číslo 76

Přátelé, kamarádi,
Tak už se nám zase blíží prázdniny!!!! Máme za sebou další školní rok plný akcí, změn, událostí, ale také u většiny z nás usilovné práce. To se určitě dá říci o členech redakční rady, kteří pro vás po celý školní rok ( a někteří několik let) chystali další čísla školního časopisu. Vybičovali se i teď, a proto si můžete přečíst 76. číslo. Jako vždy je plné informací, zajímavostí i obrázků. Najdete tu pravidelné rubriky, téma čísla, info o akcích, projektech. V tomto čísle můžete vidět, že naše škola je otevřená světu a kdo se chce učit cizí jazyky, má plno možností.
Milí čtenáři,
přejeme vám pohodové prázdniny, mnoho pěkných zážitků, deváťákům přejeme úspěšný start na jejich nových působištích a všem učitelům odpočinkový režim.
Váš

„Lidi jako já si svoji takzvanou genialitu uvědomí kolem desátého roku. Jako kluk jsem se vždycky divil: jak to, že mě ještě nikdo neobjevil?"
John Lennon


OBSAH
Téma čísla str. 1 - 5
Co se děje ve škole str. 6 -28
K zamyšlení str. 28
Knižní okénko str. 29 - 30
Vtipy str. 30




Dejte nám všechno!

pouliční lampy
svítí jemně
pouliční lampy
otvírají noc

dávají nám možnost vidět
i když bychom neměli
pouliční lampy
dávají nám moc

jistěže je vyrobili lidé
pořád toužíme mít něco navíc
třebaže nebylo nám dáno vidět
my chceme vidět víc a víc
Aneta Zemánková 9.B



Téma čísla - příroda

Příroda a památky
Příroda je v podstatě nezastavitelný živel, stejně tak jako člověk. Pokud člověk nějaké místo trvale opustí, příroda si je vezme nazpět. Pokud se zde však člověk usídlí, pak je místo trvale opuštěno přírodou, je-li její přítomnost nežádoucí. My se však nyní vraťme k první verzi, tj. k tomu, jakým způsobem se příroda navrací, jelikož tématem je příroda a ne člověk. Většinou se v kontextu chátrajících objektů jedná o méně destruktivní metody, kdy je nejdříve budova opuštěna, přičemž je ukončena i její údržba. Následkem toho se na ni uchytí mechy, či v jejím zdivu zapustí kořeny jiné rostliny. Ty nastartují proces zvětrávání. V tuto chvíli je již budova v celkově špatném stavu, neboť se střecha, až na malé výjimky, zřítí už jen v důsledku trouchnivění střešních trámů. Následuje kompletní destrukce, na níž se podílí i povětrnostní vlivy. Toho můžeme být svědky třeba i na římském Foru Romanu. Toto místo bylo svého času centrem antického Říma. Poté, co bylo v 6. stol. poničeno gótskými válkami, bylo opuštěno. Budovy, které nebyly přeměněny v křesťanské kostely, začaly rychle chátrat, z jejich zdiva vyrůstaly různé rostliny. Forum nyní sloužilo jako pastvina i skládka. Ze sutin již zřícených budov se navyšovala úroveň terénu, který tak oproti starověku doznal podstatných změn. Až v 19. stol. bylo Forum systematicky odkryto. Dnes je jedním z turistických lákadel města Říma. Existují však i jiné, mnohdy až zarážející způsoby, jakými si je příroda schopna dopomoci k získání ztraceného. Kupříkladu uveďme katastrofu Pompejí a Herculanea, která se udála roku 79 n. l. Tehdy začala soptit sopka Vesuv, přičemž chrlila popel a kameny nemalé velikosti. Města byla zasypána popelem a brzy upadla v zapomnění. I taková umí být příroda...
Lukáš Halas, 7. A

Bylinky
Téma tohoto čísla je příroda a mě napadlo, že by vás mohlo zajímat něco o bylinkách.
Mateřídouška úzkolistá
Je drobná bylina s plazivou, u země dřevnatějící lodyhou vysokou maximálně 30 cm. Po rozemnutí je pro ni typická jemná vůně. Květy jsou drobné a fialové.
Použití
Mateřídouškový čaj je účinný při onemocněních horních cest dýchacích, při poruchách zažívání spojených s plynatostí a kolikami. Rovněž navozuje klid a příjemný spánek.
Saturejka zahradní
Její lodyha je zelená nebo fialová, dřevnatějící na bázi a větvená. Kvete od července až do prvních mrazíků.
Použití
Pěstuje se běžně i na zahradě, používá se jako koření při výrobě uzenin, do hrachové polévky i k jiným luštěninám.
Používá se jako slabé kardiotonikum, při trávicích potížích, zevně jako podpora hojení ran.
Doufám, že vás tento článek zaujal a dozvěděli jste se něco nového.
Kateřina Mareschová 7.B.

Australské jezero Hillier
Toto jezero má sice úplně normální název jako každé jiné, ale přitom je jedinečné. Při pohledu na něj by vás překvapila jeho barva, je totiž růžové. Vypadá jako sytě růžový drahokam orámovaný pásem bílého písku se solnými krustami. Jezero objevil v roce 1802 anglický mořeplavec Matthew Flinders.
Jak je možné, že má takovou barvu?
Vědci stále s naprostou určitostí nevědí, proč vypadá jako z jiné planety. Nejpravděpodobnější důvod je přítomnost řasy Dunaliella salina. Má zelenou barvu a vyskytuje se v silně slaných vodách. Tato řasa vypouští do vody červené barvivo. Ale to není jisté. Když byla voda při pokusech přemístěna do prostředí bez přítomnosti této řasy, zůstala stále růžová.
Jezero je velice mělké, dosahuje do výšky asi jen 1,5m. Velice se podobá Mrtvému moři. Hillier sice není jediné růžové jezero na světě, ale je jediné, kde růžová barva zůstává záhadou. Příčinu zbarvení vody způsobují většinou řasy, nebo v kanadském jezeru hornina, která prosvítá vodou, však Hillier ukrývá tajemství. I příroda nám přináší svoje kouzla a záhady.
Dita Leinveberová 9.B

Přírodní zajímavosti
Duhový strom
Je to druh blahovičníku. Je výjimečný nejen pro svou barvu, ale jako jediný z eukalyptů neroste v Austrálii, ale na filipínském ostrově Mindanao. Biologové tvrdí, že jde o nejrychleji rostoucí strom světa. Na Mindanau najdete stromy dosahující do výšky 70 metrů. Říká se mu duhový strom, protože se sám odlupuje a odkrývá jednotlivé vrstvy barevného lýka. Jeho kůra se používá při výrobě nábytku a papíru.
Nejvyšší vodopád světa
Nachází se ve venezuelském národním parku Canaima. Dostal jméno podle pilota Jimmy Angela, který chtěl přistát na hoře, z níž vodopád padá, ale místo toho naboural přímo do vodopádu. Ačkoli ho neobjevil, díky této historce nese vodopád jméno Salto Angel.
Mumlavský vodopád
I v naší zemi najdeme pozoruhodné vodopády. K nejmohutnějším a nejkrásnějším českým vodopádům patří vodopád v Krkonoších. Tvoří ho řeka Mumlava, jejíž tok padá do desetimetrové hloubky.
Romana Musilová 9. B

Na ryby
V tomto článku bych vám chtěl přiblížit, jak se za posledních pár týdnů vyvinula příroda kolem vody. Protože jsem se poslední tři týdny vypravil čtyřikrát na ryby, tak jsem přírodu kolem vody docela pozoroval. Kolem vody (jako už skoro všude) se to začalo zelenat. např. vrby, keře a různé druhy stromů. Také ryby nezůstaly pozadu. Spoustu jich vyskakuje nad hladinu, takže tím dokonale popírají rybářskou pověru, že jsou ještě ztuhlé a neberou. Aktivní jsou hlavně kapři, cejni a plotice. Po vodě už plavou vodoměrky a létají velmi nepříjemní ovádi. Zkrátka u vody už to celkem hodně žije. Antonín Kubík 6.A

Soužití s komáry
Příroda a já žijeme v celkem vyrovnaném vztahu, bez větších hádek a rozporů, někdy se ale, jako každý pár, pohádáme. Povím vám o našem sporu. Říká se, že v přírodě má každý své místo, že každý je tu za nějakým účelem. Spoustu zvířat a rostlin chápu, ale ať se snažím sebevíc, nikdy jsem nepochopila, k čemu jsou tu takoví komáři...
Já jsem velmi duševně nevyrovnaný člověk, netrpělivý a hodně výbušný. Když potom se v létě probudím a mám všude štípance, které nesnesitelně svědí, musím se na přírodu prostě zlobit. Co mě ale dokáže naštvat nejvíc je fakt, že někteří lidé nemají za celé léto pomalu ani jeden štípanec.. No řekněte, není to nespravedlivé? Bojím se, že na mě příroda bude naštvaná, když nějakého komára umlátím ručníkem, botou, nebo postříkám Biolitem.. Ovšem ať se snažím sebevíc, jejich účel nenalézám a dál je vraždím. Veřejně se přiznávám. Jsem vrah komárů. Nenávidím je a soudě dle mých nohou v létě, oni mě taky moc nemusí.
Někdy je příroda krásná, ale někdy mám chuť obestavět se panelem a zabalit do sítě. Ale tu její krásu, kterou miluju, to jí nikdo opravdu neupře a bez této lásky skutečně nemůžeme žít.

Aneta Zemánková 8.B

PŘÍRODA
Mně se nejvíce z přírody líbí listnaté stromy. Stromy jsou nekrásnější na jaře, protože krásně kvetou a mají různé barvy květů. Některé květy jsou růžové a jiné třeba zase bílé. Listnaté stromy jsou většinou opadavé například bříza, dub, jasan, buk. Ale některé jako planika jsou i stálozelené. Listnaté stromy patří hlavně mezi krytosemenné dvouděložné rostliny, ale některé jsou i jednoděložné, ale máme zde i výjimku, kterou je jinan dvoulaločný, ten patří do oddělení jinany. Listnaté stromy tvoří listnaté lesy, ale i smíšené lesy. Na přírodě se mi také líbí motýlci. Jsou malí a mají krásné barvy na křídlech. Motýli tvoří druhý největší řád hmyzu, hned po broucích. Jsou rozšíření na celém světě kromě Antarktidy, řád čítá kolem 180000 druhů. Motýly se zabývá lepidopterologie. Typickým znakem jsou dva páry vzdušnicemi protkaných křídel, která jsou pokryta drobnými šupinkami. Šupinky pokrývají rub i líc křídel a překrývají se jako střešní tašky. Lesklé zbarvení motýlích křídel je způsobeno lomem světla na těchto šupinkách a pomocí toho jsou hezké barvy. Vědecký název motýlů je lepidoptera, což znamená ,"šupino křídlí ". Ve starší literatuře jsou pak motýli skutečně nazýváni jako šupinokřídlý hmyz.

Monika Pátečková 7.C


Moje láska ke přírodě je velká, ale z ní mám nejraději psy, protože jsou nejlepší kamarádi člověka. Nejraději běhají a mazlí se. Vždycky psům po vycházce musím dát nějaký pamlsek za to, že byli moc hodní. Nesmím zapomínat, že taky můžou brát léky jako i my. Taky je musíme brát za nějaké blízké, protože jsou taky savci jako my. Musíme se k nim chovat hezky, aby viděli, že je máme rádi , když se s nimi nemazlíte, tak pak si všimnou, že je něco špatně, vy jste nemocní a nebo na ně nemáte čas, pak jsou moc smutní, proto na ně nikdy nesmíme zapomenout.!!!
Timur Pjatygin 7. A

 

Co se děje ve škole

Návštěva Evropského parlamentu

V úterý 2.4. 2019 v brzkých ranních hodinách jsme se vydali do Prahy, kde na nás čekal autobus, který nás dopravil do Bruselu. Do Bruselu jsme se dostali kolem 10. hodiny večer, kde nás uvítal pan europoslanec Jiří Pospíšil. Ve středu jsme si prohlédli Brusel a navštívili náměstí Grand-Place, čůrajícího chlapečka a viděli i nádherný Královský palác. Poté nás autobus zavezl do městečka Bruggy. Zde jsme viděli mnoho krásných míst. Tohle město je velmi krásné a rozmanité. Protéká jím spletitá sít vodních kanálů, a proto se Bruggám přezdívá Benátky severu. Ve čtvrtek jsme si prohlédli Dům evropských dějin a Parlamentarium. Po prohlídce nás čekala beseda s panem Pospíšilem. Vysvětlil nám například, jak funguje Evropský parlament a jaké pravomoci má. Ukázal nám také jednací sál parlamentu. Následovala chutná večeře v italské restauraci, které se pan Pospíšil zúčastnil také. Po večeři nás čekala dlouhá cesta autobusem zpátky domů. Celý výlet se velmi vydařil a všem se nám velice líbil.
Daniela Sičová IX.D

Brusel
Ve středu 3. 4. 2019vjsme si udělali prohlídku Bruselu, hlavního města Belgie. Jednou z nejznámějších památek a zároveň symbolem Bruselu je tzv. Manneken Pis (soška čůrajícího chlapečka). Viděli jsme i tzv. Jaenneke Pis (čůrající holčičku), která už ovšem není tak známá. Historickým jádrem města je náměstí Grand-Place, které je považováno za jedno z nejkrásnějších náměstí na světě. Prošli jsme se také bruselským parkem, vedle kterého je Královský palác.
Zdenka Marková, 9.C
Návštěva Evropského parlamentu

Ve čtvrtek 4.v4.2019 jsme měli tu skvělou možnost a zúčastnili jsme se návštěvy Evropského parlamentu (EP) v Bruselu.

Je to obrovský komplex moderních budov umístěných v Leopoldově parku se spoustou zahrad a s několika připomínkami evropské minulosti, jako např. kus Berlínské zdi. Významné budovy zde mají názvy po historických osobnostech, které se podílely na budování společné mírové a technicky vyspělé Evropy. Např. hlavní jednací sál Hemicycle je pojmenován po ministru zahraničních věcí a předsedy vlády Belgie Paulu-Henriku Spaakovi, který se zasadil o založení Beneluxu. Je považován za jednoho ze zakladatelů Evropské Unie ( EU). Vypracoval smlouvy, které obsahovaly výchozí ustanovení o založení EU.
Přešli jsme přes náměstí Place du Luxembourg a uviděli jsme hlavní vstup s obrovskou výstavou na visuté chodbě. Před budovou se to hemžilo turisty a reportéry. Nad námi visely plakáty s různými nápisy, které ukazovaly o co EU usiluje.

Esplanáda Solidarność 1980

Mohli jsme si zdarma vzít kapesního průvodce Evropským parlamentem, kde byly uvedeny podrobnosti o tom, co parlament nabízí. Byl k dispozici ve všech 24 úředních jazycích EU a měl nám pomoci s orientací mezi jednotlivými budovami. Obsahoval i mapu.

Prošli jsme na malé ‚‚náměstí‘‘, kde jsme měli možnost vidět, jak se reportéři baví s politiky. Všude kolem nich hlídkovali vojáci, kteří byli připraveni zasáhnou, při případném útoku. Zamířili jsme si to kolem nich do muzea o historii EU - Dům evropský dějin.

Zde jsme nejprve museli projít detektorem kovu, poté jsme si věci nechali ve skřínkách a pokračovali jsme. V další místnosti nám dali nám sluchátka a tablet, kde jsme si, pro lepší pochopení, zvolit český jazyk. Tablet nám ukazoval různé obrázky z historie Evropy a ve sluchátkách nám k tomu vždy něco řekli. Muzeum mělo 4 patra. Každé patro představovalo jiné historické období. Informace začínaly utvářením Evropy a mapováním Evropy.

Další poschodí zachycovalo politické a sociální změny při vývoji společné Evropy ( např. Velkou Francouzskou revoluce 1789) spolu s technickým rozvojem až do počátku 20. století.

Třetí poschodí prezentovalo opět zásadní milníky existence společné Evropy během světových válek , přes Studenou válku, demokracii a totalitu, až po současnost.

V posledním patře jsme se seznámili s obnovou spojení Evropy .

Díky tomu jsme se dozvěděli mnoho zajímavých informací o vzniku EU. Prohlídka trvala asi hodinu a půl. Dalším naším cílem byla návštěva Parlamentária.

Prošli jsme kolem zahrad parku krále Leopolda a dorazili jsme k budově Williho Branda ( byl čtvrtým kancléřem poválečného Německa), kde je Parlamentáriu umístěno. Je to velmi krásná, působivá a moderní budova, kde nás seznámili s Evropskou demokracií, politikou a parlamentem pomocí multimediální techniky. Byla tam možnost zahrát si hru s politickou tématikou. Na interaktivní zdi jsme si prohlédli fotografie všech poslanců v Evropském parlamentu. Zde jsme se dozvěděli zásadní informace jako například , že EP má 751 poslanců z 24 zemí, že EP v Bruselu je jedním ze sedmi orgánů EU, že poslanci se volí každých pět let atd..
Jakmile jsme si všechno osahali a prozkoumali naše cesta vedla dál do jednacího sálu Hemicycle.
Těšili jsme se, že se nám podaří účastnit se nějakého zasedání. Uvnitř byly opět všechny vlajky států EU a brožury v jejich jazycích. Odložili jsme si svoje věci a pokračovali . Tady jsme opravdu cítili atmosféru parlamentu. Přišli jsme do takové menší místnosti, kde bylo mnoho židlí. Sedli jsme si a poslouchali jsme jednoho úředníka, který nás tam doprovodil. Mluvil samozřejmě o politice, o utváření společné Evropy. Bylo to zajímavé, i když jsme některým věcem úplně nerozuměli. Následně přišel europoslanec za ČR JUDr. Jiří Pospíšil. Hovořil s námi o tom, jak funguje EU, jak pracuje a o co se snaží. Ovšem, vzhledem ke všemu , co jsme za ten den již absolvovali, jsme byli značně unaveni a i přes to, že povídání o možnostech EU vůči naší republice bylo velmi zajímavé , únava byla silnější. Když již neměl nikdo z nás další otázku , šli jsme s ním do jednacího sálu Evropského parlamentu. Byla to obrovská místnost plná stolů a židlí . Vzadu uprostřed byla vlajka Evropské Unie a okolo ní byly vlajky, které patřily do EU. Vpravo a vlevo nahoře byly malé kabinky. Každá kabinka patřila jinému státu EU, kde při plenárních zasedáních jsou přítomni překladatelé. Bohužel jsme měli tu smůlu a zrovna žádné zasedání neprobíhalo.

Bylo jedním slovem úžasné. Ne nedá se použít jen jedno slovo, protože to bylo nezapomenutelné a my všichni věříme, že se sem ještě alespoň jednou podíváme.
Poděkování patří panu starostovi Novotnému, který nám zprostředkoval pozvání pana europoslance, a také panu řediteli Šosovi, který tuto akci podpořil.
zpracovali: Martin a Adéla Navrátilovi, 9.A

Jídlo v Belgii
Mezi nejtypičtější jídla v Belgii se řadí vafle, pralinky, čokoláda, hranolky a pivo, které jsme bohužel kvůli našemu věku nemohli ochutnat. Jako první z těchto pokrmů jsme ochutnali pravé belgické vafle, kterých měli hrozně moc druhů: obyčejné, ovocné, s orey, s makronkami, se šlehačkou a těch druhů bylo tolik, že si to prostě nejde zapamatovat. Já si dal s makronkami, jahody a šlehačkou, která stála 6.90€. Vafle byla na můj vkus až moc sladká a člověku stačí jenom půlka, aby se zasytil, a nevím, jestli bych si ji dal podruhé. Jako další přišly na řadu hranolky, které jsou zvláštní svou přípravou. Nejprve se osmaží na rostlinném oleji, potom ještě na pánvi se sádlem. Hranolky stály 4-5€ podle velikosti a omáčka k tomu 1€. Omáček měli na výběr hodně, třeba kečup, majonézu, kari kečup, kari ...Já jsem zvolil variantu kari omáčky. Samotné hranolky byly výborné a rozhodně doporučuji ochutnat, ale to stejné se nedá říct o omáčce, která byla velmi slaná a kazila chuť hranolek. A nakonec sladká tečka na závěr v podobě pralinek. Pralinek se v Belgii prodává velmi moc druhů. Já jsem si vybral kuličky za 10€. Kuličky byly jak jinak než výborné a lituji, že jsem jich nenakoupil víc. Nakonec jsme ještě absolvovali společnou večeři s panem Pospíšilem, která byla v italské restauraci formou švédských stolů. Ze začátku byly na stolech pokrmy jako kuře v sýru, caprese a další pokrmy, o kterých nevím, jak se nazývají. Všichni jsme si mysleli, že to bude jediná nabídka, možnost, jak se pořádně najíst před dlouhou 10 hodinovou cestou, tak pak když přinesli pizzu, nebylo divu, že se jí moc nesnědlo. Nakonec ještě přinesli tiramisu a ovocné špízy, které měly podobný osud jako pizza.
Patrik Pelíšek IX.A
Bruggy

Během našeho pobytu v Belgii jsme měli možnost navštívit i krásné městečko jménem Bruggy. Toto město se nachází asi 90 km od Bruselu a přezdívá se mu téže Benátky severu a toto jméno rozhodně sedí. Městem procházejí četné kanály, po kterých se můžete vydat na loďkách a prohlédnout si tak město z jiného úhlu. Naše návštěva však zůstala jen na souši, a tak jsme celé město prošli pěšky. Celý den bylo mírně pod mrakem a chvílemi nás zastihl i jarní deštík, ale naštěstí jsme neměli děravé deštníky a tak nás ani troška vody nezastavila. Viděli jsme různé památky i malé postranní uličky. Navštívili jsme i"dvůr bekiní". Bekině jsou něco jako jeptišky a dříve tyto ženy pomáhaly jiným ženám, které třeba utekly od svého manžela, nebo potřebovaly nějak jinak pomoci.
Bruggy je rozhodně nádherné město a stojí za to ho navštívit. A jestli tak někdy uděláte, přeji příjemnou procházku!

Natálie Rosičová 9.B

Zájezd do Anglie

Anglie - Manchester a Liverpool

Po dlouhé 27 hodinové cestě jsme konečně dorazili do naší první cílové stanice v Anglii a tou byl Liverpool. Bylo velice náročné najednou vstát ze sedaček autobusu a dalších 9 hodin chodit někde po městě. Ale zvládli jsme to a užili jsme si krásný den.
Prošli jsme si nejdříve památky města a začali nasávat tu vůni Anglie. Asi nejzajímavější byla návštěva musea Beatles. Dozvěděli jsme se o jejich úplných začátcích i o rozpadu. Večer, když už jsme všichni byli úplně mrtví, jsme konečně dorazili zpět k autobusu a tam na nás čekaly pro každého 2 párky, chleba a kečup a všichni byli spokojení. To musela být podívaná! Padesát českých turistů sedí u silnice na chodníku a jí párky! Následně jsme se vydali do Manchesteru (cesta trvala asi hodinu až dvě) a ubytovali jsme se v hotelu, kde jsme strávili ještě následující 2 noci.
Ve středu, tedy další den, jsme prochodili celý Manchester. Viděli jsme klasické anglické domečky, starou část města i tu ne tak hezkou stránku města. Dozvěděli jsme se, že v Manchesteru se dříve zpracovávalo velké množství bavlny a odtud také pocházejí známé „manžestráky". Viděli jsme mosty a doky a všelijaké uličky a taky spoustu zajímavých ( našimi slovy divných) lidí. Večer jsme se vrátili opět do hotelu, někteří z nás si uvařili záchranné jídlo (práškovou polévku, kterou však všichni ocenili!) a byla možnost jít se projít do večerního Manchesteru. Věřím, že to bylo pěkné, však my, kterým už to stačilo, jsme si radši lehli do postele a už nevstali!
Natálie Rosičová 9.B

 

 

Anglie - Wales
Čtvrtý den jsme vyrazili na celodenní výlet do Walesu. Protože cesta od hotelu trvá skoro tři hodiny, vyjeli jsme brzy ráno. Jelikož jsme měli slunečné počasí, které ve Walesu není obvyklé, rozhodli jsme se, že vyjedeme horským vláčkem na nejvyšší waleskou horu Snowdon. Na vršku bylo překrásně. Hory byly úplně rozdílné od našich. Pozorovali jsme krásu okolí, poletující racky nad našimi hlavami a všude dokola pasoucí se ovce. Dolů jsme si udělali procházku pěšky, abychom si tu přírodu užili a nafotili několik fotek. Cestou zpátky do Manchesteru jsme ještě navštívili hrad Caernarbon, kde probíhá tzv. investitura- slavnostní prohlášení princem waleským. Je to středověká stavba s několika různými chodbičkami a bludišti. Hrad byl tak velký a pěkný, že jsme si ho ani nestihli celý projít. Naše poslední zastávka tohoto dne byla v malé vesničce s nejdelším názvem na světě. Obsahuje 58 písmen a 51 hlásek. Název je psán velštinou a v překladu znamená: Kostel svaté Marie v Údolí Bílých lísek blízko prudkého vodního víru a kostela svatého Tysilia z Červené jeskyně. Toto podivné pojmenování prý vymyslel místní hostinský, protože chtěl zvednout povědomí o do té doby zcela neznámé a turisticky pomíjené vesnice. A to se mu povedlo. Každým rokem se v této vesnici zastaví kolem půl milionu turistů a vyfotí se u nádražní budovy s nápisem. Řekla bych, že většina si tento den užila nejvíce.
Dita Leinveberová 9. B

Londýn- Anglie

Čekaly nás poslední dva dny v Anglii a ještě jsme neviděli krásy Londýna. Probudili jsme se ráno u rodin v Bexley. Na snídani jsme dostali jako většina z nás opečený toust a každý podle své chuti si mohl vybrat marmeládu, nutellu, marmite (není to vůbec dobrý), potom na výběr byly cereálie. Po snídani každý dostal obědový balíček. Balíček obsahoval brambůrky, dva tousty se šunkou a sýrem, čokoládovou tyčinku, jablko, vodu. Nasedli jsme do auta a jeli na místo srazu s autobusem a ostatními spolužáky. Až jsme byli všichni, mohli jsme vyrazit do Londýna. První zastávkou byla prohlídka stadionu Chelsea. Viděli jsme šatny, konferenční místnost, dresy hráčů Chelsea, dresy slavných fotbalistů jako Ronaldo, Messi, Beckham,.. Po prohlídce nastal přesun autobusem k Albertovu pomníku a Kensingtonským zahradám. V Kensingtonské zahradě nám zapózovala i veverka. Projitím zahrad jsme se dostali ke Kensingtonskému paláci, to je sídlo prince Wiliama a vévodkyně Kate. Poté jsme mířili na nákupy na Oxford Street. Na našem místě srazu se odehrávala dá se říct demonstrace Pákistánců, tak jsme se toho trošku báli, ale vše proběhlo v pořádku. Pro tento den to bylo vše. Rodiny nás přivítaly večeří. My jsme měli kuřecí maso s hranolkami a ovocný kompot. Další den snídaně byla podobná jako den předtím, a tak jsme věděli, co nás čeká. Rozloučili jsme se s rodinami, protože to byl náš poslední den u nich. Nasedli jsme do autobusu a jeli zpět do Londýna. První aktivitou se stala procházka kolem břehu Temže. Procházeli jsme kolem Tower Bridge, historického města Londýna, Globe (Shakespearovo divadlo), London Eye. Až jsme došli k Buckingamskému paláci. Poté jsme měli rozchod u Trafalgarského náměstí, abychom si mohli nakoupit na cestu domů, protože jsme věděli, že bude dlouhá. Po rozchodu na nás čekala loď a jeli jsme do Greenwiche, tam je hvězdárna a nultý poledník. Nakonec nás čekala cesta domů tentokrát jsme jeli trajektem. Za 20 hodin jsme byli doma. Těšili jsme se, že povykládáme doma naše zážitky. Moc jsme si to užili a myslím, že mluvím za všechny, že bychom jeli zase.


Pobyt kamarádů z Kirchlintelnu v Letovicích

... se uskutečnil v termínu od 2. do 10. května 2019.
Stejně jako vždy i tentokrát byli němečtí žáci ubytování v rodinách. Trávili jsme společně mnoho času, ať už ve škole, tak při společných výletech. Ve škole jsme jim první den nachystali ve skupinkách prohlídku školy a také jsme hráli různé hry na seznámení.
V sobotu 4.5. jsme byli na výletě v Moravském krasu. Nejprve jsme navštívili Sloupsko - šošůvské jeskyně a potom jsme šli procházkou k Macoše. Tam jsme si prohlédli propast a také měli volno na občerstvení a nákup suvenýrů.

Dolů jsme jeli lanovkou a potom vláčkem. Sotva jsme sedli do autobusu a vyrazili do Letovic, začalo pršet.
V pondělí 6. 5. jsme malovali na tašky a trička. To nás moc bavilo, snad je to na našich výrobcích vidět.
V úterý 7.5. jsme pro změnu sportovali, a to v lanovém centru Velká dohoda v Moravském krasu. Na fotografiích je vidět, jaké výkony jsme podávali!!!
Ve středu 8.5., na státní svátek, jsme se vydali do Prahy. Ten den bylo nejhezčí počasí z celého týdne. Nejprve jsme vyjeli lanovkou na Petřín, pak jsme se prošli až k Pražskému hradu. Cestou jsme se fotili a také kochali krásnými pohledy na Prahu. Od Pražského hradu jsme sestupovali k Malostranskému náměstí a pak ke Karlovu mostu. Poté jsme se prodírali uličkami až na Staroměstské náměstí. Odtud jsme zamířili na Václavské náměstí, kde byl prostor na nákupy. A pak už hurá na vlak do Letovic. Byl to náročný den.
Ve čtvrtek 9.5. jsme si ve škole prohlíželi fotografie, lepili plakáty a pomalu se připravovali na loučení. Celý den hrozně rychle utekl, a tak přišel pátek 10. května a my se na nádraží v Letovicích museli rozloučit. Již teď ale víme, že někteří z nás se nevidí naposledy, další příležitost budeme mít hned v září, kdy pojedeme my z Letovic do Kirchlintelnu.

 

Lyžařský kurz 7.B a 7.D


V neděli 17. března jsme odjížděli na Dolní Moravu na chatu Sněžník. Po příjezdu jsme šli na oběd a následně jsme si vybalili věci a vydali se ke Skibusu a začala první hodina lyžování. Každý den jsme chodili dopoledne i odpoledne lyžovat a večer byla přednáška a nějaké hry. Den před odjezdem jsme měli i diskotéku.
Já jsem lyžovat neuměla a za ten týden jsem se to trochu naučila. Začalo mě to také bavit. Jezdili jsme lanovkou i na kotvě. Lyžák se mi líbil a určitě bych jela příští rok zase.
Kateřina Mareschová 7.B.


Anketa na přijímací zkoušky

Všimli jste si, že většina deváťáků, které potkáváte má úsměv na rtech? Zřejmě to způsobilo to, že už mají za sebou přijímací zkoušky. Nebo to bude tím jarem? Každopádně jsme v časopise nelenili a vytvořili jsme anketu na přijímací zkoušky, vyplňovala ji 9.A a 9.B.

Jako první jsme se ptali, na jakou školu se hlásili.
Nejvíce to byla asi Vyšší odborná škola ekonomická a zdravotnická a Střední škola Boskovice, příspěvková organizace, kterou budete znát spíše pod zkratkou Hybeška.

Letos se nezapomnělo na gymnázia, nejvíce Gymnázium Boskovice a Gymnázium Blansko.

Také se hodně přihlášek objevilo na zdravotnických středních školách.

Poté jsme se tázali, jestli pro ně byla jednodušší matematika, nebo český jazyk.
Výsledek byl jednoznačný:
Matematika Český jazyk a literatura
4 17
Nemohli jsme se nezeptat, jaký termín byl pro ně lepší.
První termín Druhý termín
19 17
Také jsme chtěi, vědět, jestli je:

A přijali na obě školy B na jednu C na odvolání D v druhém kole
24 12 3 4
Na závěr nás zajímalo, jestli byly jejich obavy zbytečné:
Ano Ne
28 12

Každopádně myslím, že všem spadl obrovský kámen ze srdce a teď už si můžou užívat pohodu a klid. Děkujeme 9. A a 9.B za vyplnění ankety a přejeme všem deváťákům pěkný zbytek roku.
Aneta Zemánková 9.B

Recitační soutěž
Recitační soutěž 4. a 5. tříd, 13. 3. 2019
Počet zúčastněných: 22 žáků ( 10 z 5. ročníku, 12 ze 4. ročníku)
Výsledky:
5. ročník - 1. místo: Michaela Hladilová, 5. A
2. místo: Patrik Chlup, 5. A
3. místo: Bára Kaderková 5. B
4. ročník: - 1. místo: Dominik Žižka, 4. B
2. místo: Sophie Seignert, 4. C
3. místo: Aneta Blažková, 4. B
V okresním kole nás bude reprezentovat Michaela Hladilová a Patrik Chlup z 5. A.

 

Recitační soutěž 2. stupně
Výsledková listina
6. - 7. ročník
1. místo Aneta Leinveberová 6. C
2. místo Timur Pjatygin 7. A
3. místo Barbora Šlégrová 6. A Cena diváků - Aneta Leinveberová
8. - 9. ročník
1. místo Aneta Zemánková 9. B
2. místo Kateřina Kolářová 9. B
3. místo Michal Šafařík 8. C
Cena diváků - Aneta Zemánková

Recitační soutěž 2019
Jako každý rok i tento se konala u nás na škole recitační soutěž. Zúčastněných bylo podstatně více než rok minulý a já byla mezi nimi. Jakožto redaktor školního časopisu jsem pohotově přistoupila ke své práci a ještě v ten den vyzpovídala některé zúčastněné. A každý byl ,,úplně z jiného šálku".
1) Paní učitelka Lenka Veselá
1. Jaký byl podle vás letošní výkon soutěžících?
Výkony soutěžících mě velmi potěšily. Žáci se na recitační soutěž připravili zodpovědně, přednes byl procítěný a i přes malou trému vše zvládli na jedničku. Vybrat ty nejlepší pak nebylo snadné.
2. Pobavil vás doprovodný program?
Doprovodný program byl vydařeným zpestřením celého odpoledne. Zasmála jsem se, ale také zamyslela nejen nad kouzelnickým výkonem a zatoulaným králíkem:o).
3. Kdybyste měla možnost zarecitovat si, co by to bylo?
Mám ráda básně Jana Skácela, mnoho let mi však hlavou proudí i verše mé kamarádky, o které se s vámi ráda podělím.
Dobou dešťů
v puklinách plody zrají
a pláčem okradená o duhu
barevná křídla motýlů
v polednách umírají.
2) Náhodně vybraní diváci ( žákyně 6.B a na poslední otázku odpověděla jedna z uvaděček Dita Leinveberová)
1. Jak jste si užily letošní recitační soutěž?
Moc, bylo to dobré a byla to zábava. Jen to dlouhé čekání a spousta strachu ze zapomenutí textu není příjemné, ale to k tomu patří.
2. Jak se vám líbil doprovodný program?
Bylo to super! Moc se nám líbil kouzelník, ten byl úžasný! A to divadýlko Jmelí bylo také sranda.
3. Byl podle tebe lepší tento, nebo minulý ročník?
Každý rok měl něco do sebe. Ale letos tu bylo hodně lidí, tedy i hodně básní a tak to bylo na dlouho. Velice zajímavá mi přišla mandolína, na kterou hrál Karel Stria.

3) Bývalý žák naší školy, který dnes zasedl v porotě, Karel Stria
1. Jaké to bylo vrátit se po tolika letech na základku?
Není tomu tak dlouhá doba, co jsem posledně navštívil ZŠ. Mám za to, že šlo také o školní kolo recitační soutěže. Abych pravdu děl.. Každé místo, kde člověk stráví kus svého života, je poznamenáno určitými pocity.. Vzpomínkami. Ať už kladnými či negativními. Na ZŠ člověk prožil jednu z nejdůležitějších etap svého bytí. Přátelé.. Pravidla.. Formování osobnosti. To vše mám s naší letovickou školou spojené. Dnešní návrat byl vskutku krásný. Značně tomu pomohl sbor pedagogů, které jsem dnes mohl opět pozdravit. Člověk si hnedle vzpomene na své průšvihy či humorné situace, které jsou s dotyčným kantorem spojené. Dnešní návštěva byla krásná.
2. Liší se recitační soutěže teď od doby, kdy jsi sám také soutěžil?
Nu.. Poněkud stěžejní otázka. Troufám si říci, že recitační soutěž má stále stejný nádech. Stejný náboj.. Bude to pravděpodobně tím, že se o uspořádání této soutěže zasluhují stále stejní lidé.
3. Je ti milejší být v porotě nebo recitovat?
Nad touto otázkou se usmívám.. Ano, mám právo odpovědět, neb jsem stál na obou frontách. Milejší mi není ani jedno. Oboje má stejnou váhu. Oboje je spojeno se slůvkem ,, chtít '' . Chtít se podílet na této fajn akci. Každá velká věc se skládá z několika malých součástek. Není třeba polemizovat nad důležitostí každé z nich. Jde o výsledek. A ten je vskutku v tomto případě krásný. Literatura je neodmyslitelně spojena s emocemi. Tak to bylo a vždy bude. A vidět ten počet recitujících.. To je nádherný pocit. Věřím,, že každý, kdo se této akce účastní, jeví známky citů.. Emocí. A tito lidé bývají empatičtí a snaží se býti dobrými lidmi. Pro tuto svoji myšlenku tedy říkám, že tato akce má veliký smysl. Každá věc, která člověka dělá lepším je plusová. Přeji tedy této tradiční recitační soutěži ještě dlouhá léta!
Děkuji všem, kdož mi byli ochotni odpovědět na těchto mých pár otázek.
Natálie Rosičová 9.B.

Zúčastnil jsem se recitační soutěže, která se konala 6.3. Byla to super školní akce, moc mě bavila. Hezké přednesy od všech účastníků. Učitelský sbor bylo nejlepší publikum, protože na nich bylo vidět, že je to bavilo.
TIMUR PJATYGIN 7.A

Na recitační soutěži se objevil i kouzelník Antonín Kubík ze 6. A, tak jsme ho vyzpovídali:

1. Jaká kouzla jsi tam předváděl?????
Předváděl jsem například krabici, ve které může zmizet věc nebo jsem nechal zmizet pětistovku.

2. Jak dlouho kouzlíš a kdo ti s tím pomáhá?????
Kouzlím už čtyři roky a nejen mně, ale i ostatním mladším kouzelníkům pomáhá Lukáš Mistr, který vede kouzelnický kroužek v Letokruhu.

3. A prozradil bys nám nějaké své kouzlo?????
To asi neprozradil, protože jsem vázán kouzelnickou přísahou, že žádné svoje kouzlo nikdy neprozradím.
Timur Pjatygin 7.A
Recitační soutěž

Jako každý rok i letos se konala recitační soutěž. Musím říct, že jsem byla příjemně překvapená, kolik dětí se zúčastnilo. Myslím, že všem, kdo měli odvahu vystoupit před ostatní a něco zarecitovat, patří velká poklona a velký potlesk.
Nevím, jak to probíhalo na prvním stupni, ale na druhém stupni jsem si ji nenechala ujít. Jako novinářka, doprovodný program, ale i jako soutěžící jsem měla možnost nahlédnout do nejtajnějších zákoutí této naše soutěže. Do poroty usedly naše paní učitelky češtiny a novinkou pro nás byl nový člen poroty Karel Stria, který nám posléze i zahrál.
Letos byly všechny kategorie nabyté skvělými výkony. Porota měla opravdu těžkou práci. Nakonec se jim podařilo nás pár vybrat a jeli jsme na okres. Tam to probíhalo v podstatě stejně jako loni, sice jsme byli míň úspěšní, než loni, ale zato jsme si vyslechli neuvěřitelné výstupy a to je lepší než výhra. Člověk alespoň nasbíral inspiraci na další monology a básničky o tomhle ta soutěž přece je. Ovšem Anetka Leinveberová vyrecitovala krásné 3. místo a cenu poroty. Z kraje vám bohužel zprávu nepodám, tam se nám bohužel nepodařilo postoupit, ale jak říkám, všichni jsme se něco přiučili, něco odučili a užili jsme si krásné dopoledne.


Aneta Zemánková 9.B

VÍTE, ŽE ALBATROS SLAVÍ 70 LET?

Albatros slaví narozeniny, proto vyhlásilo toto nakladatelství soutěž pro třídy různých škol. Soutěž jsme našli v katalogu knih KMČ (klubu mladých čtenářů) a rozhodli jsme se do ní zapojit.
Podle různých zadání jsme měli např. vyhledat knihy mající na obálce kočku, nejstarší knihu od Albatrosu, knihu, ve které je použito slovo Albatros v jiném významu. Úkolů bylo celkem deset. A víte, co se dalo vyhrát?
Dalo se vyhrát spoustu cen. Jednou z nich byl zájezd do muzea v Praze na výstavu Zdeňka Buriana. Další cena byla např. hra Carcassonne nebo balíček dobrot od Chupa chups. Samozřejmě pro každého žáka.
Naše třída se dala do práce. Hledali jsme a vyfotili jsme se s různými knihami. Museli jsme najít ilustrátora podle ilustrace a fotografie. Chodili jsme do knihoven nebo jsme pátrali doma. Trvalo nám asi měsíc, než jsme všechny požadavky splnili. I naše třídní, paní učitelka M. Reitschmiedová, nám s úkoly pomohla a zpracovala celou naši práci. Za pár dnů po odeslání práce nám oznámila, že naši práci přijali a zařadili do slosování. Do konce března jsme s napětím čekali na výsledky.
Hlavní výhru však mohla získat jen jedna třída. Štěstí přálo žákům ze ZŠ Ivanovice na Hané. Gratulujeme.
A my? Plnit úkoly nás bavilo, dozvěděli jsme se spoustu nového a našli jsme cestu ke knihám. A i to je přece výhra! Co myslíte?
(Připravili žáci 5.A)
...............................................................................................................
Hodina češtiny v 5. A, zadání:
NARODÍM SE JAKO ...
... léto - protože všechno dozrává a je teplo. A mám pocit, že se lidé mají rádi a tráví spolu více času, protože jsou prázdniny.
... pampeliška - abych si mohl zkusit být posekán a pak zase vyrůst.
... horská krajina - tekly by po mně křišťálově čisté potůčky, rostly by na mně překrásné a vzácné rostliny, možná, že by po mně chodili i lidé, kteří by byli nadšení mou krásou.
... kocour - byl bych mazel a mohl bych lenošit. Nemusel bych poslouchat jako pes. Byl bych hbitý. Jedl bych, co bych chtěl.
... myš, protože bych se mohla dostat i do malých děr, kam se jako člověk nedostanu. Užívala bych si, že jsem malá. Vlezla bych si k někomu do domu a vyjedla mu celou spíž.
... vlk, abych mohla zjistit, jak to v životě vypadá. Nemusela bych jako zvíře řešit, co mám na sobě nebo kolik to stojí. Mohla bych jít kam chci bez toho, aby mě někdo hlídal. Mohla bych se vrátit kdykoli.
... kniha, abych mohla v dětech probouzet fantazii a snění.
... louka - každý by chtěl na louku blízko domu, kluci by tu pouštěli draky a bojovali by, holky by si tu povídaly a pletly věnečky, rodiče by sem chodili na procházku.
... masožravá květina - mohl bych jíst mouchy, které jsem nikdy neochutnal.
... rostlina. Chtěl bych se narodit v těle rostliny, nejraději šeříku. Jeho vůně provoní celou zahrádku a sirup z něj je osvěžující. O jeho chuť bych se chtěl podělit s ostatními. Sedali by na mě motýli a včely. Lidé by si mě natrhali a dali do váziček. Jejich kuchyň bych provoněl svou vůní.
... krajina: Chtěl bych se narodit v těle krajiny. Krajina je plná života. Ne, že bych nebyl živý, ale krajina je plná úplně jiného života, pestrého života. Když je jiné roční období, dokáže změnit barvu. Když je vyprahlá, nasákne déšť. Nejraději bych byl lesní krajina, krajina plná dobrodružství. Měl bych tam příjemný chládek. Za krásného rána bych byl posypán rosou.
Tento jednoduchý námět na tvůrčí psaní si můžete zkusit i vy.
...................................................................................................
Memento
Memento může znamenat:
• varovná připomínka, z latiny, v překl. pamatuj
• viz rčení Memento mori!, „Pamatuj na smrt!", varování či připomenutí, že člověk je tvor smrtelný
• Memento (román) - český román spisovatele Radka Johna z roku 1986
To říká wikipedie a všechny významy se hodí na divadelní představení, které zhlédli osmáci. Jednalo se totiž o dramatizaci zmíněné knihy, která líčí osud mladého narkomana.
Jak na toto představení reagují naši žáci?
• Příběh byl o klukovi, který se stal závislý na drogách. Byl to příběh podle pravdy. Chvílemi byl celkem děsivý.
• Představení ve mně vyvolalo pocit, že nikdy nebudu brát jakékoli drogové věci.
• Představení bylo záživné, poučné o drogách. Byl to pravdivý příběh, který byl poněkud děsivý.
• Představení bylo poučné, abychom nebrali drogy. Nestojí to za následky. Děj byl pravdivý a špatně skončil.
• Tento příběh byl o narkomanovi, jenž začal s kamarádem práškama kvůli problémům. A skončil u vaření pervitinu. Jeho přítelkyně zemřela sebevraždou. On skončil v psychiatrické léčebně. Je to podle skutečné události. Z 18 lidí se nikdo nedožil 35 let.
• Příběh na mě zapůsobil zajímavě. Je to skutečný příběh, který nebyl nijak zkreslen. A vulgarita a surovost přidala příběhu na síle jako příběh šílenství a ztracené naděje.


Krajské kolo matematické olympiády
Konalo se 19.3. v Brně. Na řešení 4 úloh byl časový limit 4 hodiny. Teď netrpělivě čekáme na výsledky.
Příklad úlohy z krajského kola zkuste vyřešit:
Adéla napsala na tabuli dvě kladná celá čísla a dala Lukášovi a Petrovi za úkol určit kladný rozdíl druhých mocnin těchto dvou čísel. Lukáš místo toho určil druhou mocninu rozdílu daných dvou čísel. Vyšlo mu tak číslo o 4038 menší než Petrovi, který výpočet provedl správně. Která dvě čísla mohla Adéla napsat na tabuli? Určete všechny možnosti.
Romana Musilová 9. B

Exkurze Brno 6.D
Ve středu 17. dubna 2019 jsme jeli na literární exkurzi do Brna. Ráno před osmou hodinou jsme jeli osobním vlakem a asi za hodinu jsme byli v Brně na hlavním nádraží, odkud jsme se přesunuli k labyrintu pod Zelným trhem, kde nás čekala hodinová prohlídka. Do labyrintu jsme vstoupili kolem půl 10 a při návštěvě podzemního labyrintu jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí a prošli si všech 12 sklepů. Dozvěděli jsme se např. jaké náměstí bylo nejdůležitější: každý by řekl: „Svoboďák"(náměstí Svobody), ale bylo to náměstí Zelný trh (hovorově „Zelňák"),dále nám bylo řečeno, že když lidé něco provedli, byli na hranicích na náměstí vystavování s různými nápisy a paní průvodkyně, která byla velice šikovná, nám toho pověděla mnohem víc. Jak skončila prohlídka labyrintu, tak jsme si mohli koupit nějaké suvenýry, řekli si něco o náměstí a pokračovali dál směrem k brněnské radnici, kde nám paní učitelka řekla pověst o radnici, brněnském drakovi a brněnském kole. Následovala cesta ke kostelu sv. Jakuba, kde jsme posvačili a pokračovali k hostinci a tam nám paní učitelka pověděla pověst O zkamenělé panně. A nakonec????? Šli jsme do Vaňkovky v Brně a tam jsme měli skoro hodinu a půl rozchod. A pak už jen cesta domů a hurááá na velikonoční prázdniny!!! Exkurze se vydařila a už se těším na další.....
Zuzana Káčeriková 6. D

Exkurze Brno 6. A
Naše exkurze začala na vlakovém nádraží, kde jsme čekali na vlak do Brna. Jako první jsme viděli sochu Wolfganga Amadea Mozarta u divadla Reduta. Poté jsme navštívili sklepení pod Zelným trhem, kde jsme viděli mučírnu, vinný sklípek, hospodu u Zlatého stolu a studnu přání. Pro některé byla nejzajímavější klec bláznů nebo krysy Amálka a Barunka. Naše cesta poté zamířila ke kostelu sv. Jakuba, na kterém jsme viděli neslušného mužíčka. Potom jsme šli na starou radnici, abychom viděli draka. Byl krásně zelený a můžeme ho znát pod názvem krokodýl. Na staré radnici je nejzajímavější, že jedna věžička je nakřivo a nikdo ji nikdy nenarovná. Naše poslední navštívená památka byl dům U Kamenné panny. Nakonec jsme zamířili do Vaňkovky, kam se většina těšila nejvíc. Sice jsem to nečekala, ale nikdo se neztratil a dojeli jsme dobře domů.
Barbora Šlégrová 6.A
...............................................................................................................
Volejbal

V úterý 16.4.2019 se konala volejbalová utkání žactva a žákyń z různých škol. Bylo tam např. družstvo ze Základní školy v Boskovicích ale taky z Blanska. Utkání se také zúčastnila dvě družstva Letovic, a to kluci a holky ze 7.,8. a 9. ročníku. Rozhodčím tam byl pan učitel Štesl a já, Timur Pjatygin. Kluci si odehráli proti klukům z Boskovic 5 setů a to na 3 vítězný a Letovice vyhrály 3:2 a tím si vysloužili 1.místo v reprezentaci školy ve volejbale, žákyně z Letovic si vybojovaly poslední místo, ale když jsem jim pískal zápasy, tak hrály dobře na to, že se to ve škole učí jen od začátku školního roku, tak já je hodnotím jako velký úspěch, i když skončily poslední. Ale taky velká pochvala od mě taky pro kluky, jejich hra byla dobrá a taky odpovídá tím 1. místem. Ještě jednou všem účastníkům utkání ve volejbalu velká pochvala.
Timur Pjatygin 7.A

Exkurze Slavkov
Dne 3. května třídy 8. A a C v rámci výuky dějepisu navštívily Mohylu míru u Slavkova, aby si připomněly, co se naučily o Napoleonovi. Kromě Mohyly navštívily i zámek ve Slavkově, kde se podívaly na výstavu stavebnice Merkur.
A co je zaujalo?
• zaujaly mě v kapli stěny, které, když jste něco řekli na jedné straně v rohu, tak to bylo slyšet až na druhé straně
• strategie Napoleona
• zámek a nádherná zámecká zahrada
• překvapilo mě, že se dá z Merkuru vyrobit tolik věcí
• dozvěděl jsem se, jak vypadaly uniformy vojáků
• dozvěděl jsem se, že se nebojovalo přímo u Slavkova, ale mnohem dál a že ta bitva se táhla na hroznou dálku
• výstavka mečů
• dozvěděla jsem se, že Mohyla byla vybudována až 100 let po bitvě
8. A

BRNO LIPKA - CESTA DO EKVÁDORU - exkurze 5. A
Informace, zamyšlení, pochopení, spousta zajímavostí- tohle všechno nám přinesla Lipka.

Víte, co to Lipka je?Tahle otázka nás nejdřív také zarazila. Představovali jsme si pod tím spoustu odlišných nápadů. Necháme vás chvíli hádat...
Jeskyně či zahrada s přírodními zátišími? Nebo snad výstava?
Chcete to vědět? Už vás nebudeme dlouho napínat. Nebudete nám možná věřit, ale v Brně na ulici Lipová stojí obyčejný dům. Ale není. Skrývá spoustu zajímavostí a přírodních poznatků. A to je právě Lipka! Je to úžasný dům, ve kterém se lektoři snaží přiblížit děti k přírodě. Naši lektoři - Maroš a Zdeněk nám pomohli nahlédnout do života v Ekvádoru. Zjistili jsme např. že banány se do Evropy vozí právě z Ekvádoru, který se nachází v Jižní Americe. Dozvěděli jsme se plno informací, o které se s Vámi chceme podělit. Téma naší exkurze bylo: "Cesta do Ekvádoru". Jak souvisí daleký Ekvádor s námi a s přírodou? O tom vám budeme vyprávět. Nejdřív jsme různými hrami zjišťovali o Ekvádoru plno informací. Jaký problém mají jejich obyvatelé? A proč? Ochutnali jsme čokoládu přímo z kakaových bobů. Zkusili jsme si, jak těžké je na tržišti kakaové boby prodat a jak nespravedlivě z jsou za ně pěstitelé placeni!! Ale naštěstí existuje jedna společnost - Fair Trade, která se tento problém snaží řešit.
A právě tato férová společnost zaručuje, aby byli chudí pěstitelé za náročnou práci adekvátně zaplaceni. Snižuje tak v Ekvádoru problém jménem CHUDOBA!
Zakoupením výrobku s logem fair trade můžeme přispět k řešením tohoto problému i my.
Ale to není zdaleka jen jeden problém. Jsou tu i ostatní, které se týkají přírody.
Kácejí se zde pralesy. Kvůli těžbě ropy. Levharti a další zvířata přicházejí o své domovy.....Banány musí absolvovat dlouho cestu, než se dostanou např. k nám, do Evropy. Kamiony, které je rozváží, znečišťují ovzduší...
Tohle všechno nám ukázala Lipka. Bavili jsme se a při tom poznávali.
Na rozloučenou jsme dostali čokoládu. Tu pravou čokoládu. S vysokým obsahem kakaa a samozřejmě s logem fair trade. Ve školní kuchyňce jsme si ji rozpustili a ochutnali s nakrájenými jablky vypěstovanými v ČR. Opravdová lahůdka, doporučujeme vyzkoušet. (-: A hlavně - navštívit LIPKU!

Žáci 5. A

Herci z Hradce Králové v letovické škole
Ve čtvrtek 28.3. 2019 zavítali do naší školy dva herci z hradeckého divadla pro školy, aby rozšířili naše znalosti a vědomosti o životě a díle Karla Čapka.
Představení se odehrávalo ve školní jídelně, kam jsme se všichni pohodlně vešli.
Na začátku nás dvojice herců stručně seznámila s životem a nejznámějšími díly Karla Čapka. Prezentace jeho tvorby byla zajímavá tím, že proběhla formou dramatizace. Vtipně a zároveň poutavě jsme se tak dozvídali o známějších i méně známých dílech tohoto literárního velikána. Jako např. jeho divadelní hra Loupežník, Povídky z druhé kapsy či vážná divadelní hra Bílá nemoc. Z té nám zahráli část v níž přichází za doktorem Galénem baron Krüg přestrojený za chudého dělníka a prosí o lék na bílou nemoc. Záhy se však prozradí, protože za injekci s lékem nabízí velké peníze. Na závěr nám herci předvedli ukázku z Čapkova díla Adam stvořitel.
Představení se mi velmi líbilo, a také mě zaujalo, že nás herci zábavným způsobem zapojili do průběhu jednotlivých her. Díky tomu si lépe zapamatuji život i dílo Karla Čapka a ráda si přečtu některou z jeho mnoha knih.
Ema Hegerová 8. C, foto Ema Tesaříková 9.B

Technická olympiáda Blansko
Dne 21. 3. se v Blansku na SŠ TEGA konala Technická olympiáda žáků 6. a 7. ročníků. Ze všech zúčastněných škol jeli vždy tři žáci, olympiády se účastnilo 36 soutěžících. Soutěžilo se např. ve zručnosti při orýsování plechu a jeho následném děrování, ale také v práci s počítačem v programu malování. Mezi jednotlivými disciplínami byly krátké přestávky. Celkově shrnuto mě olympiáda bavila a jednalo se o zajímavý zážitek. Lukáš Halas, 7. A

Zdravotnická soutěž

Možná se vám už stalo, že když jste šli po škole, všimli jste si nějakých dětí ležících na schodech, případně obvázaných obvazy a kolem nich pobíhající holky. Ne, nikomu se skoro nic nestalo, nebojte se, to jsme se jenom se zdravotníkem připravovali na okresní kolo soutěže v zachraňování lidí.
Tato soutěž se konala v Blansku a pořádali ji blanenští záchranáři a SZŠ. Tato akce spočívala v tom, že pětičlenné týmy se snažily zachraňovat namaskované situace, za které dostávaly body a skóre se mohlo vylepšit ještě na obvazové technice nebo transportu. Základem první pomoci je, aby nikdo neumřel, to se nám podařilo. Jako škola jsme byli velice úspěšní, za to vděčíme našim paním učitelkám Trčkové a Havlíčkové, které nás připravily a domluvily nám i kurz se záchranářem, který nám taky řekl spoustu užitečných věcí.
Určitě jste napjatí, jak jsme skončili. Obsadili jsme první dvě místa, protože jsme měli v soutěži dva týmy, takže Letovice to zase všec hno pobraly ... My z devítek postupujeme do krajského kola a jsme natěšení na nové situace. Vidíte, nemusíte se bát, že by se vám ve škole něco stalo, je tady spoustu záchranářek, připravených zachraňovat životy.

Aneta Zemánková 9.B

Legiovlak

Na návštěvu vlaku, který poukazoval na život československých legionářů (hlavně v Rusku), jsem se opravdu těšil.
A bylo na co! Ve vlaku byla ukázka nejen toho, jak legionáři spali nebo doručovali dopisy, ale i jaké používali uniformy a jak bojovali. Byl zajímavý např. lékařský vagón, kovárna nebo štábní vůz. I když už v Letovicích Legiovlak není, doporučuji ho navštívit i na jeho příštích zastávkách. A pokud víte, že z vaší rodiny (pravděpodobně pradědeček) bojoval v legiích, můžete tam donést jeho fotografii na oskenování a na oplátku se dozvíte něco o legionáři, kterého jste měli nebo možná máte v rodině.
Antonín Kubík 6.A
.................................................................................................................
K zamyšlení
Lidé, svět a bolest

Přihodila se mi spousta věcí, která mě donutila se zamyslet, nad světem a nad námi lidmi. Ráda bych se s vámi, milí čtenáři podělila o své myšlenky.
Kdosi řekl:
Člověk je jako svět. Překvapí tě, zraní tě, odevzdá se ti a pak ti uteče jako voda ze spojených dlaní...Upřímně, svět by bez lidí nebyl dostatečně chápán.
Člověk je vzácnost, když jsme se narodili, dostali jsme obrovský dar. Stalo se z nás něco tak jedinečného, každý jsme někdo. Takhle velký dar někdy bolí přijímat, někdy se skoro mění v břímě, ale dary se zpátky nevrací...
Trápí mě ovšem, že nevím, komu mám za tento dar poděkovat, snad se s ním setkám, až přijde můj čas. Vždyť každý, co někomu něco daroval, se chce zeptat, jak se dárek líbil. Všechno je to zvláštní. Tajemný dárce, nevinný přijímá, tedy ptám se, je někdo, kde se v tomhle vyzná? Sečtělí lidé, možná prezidenti, nebo ušpiněný dělník? Každý jsme přece výjimečný, každý můžeme pochopit...
Co mě také trápí, je to, že pořád někde slyším, jak lidé na svět nadávají, že jim prý ubližuje. Jenže i ranami nám vlastně pomáhá. Svět nám musí ubližovat, protože kdybychom nepoznali smutek a bolest, přišla by nám radost a štěstí přirozená a dostatečně bychm si jí nevážili, jen věcí, kterých si vážíme, užíváme naplno. Ano, i ten smutek a bolest potřebujeme.
Každým dnem vytrhávám ze svého srdce ostny pochyb proti světu, všechno má nějaký důvod a účel. Nemůžeme se na něj zlobit, protože všechno co dělá, dělá pro nás. Nikdy mě ale neopustí myšlenka, kdo tohle všechno vymyslel. Svět a lidi.. Nějaký nadčlověk?
Dárce...

Aneta Zemánková 8.B

Knižní okénko
Konec snění
Je kniha od autorky Jacqueline Wilsonové a pokračováním knihy Vzdušné zámky.O čem kniha je:
Hetty prožívá v nalezinci těžké chvíle a potajmu chodí za svou maminkou, která tam pracuje. Jednou večer najde jedna dívka Hetty s její maminkou a dozví se to i vrchní sestra a ta maminku propustí.
Ve čtrnácti letech Hetty opouští nalezinec a jde do služby k spisovateli, panu Buchananovi. Před dveřmi nalezince na ni čeká její nevlastní bratr Jem, kterého, ale nepozná. V domě pana Buchanana se seznámí se služkami Sárou a paní Keatovou. Hetty stále píše dopisy mamince a Jemovi. Jednou navrhne Hetty panu Buchananovi, aby se podíval na její paměti. (sepsaná kniha o jejím životě) Hetty chce své paměti zpátky, ale pan Buchanan jí je zatím nechce vrátit. V neděli večer jde se Sárou na seanci k madam Bereniké. Tato paní umožňuje propojení se světem duchů.
Hetty jednou začne křičet na pana Buchanana, aby jí vrátil její paměti a on ji za její drzost propustí bez doporučení. Poté se vydává za svoji maminkou do Bringtonu. Zjistí, že její maminka je vážně nemocná a pár dní nato umírá v nemocnici. Za pár týdnů odjíždí Hetty zpátky za paní Keatovou a potká se se Sárou na seanci u madam Bereniké a po odchodu do domu pana Buchanana na zahradě promluví se svou matkou, která se jí zjevila a pověděla jí, aby šla hledat svého otce. Hetty se tedy vydává hledat svého otce.
Doufám, že vás pokračování příběhu Hetty zaujalo a jestli najde svého otce to odhalí až třetí díl.
Kateřina Mareschová 7.B.

Jaroslav Foglar: Hoši od Bobří řeky
Vsadím se, že spousta z vás slyšela někdy o spisovateli Jaroslavu Foglarovi, který je autorem slavné stínadelské trilogie, Chaty v jezerní kotlině atd. Dnes bych se chtěl ovšem věnovat knize Hoši od Bobří řeky. Tuto knihu jsem nedávno dočetl a nelituji toho. V knize se setká Jirka a Vilík s Rikitanem, který je učí různým dovednostem. Jednou se kluci (ještě s dalšími deseti kamarády) vydají na výpravu do lesů a tam v rokli, kterou objevili, založí sdružení, které později pojmenují Hoši od Bobří řeky. Spolu poté podle syna zálesáka Farella plní bobříky, což jsou zkoušky různých dovedností. V knize ovšem prožívají spoustu jiných skvělých dobrodružství. Tato kniha je podle mně určena především čtenářům od deseti do čtrnácti let. Knihu doporučuji rozhodně všem, co chtějí prožít napětí a nechat se vtáhnout do děje.
Antonín Kubík, 6.A

A závěrem .. vtipy
„Pepíčku, jaké květiny máš nejraději?" „Chryzantémy." „Tak mi to napiš na tabuli." „V tom případě mám nejraději mák!"

Plazí se dva hadi a mladší se ptá: „Mami, jsme jedovatí hadi?" „Ne. Proč se ptáš?" odpoví maminka. „To je dobře, já jsem se totiž kousl do jazyka."

Jaké má člověk podniknout kroky, když narazí na medvěda? Co nejrychlejší!

Co vznikne zkřížením žížaly a ježka? Ostnatý drát!

„Pane vrchní, mám hlad jako vlk." „Lituji, ale Červené Karkulky nevedeme."
Zuzana Káčeriková 6. D


































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































































 

 

 

Aktuality

 
webdesign: frogDesign.cz © 2008 code & programming: © 2008