číslo 71

 

Pár citátů pro zlepšení dne

 

,,Zrcadlo je můj nejlepší přítel. Protože když brečím, nikdy se mi nebude smát."

  • Charlie Chaplin

,, Nikdo neví, co je smrt, a přece se jí všichni bojí, jako by uznávali, že je největším zlem. Třeba je pro člověka největším dobrem."

  • Platón

,, Miliony lidí touží po nesmrtelnosti, a přitom nevědí, co mají dělat, když v neděli odpoledne prší."

  • Susan Ertz

,,Úsměv trvá chvilku, ale někdy se na něj vzpomíná celý život."

  • Neznámý autor

,, V životě se člověk učí nejdřív chodit a mluvit. Později se pak učí sedět a držet hubu."

  • Marcel Pagnol

,, Zbabělci umírají často ještě před smrtí, hrdinové okusí smrt jen jednou."

  • William Shakespeare

 

Natálie Rosičová


 

Téma čísla - hudba

 

Rozhovor - s kým jiným - s učitelem hudební výchovy Erikem Winklerem:

  1. Začneme obyčenou otázkou, jakou hudbu si tak normálně doma pustíte?

Hudbu poslouchám každý den, neboť mám neustálý přísun nových nahrávek a chci vědět, co se v hudbě děje nového a zajímavého. Je to hlavně jazz, vážná hudba a třeba severská elektronická scéna. 

  1. Je i třeba nějaká tuzemská skupina, kterou máte v oblibě?

Z českých skupin sleduji opět hlavně ty jazzové, ale líbí se mi třeba i skupina Toxique, Jananas, Voilá!, Lanugo, Awali.

  1. Zkoušel jste někdy poslouchat i něco neobyčejného?

Když slyším, co považuje v dnešní době mnoho lidí za hudbu, mám pocit, že poslouchám jenom neobyčejné nahrávky. Mám na mysli hráčské dovednosti, nové neotřelé hudební postupy, snahu konkretní hudební žánr nějak oživit.  No a zvláštní (roztodivnou) nahrávkou je třeba pro mě  album M. Herberta  tvořeno zhudebněnými zvuky vylouděnými lidskou kůží, vlasy a kostmi a náhodně vybranými předměty z kabelky své kamarádky.

  1. Je známo, že hrajete na klavír. Je nějaký interpret, kvůli kterému jste začal hrát nebo máte třeba nějaký pianistický vzor?

Na klavír jsem začal hrát hlavně na popud rodičů, nejdříve mě to nijak zásadně nebavilo, ale s přibývajícím věkem jsem nazor změnil. Nikoho jsem za vzor neměl, ale postupně jsem se seznamoval s velkými  jmény klavírního a klávesového světa(K. Emerson, J. Smith, O. Peterson, Ch. Corea, H. Hancock, F. Gulda, S. Richter, D. Barenboim.....).

  1. K hudbě  nepochybně patří i koncerty. Jaký byl váš nejlepší a na který budete vzpomínat ještě dlouho?

 Koncertů jsem navštívil velmi mnoho, ale zcela zásadní  pro mě bylo vystoupení španělského hudebníka a hráče na violu da gamba J. Savalla. Člověk sedí a poslouchá a říká si ať ta krása nekončí.                      

 

Děkuji za rozhovor.                                                                          Tobiáš Šlesingr  IX.A

 

HUDBA

Hudba je organizovaný systém zvuků. Výběr zvuků, jejich rytmické členění a jejich uspořádání určují kvalitu. Hudba byla velmi dlouho vázána na ritus (náboženské rituály) a za samostatné umění byla uznána poměrně pozdě. Odborná disciplína, která zkoumá hudbu a vše, co je s ní spojené, se nazývá muzikologie nebo také hudební věda. Hudba vznikla jako doprovod společné práce a za účelem socializace. Hudba se vyvinula napodobováním přírodních zvuků, například zpěvu ptáků. Její povaha je tedy mimetická. Hudba se vyvinula společně s řečí nebo je jako jakýsi  prajazyk.

                                                                                                           Monika Pátečková, 6.C

 


Hudba se dá dělit do různých kategorií, nám je však zřejmě nejznámější na
- duchovní... váže se na náboženství
- světská...hudba, kterou běžně posloucháme, nebo na ni tancujeme

Můžeme se pouze domnívat, jak hudba vznikla, nelze však určitě dokázat žádná z teorií. Možná mohla hudba vzniknout:
- jako doprovod společné práce, aby se udržovalo pracovní tempo
- napodobováním přírodních zvuků, např. zpěvů ptáků, nebo dalších zvířat

Hudební věda zabývající se i vším okolo hudby se nazývá muzikologie
Hudba se stala součástí našeho běžného života a mnoho lidí si již život bez ní nedokáže představit.

 

                                                                                                                                                                                                                                                                  Zuzana Ščudlová IX. A


 

                    Rozhovor s Vlastimilem Šafaříkem

 

Jak dlouho se věnuješ hudbě ?

Hudbě se věnuju asi 11 let.

 

Jak se jmenuje tvá kapela ?

Má kapela se jmenuje The Sailors ,to znamená jakoby námořníci.

 

Vycházíš s ní dobře ?

Ano!! Jsou tam mí dobří kámoši Honza Rosič a Robin.

 

Jaká je tvá/vaše nejoblíbenější píseň ?

Naše taková srdcovka je Hey Joe od Jimiho Hendrixe.

 

Děkuji za rozhovor.                                                                       Michal Šafařík 7. C


 

 

Rozhovor s naší bývalou spolužačkou

 

,Na jaký nástroj hraješ?´´

,,Už 5 let hraji na hornu, nebo-li lesní roh.´´

 

,,Hraješ v orchestru? Jestli ano, jak dlouho.´´

,,Ano, hraji ve Velkém dechovém orchestru Letovice. 

Jsem tam teprve půl roku, tudíž jsem nováček.

Před tím jsem hrála 3 roky  v menším orchestru taky v Letovicích.´´

 

,,Na tvůj nástroj jsi hrála od začátku? Jestli ne, na jaký nástroj jsi hrála předtím?´´

,,Ne, bohužel ne. Objevila jsem ho náhodou, když jsem přestupovala se zobcovou flétnou k jinému učiteli a tam ho objevila. Jinak jsem nevěděla, že vůbec existuje.´´

 

,,Jsi důležitá v orchestru? Proč?´´

,,Každý v orchestru je důležitý.

Horny hrají jak melodii tak i doprovod, takže ano, jsme důležití.´´

 

Zadavatel: Jan Schwarz 6.A ZŠ Letovice

Odpovídající: Kateřina Schwarzová 1.D SPŠCh Brno


 

Anketa na téma hudba

Zeptali jsme se žáků z 6. a 8. třídy na pár otázek ohledně hudby.

Naší první otázkou bylo, jaký styl hudby děti poslouchají. Zatímco v 8. třídě se většina pohybovala v prostředí rocku, popu a rapu, druhá třída měla radši rap nebo remixy. Následující otázka směřovala na oblíbené skladby žáků. Odpovědi se takříkajíc u každého člověka lišily, každý má přece rád něco jiného. Překvapilo mě, že většina šesťáků nezná známé skladatele. Dozvěděla jsem se, že po boku Beethovena mohl pracovat třeba Justin Bieber, Karel Gott nebo Jarek Nohavica. V osmé třídě většina volila W. A. Mozarta, B. Smetanu, nebo L. Janáčka.

Když někdo umí hrát na hudební nástroj, je to krásné. A na to jsme se také ptali v poslední otázce. U našich mladších spolužáků většina na nic nehraje, ale ta malá část si osvojila klavír, kytaru, či flétnu. Druhá třída na tom byla o trošku lépe. Velká část hraje na klavír, pár žáků na kytaru, vyskytla se tu i trubka a harmonika. Je jen škoda, že z obou dotazovaných tříd tu byly jen jedny housle a jedno violoncello.

                                                                 Natálie Rosičová, Aneta Zemánková 8.B


 

Sitár

 

Sitár je drnkací hudební nástroj populární hlavně v Indii. Vznikl kolem roku 600n.l. Zvuk sitáru je poutavý a lahodný sluchu. Tvarem se trochu podobá kytaře a loutně. Má šestnáct až dvacet nad sebou poskládaných strun ze silonu, což je docela hodně. Kytara má pouhých šest strun. Sedm strun je v horní vrstvě a 11-12 v dolní vrstvě. Sitár je vyrobený ze dřeva s dlouhým dutým krkem. Dříve se vyráběl z vyschlé dýně a dodnes má hlava sitáru podobný tvar. Později se na sitár malovaly a vyrývaly různé ornamenty tzv. džalfy. Na krku se nachází 24 obloukových pohyblivých pražců. Hudební nástroj měří 120 někdy 135 cm. Při hře se sedí výhradně na zemi nebo na zvýšené podložce. Levá noha si podkládá pravou nohu a hlava sitáry se opře o chodidlo té levé. Pravá směřuje do boku s mírným pokrčením. Z evropských hráčů se o jeho popularizaci zasloužil George Harrison (Beatles). Sitár je obtížný naladit. Může to trvat až tři roky.

                                                                                                          Dita Leinveberová 8. B


 

Hudba ve starověkém Řecku a Římě

 

Starověcí Řekové znali a používali převážně dechové a strunné nástroje. Z dechových nástrojů zejména vynikaly nástroje aulos (flétna) a syrinx (tento nástroj je dodnes používán pod názvem panova flétna, m. j. Pan byl řecký bůh pastvin, který údajně hrál právě na tuto flétnu). Ze strunných patřily mezi ty významnější kithara, lyra a harfa (taktéž používaná dodnes). Hudbu Řekové užívali na svatbách, při obětních ceremoniálech, též jako doprovod k divadlu, jehož byla nedílnou součástí. Učila se ve školách a umět hrát na nějaký nástroj bylo pro vzdělanější a bohatší společenskou třídu součástí základního vzdělání. Později tyto hudební tradice od Řeků převzali Římané a hudbu používali například také v cirku při závodech vozatajů. V souvislosti s Římany je také, sic pro to není žádný valný důkaz a nejspíše se jedná jen o pomluvu, často zmiňováno tvrzení, že když císař Nero viděl v roce 64 n. l. hořící město Řím, hrál při tom na kitharu a zpíval. Co se týče vzhledu nástrojů, musíme si v tomto ohledu vystačit s vyobrazeními na vázách, na reliéfech a malbách.

                                                                                                            Lukáš Halas, 6. A


 

Zajímavé osobnosti hudby vážné i nevážné

 

Freddie Mercury

 

Narodil se jako Farrokh Bulsara 5.9. 1949 ve Stone Townu (Zanzibar). Zemřel na selhání imunity (AIDS) 24.11.1991 Londýn (Velká Británie). Byl zpěvák a skladatelem rockové skupiny Queen. Měl 4 povolání: zpěvák, muzikant, skladatel a producent. Uměl hrát na klavír, klávesy, kytaru a také uměl zpívat.

Měl matku jménem Jer, se kterou měl velmi silný vztah, otce Bomi a mladší sestru Kashmir.

V pěti letech začal chodit do školy, byla to misijní škola v Zanzibaru. V roce 1955 přebýval v Bombeji (Indie) na internátní škole St. Peter´s v Panchgini, kde se mu dostalo klasické britské výchovy. Začal hrát na klavír, který pozitivně ovlivnil jeho pozdější kariéru. S kamarády si založili první hudební skupinu jménem: The Hectics, kde hrával na klavír. V této skupině dostal přezdívku Freddie, ta přezdívka se líbila i jeho rodičům a jeho skutečné jméno se zapomnělo. V roce 1963 opustil školu z neznámých důvodů a vrátil se domů do Zanzibaru a dokončil svoje vzdělání v klášterní škole St. Joseph´s.

V roce 1965 se celá rodina přestěhovala do Velké Británie. Zde se mu ve škole nějak nedařilo a zhoršil se ve všech předmětech, kromě jednoho, a to bylo umění.To ho přinutilo se přihlásit na uměleckou školu. Na začátku školního roku 1966 nastoupil na londýnskou školu Ealling College of Art. Ve škole se seznámil s Timem Staffelem a začali spolu trávit většinu času.

V roce 1967 už hrál v poloprofesionální kapele s Brianem Mayem a Rogerem Taylorem .

Jméno kapely byl Smile.Dříve se mohla skupina jmenovat Grand Dance (navrhoval to Roger a Brian),ale po několika protestech se domluvili na názvu Queen. Tak vznikla tato legendární skupina. I přes nějaké protesty potřebovali ještě jednoho člena, kterým se stalbaskitarysta John Deacon.

 

 

V kapele Queen byli:
Freddie Mercury
Mike Grose
Barry Mitchell
Doug Bogie

John Deacon

a nyní jsou členy skupiny Queen jen dva lidé:

Brian May

Roger Taylor

                                                                                                Jan Schwarz 6.A


 

Lucie Vondráčková

Minulý rok jsem byla na koncertu Lucky Vondráčkové a chtěla bych se s vámi podělit  o pár zajímavostí.

 

Lucka Vondráčková je zpěvačka, herečka, dabérka a manželka Tomáše Plekance.  Pochází z muzikantské rodiny. Její otec Jiří Vondráček je známý herec a zpěvák, matka Hana Sorrosová je textařka. Vydala víc jak deset alb, která získala ocenění Zlatá nebo i Platinová deska za jejich prodej. Vystudovala hudebně-dramatický obor na pražské konzervatoři. Poprvé se před kamerou objevila ve svých devíti letech, kdy hrála v seriálu Ludvíka Ráži Území bílých králů. V roce 1992 se stala moderátorkou pořadu pro děti a mládež Marmeláda.  V současnosti žije v Kanadě se svými dvěma syny a manželem.

 

                                                                                Kateřina Mareschová 6.B.


 

Bedřich Smetana

Narodil se 2. března v Litomyšli. Už od mládí se věnoval hudbě a hrál na housle a na klavír. Studoval na gymnáziu. Složil cyklus básní Má vlast. Složil sedm oper např. Prodaná nevěsta nebo Dvě vdovy.  Potom ohluchnul ale i tak skládal dál. Jako hluchý složil například Vyšehrad, Vltava nebo Šárka. Dožil se 60 let. Zemřel 12. května 1884 v Praze. Jmenuje se podle něj několik památníků nebo společností.                                                            Anna Pátečková 9. B


 

Johann Sebastian Bach

Byl německý hudební skladatel a virtuóz hry na klávesové nástroje. Narodil se v Eisenachu, jako čtvrtý syn městského hudebníka Johanna Ambrozia Bacha. Jeho předkové byli hudebníky téměř po dvě století.  Základy varhanní a klavírní hry ho učil jeho bratr. V 15 letech odešel do Lunebergu, kde se stal sborovým sopranistou. Vystudoval zde středoškolské vzdělání a rozšířil si své hudební znalosti. V 1703 pracoval jako houslista soukromé kapely a téhož roku byl přijat na místo varhaníka Nového kostela v Arnstadtu. V roce 1705 dostal třídenní dovolenou, aby navštívil jednoho z nejvýznamnějších skladatelů a varhaníků té doby Dietricha Buxtehudeho. Buxtehude se stal pro Bacha cenným učitelem a hudebním vzorem. Bach se oženil 17.října 1707 s Marií Barbarou Bachovou, svou vzdálenou sestřenicí. Bach se svou těhotnou ženou přesídlil do Výmaru v první polovině července 1708, kde nastoupil jako dvorní varhaník a komorní hudebník. Z této doby pochází velká část Bachova varhanního díla a řada dalších skladeb, např. Lovecká kantáta, nejstarší dochovaná Bachova světská kantáta. Vévoda Wilhelm Emst jmenoval Bacha koncertním mistrem. Nová pozice znamenala i nové povinnosti musel čtyři týdny komponovat jednu církevní kantátu pro nedělní bohoslužby. Bach ve Výmaru setrval do roku 1717, kdy podepsal smlouvu na post kapelníka, aniž by ovšem předem požádal svého pána o uvolnění z místa. Došlo proto ke konfliktu mezi panovníkem a Bachem. Bacha dokonce na několik týdnů uvěznili a poté omilostnili. V červenci 1720, když byl s knížecím dvorem na pobytu v Karlových Varech, tak mu onemocněla a náhle zemřela jeho první žena Marie Barbara. 3. prosince 1721 si Bach vzal za ženu Annu Magdalenu, která mu dal dalších třináct z jeho celkem dvaceti dětí, z nichž většina zemřela v útlém věku. V Kothenu  Bach zkomponoval Dobře temperovaný klavír, šest houslových partit a sonát a řadu dalších závažných kompozic. Přes uznání, které se mu v Kothenu dostalo, odešel Bach do Lipska. Bach se stal varhaníkem v Tomášském kostele v Lipsku a toto místo zastával až do konce svého života. Přitom si nadále podržel titul knížecího dvorního kapelníka v Kothenu a pro tamní dvůr i nadále dodával skladby k slavnostním příležitostem. Svou službu v Lipsku Bach nastoupil v květnu 1723. Ve své funkci byl jako městský hudební ředitel zodpovědný za hudební život ve městě a v jeho čtyřech kostelích, připravoval skladby pro bohoslužby, nejrůznější církevní a společenské příležitosti vyučoval a působil též jako vedoucí a hráč souboru Collegium musicum, který byl složen z jeho žáků městských hudebníků. V tomto období Bach vytvořil další závažné kompozice, např. Janovy pašije, Matoušovy pašije nebo Umění fugy. Pro církevní provoz komponoval pravidelně kantáty, zpočátku jednu každý týden, takže jich celkem napsal kolem tří set. Posledních deset let života bylo naplněno tvorbou, ale i relativním klidem. Bachův syn Carl Philipp Emanuel se stal hudebníkem pruského krále Bedřicha Velikého, který otce Bacha pozval na svůj dvůr a přijal ho s poctami. Koncem roku 1749 ztratil zrak a pomalu se zhoršoval i jeho celkový zdravotní stav. Bach zemřel v tichosti, avšak obklopen milující rodinou. Byl pohřben v Lipsku v kostele sv. Tomáše.

                                                                                                        Romana Musilová 8. B


 

16. LEDEN

Pamatujete se ještě na 16. ledna? Ten den, bylo to úterý, totiž bylo venku výjimečné počasí. Jak všichni víme, letošní zima nám zrovna moc té „pravé zimy" nepřinesla. Na poslední Vánoce sníh nepřišel a to, co se dostavilo později, hned roztálo (a samozřejmě byla strašná otrava sedět ve škole, pozorovat ty krásné vločky a pak, po vyjití ze školy, se jen čvachtat v té břečce, která po těch krásných vločkách zbyla L). Takhle to bylo ostatně minulé roky pořád. Zlom ale nastal právě letos 16. ledna. To vám byla od rána tak hnusná zima - ale toho sněhu! Byl to prašan, ze kterého nejdou moc dobře stavět sněhuláci, jeho výhody ale nad předchozím sněhem daleko převyšovaly. Už když jsem ráno šla před dům kamarádky, abychom spolu šly do cvičení z matematiky, sníh (protože ho bylo ještě málo a dost foukal vítr) na silnici vytvářel tokový nezvyklý a nádherný efekt - jako polární záře v provedení sněhu, vítr unášel různými proudy a vytvářel tak nezapomenutelnou krásu... To se ale změnilo, když jsme se s kamarádkou musely obrátit a jít do školy samozřejmě tak, že nám studený vítr foukal v plné síle do tváří... Zahaleny do šál jsme se přibližovaly rohu, na kterém se k nám připojila další kamarádka, která nás popoháněla, protože už jsme šly tak na knop. První spolužačka dokonce kvůli tomu větru prohlásila, že už chce být ve škole... No věřili byste tomu? No dobře, ta druhá zas říkal, že by místo školy zůstala radši v tom mrazu, ale většina už chtěla být někde v teple... V tento den nás ale sníh konečně nezklamal a vydržel až do odpoledne. To už taková zima a vítr nebyly, takže se šlo mnohem líp. Zezačátku jsem si samozřejmě na sníh musela zvykat, ale pak - jak hezky ten prašan klouzal! O takovém dni přece nejde nenapsat! Na naší ulici to dokonce klouzalo ještě víc a ani tam ještě nejel posypávač! Kdybych neměla kroužek a nebylo před olympiádou z dějepisu, snad bych s bráškou vyrazila bobovat...

Dospěla jsem k závěru, že ač je prašan nevhodný na sněhuláky, má (alespoň pro někoho) mnoho výhod. Těmi jsou snadné oprašování auta od sněhu, větší klouzavost (ale jen občas, aby se cesty neuklouzaly úplně a nebyly nebezpečné) a především to, že se sníh nerozpouští. Ale teď už dost povídání o sněhu. Tématem našeho čísla je totiž hudba a sníh s hudbou nemá pranic společného... Napadlo mě tedy, že by na Wikipedii mohlo být něco významného o hudbě právě na tento den. A naštěstí jsem na někoho narazila. Dokonce s výjimečným jménem - řeč bude o českém jazzovém pianistovi, hráč na klávesové nástroje, hudební skladatel a aranžér Zdeněk Zdeněk.  

Je to už trošku delší doba od toho, kdy se tento pán narodil, bylo to v roce 1960 v Karlových Varech. Není to ale zas tak dlouho na to, aby náš svět opustil, naštěstí je tedy pořád ještě mezi námi. Navštěvoval základní uměleckou školu další osobnosti s neobvyklým jménem - škola se jmenovala po Jindřichovi Jindřichovi a sídlila (a možná ještě sídlí) v Chebu. Také studoval na konzervatoři, obor samozřejmě klavír. Již během vojenské služby byl členem orchestru - Tanečního orchestru Jaroslava Dudka. V této době založil s kolegy Kopem, Honzákem a Šulcem jazzovou skupinu „Zelený kvartet". Do této skupiny se poté v roce 1985 přidal ještě poslední člen, houslista Martin Zbrožek. A právě s příchodem Zbrožka se název kapely změnil na „Naimu", pod kterou jsou tito pánové známější a také slavnější. Jedním z úspěchů Naimy bylo např. trojnásobné vyhodnocení jako nejlepší jazzové skupiny v letech 1987 - 1989. Pokud ale ani Naimu neznáte, určitě budete znát Večerníček Čtyři uši na mezi nebo Gogo a Figy - k těmto Večerníčům skládal hudbu právě Zdeněk Zdeněk. Další zajímavostí je skládání hudby k Harrymu Potterovi a Kameni mudrců, kterou jste mohli slyšet na CD vydaném v roce 2008 Albatrosem.

 

částečně s pomocí Wikipedie Karolína Podivínská, 9. B   


 

Hudba v mém životě

(úvahy a kresby  žáků 8.C)

 

Hudba je, dá se říci, můj život. Například já si bez hudby život nedovedu představit. Každý den si poslechnu alespoň jednu písničku, je to pro mě takový odpočinek. Hudba mi pomáhá někdy i zapomenout na to zlé a dokáže mě rozveselit. Někdy je to zase hudba, u které si pobrečím. Když jdu ven, poslouchám ji, když se bojím, poslouchám ji také, poslouchám ji, i když je mi smutno. Když někde začne hrát moje oblíbená hudba, vykouzlí mi to úsměv na tváři. Myslím, že hudbu by měl poslouchat každý, aby měl lepší den.

Katka Valášková

 

Hudbu mám moc rád, hlavně proto, že zažene dlouhé chvíle. Jestli jedu autobusem do školy nebo třeba na výlet, skoro pokaždé mám v uších sluchátka a poslouchám hudbu. Když jsem naštvaný a nebo veselý, poslouchám hudbu. Dokonce poslouchám hudbu i než jdu spát, protože se mi pak lépe spí. Hudbu bych já sám chtěl zpívat, ale nejde mi to, protože nemám hudební sluch. Mám rád zábavnou hudbu. Vážnou hudbu moc rád nemám, a proto ji neposlouchám. Zkrátka, pokud se nudíte, hudba je správné řešení, ale ne pro všechny. Někdo ji třeba rád nemá.

Dominik Daněček

 

Hudba má pro mě hrozně důležité místo v životě. Poslouchám ji, když jsem šťastná, smutná, naštvaná, poslouchám ji v podstatě kdykoli. Hudba mi také pomáhá zbavit se stresu, nebo si jen tak pobrečet nebo zavzpomínat. Jak už jsem řekla, ráda při hudbě vzpomínám. Hodně písniček mi pčřipomíná některé šťastné nebo smutné okamžiky v mém životě. Třeba to, jak jsem byla malinká. Jako malá pětiletá holčička jsem neposlouchala žádnou Dádu Patrasovou ani Karla Gotta, ale poslouchala jsenm s mým bratrem a taťkem metal, přesněji Linkin Park a Depeche Mode. Jako malá jsem je milovala a musím říct, že je miluju dosud. Takže si někdy pustím jejich písničku a užívám si ji, jako by mi bylo zase pět a zpívám svůj předělaný dětský text. S hudbou se potkávám v podstatě každý den. Pouštím si ji každý den, když jdu do školy, když přijdu domů, když jsem venku s kamarády. Já osobně mám pořád ráda ty skupiny, jako když jsem byla malá, ale teď se k tomu přidal ještě rap. A také miluju koncerty, zrovna za týden ne jeden jedu a těším se. Prostě hudba mě provází každý den a já ji miluju.

Kristýna Dvořáčková

 

S hudbou se všichni setkáváme prakticky pořád. Když nakupujeme v obchodě, rádia v autě, koncerty, nebo třeba jen pobroukávání ostatních... Ale proč je vlastně hudba všude? Je to proto, aby byl svět veselejší nebo aby tu nebylo takové ticho? A není už hudba na každém kroku trochu moc? Podle mého názoru, když si někdo zpívá nebo hraje nebo něco poslouchá, má hned lepší náladu. Já vždy, když jsem smutná nebo unavená, si něco pustím a hned se cítím lépe. Podle mě hudba dodává pozitivní energii.

Zdenka Marková

Hudba může být vším a může mít všechny podoby, může být smutná, veselá, otravná, chytlavá, a právě proto se hudba váže k většině mého života. Ačkoli nehraji na žádný hudební nástroj, tak si nedokážu představit život bez hudby. Hudba je i dobrý přítel, dokáže nás rozveselit, může nás rozplakat, motivuje nás. Hudba má v mém srdci obrovské místo. Díky své rozmanitosti, možnostem a charakteru.

Matyáš Sýs


 

Kdybych byl/a hudebním nástrojem, byl/a bych....

 

Kdybych byla nástrojem, byla bych houslemi. Proč? Hrála jsem na ně, je to elegantní nástroj, líbí se mi jejich zvuk. Líbí se mi hodně písní, ve kterých jsou slyšet. Dá se jimi vyjádřit spoustu emocí. Kdybych byla houslemi, hrála bych celý den. Je to velmi složité, vím to, právě proto jsem to nevydržela na ně hrát. Hrála bych ve velkých divadlech. Je tam úplné ticho, je jen slyšet housle...

Barbora Viková

 

Kdybych byla hudební nástroj, byla bych flétna. Možná mě jako první napadla flétna, protože to byl první hudební nástroj, na který jsem kdy hrála. Měla jsem hodnou učitelku a hraní na flétnu mě bavilo. Když se řekne flétna, vybaví se mi dobrý pocit. Flétnu mám i spojenou se svým malinkým já. Provázela mě životem od školky do třetí třídy. Flétna má také krásný vysoký líbivý hlas, možná i to je jeden z důvodů, proč mě napadla jako první.

Kristýna Dvořáčková

Kdybych byla hudební nástroj, byla bych klavír, protože na něj hraji už asi pět let. Mám ho v pokoji a ráda hraju písničky, které jsou na klavíru hezčí, než ty elektrické. Podle mě je klavír nejhezčí hudební nástroj. Pokaždé se na něj dá hrát jinak. Myslím si, že většina moderních písniček vznikla nějakým jednoduchým rytmem na klavír.

Zdenka  Marková

 

Kdybych byl hudební nástroj, byl bych housle. Proč zrovna housle? Asi proto, že už jako malý jsem miloval ten zvuk, když smyčec sjíždí po struně a vydává úžasné tóny. Ale především asi kvůli tomu, že je opravdu těžké zahrát na housle krásný nevrzavý tón. Tím neříkám, že hra na ostatní nástroje není složitá, ale housle, tedy alespoň dle mého názoru, mají něco, co ostatní nástroje nemají a možná také proto, že jsou velmi elegantní.  Zkrátka housle jsou pro mě jasná volba.

Matyáš Sýs

Kdybych byla hudební nástroj, byla bych klávesy. Hraju na ně už třetím rokem. Když klávesy správně nastavíte, zahrajete tóny každého nástroje. Klávesy jsou vlastně všechny nástroje v jednom. Na klávesy zahrajete jak v houslovém klíči, tak v basovém. Myslím si, že na klávesy zahrajete snad každou píseň. Klávesy mají také spoustu doprovodů, a tak je píseň ještě hezčí a plynulejší.

Hedvika Přichystalová

 

Kdybych byl hudební nástroj, byl bych bicí. Podle mého názoru jsou bicí vášeň. Jste smutný? Dáte si blues, jste veselí... dáte si něco rychlejšího, pokud jste naštvaný, rozzuřený, je to váš nejlepší přítel. Souprava nikdy není úplná, vždycky se dá něco přidělat, to je to kouzlo. Navíc bicí jsou tu odpradávna. Bicí zkrátka dodávají rytmus, často styl, jsou neskutečně důležité v každé kapele a také je rozdíl, pokud někdo na bicí hraje a nebo jen hraje do rytmu.

Matyáš Plšek

 

Kdybych byl hudební nástroj, byl bych píšťalka, protože by do mě nikdo nemlátil, jako třeba do bubnů. Ležel bych většinu času v obale a občas si vesele zapískal. Sice bych nebyl tak slavný jako ostatní nástroje ve světě, ale u nás na vesnici bych byl hvězda. Byl bych pohodář a uměl bych rozveselit lidi.

Martin Špidlík


Co se děje ve škole

INFORMACE ZE SETKÁNÍ ZÁSTUPCŮ TŘÍD S PANÍ UČITELKOU BAJEROVOU
• Probíhá rekonstrukce bytu pana školníka. Po dokončení by se tam měl nastěhovat nový pan školník Přemysl Heger.
• Byla zvolena nová školská rada. Její funkční období bude trvat tři roky.
• Projekt na zasíťování školy je zatím úspěšný. Celkové náklady by měly vyjít na 5 600 000 Kč. Od září by měl být internet v každé učebně.
• Před jídelnou je nový protihlukový strop. Součástí této rekonstrukce je i nové osvětlení. Pokud se tento projekt osvědčí, bude tento strop nainstalován i do tělocvičen.
• Bylo vyhlášeno výběrové řízení na nového ředitele školy. Nový pan ředitel by měl nastoupit od příštího školního roku.
• V rámci opravy učebny PC1 dojde k přebudování této učebny na učebnu cizích jazyků.
• Od velkých prázdnin bude ve škole bezbariérové WC.
Kateřina Kolářová 8. B

Návštěva Střední školy André Citroena Boskovice
Dne 12. 1. 2018 se naše třída 9. B místo psaní prověrky z dějepisu vydala do Boskovic na exkurzi do již zmiňované školy. Bylo to vcelku nečekané, protože jsme se tuto informaci dozvěděli až pár dní před akcí. Jelikož nás prováděli třemi učebnami, rozdělili jsme se na tři skupiny - první vedla p. učitelka Hanušová, druhou p. učitel Procházka a na třetí skupinku již učitel nezbyl, proto procházela učebny sama. Já jsem zrovna patřila právě do této skupinky, budu vás tedy informovat o průběhu dne z pohledu naší skupinky.
Jako první jsme šli do učebny elektrotechnického měření. Zde jsme měly (byly jsme ve skupince jenom holky) strávit celou hodinu a půl. Pan učitel, který se nám měl věnovat, s námi o fyzice vlastně moc nemluvil (on vlastně celé to, co nám měl ukázat, projel velice rychle a stručně) s tím, že nás tím nebude zatěžovat a že z nás elektrikářky stejně nebudou. No, to nemůžu popřít, opravdu nebudou. Přecházel tedy k různým naprosto jiným tématům, které bychom ve fyzice asi nikdy neprobírali... Nejhorší na tom ale bylo to, že „to, čím nás nebude zatěžovat" bylo to, co jsme měli probrané ve fyzice. To ale ten učitel samozřejmě nevěděl, takže pořád témata fyziky nějak obcházel a my se nudily, protože jsme až na pár drobností všechno uměly. Nebylo divu, že když nám asi na poslední půlhodinu dal součástky elektrického obvodu, byl celý udivený, jak nám to jde...
Po této netradiční dvouhodinovce fyziky následovala svačina. Byla to moc dobrá a moc velká, čerstvá a promazaná bulka se zeleninou, k pití jsme dostali buďto kofolu nebo malinovku.
Po svačinové přestávce následovala prohlídka a praktická část v dílnách. Upřímně, docela jsme se zhrozily, že v této dílně budeme muset strávit další hodinu a půl a vyrábět svícínek z kovu. Nicméně, alespoň moje očekávání tato učebna předčila - to díky speciálním strojům, které za nás kov ohly, navroubkovaly, ustřihly, kluci nám do kousků dírky taky vyvrtali... Zkrátka žádné složité ohýbání a řezání na svěráku, ale během chvilky hotovo... Odnášely jsme si tedy každá hotový svícínek na čajovou svíčku.
Poslední učebna byla počítačová učebna. Zde jsme každá obsadila jeden počítač a pracovaly jsme podle pokynů dalšího z učitelů této školy. Dělaly jsme každá formátování textu a iniciálu, graf s vlajkami států a jejich obyvatelstvem. Za sebe i za některé další mohu říci, že tato učebna pro nás byla nejlepší.
Pak jsme měli oběd - dobrá polévka, měkoučký kuřecí řízek s bramborami a zeleninkou a nakonec výborný dezert - oslazený tvaroh s lesním ovocem.
Tímto také děkujeme za zajímavou exkurzi a zpestření pátku 
Karolína Podivínská, 9. B


Zeměpisná olympiáda
Zeměpisná olympiáda se konala dne 23.1.2018. Bylo to odpoledne ve 14.00 a končilo ve 14.45-15.00. Třeba tam byla úloha, že máme spočítat, kolikrát se Česko vejde do Japonska. Při olympiádě jsme vyhledávali v atlase. V lavici jsme museli sedět sami, abychom měli klid a místo na práci. Celkem tam bylo 6 úkolů. Zúčastnilo se17 šestáků a také nějací sedmáci, osmáci a také deváťáci. Pro mě to bylo docela těžké, i když jsem se ptala svých kamarádek, tak také říkaly, že to je těžké.

Monika Pátečková, 6.C

 

 





































































































































































































































































































































































 

Aktuality

 
webdesign: frogDesign.cz © 2008 code & programming: © 2008