číslo 72

Přátelé, kamarádi,
tak už se to blíží, už je to tady!!!! Jestli se teď někdo ptá, co, tak pochybujeme o jeho duševním zdraví!!! Vždyť i počasí láká spíš na koupaliště, než do školy!!!
Ale i v tom závěrečném sprintu se členové redakční rady vybičovali a dali dohromady toto , v tomto školním roce poslední , číslo časopisu. Doufáme, že si na něj najdete čas mezi závěrečnými písemkami a testováním.
Určitě si přečtěte rozhovor, nový pan školník nám něco o sobě prozradil ( do příštího čísla už máme slíbené odpovědi i od druhého pana školníka). Téma čísla se vám snad bude také zamlouvat, vždyť kdo by se nezajímal o lásku? Též ve škole se mnohé událo, hlavně soutěže (a úspěchy v nich), ale také exkurze, a třeba i pobyt Němců v Letovicích.
Ve vlastní tvorbě si určitě přečtěte povídku Karolíny Podivínské a prohlédněte si fotografii, kterou nám zaslala Ema Tesaříková - nová členka redakční rady, která nám bude pomáhat hlavně s fotografiemi.
Takže, příjemné počteníčko, úspěšné zvládnutý závěrečný finiš a krásné, dlouhé prázdniny
vám přeje
váš


Rozhovory
Všichni jste určitě zaregistrovali, že máme ve škole nové školníky, a tak jsme nelenili a poprosili je o rozhovor. Zde máte ten první, s panem Vítkem Šamšulou :
1. Co byste nám o sobě prozradil?
2. Co všechno je náplní vaší práce?
3. Chodil jste na tuto školu? Jak na to vzpomínáte?

 

1. Já bych o sobě radši nic neprozrazoval, abych zůstal tajemný 
Ale budiž, pokud Vás to zajímá, tak tedy: pocházím z Letovic, jsem ženatý, mám 3 kluky- Prokopa, Metoděje, Jeronýma a kocoura Bohouše. A proč se jmenuje zrovna Bohuš? Když jsme ho dostali, jako malé koťátko, pořád kňučel a „mňaňčel", prostě se mu stejskalo po mámě. A tak jsem si vzpomněl na jeden známý film, kde se Bolek Polívka jmenoval právě Bohumil Stejskal.
2. Vy si asi myslíte, že náplní mojí práce je, že opravím všechno, co rozbijete. Ale tak to není. Věci, které ve škole máte, jsou tu pro všechny a je na vás, jestli je ostatním zničíte, nebo se budete chovat jako rozumní lidé. Každý nese odpovědnost za to, co dělá - aspoň ve svém svědomí.
Mým úkolem je postarat se, abyste měli k učení všechny základní potřeby: teplo (s tím teď naštěstí moc práce nemám), světlo (když vám nesvítí zářivky), sucho (aby vám nezatíkalo do tříd), jídlo (když kuchařkám nefunguje technika), zkrátka, abyste se ve škole cítili jako doma. Anebo i líp než doma. A k tomu je ještě velká spousta papírování - zapisování, výpočty, propočty, kalkulace, hlášení... Asi nejtěžší jsou pro mě revize, protože každý hasicí přístroj, každý elektrický spotřebič, plynové zařízení musí být v určité lhůtě zkontrolováno odborníkem a musím včas tuto kontrolu zajistit.
3. Od první do čtvrté třídy jsem chodil do školy na ulici Tyršova, od páté do osmé sem na Komenského. Vzpomínám si, jak jsem tady ze začátku hodně bloudil, jak mi proti té staré malé školičce na Tyršové připadala veliká a moderní. Na něco vzpomínám rád, na něco bych radši zapomněl, ale celkově to asi nebylo tak hrozné, když jsem se sem zase dobrovolně vrátil 
Přeji Vám všem krásné prázdniny a abyste se i vy dobrovolně vrátili zase v září zpět!

 

Téma čísla - láska ve všech podobách
Jak se jinými jazyky řekne láska, přátelství a miluju tě
láska miluju tě přátelství
angličtina love I love you friendship
němčina liebe Ich liebe dich Freundschaft
slovenština láska milujem ťa priateľstvo
polština miłość Kocham cię przyjaźń
francouzština aimer Je t'aime amitié
italština amare Ti amo amicizia
turečtina aşk Seni seviyorum dostluk
rumunština dragone Te iubesc prietenie

Anna Pátečková 9. B


Láska
Láska je abstraktní. Každý vidí lásku jinak. Je to vlastně akt vůle. Můžeme milovat mnoho věcí a lidí. Lásku však rozdělujeme takto:
- klasická láska: Láska jak ji známe. Především mezi mužem a ženou.
- platonická láska: Je podobná klasické lásce, ale je neopětovaná. Tudíž jen jednostranná.
- mateřská láska: Pečovatelská láska matky k dítěti.
- láska k idolu: Jde o zbožňování určité osoby.
- sebeláska: Je láska k sobě samému. V některých případech nazýváno také narcismus.
- impersonální láska: Je poněkud neosobní láska, například ke zvířatům, předmětům, nebo činnostem.
Každý však vnímá lásku jinak. Někdo třeba miluje čokoládu, knihy, vůni čerstvě posekané trávy atd.
Zuzana Ščudlová, IX.A
Láska k hudbě
Mám ráda hudbu. Odmala se učím hrát na sopránovou flétnu, později jsem přestoupila na altovou flétnu. Také ráda zpívám a chodím do mažoretek.
Zpívat se učím 2 roky a moc mě to baví, před vystoupením mám vždy trému, ale kamarádky, co chodí také na zpěv, mě vždy podporují.
Mažoretkám se věnuji od školky.
Čím jsem starší, tím se učíme těžší skladby. V mažoretkách nás je 16. Na vystoupení máme vždy moc krásné kostýmy. Jezdíme také na soustředění do Chorvatska a byli jsme i na soutěži, ze které máme první a druhé místo. Mám spoustu oblíbených zpěváků a byla jsem na různých koncertech. Hudba je můj velký koníček a láska na celý život.
Kateřina Mareschová 6.B.

 

MOJE LÁSKA

Láska.. tohle slovo má nekonečně mnoho významů a pro každého člověka znamená něco jiného. Často přemýšlím, co způsobuje, že lidé mají tak rozdílný pohled na věci, ale nejspíš je to proto, že každý člověk je jiný a jedinečný. A tak má každý svou lásku. Každý svou radost, svůj pláč...
Moje láska má taky mnoho podob. Ale já chci mluvit o mé lásce k literatuře. Často se mě lidé ptají, co ráda čtu, a když jim řeknu, že poesii, tak mě polovina těch lidí přestane poslouchat. Dokonce se mi zdá, že se poesie moc nečte. Což mne velice mrzí. Copak verše Petra Bezruče, Jaroslava Seiferta nebo Alexandra Sergejeviče Puškina nejsou pro lidi dost dobré? Tomu odmítám věřit a doufám, že to není pravda. Jen si myslím, že to, že jsou tyhle verše staré, by nemělo odrazovat lidi od jejich čtení. Mnoho názorů z nich patří i do této naší uspěchané doby.
No, takže to je ta moje láska. Není zrovna populární mít věčně zabořený nos v básničkách, ale já to miluji. A to by podle mého názoru měla být láska. Měla by být neovlivněna dobou, ve které žijeme, měla by být pro nás nějakou zvláštní útěchou v těžkých časech. A tak přeji každému, aby si tu svoji lásku dokázal najít a mít na ni svůj jedinečný názor.

Aneta Zemánková 8.B


Láska soucitem - charita


Většina z nás už asi něco darovala na charitativní účely - ať jde o peníze, hračky,... a nejčastěji oblečení. Nebojte se, nebudu sem psát historii charity. Budu psát o něčem daleko důležitějším - o lidském soucitu k druhým lidem. Empatie, tak se říká schopnosti vžít se do role druhého. Proč právě o tom?
Na toto téma mě navedlo víc faktorů. Za prvé: přebrala jsem si nedávno skříně a vyřadila spoustu věcí; za druhé: v televizi dávali reklamu, která vyzývala k finanční pomoci potřebným za účelem získání pitné vody; a za třetí: neměla jsem splněné téma časopisu - láska. Skloubením těchto podnětů jsem dostala název a podstatu svého článku. Nebude nijak zvlášť poučný a pro někoho ani dvakrát zajímavý, věřím ale, že alespoň hrstka z vás mě pochopí a podpoříme myšlenku vlastním chováním.
Celé povídání bude vycházet z prvního faktoru - mých skříní s oblečením. Každá správná holka mi jistě porozumí, když sem napíšu, že se mi kolikrát stane, že civím do plné skříně a stejně nevím, co si vzít
na sebe. Jsme prostě moc rozfrfňané... Dennodenně je pro nás samozřejmostí teplo a světlo, oblečení a elektronika - a vůbec si neuvědomujeme, že tolik lidí na druhém konci světa na tyto „vymoženosti" vůbec nemá peníze, i když pracují mnohem tvrději než my, sedící ajťáci a úředníci. Pojďme ale zpět k oblečení. Když jsem dávala různé kousky do tašek, napadlo mě - nebudu psát o charitě, ale budu psát o pocitu štěstí. Možná mi docela nerozumíte a připadá vám, že plácám páté přes deváté. Nemějte strach, vysvětlím.
Až budete někdy vyřazovat nějaký vámi opravdu neoblíbený kousek, zkuste se zamyslet nad člověkem, který tenhle škaredý kousek dostane. Tenhle staromódní, škaredý a odporný kousek za několik týdnů dostane dítě, které se tam někde třese zimou, a rodiče mu nemohou koupit nic víc na sebe. Ono neřekne zhola nic na to, že tenhle kousek nosil už někdo před ním, že je z roku 1990 a že je na něm staromódní vzor. Ne! Toto dítě bude šťastné. Bude šťastnější než ten kluk, který dostal k narozeninám nový Iphone, a bude šťastnější než tamten pětkař, který dostal z testu jedničku. Bude šťastné, protože umí být vděčné a zná váhu toho, co dostává. Odměnou je pak vřelý a upřímný, naprosto neobdobný dětský úsměv.
Vždyť nemusíte posílat charitě miliony. Stačí jen nepatrná drobnost - každým obnošeným kousíčkem oblečení a každou nepotřebnou zachovalou hračkou dáváte chudému dítěti kousek jeho vysněného ráje.

Karolína Podivínská, 9. B

 



Přátelství
Přátelství je mezilidský vztah vyznačující se vzájemnou náklonností a porozuměním. Důležitá je také vzájemná upřímnost a důvěra. Lidé v přátelském vztahu se vůči svým protějškům chovají ohleduplně a chtějí pro své přátele to nejlepší. Přátelství je téměř ve všech charakteristikách shodné s láskou. V přátelství je také běžná vzájemná nezištná pomoc. Charakteristiky přátelství se v průběhu vývoje člověka mění.
Monika Pátečková 6. C
AFRODITÉ - ŘECKÁ BOHYNĚ LÁSKY A KRÁSY

Afrodité byla podle pověsti dcerou boha Urana, podle jiné dcerou vládce bohů Dia. Stala se manželkou kulhavého boha Hefaista (jeho matka Héra jej totiž jednou ve zlosti svrhla z Olympu). Údajně se zrodila v moři, které ji na břehy ostrova Kypr vyplavilo v lastuře. Měla své osobní kouzlo, a podobně jako jiní olympští bohové, měla ráda časté zálety. Ani její manželství s Hefaistem, ke kterému neprojevovala ani špetku lásky a náklonnosti, nijak neomezovalo její vztah s bohem války Areem.
Afrodité byla také jednou z příčin Trójské války, protože trójskému princi Paridovi slíbila za manželku nejkrásnější ženu světa, Helenu. Jestli však jejich lásce v cestě nic jiného nestálo, pak především Helenin manžel, Spartský král Meneláos. Jelikož Paris Helenu ze Sparty unesl, a jelikož ji chtěl Meneláos zpět, nastala bezvýchodná situace. A protože obě dvě strany disponovaly silnou armádou, není nic jednoduššího, než si domyslet ráz následujících událostí...
V Afrodité našla svůj předobraz římská Venuše. Mezi vyznavače jejího kultu pak patřil i slavný římský vojevůdce a diktátor, Gaius Iulius Caesar, jenž přímo odvozoval původ svého rodu právě od Venuše. Dodnes jezdí do Říma turisté, aby mohli obdivovat trosky Venušina chrámu na Caesarově fóru (náměstí). Lukáš Halas 6. A

Erós
Je bůh lásky, syn boha Area a bohyně lásky a krásy Afrodity. Jeho římským protějškem je Amor. Erós není spojený pouze z čisté lásky, ale také z chaosu. Létá na svých zlatých křídlech s lukem a šípy. Řekové ho milovali a uctívali, a on jim na oplátku posílal šípy lásky dolů. Koho se šíp dotkl, v tom zaplanula láska. Erós byl jako malý, roztomilý, veselý, zlý, syn bohů. Zeus ho chtěl hned po narození zabít, protože věděl, že jeho šípům podlehne každý i on sám. Ale Afrodita ho už jako malého chlapce schovala do hlubokých lesů, kde se o něj staraly divoké lvice. Když vyrostl, tak se vrátil k matce na Olymp. V umění je Erós vyobrazen jako buclatý andílek, s kudrnatými vlasy, křídly, lukem a šípy.
Romana Musilová 8. B
Pes, nejlepší přítel člověka
O psech se říká, že jsou to nejlepší přátelé člověka. Jsou to chlupatí kamarádi na čtyřech tlapkách s příjemnou hladkou srstí. Když vyvalí svoje kukadla, udělali bychom pro ně všechno. Jsou velice hraví, vždy vás rozveselí, hlavně když vám je zrovna smutno. Ale není to jen zábava, musíme se o ně starat, chodit s nimi na procházky, koupat je a krmit. Může vám rozkousat i nějakou tu pantofli, nebo jinou pro nás potřebnou věc. Nedělá to naschvál, jen to považuje za svoji hračku, a proto bychom je měli naučit alespoň základní povely. Spousta lidí považuje psa za svého nejlepšího přítele, protože spolu tráví hodně času. Nikdy vám nemůže říct nic ošklivého. Každý pes je vděčný, když má rodinu, která se mu věnuje. Úžasní psi jsou ti, kteří pomáhají sluchově, zrakově či jinak postiženým lidem. Takoví lidé si ho opravdu váží, už když jim je jenom nablízku. Bohužel jsou i lidé, co dokážou těmto bezbranným stvořením ublížit. Myslím si, že si to nezaslouží. Važme si jich a dobře se o ně starejme, oni nám to vrátí. Dita Leinveberová 8. B

Moje láska je k zvířatům , obvzlášť ke psům. Nejraději mám rád rasu ,,ZLATÝ RETRÍVR". A mám své jedince Báru a Berný. Chodím je rád venčit, hrát hry, chytat je a házet balónek. Timur Pjatygin 6. A




Co se děje ve škole
Setkání se zástupkyní I. Bajerovou:
- nová paní vychovatelka, která tu bude až do konce školního roku
- hory -50 až 60 žáků
- 14. dubna zápis prvňáčků - asi 95 žáků
- od 2. 5.návštěva žáků z Kirchlintelnu (5.5.oslava výročí partnerství našich škol)
- chystá se nainstalování Wifi
- červen - nový strop v jižní tělocvičně z důvodu rozléhání zvuku
Adriana Hodaňová 6.A

Byli jsme na horách
Od 11. 3. do 17. 3. jsme byli na lyžařském kursu na Dolní Moravě. Spali jsme v hotelu Sněžník. Každé ráno v 8 hodin jsme měli snídaní formou bufetu. Budíček byl proto v 7.30. Po snídani jsme šli lyžovat. Ve 12 hodin jsme měli oběd a do 13 hodin byl polední klid. Potom jsme jeli zase lyžovat. V 15. 30 jsme byli zase zpátky na chatě, následoval odpočinek a večeře v 18 hodin. Po večeři v 19 hodin jsme měli shrnutí dne. Po shrnutí jsme hráli hry. Ve 21.30 jsme se šli umývat a ve 22.00 byla večerka. Sněhu na sjezdovce bylo asi půl metru, lyžování mě bavilo. Hodnocení 9 z 10. .
V neděli 11.3. jsme měli sraz na zastávce Komenského v 9. 45 hodin. Jak jsme přišli na zastávku, tak jsme paní zdravotnici odevzdali kartičku pojišťovny a papír o bezinfekčnosti. Když přijely autobusy, tak jsme do nich začali skládat věci. A pak jsme vyjeli. Cesta byla dlouhá a nudná, jeli jsme hodinu a půl. Jak jsme dorazili na hotel, tak jsme vyskládali věci z autobusu na suché místo. Nejprve si šli kluci dát lyže do lyžárny a potom i holky. Po odnešení lyží jsme si dali věci do verandy a paní učitelka Zouharová nám šla ukázat pokoje. Po chvíli jsme šli pro věci a dali jsme si je do pokoje. Po ubytování jsme šli na oběd. Měli jsme vepřo knedlo zelo a oběd byl dobrý. Po obědě jsme šli lyžovat. Na sjezdovku jsme jeli skibusem. Museli jsme šlapat do kopce, abychom ukázali, jak umíme jezdit. Šlapali jsme celkem 3x. Já jsem byla ve 4. skupině. Po určení do skupin byl ke každé skupině přiřazený učitel. 1. měla pana učitele Štesla, 2. paní učitelku Zouharovou, 3. skupinu vedla paní učitelka Havlíčková, 4. pan učitel Šos. Jednou jsme si sjeli svah a šli jsme na skibus. Pak byly ještě dvě skupiny nelyžařů 5. a 6., o ty se starali pan učitel Šimák a Winkler. Večer jsme měli přednášku o bezpečnosti. To byl první den a následovaly další stejně úžasné.
7. A

Recitační soutěž

Jako každý rok se konala recitační soutěž, takže jsem o tom napsala pár řádků: Školní kolo pro mě byl jeden velký šok. Nachystala jsem si úryvek z knížky Hovno hoří, kterou napsal Petr Šabach. Tento text rozhodně nebyl mou srdeční záležitostí, ale znáte to, pokud chcete uspět ve školním nebo okresním kole, měli byste si vybrat nějaký úryvek, který pobaví. Takže zpět ke školnímu kolu. Nejprve musím poděkovat všem, co do toho šli, protože opravdu není snadné ze sebe něco dostat, když na vás kouká porota a soutěžící. A chtěla bych motivovat všechny, kteří se chtějí recitační soutěže zúčastnit, aby si řekli: „ Co nejhoršího se může stát?" Pravda je taková, že nic. Maximálně zapomenete text, nebo upadnete. A věřte mi to, či ne, obojí se mi stalo. Člověk si prostě musí projít menšími trapasy, aby se potom hodil do takové nálady, že se na to jeviště vyloženě těší. No školní kolo jsem vyhrála a na okresním kole jsem se umístila na 2. místě. Obojí jsem si užívala a víc než jako soutěž jsem to brala jako výlet. To se nezměnilo ani v kraji. Tam se nám bohužel stal menší problém, že jsme tam přijeli o den dřív, než jsme měli, protože nám poslali špatné informace. Musím vám říct, že víc než tragické to bylo vtipné. Místo mé čtvrté kategorie byla nultá, první a druhá. Naštěstí jsem tam ze čtvrté kategorie nebyla sama, ale byli tam se mnou dva úžasní kamarádi, kteří měli taktéž špatné informace. Strašně jsme si to užívali a já, když jsem byla na jevišti, myslela jsem, že odletím. Dlouhou dobu jsem si při recitaci nepřipadala takhle volná a ještě víc jsem si ji zamilovala. Děkuji paní učitelce Trčkové za podporu a přeji vám všem, ať si jdete za svým snem a cítíte se stejně jako já, protože to je něco úžasného.
Aneta Zemánková 8.B
Dějepisná olympiáda
Možná jste postřehli, že se v našem časopise již mluvilo o školním a okresním kole této olympiády, takže jistě víte, že tématem letošního ročníku byla první republika, tedy období od vzniku Československa 28. 10. 1918 do Mnichovské dohody, která se konala 29. - 30. 9. 1938 a neoprávněně nás připravila o pohraniční oblasti, Sudety. Toto téma se probírá v deváté třídě, takže jsem zase měla výhodu (minule byla osmácká Marie Terezie). A proč právě první republika? Vysvětlení je velmi prosté. Stačí si uvědomit, jaký je letos rok - je to přece rok výročí sta let od vzniku naší první Československé republiky!
Já jsem se úspěšně zúčastnila školního i okresního kola a podařilo se mi postoupit do kola krajského, což je opravdu velká pocta. Týden před konáním soutěže jsem byla nemocná, tak jsem čas věnovala studiu materiálů - musela jsem číst dvě knížky, dělala jsem úkoly z elektronického kursu a dělala pracovní listy z pracovního sešitu. Zkrátka, žádná procházka růžovým sadem to nebyla. Ale co. Dvacátého března jsme s paní učitelkou Trčkovou nasedly do ranního vlaku v sedm hodin a vypravily jsme se spolu do střediska volného času v brněnských Lužánkách, kde se soutěž konala. Tam nás čekalo proplacení jízdenek, přivítání s úvodními informacemi a hlavně devadesátiminutový test. Zavřeli nás do vysoké temné auly a učitele a rodiče nechali před místností. Hned první úkol byl napsat, kde se nacházeli významní čeští politici v den vyhlášení samostatného Československa. To jsem převážně tipovala, podle paní učitelky jsem možná všechny tipla správně. V testu byly některé otázky jednoduché, některé však (alespoň pro mě) opravdu obtížné. Nejvíce mě ale zaujal rozřazovací úkol. V něm se měla přiřadit čísla ke správným jménům Rychlých šípů a jejich prvního psa. Pro mě to sice byla brnkačka, protože jsem četla knihu Jaroslava Foglara Dobrodružství v temných uličkách a tátovy staré rychlošípácké časopisy, které si kupoval jako kluk, stříbrnou medailistku ale právě tento úkol připravil o první pozici. I porota si slibovala, že se podle tohoto úkolu dobře rozřazovalo. Celkem se nás v Lužánkách sjelo 28; já jsem si odvezla diplom za 18. místo a post úspěšné řešitelky.

Karolína Podivínská, 9. B


Návštěva 9. A v DPS

V úterý 27. 3. jsme se jako jediná 9. třída vydali na tvoření Velikonočních ozdob do domova s pečovatelskou službou. Po příchodu jsme se posadili ke stolům, kde už seděli babičky a dědečkové. Dostali jsme květiny, větvičky a další přírodní materiály, pomocí kterých jsme utvořili květinu každý podle svého vkusu. Bylo velice milé spolupracovat s tak příjemnými lidmi, kteří si s námi povídali a předávali nám své zkušenosti. Jak jsme měli dozdobeno, povídali jsme si chvilku s babičkami a dědečky. Potom jsme si společně zazpívali písničky. Padla i společná fotografie. Na závěr jsme roznesli po celém čtyřpatrovém domově naše výrobky. Byla to velká a silná zkušenost, poznat tak skvělé skvělé a zábavné lidi. Zuzana Ščudlová IX. A

Postřehy některých žáků 9.A z návštěvy DPS Letovíce
Líbilo se mi,
• že se s námi senioři podělili o své vzpomínky z dětství a zkušenosti ze života
• že na to, kolik je jim let, je s nimi sranda
• že jsme jim dělali společnost, protože ne každý má příbuzné, kteří je např. rádi vidí nebo už žádné ani nemají
Přišlo mi milé, že byli ti lidé opravdu rádi, že nás vidí.
Akce se mi velmi líbila a dozvěděl jsem se mnoho věcí. Ukázalo se, že staří lidé jsou velmi milí.
Mě celkem překvapilo to, že většina seniorů byla veselá a příjemná. Také se snažili, jejich výsledné dekorace byly pěkné. Jeden pán, co seděl vedle, se mě několikrát zeptal, jestli se mi jeho výrobek líbí. Byla hodně vidět snaha všech ( i nás). Myslím, že byli šťastní, protože si mohli popovídat.
Skvělí lidé, dobrá spolupráce, něco málo informaci z minulosti, skvělé pití, příjemná konverzace, poznání starých lidí.
Skok přes laťku
Dne 21. 3. se konal v kunštátské hale skok přes laťku. Sešla se tam spousta soutěžících z různých škol. Nejdříve začali skákat mladší dívky a mladší kluci, pak starší žáci. V každé kategorii bylo asi 30 soutěžících. Mladší holky začaly skákat od 105 cm. Na prvním místě se umístila atletka, která skočila okolo 145cm. Mladší kluci a starší dívky začali na 115cm. Starší žáci skákali od 125cm. Nejlépe z kluků skočil Ladislav Kubín s krásnými 160cm. Z mladších děvčat se nejlépe umístila Kristýna Dvořáčková se 135cm a skončila na 3. místě.
Dita Leinveberová 8. B
Exkurze Dlouhé stráně
Dne 2. 5. 2018 jsme byli na exkurzi v přečerpávací elektrárně Dlouhé stráně a v ruční papírně ve Velkých Losinách. Asi po dvou hodinách cesty autobusem jsme se zastavili u informačního centra, kde jsme měli patnáctiminutovou přestávku, během níž jsme nabrali průvodce, který s námi dojel až k budově s velínem. V průběhu této cesty nám vyprávěl spoustu zajímavých věcí o stavbě samotné elektrárny. Potom nás zavedl do budovy, kde jsme se usadili v místnosti se schématem podzemních částí elektrárny. Zde nám vyprávěl o tom, jak elektrárna funguje a pustil nám dvě informační videa. Poté jsme se podívali do podzemních tunelů vedoucích do haly s turbínami, ve které mi přišlo až neuvěřitelné, že tohle je celé postavené v podzemí. Posledními zastávkami naší prohlídky byly nádrže. U spodní nádrže byla pouze krátká zastávka, ale horní nádrž jsme si mohli celou obejít. Zde končila naše exkurze v elektrárně, proto jsme se rozloučili s panem průvodcem a vydali se o pár kilometrů dál do Velkých Losin. Tady jsme měli hodinový rozchod, po kterém nás čekala prohlídka losinské papírny. Tam nás paní průvodkyně seznámila s historií papírny a s výrobou papíru. Poté jsme si prošli výrobu, kde pracovalo pouze 12 pracovníků. Nakonec jsme se po náročném dni vydali zpátky do Letovic. Vojtěch Veselý 9. A

Exkurze Dlouhé Stráně a Velké Losiny
Ve středu 2. 5. 2018 se žáci 8. a 9. ročníků zúčastnili exkurze na hned dvě pozoruhodná místa - přečerpávací vodní elektrárnu Dlouhé Stráně a do papíren ve Velkých Losinách. Vyrazili jsme hned po tři čtvrtě na sedm ráno od školy a vydali jsme se na dlouhou úmornou dvouhodinovou cestu. Nikomu se naštěstí žaludek nezvedl, takže cesta byla „jen" dlouhá. Jako každý správný člen exkurze jsem si i já snažila cestu ukrátit - s kamarádkou jsme si povídaly, hrály klasické hry neklasickými formami apod. Všichni jsme se ale nakonec dostali na místo určení. Přivítal nás pan průvodce, který nás celou exkurzi v elektrárně provázel, a začal s výkladem. Člověk až žasne, co všechno si průvodci musí pamatovat... Jako první jsme šli do budovy, kde jsme byli obeznámeni s „teorií" o elektrárně - např. to, že se o stavbě uvažovalo už v šedesátých letech, že výstavba byla přerušovaná, anebo že od dostavění v roce 1996 jede neustále. Také jsme viděli krátký film a pan průvodce nás seznámil se stroji, které v elektrárně mají. Některé z nich jsme dokonce viděli na vlastní oči. Poté následoval výlet do podzemí - tunelem do místnosti, ve které byly (nejen) dva obrovské jeřáby. Tam pan průvodce zase povídal, ale moc jsem mu zrovna nerozuměla. Zdejší zajímavostí jsou speciální antiklaustrofobní obrázky, které jsou všude v tunelu - aby si i klaustrofobici odnesli požitek z jinak jim nepříjemného prostředí. Poté jsme nasedli do autobusu a udělali si zastávku na spodní nádrži - neřeknu vám už, kolik pojme vody, ale je velká. Na letošek mají v plánu ji čistit - prý jim tam dokonce spadl jeřáb při opravách. Zajímavostí také je, že ve spodní nádrži je život, v horní nikoliv. Pak jsme přijeli na horní nádrž, vyšlápli schody a octli se na vrcholku kopce Dlouhé Stráně. Před námi byla obrovská vyasfaltovaná vana (že speciálního neškodícího asfaltu). Do této nádrže dokonce vede i silnice pro stroje, které dělají případné opravy. Celou nádrž jsme obešli kolem dokola (1, 7 km?). To by bylo v podstatě vše prakticky. Nyní vás seznámím s tím, proč má elektrárna dvě nádrže a jak vlastně funguje. Každá přečerpávací elektrárna má dvě nádrže, jak jste už možná pochopili. Proč? Výroba energie totiž závisí na spádu vody z horní nádrže - voda roztáčí turbínu a ta pak svým pohybem vyrábí elektřinu. Takto se děje ve dne, kdy je špička a málo energie. Večer elektrárna přejde do druhé fáze. Pomocí levné nadbytečné energie se voda přečerpá ze spodní nádrže do horní a druhý den se proces může opakovat.
Po zajímavé prohlídce elektrárny jsme přijeli do Velkých Losin. Zde jsme navštívili ruční papírnu. Dostali jsme krátký rozchod a pak si ve dvou skupinkách papírnu prošli. Je škoda, že je takových papíren na světě jen několik. Zajímavostí bylo, že papír z této papírny se dodává na tisknutí veledůležitých dokumentů - prý papíry dodali i anglické královně! V obchůdku bylo možné zakoupit si spoustu suvenýrů jako např. obrazy namalované na losinském papíře.
Karolína Podivínská, 9. B

 



Exkurze Slavkov - Mohyla míru - 8. A a 8. B
Co se nám na exkurzi líbilo /nelíbilo, co nás překvapilo, co jsme se dozvěděli:
• překvapilo mě, že Mohyla míru je krypta
• dozvěděl jsem se, že Mohyla míru byla postavena roku 1912
• dozvěděla jsem se, že v bitvě padlo 30000 lidí
• dozvěděla jsem se, že Mohyla byla postavena na poctu mrtvých ve stylu secese, na Mohyle jsou čtyři štítonoši - Ruska, Rakouska, Moravy a Francie
• Mohyla nebyla vysvěcená, protože se různá náboženství nedohodla (pravoslavné a katolíci)
• dozvěděla jsem se, že se na poli stále dají najít pozůstatky obětí, a když se rakev, do které kosti dávají, naplní, tak otevřou památník uvnitř mohyly a přenesou je tam
• dozvěděl jsem se, že Napoleon Bonaparte byl na tu dobu úplně normálně vysoký
• v Mohyle míru je slyšet šeptání z jednoho rohu do druhého
• dozvěděla jsem se, že i když měl Napoleon míň vojáků, vyhrál
• překvapila mě vosa za krkem 
8. A a 8. B
A co říká wikipedie?
Bitva u Slavkova, známá též jako bitva tří císařů, se odehrála 2. prosince greg./20. Listopadu jul. 1805 (též 11. frimairu roku XIV.franc.) zhruba mezi vesnicemi Telnice a Tvarožná nedaleko Slavkova u Brna. Francouzská armáda v čele s císařem Napoleonem zde drtivě porazila vojsko III. koalice, kterou zastupovali vojáci Ruského impéria v čele s carem Alexandrem I. a generálem M. I. Kutuzovem a oddíly Rakouského císařství pod vrchním velením císaře Františka I. Střetnutí u Slavkova je jednou z nejznámějších bitev, které proběhly na území Moravy, a spolu s bitvou u Gaugamél, bitvou u Kann a bitvou u Leuthenu patří mezi mistrovská díla taktiky. Samotné Napoleonovo vítězství nejenže rozbilo svazek III. koalice, ale mělo také vliv na uspořádání státních celků v celé tehdejší střední Evropě, zejména pak v římskoněmecké říši.
Mohyla míru je první mírový památník v Evropě. Historicky je spojena s bitvou u Slavkova a stojí na Prackém kopci asi kilometr jižně od obce Prace, v místě rozhodujícího vítězství Francouzů nad Rusy a Rakušany. Je chráněna jako kulturní památka České republiky.

Matematická olympiáda
Okresní kolo matematické olympiády se konalo v den 17. dubna 2018 v Blansku. Psali jsme ji na základní škole. Matematické olympiády se v Blansku zúčastnilo asi kolem 60 žáků. V Boskovicích také byla matematická olympiáda, které se zúčastnilo asi 60 žáků, takže asi kolem 120 žáků ji psalo. Měli jsme na to 2 hodiny čistého času. Začínala v 9 hodin a 10 minut. Olympiáda měla 3 úkoly. Až skončila, tak jsme si daly s vyučujícími 1 hodinu na městě. Ve 13 hodin a 2 minuty nám jel vlak na nádraží v Letovicích. Byl tam například úkol: Sestroj čtverec ABCD se stranou délky 6cm. Sestrojte přímku p rovnoběžnou s úhlopříčkou AC a procházející bodem D. Sestrojte obdélník ACEF tak, aby vrcholy E a F ležely na přímce p. Ze zadaných údajů vypočtěte obsah obdélníku ACEF.
Monika Pátečková 6.C

II. kolo matematické olympiády 17/18

Zúčastnil jsem se druhého okresního kola matematické olympiády, která se konala v blanenské základní škole v jídelně. Také se zúčastnili další žáci z jiných škol a ročníků (6.-8.)
Byly tam 3 příklady na 2 hodiny
1. příklad:
Honzík dostal na Vánoce knihu, kterou hned na Štědrý den začal číst. Četl pak denně stejný počet stran, a to až do 31. ledna v novém roce. Toho dne zjistil, že zatím přečetl 78 stran, což byla právě třetina knihy. Současně zjistil, že pokud by chtěl knihu dočíst právě v den svých narozenin, musel by počínaje zítřkem každý den přičíst o čtyři strany víc než doposud.
Urči, kdy má Honzík narozeniny.
2. příklad:
Evička měla stavebnici s devíti dílky, které byly označeny 1- 9.
Časem se jí podařilo všechny dílky ztratit, a to následujícím způsobem:
*nejprve ztratila čtyři dílky označené lichým číslicemi.
*poté ztratila dílky se součtem číslic 24.(ne všechny např. 1x3x8=24)
*nakonec ztratila poslední dva dílky, na nichž byly sudé číslice.
Zjistěte, které číslice mohly být napsány na posledních dvou dílcích. Najděte dvě řešení.
3. příklad:
Sestrojte čtverec ABCD se stranou délky 6 cm. Sestrojte přímku rovnoběžnou s úhlopříčkou AC a procházející bodem D. Sestrojte obdélník ACEF tak, aby vrcholy E a F ležely na přímce p.
Ze zadaných údajů vypočtěte obsah obdélníku ACEF.
Jan Schwarz 6.A

V úterý 10.4.2018.se ve třídě 6.A konala Pytagoriáda ,bylo tam 12 otázek . Nebyly těžké, ale mozek u toho byl potřeba. Na postup do okresního kola je nutné mít víc jak 10 bodů.. TIMUR PJATYGIN 6.A

Exkurze do Ratibořic
Vyjeli jsme ze školní zastávky autobusu v 8 hodin a jeli jsme asi 3 hodiny.
Po dojetí do Ratibořic jsme šli na prohlídku zámku Ratibořice.
Podívali jsme se na různé obrazy z doby Boženy Němcové, nebo i busty bohyně Diany , Františka I, nebo Alexandra I.
Po dokončení prohlídky zámku jsme se šli podívat na mlýn a po prohlídce v mlýně jsme šli konečně na Staré Bělidlo a ještě blíž byl Viktorčin splav.
Pak jsme jeli autobusem do České Skalice, abychom si dali něco k obědu a po obědě jsme se šli podívat do školy, kam Božena Němcová chodila.
Po prohlídce školy v České Skalici jsme se vydali zpět na zastávku autobusu a jeli jsme domů.
Michal Šafařík, 7.C



Pobyt žáků z Kirchlintelnu v Letovicích

Středa, 2. 5. 2018

Ve večerních hodinách dojeli naši noví kamarádi vlakem z Prahy, kde přestupovali z vlaku z Drážďan. Po přijetí jsme se seznámili a poznali se s lidmi, se kterými budeme trávit následujících pár dní. Následně byli naši přátelé odvezeni do jejich nových domů a bytů, kde se ubytovali a seznámili se zbytkem rodiny. Někteří si dali večeři, jiní (také my) šli na vycházku třeba do parku, aby jim ukázali alespoň jedno procento z Letovic.
Čtvrtek, 3.5.2018 Program byl jasný, ráno jsem se dostavili do školy na klasických 7:30 a dali si společně jednu normální hodinu, jako kdyby byla normální škola. Hned po hodině se avšak ukázalo, že není. Lavice se daly bokem, židle se daly do kruhu jako na nějakém semináři a třída byla hotova. Potom si všichni sedli a mohli jsme začít. Nejdříve přišly aktivity na seznámení a potom také kvíz, házení kroužků, kreslení a další. Po obědě v školní jídelně byl plán v podstatě volný, až na úkol, který nám byl zadán. Podle zadání jsme se měli někde vyfotit jakožto selfie, aby šla vidět také krása Letovic.
Tobiáš Šlesingr, 9.A
Pátek 4. 5. 2018 - návštěva Boskovic
V pátek 4.5. jsme navštívili město Boskovice, především jeho historickou část. Náš výlet začal na Růžovém náměstí, odkud jsme šli přes židovskou část města. Cestou jsme viděli historické domy a synagogu. Další zastávka byla v zámeckém parku, kterým jsme prošli až k starému hradu Boskovice (teda alespoň k tomu, co z něj zbylo). Hrad jsme si prohlédli každý samostatně. Po prohlídce hradu a jeho nadvoří jsme se přesunuli na náměstí, kde jsme měli
rozchod. Když jsme se vratili domů, tak nás ještě čekala příprava občerstvení na sobotní oslavu, a po ní lampiónový průvod od památníku, který byl ukončen ohňostrojem. Tento den byl vážně jedním z mnoha, který jsme si všichni užili.
Adéla Kobylková, 8.D

Sobota 5. 5. 2018 - Velký den oslavy

V sobotu 5. 5. se konala oslava 15 let partnerství mezi Letovicemi a Kirchlintelnem. Tato akce se konala v Základní Škole Letovice. Akci zahájil starosta Kirchlintelnu a další představitelé škol a měst svými projevy. Následovalo promítání fotek celých patnácti let spolupráce. Škola obdržela strom přátelství, který jsme zasadili společnými silami. Před sportováním bylo důležité se posilnit, a proto jsme šli do jídelny. V tělocvičnách jsme si zahráli spoustu her, proběhla také společná přehazovaná, ve které jsme samozřejmě vyhráli. Poté jsme se odebrali na terasu, kde proběhl koncert skupiny Taste, která se nám velmi líbila. Dále jsme se vrátili zpět to jídelny, kde se uskutečnila diskotéka. Tento den jsme si velice užili. Kristýna Dvořáková, 8.D
6. 5 . 2018 - neděle
Dne 6. 5.2018 byl den, kdy jsme měli volný den v rodinách. Náš úkol na tento den byl nějakým způsobem vymyslet zabavný program.
S mými rodiči jsme se domluvili, že Daní vezmeme do Zoo do Zlína. Vyrazili jsem brzy ráno asi 7:30, protože tahle cesta není jedna z nejkratších. Cesta byla trochu náročná, ale všechno jsme zvládli na jedničku s hvězdičkou. Když jsme dorazili na místo určení, šli jsme koupit vstupné. Od vstupného jsme pokračovali k výběhu s žirafami, zebrami a také s takovými malými prasátky. Měla jsem v tu dobu v sobě takový příjemný pocit, když jsem viděla, jak byla šťastná. Dále jsme pokračovali k výběhu se lvy. Ti měli ještě půlnoc. Spali a vyhřívali
se na sluníčku. Mezitím jsme fotili pár fotek na památku a užívali si den. Dále jsme šli do voliéry, kde byl přístup povolen. Nad námi létali ptáčci a ta příroda kolem, no prostě pohádka. Pak jsme došli k občerstvení a sedli jsme si a koupili si něco k jídlu a pití.
Po 20 minutách jsme pokračovali dále, šli jsme do takového šíleného kopce, ale stálo to za to. Až jsme došli k takové budově, ve které je udělaná jakoby džungle. Bylo tam hrozné teplo a vlhko a bylo to hodně reálné. Pak nás čekala sladká odměna. Ale to nejlepší na konec. Poslední, co nás čekalo, byla zátoka rejnoků. Zátoka rejnoků je největší atrakce v Zoo. A pak nás čekala jen cesta zpět domů.
Lenka Navrátilová, 8.C
Pondělí - 7. 5. 2018
Tento den jsme opět začali první vyučovací hodinou. Poté jsme se rozdělili na dvě skupinky a začali vyrábět. Jedna skupinka vyráběla mýdlo, druhá pro změnu čokoládu. Potom jsme se prohodili. Mohli jsme si své výrobky donést domů a obdarovat třeba maminky ke Dni matek.
Úterý - 8. 5. 2018
Dne 8. 5. jsme se společně s Němci sešli brzy ráno před školou za účelem navštívit Vídeň. Cesta trvala asi tři hodiny a hned po příjezdu do Vídně jsme se byli podívat na sochu Marie Terezie, přírodovědné a uměleckohistorické muzeum. Dále pak Hofburg. Paní učitelky nám o všem řekly pár zajímavostí, např. že v Hofburgu sídlí rakouský prezident, poté jsme se vydali dál. Procházeli jsme Vídeň, až k ulici s mnoha obchody, kde byl asi hodinový rozchod, abychom si nakoupili suvenýry. Když jsme se všichni sešli, pokračovali jsme dále autobusem do Prátru. Zde byl také rozchod. V Prátu bylo mnoho atrakcí, třeba slavné obří kolo, horská dráha a jiné zajímavé atrakce. Po návštěvě Prátru jsme odcestovali zpět do Letovic. Doufám, že navštívím Vídeň znovu, protože byla nádherná.
Daniela Sičová 8.D


Kulturní okénko
Motýlí klub
Tuto knihu napsala Jacqueline Wilsonová. Kniha mě zaujala svým barevným obalem. Vybrala jsem si ji taky proto, že mám ráda knihy od této autorky.
O čem kniha je
Tina, Phil a Maddie jsou trojčata. Tina se od svých sester liší skoro ve všem, má své sestry ráda a je zvyklá většinu věcí dělat s nimi. První den ve škole je rozsadí paní učitelka každou k jinému stolu. Tina sedí se Selmou, kterou nenávidí. Selma ji totiž pořád otravuje. Tina se později začne zajímat o motýly a díky nim se se Selmou sblíží. Kniha je o přátelství a lásce k motýlům.
Kateřina Mareschová 6.B.
Kouzelná chůva Nanny McPhee
Je film o sedmi dětech a jejich tatínkovi. Maminka jim umřela a tatínkova teta Adelaida, která jim platí nájem domu, trvá na tom, aby se její synovec oženil. Děti jsou hrozně zlobivé. Každá chůva vždy uteče. Jednou večer, zrovna když děti otravují kuchařku, přijde k nim chůva McPhee, která umí čarovat a má spoustu bradavic. Chůva McPhee dá dětem celkem pět lekcí. Postupně jí zmizí všechny bradavice a děti se naučí slušně chovat. Jejich tatínek si najde novou paní , která se dětem nelíbí. Pomocí chůvy a jejích kouzel si nakonec vezme bývalou služebnou Evangeline.
Kateřina Mareschová 6.B.

 

Dobytí severního pólu
V sobotu 24.3.2018 jsem se zúčastnila kulturního představení Dobytí severního pólu, napsaného rukou známého, sic fiktivního českého „hrdiny ", Járy Cimrmana, Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka. Divadlo se hrálo v sokolovně v Deštné a představil nám ho divadelní spolek z Okrouhlé VOKO.
Hra byla rozdělena na dvě asi hodinové části a mezi nimi byla krátká přestávka. První část obsahovala sérii odborných referátů, týkajících se života Járy Cimrmana, druhá pak zpracování jeho díla "Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem 5. dubna 1909. Jak nejspíš víte, tato hra je humorná, ba dokonce komediální. Takže přesto, že první část zní velice nudně, my diváci jsme se nesmírně nasmáli.
V celé hře zaznělo nespočet vtipných hlášek. Ráda bych vám je pověděla, ale většina z nich bezprostředně navazuje na kompletní děj, takže byste je nejspíš nepochopili. Pokusím se vám nastínit alespoň jednu.
V jednom z referátů v první části se mluvilo o objevení sněžného muže. Když ho Cimrman potajmu pozoroval, prý sám se sebou vedl kompletní dialogy. Nerozuměl sice jeho jazyku, ale poznal, že vysokým, až pisklavým hlasem mluvil vyčítavě, hlubokým zase výmluvně a omluvně. Podle tohoto faktu ho nazvali Játy, Angličané bohužel jeho pravé jméno zkomolili na Yetty. Hra se mi velmi líbila, díky všem nadaným hercům byla výborná. Budu moc ráda, když budu mít příležitost zavítat na některé z jejich dalších představení.
Natálie Rosičová , 8.B


A nakonec ? ...... Vtipy
Jde Pepíček lesem se svým bratříčkem. Bratříček vidí, jak tam leze užovka a volá.,,
Podívej, tady leze ocas bez psa!´´

 

Pepíček dostal k narozeninám granát... a je z toho celý pryč!

Jde chlap po ulici a potká Pepíčka. Pepíček říká:
,,Máte v uchu banán!´´´
Ale pán nic neříká, tak to Pepíček několikrát opakuje. Pán si toho všimne a říká:
,,Cože? Já tě neslyším, já mám v uchu banán!´´

Pepíček doma:,, Tati, dnes jsem se jako jediný hlásil´´
Táta:,, Jo a co se paní učitelka ptala?´´
Pepíček:,, Kdo nemá domácí úkol...´´

Pepíček říká tatínkovi:
,,Tati, tu raketu mi k Vánocům kupovat nemusíš, na vojenském cvičišti jsem našel lepší.´´

Tatínek si se synem prohlíží knížku o umění:
,,Vidíš Pepíčku, takhle vypadají stavby v gotickém slohu.´´
Jé, tati, já nevěděl, že Gott je taky stavitel!´´

,,Maminko, udělej mi řízek s ostrou omáčkou.´´ říká Pepíček.
,,Tak dobře.´´
Uplyne 20 minut.
,,Mami, proč tam dáváš ty žiletky a nože?´´
Maminka odpoví:
,,Chtěl jsi ostrou omáčku.´´

Jan Schwarz 6.A

 








































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































 
























































































































































































































































































 


























































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































Aktuality

 
webdesign: frogDesign.cz © 2008 code & programming: © 2008