Návštěva naučného střediska Lipka pro žáky 5.B a 5.C
Letošní leden byl velmi mrazivý a tak si někteří z nás vzpomněli také na zvířata v lesích, jak tyto dny přečkávají. Jak jim k tomu pomáhají kožíšky a kožichy, které jim příroda na zimu vždy „ušije“.
Odpovědi na tyto otázky jsme měli možnost získat v pátek 6. února, kdy jsme navštívili vzdělávací centrum Lipka – pracoviště Jezírko. Tématem pátečního dopoledne byl program s názvem „V zimním kožichu“. A to znělo více než lákavě.
Pod vedením zkušených instruktorů jsme si potvrdili, že ani v zimě není v přírodě nuda. Les žije podle svých zimních pravidel, jejichž hlavním cílem je jediné – přežít do příchodu jara.
Na začátku jsme se rozdělili do tří skupin. Část pobytu jsme strávili v krásně vybavených prostorách výukové chaty, poté jsme se vydali do lesa, abychom si na různých příkladech uvědomili, že les žije, i když příroda v zimě zdánlivě tvrdě spí.
Součástí výuky v chatě bylo poznávání a pojmenování široké škály živočichů, kteří v lese žijí. A protože jsme o lese měli docela dost poznatků z hodin přírodovědy nebo i z domova, byli jsme v této aktivitě úspěšní.
Další, poněkud nelehkou disciplínou, bylo poznávání stop jednotlivých zvířat. Právě stopy jsou typickým důkazem toho, že les je i v zimě plný života. Následně jsme měli možnost si vyrobit vlastní sádrový odlitek vybrané stopy. Rozmíchat sádru na správnou hustotu a pak sejmout co nejdokonalejší otisk nebylo snadné, ale společně jsme to všichni zvládli.
Po této námaze jsme se posilnili svačinou a odpočinuli si při poslechu hlasů ptáků a zvířat. Za odměnu jsme si na závěr programu v chatě mohli prolézt obří mraveniště, díky kterému jsme si uvědomili, jak chytří mravenci přečkávají zimu.
Výprava do lesa byla neméně zajímavá. I když se do lesa v zimě vydáme občas s rodiči, procházku s člověkem, který lesu opravdu rozumí a ukáže vám i to, co sami jinak nevidíte, to nenahradí. Tato část programu nás udržovala obzvlášť v napětí. Hledali jsme odlitky stop a určovali, komu patří, nalézali jsme dřevěné makety zvířat a zábavnou formou jsme se o každém něco nového dozvěděli. Dokonce jsme se pokusili napodobovat chování zvířat.
Na závěr jsme podle stop zvířat vymýšleli možné příběhy. Když jsme například viděli liščí a bažantí stopu a krátce po tom jen liščí, bylo nám bažanta líto. Ale co když před liškou přece jen uletěl…..?
Bylo jen škoda, že počasí nám ten den nepřálo. Ale i přesto se výjezd vydařil a domů jsme se vraceli se spoustou nových poznatků a zážitků.
Yveta Skácelová
Mgr. Marcela Reitschmiedová
Mgr. Janneta Kolářová
