proto, protože i kdybychom nevyhrály, budeme hrát finále, jelikož jsme hostící škola, takhle jsme si finále opravdu zasloužily).

Tímto bych za všechny holky z týmu chtěla poděkovat nejen jim, ale taky hlavně paní učitelce Jurové, která nás dovedla až k tomuto cíli.

                                                                                                         Karolína Podivínská, 9. B

Florbalová soutěž, okresní kolo

Když jsme slavně zvítězily na okrsku, dostaly jsme se do okresu. Mezi námi, my bychom postoupily i tak, protože oba turnaje pořádala naše škola, ale znáte to, musím se přece pochlubit. No musím říct, že nervozita by se dala krájet a klidně i rozdávat, chcete-li. Ráno jsme se všechny dostavily do haly, převlékly jsme se do dresů a poskládaly jsme mantinely. Pomalu jsme se začaly rozehrávat a netrvalo dlouho a přijely zbylé týmy. Musím říct, že naši nervozitu ještě umocnily. Co vám mám povídat, do hry jsme dávaly vše, nutno však podotknout, že některé protihráčky si možná spletly tento turnaj s ragbyovým. Ale byl to skvěle prožitý den a my si z něho odnesly spoustu úsměvů, štěstí a respektu. Víte, co totiž dělá z dobrého týmu vynikající tým? Není to vítězství ani sláva, je to schopnost uznat, že některé týmy jsou lepší, protože když věříte, že některý tým je lepší než vy, máte pořád co zlepšovat.

                                                                                                            Aneta Zemánková 8.B

STAROVĚKÉ OKÉNKO

EGYPTSKÉ HIEROGLYFY A JEJICH ROZLUŠTĚNÍ

Hieroglyfy jsou jedním z nejpopulárnějších písem světa. Přežily téměř 3400 let egyptské historie. V době římské ještě jakž takž živořily a s příchodem křesťanství byly definitivně zapomenuty, protože se jimi dala jen těžko popsat nová víra. První člověk, který je dokázal přečíst, se objevil až za dalších 1500 let.

Jean Francois Champollion se narodil v r. 1790, v malém městečku Figeaku ve Francii. Od mládí měl talent na jazyky, zvláště na orientální. Hieroglyfy se začal zabývat asi v r. 1810, kdy sepsal také knihu Egypt za vlády faraonů. V r. 1822 se mu do rukou dostaly kopie reliéfů z chrámů v Abú Simbelu, díky kterým došel k výsledku ve svém několikaletém bádání. Na kopiích ho totiž zaujala kartuše (oválný rámeček, do kterého se zapisovalo jméno faraona), jejíž poslední dva znaky již dokázal přečíst jako s a s. Znak před nimi mu nic neříkal, ale první znak představoval slunce. Champollion dle koptštiny, nástupce staré egyptštiny, dospěl k názoru, že se znak čte jako re. V tom mu proletělo hlavou, že by se mohlo jednat o faraona Ramesse, kterého znal z historických pramenů. Prostřednímu znaku přiřadil hodnotu mes. A objev byl na světě.

PŘÍKLADY HIEROGLYFICKÉHO ZÁPISU

Na obrázku na následující stránce jsem shrnul základy hieroglyfického písma. Jsou v něm též obsaženy některé obrázky, týkající se předchozího textu. Ve Staroegyptštině se nezapisovaly samohlásky, tudíž se musí mezi souhlásky, jimiž je znak tvořen (musí jich být více), vkládat e. Moderní vědecká výslovnost však nemá s tou původní mnoho společného, a tak by nám staří Egypťané asi nerozuměli.

Lukáš Halas, 6. A

Na závěr něco pro zasmání …

Trenér utěšuje sportovce :

,,To , žes obsadil až poslední dvacáté místo jeden dokazuje, že ty jediný nepoužíváš žádný doping!"

 

Jak se má váš pes? " ptá se fotbalista rozhodčího po utkání.

Jaký pes ? Já žádného nemám ." nechápe rozhodčí.

To je divný , slepý jste a psa nemáte ....!"

 

Přijdou do baru hokejista a fotbalista . Hokejista praví :

,,Whisky s ledem !"

Fotbalista se na něho podívá a říká :

,,Whisky s trávou! "

 

Povídají si dva fotbaloví fanoušci:,, Představ si , člověče, "povídá první z nich , ,,že když jsem byl na zápase , akorát v ten čas u nás v chalupě začalo hořet! "

,,To je strašné ! A jak to dopadlo ?"

,,Chvála bohu dobře ! Vyhráli jsme 3:1!

 

,,Umíte plavat?"

,,Ano!"

,,A kde jste se to naučil? "

,,Ve vodě. "

 

,,Co navrhuješ , abychom příště vyhráli ?"

 ptá se předseda fotbalového družstva trenéra.

,,No , buď koupit lepší hráče nebo rozhodčí! "

 

Střelecká soutěž

Neplačte, že jste na střeleckých soutěžích nedostal zlato, stříbro ani bronz.
Hlavně, že jste nedostal olovo.

Prodavačův syn

Prodavač vzal malého Kolju na fotbal. Když mužstva nastoupila na hřiště, Kolja se ptá otce: „ Tati, proč mají na zádech ceny?“

                                                    Vtipy pro nás vybrali Jan Schwarz a Tobiáš Řehoř 6. A

…………………………………………………………………………………………………..

Školní časopis číslo 70, leden 2018

Vydává redakční rada při ZŠ Letovice

Adresa: www.zsletovice.cz,

Aktuality

 
webdesign: frogDesign.cz © 2008 code & programming: © 2008