číslo 74

Naše škola má nového ředitele!!!
To už určitě všichni víte. Naši redaktoři se rozhodli, že rozhovor v tomto čísle musí být s panem ředitelem Randulou, který ve své funkci již skončil (a místo odpočinku dál učí matematiku). Poprosili jsme jej o odpovědi na naše otázky:

1. Jak vzpomínáte na svoje první dny ve funkci ředitele školy?
První dny i měsíce jsem prožíval takový zvláštně rozporuplný pocit. Jako učitel jsem byl zvyklý na rozvrh, vyučování a zřetelné výsledky své práce. Coby nový ředitel jsem celý den něco vyřizoval , vyjednával a na konci pracovního dne jsem měl pocit, že jsem vlastně toho moc neudělal. Až postupem času jsem se naučil plánovat a hospodařit se svým časem.
2. Jak dlouho jste vykonával tuto funkci, co vám to dalo a co vám to vzalo?
Do funkce ředitele školy jsem nastoupil na jaře roku 1990, tedy tuto práci jsem vykonával déle než 28 roků. Během této doby jsem poznal hodně zajímavých lidí, prožil množství jak velmi příjemných, tak i vypjatých situací, což mě lidsky velmi obohatilo. Stálo mě to množství času a úsilí, ale nelituji toho.
3. Jaké jsou vaše další životní plány, „až nebudete ředitelem"?
Do konce tohoto školního roku budu na částečný úvazek vyučovat matematiku a v létě „musím" vylézt na slovenskou horu Rysy, protože poprvé jsem na jejím vrcholu stál před 50 lety.
4. Jakým koníčkům se míníte věnovat?
Rád bych se v létě i v zimě pohyboval po horách, a to jak českých, tak i těch zahraničních. Pokud bych pro tuto činnost získal své vnuky, bylo by to příjemné. Hodlám pravidelně jezdit na kole především po své milované Vysočině. Ve své knihovně mám řadu dosud nepřečtených historických knih, na které snad bude čas.
5. Co byste popřál svému nástupci, žákům, učitelům, škole?
Aby díky působení ředitele, učitelů a všech pracovníků ukončovalo školu co nejvíce vzdělaných, cílevědomých a zodpovědných žáků, kteří se dokáží uplatnit v životě.
Děkujeme za odpovědi a za Vaši práci pro naši školu!!!!!!!!!


100. výročí vzniku Československa (pokračování)

Můj rodný dům
Na místě s krásným výhledem na pokraji Vysočiny stojí dodnes u Sulíkova budova staré hospody se jménem Hukovna, která však patří do Vřesic. Stojí na pokraji dvou vesnic, které jsou dnes sloučeny. Sbíhá se tu několik cest, stoupá sem pozvolna důležitá silnice od Kunštátu, severním směrem klesá prudce do Křetína a k západu stoupá k vysočině do malebné Olešnice a jižně k nedalekému Petrovu.
O této budově se dovídáme z křetínského zámeckého archívu, kdy byl dochován záznam o prodeji této budovy. Roku 1770 koupil hospodu Jiří Huk, po něm tedy název Hukovna. V době Josefa II. se psal někdy německy Huck, ale byla to jen písemná záležitost. Jiří Huk koupil starou hospodu ve Vřesicích za 200 tehdejších zlatých. (hodnota 1 zlatého bylo zhruba 150Kč, 100-200 zlatých byl zhruba plat dělníka za celý rok práce. V kupní smlouvě je uvedeno, že budovy jsou z kamene i ze dřeva. V samotné budově byla světnice, komora, kolem malá zahrádka, byly tu nutné stáje. K budově patřily i pozemky, byly to 4 měřice polí nad panským lesem.(jedna míra = měříce = 1918 m2.)
Roku 1800 předal Jiří Huk hospodu synu Františkovi, který zde hospodařil až do roku 1827. Roku 1827 František Huk pevedl hospodu Josefu Vitoulovi. Po něm zde hospodařil Josef Findejs, pak budovu koupil roku 1843 Jan Meluzín, roku 1855 zde hospodařili manželé Jan a Anna Pešovi. Pak si vzal pozůstalou vdovu Pešovou Ferdinand Hock. Roku 1898 hospoda 29. října vyhořela. Z dalších hospodářů to byla rodina Osouchova, což byl dědeček mého dědečka. František Osouch měl dceru Marii ( nar.12.8.1906 a zemřela 22.4.1992)a ta si vzala za muže Františka Blahu(nar. 22.1.1890 a zemřel 19.8.1976). Proto pokračuje rodina Blahova. Blaha František(26.1.1939)je můj dědeček a Blahová Vlasta(8.1.1940) je moje babička. Moji prarodiče a jejich rodiče pracovali přes den v zemědělství- pole, koně, krávy. Měli jednoho čeledína a jednu děvečku. Prababička patřila k selkám, které pracovali na poli a domácnost vedli pomocníci a děvčata objednaná na práci. Večer pak obsluhovali v hospodě.
V tomto domě žiji i já s rodinou, tedy dům obývají Beránkovi. Hospoda byla zrušena roku 1982. Maminka si hospodský ruch pamatuje. V tomto domě měla svatbu maminka, teta, babička, prababička. Dům sloužil i divadelním účelům a tam, kde bylo potřeba dát vesnici dohromady - kultura, schůze, ...V roce 1996 zde byl natočen film Jana Čepa, Hranice stínů. Některé scény se natáčely i v bývalé hospodě, dnešní kuchyni s obývacím pokojem.
Přikládám fotografii z roku 1939, svatební fotografie manželů Marie Osouchové a Františka Blahy (26.4.1938), hospodářskou část budovy a dnešní podobu stavení.

 

Vzpomínky ...
Můj pradědeček se jmenoval Jan Süss.
Narodil se v roce 1914 do německé rodiny jako nejmladší ze tří dětí. Dětství prožil v Letovicích ve stejné ulici, jako bydlím já. Na konci 1. světové války, kdy mu byly 4 roky, zahynul jeho otec. Děti vychovávala matka. Vyrůstaly za pomoci jejich strýce, který bydlel v Moravské Chrastové. Po skončení základní školy nastoupil do textilní továrny Faber jako tkadlec.
Když začala 2. světová válka, musel se rozhodnout, jestli se přihlásí k Čechům nebo Němcům. Bylo pro něj samozřejmostí přihlásit se k Čechům a při mobilizaci nastoupil do války proti nepřátelům. Po ukončení 2. světové války se ukázalo, že jeho rozhodnutí stát se Čechem bylo správné. Jeho strýc, přestože byl dobrý člověk, byl odsunut do Německa. Pradědeček a jeho rodina mohli zůstat. Přestože přežil 2. světovou válku, jeho osud nebyl šťastný. V 45 letech zemřel při nešťastném pádu z kola.
-----------------
Předci z matčiny strany žili na vesnici v Jižních Čechách. Praprababička měla obchod se smíšeným zbožím a prapradědeček jí pomáhal. Řekněme, že byli obchodníci. Praprababička sháněla nové dodavatele a snažila se, aby měli široký sortiment zboží, které bylo běžně potřeba. Mimo jiné měli malé hospodářství, nějaký dobytek a pole. Vše, co vyprodukovali, byli také schopni zpracovat. Prababička se narodila až po vzniku samostatného Československa v roce 1921. Pradědečkovi rodiče žili v Jindřichově Hradci a prapradědeček byl zaměstnancem u České průmyslové banky. Praprababička byla v domácnosti. Pradědeček se narodil v roce 1914.
Druzí praprapředci žili v Krkonoších. Oboje měli poměrně velké hospodářství, hodně dobytka i polí. Praprababičky byly v domácnosti a prapradědečci se starali o hospodářství a o jeho bezproblémový chod. Všichni členové rodiny museli samozřejmě pomáhat, protože hospodaření, a zejména na horách, není žádná legrace. Prababička se narodila v roce 1927. Pradědeček pak v roce 1925.
Předci z otcovi strany pocházejí z Moravy a z Prahy. Předci z Moravy byli hodně zaměřeni na zemědělství, měli propachtované pole, na kterém hospodařili, samozřejmostí bylo také vlastnictví nějakého dobytka. Prapradědeček byl vyučený švec, ale protože uměl hrát na několik hudebních nástrojů, tak si přivydělával hraním na tancovačkách. Prababička se narodila až po roce 1918, v roce 1921.
Prapradědeček z Prahy byl vyučený cukrářem a během života se několikrát stěhovali za prací. Bydleli i v Olomouci, kde prapradědeček pracoval v Zoře. Pradědeček se narodil v roce 1918.
Druzí praprapředci pocházeli rovněž z Prahy. Ze zdravotních důvodů se poměrně často stěhovali. Nějaký čas pobývali i na území bývalé Jugoslávie, v Celje. V roce 1921 se celá rodina vrátila zpět do Čech. Pradědeček se narodil v roce 1916. Prababička pak v roce 1920.
Tomáš Noll 8. B
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BLAŽKA CYRIL

Byl to můj prapraděd. Narodil se 30. října 1884 v obci Trávník. Bydlel v
Letovicích. Měl základní vzdělání a pracoval jako truhlář. Jeho žena se jmenovala Marie Blažková, za svobodna Chladilová. Roku 1912 se jim narodil
syn Emil Blažka.
Byl vojákem v 1. světové válce a bojoval v Rusku. 11. června 1918 si podal
dobrovolnou přihlášku do Československých legií. 25. srpna téhož roku byl zařazen do legií. Nejdříve bojoval proti Rakousko-Uherské armádě a Němcům
na Ukrajině. Vybojovali řadu bitev na několika frontách, obsadili Transibiřskou magistrálu, některá významná města a přesunuli se na východ. Po zklidnění situace se vrátil domů k rodině v roce 1920. Po návratu domů se vrátil ke svému řemeslu a staral se o rodinu. Zemřel v roce 1971.
V. Tomanová, 9.C

František Blaha
Můj prapradědeček František Blaha se narodil kolem roku 1893 v Rozsíčce.
V roce 1914 narukoval do armády a bojoval v 1. světové válce, ve které utrpěl
zranění. Byl postřelen do nohy. Poté strávil několik měsíců v lazaretu v Brně.
Z tohoto období mám fotografii se vzkazem, který poslal rodině. V roce 1918 se
vrátil z války a přestěhoval se do Jobové Lhoty, kde vyráběl a prodával košťata.
Oženil se a měl dvě děti, dceru a syna Josefa.
J. Dočekalová


Moje rodina před 100 lety
Moje prababička se jmenovala Kristina Dvořáková. Narodila se 4. 5. 1905 na Prostředním Poříčí jako nejstarší dítě. Když jí bylo 11 let a jejímu jedinému bratrovi 5 let, zemřela její maminka na konci 2. světové války na španělskou chřipku. Její tatínek se znovu oženil, a protože nebylo co jíst, šla už jako dítě sloužit k sedlákovi za jídlo. Nejprve pásla dobytek a později dělala veškeré domácí i venkovní práce, jako děvečka. Kolem dospělosti začala pracovat v továrně v Letovicích - v Šamotce. Protože tam byla pro dívku velmi těžká práce, nastoupila v Brněnci v Schindlerově továrně, kde se zpracovávalo přírodní hedvábí. Do práce chodila každý den z Poříčí do Brněnce pěšky. Zkratkou přes lesy. Když jí bylo 23 let (1928) vdala se za o rok staršího muže - Františka Kalase. Spolu měli malé hospodářství a 5 dětí. Prababička se starala o hospodářství a praděda si přivydělával opravou obuvi, protože byl vyučený švec. Nejstarší jejich dvě dcery šly pracovat hned do továren, až třetí narozený syn se vyučil stejný obor jako otec. Druhý syn se vyučil automechanikem. Moje babička Vlasta byla jejich nejmladší dítě. Nejprve pracovala v Tylexu a později až do důchodu na Poště v Křetíně.

Moje rodina v roce 1918

1) Rodová linie našeho dědečka Jiřího Brantnera 1948 - 2015
Náš prapraděda, dědeček našeho dědy, se jmenoval Karel Brantner. Narodil se v Brtnici u Jihlavy. Pracoval jako policejní inspektor na Praze 17. Během 1. světové války bojoval na Italské frontě, kde byl raněn. Ze zranění se vyléčil, ale s následky bojoval celý život. V roce 1919 si vzal naši praprababičku Annu von Honz z Kolína nad Rýnem (1898 - 1972). Seznámili se v Praze. Spolu měli jednoho syna, našeho pradědečka Karla Brantnera (1921-1999).

Karel Brantner 1894 - 1948 praprababička Anna

Náš druhý prapraděda ,otec matky našeho dědy,se jmenoval František Kabát (1886 - 1951). Působil v Mratíně jako vrchní strážmistr. Mratín byla vesnice nedaleko Prahy. Během 1. světové války, již byl u četnictva, a tak se nezúčastnil žádných bojů v předních liniích. Jeho úkolem bylo střežit klid ve svém rajonu . Před 1. světovou válkou si vzal Marii rozenou Burdovou a měli spolu 4 děti. Naše praprababička umřela velmi mladá, když byly naší prababičce 4 roky a to v roce 1925. Děti se jmenovali Květoslav , dvojčata Ladislav a Miroslav a naše prababička Marii. Ta byla nejmladší. Dvojčata se narodila v roce 1917. Květoslav byl za protektorátu popraven Němci a prapraděda byl nucen se svého syna veřejně zříci článkem v novinách, aby mohl vykonávat nadále svou službu a nepřivedl ostatní část rodiny do neštěstí. Ladislav zahynul jako pilot stíhací jednotky. Miroslav vystudoval jazyky a diplomacii a stal se obchodním ataché v Bruselu. Jeho život pravděpodobně skončil v Gulagu po konci 2. světové války

František Kabát (1886 - 1951)

1) Rodová linie naší babička Angely Brantnerové rozené Konečné 1943
Náš praděda, otec naší babičky z matčiny strany se jmenoval Augustin Konečný. Narodil se 26.11 1894 v Kateřinicích nedaleko Příbora. Byl důlním střelcem v Orlové, kde začal pracovat ve svých 13 letech. Hrál krásně na spoustu dechových nástrojů a byl „kapelmajstrem" hornické kapely. Jeho nejoblíbenějším nástrojem byla příčná flétna a klárinet. Během 1. světové války sloužil v Rakousku u polní zdravotnické jednotky, jako školený zdravotní personál „lapiduch". Vzal si naši prababičku Andělu rozenou Čechovskou ( 1898 - 1988) po válce v roce 1919. Během první světové války prababička pomáhala doma na statku svých rodičů. Po sňatku roku 1919 spolu měli 4 holčičky Vlastu, Jarmilu, Věru a naši babičku Angelu.
Augustin Konečný 1894-1974 Anděla rozená Čechovská

2) Rodová linie našeho dědy Františka Navrátila 1945
V roce 1878 27.8. se narodil v Meziříčku náš prapradědeček Novotný Josef do rodiny tesaře a domkaře Jana Novotného. Byl dědečkem našeho dědy. Během 1. světové války měl již postavený dům ve Lhotě u Letovic . Pracoval jako tovární dělník, ale bližší informace nemáme. V roce 1902 si vzal naši praprababičku Marii rozenou Novákovou. Ta pocházela ze Zábludova z rodiny rolníka Johana Nováka . Měli spolu pět dětí Rudolfa, Marii, Ludmilu, Růženu a Josefa. Během 1. světové války byly již všechny děti na světě a prapradědeček musel rodinu opustit a narukovat na italskou frontu, ze které se ve zdraví vrátil. Pro nás je nejdůležitější Ludmila, která se narodila v roce 1906 a je naší prababičkou. Prababičce v roce 1918 tedy bylo 12 let. Jejím úkolem v té době bylo starat se o hospodářství, pomáhat s mladšími sourozenci a chodit do školy. Ve13-ti letech končila školní docházka a děti, které dovršily tento věk, většinou šly do služby. Prababička tak od 13-ti let pracovala na zámku v Letovicích
Josef Novotný ( 1878 - ?) Marie rozená Nováková ( 1877-?)

naše prababička Ludmila v roce 1924 jako družička ( 1906 - 2000)
Náš prapradědeček Navrátil František, děda našeho dědy, měl dvě děti. Syna Františka našeho pradědečka, který se narodil v roce 1904 a mladší dceru Annu. Během 1. světové války byl prapradědeček odveden a bojoval na frontě. Přesně kde, to nevíme. Našemu pradědečkovi bylo v roce 1918 již 14 let a nejspíš už pracoval. Příliš informací nemáme, ale víme, že v roce 1926 si vzal naši prababičku Ludmilu.
náš pradědeček František v roce 1925, kdy končil základní vojenskou službu.
4)rodová linie naši babičky Věry Navrátilové rozené Chalupníkové 1948 - 2018
Náš prapradědeček , dědeček naší babičky, byl Antonín Kalas. Narodil se 7.1. 1888 do rodiny Rudolfa Kalase, domkaře z Prostředního Poříčí. Byl nejstarším synem a měl ještě 5 vlastních sourozenců a 3 nevlastní. Pocházel z velmi skromných poměrů. V roce 1901 šel do služby k sedlákovi do Bělé. Za první výplatu si koupil učebnici německého jazyka, protože sedlák byl Němec a náš prapradědeček se s ním chtěl domluvit. Měl jen základní vzdělání, tak jako většina lidí v té době, ale on byl velmi inteligentní a přes těžkou práci si našel čas na další sebevzdělávání. Během 1. světové války v roce 1915 si vzal Růženu rozenou Bednářovou. Prapradědeček byl také na frontě, ale i tady žádné další informace nemáme. Prvního společného potomka měli až po osmi letech roce 1923 a to naši prababičku Růženu.
Antonín Kalas 1888 - 1938
Z této rodové linie máme ještě jednoho prapradědečka Františka Chalupníka, který si vzal okolo roku 1918 naši praprababičku Františku rozenou Wettrovou. V roce 1919 měli syna Františka našeho pradědečka. Další informace k těmto letům už nemáme.
Sourozenci Navrátilovi


Moje prababička z matčiny strany se jmenovala Blažena Jílková, za svobodna Řehůřková. Narodila se 4. 11. 1914 a vyrůstala v Petrově. Později se přestěhovala do Sulíkova a bydlela ve vedlejším domě, kde dnes bydlí naše rodina. Zemřela v roce 2009, to mi bylo 7 roků. Sice sama osobně si tu událost nepamatovala, ale byla to událost (možná proto, že byla v té době podobně stará jako ta holčička), o které se v její rodině mluvilo a dnes v naší rodině mluví dodnes. Já ji znám od mé mamky a ona od svého táty a ten od prababičky.
Na sulíkovském hřbitově je v koutě zastrčený malý hrobeček s fotografií malé holčičky a nápisem Arnaldina Toss a roky 1912 -1918. Tak nějak z generace na generaci jsme si předávali starost o ten hrobeček, protože se o něj nikdo nestaral, nebo se o něj staral každý, kdo si na ni vzpomněl. Hrob nikomu nepatřil. Naše rodina má hrob poblíž, takže jsme poměrně často nosily kytky i na její hrob. Vědělo se, že Arnaldinka byla zřejmě Italka a zemřela na záškrt. Pochopitelně každého zajímalo, proč leží zrovna na našem hřbitově. Víc jsme nevěděli.
Až v roce 2014 se v Sulíkově objevili její „italští příbuzní" a sháněli se po hrobu právě Arnaldinky. Byli mile překvapeni, že se o hrob stále někdo stará, a tak projevili zájem do Sulíkova opět zajet. Stalo se tak o rok později a jsou stále v kontaktu s místní paní starostkou. Při té příležitosti byly odhaleny nám neznámé důvody, a to, že se jmenovala Arnoldina Toss, narodila se 21. 1. 1912 v Marco v dnešní Itálii, zemřela 27. 1. 1918 byla pohřbena 29.1. 1918 v Sulíkově. Její otec se jmenoval Elia Toss, narozený 26. 7. 1879, matka Silvia, narozená 15. 3. 1881. Arnoldinka měla bratra, který se narodil 14. 6. 1917 a jmenoval se Elia Antonio. Tato rodina patřila k italským uprchlíkům (vystěhovalcům), kteří za 1. světové války bydleli v Rozseči. A když jejich dcerka zemřela, tak ji nechali pohřbít. A protože Rozseč spadá pod farnost Sulíkov, už víme, proč byla pohřbena právě v Sulíkově.
Tomáš Houdek , 9.A


 

Vánoce, Vánoce přicházejí ...

Určitě všichni víte, jak se slaví Vánoce v Česku. Ale zajímalo vás někdy, jak je slaví lidé třeba v Portugalsku? Já se vám to pokusím přiblížit a podíváme se na slavení Vánoc v jiných zemích světa. Ve Francii například dětem nosí dárky Papa Noël (otec Vánoc) a dárky nadělí pod stromeček. V Rusku lidé slaví Vánoce až sedmého ledna a dárky tam nosí děda Mráz, často doprovázen Sněhurkou. V Portugalsku nosí dárky Pai Natal a dárky nadělí prakticky jako v každé zemi pod stromeček. Ale Velká Británie se začíná ve slavení Vánoc trochu lišit, například v tom, že dárky naděluje Father Christmas dětem do punčoch zavěšených nad krbem. Britové si také potrpí na výzdobu svého domu zvenčí. Weihnachtsman nosí dárky v Německu, kde si ho lidé představují jako muže se zrzavými vlasy a vousy, v šedém kabátu s kapucí, který naděluje dárky pod stromeček. I když v jedné části Německa nosí dárky Christkind (teda jako u nás Ježíšek). Španělské děti si však musí na dárky počkat až do šestého ledna, kdy jim je do bot nadělí Cabalagata de Reyes (tři králové). Zato v Polsku se neslaví svátek sv. Mikuláše, ale Mikuláš donese dětem dárky až na Štědrý den pod stromeček (nebo se místo stromečku můžou použít i jesličky). V Itálii mimo jiné nosí dárky čarodějnice Befana, která je hází dětem komínem na Tři krále. No, a v Americe naděluje, jak všichni asi vědí, Santa Claus, jehož nadílku si děti rozbalí až druhý den ráno, 25. prosince na Christmas Day.
Antonín Kubík, 6. A

VÁNOCE
Vánoce jsou křesťanské svátky narození Ježíše Krista. Ve většině pravoslavných církví se datum svátků stanovuje podle juliánského kalendáře. První zmínky o křesťanském slavení Vánoc pocházejí z 2.století , o svátku s pevným datem 25. prosince ze 4.století z Říma.
K Vánocům se pojí množství lidových zvyků jako koleda, vánoční stromek, jesličky, vánoční dárky, které podle české tradice nosí Ježíšek , ale také pečeme vánoční cukroví. Ve 20. a 21. století se v mnoha zemích chápou jako svátky pokoje, rodiny a lásky. V raném středověku význam Vánoc postupně rostl po korunovaci císaře Karla Velikého v den Narození Páně v roce 800. Podle učeného benediktina Jana z Holešova se v českých zemí k Vánocům ve středověku vázalo tisíc lidových zvyků. Od 17. století se slavení Vánoc pomalu přesouvalo do rodin, kde se připomínalo narození Ježíše a uctívalo rodinné štěstí a pospolitost. Na druhé straně se o Vánocích vítal návrat Slunce, zejména na venkově, a lidové zvyky zahrnovaly i věštění a další vyložené pověrečné štědrovečerní zvyky a obyčeje. To budilo pohoršení a vyvolalo i opakované zákazy.
Monika Pátečková 7.C

Vánoční reklamy a maskoti

A už je to tady zase! Vánoce jsou tady a s nimi vánoční reklamy a maskoti. Známe to všichni, koukáte se na svůj oblíbený film nebo pořad a vtom? Reklamy. Bývají většinou stupidní a ne moc vtipné. Dokonce vám někdy přijde, že to není možné, jak jsou nesmyslné (např. Alza, Tesco). Ale někdy se podaří i nějaká vtipná jako Kofola.
Pak jsou tu i maskoti, kteří bohužel taky za nic nestojí, ale co se dá dělat. Můžou být až moc kýčovití, dokonce i strašidelní.
Ani ty pohádky nejsou, co bývaly. I Popelka už není vzácnost. Ted' ji klidně dávají v létě. Vánoce jsou hold svátky klidu a míru ( doufejme) a je jen na nás, jak si s nimi poradíme. Jestli je prožijeme s rodinou nebo někde na dovolené. Klidně nám je může zkazit cokoliv, at' už jsou to reklamy nebo i něco jiného, musíme si je pořádně užít!
A my vám jen popřejeme hezké a hlavně klidné Vánoce!

Justýna Vitoulová a Tara Schindlerová 6. D


Vánoce v Řecku

V Řecku jsem nikdy nebyla a ráda bych se tam podívala. Brzy budou Vánoce a mě zajímalo jak slaví Vánoce v Řecku.

Slaví se 25. prosince a znamenají druhý největší pravoslavný svátek po Velikonocích. Po Vánocích začíná půst, který trvá 40 dní, nazývá se Sarakosty. Oslava Vánoc v Řecku začíná už 40 dní předem. V tomto čase se běžně podává k jídlu speciální druh chleba Christopsomo, v překladu Boží chléb. Na Štědrý den chodí děti od domu k domu s přáním všeho dobrého a zpívají vánoční píseň Kalanda. Svůj zpěv doprovázejí hrou na kovové triangly a bubínky. Ještě před několika desetiletími nebyl v Řecku znám vánoční strom. Dnes už je v Řecku zdobení stromku běžným zvykem. Athény se chlubí jedním z největších venkovních vánočních stromů na světě. V některých domácnostech mají místo stromečku na stole mělkou dřevěnou misku s kousky nitek kolem okrajů a výhonkem bazalky, omotaným kolem dřevěného kříže. Jen malé množství vody v misce udrží bazalku naživu. Jednou za den musí chodit někdo z rodiny po celém domě a namáčet bazalku a kříž do posvátné vody a vysvětit s ním každý pokoj. Tento rituál má ochránit dům před Kalikantzary. To jsou zlí skřeti nebo čerti.
Určitě se mi líbí víc naše Vánoce, ale neříkám, že řecké Vánoce a zvyky jsou špatné. Některé zvyky mě docela zaujaly. Doufám, že zaujaly i vás.

Kateřina Mareschová 7.B

Trendy letošních Vánoc
Tento rok bude trendy bílá barva, kterou lehce doplníme pastelovými tóny. Bílá vynikne hezky se zelenou a modrou barvou. Z ozdob jsou na vrcholu skleněné koule a baňky. Lidé se vrací k tradicím a přírodě. Tradiční staročeské Vánoce si můžeme připomenout vlastnoručně vyrobenými ozdobami, vlastním adventním věncem, cukrovím. Fialová barva bude letos také trendy, občas ji můžeme doplnit bílou nebo světle zelenou. Fialová je barvou postního období nebo může připomínat smutek. Proto některým rodinám přijde jako nehodící se na svátky.


Vánoční trhy ve Vídni
Už od poloviny listopadu žije Vídeň vánočními trhy. Rakušané jim říkají Christkindlmärkte. Můžete si zakoupit svařené víno, horké kaštany, punč. Tradice vánočních trhů sahá až do roku 1294, kdy rakouský vévoda Albrecht I. Habsburský udělil právo řemeslníkům a obchodníkům uspořádat vánoční trhy. Trhy můžeme navštívit skoro na každém náměstí ve Vídni. Romana Musilová 9. B

VÁNOCE
Vánoce jsou jedny z mnoha tradičních svátků v našich končinách, slavených netradičně. Jestliže jste již během roku zahlédli vylepené slevové cedule supermarketů, pak vězte, že v těchto dnech se jejich počet zdvojnásobí, jelikož prodej vánočních spotřebních předmětů jde právě teď nejlépe na odbyt. Lze dokonce ještě spatřit pár ospalců, jak pobíhají po vybílených obchodních domech, kteří zoufale shání vánoční dárky, cokoli, co by jejich blízkým mohlo udělat radost. Jinde se zase doprodávají zbytky sortimentu vánočních košťat, která by rádoby připomínala vánoční stromečky, i když by si nad nimi posteskla i samotná baba Jaga. Mikuláš začal být ekonomicky šetrný k životnímu prostředí, jelikož pochopil, že rozdávat shnilé brambory a uhlí, tj. znehodnocovat úrodu a podporovat globální oteplování, vskutku není hodné 21. století. A Ježíšek úspěšně podporuje rozdáváním petard pod stromeček rozvoj plastické chirurgie. A v tomto mišmaši do absurdity dotažených trendů moderní doby se můžeme zasnít, a představit si ideál českých Vánoc. Nad malým statkem někde v Čechách se rozprostírá sváteční noc. Zvířátka, jež dostala v průběhu dne všelijaké pamlsky, se ukládají ke spánku. Zato ve stavení to ještě kypí životem. Nočním chladem se line zvuk koled, a přes sklo oken lze vidět siluety postav, zaujímajících své pozice u vánočního stromečku, ozdobeného baňkami. Tu přišla chvíle na rozdávání dárečků. Každý dostane jablko, hrušku, či jiné ovoce, a ještě týž večer jej sní. Všichni jsou spokojení a jdou spát. Vánoce jsou přece hlavně svátky klidu a pohody. A těmi by také měly zůstat dodnes.
Lukáš Halas, VII. A


VÁNOCE
Jako významný svátek ovlivnily umělecké projevy již v období raného křesťanství. Vánoce se odrážejí v dílech umělců ve výtvarném umění, později v hudbě a literatuře a ve 20. století je také námětem filmů. Vánoce jsou svátky narození Ježíše Krista. Předchází jim doba adventní a Štědrý den jako příprava na vlastní svátek, následuje doba vánoční až do konce neděle po 6. lednu v římskokatolické církvi.

Anketa o Vánocích
Zeptali jsme se 26 žáků, jak slaví Vánoce

Otázka: Jaký míváte stromeček(umělý, živý¬¬-jaký)?
Živý smrk 9x
Živá borovice také 9x
Živá jedle 5x
A umělé stromky 2x

Otázka: Jaké vánoční zvyky dodržujete?
Zdobení stromečků 14x
Žádné zvyky 2x
Pečení cukroví 4x
Pouštěni lodiček 8x
A rozkrajování jablíček 5x

Otázka: Máte na Vánoce kapra, pokud ne, tak co vaříte?
15x kapr se salátem
4x losos
3x filé

Otázka: Kterou vánoční koledu nebo píseň máš nejraději?
Vánoční koleda Rolničky 7x
Vánoční koleda Tichá noc 3x
Vánoční koleda Vánoce 2x
Vánoční koleda Sláva už je sníh 1x


Barbora Valášková 6. A


Vánoce, Vánoce přicházejí...
A je to tu! Zase!
Víte, kdy přesně jsem si uvědomila, že jsou tady zase Vánoce? Když jsem jela do Brna a srazili mě tři lidi s nákupními taškami. Byla bych mnohem raději, kdyby mi to došlo třeba s prvními vločkami sněhu.. Ne, viděla jsem obrovský přeplácaný strom a uběhané a zadýchané lidi s naštvaným výrazem v očích, kteří se snaží najít krásný, ale levný dárek. Kde je ta slíbená vánoční atmosféra? Kde jsou ty svátky klidu a míru? Já vám řeknu kde... U nás doma. Letos jsme se s rodinou domluvili, že si nebudeme dávat dárky a jenom budeme prostě šťastní, spokojení a spolu. Tohle není pozvánka k nám domů, aby to někdo špatně nepochopil... To je jen návod, jak lze mít klidné a pohodové Vánoce. Bez zbytečného utrácení, strkání se a uhranutí z obrovského přeplácaného stromu v obchoďáku. Představte si, kdyby si lidé místo dárků v podobě věcí, dávali spíš dárky v podobě úsměvu, pomoci, vlídného slova... Pokud mě lidé neušlapou, tak se budu snažit usmívat a snad se někdo přidá.
Aneta Zemánková 9. B


Recept na marmeládové vánoční šátečky
Chtěla bych se s vámi podělit o výborný recept na vánoční marmeládové šátečky, ale nemusí být jen na Vánoce. U nás všem velice chutnají, a tak je děláme například i na oslavy. Nejsou moc náročné, měl by to zvládnout snad každý.
Budete potřebovat:
25 dkg hladké mouky
20 dkg tuku (hera, nebo visa)
1 žloutek
2 lžíce mléka nebo bílého vína
Náplň: džem, nebo marmeládu

Postup:
Ingredience smícháme dohromady a vypracujeme hladké těsto. Sice nebude mít zrovna nějakou chuť, ale marmeláda nám ho dochutí. Z těsta vyválíme plát a z něho vykrájíme čtverečky, na které budeme doprostřed dávat trochu marmelády. Dva protější rohy splácneme k sobě a můžeme je potřít bílkem. Teď stačí šátečky vyskládat na plech a strčit do trouby předehřáté na 175 stupňů. Po vychladnutí je obalíme v cukru, a pak už jen přeji dobrou chuť.

Leinveberová Dita, 9.B


Co se děje ve škole

PŘEDNÁŠKA O KOUŘENÍ
Dne 6. 11. 2018 jsme měli přednášku o kouření. Přednáška byla moc zajímavá, protože jsme si povídali, proč nekouřit a také jsme si pouštěli různá videa a ukazovali jsme si různé obrázky. Říkali jsme si o závislosti na cigaretách, že existují dvě závislosti psychická a fyzická . Zaujalo nás to, že za 35 let člověk prokouří přes 1 milion Kč. Kryštof Kolumbus k nám z Ameriky přivezl tabák a u nás z toho vyrobili cigarety Také jsme si říkali, že přestat kouřit, to není nic lehkého. Je možné, že nějaké děti můžou začít kouřit už v šesti letech. Když v rodině někdo kouří, tak to potom může ovlivňovat rozhodnutí, jestli to dítě začne nebo nezačne kouřit. Člověk, který kouří, tak se mu můžou ucpat cévky v mozku.
Monika Pátečková 7.C

Beseda o kouření
V úterý 6. listopadu jsme měli třetí hodinu besedu o kouření, kterou s námi strávil pan Kotouček. Vyprávěl nám různé zajímavosti, např. o vodní dýmce. Ukázal nám, jak vypadají plíce kuřáka a nekuřáka a jaké látky jsou v cigaretách. Spoustu věcí jsem věděla, ale některé informace mě překvapily. Beseda se mi líbila. Chtěla bych, aby byla dvě vyučovací hodiny a ne jenom jednu.
Kateřina Mareschová 7.B

VIDA Brno
V pátek 2. listopadu jela třída 7.A. a 7.B. na exkurzi do zábavného vědeckého centra v Brně.
Z vlakového nádraží v Letovicích jsme odjížděli o půl osmé. Z hlavního nádraží v Brně jsme po kousku cesty nastoupili na tramvaj. Tramvaj nás dovezla skoro až k VIDĚ. Měli jsme objednaný program Vynálezci. 7. A. šla nejprve na program a my 7.B. jsme měli od devíti do půl jedenácté volno, mohli jsme si vyzkoušet různé pokusy, např. moderovat počasí a zkusit si jaké je zemětřesení. Od půl jedenácté předváděla paní různé pokusy ohledně sluchu. V jedenáct hodin jsme šli na program my. Měli jsme za úkol po skupinkách vytvořit dráhu pro kuličku, která měla na konci dráhy rozezvonit rolničku. Po skončení programu mi bylo líto, že už musíme jet domů, ale přesto jsem se domů trochu těšila, protože mě hrozně bolely nohy z toho stání a čekání. Celý výlet se vydařil až na přeplněnou tramvaj.
Kateřina Mareschová 7. B


Beseda s kurátorem

Teď se přiznám, v nadpisu trochu kecám, nepřišel k nám kurátor, ale kurátorka. Ukázalo se, že tahle paní není dospělák, co nás chce poučovat, ale paní, která má zkušenosti s problémy mladistvých a nebojí se mluvit na rovinu. Mě osobně beseda hodně bavila. Celkem mě dostalo zjištění, že je opravdu velice jednoduché dostat se do problému. My jsme teď ve věku, kdy chceme všechno vyzkoušet a máme pocit, že nám snad život někam uteče, ale máme ho celý před sebou. Dle mého to ale není omluva pro to, abychom dělali kraviny a přidělávali akorát tak rodičům starosti. Tak abych to nějak uzavřela. Nic se nemá přehánět a nic by nemělo zacházet do extrémů. A to, že je paní kurátorka fajn, ještě neznamená, že u ní musíme skončit. Aneta Zemánková 9. B

Den otevřených sálů

V říjnu letošního roku praktika z přírodopisu a nás 5 dívek, co chodíme do zdravotnického kroužku, navštívily Den otevřených sálů v boskovické nemocnici. Měli jsme možnost projít a prohlédnout si různé druhy sálů, vidět jejich specifikace a třeba si i vyzkoušet operaci na urologii (jako ,,tělo" nám posloužila paprika, ve které jsme hledali ledvinové kameny). Několika žákům nebylo moc dobře z videa operace žlučníku, ale všichni přežili a vrátili se bez fyzické i psychické újmy zpátky domů, nebojte. Jsem ráda, že jsme měli tu možnost vidět operační sály takhle zblízka.

Natálie Rosičová 9.B.

 

V  Praze je blaze ...

Dne 15. listopadu naše třída 9. B navštívila Prahu - Národní památník na Vítkově, kde jsme na příběhu památníku prošli dějiny Československa a České republiky.
Po příjezdu do Prahy jsme chvilku bloudili, ale nakonec jsme dorazili na místo. Naším cílem byl památník na Vítkově, na který vedlo spoustu schodů. Když jsme se vyškrábali nahoru, přivítala nás velká socha Jana Žižky z Trocnova. Hned poté nás přivítal pan průvodce.
Rozdělili jsme se na skupinky a každá dostala desky s materiálem, které jsme měli zpracovat. Na každé desce bylo jiné téma. Zpracovanými tématy jsme pomohli průvodci s prohlídkou.
Památník byl postaven 8. 11. 1928, měl sloužit jako připomínka legionářů z 1. světové války. Architektonický návrh vytvořil Jan Zázvorka. Základní kámen položil T.G.Masaryk.
Socha Jana Žižky byla navržena a vytvořena Bohumilem Kafkou, který chtěl, aby socha odpovídala co nejvíce době husitství. Dokonce i v parlamentu řešili plemeno koně. Autor se dokončení sochy nedožil.
Součástí budovy je i hrob neznámého vojína. Ten má symbolizovat všechny padlé bezejmenné vojáky. Jsou zde pochovány ostatky jednoho legionáře z 1. sv. války a jednoho československého vojáka z 2. sv. války. Před vchodem je tuba, která je naplněna zeminou, kde naši vojáci bojovali a padli a stále bojují. Poslední je tam půda z Afganistánu.
V období vlády komunistů památník sloužil jako mauzoleum prvního komunistického prezidenta Klementa Gottwalda. Po několika letech ho z politických důvodů zpopelnili. Viděli jsme jeho posmrtnou masku, ze které bylo poznat, že byl obézní. V zázemí byly také přístroje k regulaci vlhkosti a teploty.
Na závěr nás čekala nádherná vyhlídka na Prahu.
Cestou na zasloužený rozchod jsme se zastavili na Národní třídě u památníku 17. listopadu 1989.
Za celý den jsme našlapali asi 15 kilometrů, bolely nás nohy, ale moc jsme si to užili.
Dějepisný seminář 9.B

Čtvrtek 22.11. - návštěva muzea v Letovicích
Ve čtvrtek 22. listopadu se naše třída vydala na film o vzniku ČSR do muzea v Letovicích. Ve škole jsme byli dvě hodiny a v 9. 55 jsme vyrazili. Do muzea jsme dorazili po 22 minutách. Hned po příchodu film začal. Trval asi 50 minut. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavých informací ( jak probíhal rok 1918 na Motavě, že vznik Československa nebyla tak jednoduchá záležitost, že informace o vyhlášení republiky na Moravu doputovala až večer nebo druhý den) , ale na nás byl film moc dlouhý. S třídou jsme se shodli, že to bylo moc odborné. Po filmu jsme si prohlédli exponáty v muzeu. Asi v 11 hodin jsme se šli do školy učit. Už se těším, až se zase půjdeme někam podívat.
Kateřina Kolářová 9. B

 


Snídaně v trávě

Masarykova střední škola Letovice letos pořádala výtvarnou soutěž pro žáky osmých a devátých ročníků základních škol. Téma znělo ,,Snídaně v trávě" a vyhlášení se konalo 14.11.2018. Viděla jsem bohužel pouze umístěné obrázky, tedy 1., 2. a dvě 3. místa. Každý to pojal tak trošku po svém (i když je pravda, že většina tam měla deku, piknikový koš a nejlépe Eifelovku v pozadí ). Já sama jsem se též umístila. Bylo to fajn zpestření jinak tak nudného týdne.

Natálie Rosičová 9.B.

PS: Natálie se umístila na prvním místě.

 

Prezentace středních škol

Jako každý rok i letos proběhla prezentace středních škol pro deváťáky. Byl to dle mého super den, protože jsme se dozvěděli spoustu informací přímo od jednotlivých škol a určitě nám to pomohlo s výběrem.
Každý ví, že tento výběr je hodně důležitý a že je to jedno z těch životních rozhodnutí... Celkem se nám tady vystřídalo 15 středních škol, to znamená spoustu a spoustu informací. Nemyslím si, že jsem byla jediná, kdo měl odpoledne dvakrát tak velkou hlavu. Mě osobně nejvíc potěšilo gymnázium Blansko. Byla to snad jediná škola, kde se nám nesnažili tvrdit, že jsou nejlepší a že máme jít jedině k nim. Hodně oceňuji, že k nám byli upřímní.
Dokonce si i některé školy přivezly na pomoc svoje žáky. Měli jsme ve třídě dokonce maséra, který nám ukazoval, co už umí ve druhém ročníku.
Jsem ráda, že jsme tuto možnost měli, protože jak jsem již zmínila, rozhodnutí, které nás čeká, opravdu není lehké, ale řekněme si upřímně, v životě to taky lehký nebude...

Aneta Zemánková 9.B

 

Úspěchy v soutěžích

Soutěž SŠ Masarykova Letovice - Ukážeme vám, co ve vás vězí - družstvo naší školy získalo 3. místo
Technická olympiáda Tega Blansko - Jáchym Halas obsadil 4. místo

 


Bitva tří císařů

Letos se opakovala (od roku 1998) každoroční akce bitva tří císařů. Akce se konala ve Tvarožné což je vesnice pod kopcem Santon. Rekonstrukce bitvy se zúčastnilo zhruba tisíc vojáků, kteří byli vyzbrojeni dokonalými replikami pušek a děl. Mohli jste si tu koupit něco k jídlu nebo cínové vojáčky. V samotné Tvarožné bylo ležení ruských vojáků a polní kuchyně. Než začala bitva, byly na poli manévry jezdectva a pěchoty. Po zahájení bitvy nastoupily všechny armády na bitevní pole, a to tak, že Rakušani a Rusové byli na zadní straně bojiště a Francouzi na přední. Když padly první výstřely z děl, z kterých jsme málem ohluchli, poněvadž jsme stáli 5 metrů od artilerie (v tu chvíli jsem pochopil proč mají dělostřelci špunty v uších), začali Rakušané pomalu postupovat, ale zase rychle ustoupili kvůli francouzské ofenzivě. Během bitvy se Rakušané ještě několikrát pokusili o postup, ale nakonec museli ustoupit úplně a Francouzi mohli opět oslavovat své vítězství. Letošní ročník se opravdu vydařil.


Rozhovor s vojákem
Jak dlouho jezdíte na Slavkov?
No já jsem tu zase po třech letech, protože moje jednotka nefungovala, ale když to vezmu od začátku, tak sem jezdím osm let.
Nebojíte se, že se vám při bitvě něco stane?
Ne. Používáme sice střelný prach, jsou tu šavle a bodáky, ale lidi se při bitvě k sobě chovají ohleduplně, takže se mezi sebou nemlátí.
Jak dlouho čistíte dělo?
My ho po každém výstřelu propláchneme vodou a vyškrábne se zbytek patrony a potom po bitvě nečistoty.
Antonín Kubík, 6.A

Rozhovor se Ctiradem Blažkem o florbale
S kým jste hráli?
Hráli jsme s Boskovicemi, s Olešnicí a s Velkými Opatovicemi.
Kolikátí jste byli?
Skončili jsme na třetím místě.
Kdo by před vámi?
Před námi byly Boskovice a Olešnice.

Děkuji za odpovědi, A. Kubík, 6.A


Knižní okénko


To nejhorší na mé sestře
Tuto knihu jsem si vybrala, i když nemám sestru. Mám dva starší bratry, a proto jsem se chtěla dozvědět, jaké je mít starší sestru.
O čem kniha je
Marty a její starší sestra Melissa se nemají moc v oblibě. Marty nazývá svůj pokoj doupě a krásně maluje komiksy se svou vymyšlenou hrdinkou Supermarty. Melissa má ráda růžovou, pořádek a hezké oblečení. Jejich tatínek má svoji malou cestovní kancelář u nich doma, ale nikdo k němu moc nechodí a maminka chodí do práce a sem tam někomu ušije šaty. Maminčiny šaty začínají být oblíbené a maminka uvažuje o tom, že by místo doupěte mladší dcery Marty měla šicí kancelář. Marty se nelíbí, že by měla pokoj s Melissou. Nakonec kývne. Marty a Melissa si neustále dělají naschvály, až jednou po velké hádce spadne Melissa ze žebříku jejich společné palandy a sanitkou je odvezena do nemocnice. Nakonec se sestry usmíří a slíbí si, že se už nebudou hádat.
Kniha se mi líbila, a pokud vás zajímá, jaké naschvály si dělaly Marty a Melissa, tak si kupte nebo půjčte tuhle knihu od Jacqueline Wilsonové.
Kateřina Mareschová 7.B.

A nakonec ... pár vtipů

Dvě děti bobují. Maminka je nabádá: ,,Musíte se střídat, když máte jen jedny boby." ,,Mami, " povídá starší z bratrů, ,,ale to je přesně to, co děláme. Já je mám na cestu dolů, on na cestu nahoru."

Učitel uviděl Honzíka, jak jezdí po zledovatělé cestě z kopce po zadku. ,,Není ti líto těch pěkných kalhot¬?" ptá se ho. ,, Prosím není, já mám pod sebou čítanku."
Na Vánoce křičí malý Pepíček přes celý byt na maminku ke sporáku: ,,Mamí, mamí, stromeček hoří!" ,,Říká se svítí a ne hoří," poučí ho maminka. Chlapeček za chvíli zase začne křičet: ,,Mamí, mamí a proč svítí i záclony?"

Pepíčku, co jsi dostal k Vánocům?
,,PSP"
,,Á, to je ta nová hra."
,,Ne, ponožky, slipy, punčocháče!"

Jožka se před Vánocemi modlí a na konci modlitby zakřičí: ,,Ježíšku, dones kolo!" ,,Ježíšek není hluchý," domlouvá mu sestra. ,,Ale babička ano."

Jde maminka se svou dcerkou kolem zverimexu a dcerka říká :,, Mami, já chci k Vánocům pejska ." Maminka odpoví: ,,Ne, budeš mít kapra jako ostatní!"
Zuzana Káčeriková 6.D

 

Aktuality

 
webdesign: frogDesign.cz © 2008 code & programming: © 2008