číslo 75

Přátelé, kamarádi!!!
Pololetí je dávno za námi, zima asi také, a tak na nás útočí jarní únava. Členové redakční rady vašeho oblíbeného časopisu se však nedali (jak jinak), udatně s únavou (a někdy i leností) zabojovali a výsledek je na světě!!! Máte v rukou 75. číslo našeho časopisu a snad si v něm najdete každý z vás něco zajímavého. Určitě si všichni se zájmem přečtou rozhovor s novým panem ředitelem, aby se dozvěděli, co se ve škole bude dít dále. Tématem čísla je ČAS, tak se podívejte, jak jej redaktoři zajímavě a po svém zpracovali. Nechybí ani rubrika Co nového ve škole. Najdete tu též nějaké rozhovory, anketu, povídání o horách a soutěžích, prostě vše, co se událo. Prohlédněte si i fotky naší redakční redaktorky Emy Tesaříkové, jsme rádi, že ji máme. Ale už přemýšlíme o tom, kdo ji nahradí, až odejde na střední školu. Fotografové, hlaste se!!!!
příjemné čteníčko
váš


Rozhovor s panem ředitelem Vítězslavem Šosem

1. Co vás vedlo k tomu, že jste se přihlásil do konkurzu na místo ředitele školy?

K přihlášce ke konkurzu mě asi nejvíce přiměly tyto věci. V první řadě to byl důvod osobní, velká výzva k něčemu novému, dá se říci neznámému, snaha o další životní seberealizaci.
Pak stránka profesní. Pracoval jsem ve zdejší škole 20 let v roli učitele matematiky, fyziky, informatiky. Začal jsem přemýšlet nad školou z jiného pohledu, než to bylo doposud z pohledu učitele, cítil zodpovědnost, přemýšlel nad chodem školy, jejím směrováním, snahu o udržení kvalitních vzdělávacích výsledku žáků, kvalitní pedagogický sbor a dobrou atmosféru ve škole.

2. Co vás nejvíce překvapilo první dny ve funkci ředitele školy?
Jednoznačně naprosto jiný druh práce, administrativa školy, časová vytíženost, velká zodpovědnost.
3. Co byste chtěl ve škole změnit?
Chci pokračovat, navázat na práci předchozího pana ředitele Randuly, který vnuknul škole cestu,, nasměřoval ji mezi kvalitní základní školy. Tímto mu moc děkuji za dobře „rozjetý vlak", do kterého jsem naskočil. Zásadní změny nemám v současné chvíli na mysli. Budu vycházet i z výsledků dotazníkového šetření Mapa školy určeného pro žáky, rodiče, zaměstnance školy. Chci tímto zmapovat aktuální situaci ve škole a dle námětů plynoucích z výsledků šetření hledat řešení, změny.
4. Co je pro vás jako ředitele důležité?
Chci, aby byla škola vnímána žáky, rodiči, zaměstnanci, veřejností jako místo setkávání různých generací založených na dialogu směřující ke kvalitní výchově a vzdělávání mladé generace. Chci, aby se zde cítili všichni bezpečně a tvořili dobře fungující kolektiv.


5. Pane řediteli, chtěl bych se zeptat, jestli se dveře od pavilonů budou někdy odemykat dříve než v 8:45? Protože jsem jeden z dojíždějících, tak vždy musím i se spolužáky čekat 25 minut v šatně, než můžu vejít do pavilonu, a tak by mě zajímalo, jestli by se to dalo změnit?
Jeden z úkolů školy je zajistit bezpečnost žáků, nad kterými musí být vykonáván dohled po jejich příchodu do školy až po její opuštění. V případě dřívějšího vstupu do pavilonů by tohle zajištěno být nemohlo.
6. Plánujete nějaké změny ve školní jídelně?
Chtěl bych, aby žáci byli spokojeni ve škole jako celku, tudíž i ve školní jídelně. Začaly se objevovat vzorové porce pro žáky (připomínám, že součástí oběda je i polévka), které každý žák musí obdržet dle stravovacích norem. Další podměty viz dotazník Mapa školy.
7. Budete někdy dávat ředitelské volno?
V případě nutnosti, tj. organizačně-technických problémů zamezujících chod školy (např. větší opravy, velké absence), ano.
8. Dal jste si předsevzetí do nového roku?
Předsevzetí si raději nedávám, abych neklamal sám sebe.
9. Budete mít čas na své koníčky? Jaké to jsou?
Na koníčky si čas určitě udělám, otázka je, jak velký. Nicméně relaxovat musí každý. Odjakživa jsem tíhnul k míčovým sportům (fotbal, volejbal, stolní tenis). V posledních letech se k nim přidal duši lahodící klid v přírodě - na rybách.
Děkujeme za rozhovor. Redakční rada



Téma čísla - čas

Čas

plyne ve mně, v tobě, prostě v nás.
Plyne ve všem, co kolem jest,
je tomu pár minut, co bylo šest.
To, co projde kolem Vás,
Už neuvidíte stejné zas.
Nejde to vrátit
A chod dějin zvrátit.
Nejde srdci poručit,
aby se chtělo naučit
milovat věci,
co nejsou mu přeci
tak blízké
jako oči lidské,
co teď na něj svítí...
Ono miluje naplno žití.
Ale to vše ohraničil čas,
Co plyne ve mně, v tobě, v nás.


Michaela Havlíčková 6. A

Kouzlo starých věcí

Podle některých lidí jsou staré věci jen krámy na vyhození, co nestojí ani za pohled. Dívají se na ně s úšklebkem a neskrývaným odporem. Podle mého názoru jsou staré věci nejlepší.
Představte si, že ve starém polorozbořeném domě objevíte nějakou zaprášenou starou věcičku. Třeba hrací skříňku. Co uděláte? Necháte ji tam ležet? Bez povšimnutí odejdete, nebo si ji vezmete? Já osobně bych měla hned jasno. V každé staré věci se skrývá nějaký osobní příběh, který se sice mnohdy nedozvíme, ale můžeme si ho....třeba vymyslet.
Zavřete oči a představte si, že ta skříňka patřila malé holčičce s kudrnatými černými vlásky a ta že si s ní moc ráda hrávala. Pak ji jednou ale odvedli i s jejími rodiči a ona musela všechno opustit. I tu hrací skříňku. Ta holčička už se pro ni ale nevrátila... A pak po několika desetiletích jste ji našli vy. Je to úžasné, že?
Ráda objevuji takové věci. Ráda čtu staré dopisy, či poznámky na okrajích stránek knih. Ráda si představuji, kdo měl to pero v ruce, nebo kdo si hrál s tou panenkou, co jí dnes už chybí jedno oko.
Kdyby nebyly staré věci, tak není žádná minulost. Lidé by zapomněli. Jak na to dobré, tak na to špatné. A na to se obzvláště nesmí zapomínat. Myslím si, že budeme - li se k těmto věcem chovat s úctou a třeba i s nějakým údivem, můžeme se, jakožto lidstvo, poučit z některých našich velkých chyb.
Natálie Rosičová 9.B


Slzy andělů

Začalo pršet a člověk se smál
a s radostí do kaluže skočil.
Okolo jdoucí ten šel radši dál
a už se ani neotočil.

Ten člověk jenom radost měl
a užívat si život chtěl
a chtěl, aby na zlé zapomněl.

A..., sic jen na chvíli, se to opravdu stalo.
Jak dávno už vím, k lidskému štěstí stačí někdy málo.

Pro ostatní podivín, blázen,
pro mě smyslu života král.
Ten co s nohama složenýma sedal si na zem,
a smál se a na housle hrál.

A jak běžel čas, jeho mládí běželo taky,
až před všemi kolemjdoucími zraky
stál jen stařičký shrbený pán.
Však on se stále usmíval a smál.

93 čítal jeho věk,
když si ho náš pán k sobě vzal.
Poslední den on si klek a řek:
,,Děkuji, že jsi mi tento život dal."
A přitom se znovu usmíval.

Ten den co odešel, jakoby na povel
všechny ptačí zpěvy ustaly.
Jen pomalu smutně z šedého nebe
slzy andělů padaly.

Natálie Rosičová 9.B



Nestíhačka tě může dostat do pěkného stresu, ať už jdeš do školy nebo do práce. Co si to takhle zpříjemnit? Teď se ti pokusím pomoct, jak vše lépe stíhat.
Tip číslo 1: Nejhorší je to alespoň pro většinu lidí ráno, kdy musí vstát a jít do práce nebo do školy. Když už si večer nařídíš budík, nikdy ho ráno neodkládej, protože když to uděláš, tak toho budeš později trpce litovat.
Tip číslo 2: Když ráno vstaneš, tak je načase vykonat každodenní rutinu. To je někdy celkem otrava, ale když si večer připravíš na mobilu písničky, které trvají tak dlouho, jako čas mezi vstáním z postele a odchodem z domu, mohlo by to jít příjemněji. Písničky mohou samozřejmě mít tematiku s místem či místností, kde se nacházíš každé ráno, a jak skončí, víš, že máš dané místo opustit. Pokud nemáš mobil, na kterém lze přehrát písničky, nevadí. Můžeš si třeba na dveře od místností v domě, kam chodíš každé ráno, nalepit lístečky, na které si napíšeš, kolik můžeš v dané místnosti strávit času.
Tip číslo 3: Den je samozřejmě dobré si naplánovat a mít chvíli pro sebe a chvilku si vydechnout. Nakonec si můžeš cestou domů koupit los, a kdo ví? Třeba vyhraješ rentiéra a potom nebudeš vůbec řešit tipy číslo 1,2 a 3.
P.S.: Tento článek nemá nikoho navádět k sázení a hazardu. Antonín Kubík 6.A

Čas, ten nikdy nemá stání

Všechno utíká tak rychle,
vzpomínky nám šednou,
až vše ztratíme jednou,
řekneme si, že život byla vlastně jen krátká chvíle.

tisíce vzpomínek a tisíce zážitků,
každý den jsme posbírali,
tolik emocí, tolik příběhů,
na ulicích jsme ponechali.

Na konci života,
třeba se ohlédnem,
jak to vlastně bylo,
s naším životem,
a kde všude ztratili jsme čas,
kterého bylo tak málo v nás...


Aneta Zemánková 9. B ,
Fotografie hodin Ema Tesaříková 9. B


Život

Nejdřív byla jen tma. Nic jsem necítil ani neviděl. V tom kolem mne začaly vířit tisíce a tisíce barevných bublinek. Nádhera. Najednou jsem ucítil šťouchnutí a pak další. Byl jsem štěně! Slyšel jsem kňučení svých sourozenců, kteří zápasili, kdo bude dřív u mámina mléka.
S radostí jsem se k nim přidal a zvítězil. Bylo to tak příjemné cítit to teplo a přitom sát mateřské mléko. I když jsem byl ještě slepý, bavilo mě prozkoumávat okolí pelíšku a poznávat nové pachy.
Jak čas šel, začal jsem vidět a pomalu rozpoznávat osoby kolem mne. Byly tu sestry v dlouhých modrých pláštích a s divnými návleky na nohou. Už jsem je dokázal rozpoznat podle pachu, Emma, podsaditá veselá dáma voněla jablečným koláčem a růžemi. Měl jsem ji
nejradši, protože mi dávala tajně piškotky. Merry byla naopak hubená a pořád smutná. Snažil jsem ji rozveselit, ale marně. Nikdy to nezabralo. Bruce byl doktor. Ruce mu vždy voněly po desinfekci. Všechny jsem znal, jen jediné mi nedávalo spát. Pořád na nás něco volali, na každého jinak. Později mi došlo, že se tak jmenuju. Max.
Krásný zlatý retívr. ,, Je nádherný. Vezmeme si ho?"
„ Já nevím...je to moc velký závazek."
„ Tati, prosím! Udělám všechno, co budeš chtít!"
„ No dobře." „Juchů. Díky, díky, díky. Pojď Maxi, teď jsi můj pejsek!"
Ta holčička se jmenovala Daisy a její otec James. Byl jsem jejich pes a musím je chránit! Pomyslel jsem si.
Když jsem byl štěně, byla to nádhera. Celý den se válet na sluníčku, když tě hladí její jemné prsty. Hrát si s n , aby nebyla smutná.
Pomalu jsem stárnul a moje holčička se mou. Byl jsem pes. „ Hodný pejsek." říkávala mi a vzápětí odešla za přáteli. James odjížděl každé ráno a vracel se večer, a tak jsem zůstával doma sám. Nudil jsem se, nevěděl, co dělat a život mi pomalu protékal mezi tlapkami. Jednou v noci jsem uslyšel ránu a křik. Vzbudil jsem se a tiše se šel kouknout, co se děje. Uviděl jsem, že jsou dveře otevřené a svítí se. Další křik mé holčičky. Vběhl jsem dovnitř a rozhlédl jsem se. Před vchodem do obýváku stál muž v černém a mířil na moji holčičku něčím, co vypadalo jako moje hračka. Vedle Daisy ležel na zemi James. Začal jsem zuřivě štěkat a kousl toho muže do nohy. Otočil se na mě a já pořád štěkal. Moje holčička toho využila a začala mluvit do něčeho, co vypadalo jako vafle. Byla rozrušená. Když to položila, rozběhla se do kuchyně a popadla nůž. „ Okamžitě na něj přestaňte mířit, jinak to schytáte!" zakřičela. Muž se usmál a byly mu vidět křivé zuby!
Uslyšel jsem další ránu, ale tentokrát mnou projela ostrá bolest, až jsem zavyl. „ Maxi!!" vykřikla. Bolest byla tak silná, že jsem se nemohl zvednout, abych Daisy pomohl. Sirény a pláč, křik policie, sanitku, to jsem slyšel, zatímco Jamese odváželi do nemocnice a chlapa v černém zas do policejního auta. Moje holčička si ke mně klekla, dala si moji hlavu do klína.
„ Miluju tě Maxi...hrozně moc, jsi hodný pes." zašeptala. Viděl jsem ji rozmazaně a její hlas se mi ztrácel. Byla to taková úleva upadnout do té konejšivé tmy. Měl jsem dobrý pocit..svoji holčičku jsem ochránil a to je hlavní. Ty jsi moje holčička a já jsem tvůj pes. Miluju tě Daisy a slibuji, že tě najdu a budeme zase spolu...

První hodinky
Lidé měli potřebu si změřit čas už od pradávna. Sice podívat se do budoucnosti, minulosti nebo zastavit čas ještě nikdo nedokázal, ale schopnost vědět, kolik je přesně hodin, bývá v dnešní době velice důležité a bez hodinek nebo jakéhokoli časoměru bychom byli dočista ztraceni. Ať už se chceme setkat s kamarády, dostavit se na schůzku nebo stihnout autobus. Jsou takoví lidé, kteří potřebují znát hodiny přesně na minuty a tací, kteří to nechávají, jak den plyne. Ale zajisté mít přehled o čase potřebují občas všichni.
V historii se přístroje k měření času lišily, záleželo na materiálu, módě, znalostech a představivosti. Dříve se ale lidé orientovali v čase hlavně podle vrozených instinktů či oblohy. První hodiny vůbec ze všech podle historických záznamů sestrojili Egypťané. Byly to sluneční hodiny, které dokázaly určit jednotlivé časové úseky dne a také nejdelší a nejkratší dny v roce. Samozřejmě fungovaly, jen když svítilo sluníčko. Později se objevily hodiny přesýpací a vodní, což byly spíše stopky. Velice zajímavé jsou hodiny voskové. Šlo o speciální svíčku opatřenou zářezy představující stupnici se zatavenými kovovými kuličkami. Jak vosk postupně tál, kuličky rozmístěné v pravidelných intervalech opadávaly na kovovou misku a způsobily cinknutí. Čas se mohl sledovat jak zrakem, tak sluchem.
První krůček ke kapesním hodinkám představoval rozvoj mechanických hodin koncem 13. století. Ze začátku přesnost a spolehlivost byla však malá. Jejich vývoj neustále pokračoval a v roce 1657 zdokonalil holandský fyzik Christian Huygens tuto konstrukci na hodiny kyvadlové.
Ze začátku se hodinky nenosily na ruce, ale v kapse, nebo připnuté ke kalhotám. Vyráběly se z mosazi. K náramkovým hodinkám došlo úplně náhodou. Ve švýcarské Ženevě se zakázalo nošení zlatých šperků. To přinutilo ženevské zlatníky, aby se zaměřili na jiný druh výroby. Hodinky zmenšili a přidělali na pásek. Náramkové hodinky byly velkou módou a v 17. století se staly populární po celém světě. Ozdobou žen i mužů zůstaly dodnes.
Dita Leinveberová 9. B


Stopky
První stopky se používaly už před rokem 1800, ale byly to v podstatě hodinky, které se zmáčknutím zastavily. Hodinky měly tři základní funkce: zahájení, zastavení a vynulování měřeného času. V roce 1831 Rakušan Winnerl vynalezl stopky, kde se zastavovala sekundová ručička. Francouz Nicole vytvořil stopky ve tvaru srdce, které se vracely do nulové polohy. Nicole se svým kolegou představili první funkční stopky. Mechanické stopky obsahují hodinový stroj. Složitější stopky se nazývají ratrapánky. V dnešní době používáme elektronické stopky, mají přesnější odečítání časů a snadno se spojí s elektronickými čidly.
Romana Musilová 9. B

Čas
Napsala jsem dva způsoby, jak se může pojmout slovo ČAS - volný čas, nebo hodinky, které nám ukazují čas. Čas určuje nějaký časový limit a také určuje okamžik události na časové ose. Měření času se po staletí , napsala jsem o třech zajímavých hodinách. První jsou sluneční hodiny - ty ukazovaly čas pomocí polohy slunce na nebi. Druhé hodiny jsou mechanické hodiny - používaly úplně jiný způsob určování hodin než bylo slunce, byla to například kyvadla. A třetí hodiny jsou atomové hodiny, které určují vlastní čas, díky jejich přesnosti je čas nejpřesněji určován.
Volný čas znamená, že máme volno a můžeme si dělat to, na co máme zrovna náladu, například si můžeme číst, kreslit, poslouchat hudbu a nebo to, co rádi děláme.
Monika Pátečková 7.C

STAROEGYPTSKÝ KALENDÁŘ
Starověcí Egypťané dělili rok na 3 roční období. Začínal obdobím achet, čili obdobím nilských záplav. V tomto období se řeka Nil vylila z koryta svého toku a zaplavila pole zemědělců na svých březích, přičemž s sebou přinesla úrodné naplaveniny. Ne nadarmo se proto říká, že Egypt je darem Nilu. Po období záplav nastalo období pučení, čili peret. Rok končil obdobím šemu, čili sklizně, během nějž dozrály lány obilí, jež byly následně sklizeny. Obilí bylo ve starověkém Egyptě nesmírně důležité nejen jako potravina, ale také jako platidlo, neboť Egypťané až do doby příchodu Alexandra Velikého do Egypta (332 př. n. l.) mince nerazili a nepoužívali. Egypťané byli tímto přírodním koloběhem záplav, pučení a sklizně natolik fascinováni, že jim posloužil jako předobraz představ o posmrtném životě. Proto má bůh podsvětí Usir zelenou barvu pleti, neboť zelená barva v tomto případě symbolizovala nilské naplaveniny, z nichž také povstává nový život, stejně jako z Usira, který je pro zemřelého zárukou další existence. Starověcí Egypťané nebyli posedlí smrtí, ale životem. A svými dokonale propracovanými představami o podsvětí, amulety, hrobkami a knihou mrtvých si chtěli pojistit svou věčnou existenci.

Lukáš Halas, VII. A

Zámek Křetín
Tématem tohoto čísla je čas a já jsem se rozhodla zapátrat v čase a našla jsem pár informací o zámku ve Křetíně.
První zmínka o tvrzi pochází z roku 1521, avšak zdejší rod vladyků z Křetína byl připomínán již ve století 14. V 16. století byla tvrz Jindřichem Vojenickým z Vojenic přestavěna na renesanční zámek ve tvaru podkovy. Roku 1852 zámek vyhořel. O devět let později jej pan Walderode přestavěl v hospodářské budovy a opodál nich postavil zcela nový zámek. V roce 1993 se majitelem zámku stal brněnský stavební podnikatel Hubert Svoboda. Od roku 1994 je v něm umístěna dětská ozdravovna a později i léčebna.
Pro krásnou přírodu a čisté ovzduší do Křetína jezdí stále více dětí, některé i v doprovodu rodičů.
Kateřina Mareschová 7.B.
Zdroj: internet

Jak dětem ubíhá čas ve škole?
Hodina:
Některé děti se v hodině nudí a čas jim vůbec neutíká, ale zbytek z dětí když můžou ukázat jak dobré je, když se člověk učí.
Přestávka:
O přestávce naopak ty děti, které se v hodině nudily, tak se teď nenudí, ale ty děti, které se v hodině aspoň trošku bavily, tak jenom čekají, až hodina zase začne.
Bára Nečasová 5. B

Pár řádků k zamyšlení
Šikana

Zkuste na chvíli zavřít oči. Představte si, že na sobě máte otrhané hadry a smrdíte, představte si, že ale nemáte prostředky a vlastně ani sílu s tím něco udělat, vám to přijde normální, řeknete si, takhle prostě vypadám. To, že je něco špatně, si uvědomíte, až když budete procházet chodbou. Děcka kolem si budou šeptat a zesměšňovat vás. Nikdo mě přece nemlátí, tohle nemůže být šikana NE! Podle mého názoru to šikana JE. Bohužel se to děje. Pořád. Snad v každé škole je někdo takový, kdo se třeba hůř oblíká a je kvůli tomu vystavován posměchu a nesmyslným výčitkám.
Vezmeme to z druhého konce. Zkuste si zase představit toto: Jste třeba dítě, co je ve škole jako ryba ve vodě, máte spoustu přátel. Přijde vám to normální, myslíte si, že je to přirozené. Jdete po chodbě, věnujete se svým přátelům a máte dobrou náladu.
Tak co? Která představa se vám víc líbí?
Asi ta druhá, co? Každý člověk potřebuje přátele a mít je ve škole je velice důležité, trávíme tam opravdu hoodně času. Já osobně si nedokážu představit, že bych ve škole dlouhodobě žádné přátele neměla.
Dlouho jsem o tom přemýšlela a rozhodla jsem se, že sem napíšu svůj příběh, že by to třeba mohlo někomu pomoct a motivovat ho k tomu, aby pomohl těm dětem, co ty přátele nemají. Obvykle stačí i to vaše jedno Ahoj!, abyste tomu člověku zpříjemnili den, protože když vás za celý den nikdo ani nepozdraví, je to strašné.
Když jsem byla ještě na prvním stupni, někde ve třetí třídě, měli jsme ve škole jednoho žáka. (Nerada bych ho jmenovala, proto mu tady budu říkat třeba X) X byl hrozně milej a hodnej člověk, jeho jediným problémem bylo špatné oblečení. Přišel k nám do třídy nový a hned dostal tu nechvalně proslulou nálepku „Slabý článek" Děcka ze třídy se mu pořád smály. Nemohla jsem to vydržet, protože jsem věděla, že on za nic nemůže a že nic zlého neudělal. Zastala jsem se ho. V té chvíli se stalo to, čeho se bojí hodně lidí, šikana se obrátila i proti mně. Najednou se ze mě stal „slabý článek". Byli jsme sami dva proti celé třídě. Tenkrát jsem neměla tak skvělé přátele, jako mám teď. Neměla jsem nikde žádnou oporu, ale věděla jsem, že to nesmím vzdát už kvůli X. Snesla jsem urážky, výčitky a ponižování. Potom se X odstěhoval a všechno skončilo.
Vrátili se mi „přátelé". Zase všechno bylo jako dřív. O pár let později jsme se o X bavili ve třídě, prostě nás zajímalo, kde je a co asi dělá, neměli jsme a ani nemáme o něm žádné zprávy. Najednou jeden skvělej člověk řekl to, na co nikdy nezapomenu, bylo to: „ Bylo dobrý, jak ses ho tehdy zastala, chtělo to odvahu a bylo to od tebe super" Ocenili to potom všichni. Kdybych měla tu možnost, udělala bych to klidně znova. Možná vás v té chvíli nebude nikdo chápat a budou na vás taky zlí, ale později to ocení. Vemte si, kdyby všichni měli tu odvahu se za tyto lidi, jako je X, postavit. Nebyla by ta škola hezčí?


Co se děje ve škole

Setkání zástupců tříd
Dozvěděli jsme se spoustu novinek:
- možnost připojení k WiFi - byly technické problémy, ale od března se budou moci žáci 2.stupně a 5.tříd připojit k síti, bude to podle určitých pravidel
- škola se účastnila projektu Mapa školy, kterou vyplňovali, jak žáci, tak i učitelé, rodiče a zaměstnanci školy
- v jídelně se objevují na stole porce jídla proto, aby se děti nehádaly, kdo má víc
- možná bude možnost výběru dvou jídel, ale problémem je místo v jídelně, neměli bychom si kam sednout
- probíhá rekonstrukce záchodů u 1. tříd
- probíhá průřez keřů u hřiště
- v květnu jako každý rok přijedou žáci z Německa
- rekonstrukce tělocvičen (odhlučnění 2 .tělocvičny, rekonstrukce podlah) nejspíš o prázdninách
Romana Musilová 9. B

Biologická olympiáda
Položili jsme postupujícím několik otázek
Kateřina Pecháčková
Jak jsi zareagovala, když jsi zjistila, že postupuješ?
V první chvíli jsem si myslela, že si ze mě dělá paní učitelka legraci, pak jsem měla ale chuť skákat radostí.

Byla poznávačka a test těžký?
Na teoretickou část jsme všichni dostali učební materiál, ale já si ho přečetla jen jednou a u poznávačky jsem spoléhala na svoje vědomosti.

Učila ses, pomáhal ti někdo?
U testu jsem několikrát tipovala, ale hodně jsem si toho také pamatovala, ale u poznávačky jsem měla veliké okno, ale těžká nebyla. Nebylo tam nic, o čem bych nikdy neslyšela.

Ema Hegerová

Jak jsi zareagovala, když jsi zjistila, že postupuješ?
Byla jsem velmi překvapená a nechtěla jsem věřit, že postupuji do dalšího kola.

Byla poznávačka a test těžký?
Na poznávačku jsem se vůbec neučila a studijní text jsem si jen párkrát přečetla. Nikdo mi s přípravou na olympiádu nepomáhal.

Učila jsi se, pomáhal ti někdo?
Poznávačka těžká nebyla a navíc je to moje silná stránka. Ten test byl dost složitý.

 


Nela Trubáková

Jak jsi zareagovala, když jsi zjistila, že postupuješ?
Měla jsem divný pocit a hlavně jsem to nečekala, protože jsem si myslela, že test se mi nepovedl.

Byla poznávačka a test těžký?
Poznávačka byla lehká, protože jsem ji měla dobře naučenou a test se učil hůř, takže mi připadal těžký.

Učila ses, pomáhal ti někdo?
Dvakrát jsem si přečetla studijní text a nikdo mi nepomáhal.

Viktorie Křížová

Jak jsi zareagovala, když jsi zjistila, že postupuješ?
Nečekala jsem to, protože jsem to šla jen zkusit.

Byla poznávačka a test těžký?
Poznávačka byla lehká, protože tam byli živočichové a rostliny, které jsme probírali, ale test byl těžší, protože se na něj nedalo připravit.

Učila ses, pomáhal ti někdo?
Na poznávačku jsem se vůbec neučila a na test jsem si jednou přečetla studijní text. Nikdo mi nepomáhal.
Nela Trubáková 6.A

 

Mladý chemik
Dne 11. 12. proběhla soutěž, která se jmenuje Hledáme nejlepšího mladého chemika v ČR a konala se v Brně na chemické průmyslovce. Ale nejdřív, než se tato soutěž vůbec uskutečnila, paní učitelka nám v jedné z hodin chemie rozdala test a tři nejlepší postoupili do dalšího kola, krajského kola. V den soutěže já, Áďa Navrátilová, Robin Dočekal a paní učitelka Nečasová jsme si udělali výlet do Brna. Sraz jsme měli asi o půl sedmé na vlakovém nádraží v Letovicích. Jelikož jsme přijeli brzy, paní učitelka nás pozvala na kafe a horkou čokoládu. Na chemické průmyslovce nás všechny mile přivítali a rozdělili do tříd, kde jsme psali asi hodinu a půl test. Krajského kola se zúčastnilo přes dvě stě žáků. Výsledky jsme se dozvěděli už tentýž den. A protože to nějakou chvíli trvá, než učitelé opraví tolik testů, prošli jsme si ve skupinách celou školu. Také jsme si poslechli krátký koncert, který si připravili žáci z chemické průmyslovky a podívali se na pár zajímavých a vtipných pokusů. Pak už jsme jen v tělocvičně čekali na oznámení výsledků. Všichni byli trochu nervózní. Do dalšího kola postupuje prvních třicet soutěžících, a taky prvních třicet nejlepších vyhlašovali. Hlásili čtvrté místo a naše jména stále nezazněla. Nakonec jsme se všichni tři umístili se stejným počtem bodů na druhém místě. Velice nás to potěšilo. Výlet jsme zakončili rozchodem na vánočních trzích na náměstí Svobody. Domů jsme se vraceli s velice dobrým pocitem. A v únoru pokračujeme s praktickou částí této soutěže.
Dita Leinveberová 9. B

Přednáška o kyberšikaně
Čekala nás už druhá přednáška o kyberšikaně, tentokrát to ovšem bylo jiné, protože nám přednášela mluvčí policie ČR. Byla to hrozně příjemná paní, která nás během jedné vyučovací hodiny provedla světem zákonů, počítačových sítí, případů a hlavně nám přímo a bez obalu řekla, jaké může mít kyberšikana následky. V dnešní době je tohle bohužel velmi aktuální téma. Podle mého názoru, pokud sociální sítě používáte bezpečně a rozumně, můžou vám přinést spoustu užitku, ovšem pokud se s nimi zachází nezodpovědně, můžou se stát během chvilky noční můrou. Netýká se to ale jenom sociálních sítí. Někdo vám může ubližovat i pomocí SMS zpráv nebo voláním. V každém případě, pokud vám někdo jakkoliv ubližuje, je nejlepší řešení to nahlásit policii. Nemusíte se bát, že vás bude někdo soudit a nadávat vám. Obětí kyberšikany je spoustu a je lepší to nahlásit a poprat se s případnými nepříjemnostmi, než to nechat zajít příliš daleko. Aneta Zemánková 9. B



Talentové zkoušky na konzervatoř

Tak dobře, nadechni se, vydechni, bude to fajn, pro tohle jsi dřela a teď jsi tady a můžeš jim to všechno ukázat... S těmito slovy jsem si pomáhala, když jsem seděla před dveřmi učebny, v nichž se za chvíli mělo rozhodnout o mém budoucím životě, vezmem to ale hezky od začátku.
Všechno se spustilo ve chvíli, kdy jsem se jako malá bláznivě zamilovala do divadla. Už tehdy jsem věděla, že toužím po tom, aby má střední škola byla právě konzervatoř, obor hudebně dramatický. Milovala jsem hraní a stále ho miluji. Je to něco, při čem jsem to opravdu já a cítím se dobře. Je to jakýsi motor, který mě pohání vpřed, i když všichni říkají, že bych měla zůstat na místě. Je to moje velká láska.
Takže jsem chodila do literárně dramatického oboru v zušce, do baletu a později jsem začala i zpívat, protože pokud chcete na tento obor, musíte umět nejen perfektně hrát, ale i zpívat a tančit. Bohužel mám od přírody jakýsi hudební hluch, tudíž to se zpěvem nebylo vůbec jednoduché.
V 8. třídě jsem se jela podívat na konzervatoř na den otevřených dveří, kde probíhaly i konzultace pro zájemce. Zjistila jsem, že skoro nic neumím. Že to, co teď v sobě mám, zdaleka nestačí. Já ale nejsem člověk, co se vzdává, a tak jsem se rozhodla s tím něco udělat. Našla jsem jednu skvělou herečku, která mě rok připravovala. Díky ní jsem se naučila, co je to hrát a řekla mi úžasnou větu, na kterou nikdy nezapomenu. Ta věta byla: „Divadlo se nehraje, divadlo se žije." Měla pravdu. Pokud chcete hrát, tohle je hlavní a nejdůležitější. Ukázala mi, že divadlo není o velkých gestech a přehnaných emocích, je to hlavně o tom, co máte uvnitř a o umění to předat.
Potom konečně přišel čas talentových zkoušek. Požadavky byly opravdu náročné, ale nic, co by se nedalo čekat. Dávala jsem si přihlášku do Brna a do Ostravy. První kola byla jednoduchá, protože šlo jenom o herectví, dostala jsem se pokaždé mezi patnáct nejlepších, postoupila jsem tedy na obou školách do druhého kola. Tam to bylo mnohonásobně těžší. Když pominu fakt, že byla těžká pěvecká i pohybová zkouška , musíte si uvědomit, že teď soupeříte o místa se stejně dobrými lidmi, jako jste vy. Důležitá část druhých kol je improvizace. Vyžaduje se originalita, upřímnost, schopnost přenesení vašeho textu do jiné situace.
Výsledky druhých kol ještě neznám, takže nevím, jestli mě přijali, nebo ne. Jistě, moc bych si přála tam být, ale když o tom tak přemýšlím, jsou důležitější věci. Navíc, každý jsme tak trochu herec, každý neustále hrajeme. Ovšem máme oproti divadlu jistou výhodu. V životě si scénář píšeme sami.
Aneta Zemánková 9.B


Matematická olympiáda
Dne 30. ledna žáci 9. tříd jeli na matematickou olympiádu do Blanska. Úlohy pro nás letos byly náročnější než ostatní roky. Řešili jsme totiž 4 slovní úlohy a měli jsme na ně 4 hodiny. Abychom se však stali úspěšnými řešiteli, z 24 bodů musíme získat minimálně 12. Pro představu vám tu jeden příklad napíšu, abyste ho třeba porovnali s ostatními ročníky, nebo zkusili, jestli ho dokážete vypočítat.
Např.
Máme kvádr, jehož jedna hrana je pětkrát delší než jiná jeho hrana. Kdybychom výšku kvádru zvětšili o 2 cm, zvětšil by se jeho objem o 90 cm3. Kdybychom dále výšku takto zvětšeného kvádru změnili na polovinu, byl by objem nového kvádru roven třem pětinám objemu původního kvádru. Jaké mohou být rozměry původního kvádru? Určete všechny možnosti.

Dita Leinveberová 9. B

Lyžařský kurz
7.A a 7.C jely na lyžařský kurz v neděli 24.1.2018 v 9.55. Přijeli jsme na Dolní Moravu do hotelu jménem Sněžník za 1 hodinu a 30 minut. Byli jsme tam od neděle do pátku. V neděli jsme šli na svah, abychom se rozdělili do družstev a trochu si i zalyžovali. Družstva jsme měli čtyři. Vstávali jsme v 7.30 a v 8.00 byla snídaně. V pondělí jsme lyžovali dopoledne i odpoledne. V 9.00 jsme jeli na svah. V poledne jsme měli oběd a po obědě jsme měli asi 1 hodinu volno a museli jsme být na pokoji. Po odpočinku jsme měli zase jít na svah. Večeře byla asi kolem 18.30. V 19.00 jsme byli ve společenské místnosti, kde jsme měli různé přednášky a také jsme hráli nějaké společenské hry po skupinkách. Večerku jsme měli kolem 21.30, ale také někdy i 22.00. V úterý jsme šli lyžovat jenom dopoledne a odpoledne jsme šli na procházku. Ve středu jsme šli lyžovat dopoledne i odpoledne po družstvech, tak, jak jsme se v neděli rozdělili. Ale ve čtvrtek jsme dopoledne soutěžili, nejprve holky a poté kluci. Soutěžili jsme ve slalomu kolem kloboučků. A poté jsme měli ještě chvíli volné ježdění. Po lyžování jsme šli na oběd a měli jsme zase chvilku volno. Odpoledne jsme měli od začátku do konce volné ježdění. Po ježdění jsme šli na večeři a po večeři jsme měli ve společenské místnosti vyhodnocení závodů a celého kurzu. Po vyhodnocení závodů a kurzu jsme měli diskotéku. Protože jsme měli diskotéku, tak byla večerka v 22.15. Ráno jsme měli snídani a po snídani jsme si šli sbalit věci do kufru a dali jsme si je do autobusu. Odjížděli jsme asi v 9.55 od hotelu a přijeli jsme ke škole asi kolem 11.30. Tam už na nás čekali rodiče.
Monika Pátečková 7.C

Lyžařský výcvikový kurz
Dolní Morava
V neděli 27.1. jsme přijeli na chatu Sněžník, vybalili jsme si věci a roztřídili se na pokoje, pak jsme měli oběd. Po hodině jsme se chystali na svah, pak jsme se roztřídili do skupin. Po 4 dnech lyžování jsme měli závody a volné lyžování. Obědy i snídaně byly vždy dobré a každý večer jsme měli poučné informace o horách. Poslední večer byla diskoška, byla super.
V pátek 1.2.jsme odjížděli z Dolní Moravy zpět do Letovic.
TIMUR PJATYGIN 7.A

Anglická olympiáda
V přestrojení jsem se vetřela na anglickou olympiádu. Jako „pomocník" naší skvělé časopisové fotografky jsem se dostala až k samotným soutěžícím, vezměme to ale hezky po pořádku. Jako každý rok se konala konverzační soutěž v angličtině, jelikož já na takovéhle soutěže moc nejsem, protože mám problém vést nějaký monolog v cizím jazyce a velice brzy se mi vždy začne stýskat po češtině. Nuže, jako správný redaktor, jsem si řekla, že se tam v přestrojení vetřu, abych zjistila, jak se tihle odvážlivci, co se do soutěže přihlásili, připravují. Podařilo se mi dostat v doprovodu naší fotografky až do třídy, kde se soutěžící připravovali, zbývaly jim poslední minuty před tím, než vejdou do jiné třídy, kde budou předvádět své nadání. Ovšem tato chvíle byla kritická, jelikož o fotografování vím asi tolik, co o kvantové fyzice. Rozhodla jsem se tedy, aby soutěžící nepojali podezření, že se stanu modelkou a na pár fotečkách jsem zapózovala.
Doufám, že se nám s fotografkou podařilo soutěžící alespoň trochu uvolnit a pomoct jim s trémou. Však to znáte, s úsměvem jde všechno líp. Takže jak já si vždycky říkám, úsměv, narovnat korunku a jde se.
Aneta Zemánková 9.B (agentka 008)
Foto: Ema Tesaříková
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Napsali jste nám

Letovický Rocky
Milí čtenáři, rady bychom Vám představily našeho spolužáka v trošku jiném světle, než ho znáte.
1. Můžeš se nám krátce představit - jakému sportu se věnuješ, odkud jsi, kolik je ti let a co děláš ve svém volném čase?
Jmenuji se Daniel Bezuško. Je mi 13 let. Pocházím z Letovic, ve svém volném čase se věnuji boxu. Trénuji každý den a moc mě to baví.

2. Co tě přivedlo k boxu? Kdy sis poprvé řekl: „Já chci boxovat." Jak dlouho už tento sport děláš?
K boxu mě přivedl film Rocky, který se mi moc líbil. Po zhlédnutí tohoto filmu jsem si o tom sportu začal zjišťovat víc. Byl jsem asi ve 3. třídě. Boxu se věnuji přes půl roku.

3. Co tě na boxu nejvíc baví?
Na boxu mě hodně baví trénink a dřina s ním spojená. Nabíjí mě to pozitivní energií. Box je hlavně o přemýšlení, postřehu a psychice.

4. Máš v boxu nějaké vzory? Kdo a co tě motivuje k tomu poznávat dál?
Ano, mám své vzory, například Mike Tyson, Floyd Mayweather jr., Vasyl Lomachenko a Gennady Golovkin. Největší motivací je můj trenér. Snaží se mě všechno naučit. Každým tréninkem se díky němu zlepšuji.


5. Jakou bys dal radu malým začínajícím boxerům?
Do každého sportu musí jít rádi a s úsměvem.

6. Jaké si kladeš cíle a co tě letos čeká?
Rád bych se neustále zlepšoval, proto abych v zápasech vyhrával. Letos mě čeká ještě hodně zápasů, abych se mohl kvalifikovat na Mistrovství České republiky, což bude teprve začátek.

7. Kam chodíš boxovat?
Trénovat jezdím do Bořitova, kde bydlí můj trenér.

8. Pomáhají ti rodiče, samozřejmě po finanční stránce, ale i při cestování a podporují tě celkově v tomto sportu?
Moji rodiče mě v tomto sportu podporují a doprovází mě jako psychická podpora na mé zápasy.

Dane, děkujeme ti za rozhovor a přejeme ti hodně sportovních úspěchů.

Adéla Borkovcová, Anežka Beránková 8. B
-------------------------------------------------------------------------------------------------------

Můj výlet do Prahy

V sobotu 19. ledna jsme byli v Praze. Já, můj bratr Ondřej, mí rodiče, teta se strýcem a babička s dědou. Udělali jsme si výlet na celý den a také jsme si s bratrem jeli „vyzvednout" vánoční dárek. Dopoledne jsme vyjeli z Letovic vlakem. Po příjezdu do Prahy jsme se kousek prošli a jako první jsme navštívili Národní muzeum, které se nachází nad Václavským náměstím. Prohlédli jsme si dvě výstavy. Jedna se jmenovala 2 x 100 a druhá byla Česko-slovenská výstava. Obě byly velmi zajímavé, a dokonce jsme se pobavili při tvoření dobové fotografie (pozorný čtenář mě může na fotce najít) 

Z Václavského náměstí jsme se vydali metrem k O2 aréně, kde na nás čekal dárek. Tím dárkem bylo představení PUTOVÁNÍ S DINOSAURY. Jednalo se o dvouhodinovou show, kde nás badatel provedl celým obdobím dinosaurů. Dinosauři sice nebyli živí, ale jako živí vypadali, byli velcí, dupali a vydávali různé zvuky. Představení bylo poučné a také zábavné. Po vystoupení jsme jeli metrem zpět na hlavní nádraží a poté jsme jeli domů vlakem. Domů jsme přijeli po půlnoci, sice docela unavení, ale plní zážitků a dojmů.
Praha má spoustu zajímavých míst, a proto doufám, že se tam ještě podíváme.
Jiří Ječný 6.A
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Otevření workoutového hřiště
Dne 17.1.2019 bylo slavnostně otevřeno workoutové hřiště v areálu střediska volného času Letokruh. Úvodní slovo pronesla ředitelka Letokruhu Mgr. Ivona Kubíková a po ní pan starosta Mgr. Petr Novotný. Po úvodních slovech byla přestřižena páska před workoutovým hřištěm. Hřiště navrhl a za finanční podpory Letokruhu postavil Aleš Kubík, který workout v Letovicích převedl do toho, co máme teď. Aleš Kubík také vede workoutový kroužek pod střediskem volného času Letokruh. Hřiště je samozřejmě zpřístupněno veřejnosti, ale hlavně dětem, které zajímá workout. Hrazdy na hřišti jsou o něco nižší kvůli tomu, aby to na některé kluky či holky nebylo vysoko.
Antonín Kubík 6.A
Krátký rozhovor s workoutistou
Jak dlouho chodíš do workoutu?
odpověď: Jeden rok

Co tě nejvíc baví na workoutu?
odpověď: Hlavně cvičení

Jak hodnotíš ty, co chodí do workoutu?
odpověď: Tak já chodím do těch začátečníci, tak většina z nich jsou ti začátečníci, ale ti pokročilí jsou prostě lepší.

Jací se ti zdají vedoucí?
odpověď: Jo, jsou dobří.
Antonín Kubík 6.A

Knižní okénko

Moje sestra Jodie
V minulém čísle jsem vám psala o knížce To nejhorší na mé sestře. Tato kniha, o které píšu dnes, je také o dvou sestrách.
O čem kniha je?
Dvě setry, starší Jodie a mladší Pearl, žijí společně se svými rodiči. Jodie školu nesnáší a dostane se do špatné party. Pearl je naopak stydlivá, hodná a učí se dobře. Jejich rodiče si za nějakou dobu najdou novou práci v Melchester College. Chtějí se tam odstěhovat. Melchester College je velká škola, ve které by se dívkám mohlo dostat kvalitnějšího vzdělání, než na té škole, kam chodily. Maminka by se stala kuchařkou a tatínek školníkem. Jodie se odstěhovat nechce, ale kvůli své mladší sestře se nakonec odstěhuje. Ve škole si o prázdninách najdou kamaráda Harlyeho a tři menší děti. Jodie po skončení prázdnin ve své třídě nezapadá. Se svou sestrou si užívají, ale na konci knížky se Jodie stane nehoda.
Kniha se mi líbila. Doufám, že vás knížka zaujala a někdy si ji třeba přečtete.
Kateřina Mareschová 7.B

A na závěr ... pár vtipů

Paní učitelka vyvolá Pepíčka: „Udělej bod ve středu kružnice." Pepíček stojí nehybně u tabule, paní učitelka říká: „Proč nepíšeš, Pepíčku?" „Ale dneska je pondělí!"

Blondýnka stojí u brány parku a čte si tabulku VSTUP JEN SE PSEM NA VODÍTKU. Zamyslí se a pak říká: „Nějaký špagát bych našla, ale kde seženu psa?"

Blondýnka se ptá na ulici: „Pane, prosím vás, kolik je hodin?" „Je čtvrt na čtyři." Blondýnka jen kroutí očima a říká: „Víte, to je divné. Ptám se na tohle celý den a pokaždé dostanu jinou odpověď."

Po čtrnácti hodinách se slimák vyškrábe na strom, spadne a řekne si: „Práce kvapná, málo platná!"

 

Přijde pán k vysokému paneláku a povídá chlapečkovi. „Prosím tě, kde tu bydlí pan Novák?" „Já vás tam dovedu, ale nejede výtah." A tak spolu dojdou až do dvanáctého poschodí, chlapeček ukáže na dveře a říká: Tak, tady bydlí, ale jestli s ním chcete mluvit, tak sedí na lavičce před domem."
Co dostane zloděj, když ukradne kalendář?
12 měsíců!

Jaký je čas, když slon sedí na hodinkách?
...nejvyšší čas pořídit si nové hodinky!

Vím, že vtipy o cestování v čase jsou už trapný, ale zítra jsem slyšel jeden výbornej.

Ten čas ale letí... Naposledy jsem se podíval na hodinky minulý rok. Ale Pepíku, dneska je 1.1.

 































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































Aktuality

 
webdesign: frogDesign.cz © 2008 code & programming: © 2008